DAIVA MURMULAITYTĖ

Institut litevského jazyka

SYSTEMATIČNOST UVÁDĚNÍ ODVOZENÝCH SLOV

VE SLOVNÍKU SPISOVNÉ LITEVŠTINY

KLÍČOVÁ SLOVA: odvozené slovo, výkladový slovník, systematičnost, základové slovo, slovníkové heslo.

Slovníkem se nazývá nikoli libovolný, nýbrž lexikograficky uspořádaný soubor slov, který svému uživateli poskytuje potřebné informace (KTŽ 240). Slovníky se liší účelem, rozsahem, výběrem údajů, jejich povahou i způsobem prezentace, způsobem užití atd. Podle vnější formy se rozlišují tradiční (tištěné, papírové) a elektronické slovníky; ty druhé se zase dělí na dva druhy: digitalizované tištěné slovníky (elektronické verze papírových slovníků) a původní elektronické slovníky vytvořené na základě databází (Jakaitienė 2005: 38–40; 293–296).

Snad nejdůležitějším rysem, který všechny slovníky spojuje, je systematičnost.

Systematizace lexika je jednou z funkcí současné praktické lexikografie (Морковкин 1993: 37). Zejména v elektronické lexikografii založené na databázích je systematičnost jedním ze základních principů lexikografie a hlavních požadavků kladených na dobrý slovník. Systematická musí být jak mikrostruktura, tak makrostruktura slovníku. K té druhé patří také způsob uvádění heslových slov – v samostatných heslech, nebo začleněním odvozených slov v té či oné podobě do hesel základových slov (Jakaitienė 2005: 35).

Ve výkladových slovnících (častěji tištěných, ale také v jejich elektronických verzích) je obvyklé uvádět některá odvozená slova, zejména pravidelná, v hesle základového slova (které se často nazývá také hnízdo, ačkoli to v žádném případě není slovotvorné hnízdo heslového slova, protože neobsahuje všechny jeho odvozeniny a neukazuje vzájemné vztahy mezi nimi).

Do hesla jiné (základové) lexikální jednotky se obvykle zařazují:

slovesná a jmenná abstrakta – názvy dějů a vlastností,

názvy činitelů nebo nositelů jmenných vlastností,

příslovce,

D. MURMULAITYTĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne 71

zvratná slovesa a podstatná jména,

deminutiva,

slova se zápory aj.

Zde je několik příkladů z různých výkladových slovníků litevského jazyka. Je z nich patrné, že v témže hesle může být zařazeno několik typů odvozenin (v příkladech jsou podtrženy¹):

gérti, gėria, gėrė

1. pít tekutinu, tišit žízeň: Kráva pije z vědra. P. vodu, mléko. Hrnek na pití (ze kterého se pije). Pitná voda (kterou pijí, vhodná k pití). ‖ přen.: P. prach, kouř, zápach (dýchat). P. tabák (šňupat, čichat).

2. požívat alkoholické nápoje, opíjet se: Když nepije, je to dobrý muž. On ještě pije.

3. nasávat, sát; pronikat, prosakovat: Houba nasává vodu. Vítr profukuje skrz (profukuje). | zvr.: Voda se rychle vsákla do písku.

◊ P. žádá (o děravých botách).

gérėj‖as, ~a dkt. (1)

gérik‖as, ~ė dkt. (2)

gérimas (2)

gérimasis (1) [DŽ₆ₑ];

dýchat, dýchá, dýchal sloveso (1) (co) vdechovat a vydechovat: V pokoji je hodně kouře, není čím dýchat. ◊ On těžce dýchá. • záp. nedýchat dýchání podst. jm. muž. r. (1,1) [MLKŽ];

poslouchat, poslouchá, poslouchal intr. K; SD343,279, R, BPII157, M [...]

4. zvr. souhlasit, shodnout se: Otec s dětmi se neshodnou Rm. [...] [LKŽₑ];

jas‖ný, ~á (3)

1. dobře viditelný, světlý, jasný: ~é světlo. Jasná obloha.

2. dobře vidící: ~é oči.

3. snadno vnímatelný, srozumitelný: Jasné písmo. Jasná výslovnost. Jasná otázka. ~u jako ve dne. ~u jako na dlani (zcela jasné).

4. snadno chápající: Jasný rozum. ~á hlava.

~ě přísl.: ~ě svítil měsíc. Vše jasně vyložit.

~ě přísl.

~ost (1)

~ost (2) [DŽ₆ₑ];

malý‖, ~á (4)

op. velký.

1. malý svým rozsahem, velikostí (výškou, délkou, šířkou): Malé dítě. ~é brambory. Malý pokoj, zahrada, město. Člověk malé postavy. Malý potůček. Je o něco menší. Jaký je to drobeček, drobeček maličký! Z malých vyběhl, velké nedohonil (přísl.).

¹ Při citování slovníkových hesel se snažíme zachovat jejich původní podobu, vynechané části hesel se označují [...].

72

KALBOS KULTŪRA | 85

2. nedosáhlý, nedospělý: Děti jsou ještě ~i. Nechal tu ~iukės, ~utėlius jako vrabce. Vrať nůž, nebuď m. (nerozčiluj se).

3. nepočetný: M. oddíl. ~à rodina. To je tu ale ~a práce! Z velkého mraku m. déšť (rčení).

4. mírný, slabý: M. mráz. M. bolest.

5. nedůležitý, nepatrný, bezvýznamný: ~à chyba. ~à dárek. ~i zásluhy, úspěchy. ~à potíž, že to neumíš – naučíš se.

6. kdo má nízké společenské postavení: M. jako prostý člověk se s velkými pány nemůže měřit (rčení).

◊ Be ~a ko (skoro, téměř). ~a ką (to je jedno, na tom nezáleží). Būti ~esniām (ustoupit). Daug ~a (přibližně).

~aĩ přísl.

~ỹn přísl.: Zdraví jde ~ỹn (ubývá).

~ùmas (2) [DŽ₆ₑ];

trobà subst. f. (3) [...]

1. [...] obytný dům, chalupa: [...] Obytná chýše NdŽ. [...] Na kraji lesa byla chaloupka Sk. V Mažon postavili chaloupku a bydlí v ní Kb. [...] Chalupu slepili – hned se zřítila, rozpadla, shnila Yl. [...] Musíme dát Kazimieru [část] na postavení chaloupky Krt. Dostala pozemek z rodné země a postavila si takovou chaloupku Pln. [...] Orávej ty pozemky, kam chceš, jen mi tu chaloupku neshazuj Pžrl. Bylo tam několik chaloupek, ale teď se to rozrostlo a vzniklo velké město Vdk. Skrčená chaloupka Šts. Chatička (hanl.) Šts. Teď je tam taková chaloupka postavená LŽ. Tady si postavil chajdu Alv. [...] Stařeček postavil chaloupku DrskŽ. Postavil jsem si chaloupku na vodě JD20. Chatička je nejmenší KlvrŽ. Poslové měli přímo před očima směšně malou, čtvercovou chaloupku, jako kurník pro husy chaloupku Vaižg. [...] [LKŽₑ];

tirp||ùs, ~ì (4)

1. snadno se rozpouštějící: Nerozpustné příměsi. ~i (~ioji) káva.

2. který se rychle a snadno taví: Tuk je t. látka.

~ùmas (2) [DŽ₆ₑ].

