ONA KAŽUKAUSKAITĖ

Ústav litevského jazyka

MAIRONIS A MAIRONIAI, MAIRONIŠKIAI

KLÍČOVÁ SLOVA: místní název, pseudonym, osobní jméno.

Šiemet minime mūsų tautos dainiaus kunigo Jono Mačiulio-Maironio (1862–1932) 150-ąsias gimimo metines. Slapyvardis Maironis, įsitvirtinęs žmonių sąmonėje¹, vis dar galutinai neišaiškintas. Dabar palaikomos dvi versijos. Ankstesnioji, iškelta literatūrologės Vandos Zaborskaitės: „Pseudonimas sietinas su Maironiškių kaimu, kuriame gyveno jo dėdė, taip pat Mačiulis. Be to, netoli poeto tėviškės buvo dar Maironių kaimas“ (Zaborskaitė 1968: 94). Antrajame monografijos Maironis leidime V. Zaborskaitė minėtąją citatą papildė pastaba – informacija, kurią jai suteikęs žurnalistas, rašytojas Valentinas Gustainis (1896–1971): „Greičiau kaip kuriozas nurodytinas Maironio bendravardis XVI a. Italijoje: Preclarissima... scripta... Francisci de Mayronis [...]“ (Zaborskaitė 1987: 83). Prieš trisdešimtį metų apie asmenį, pavarde Maironis, gana įtikinamai svarstyta Bernardo Brazdžionio (1907–2002): Mayronis gyvenęs XIII–XIV a., gimęs apie 1280 m. Prancūzijoje Mayrones vietovėje, teologijos ir filosofijos daktaras, parašęs gausybę teologinių-filosofinių traktatų, „kūrybingam teologijos studentui J. Mačiuliui bus palikęs neišdildomą įspūdį tiek savo asmenybe, tiek savo vardu“ (Brazdžionis 1992: 99). Slapyvardžių specialistai aiškina, jog tikri vardai, kitų asmenų naudojami kaip slapyvardžiai, „nėra atsitiktiniai, o pasirinkti vadovaujantis tam tikrais idėjiniais bei estetiniais motyvais, atlieka svarbią funkciją kūrėjo saviraiškoje (Mačiulis 2008: 63). Lietuviškų slapy-

¹ Vědkyně dr. Vita Ivanauskaitė-Šeibutienė v roce 2008 v Girdiškė v okrese Šilalė požádala místní pamětníky, aby vyprávěli o Juozapu Čerkeliauskasovi (1857–1926), který více než dvě desetiletí působil jako farář v tamní farnosti a nechal v malé městečku postavit obrovský kostel. Čerkeliauskas byl autorem náboženských textů a podepisoval se pseudonymem Mainionis: „Zajímavý detail: souzvuk dvou pseudonymů – Mainionis a Maironis – a všeobecná popularita druhého způsobily, že se v lidové paměti J. Čerkeliauskas stal Maironisem... (V Šidlavu je napsáno: Čerkeliauskis, stavitel kostelů v Girdiškė, Mairuonis)“ (Ivanauskaitė-Šeibutienė 2010: 119).

O. KAŽUKAUSKAITĖ. Maironis ir Maironiai, Maironiškiai

113

V soupisu jmen se píše: „Nejpopulárnější a nejznámější litevské pseudonymy jsou utvořeny podle názvů litevských regionů (ŽEMAITĖ, AUKŠTAITĖ), míst, nejčastěji rodišť (MAIRONIS, LINKUVIS, KLAIPĖDIŠKIS) [...],“ (Mačiulis 2004: xlvii). S ohledem na to, že jsou možná obě vysvětlení původu pseudonymu Maironis, připojil J. Mačiulis v nejnovějším slovníku pseudonymů komentář: „Poznámka. Všeobecně uznávaný názor významné badatelky dějin litevské literatury Vandy Zaborskaitė (1922–2011) na původ Maironisova pseudonymu. Ačkoli vědkyně označuje názor B. Brazdžionise² za kuriózní, lze se domnívat, že její a básníkova vysvětlení se možná navzájem doplňují“ (Mačiulis 2011: 307).

