LAIMA JANCAITĖ

Univerzita Vytautase Velikého

LEXIKALIZACE LITEVSKÝCH SLOVES S PŘEDPONOU

KLÍČOVÁ SLOVA: lexikalizace, tvoření slov, slovesa s předponou, korpusová lingvistika, sémantika, litevština.

ANOTACE

Cílem této studie je stanovit kritéria pro rozpoznávání lexikalizace sloves s předponou a uplatnit je při korpusové analýze. Sloveso s předponou se lexikalizuje, když se stane sémanticky samostatným slovem, jehož lexikální význam nesouvisí s derivačním formantem a základem. Podrobnější popis lexikalizovaných sloves a způsobů, jak je lze rozpoznat, je důležitý, protože tyto případy jsou relevantní pro lexikografy vytvářející slovníky založené na korpusech, pro jazykové technologie, neboť počítače musí rozpoznávat výjimečné případy lexikalizace, i pro cizince učící se litevsky, protože i pro ně je důležité porozumět těmto individuálním, výjimečným případům tvoření slov. Studie nejprve pojednává o širším pojetí lexikalizace, aby objasnila kontext tohoto jevu. Poté jsou na základě teoretické literatury stanovena kritéria pro rozpoznávání lexikalizace sloves s předponou a následně je na příkladu čtyř častých sloves s předponou ukázáno, jak lze tato kritéria uplatnit při rozpoznávání lexikalizace v textech.

ÚVOD

Lexikalizace je důležitý proces související s tvořením slov, který poukazuje na výjimky v tvoření slov. Lexikální význam slovesa s předponou se obvykle příliš neliší od významu základového slova

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 2

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

lexikálního významu, pouze má další sémantické rysy. Někdy však může být zcela odlišný od významu základového slovesa. V takovém případě jde již o sémanticky samostatné slovo, které nelze označit za derivát. Je tedy pouze formálně předponovým slovesem (jinak též slovesem s předponou), protože sémanticky nesouvisí se základovým slovem. Například sloveso apgauti vypadá jako derivát slovesa gauti, sémanticky s ním však nesouvisí (významy těchto slov se velmi liší). Další příklady: ištikti a tikti; padėti (ve významu „pomoci“) a dėti; pradėti a dėti atd.

Může se také stát, že sémantickou souvislost mezi předponovým a základovým slovesem lze rozpoznat, předponové sloveso však nemá obecný význam, tj. nelze je spojit s jinými útvary se stejnou předponou na základě slovotvorných či sémantických skupin (má individuální slovotvorný význam, ale nemá skupinový slovotvorný význam). V tomto případě předpona dodává určitý význam pouze jednomu slovesu, konkrétnímu případu. Například sloveso persekioti souvisí se základovým slovem sekioti, ale podle Jonase Paulauskase „zároveň znamená ‚nedat pokoj, snažit se uškodit nebo zničit‘“, tj. pronásledování je chápáno nepřímo (Paulauskas 1958: 432–433).

V žádném jiném případě předpona per- slovesu tento významový odstín nedodává.

Případy lexicalizace je třeba podrobně popsat a zkoumat, aby bylo zřejmé, jak lexicalizovaná předponová slovesa odlišit od běžných předponových sloves.

Podrobnější popis takových sloves a způsobů, jak je lze odlišit, je důležitý z několika důvodů. Především je to důležité pro lexikografy vytvářející korpusové slovníky – prozkoumáním případů lexicalizace je lze ve slovnících přesněji popsat a uvést; téma lexicalizace je také aktuální pro jazykové technologie, neboť při počítačové analýze je třeba rozpoznávat výjimečné případy lexicalizace; důležité je to i pro cizince učící se litevsky – ti potřebují porozumět slovotvorným zákonitostem litevštiny a zároveň chápat výjimky, individuální a výjimečné případy. Tento článek popisuje, jak by bylo možné lexicalizovaná slovesa rozpoznávat pomocí korpusů; tato analýza je užitečná v tom, že může objasnit, jak

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 3

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

mohou studenti rozpoznávat lexicalizaci z užití, jaké informace o užití je užitečné uvádět ve slovnících pro lexikografy a jak lze při počítačové analýze textu rozpoznávat případy lexicalizace z kontextu užití slova.

Článek stručně představuje širší pojetí lexicalizace (viz kapitola 1), aby bylo patrné širší kontextové zasazení – souvislosti lexicalizace s různými jazykovými jevy, nejen se slovotvorbou. Podrobnější analýza se zaměřuje na lexicalizaci související se slovotvorbou a zkoumají se právě předponová slovesa. Tato slovní třída je patrně nejsložitější; slovesa tvoří jádro věty a mají mnoho tvarů vznikajících ohýbáním.

Apie vedinių leksikalizaciją yra rašęs Saulius Ambrazas (1990), apie veiksmažodžių leksikalizaciją – Aldona Paulauskienė (1994: 37, 41), būtent apie priešdėlinių veiksmažodžių leksikalizaciją – Jonas Paulauskas (1958), Albertas Ružė (2000). J. Paulauskas apie tai rašė ir Lietuvių kalbos gramatikos antrajame tome Morfologija (1971; toliau – LKG II), skyriuje Priešdėliniai veiksmažodžiai, apie tai rašoma ir Dabartinės lietuvių kalbos gramatikos (2005; toliau – DLKG) skyriuje Priešdėlių vediniai, parengtame Evaldos Jakaitienės.

Cílem tohoto článku je stanovit kritéria pro rozpoznávání lexicalizace předponových sloves a uplatnit je při korpusové analýze. V práci jsou použity popisná metoda a metody korpusové lingvistiky. Kritéria pro rozpoznávání lexicalizace jsou stanovena analýzou teoretické literatury a uplatněna na devíti předponových slovesech častých v korpusech: apibūdinti, atlikti, išleisti, nustatyti, parduoti, pradėti, priimti, sudaryti, užimti (ačkoli jsou výsledky výzkumu shrnuty na základě analýzy všech devíti sloves, v tomto článku je aplikace kritérií ilustrována na čtyřech slovesech užívaných v určitých významech: nustatyti, išleisti, parduoti, apibūdinti¹). Hlavními

¹ Kritéria pro rozpoznávání lexicalizace jsou podrobněji popsána a uplatněna na větší počet sloves v magisterské práci Laimy Jancaitė Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacijos atpažinimas (2020).

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 4

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

zdroji – Korpus současné litevštiny (dále jen DLKT) a morfologicky anotovaný korpus (dále jen MATAS).

Ačkoli se o lexicalizaci píše v teoretických pracích, věnuje se v nich více pozornosti obecným významům předponových derivátů (tj. předponová slovesa se zobecňují podle sémantických skupin nebo se popisují jejich skupinové slovotvorné významy), zatímco lexicalizace se zmiňuje spíše jako výjimka z pravidla. Tento článek pojednává o lexicalizaci samostatně a také popisuje, jak by ji bylo možné vyhledávat pomocí korpusů, tedy objektivnějšího jazykového zdroje, nikoli pouze na základě jazykového citu.

1. ŠIRŠÍ POJETÍ LEXICALIZACE

Ve vědeckých pracích a slovnících se lexicalizace neomezuje pouze na případy slovotvorby – zahrnuje mnoho různých procesů. Tato část pojednává o tom, které procesy lze považovat za lexicalizaci.