Také slovníky jiných jazyků běžně zařazují různé odvozeniny do hesel základových slov. Obsahují také nevyjmenované typy zařazených slov; to závisí na gramatice a slovotvorných zvláštnostech konkrétního jazyka – například ve slovnících ruštiny a polštiny se v heslech sloves dokonavého vidu často uvádějí i slovesa nedokonavého vidu. Několik příkladů:

podobný -ými, podobná -á, j.; podobně přísl. 1. Mající přibližně stejné vlastnosti, znaky jako (někdo nebo něco) jiného. Dcera je podobná matce. Podobné povahy. Mají podobné hlasy. Podobné zeměpisné podmínky. 2. Rovnohodnotný, odpovídající (obvykle vzájemně). Rovnocenný partner. Mluvit jako rovný s rovným. // Stejný (co do velikosti, hodnoty). Rozkrájet dort na stejné díly. Rozdělit rovnoměrně. Drobná hotovost hovor. – částka peněz přesně odpovídající hodnotě platby. ◊ podobnost podst. jm. [MLVVe];

D. MURMULAITYTĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne

73

JABLKO podst. jm. Plod jabloně. Šťavnaté, sladké, kyselé, narůžovělé j. Jádřinec jablka, semena, slupka. Jablečná šťáva, marmeláda, kompot. Sušená jablka. Narůžovělý jako j. – mající zdravou barvu, zdravě narůžovělý (obvykle o tvářích, obličeji). Oční j. – hlavní součást oka, kulovité těleso v oční jamce. ◊ Jablko sváru – příčina sporu./ jablíčko, -a; jablíčko; jablíčko. [LVV];

DĚD, -a; m. 1. Otec otce nebo matky. 2. Hovor. Starý člověk, stařec. 3. mn.: dědové, -ů. Lidé žijící v dávných dobách, předkové. Dědové a pradědové; otcové a dědové (předkové). [...] < Dědeček, -čka; mn. gen. -čků, dat. -čkům; m. zdrob. (význ. 1–2). Dědův, -ova, -ovo. Dědečkův, -ova, -ovo. Dědovský, -á, -é. D. způsob (starý, osvědčený). Dědek, -dka; m. hovor. (význ. 2). Dědeček, -čka; m. zdrob. (význ. 1–2). Dědův, -ova, -ovo. Dědeček (viz). Po dědovsku, přísl. [БТСРЯ];

SLOVNÍK, -u, m. 1. Soubor slov (obvykle v abecedním pořadí), ustálených výrazů s vysvětleními, výklady nebo překladem do jiného jazyka. Výkladový s. Encyklopedický s. Frazeologický s. Dvojjazyčný s. Terminologický s. Slovníky synonym, homonym, antonym. S. morfémů (vykládající význam částí slov). 2. j. č. Souhrn slov některého jazyka, jakož i slov užitých v jednom konkrétním díle, v dílech některého spisovatele nebo obecně slov užívaných někým. Bohatství ruské slovní zásoby. Puškinova básnická slovní zásoba. Vyjadřuje se anglicky s obtížemi: jeho slovní zásoba je velmi chudá. ‖ zdrob. slovníček, -čku, m. (k význ. 1). ‖ příd. jm. slovní, -ní, -ní. Slovníkové heslo (část slovníku věnovaná samostatnému slovu nebo frazému uvedenému v jejím záhlaví). S. zásoba. [ТСОШ];

STAVĚT¹, -ím, -íš; -ěný; nedok. 1. co. Budovat, vytvářet nějakou stavbu, budovu, jakož i konstrukci, stroj. S. dům. S. hráz. S. lodě, lokomotivy. Bourat – ne stavět (přísl.). 2. co. Budovat, vytvářet, organizovat. S. nový způsob života, nový život. S. své blaho na něčem. S. rodinu. 3. co. Vytvářet v mysli. S. plány. S. různé návrhy. S. hypotézu. S. si iluze. 4. co. Organizovat na základě něčeho. S. zprávu na přesných údajích. S. svou taktiku na něčem. 5. co. Vyjadřovat, formulovat. Správně s. větu. S. systém důkazů. 6. co. Rýsovat podle zadaných rozměrů (odborně). S. trojúhelník. S. komolý kužel. 7. co. Dělat něco (v souladu s významem následujícího podstatného jména) (hovor.). Dělat grimasy (šklebít se). Dělat oči (koketovat, hrát očima). Dělat ksichty (škleběním dávat tváři nějaký nepřirozený výraz). 8. koho (co) z koho. Vydávat se za sebe nebo za někoho jiného (hovor. hanl.). Dělat ze sebe prosťáčka, hlupáka. Dělat z dítěte génia. ‖ dok. vystavět, -ím, -íš; -ěný (k význ. 1), postavit, -ím, -íš; -ený (k význ. 1, 2, 3, 4, 5 a 6) a udělat, -ám, -áš; -aný (k význ. 7 a 8). ‖ podst. jm. stavba, -y, ž. (k význ. 1), stavění, -í, stř. (k význ. 1 zast., k 2, 4, 5 a 6) a stavba, -y, ž. (k význ. 1). ‖ příd. jm. stavební, -ní, -ní (k význ. 1). S. sezóna. Stavební materiály. Staveniště. [ТСОШ];

74

KALBOS KULTŪRA | 85

kabaret

1. «satiricko-zábavné představení; také: podnik, v němž se taková představení konají»

2. «absurdní nebo surrealistická situace»

• kabaretní • kabaretnost • kabaretek • kabaretiér, kabaretiér [SJP];

podpaží

1. «prohlubeň mezi vnitřní stranou paže a boční stěnou hrudníku»

2. «otvor pro paži v oděvu; také: část oděvu nacházející se v místě prohlubně pod paží»

• podpažní • podpažní otvor [SJP];

opít dok. Xa, opilý – vypíjet nedok. I, ~koho 1. «opít někoho do bezvědomí» 2. «vypíjet tekutinu, zejména její svrchní vrstvu»: Ptáci vypíjeli rosu z lístků. opít se – opíjet se «opít se alkoholem, být opilý» [NSJP];

pozorný [...] příd. jm. [...] 1 věnující pozornost; všímavý 2 ohleduplný, zdvořilý, oddaný atd. [pozorný manžel] – SYN. OHLEDUPLNÝ – pozorně přísl. – pozornost podst. jm. [WNWD];

účes [...] podst. jm. zvláštní způsob úpravy vlasů, často výrazný a módní – vlasový styling podst. jm. – kadeřník podst. jm. [WNWD].

Z příkladů je patrné, že odvozeniny se do hesel výchozích slov zařazují následujícím způsobem:

• jako samostatné lexémy (např. zvratná slovesa),

• jako samostatný významový odstín (např. zvratná slovesa),

• v ilustračních příkladech užití (např. deminutiva, slova se zápornou předponou),

• na konci hesla, po všech informacích o heslovém slově (např. slovesná a jmenná abstrakta, názvy činitelů, příslovce); někdy (častěji v elektronických slovnících) se píší na nový řádek.