Tento článek si neklade za cíl objasňovat původ pseudonymu Mairónis. Pozornost se soustřeďuje na místní název Mairóniai, „vesnice v okrese Kelmė“, který je třeba redakčně upravit ve vznikajícím Slovníku spisovné litevštiny (BŽ). Zdá se, že cestou se vyjasňuje i samotné (základní?) slovo Mairónis.

Slovník místních názvů (VŽ) uvádí tři vesnice s názvem Mairóniai: kromě zmíněné vesnice v okrese Kelmė se další nacházejí v okresech Joniškis a Zarasai (VŽ 2002). Tyto dvě poslední nejsou do BŽ zahrnuty; zřejmě byla vybrána ta, která je považována za významnější a spojovaná s Maironisem.

Při hledání příkladu k heslu Mairóniai se v nejdostupnější internetové Wikipedii ukázala jako významná tato informace: „Po parcelaci panství se kolem roku 1927 začala utvářet vesnice, která se až do roku 1933 nazývala Saudininkai (v roce 1932 byla přejmenována na počest zesnulého básníka Maironise).“ Přeformulovanou větu jsem si chtěla hned zapsat. Avšak Všeobecná litevská encyklopedie uvádí pouze Mairóniai v okrese Kelmė a souvislost s básníkovým pseudonymem nezmiňuje (VLE 2008: 49–50). Jak je to tedy s vesnicí Maironiai, o níž se zmiňuje V. Zaborskaitė – jde o tutéž vesnici tehdy a dnes?

Za Maironisova života se v roce 1923 konalo první všeobecné sčítání obyvatel Litvy. Na základě údajů byl připraven a v roce 1925 vydán Registr obydlených míst Litvy (LAV 1925). Překvapilo mě, že v něm nebyly zaregistrovány žádné vesnice Maironiai (ani Maironiškiai). Zdálo by se neuvěřitelné, že by sčítací komisaři opominuli blízké okolí rodiště básníka, který tam žil a již se stal legendou. (Zvláště když:

² Tuto poznámku je třeba učinit proto, že V. Zaborskaitė v monografii nezmiňuje B. Brazdžionise, nýbrž V. Gustainise, který jí ukázal informace o Italovi ze 16. století s příjmením Maironis. B. Brazdžionis patrně hovoří o témže Italovi původu, Mayronisovi, který žil ve 13.–14. století. Itala, známého středověkého filozofa Franciscus de Mayronis, uvádí také Antanas Vaičiulaitis v článku „Maironis v encyklopediích a lexikonech“, zveřejněném v roce 1983 ve čtvrtém čísle časopisu Aidai (Vaičiulaitis 1990: 255–258).

114

KALBOS KULTŪRA | 85

„[V roce 1922], ještě za Maironisova života, byla ulice v centru města Kaunasu pojmenována po něm. Ulice byly pojmenovány po Maironisovi také v Garliavě a Raudondvarisu.“ (Významní lidé Kaunasu: připomínání památky. Maironis. Elektronická encyklopedie).