Ve specializované publikaci – Slovníku lingvistických termínů (dále jen KTŽ) je lexicalizace vysvětlena takto: „Přeměna některých jazykových prvků (morfémů, slovních spojení, písmenných zkratek atd.) v ustálené jazykové jednotky – ekvivalenty slov: ERA – elektrografický reprodukční přístroj a kopie z tohoto přístroje je nedostatečně zřetelná; ranka moti a ranka moti ‚nic se nepovede‘ atd.“ (Gaivenis, Keinys 1990). Toto pojetí zdůrazňuje vznik ekvivalentů slov – nejde o skutečná slova, pouze plní funkce slova; důležité je, že takové útvary vznikají z jednotek, které již v jazyce existují. Mezi uvedenými příklady je užití akronymu jako běžného slova.

Všeobecná litevská encyklopedie (dále jen VLE) nabízí ještě podrobnější pojetí lexicalizace (autorkou je E. Jakaitienė): „lexicalizace, přeměna nelexikálního jazykového prvku (gramatického tvaru, morfému) nebo spojení takových prvků v samostatnou lexikální jednotku. Např.,

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 5

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

vznik příslovcí z pádových tvarů (balsu, šuoliais, žaibu, vakarop), sémantické osamostatnění množného čísla (pieniai ‚mlíčí‘, viduriai ‚vnitřní orgány břicha‘), přeměna vokativu v citoslovce (varge!), rovněž přeměna slovotvorného formantu v samostatné slovo (Visi ultros – lidé s radikálním přesvědčením; Tautų likimais žaidė ir fašistai, ir stalinistai, ir kitokie istai), splynutí několika slov v jedno složené slovo (sudiev < s Dievu, padėkdie < padėk Dieve). Někdy se za lexicalizaci považuje také přeměna volných slovních spojení v idiomy, tropická frazeologická spojení či složené termíny označující jediný pojem (beržinė košė ‚trest‘, liežuviu pakišti ‚udat‘, perkūno oželis ‚pták z čeledi slukovitých‘). Tento typ lexicalizace se nejčastěji nazývá syntaktickou.“ Je zřejmé, že KTŽ i VLE_e předkládají podobné pojetí – uvádí se, že morfémy, slovní spojení apod. se mohou stát ekvivalenty slov a v jazyce se začít užívat jako jednotky rovnocenné slovům.

Lexicalizace tedy může zahrnovat různé procesy. Důležité však není jen to, že zahrnuje mnoho procesů, ale také to, že ji lze chápat různě. Jurgita Cvilikaitė například píše, že lexicalizované znamená „pojmenované slovem“ (Cvilikaitė 2005: 34), zatímco Jurgita Girčienė spojuje proces lexicalizace s „integrací lexikálních variant do jazykového systému“ (Girčienė 2012: 32). Podobně píší i někteří zahraniční autoři; například Geert Booij tvrdí, že slovo se lexicalizuje tehdy, když je možné a začne se hojně užívat a získá své místo v úzu (Booij 2005: 17–18).

Tato práce vychází z toho, že lexicalizace souvisí s určitými sémantickými výjimkami, kdy se gramatické prvky mění v lexikální (o tom pojednává VLE_e: k lexicalizaci může dojít, když se pád ustálí, když se množné číslo sémanticky osamostatní atd.). Článek se zaměřuje na lexicalizaci související se slovotvorbou – na případy, kdy se předponové sloveso stává sémanticky samostatným slovem.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 6

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

2. LEXIKALIZACE LITEVSKÝCH PŘEDPONOVÝCH SLOVES V TEORETICKÝCH PRACÍCH A KRITÉRIA ROZPOZNÁVÁNÍ LEXIKALIZACE

Tato kapitola se zabývá tím, co se v odborné literatuře píše o lexikalizaci odvozených slov. Probírají se možné příčiny lexikalizace, typy lexikalizace předponových sloves a především to, jak tuto lexikalizaci rozpoznat.

S. Ambrazas při psaní o lexikalizaci odvozených slov² tvrdí, že „během ní odvozená slova získávají nové, obvykle specifičtější lexikální významy, které již nejsou přímo podmíněny jejich tvořením“ (Ambrazas 1990: 60). S. Ambrazas tedy spojuje lexikalizaci s případy, kdy se odvozená slova přestávají považovat za odvozená, protože jejich lexikální význam začíná být na tvoření méně závislý. Autor píše o typech lexikalizace – tvrdí, že lexikalizace může být úplná a částečná. Podle něj je úplná lexikalizace taková, kdy „zcela zaniká vztah motivačního původu odvozeného slova k základovému slovu“, zatímco částečná lexikalizace nastává „tehdy, když vztah odvozeného slova k základovému slovu přetrvává a nový lexikální význam nezastíní původní slovotvorný význam“ (Ambrazas 1990: 60–61). Příkladem úplné lexikalizace je slovo galas. Podle S. Ambraze se toto slovo v současné lingvistice již nepovažuje za odvozené, ačkoli je utvořeno od slovesa gelti a dříve mělo slovotvorný význam „smrtelné bodnutí, kousnutí“. Jako příklad částečné lexikalizace autor uvádí změněný vztah názvů sloves tvořených koncovkou k odvozeninám s příponou -imas (–ymas). Podle něj nyní mnoho odvozenin tvořených koncovkou získalo zvláštní významy a stalo se termíny jednotlivých oborů; například slovo mūšis, které mělo význam „bití“, získalo význam „boj, bitva“. Jak se uvádí, dříve, v 16.–17. století, odvozeniny tvořené koncovkou a odvozeniny s příponou -imas (–ymas) označovaly děje a stavy (Ambrazas 1990: 61). Je patrné, že S. Ambrazas hovoří o určitém stupňování: některá odvozená slova mohou být

² Ačkoli S. Ambrazas analyzuje pouze odvozeniny tvořené příponami a koncovkami, opírá se o ně a uvádí jejich příklady, svou myšlenku však zobecňuje, aniž by předponové odvozeniny vyčleňoval jako výjimky.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 7

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

lexikalizována více a jiná méně. Lingvista uvádí také příčinu lexikalizace. Podle něj je lexikalizace historický proces; sémantická změna probíhá postupně, a přestože je dnes někdy obtížné sémantické souvislosti mezi základovým slovem a odvozeninou postřehnout, nebo se to vůbec nedaří (odvozenina se tedy synchronně již nepovažuje za odvozeninu), dříve byly sémantické souvislosti patrné. Na základě S. Ambraze lze tvrdit, že lexikalizace odvozených slov je historická, tj. odvozeniny postupem času ztrácejí sémantický vztah ke slovotvorným formantům a základu. Ačkoli formálně vypadají jako odvozeniny, někdy mají neobvyklé, jedinečné významy, které nelze rozpoznat ze slovotvorných formantů a základu.

Jonas Paulauskas, rašydamas apie priešdėlinius veiksmažodžius (Paulauskas 1958: 327–444), išsamiai aptaria kiekvieno priešdėlio reikšmes (šiame darbe vadovaujamasi požiūriu, kad vienas priešdėlis be veiksmažodžio nevartojamas, todėl tai vadinama priešdėlinių vedinių reikšmėmis). Pavyzdžiui, priešdėlio iš- reikšmė nurodyta tokia: „Priešdėlis iš- turi tik vieną pagrindinę reikšmę – krypties reikšmę, kuri sutampa su prielinksnio iš reikšme“ (Paulauskas 1958: 350). Pora iš pateiktų pavyzdžių: Išgarmėjo jau piršliai iš Onytės; Tik neišdribau iš obelies (1958: 351). Aprašytos priešdėlių reikšmės susijusios su daug skirtingų veiksmažodžių, taigi priešdėlis tokią pat reikšmę suteikia ne vienam veiksmažodžiui, ir visi tie veiksmažodžiai sudaro vieną grupę.