V Institutu litevského jazyka se za použití nových metod dokončuje Bendrinės lietuvių kalbos žodynas (dále jen BŽ), v jehož koncepci je zdůrazněna zásada systematičnosti (Liutkevičienė 2010: 141). Snažíme se jí řídit i při uvádění odvozenin, které jsou z hlediska lexikální samostatnosti rovnocenné ostatním heslovým lexikálním jednotkám. Informace o nich proto musí být stejně podrobné, všestranné a přesné, čehož nelze dosáhnout žádným z uvedených způsobů začleňování odvozenin do hesla. A tedy:

• abstrakta (např. miauktelejimas, priglaudimas, paskiepijimas, broliavimasis, audringumas, aukštybė, brangybė, brolystė),

D. MURMULAITĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne

75

• deminutiva (např. ausėlė, balandėlis, namūkas),

• příslovce (např. aiškiai, nuosekliai, aiškyn, garsyn),

• názvy činitelů (např. griežikas, auklėtojas),

• slova obsahující zápor (s výjimkou sloves, např. nedarnà, nedaugelis, nedidelis, neblogas, neblogai, neginčijamai)

a další odvozeniny (s výjimkou zvratných sloves a sloves s předponou ne-) se uvádějí stejně jako všechny ostatní lexikální jednotky BŽ, tj. mají samostatná hesla. V nich jsou odvozeniny uvedeny jako heslová slova, a dostávají se tak do abecedního pořadí všech lexikálních jednotek a lze je běžným způsobem vyhledat². Systematičnost se zachovává i při uvádění informací o přízvuku odvozenin – stejně jako u jiných jmenných slov se uvádějí jejich přízvukové typy; je třeba poznamenat, že odvozeniny uvedené jako součást hesla, tedy deminutiva, se obvykle uvádějí bez označení přízvukových typů, ačkoli se jejich přízvukové typy často liší od přízvukových typů výchozích slov, do jejichž hesel jsou deminutiva začleněna (viz citovaná hesla mažas, trobà z DŽ_6e a LKŽ_e). V heslech odvozenin v BŽ se na základě užití vyčleňují a odpovídajícím způsobem řadí všechny jejich významy, které mají být uvedeny; každá lexéma se označuje příslušnými gramatickými, lexikálními, stylistickými, oborovými a dalšími značkami a dokládá charakteristickými příklady užití, které ukazují její sémantickou a syntaktickou spojitelnost. Informace o odvozeninách se tedy neomezuje pouze na zaznamenání jejich vztahu k výchozímu slovu; údaje o odvozeninách jsou stejně podrobné a všestranné jako u ostatních heslových lexikálních jednotek.

Nejdůležitější je, že pouze v samostatném hesle lze uvést sémantickou strukturu odvozeniny, hierarchii významů a jejich odstínů, jejich vzájemné vztahy i souvislosti s významy výchozích slov (v případě abstrakt). Začleněné uvedení odvozeniny její sémantiku nevysvětluje ani neodhaluje (nebo ji vysvětluje nedostatečně či nepřesně). Řekněme, že názvy činitelů často vycházejí nikoli ze všech, ale pouze z některých významů výchozích sloves. Uživatel slovníku se to nedozví, je-li odvozenina pouze uvedena na konci hesla výchozího slova, např. podstatná jména ėjėjas, ėjėja, která by vycházela z 5., 6. nebo 23. významu slovesa eiti, si lze představit pouze jako okazionalismy:

² Uvádění lexikálních jednotek v abecedním pořadí již v elektronické lexikografii není tak aktuální, protože jejich vyhledávání provádí počítač. V tištěných slovnících se však některé odvozeniny začleněné do hesel výchozích slov ocitly daleko od místa, na němž by měly být uvedeny při dodržení abecedního pořadí (např. mezgėjas, -a, mezgimas ir mezgimasis se ocitají mezi hesly megzdinti a megztinis, rovėjas, -a, rov ikas, -ė ir rovimas – mezi hesly rautas a rautinis apod. [DŽ₄]).

76

KALBOS KULTŪRA | 85

jít, jde, šel

1. pohybovat se z místa na místo pěšky, krokem: J. cestuji. Nešel, ale běžel. Tudy vede pěší stezka. Jdi pryč. Jdeme jíst, tančit, lovit. J. dveřmi, přes pole, do školy, do lesa. [...]

5. jet: Vlak, autobus jede.

6. plynout (o čase): Dny, měsíce plynou. [...]

23. být uváděn: Dnes se v divadle hraje „Skirgaila“. Dobrý film běžel.

◊ Ale ale (říká se při údivu, nesouhlasu).

chod||ec, ~a podst. (1).

chůze (2) [DŽ₆ₑ].

Kromě toho se při psaní samostatného hesla odvozeného slova předchází jeho opakovanému uvádění, srov.:

společnost (1)

společná věc: Litevština a lotyština mají mnoho společného [DŽ₆ₑ];

1 společ||ný, ~á (4)

1. náležející všem: S. majetek. ~á kuchyně.

2. společně vykonávaný, prováděný: S. práce. S. život. Společnými silami to uděláme. ~ý rod (gram. zahrnuje slova, která se v téže podobě používají jak v mužském, tak v ženském rodě).

3. stejný, podobný: ~é cíle.

4. souhrnný: ~á částka.

5. zahrnující základy něčeho: ~ojo všeobecně vzdělávací škola.

~aĩ přísl.

~ýbė (1).

~ùmas (2) [DŽ₆ₑ];

obecnost podst. (1) to, co je společné, společná věc, vlastnost, rys: Obecnost a jednotlivost (fil.). Obecné rysy litevštiny a lotyštiny. S tebou máme více společného než odlišného. • ant. jednotlivost, odlišnost. [BŽ].

Čisté abstraktá (názvy dějů nebo vlastností) se v BŽ uvádějí s odkazem na základové sloveso nebo jméno a příslušné číslo významu těchto slov; lexicalizované výrazy se definují nebo (a/nebo) vykládají synonymy. Příklady (mohou být ještě upravovány, protože slovník není dokončen):

zpívání podst. (1) 1. → z p í v a t 1: Zpívání hymny. 2. → z p í v a t 2: Probudit se zpěvem ptáků.

spolupachatelství podst. (1) 1. úmyslná společná účast dvou nebo více osob na trestném činu: Spolupachatelství lze uskutečnit nečinností. 2. → s p o l u p ů s o b i t 2: Spolupachatelství několika žalobců [žalovaných] v občanském řízení. Procesní spolupachatelství. Nutné [fakultativní] spolupachatelství.

D. MURMULAITÝTĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne

77

jasnòst podst. (2) 1. → jasný 1: V prezidentově výroční zprávě se postrádá jasnost. Dokud není jasno, trvá naděje. Složitost škodí jasnosti stylu [jazyka]. 2. → jasný 2: Profesorka v úctyhodném věku překvapuje jasností úsudku. Nemoc ztížila řeč, nikoli však jasnost vědecké myšlenky. 3. → jasný 3: Existují různé cviky k rozvíjení jasnosti výslovnosti. 4. → jasný 4: Jaké jasné ráno – na nebi ani mráček! 5. → jasný 5: Orli [kočky] jsou proslulí ostrostí zraku. bázlivost podst. (1) velká, neobyčejná plachost, bojácnost, ustrašenost: Co je to za bojácnost, dítě! • op. statečnost.

Při neformálním uvádění abstrakt se objevilo několik problémů, s nimiž se možná nesetkali při sestavování slovníků jiné struktury. Jedním z nich jsou gramatické značky. V BŽ se důsledně označují nejen pomnožná, ale i jednotná podstatná jména. V gramatikách litevského jazyka se uvádí, že jedním z druhů jednotných podstatných jmen jsou podstatná jména označující nespočitatelné abstraktní pojmy (LKG 1965: 175; srov. DLKG 1996: 66; Valeckienė 1998: 219). Když se stanou konkrétnějšími, nabudou nového významu nebo nového významového odstínu, mohou se užívat i v množném čísle. Takové užití je možné také ze stylistických důvodů. Tyto lexémy, jak již bylo zmíněno, jsou v BŽ definovány nebo vysvětleny synonymy, zatímco transpoziční deriváty (tj. takové, u nichž se slovotvorný a lexikální význam shodují), jinými slovy čisté abstrakty, odkazují k základnímu lexému. Zdálo by se, že posledně uvedené, nelexikalizované abstraktní názvy děje nebo vlastnosti by měly být označeny zkratkou j. č. (jednotné číslo), avšak zdaleka ne každý abstraktní lexém uvedený v samostatném hesle lze takto označit³. Často je velmi obtížné formulovat pro abstraktní lexém lexikografickou definici (to je typické pro transpoziční deriváty, proto jsou také vykládány odkazem) a někdy už užívané tvary množného čísla, které znějí zcela běžně, svědčí přinejmenším o započaté lexikalizaci. Při zkoumání užití slovesného abstrakta bėgiojimas bylo nalezeno množství dokladů, v nichž se užívá množné číslo tohoto slova (ve všech třech významech, které má BŽ uvádět): Ačkoli hry, procházky nebo běhání zlepšují kondici psa a nedovolují mu přibrat, je velmi důležité, aby se pes při sportování nepřehřál. Kočky jsou noční zvířata: přes den se většinou prospí, ale v noci to všechno začíná: běhání, mňoukání, hry. Pravidelné ranní běhání v Londýně, bez ohledu na počasí. Není žádnou novinkou jejich [poslanců] běhání z

³O množném čísle abstraktních podstatných jmen viz také diskusní článek Ramunė Vaskelaitė Užívání množného čísla abstraktních podstatných jmen v jazyce ekonomiky a norma v tomto svazku časopisu Kalbos kultūra, s. 190–215.