Dokud nemáme vydán celý Slovník litevských místních názvů, hledáme potřebné informace v archivech místních názvů shromážděných v Ústavu litevského jazyka³. Na lístku abecedního souboru místních názvů zaznamenaných z živého jazyka (VGK), datovaném rokem 1935, stojí: „Maironiai, vesnice v okrese Kelmė, kraj Raseiniai. Vesnice dostala jméno po básníkovi Maironisovi.“ Na druhé straně je vysvětleno: „Maironiai. Vesnice Maironiai vznikla po Velké válce, když byly podle zákona o pozemkové reformě rozparcelovány panství Juozapava a vesnice Saudininkai.“ Zkratka ank. označuje, že odpověď byla podána na základě zvláštního dotazníku připraveného pro zaznamenávání místních názvů v letech 1935–1937 (Vanagas 2008: XV). Druhá vesnice pojmenovaná Maironiai je v souboru místních názvů z živého jazyka doložena informátorem J. Verbušaitisem roku 1978 jako vesnice v obvodu Pociūnai v okrese Joniškis: „po buržoazní pozemkové reformě“, přejmenovaná z někdejšího panství Jakiškiai. Pouze Maironiai v tomto okrese bylo zařazeno do příručky Administrativně-územní členění Litevské SSR z roku 1959 (LATP 1959). Samota nazývaná podobou Maironys je známa z dotazníku pro zaznamenávání místních názvů z roku 1935; nacházela se v obvodu Imbradas v okrese Zarasai. Vesnice pojmenované Mairóniai v okresech Joniškis, Kelmė a Zarasai jsou zaznamenány v příručce Administrativní a územní členění Litevské SSR (LATS 1972: 59, 111, 364). Podle údajů z rozhovorů s obyvateli tedy byly vesnice pojmenovány Mairónių při provádění zákona o pozemkové reformě, kdy byla někdejší panství administrativně reorganizována.

Údaje z kartotéky historických místních názvů, sestavené z tištěných pramenů a rukopisů (IVK), potvrzují svědectví obyvatel. Místní název Mairóniai není starým historickým názvem. Ve 254. čísle věstníku Vyriausybės Žinios z 22. června 1927 se uvádí: „Pozemková reformní správa, jednajíc podle § 70¹ zákona o pozemkové reformě (Vyr. Žin. č. 200, položka 1351), zveřejňuje změny názvů rozparcelovaných panství na názvy vesnic, schválené ministerstvy zemědělství a vnitra.“ (Vyr. Žin. 1927: 254, 2). V tomto čísle (s. 5) je uvedena vesnice Maironiai, která dostává tento název namísto panství Gaidiškiai v okrese Ežerenai, obvodu Imbradas. Téhož⁴

³ Děkuji Dalii Sviderskieneové, pracovnici oddělení místních názvů Ústavu litevského jazyka, která mi pomohla s vyhledáváním v kartotékách místních názvů.

⁴ Město se v letech 1919–1929 nazývalo Ežerėnai, namísto názvu Novoaleksandrovsk, který mu byl roku 1836 na carský rozkaz vnucen přejmenováním z někdejšího historického sélského názvu Zarasai (Vanagas 1996: 259–297).

O. KAŽUKAUSKAITĖ. Maironis ir Maironiai, Maironiškiai

115

V čísle 255 věstníku Vyriausybės Žinios z 5. července téhož roku se na stejném základě informuje, že panství Juozapava, dvůr Saudininkai a vesnice Saudininkai s pozemkem Barsukinė se přejmenovávají na vesnici Maironiai (Vyr. Žin. 1927: 255, 5). V čísle 262 z 22. listopadu byl rovněž na základě zákona o pozemkové reformě pozemek č. 57 panství Rautenzija v obvodu Paupinė v okrese Ežerėnai připojen k vesnici Maironiai [v obvodu Imbradas] (Vyr. Žin. 1927: 262, 6). Všechny uvedené změny názvů podepsal správce Pozemkové reformní správy Jokūbas Stanišauskas. Stručná informační sdělení nevysvětlují, proč byly obě vesnice v dnešních okresech Kelmė a Zarasai pojmenovány Maironiais.

Při pátrání po Maironiškiai byla objevena lokalita Maironiškis. Lze ji snadno identifikovat podle odkazu v IVK na Vyriausybės Žinios z 18. února 1929, č. 292, v němž jsou vyjmenovány změny názvů rozparcelovaných panství: starý název statku Šakių palivarkas v obvodu Lapės v okrese Kaunas se mění na nový název – Maironiškio palivarkas (Vyr. Žin. 1929: 292, 27).