V definici lexikálního významu uvedené E. Jakaitienė ve VLEₑ se píše: „Obsah slova tvoří významy různé míry abstraktnosti: gramatický (slovního druhu, k němuž slovo náleží), obecný (slovotvorných či sémantických skupin, do nichž slovo patří) a individuální.“ Lze tedy tvrdit, že význam, který předpona dodává mnoha různým slovům, je obecný³. J. Paulauskas neuvádí, zda

³Termín obecný význam, který navrhla E. Jakaitienė, by neměl být zaměňován s termínem obecný (kategoriální) slovotvorný význam, který užívají Stasys Keinys (1999: 21) a Vincas Urbutis (1978: 162–164). Tito autoři nazývají obecným (kategoriálním) slovotvorným významem význam, kdy se nikoli jedním slovotvorným formantem, nýbrž celým souborem „tvoří slova s blízkým slovotvorným významem“; například „vykonavatele děje a osoby či jiné bytosti, pro něž je charakteristický rys vyplývající z tohoto děje“, označují různé odvozeniny: rašytojas, nešikas, piršlys, plepys, saugas atd. (Keinys 1999: 21). S. Keinys (1999: 20–22) a V. Urbutis (1978: 144–244) uvádějí tento slovotvorný význam vedle dalších slovotvorných významů – jednotlivého (individuálního) a skupinového. Když E. Jakaitienė píše o obecném významu, má na mysli nikoli obecný

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 8

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

nepopisuje významy slovotvorných ani sémantických skupin, avšak jí popisované významy předpon by bylo možné spojit se skupinovými slovotvornými významy (srov.: Urbutis 1978: 145; Keinys 1999: 21). J. Paulauskas však píše také o „výjimečných významech“ (Paulauskas 1958: 432) – tyto případy se liší od popsaných obecných významů předpon, protože je nelze spojit s více než jedním slovesem; tato slovesa nemají obecný význam (skupinový slovotvorný význam). Lingvista termín lexikalizace nezmiňuje, avšak jím popisované výjimečné významy lze spojit s lexikalizací. Tím se rýsuje jedno z kritérií rozpoznávání lexikalizace – předponové sloveso je lexikalizováno, pokud nemá obecný (skupinový slovotvorný nebo sémantických skupin) význam, tj. pokud předponovou odvozeninu nelze zařadit do skupiny sloves, která mají určitý obecný význam.

Při psaní o výjimečných významech J. Paulauskas tvrdí, že „[P]ředpony mohou ovlivnit kořenový význam některých prostých sloves a ve větší či menší míře jej pozměnit“ (Paulauskas 1958: 432). Stejně jako S. Ambrazas autor píše, že existují dva druhy těchto výjimečných významů: „Předpony dodávají některým prostým slovesům nový konkrétní odstín, který nelze rozšířit na jiná slovesa“ (tato slovesa utvořená s předponami tedy, jak již bylo uvedeno, nemají skupinový slovotvorný význam), zatímco „[V] jiných případech předpony zcela mění kořenový význam prostého slovesa“ (Paulauskas 1958: 433). Z toho vyplývá ještě jedno kritérium lexikalizace

slovotvorný význam, nýbrž význam jako součást obsahu slova. Zmiňuje se sice o tom, že tento význam může být také významem slovotvorných skupin, do nichž slovo patří. Ačkoli E. Jakaitienė termíny užívané S. Keiniysem a V. Urbutisem nepoužívá, lze chápat, že má na mysli skupinový slovotvorný význam; uváděný obecný význam tedy může být buď skupinovým slovotvorným významem, nebo významem sémantických skupin. Také V. Urbutis (1978: 144–145) píše, že z hlediska míry abstraktnosti se právě skupinový slovotvorný význam nachází mezi lexikálním a gramatickým významem. V této práci se tedy vychází z charakteristiky obecného významu, kterou uvádí E. Jakaitienė, a z charakteristiky skupinového slovotvorného významu, kterou uvádějí S. Keinys a V. Urbutis (Keinys 1999: 21; Urbutis 1978: 145). Jak uvádí V. Urbutis, skupinový slovotvorný význam je charakteristický „pro všechny představitele určitého slovotvorného typu nebo skupiny blízkých derivátů (uvnitř slovního druhu)“ (Urbutis 1978: 145). S. Keinys uvádí příklady odvozenin s příponou -tojas: dūsautojas, keliautojas, prašytojas, tarnautojas mají skupinový slovotvorný význam „ten, kdo vykonává děj označený základovým slovesem“ (Keinys 1999: 21).

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 9

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

rozpoznávacím kritériem je, že sloveso s předponou je lexicalizované, pokud není sémanticky spojeno se základovým slovesem, tj. význam slovesa s předponou je zcela jiný než význam základového slovesa. Synchronně tedy sloveso s předponou nelze považovat za odvozené slovo – má pouze formu odvozeného slova (ačkoli J. Paulauskas píše, že se mění význam slovesného kořene, avšak jeden kořen se neužívá, proto se v tomto článku přikláníme k tvrzení, že odlišný je význam základového slova). Jako příklad částečné lexicalizace uvádí J. Paulauskas sloveso įsakyti: ačkoli význam základového slovesa sakyti je sémanticky podobný významu slovesa įsakyti, předpona mu však „dodává nový – rozkazovací, požadovací odstín“ (Paulauskas 1958: 432). Jako příklady úplné lexicalizace jsou uváděna slovesa apleisti, apgauti, nusiminti atd. (Paulauskas 1958: 433–434). Na základě J. Paulauskase lze tedy také tvrdit, že lexicalizace má určitý stupňovitý charakter. J. Paulauskas však uvádí, že hranice není jasná: kdy se význam základového slovesa mění jen nepatrně (sloveso nemá obecný význam, předpona mu pouze dodává nějaký význam, určitý významový odstín) a kdy se mění zcela (tj. sloveso se plně lexicalizuje a synchronně se již nepovažuje za odvozené slovo) (Paulauskas 1958: 433).

Je tedy obtížné stanovit objektivní kritéria pro rozpoznání úplné a částečné lexicalizace. Z tohoto důvodu se při uplatňování kritérií pro rozpoznání lexicalizace rozhodlo nerozlišovat úplnou a částečnou lexicalizaci, neboť v obou případech jde o určité výjimky z pravidel (jak píše J. Paulauskas, o výjimečné významy). Při uplatňování těchto kritérií je třeba mít na paměti, že sloveso s předponou je lexicalizované, pokud v něm nelze rozpoznat sémantickou souvislost se základovým slovesem; pokud je sémantická souvislost rozpoznatelná, je sloveso s předponou třeba považovat za lexicalizované tehdy, nemá-li obecný význam.

J. Paulauskas uvádí také další kritérium pro rozpoznání lexicalizace sloves s předponou – užití dvou předpon: „Druhá předpona se připojuje k takovým slovesům s předponou, u nichž první předpona srostla se slovesem a tvoří slovo nového

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 10

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

významu.“ Uvádí se však jedna výjimka – sloveso išpasakyti; v tomto případě není sloveso pasakyti lexicalizované vzhledem k základovému slovesu sakyti, ačkoli může přijmout ještě jednu předponu (Paulauskas 1958: 418). Autor poznamenává, že obecně jsou lexicalizovaná ta slovesa s předponou, která se „hojně užívají a mají mnoho významů“ (Paulauskas 1958: 434).