78 KALBOS KULTŪRA | 85

z jedné strany do druhé. Pokaždé, když je třeba jet na služební cestu, začíná běhání a prosby, aby se někdo postaral o zvíře.

Množné tvary abstraktních podstatných jmen lze užívat k zesílení významu, vyjádření intenzity, pokračování či opakování jevu nebo konkrétních případů projevů vlastnosti či děje chápaných jako podstatné jméno (LKG 1965: 178–181). Důležitá je také sémantika základového slova. Například fyzické činnosti lze opakovat a počítat, proto je množné číslo jejich názvů běžnější, např. již zmíněné běhání a další slovesná abstrakta vyskytující se v citovaných dokladech (mňoukání, žadonění, chození). Také: Řidiči nestíhají zjistit, kde se zdržují policisté, a už je o tom nemohou blikáním světel záblesky varovat ostatní. Někteří obyvatelé pobřeží říkají, že během bouře viděli asi 90 záblesků blesku. Polka s dupáním. Už jsem unavený z stěhování, chci mít svůj domov. Avšak abstraktní podstatná jména odvozená od sloves vyjadřujících duševní činnost nebo různé stavy a vztahy získávají množné tvary patrně spíše ze stylistických důvodů a vyskytují se méně často, např.: Kolik hlav, tolik názorů. Po dlouhých úvahách a úvah jsem se rozhodl práci neměnit. Všechny tvé plány přišly vniveč.

Z příkladů je patrné, že při posuzování abstrakta jako podstatného jména jednotného čísla záleží mnohé na sémantice konkrétního základového slovesa. Pokud existují doklady množného užití abstrakta nebo alespoň zjevná možnost takového užití (podložená příklady s obdobnou sémantikou), bylo prozatím rozhodnuto označovat abstrakta v BŽ zkratkou zpravidla j. č., čímž se upozorňuje, že označené slovo se obvykle, nikoli však vždy, užívá v jednotném čísle, např.:

zdražování podst. zpravidla j. č. (2) → z d r a ž o v a t: Zdražování pohonných hmot podporuje kriminalitu. Zdražování nájemného za byt. Trh s bydlením v Litvě zahájil rok zdražováním. Na devizovém trhu zaznamenaly zdražení americký dolar a japonský jen.

naříkání podst. zpravidla j. č. (1) → n a ř í k a t: Dalším častým naříkáním je nedostatek politické kultury. Omrzelo mě neustálé naříkání, pláč a stěžování si na maličkosti. Bezpodmínečné nářky a pesimistické nálady se stávají národním rysem.

zastrašování podst. zpravidla j. č. (1) → z a s t r a š o v a t: Násilí může být nejen fyzické, ale i psychické: zastrašování, výhrůžky, posměšky. | zvratné: Hysterie, zastrašování a zastrašování sebe sama nejsou známkou důstojného postoje.

vysvětlení podst. (1) 1. zpravidla j. č. → v y s v ě t l i t 1: Vysvětlení značek. 2. zvratné, zpravidla j. č. → v y s v ě t l i t 2 (zvratné): Dodatečné vysvětlení pravidel. 3. zvratné, zpravidla j. č. → v y s v ě t l i t 3 (zvratné): Nepřesvědčivé vysvětlení. 4. písemnost předkládaná úředníkovi, v níž se vysvětlují příčiny přestupku a dotyčný se ospravedlňuje: Kvůli plýtvání finančními prostředky předložil vysvětlení.

D. MURMULAIT YTĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne

79

Srov. heslo základního slovesa:

vysvětlit, vysvětluje, vysvětlil sloveso 1. (co, kdo, komu) písemně nebo ústně podat tak, aby se objasnilo, stalo srozumitelným: Dobře vysvětlit učivo (žákům). Řečník vysvětlil svůj návrh. Kolikrát to vysvětlíš, tolikrát to pochopí. | přen.: To všechno vysvětluje. 2. zvrat. (kdo, co) odhalit, zjistit: Způsoby řešení si zjistěte sami. 3. zvrat. ospravedlnit se: Vysvětlete, proč jste se tak zachovali.

Su analogiškais klausimais susidurta pateikiant ir priesagų -umas, -ybė vedinius – vardažodžių abstraktus (pvz.: Estai garsėja savo santūrumu ir lėtumu. Meilė – išmintinga beprotybė, medus saldžiausias ir nuodų kartybė (poez.).), leksikalizuotas sukonkretėjusias leksemas (pvz.: Smagu jai kalbant išgirsti vieną kitą džukybę. Dauguma vyrų vis dėlto teikia pirmenybę moteriškiems apvalumams, o ne styrantiems kauliukams.) ir dar nevisiškai sukonkretėjusias, bet jau pavartojamas ir daugiskaitos forma leksemas (pvz.: Neišsimiegojus kyla kivirčai namuose, irzlumai darbo kolektyvuose. Lietuvių ir latvių baltiško palikimo bendrumai ir skirtumai. Atskirti asmeniškumus nuo verslo reikalų.). Ir šiuo atveju daiktavardžiai gali būti žymimi įvairiomis gramatinio skaičiaus pažymomis, plg.:

bezduchost podst. jm. j. č. (2) absence duchovnosti: Prosadila se bezduchost a lhostejnost.

bezbožnost podst. jm. zpravidla j. č. (2) popírání existence Boha, nadpřirozených bytostí a jevů; syn. ateismus: Čím větší bezbožnost, tím větší zhýralost. Kvůli tajným praktikám byli první křesťané podezříváni z bezbožnosti a kanibalismu. Zanechte bezbožnosti!

osobní vztahovačnost podst. jm. zpravidla mn. č. (2) projevování osobního postoje, osobní hodnocení, zejména urážející jinou osobu: Zacházet do osobních záležitostí. Nadřízený by se měl vyhýbat osobním útokům.

celebrita podst. jm. rodu společného (1) slavná osoba nebo věc; syn. osobnost: Světová celebrita (významný umělec, vědec, sportovec apod.). Necítím se být celebritou. Festivalu se zúčastnilo mnoho celebrit. Prohlédli jsme si zajímavosti městečka – dřevěný kostelík, mlýn, starý dub.

Je zřejmé, že k systematickému uvádění podstatných jmen užívaných pouze v jednotném čísle je třeba ještě samostatný výzkum abstraktních podstatných jmen, který by určil pravidelnosti a tendence jejich užívání v množném čísle, závislost na sémantice základových sloves a jmen a vytvořil co nejpřísnější metodiku jejich uvádění ve slovníku.