Apie Maironiškį yra rašęs Juozas Tumas-Vaižgantas (1869–1933). Straipsnyje, paskelbtame netrukus po Maironio mirties, jis pasakojo, kaip Maironis, būdamas Kauno kunigų seminarijos rektoriumi, seminarijai priklausiusiame Šakių palivarke, už penkių kilometrų nuo Neries, rūpinęsis suteikti auklėtiniams „visus kultūrinius patogumus“. Tuo tikslu 1929–1931 metais buvę griaunami ir perstatomi senieji pastatai, o naujuose korpusuose įrengti bendrabučiai, biblioteka per du aukštus, susirinkimų salė. „Jei [auklėtiniai] žinotų, kuriomis sąlygomis mes ten pat mokėmės, kas dieną poterėlį sukalbėtų už a. a. taupų buvusį savo rektorių Maironį. Dabar jam teatsilyginta Šakių palivarką praminus – Maironiškiu.“ (Tumas-Vaižgantas 1933: 239)⁵.

O své dojmy a objevy se dělí Aldona Ruseckaitė, ředitelka Muzea litevské literatury Maironise v Kaunasu a znalkyně básníkova života a díla: „Při práci v archivech, při probírání dokumentů, jsem narazila na název ‚Maironiškis‘. Našla jsem ho už ve Vaižgantasových vzpomínkách, ale nic konkrétního – vůbec jsem nechápala, kde by se to místo mohlo nacházet, a nedařilo se mi zachytit konec niti. A pak jsem ve Státním historickém archivu Litvy našla celý svazek dokumentů, z nichž je jasné, že na podzim roku 1928 vychází zákon o pozemkové reformě

⁵ Mimochodem, jako první začal sbírat místní názvy z živého jazyka a připravil pokyny pro jejich zaznamenávání Juozas Tumas-Vaižgantas (Vanagas 2008: XIII). Litevská vláda poctila i Vaižgantase: panství Juozapava v obvodu Imbradas v okrese Ežerėnai a panství Kompąčizna v obvodu Linkuva v okrese Šiauliai pojmenovala po Vaižgantasovi jako vesnice (Vyriausybės Žinios, 22. června 1927, č. 254); IVK neobsahuje údaje dokládající, že by Vaižgantai byl historickým místním názvem.

116

KALBOS KULTŪRA | 85

rozhodnutí rady č. 3960: „Pojmenovat statek Šakiai v obci Lapės v okrese Kaunas statkem ‚Maironiškis‘.“ Ve skutečnosti nebylo snadné ho najít. Žádné oficiální informace. Jednou v sobotu se však při kroužení kolem Kaunasu a odbočování stále stranou nakonec podařilo dojet do „Maironiškisu“. [...] V prostoru „Maironiškisu“, na rozlehlém dvoře, by se letos snad měla uspořádat nějaká akce, aby se o tom dozvěděli i místní. Poštovní doručovatelka řekla, že budovy patřily kněžskému semináři, ale o „Maironiškisu“ nikdy neslyšela... Vždyť je to tak blízko – hned vedle Sargėnů.“ (Ruseckaitė 2012).

Obyvatelé Kaunasu stále jezdí ulicí Maironiškių v někdejším mikrorajonu Maironiškiai, v dnešním Šilainiai. Zachoval se také hřbitov Maironiškiai. Odpověď ohledně názvů opět nacházíme v kartotéce místních jmen zaznamenaných v živém jazyce: „Ves Mairóniškiai ležící v západní části předměstí Kaunasu. Tato ves vznikla kolem let 1926–27 po rozdělení pozemků panství Linkuva mezi zemědělské dělníky. Název byl udělen na počest básníka Maironise.“ Maironiškiai jsou zaznamenány pouze v jedné příručce (LATP 1959: 157): ves patřila do obvodu Užliedžiai v okrese Kaunas, osm kilometrů od střediska obvodu, Romainiai. Později se místní správní příslušnost – od vsi až po mikrorajon – měnila.