Když J. Paulauskas píše o výjimečných významech (tj. o lexicalizaci), zmiňuje také slovesa užívaná pouze s předponami a uvádí příklady įprasti, išvysti, nustebti, nusterti, panižti, persigąsti, perprasti, prilygti, privalėti, suvokti, suprasti, užrėkti, užmiršti atd. (Paulauskas 1958: 435). Uvádí se, že v nářečích lze některá z těchto sloves užít i bez předpony, například: Ar nesikėliau rytelį, ar aš nedirbau darbelio, kad taip tetušėliui bodo? Lze tedy vyvodit, že slovesa s předponou se považují za lexicalizovaná, pokud se jejich základová slovesa bez předpony v současném jazyce neužívají (tj. synchronně se nepovažují za odvozená slova). Jde o další kritérium pro rozpoznání lexicalizace.

A. Paulauskienė ve svém výkladu o lexicalizaci sloves s předponou ji rovněž spojuje s významy předpony (afixu), nikoli s významy sloves s předponami (slov s afixy): „v sémantice předpony (stejně jako každé jiné části slova) se rozlišuje individuální a obecné. Individuální význam vstupuje do konkrétního významu odvozeného slova, zatímco na základě obecného významu se uvnitř třídy vytvářejí podtřídy“ (Paulauskienė 1994: 34). Uvádí se, že „[P]okud je význam afixu (slovotvorného formantu) ve struktuře slova individuální a nelze jej rozšířit na další případy, říkáme, že afix je lexicalizovaný, tj. jeho význam neoddělitelně splynul s individuálním významem slova; na jeho základě nelze určit skupiny slov <...>“ (1994: 51). Má se tím na mysli, že význam afixu neoddělitelně splynul s lexikálním významem slova. Jak se uvádí v definici leksinės reikšmės ve VLE

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 11

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

definici, jde o „individuální složku obsahu slova“⁴. Podle A. Paulauskienė obvykle slovotvorný afix mění pouze nejobecnější význam slova, někdy se však objeví větší rozdíl v lexikálním významu a afix někdy „může dát slovu individuální význam, který nelze rozšířit na další případy, tj. může se lexicalizovat“ (Paulauskienė 1994: 37). Jako příklad lexicalizace se uvádí sloveso įrodyti. Na základě A. Paulauskienė lze tedy potvrdit výše uvedené kritérium pro rozpoznání lexicalizace – sloveso s předponou je lexicalizované, pokud nemá obecný význam. Je však důležité zdůraznit, že lexikální význam má každé sloveso (lexicalizované i nelexicalizované) a že ačkoli žádné lexicalizované sloveso nemá skupinový slovotvorný význam, individuální slovotvorný význam mohou mít slovesa spojovaná s částečnou lexicalizací (považují se za odvozená slova), zatímco v případech úplné lexicalizace sloveso nemá individuální slovotvorný význam a již se nepovažuje za odvozené slovo.

A. Ružė (2000), panašiai kaip ir J. Paulauskas (1958), vardija bendrąsias priešdėlinių vedinių reikšmes. Kaip nurodo A. Ružė, savo darbe jis mėgina „pagal priešdėlius pateikti būdingiausias priešdėlinių veiksmažodžių semantines grupes“ (Ružė 2000: 160). Taigi, vardijamos ne grupinės darybos reikšmės, o semantinių grupių reikšmės, kurios irgi yra bendrosios. Pavyzdžiui, minima, kad priešdėlio nu- vediniai „rodo veiksmo kryptį nuo ko nors“ (nulipti, nušliuožti, nužengti ir t. t.), gali žymėti veiksmo kiekį ar intensyvumą (nugerti, numenkinti, nurausti)

⁴ Lexikální význam bychom neměli zaměňovat s individuálním slovotvorným významem. Jak již bylo uvedeno, existuje skupinový slovotvorný význam, který umožňuje zařadit různá odvozená slova do jedné skupiny, avšak každé odvozené slovo má také individuální slovotvorný význam, který se od skupinového slovotvorného významu liší tím, že „označuje individuální rys příznačný pouze pro dané odvozené slovo“, například mokytojas – „člověk, který učí“ (Urbutis 1978: 145). V. Urbutis uvádí, v čem se liší lexikální a slovotvorný význam: „Slovotvorný význam je pouze přibližné sémantické schéma naznačené stavbou slova. O poznání skutečného lexikálního významu slova lze mluvit jen tehdy, když je známo, co se obvykle daným slovem skutečně označuje“ (Urbutis 1978: 146). Jedním z uvedených příkladů, z něhož je patrné, že individuální slovotvorný význam a lexikální význam nejsou totéž, je slovo kirstuvas: toto slovo má jeden slovotvorný význam – „nástroj k sekání (to, čím se seká)“, ale několik lexikálních významů, například „nástroj na sekání zeleniny, jejích listů“ a „nástroj na sekání ledu či zmrzlé země, krumpáč“ (Urbutis 1978: 146–147).

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 12

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

nebo výsledek (nulakuoti, nuskęsti, nutilti). Také se uvádí, že u některých předponových derivátů je „lexikální význam nebo jeden z lexikálních významů individuální. Někdy se výrazně nebo zcela liší od lexikálního významu základových sloves.“ Některé předponové deriváty proto nelze zařadit do uvedených sémantických skupin – jejich lexikální významy jsou individuální. Práce A. Ružėho tedy potvrzuje dvě kritéria rozpoznávání lexikalizace: za prvé je předponové sloveso lexikalizované, pokud nemá obecný význam, tj. nelze je spojit s jinými deriváty podle slovotvorných či sémantických skupin; za druhé je předponové sloveso lexikalizované, pokud nemá sémantické vazby na základové sloveso. Autor také uvádí, že některá základová slovesa derivátů se již neužívají (Ružė 2000: 160), čímž se potvrzuje další zde vymezené kritérium rozpoznávání lexikalizace: předponové sloveso je lexikalizované, pokud se jeho základové sloveso neužívá. Lingvisté se tedy v otázce lexikalizace předponových sloves v zásadě shodují: má se za to, že jde o historický proces, při němž časem zanikají sémantické vazby mezi předponovým slovesem a jeho základovým slovesem a předponové sloveso nemá obecný význam (slovotvorné skupiny nebo sémantických skupin). Ačkoli tento termín nepoužívají všichni, lexikalizace se spojuje s výjimečnými, individuálními významy.

O lexikalizaci předponových sloves se píše také v gramatikách. Především je důležité upozornit, že se v nich uvádí 12 předpon užívaných se slovesy: ap- (api-), at- (ati-), į-, iš-, nu-, pa-, par-, per-, pra-, pri-, su-, už- (LKG 1971: 269; DLKG 2005: 402). Neuvádějí se předpony vytvořené z částic, například předpona ne-. Autorka tohoto článku tedy hledala případy lexikalizace také pouze mezi deriváty těchto 12 předpon. V DLKG se v kapitole Priešdėliniai vediniai, kterou připravila E. Jakaitienė, uvádí, že nastávají případy, kdy předpona „zásadně mění lexikální význam základového slova“, a píše se, že takovými „deriváty se označuje nový pojem a jeho vztah k pojmu vyjadřovanému základovým slovesem lze jen obtížně rozpoznat“ (DLKG 1994: 402). Jsou tedy zmíněny případy, kdy jsou základová slova s předponou tak úzce spojena, že se synchronně již nepovažují za

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 13

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

(nebo je lze za deriváty považovat jen obtížně) deriváty – nepovažují se za výsledek tvoření slov, nýbrž za sémanticky samostatná slova mající podobu předponového slovesa. Uvádějí se příklady: apgauti, aptekti, atrodyti, atstoti, įstengti, įmanyti, išmanyti, ištikti, nutuokti, nudėti, pagauti, pavydėti, perspėti, perdėti, parduoti, prarasti, praversti, priklausyti, sugauti, sutikti, užtekti, užgauti (DLKG 2005: 402). V této kapitole DLKG se vedle takových výjimečných, lexikalizovaných případů samostatně uvádějí také slovotvorné kategorie 7 předponových sloves (DLKG 402–406).