80

KALBOS KULTŪRA | 85

Na počátku tvorby BŽ se deminutyva zamýšlela uvádět podobně jako v citovaných předchozích slovnících – vyčlenit pouze ta, která se od svého základového slova liší nejen významem malosti či náklonnosti, ale také nějakým dalším sé místem (a) nebo významem (b), např.:

a) aikštėlė ‚malé rovné místo zřízené nebo vyznačené k nějakému účelu‘;

b) ausėlė ‚plněná taštička ve tvaru ucha, vařená ve vodě nebo tuku‘; būdelė ‚malá stavba k určitému účelu‘.

Srov. také citované heslo podstatného jména troba z LKŽ_e, které obsahuje mnoho dokladů s deminutivy tohoto slova, a samostatné heslo trobelė:

trobelė sf. (2) taková místnost k ukládání věcí: Účel místnosti zvané trobelė v žemaitských domech byl různý: ukládaly se v ní různé domácí potřeby, oděvy, tkaniny [...]. Trobelė někdy sloužila stejně jako hlavní obytná místnost; méně zámožní rolníci ji používali jako komůrku k ukládání řemeslnického nářadí [...].

Ostatní deminutiva se v návaznosti na tradici DŽ měla uvádět spolu s doklady ilustrujícími základové slovo. Postupně se však ukázalo, že takový způsob uvádění je příliš nesystematický – totéž slovo se někdy objevuje v několika heslech, v některých případech jsou deminutiva opatřena gramatickými, stylistickými, přízvukovými a dalšími údaji jako ostatní samostatné lexikální jednotky, zatímco v jiných případech lze pouze odvodit jejich souvislost se základovým slovem⁴; navíc pokud samotné deminutivum není heslovou lexikální jednotkou, je obtížnější

⁴ Je třeba upozornit, že ani uvádění deminutiv vyčleněných samostatně v DŽ_6e v samostatných heslech není systematické – několik nelexikalizovaných lexémů může být uvedeno pod jedním číslem významu, např.: ausėlė (2) 1. mžb. ucho; 2. kul. ‚smažené proužky těsta, křehké pečivo‘; srov. aus||is, ~iẽs m. (4) 1. ‚sluchový orgán; jeho vnější část, boltec‘: Vnější, vnitřní u. (anat.). Jedním ~em špatně slyší. Zajíc nastražil ~i. 2. ‚sluch‘: Má dobrý sluch. Zpívá podle ~u. 3. ‚část čepice zakrývající ucho‘. 4. ‚vyčnívající část předmětu (obvykle s otvorem uprostřed)‘: Ucho vědra, kotle. Ucho hrnce, džbánu, truhly (držadlo). Ucho boty (poutko k nazouvání). Ucho vidlí, vrtáku (část k zasazení násady). 5. ‚žlábek na boku mlátičky na zrno‘. [...]; tinkl||is (2) 1. mžb. síť 1–4. 2. ‚síťka na vlasy‘: Dej si ~í na vlasy. 3. ‚vazební síťka‘; srov. tiñkl||as (4, 2) 1. ‚rybářská pomůcka zhotovená pletením z nití‘: Házet, spouštět, nastražovat, táhnout, zvedat ~. Brodící, vlečná, stavěcí síť. Obklopovací, tralová síť. Konopná, hedvábná, syntetická síť. 2. ‚pletená nebo tkaná past na ptáky či zvěř‘: Lovecká síť. 3. ‚pletená přepážka nebo zábrana ve sportovních hrách‘: Volejbalová, tenisová síť. Branková síť. 4. ‚pletené nebo tkané zařízení k různým účelům‘: Plotová, zahradní síť. Ložní síť. Ocelová síť. 5. ‚spleť kořenů, žil, nervů apod.‘: Cévní síť. 6. ‚systém dopravních, komunikačních a jiných linek či institucí‘: Síť řek, kanálů, silnic, elektrická, rozhlasová síť. Síť linek, souřadnic. Dopravní, obchodní síť. Síť agentů. 7. přen. ‚léčka‘ [DŽ_6e].

D. MURMULAITYTĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne

81

najít (zvláště s ohledem na elektronické vyhledávání, pro něž musí být data přísně strukturována) atd. V závěrečné fázi redakce BŽ se však rozhodlo uvádět všechna deminutiva v samostatných heslech; usiluje se o vysvětlení všech jejich lexémů a základové slovo se uvádí pouze v případech, kdy je obtížné vytvořit definici. Po přechodu k nové metodice se ukázalo, že bude třeba doplnit hesla některých již vyčleněných lexikalizovaných deminutiv, protože v nich nebyl uveden základní deminutivní lexém. Navíc bylo zřejmé, že pro dosažení systematičnosti při výběru a uvádění deminutiv by se do BŽ mělo zařadit podstatně více deminutiv (je-li vyčleněno namelis, dėželė, měla by být zařazena také namukas, dėžutė apod.). Samozřejmě je i v tomto případě nutné uplatňovat princip systematičnosti v souladu s dalšími kritérii výběru, jako jsou dostatečně časté užívání, správnost apod. Několik hesel deminutiv z BŽ:

bažnytėlė podst. (2) dem. b a ž n y č i a 2: V Álovė lze obdivovat starobylý dřevěný kostelík. Mám rád malé útulné vesnické kostelíky.

blokėlis podst. (2) dem. b l o k a s ² 1: Skleněné bloky. Prodávám různé stavební bloky.

beždžioniukas podst. (2) 1. mládě opice; syn. opička: Samice nosí přichycená mláďata opic na hrudi i na zádech. Nejvíce pozornosti všech upoutala opičí maminka s malinkým opičátkem na břiše. 2. mazlivé označení malého dítěte, které někoho napodobuje či opakuje po něm: To dítě je taková opička – co uvidí nebo uslyší, hned opakuje.

bobėlė podst. (2) 1. dem. pejor. b o b a 1: Zavalitá [vesnická] stařena. Historky starých bab. Činnost na úrovni tržních bab. 2. železný plíšek, na němž se naklepává kosa; syn. pentelė: Bobėlė se rozbila. Když je plíšek příliš měkký, kosa se láme.

brūkšnelis podst. (2) 1. dem. b r ū k š n y s 1: Kalhoty s malými bílými proužky. Zkušená ruka (při zdobení vajíčka) kreslí voskové čárky a dělá tečky. 2. interpunkční znaménko (–): Spojovník a pomlčka jsou různá znaménka. Mezi dvěma (nebo více) jmény téže osoby se spojovník nepíše. Slova se nepíší „přes spojovník“, nýbrž „se spojovníkem“: Všeobecný zvyk psát [klást] místo pomlček spojovníky už svědčí o poklesu gramotnosti.

Slova obsahující předponu ne- se v BŽ uvádějí dvojím způsobem:

1) podstatná jména, přídavná jména a příslovce se uvádějí v samostatných heslech, např.:

nepriežiūra podst. j. jedn. (1) absence péče nebo nedostatečná péče: Nejčastější příčinou otravy je zanedbání péče o děti.

nechuť podst. jm. rodu ženského (1) absence touhy: Úplně ospravedlňovala svou nechuť pracovat. Jí proti své vůli.

82

KALBOS KULTŪRA | 85

nadpozemský, nadpozemská příd. jm. (1) neobyčejný, úžasný: Nadpozemské štěstí.

nesnesitelný, nesnesitelná příd. jm. (3⁴ᵃ) 1. velmi těžký, vyčerpávající: Nesnesitelné pracovní podmínky. Nesnesitelné daňové břemeno. 2. nesnesitelný: Nesnesitelná bolest.

neslaně přísl. → n e s l a n ý 2: Máte-li vysoký krevní tlak, jezte nízkotučná a neslaná jídla.

• op. slaně.

nestále přísl. proměnlivě, nestejně, kolísavě: Slova s nestálým přízvukem (jazyk.).