Vyvstává však otázka, zda poblíž básníkova rodného kraje existovala ves Maironiškiai. Záznam nacházíme v kartotéce vlastních jmen Kazimierase Būgy Nomina propria, na lístku, který není psán rukou samotného vědce: „Mairóniškiai sd. Betyg. A. Urb. A. V.“ Zkratka sd. znamená ves, Betyg. znamená Betygala; ostatní zatím nebyly objasněny. Ves Betygala leží v témže okruhu jako Maironisovo rodiště: Pasandravys je od Betygaly vzdálen osm kilometrů (Kviklys 1958: 556). Maironisovi „rodiče, prarodiče a praprarodiče byli obyvateli okolí Betygaly“ (Zaborskaitė 1987: 7). Maironis tam často jezdíval.

Údaje nestačí k lokalizaci místa poblíž Betygaly, které se mohlo nazývat Mairóniškiais. O něco dále, asi třicet kilometrů od něj, se v obvodu Pajieslys v okrese Kėdainiai nachází ves Meiróniškiai a Meironiškėliai. Na tato dvě místní jména jsem v Maironisových životopisech nenarazila. Nelze vyloučit, že Mairóniškiai z Būgovy kartotéky jsou mluvenou variantou historického názvu pozemku Meiróniškiai, opět zvukově spojovanou s pseudonymem velkého básníka...

Vědci z oddělení onomastiky v Lietuvos vietovardžių žodyne odborně vysvětlí etymologii názvů vesnic Mairónių, Mairóniškių. Při pohledu zvenčí na dostupné materiály se zdá, že tyto vsi byly pojmenovány na počest Maironise. To, že se vládním nařízením z roku 1927 v okrese Raseiniai

O. KAŽUKAUSKAITĖ. Maironis ir Maironiai, Maironiškiai

117

kostelní ves Saudininkai v obci Kelmė se začala nazývat Maironiais, což není v rozporu ani s údajem V. Zaborskaitė o Maironisově rodišti – dvorečku Pasandravys, který leží nedaleko, několik desítek kilometrů odsud. Toto narychlo provedené zkoumání odporuje převládající verzi odvozující pseudonym Maironio od místního jména: kněz a básník Jonas Mačiulis zatoužil nazývat se Maironis již v prvních letech studií na duchovní akademii v Petrohradě, v letech 1888–1890, inspirován středověkým doktorem teologie a filozofie Maironisem a jeho díly. Roku 1891 se podepsal Maironiu pod báseň „Ne teip senovės žmonės gyveno“ (Brazdžionis 1992: 99). V těch letech v Litvě místní názvy Mairóniai, Mairóniškiai vůbec neexistovaly.

ŠALTINIAI

VGK: Vietovardžių, užrašytų iš gyvosios kalbos, kartoteka. Saugoma Lietuvių kalbos instituto Vardyno skyriuje.

IVK: Vietovardžių, užrašytų iš istorijos šaltinių, kartoteka. Saugoma Lietuvių kalbos instituto Vardyno skyriuje.

Kazimiero Būgos kartoteka Nomina propria. Saugoma Lietuvių kalbos instituto Vardyno skyriuje.

LAV 1925: Lietuvos apgyventos vietos, Kaunas.

LATP 1959: Lietuvos TSR administracinis-teritorinis padalinimas, Vilnius.

LATS 1972: Lietuvos TSR administracinio teritorinio suskirstymo žinynas 1, Vilnius.

Vyr. Žin. 1927: Vyriausybės žinios, Nr. 254, 255, 262, Kaunas.

Vyr. Žin. 1929: Vyriausybės žinios, Nr. 292, Kaunas.

LITERATŪRA

B r a z d ž i o n i s B. 1992: Nuo Zvalionio iki Maironio. – Kultūros barai 9/10. [Perspausdinta iš Aidai, 1982, 5.]

I v a n a u s k a i t ė – Š e i b u t i e n ė V. 2010: Ąžuolai Girdiškės bažnyčioje, arba netradiciniai altoriai tradiciniuose žemaičių pasakojimuose. – Ąžuolas folklore ir kultūroje, Vilnius: Vilniaus pedagoginio universiteto leidykla.

K v i k l y s B. 1968: Mūsų Lietuva 4, Bostonas: Lietuvių enciklopedijos leidykla.