V LKG se v kapitole Priešdėliniai veiksmažodžiai, kterou připravil J. Paulauskas, uvádí, že „některé významy předponových derivátů jsou velmi rozšířené, tj. mají je mnohá předponová slovesa“ (LKG 1971: 270). Uvádějí se zde také obecné (slovotvorné skupiny) významy předpon (jak již bylo zmíněno, tento článek zastává jiný názor), například jeden z významů předpony pra-: „děj vyjadřovaný základovým slovem probíhá kolem něčeho“ (LKG 1971: 285). Jako slovesa s tímto významem se uvádějí praeiti, pravažiuoti, praberti. Píše se také, že všechny předpony mohou individuálně měnit význam sloves – tyto případy se spojují s lexikalizací (LKG 1971: 270). Uvádí se, že tato slovesa nemají obecný význam (slovotvorné skupiny nebo sémantických skupin), jde o individuální případy (ačkoli z jiných prací vyplynulo, že individuální slovotvorný význam mají všechny deriváty, lexikalizované i nelexikalizované). LKG uvádí, že taková předponová slovesa mohou být dokonavá i nedokonavá, a uvádí příklady dokonavých předponových sloves, jako jsou apgauti, apsimesti, įveikti, įgyti, išsižadėti, a nedokonavých, jako jsou apsimokėti, atsiprašyti, atrodyti, atsid užti, nutuokti, numanyti atd. (LKG 1971: 271). Lze tvrdit, že v gramatikách jsou případy lexikalizace považovány za výjimky z pravidel, protože se označují jako individuální, výjimečné případy a neřadí se mezi skupiny sloves se společnými významy. Když předpony podobně mění význam více než jednoho slovesa, slovesa s těmito předponami se za lexikalizovaná nepovažují.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 14 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

Jak vyplývá, za lexikalizovaná se považují slovesa, která nemají obecné (slovotvorné skupiny nebo sémantických skupin) významy, tj. mají pouze individuální slovotvorný význam, nebo nemají žádný slovotvorný význam. Má-li se tedy tvrdit, že předponové sloveso je lexikalizované, je třeba ověřit, zda má obecný význam. To lze ověřit na základě informací uváděných při popisu obecných významů předponových derivátů. Z LKG a práce J. Paulauskase (1958) vyplývá, že slovesa s obecnými významy předponových derivátů lze někdy rozlišit podle gramatických informací. Například když LKG uvádí jeden z významů předpony ap- – „význam zahrnutí mnoha předmětů“ –, píše se, že předponové deriváty s tímto významem jsou tranzitivní (LKG 1971: 272–273). Zdůrazňuje se, že jsou tranzitivní i tehdy, když jsou základová slova intranzitivní. Jeden z příkladů tohoto obecného významu: Zpráva o nečekaném návratu Petra Janulise a jeho náhlé smrti aplėkė celou farnost (LKG 1971: 272–273). Z toho by vyplývalo, že pokud určitý derivát předpony ap- není tranzitivní, nemá tento obecný význam. Dalším příkladem z práce J. Paulauskase (1958) je předpona pa- a její obecný význam: „Předpona pa- označuje směr pod nějaký předmět“ (Paulauskas 1958: 367). Píše se, že „[V]e větě se obvykle užívá předložka, která tento význam zdůrazňuje, po“ (Paulauskas 1958: 367). Jeden z příkladů tohoto obecného významu: Káně se schovala po křídlo a kohout jde (Paulauskas 1958: 367). Z toho by vyplývalo, že pokud derivát nespojuje předložková konstrukce s předložkou po, pravděpodobně tento obecný význam nemá. Tyto publikace, LKG a práce J. Paulauskase (1958), obsahují další příklady s různými předponami. Pomocí gramatických informací tak lze rozpoznat, zda má určitý předponový derivát některý obecný význam, a pokud jej nemá, lze tvrdit, že je lexikalizovaný. Gramatická valence a obecné významy tedy mohou sloužit jako kritérium rozpoznávání lexikalizace.

Souhrnně lze říci, že lexikalizace předponových sloves představuje výjimečné, individuální případy. Jde o jev, při němž se předponové sloveso stává sémanticky

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351–7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 15

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

samostatným slovem, nikoli výsledkem slovotvorby. Lze shrnout určitá kritéria pro rozpoznávání lexikalizace prefixálních sloves: prefixální sloveso se považuje za lexikalizované, pokud

1) nemá obecný (slovotvorný nebo sémantických skupin) význam, tj. nelze je zařadit do skupiny sloves s určitým obecným významem (slovesa s určitým obecným významem mohou vykazovat určitou gramatickou valenci, takže na základě gramatické valence lze určit, zda má prefixální sloveso některý obecný význam, a pokud nemá žádný, lze tvrdit, že je lexikalizované);

2) nemá sémantické vazby na základové sloveso;

3) základové sloveso se v současném jazyce neužívá;

4) může přijmout ještě jednu předponu.

3. UPLATNĚNÍ KRITÉRIÍ PRO ROZPOZNÁVÁNÍ LEKSIKALIZACE PREFIXÁLNÍCH SLOVES V KORPUSU

Tato kapitola popisuje, jak se v korpusech zkoušela uplatnit kritéria pro rozpoznávání lexikalizace prefixálních sloves vyvozená z teorie. Jak se ukázalo, doklady lexikalizace je třeba hledat v současném, nikoli v jazyce dřívějších období, protože lexikalizace je historický proces: slova se lexikalizují postupem času a z hlediska staršího jazyka se některá slova mohou jevit jako nelexikalizovaná, přestože se v současném jazyce lexikalizovala. Pro uplatnění kritérií rozpoznávání lexikalizace byly zvoleny dva korpusy – DLKT (jde o rozsáhlý korpus obsahující 140 921 288 slov, takže v něm lze najít mnoho dokladů užití a odráží současný jazyk)

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 16

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

a korpus MATAS (jde o morfologicky anotovaný korpus o 1,6 milionu slov; dobře se v něm projevují gramatické informace, které mohou být důležité při rozpoznávání lexikalizace).

Jak uvádí J. Paulauskas, nejčastěji bývají lexikalizována široce užívaná slova s mnoha významy, proto bylo ověřování kritérií lexikalizace založeno na nejčastěji užívaných slovesech (apibūdinti, atlikti, išleisti, nustatyti, parduoti, pradėti, priimti, sudaryti, užimti). V tomto článku je takové ověření ilustrováno na příkladu čtyř zkoumaných sloves – apibūdinti, išleisti, nustatyti, parduoti. Ve frekvenčním slovníku psané litevštiny (dále DRLKŽ), sestaveném na základě morfologicky anotovaného korpusu o 1 milionu slov, se uvádí, že sloveso nustatyti je nejčastějším slovesem s předponou nu- (jde o 107. nejčastější slovo), sloveso išleisti je nejčastějším slovesem s předponou iš- (204. nejčastější slovo), sloveso parduoti je nejčastějším slovesem s předponou par- (725. nejčastější slovo) a sloveso apibūdinti je druhým nejčastějším slovesem s předponou api- (602. nejčastější slovo).