2) slovesa se uvádějí v heslech odpovídajících základových sloves jako ilustrace jejich užití. Pokud připojená záporka mění syntaktickou valenci slovesa, vyčleňuje se takové sloveso se záporkou z ostatních příkladů užití a uvádí se za svislou čarou s označením záp. a značkami syntaktického řízení. Příklady:

bāĺinti, bālina, bālino sloveso [...] 4. (co, čím, s čím) přilít mléko, zakysanou smetanu nebo smetanu; syn. bělit: Zalít kávu sójovou smetanou. Pohanku mám rád jen zalitou mlékem. Recept na rybí polévku se smetanou. | záp. (čeho): Čaj nikdy nezalévám mlékem.

brukinėti, brukinėja, brukinėjo sloveso (co) často po troškách vnucovat, naléhavě nabízet: Není třeba vnucovat svůj názor tomu, kdo o něj nežádá. | záp. (čeho): Na tomto televizním kanálu při promítání filmů alespoň reklamy nevnucovali.

apsvilinti, apsvilina, apsvilino sloveso (co, komu) způsobit, aby se něco připálilo (1. význam), trochu spálit: Plamen hořáku mu opálil vousy. Plameny zasáhly chodbu a opálily skříň. Příliš horká žehlička připálila šaty. | zvr. (co): Měl opálené obočí. | zvr. záp. (čeho): Neopál si vlasy, když se tak skláníš k ohni.

pridėrinti, pridėrina, pridėrino sloveso 1. (co, k čemu, komu) upravit tak, aby to ladilo, hodilo se, pasovalo; syn. přizpůsobit: Dovol, ať ti upravím klobouk. Tvar vedlejší věty se ve větě přizpůsobuje tvaru větného členu hlavní věty (jazyk.). Přizpůsobit výkon procesoru zatížení systému (tech., poč.). Plán musí být přizpůsoben změněnému jízdnímu řádu. Je hezké, když se ke dlouhému příjmení přidá krátké a jasné křestní jméno. | zvr. (co): Umí si přizpůsobit oblečení. | zvr. záp. (čeho, k čemu): Nijak nedokážu sladit šperk s novými šaty. [...]

buzóti, buzója, buzójo sloveso hovor. 1. tlapkat, patlat, špinit: Malý si s kreslením moc nerozumí, patlá a je to. Umyla jsem auto, projela několik uliček – a boky jsou zase špinavé. (co, čeho, čím, na co): Levný (mycí) prostředek povrch spíš rozmazává a špiní, než myje. Proč si dáváš tolik tvářenky na tváře? Přijde kamarádka s několikaletým prckem a ten všechny kouty zapatlá nějakým marshmallow. | záp. (čeho, čím): Děti, nepatlejte si oblečení zmrzlinou [čokoládou]. | zvr.: Bílý telefon se odporně špiní. Něco v motoru se začalo špinit. | zvr. (čím): Už asi deset let se maže oleji a v obličeji vypadá jako náctiletá. | zvr. záp. (čeho): Kdyby se tolik nepatlali kosmetikou, vypadali by mladší.

D. MURMULAITYTĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne

83

bárti, bāra, bārė sloveso (koho, za co, kvůli čemu) zlostně, ostrými slovy kárat, hanět, vychovávat někoho, kdo se zachoval špatně: Matka kárá syna za lhaní. Správci areálu jsou káráni za špatně udržované okolí. Dostaneme vynadáno, jestli se nevrátíme včas. | záp. (za co): Nekárej ji za tu (zeměpisnou) pětku. | zvrat. (s kým, na koho, kvůli čemu) [syn.] hádat se, přít se: Neustále se hádají. Rodiče, nehádejte se před dětmi. Nehádej se s dítětem, ono za to nemůže. Jak dlouho se budete hádat kvůli jednomu rozbitému hrnečku? Kdybych se nebyl se všemi hádal kvůli kouření na schodišti, dodnes byste se brodili v nedopalcích.

Výjimky, kdy se slovesa s předponou ne- uvádějí v samostatných heslech, jsou vzácné – například když je odvozené slovo běžnější a frekventovanější než základové slovo, když byla tato předpona získána v předchozích stupních slovotvorby apod. Například:

neprimatýti, neprimãto, neprimãtė sloveso (čím) špatně vidět: Od dětství špatně vidí. Dědeček na jedno oko špatně viděl. nesveikúoti, nesveikúoja, nesveikãvo sloveso [syn.] necítit se dobře, být trochu nemocný: Nejsem nemocný, jen se necítím dobře. Ztráta chuti k jídlu může být známkou toho, že se kočka necítí dobře.

Kdybychom v tomto případě důsledně dodržovali princip systematičnosti a uvedená slovesa prezentovali analogicky k slovům jiných slovních druhů, která obsahují zápor, rozsah slovníku by se značně zvětšil (srov. v MLKŽ je slovům na písmeno n věnováno 54 stran, z toho 45 obsahuje slova s předponou ne-). Prozatím se tedy pro ně učinila výjimka s tím, že se k tomuto problému vrátíme v dalších vydáních slovníku a budeme hledat alternativní způsoby jeho řešení.

Zvratná slovesa jsou v BŽ uváděna několika způsoby v závislosti na vztahu mezi jejich lexikálními významy a významy základových sloves. V samostatných heslech jsou uvedena pouze ta, která nemají nezvratné protějšky, např.: džiaũgtis, juõktis. V heslech základových sloves se zvratná slovesa uvádějí třemi způsoby. Shodují-li se lexikální významy zvratných a základových prostých sloves, nebo se liší pouze odstínem, uvádějí se zvratná slovesa obdobně jako významové odstíny, za svislou čarou (|). Ve druhém případě se vysvětlují (např. kūrė́nti), v prvním se uvádějí bez vysvětlení významu (např. išmuilinti). Liší-li se odvozená a základová slova lexikálním významem (např. karščiuoti a karščiuotis), uvádějí se jako samostatná lexémata:

1a) išmuilinti, išmūilina, išmūilino sloveso (co) umýt mýdlem; namydlit: Dobře si namydli ruce. | zvrat. (v čem): V sauně se dobře namydlí. | zvrat. (co): Namydli si hlavu.

84

KALBOS KULTŪRA | 85

1b) kūrėnti, kūrėna, kūrėno sloveso 1. (co) topit, vytápět spalováním paliva: V zimě často topíme v kamnech. | záp. (co): V kamnech netopíme, jen občas je znovu roztopíme. 2. (co) rozdmýchávat (oheň): Děti rozdělaly oheň nedaleko stodoly a ta vzplála. | zvrat. (v čem) být rozděláván, aby hořel: V chalupě se rozdělával ohýnek.

2) karščiuóti, karščiuója, karščỉavo sloveso 1. mít horečku: Nemocný má horečku. 2. zvrat. být velmi rozrušený, jednat či rozhodovat se unáhleně, spěchat: Nerozčiluj se, mluv klidně.

(Liutkevičienė, Naktinienė, Vosylytė 2010: 236–238).

Je třeba připomenout, že zvratná slovesa jsou nová slova, nikoli tvary téhož slovesa; od základových prostých sloves se tvoří slovotvorným (zvratným) afixem, který slovu dodává nový slovotvorný význam (Valeckienė 1998: 297–298). Při dodržení principu systematičnosti by se tedy měla stejně jako jiné samostatné lexikální jednotky uvádět v samostatných heslech. BŽ se začal tvořit jako tradiční tištěný slovník, kdy bylo ještě důležité uspořádat údaje co nejúsporněji. V případě zvratných sloves se postupovalo podle tradice slovníku Dabartinės lietuvių kalbos žodyno (dále jen DŽ); mimochodem, v tomto ohledu je DŽ_2–6e možná dokonce o něco systematičtější – liší-li se zvratné sloveso některým lexikálním významem od nezvratného, uvádí se v samostatném hesle (DŽ₄ XI), např.:

karšč||iúoti, ~iúoja, ~iãvo mít horečku: Nemocný má horečku. ~iãvimas (1);

karšč||iúotis, ~iúojasi, ~iãvosi dělat si starosti, být rozrušený; jednat unáhleně, spěchat. ~iãvimasis (1) [DŽ_2–6e].