M a č i u l i s J. 2004: Lietuviškieji slapyvardžiai, jų ypatybės ir egzistavimo priežastys. – Lietuviškieji slapyvardžiai: lietuviškos spaudos iki 1990 m. slapyvardžių sąvadas 1, 2. Sudarė ir parengė J. Mačiulis. Vilnius: Lietuvos nacionalinė Martyno Mažvydo biblioteka.

118

KALBOS KULTŪRA | 85

Mačiulis J. 2008: Lietuviškieji slapyvardžiai, jų ypatybės ir egzistavimo priežastys. – Apie lietuviškuosius slapyvardžius, Vilnius: Lietuvos nacionalinė Martyno Mažvydo biblioteka.

Mačiulis J. 2011: Lietuviškųjų slapyvardžių aiškinamasis žodynas, Vilnius: Lietuvos nacionalinė Martyno Mažvydo biblioteka.

Ruseckaitė A. 2012: Antrasis laiškas – ko, ašarėle, ko tu per skruostą... – Nemunas, 22–23.

Tumas-Vaižgantas J. 1933: Maironis – statytojas. – Vaižganto raštai 19, Kaunas.

Vaičiulaitis A. 1990: Maironis enciklopedijose ir leksikonuose. – Literatūra ir kalba 21, Vilnius: Vaga. [Perspausdinta iš Aidai, 1983, 4.]

Vanagas A. 1996: Lietuvos miestų vardai. Parengė V. Maciejauskienė. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Vanagas A. 2008: Įvadas. – Lietuvos vietovardžių žodynas 1: A–B, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

VLE 2008: Visuotinė lietuvių enciklopedija 14, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

VŽ 2002: Vietovardžių žodynas. Parengė A. Pupkis, M. Razmukaitė, R. Miliūnaitė. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Prieiga per internetą: <http://vietovardziai.lki.lt>.

Zaborskaitė V. 1968: Maironis, Vilnius: Vaga.

Zaborskaitė V. 1987: Maironis. Antras leidimas, Vilnius: Vaga.

Žymūs Kauno žmonės: atminimo įamžinimas. Maironis. Elektroninis žinynas. Prieiga per internetą: <http://atminimas.kvb.lt>.

Gauta 2012 11 06

MAIRONIS AND MAIRONIAI, MAIRONIŠKIAI

Summary

The data from the card files of the Onomastics department at the Institute of the Lithuanian language shows that the place names Maironiai, Maironiškiai and Maironiškis are not old Lithuanian names. In 1927 place names Maironiai and Maironiškiai were given to villages in present-day regions of Joniškis, Kelmė and Zarasai when implementing the Land Reform Law (Žemės reformos įstatymas) parcelling out the land of big estates. Šakių palivarkas (Šakiai folwark) in Lapės rural district in Kaunas county which belonged to Kaunas seminary was renamed as Maironiškio palivarkas (Maironiškis folwark) in 1928 in honour of Maironis who at that time was a rector of the seminary. As can be seen from the question-

O. KAŽUKAUSKAITĖ. Maironis ir Maironiai, Maironiškiai

119

naires of place name registration dating from 1935–1937, respondents recall that new place names were created in honour of the poet Maironis. There is a parallel with another case in 1927 when the Lithuanian authorities took a decision to give the name Vaižgantai to two villages in honour of the Lithuanian writer Juozas Tumas–Vaižgantas, who was not related to these places.

The analysis of place names shows that the priest and poet Jonas Mačiulis, who signed his poem „Ne teip senovės žmonės gyveno“ (published in 1891) as Maironis for the first time could not have create his pseudonym on the basis of the Lithuanian place name as some researchers suggest. The most probable explanation could be Bernardas Brazdžionis version that the young poet had the idea to use the surname of the philosopher from the Middle Ages Franciscus de Mayronis as his pseudonym when he studied his works in Saint Petersburg Imperial Roman Catholic Theological academy during his first years of studies in 1888–1890.

KEYWORDS: toponym, pseudonym, personal name.

ONA KAŽUKAUSKAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

120

KALBOS KULTŪRA | 85