Je třeba mít na paměti, že sloveso může být lexikalizované ve všech nebo jen v některých významech. Například sloveso pradėti je lexikalizované pouze ve významu „začít něco dělat, dát počátek“, jak se uvádí ve slovníku Dabartinės lietuvių kalbos žodyne (dále DŽ_7i), a není lexikalizované jako sloveso ve významu „minout při pokládání na místo“ (DŽ_7i); sloveso nutuokti má podle slovníku DŽ_7i jeden význam – „tušit, rozumět“ – a při užití v tomto významu je lexikalizované.

Cílem tohoto článku však není analyzovat významy sloves a určit, ve kterých významech jsou slovesa lexikalizovaná, nýbrž na základě uvedených sloves ilustrovat, jak lze kritéria rozpoznávání lexikalizace uplatnit v korpusu.

Prvním uplatněným kritériem je, že prefixální sloveso je lexikalizované, pokud se jeho základové sloveso v současném jazyce neužívá. Toto kritérium je vhodné použít jako první, protože se snadno ověřuje; stačí k tomu co největší korpus. Zjišťuje se například, že sloveso apibūdinti (jeho význam je podle DŽ_7i „popsat charakteristické rysy, charakterizovat“) se v DLKT vyskytlo

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 17

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

14 958krát. V korpusu byly nalezeny pouze dva případy užití základového slovesa būdinti: Vaižgantas uvádí seznam všech postav, které jsou vyjmenovány pod nadpisem „Būdinamieji asmens“; Zvláště názorně, zcela zaujatě būdindavo vedoucí osobnosti, politiky. První případ užití pochází ze staršího jazyka: je součástí názvu Vaižgantasova textu. Jak bylo uvedeno ve 2. kapitole, o lexicalizaci je třeba rozhodovat na základě faktů současného, nikoli staršího jazyka. Vzhledem k rozsahu korpusu lze dva případy užití považovat za statisticky nevýznamné (byly nalezeny pouze dva, zatímco případů užití předponových sloves je mnohem více). Lze tedy tvrdit, že sloveso apibūdinti je lexicalizované, protože jeho základové sloveso būdinti se v současném jazyce neužívá (sloveso již není v současném jazyce považováno za odvozené).

Druhým použitým kritériem je schopnost předponového slovesa přijmout druhou předponu. Jak již bylo probráno, předponové sloveso se považuje za lexicalizované, pokud může přijmout ještě jednu předponu. Toto kritérium je vhodné uplatnit jako druhé, protože se také snadno ověřuje.

Ačkoli to, že se lexicalizace podle tohoto kritéria nezjistí, ještě neznamená, že sloveso není lexicalizované, je toto kritérium důležité, protože umožňuje automatizovat proces rozpoznávání lexicalizace – pravděpodobnost automatického rozpoznání dvou předpon je velmi vysoká. Toto kritérium by se stejně jako první mělo ověřovat ve velkém korpusu. Například v DLKT se vyskytují tyto odvozeniny slovesa parduoti (základové slovo – duoti): išparduoti, išsiparduoti, perparduoti (odvozenina išparduoti je uvedena také v DRLKŽ). Lze tedy tvrdit, že sloveso parduoti je lexicalizované vzhledem k základovému slovu duoti (synchronně se již nepovažuje za odvozeninu), protože může přijmout ještě jednu předponu.

Pokud po ověření těchto dvou kritérií nebyla lexicalizace zjištěna, použilo se další kritérium zaměřené na obecný význam. Má-li předponové sloveso obecný význam, musí mít sémantické vazby se základovým slovesem (synchronně jde o odvozeninu) – předpona přidává základovému slovesu sémantickou složku, ale jeho význam mění jen málo. Pokud mezi předponovým a základovým slovesem nejsou sémantické vazby, lze tvrdit, že předponové

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 18

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

sloveso nemá obecný význam. Je tedy důležité ověřit, zda spolu předponové a základové sloveso sémanticky souvisejí. Při ověřování je vhodné zohlednit kontext užití slovesa⁵. Například pokud se lexikální valence předponového slovesa užívaného v určitém významu výrazně liší od lexikální valence všech významů základového slovesa, lze tvrdit, že se toto předponové sloveso sémanticky značně vzdálilo významům základového slovesa. Například sloveso zjistit, užívané ve významu „potvrdit na základě faktů, objasnit“ (DŽ₇i), má tendenci pojit se s podstatnými jmény patřícími k abstraktní lexikálně-sémantické skupině: Při prohlídce očí můžeme zjistit zarudnutí a suchost očí zarudnutí a suchost (DLKT). V tomto případě se pojí kolokáty zarudnutí a suchost. Sloveso zjistit, užívané ve významu „předem vymezit, určit“ (DŽ₇i), má rovněž tendenci pojit se s podstatnými jmény patřícími k abstraktní lexikálně-sémantické skupině: postup zkoušení veterinárních léčiv postup stanoví Státní veterinární služba (DLKT). V tomto případě se pojí kolokát postup.

Že sloveso zjistit užívané v těchto významech má tendenci pojit se s podstatnými jmény patřícími k abstraktní lexikálně-sémantické skupině, bylo zjištěno v korpusu MATAS analýzou a porovnáním konkordancí předponového slovesa zjistit a jeho základového slovesa stavět. Analýza konkordance základového slovesa stavět ukázala, že má tendenci pojit se s konkrétními podstatnými jmény: Postaví láhev do kouta, mžourá, utírá si oči; v zahraničí Litevci stavějí obytné a průmyslové objekty; mopedy a jízdní kola lze stavět ve dvou řadách (DLKT). V tomto případě se pojí kolokáty láhev, obytné a průmyslové objekty, mopedy a jízdní kola. Případy, kdy se sloveso stavět pojí s podstatnými jmény patřícími k abstraktní lexikálně-sémantické skupině

⁵ O tom, že významy slov lze určit z jejich užívacího kontextu, psala například Rūta Marcinkevičienė: chceme-li slovu porozumět, musíme přihlížet ke kontextu jeho užití, protože nemůžeme vědět, co slovo znamená, dokud jsme je neuslyšeli nebo nepřečetli v textu (Marcinkevičienė 2011: 9). John Sinclair psal o rozšířené významové jednotce – význam obvykle nemá slovo, nýbrž jazyková jednotka větší než slovo (Sinclair 1996: 114, cit. z Marcinkevičienė 2000: 42).

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 19

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

náležejících k abstraktní lexikálně-sémantické skupině nalezeny nebyly. Protože se lexikální spojitelnost slovesa nustatyti užívaného ve významech „potvrdit fakty, objasnit“ a „předem vymezit, určit“ velmi liší od lexikální spojitelnosti základového slovesa, lze tvrdit, že sloveso nustatyti užívané v těchto významech je sémanticky velmi vzdálené základovému slovesu a je lexicalizované.