BŽ se jakoby vrací k metodice DŽ₁, podle níž se jako samostatná hesla uvádějí pouze ta zvratná slovesa, která „se neužívají v jiné (nezvratné) podobě“ [DŽ₁ XI]. Lze uvažovat o tom, která z metodik uvádění zvratných sloves (DŽ₁–BŽ, nebo DŽ_2–6e) je lepší a více vyhovuje potřebám uživatele; je však zřejmé, že žádná z nich nedodržuje obecný princip platný pro veškerou slovní zásobu slovníku – uvádět jednotlivé lexikální jednotky v samostatných heslech.

Vzhledem k tomu, že se příprava BŽ blíží ke konci, nebylo by racionální způsob uvádění zvratných sloves měnit. Je také třeba říci, že informace o zvratných slovesech, přestože většina z nich nemá samostatná hesla, je v BŽ poměrně úplná; rozsahem a rozmanitostí údajů nezaostává příliš za lexikálními

D. MURMULAIT YTĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne

85

údajů o jednotkách, odhalit jejich syntaktické vztahy a spojitelnost, kterou lze stejně dobře ukázat oběma způsoby uvádění zvratných sloves – jak samostatně, tak jako součást hesla. Hlavní nedostatky zařazování zvratných sloves do hesel jejich základových sloves: 1) většina zvratných sloves v BŽ nemá heslové (základní) tvary; 2) lexémy zvratných sloves netvoří navzájem sémantickou strukturu, protože se v heslech základových prostých sloves řadí nikoli soustavně, za sebou, ale podle sémantické souvislosti s lexémy těchto sloves; 3) samotné uvádění v rámci hesla je nejednotné – existuje několik výše uvedených způsobů podle stupně lexikalizace zvratných sloves.

V důsledku nesystematického uvádění zvratných sloves v rámci hesla (s ohledem na slovník jako celek) jsou nesystematicky uváděna také jejich abstrakta. Samostatné heslo dostávají pouze ta zvratná substantiva, která stejně jako základová slovesa nemají nezvratné protějšky, např. džiaugimasis, juokimasis. Ostatní zvratná substantiva jsou zahrnuta do hesel příslušných nezvratných substantiv (tedy v tomto případě ani ne základových slov) a uživatel nevidí jejich heslové (základní) tvary, ledaže by zvratné substantivum mělo být uvedeno také v záhlaví hesla kvůli odlišnému přízvuku (Liutkevičienė, Naktinienė, Vosylytė 2010: 246). Např.:

atnaujinimas dkt. (1) 1. → a t n a u j i n t i 1: Senų baldų atnaujinimas. 2. → a t n a u j i n t i 2: Kompiuterių atnaujinimas. 3. → a t n a u j i n t i 3: Teismo proceso atnaujinimas. | sngr.: Lėtinio uždegimo atsinaujinimas.

horečka podst. (1) 1. → h o r e č k o v a t 1: Pacient měl horečku několik dní. Léky proti horečce. 2. zvrat. → h o r e č k o v a t 2 (zvrat.): Horečkování nikdy nepřináší užitek.

bití podst. (2), vzájemné bití zvrat. (1) 1. → b í t 1: Bití rukou [řemenem]. Byl odsouzen za bití dcery. Nelze trestat [vychovávat] dítě bitím. Bitím rozumu nenaliješ. Ne tolik bití jako křiku (flk.). | zvrat.: Vzájemné bití a strkání svědčí o agresivitě dítěte. Bitím ze sebe dospívající vybíjejí přebytečnou energii. [...] 13. zvrat. → b í t 20 (zvrat.): Snaha dostat se na studia [do vyšší společnosti]. 14. zvrat. → b í t 21 (zvrat.): A co sis takovým svým snažením vydobyl?

V pozdějších vydáních BŽ, zejména v jejich elektronických verzích, by měla být zvratná slovesa odvozená od základových prostých sloves oddělena. Ta by měla být stejně jako jejich abstrakta (zvratná substantiva) uváděna také v samostatných heslech. Pak by bylo možné zvratná slova vyhledávat stejně jako všechny ostatní lexikální jednotky BŽ, a jejich údaje by tedy byly strukturovány rovněž systematicky. Pouze takové uvádění derivátů by bylo možné v BŽ považovat za systematické.

86

KALBOS KULTŪRA | 85

ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

1. Ve výkladových slovnících, zejména tradičních, bývají deriváty často nějakým způsobem zahrnuty do hesel svých základových (nebo příbuzných) slov. Takový způsob uvádění se vyskytuje nejen ve slovnících litevštiny, ale i dalších jazyků. V heslech základových slov se nejčastěji uvádějí pravidelné deriváty (abstraktní názvy dějů nebo vlastností aj.); které konkrétně, závisí na slovotvorbě a gramatických zvláštnostech každého jazyka.

2. Považujeme-li deriváty za stejně samostatné lexikální jednotky jako jejich základová a jiná heslová slova, je třeba jejich údaje uvádět stejně úplně a přesně jako u těchto slov. Uvádění derivátů v rámci hesla k tomu nevyhovuje. Pro deriváty je třeba vytvářet samostatná slovníková hesla. Pouze tak lze odhalit sémantickou strukturu slova a charakterizovat je ze všech ostatních hledisek (gramatického, přízvukového, stylistického, oborového užití atd.).

3. Koncepce Výkladového slovníku litevského jazyka zdůrazňuje princip systematičnosti. Snaží se ho dodržovat i při uvádění odvozenin. Ne vždy se to daří, protože slovník se začal vytvářet jako tradiční tištěné dílo. Vzhledem k tomu, že jeho příprava vstoupila do závěrečné fáze, není racionální měnit metodiku uvádění některých odvozenin. V pozdějších vydáních BŽ by však již neměly zůstávat odvozeniny zahrnuté jako hesla, zejména v jejich elektronických verzích, při jejichž přípravě by se měla změnit i datová struktura BŽ.

4. V BŽ budou v samostatných heslech uvedena abstrakta sloves a jmen, deminutiva a slova se záporným morfémem (s výjimkou sloves). Slovesné deriváty s předponou ne- se prozatím ponechávají v heslech základových sloves, aby se rozsah slovníku příliš nezvětšil. Uvádění zvratných sloves a substantiv zůstává rovněž nejednotné; jejich naprostá většina je uvedena v heslech základových prostých sloves. Zvratná slovesa jsou v BŽ uváděna jako samostatná a svébytná lexikální skupina v souladu s tradičním systémem (DŽ₁), tento systém však neodpovídá hlavnímu požadavku systematičnosti, který se vztahuje na veškerou lexiku tohoto výkladového slovníku – uvádět a podrobně vysvětlovat (zejména sémanticky) všechny lexikální jednotky se stejnou přesností.

5. Při sjednocování formálního způsobu uvádění derivátů se setkáváme s nepředvídanými problémy věcné povahy, které zase brání důslednému dodržování zásady systematičnosti. Například teprve po důkladném prozkoumání užití abstrakt v jednotném a množném čísle, jejich klasifikaci z tohoto hlediska a přesném stanovení metodiky jejich uvádění by bylo možné očekávat, že

D. MURMULAITYTĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne

87

Ve slovníku jsou náležitě označena singulárová substantiva i substantiva označující abstraktní pojmy, která mají obě čísla. Tento problém se projevil teprve poté, co byly abstraktní výrazy vyčleněny z hesel základových sloves a jmenných slov a bylo třeba označit jejich gramatické vlastnosti, tedy ve snaze systematicky uvést všechny lexikální jednotky BŽ. Lze jej vyřešit pouze spojením sil lexikografů, gramatiků, jazykových normativistů a dalších jazykových odborníků.

6. S ohledem na to, že se dříve či později objeví také elektronická verze BŽ, by systematické uvádění odvozenin pomohlo předejít problémům, s nimiž se setkáváme při počítačovém zpracování tradičního slovníku, kdy je třeba zohlednit množství nejednotných způsobů formální prezentace údajů. Pokud se s odvozeninami zachází jako s ostatními lexikálními jednotkami a uvádějí se odpovídajícím, systematickým způsobem, lze slovníková data přesněji převést do databáze. Přesnější datová struktura této databáze, která by počítala s menším počtem výjimek, by umožnila jejich rozmanitější zkoumání a statistická analýza dat by byla nepochybně přesnější. To se plánuje uskutečnit při přípravě pozdějších vydání BŽ.

7. Systematičnost byla a zůstává cílem tvůrců BŽ. Slovník, jehož příprava se dokončuje, bude v některých ohledech systematičtější než jeho předchůdci. Některým projevům nesystematičnosti nebylo možné při tvorbě slovníku bez elektronické databáze předejít. Využívání jejích systematičtěji uspořádaných údajů by v budoucnu umožnilo vyhnout se mnoha formálním chybám a nepřesnostem a důsledněji zdokonalovat již připravený slovník; na jeho základě by také bylo možné připravit dokonalejší, rozmanitější a z vědeckého hlediska kvalitnější prostředky pro jazykovou kultivaci, výuku a studium litevštiny.

ŠALTINIAI

BŽ – Bendrinės lietuvių kalbos žodynas (rengiamas).

DŽ₁ 1954: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Ats. red. J. Kruopas. 1 leidimas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

DŽ₂ 1972: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Ats. red. J. Kruopas. 2 leidimas, Vilnius: Mintis.

DŽ₄ 2000: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. S. Keinys. 4 leidimas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

DŽ_6e 2006: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. S. Keinys. 6 (elektroninis) leidimas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

LKŽ_e 2005: Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (elektroninis variantas). Vyr. red. G. Naktinienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga per internetą: <www.lkz.lt>.

88

KALBOS KULTŪRA | 85

LVV 1987: Latviešu valodas vārdnīca, Rīga: Avots.

MLKŽ 2010: M. Norkaitienė, R. Šepetytė, Z. Šimėnaitė. Mokomasis lietuvių kalbos žodynas, Vilnius: Baltos lankos.

MLVV 2003–2008: Mūsdienu latviešu valodas vārdnīca. Red. Dr. philol. I. Zuicena. LU Latviešu valodas institūts. Prieiga per internetą: <www.tezaurs.lv/mlvv>.

NSJP 2002: Nowy słownik języka polskiego, Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN.

SJP: Słownik języka polskiego, Wydawnictwa Naukowego PWN. Prieiga per internetą: <http://sjp.pwn.pl>.

WNWD 1988: Webster’s New World Dictionary of American English, 3rd college edition. Editor-in-chief V. E. Neufield. Cleveland and New York: Webster’s New World.

БТСРЯ 2002: Большой толковый словарь русского языка, Санкт-Петербург: Норинт.

ТСОШ – Толковый словарь русского языка С. И. Ожегова и Н. Ю. Шведовой. Prieiga per internetą: <http://slovari.ru/default.aspx?s=0&p= 244>.

LITERATŪRA

DLKG 1996: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Red. V. Ambrazas. 2 leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Jakaitienė E. 2005: Leksikografija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

KTŽ 1990: K. Gaivenis, S. Keinys. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.

Liutkevičienė D. 2010: „Bendrinės lietuvių kalbos žodyno“ struktūra, tikslai ir perspektyvos. – Kalbos kultūra 83, 141–150.

Liutkevičienė D., Naktinienė G., Vosylytė K. 2010: Veiksmažodžiai ir jų abstraktai „Bendrinės lietuvių kalbos žodyne“. – Leksikografija ir leksikologija 2, 235–251.

LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1. Vyr. red. K. Ulvydas. Vilnius: Mintis.

Valeckienė A. 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Морковкин В. В. 1993: О предпосылках системного лексикографирования. – Прагматика словаря. Под ред. О. Ю. Богуславской. Москва, 31–39.

Gauta 2012 08 29

D. MURMULAITYTĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne

89

THE SYSTEMATICITY OF THE PRESENTATION OF DERIVATES IN BENDRINĖS LIETUVIŲ KALBOS ŽODYNAS (DICTIONARY OF STANDARD LITHUANIAN)

Summary

The Lithuanian language institute is using new methods in preparation of Bendrinės lietuvių kalbos žodynas (Dictionary of Standard Lithuanian) the concept of which emphasizes the principle of systematicity – one of the main requirements of a quality dictionary. This article discusses how successful the attempts to apply this principle have been when presenting derivates in this dictionary and what difficulties have been faced. Different derivates are researched: verbal and nominal abstracts, diminutives, derivates with the negative prefix ne- and reflexive verbs. The comparison with other dictionaries of the Lithuanian language (Dabartinės lietuvių kalbos žodynas (Dictionary of Contemporary Lithuanian), academic Lietuvių kalbos žodynas (Dictionary of the Lithuanian Language), etc.) and explanatory dictionaries of the other languages (Latvian, Russian, Polish, English) is made and the main principles and methodology of the presentation of derivates in Bendrinės lietuvių kalbos žodynas are introduced.

The main principle is that derivates (except for verbs with the prefix ne- and the majority of reflexive verbs) are presented not in the entries of underlying words, but as separate entries. In such entries the presentation of abstract nouns (for instance miauktelėjimas, priglaudimas, paskiepijimas, broliauvimasis, audringumas, aukštybė, brangybė, brolystė), diminutives (for instance auselė, balandelis, namukas) and words except for verbs with a negative prefix (for instance nedarna, nedaugelis, nedidelis, neblogas, neblogai, neginčijamai) is analogous with the presentation of other lexical units. Different meanings are separated according to their usage, each lexeme has appropriate grammatical, lexical, stylistic, usage field and other marks and illustrative examples of usage which reveal the semantic and syntactic valency are presented. Transpositional derivates and abstracts (names of qualities or actions) are presented with their underlying nomen or verb and the number corresponding to one of the meanings. Lexicalized abstracts are defined or (and) explained through synonyms.

The non-formal presentation of abstract nouns raised a number of problems which were probably not encountered when preparing dictionaries with a different structure. For instance, grammars suggest that abstract nouns are usually used in singular, though not every lexeme of an abstract noun presented in a separate entry can be marked as vns. (sing.) – quite a lot depends on the semantics of a particular verb. This aspect of abstract noun presentation is still being discussed.

There are two ways of presenting words with the prefix ne- in Bendrinės lietuvių kalbos žodynas. Nouns, adjectives and adverbs are presented in separate

90

KALBOS KULTŪRA | 85

entries and verbs – in the entries of the corresponding underlying verbs as their illustrative examples. The consistent application of the principle of systematicity and the presentation of such verbs analogically to the presentation of other parts of speech which have a negative prefix would enlarge the volume of the dictionary substantially and extend the term of preparation. It would take even longer if at the final stage twofold presentation (incorporated and separate) of reflexive verbs was changed. Thus in the meantime an exception is made for these two groups with the hope to return to this issue and to search for alternative solutions in future editions.

KEYWORDS: derivate, defining dictionary, systematicity, underlying word, dictionary entry.

DAIVA MURMULAITYTĖ

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

D. MURMULAITYTĖ. Vedinių pateikimo sistemiškumas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne 91