Při hledání případů lexicalizace a hodnocení lexikální spojitelnosti sloves je tedy vhodné přihlížet k lexikálně-sémantickým skupinám, někdy je však třeba vzít v úvahu kolokáty. Příkladem může být sloveso išleisti užívané ve významu „připravit, vyškolit“ (DŽ_7i). Příkladů užití slovesa išleisti v tomto významu bylo v korpusu MATAS málo, a proto byly konkordance tohoto slovesa a jeho základového slova leisti ověřeny v DLKT. Na základě DRLKŽ byly vybrány tři nejčastější tvary slovesa išleisti – išleido, išleisti, išleista – a jejich konkordance byly porovnány s odpovídajícími tvary základového slova – leido, leisti, leista. Ukázalo se, že sloveso išleisti užívané ve významu „připravit, vyškolit“ se pojí s podstatnými jmény náležejícími k lexikálně-sémantické skupině osob, stejně jako základové sloveso leisti užívané v určitých významech. Sloveso išleisti se však velmi často pojí s kolokáty absolventi a ročník: Do roku 1940 vychovala Vytautasova Velká univerzita 3790 absolventů; 16. prosince 1919 vydala letecká válečná škola první a poslední ročník (DLKT). Sloveso leisti se s takovými kolokáty pojit nemá sklon.

Někdy tedy nestačí přihlížet k lexikálně-sémantickým skupinám – lexicalizaci lze rozpoznat podle kolokátů. Lze tvrdit, že toto kritérium rozpoznávání je důležité, ale subjektivní: při analýze korpusu je třeba zvolit, na základě čeho se bude lexikální spojitelnost ověřovat – podle lexikálně-sémantických skupin (a pokud ano, podle kterých), nebo podle kolokátů.

Pokud jsou nalezeny sémantické vazby mezi předponovým a základovým slovesem a lexikální spojitelnost předponového a základového slovesa je podobná, ještě to neznamená, že předponové sloveso není lexicalizované – může postrádat obecný význam (skupinový slovotvorný význam či význam sémantických skupin). Je tedy třeba pokračovat v ověřování. Jedním ze způsobů je přihlédnout ke gramatickému

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 20

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

valenci. Slovesa s určitou obecnou významovou kategorií se vyznačují určitou gramatickou valencí. Je tedy důležité zjistit, jakou gramatickou valenci mají slovesa s určitou obecnou významovou kategorií. Jestliže má sloveso jinou gramatickou valenci než slovesa s danou obecnou významovou kategorií, lze tvrdit, že tuto obecnou významovou kategorii nemá (může mít jinou obecnou významovou kategorii nebo nemusí mít žádnou z obecných významových kategorií) a je lexikalizované.

Například sloveso nustatyti užívané ve významu „seřídit“ má tendenci pojit se s akuzativem podstatných jmen náležejících k lexikálně-sémantické skupině předmětů: přesné astronomické přístroje můžete snadno nastavit; umístit předměty na místa a nastavit hodiny (DLKT).

Při zkoumání obecných významových kategorií sloves s předponou nu- je patrné, že deriváty s touto předponou mají tendenci pojit se s podstatnými jmény náležejícími k lexikálně-sémantické skupině předmětů: „Deriváty s předponou nu- označují rozšíření děje vyjádřeného základovým slovem v prostoru nebo na povrchu něčeho.“ (LKG 1971: 208). Když však LKG uvádí slovesa s touto předponou, jako příklad cituje Skujom, šakelėm ir šiškom nuklotą kepina saulė nenaudingą plotą (LKG 1971: 208).

Ukazuje se tedy, že podstatná jména náležející k lexikálně-sémantické skupině předmětů se k derivátu nukloti připojují v instrumentálu, nikoli v akuzativu. Jednovýznamové sloveso nustatyti tuto obecnou významovou kategorii má – nikoli ve významu „seřídit“, nýbrž „mnoho něčím rozestavit“ (DŽ_₇i). DŽ_₇i uvádí tyto příklady: Nustatyti stalą valgiais a při užití slovesa jako zvratného – Visus kampus nusistatė vazonais. Příklad nalezený v DLKT zní: Stalai šampanu ir konjaku nustatyti. Jak je vidět, sloveso nustatyti užívané ve významu „mnoho něčím rozestavit“ se pojí s podstatnými jmény náležejícími k lexikálně-sémantické skupině předmětů v instrumentálu, lze tedy tvrdit, že má obecnou významovou kategorii popsanou v LKG: „Deriváty s předponou nu- označují rozšíření děje vyjádřeného základovým slovem v prostoru nebo na povrchu něčeho“ (LKG 1971: 208). Sloveso nustatyti užívané ve významu „seřídit“ má tendenci pojit se s podstatnými jmény náležejícími k lexikálně-sémantické skupině předmětů v akuzativu, a proto tuto obecnou významovou kategorii nemá.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 21

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

Takto se ověřovalo, zda má sloveso alespoň jednu obecnou významovou kategorii. Deriváty s určitou předponou mohou mít více než jednu obecnou významovou kategorii, a proto je třeba ověřit, zda předponové sloveso nemá žádnou z nich. Jestliže se nepodaří určit žádnou obecnou významovou kategorii, považuje se sloveso za lexikalizované. Dochází se tak k závěru, že sloveso nustatyti užívané ve významu „seřídit“ je lexikalizované. Jde o objektivnější kritérium rozpoznávání lexikalizace, které lze snadno ověřit v korpusu.

Kritéria rozpoznávání lexikalizace lze tedy v korpusu aplikovat v tomto pořadí (je-li lexikalizace zjištěna, další kritérium již není třeba použít). Nejprve se ověřuje, zda se užívá základové sloveso daného předponového slovesa; pokud se neužívá, považuje se předponové sloveso za lexikalizované. Poté se ověřuje, zda předponové sloveso může přijmout další předponu; najdou-li se takové případy, považuje se derivát s jednou předponou za lexikalizovaný. Následně se ověřuje, zda je lexikální valence předponového slovesa podobná lexikální valenci základového slovesa; liší-li se, považuje se předponové sloveso za lexikalizované. Nakonec se na základě gramatické valence ověřuje, zda má předponové sloveso některou obecnou významovou kategorii. Jestliže se jeho gramatická valence liší od valence jiných sloves s obecnými významovými kategoriemi, považuje se předponové sloveso za lexikalizované.

ZÁVĚRY

Lexikalizace je široce rozšířený jev, který zahrnuje více než jednu jazykovou rovinu a není chápán zcela jednotně. Lexikalizace předponových sloves je spojena se sémantickou samostatností derivátu a individualitou jeho významu: sloveso se lexikalizuje, když se stane sémanticky samostatným slovem a již není pouze výsledkem slovotvorby, nebo když má pouze

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 22

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

individuální slovotvorný význam, ale nemají obecný (skupinový slovotvorný nebo sémantických skupin) význam.

Článek popisuje, jaká kritéria rozpoznávání lexikalizace prefixálních sloves vyplynula z teoretických prací a jak se tato kritéria autoři pokusili uplatnit v korpusech. Po analýze lexikalizace 9 prefixálních sloves (apibūdinti, atlikti, išleisti, nustatyti, parduoti, pradėti, priimti, sudaryti, užimti) na základě dvou korpusů a po popsání tendencí k lexikalizaci u 4 z nich (nustatyti, išleisti, parduoti, apibūdinti) v tomto článku se ukazuje určité pořadí uplatňování kritérií lexikalizace: pokud je lexikalizace rozpoznána při uplatnění jednoho kritéria, není třeba uplatňovat další kritérium.

Nejprve se ve velkém korpusu ověřovalo, zda se užívá základové sloveso prefixálního slovesa: pokud se neužívá, považuje se prefixální sloveso za lexikalizované. Toto kritérium je vhodné uplatnit jako první, protože se snadno ověřuje.

Poté se ve velkém korpusu ověřovalo, zda prefixální sloveso může přijmout ještě jednu předponu: pokud ano, prefixální sloveso s jednou předponou se považuje za lexikalizované (výjimkou je sloveso išpasakyti). Toto kritérium je rovněž vhodné uplatnit, protože se také snadno ověřuje.

Následně se ověřovalo, zda má prefixální sloveso sémantické vazby k základovému slovesu: pokud je nemá, předpokládá se, že je prefixální sloveso lexikalizované. V korpusu se sémantické vazby ověřovaly porovnáním lexikální spojitelnosti: analyzovaly se konkordance prefixálního a základového slovesa a přihlíželo se k tomu, zda prefixální sloveso a jeho základové sloveso pojí stejná slova z lexikálně-sémantických skupin a stejné kolokáty. Ačkoli je toto kritérium rozpoznávání lexikalizace poněkud subjektivní, je velmi důležité. Jeho ověření zabere značné množství času (je třeba projít rozsáhlé konkordance), proto bylo kritérium uplatněno jako třetí.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 23

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

Nakonec se ověřovalo, zda má prefixální sloveso obecný význam: pokud nemá žádný obecný význam, považuje se sloveso za lexikalizované. To se ověřovalo s ohledem na gramatickou spojitelnost: pokud se gramatická spojitelnost prefixálního slovesa liší od gramatické spojitelnosti sloves s obecnými významy, považuje se toto sloveso za lexikalizované. Jde o objektivnější kritérium, jehož uplatnění je snadné, ovšem zabere značné množství času (je třeba projít rozsáhlou konkordanci).

Ačkoli lze tato kritéria rozpoznávání lexikalizace v korpusech uplatnit, ukázalo se, že k rozpoznání lexikalizace každého slovesa mohou být zapotřebí různá kritéria, univerzální kritéria tedy neexistují. Mohou se také vyskytnout případy, kdy na základě těchto kritérií nemusí být lexikalizace rozpoznána (může být zapotřebí více kritérií umožňujících rozpoznat, že prefixální sloveso nemá obecný význam). V takovém případě lze lexikalizaci hledat mimo korpus nebo zkoumat, jaká další kritéria by mohla existovat a dala by se v korpusu uplatnit.

Výzkum kritérií rozpoznávání lexikalizace prefixálních sloves je přínosný pro sémantiku. V této práci byla kritéria systematizována a popsána; teoretické publikace věnovaly větší pozornost obecným významům než výjimečným případům lexikalizace. Dále by bylo možné zkoumat další případy lexikalizace (například ustrnutí pádových tvarů, sémantické osamostatnění plurálu atd.).

ŠALTINIAI

DLKT – Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas. Prieiga internete: http://tekstynas.vdu.lt/tekstynas [žiūrėta 2019 m. rugpjūčio mėn.–2020 m. gegužės mėn.].

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 24

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

DRLKŽ – Dažninis rašytinės lietuvių kalbos žodynas. A. Utka, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas, 2009. Prieiga internete: http://donelaitis.vdu.lt/publikacijos/Dazninis_zodynas.pdf.

DŽ_7i – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas (internetinis), vyr. red. S. Keinys, 7-as patais. ir papild. leid., Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2015. Prieiga internete: http://lkiis.lki.lt/dabartinis.

MATAS – Lithuanian Morphologically Annotated Corpus – MATAS v1.0. E. Rimkutė, A. Bielinskienė, V. Dadurkevičius, J. Kovalevskaitė, A. Utka, L. Boizou, 2019: Prieiga internete: https://clarin.vdu.lt/xmlui/handle/20.500.11821/33.

LITERATŪRA

Ambrazas Saulius 1990: Lietuvių kalbos istorinės žodžių darybos principai. – Lituanistica 1, 59–65.

Booij Geert 2005: Grammar of Words: An Introduction to Linguistic Morphology, Oxford: Oxford University Press.

Cvilikaitė Jurgita 2005: Leksinės ertmės: anglų kalbos „A Pet“ ir jo lietuviškų atitikmenų analizė. – Žmogus kalbos erdvėje: mokslinių straipsnių rinkinys 4, Kaunas: Vilniaus universiteto leidykla, 34–46. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2005~1367153653318/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content.

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas. 4-as patais. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2005.

Girčienė Jurgita 2012: Naujoji lietuvių kalbos leksika: teorija ir praktika: metodinė priemonė, Vilnius: Edukologija. Prieiga internete: http://talpykla.elaba.lt/elaba-fedora/objects/elaba:4331816/datastreams/MAIN/content.

Jancaitė Laima 2020: Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacijos atpažinimas: magistro darbas. Vadovė prof. habil. dr. Rūta Petrauskaitė, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 25

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

Keinys Stasys 1999: Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryba, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla.

Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.

LKG 1971 – Lietuvių kalbos gramatika 2: Morfologija, vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis.

Marcinkevičienė Rūta 2000: Tekstynų lingvistika: teorija ir praktika. – Darbai ir dienos 24, 7–64.

Prieiga internete: http://donelaitis.vdu.lt/publikacijos/marcinkeviciene.pdf.

Marcinkevičienė Rūta 2011: Žodžio reikšmė. Žodynai ir tekstynai, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Prieiga internete:

https://www.vdu.lt/cris/bitstream/20.500.12259/208/1/ISBN9789955127543.pdf.

Paulauskas Jonas 1958: Veiksmažodžių priešdėlių funkcijos dabartinėje lietuvių literatūrinėje kalboje. – Literatūra ir kalba 3, 301–453.

Paulauskienė Aldona 1994: Lietuvių kalbos morfologija. Paskaitos lituanistams, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Ružė Albertas 2000: Priešdėlinių veiksmažodžių semantika. – Paradigmatika, sintagmatika ir kalbos funkcijos: tarptautinės mokslinės konferencijos pranešimų medžiaga, Kaunas: Vilniaus universitetas, 160–162.

Urbutis Vincas 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslas.

VLE_e – Visuotinė lietuvių enciklopedija (elektroninis variantas), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. Prieiga internete: https://www.vle.lt.

Gauta 2020 06 02

Priimta 2020 10 30

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 26

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

A LEXICALIZATION OF PREFIXED LITHUANIAN VERBS

Summary

A lexicalization of prefixed verbs is a phenomenon when a verb becomes semantically independent word, and its meaning is not related to the formant and its root word. Lexicalization is related to individual, exceptional cases (exceptions to the rules). Therefore, it is important to investigate and describe lexicalized words for lexicographers who write corpus-based dictionaries, computerized analysis of Lithuanian language, learners of Lithuanian and the science of semantics.

The aim of this article is to identify the criteria of identification of lexicalization of prefixed verbs and to adapt it to the corpus analysis.

First of all, the common concept of lexicalization was described in order to show a broader context of this phenomenon. The criteria of identification of lexicalization of prefixed Lithuanian verbs then were identified by analyzing theoretical works. Finally, it was demonstrated how the criteria of identification of lexicalization could be applied in corpus analysis with four common Lithuanian verbs used in certain meanings (nustatyti, apibūdinti, parduoti, išleisti). In this research 9 common Lithuanian verbs in total were analyzed in two corpora: Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas, i.e. Corpus of Present Day Lithuanian and Morfologiškai anotoutas tekstynas, i.e. POS Tagged Corpus of Lithuanian.

The results showed that the criteria of identification of lexicalization of prefixed Lithuanian words should be applied in particular order. Firstly, it should be checked in a big corpus whether the root word of prefixed word is used: if it is not used, then the prefixed verb is supposed to be lexicalized and no more criteria should be applied. Secondly, it is important to check whether prefixed verb could be used with one more prefix: if it can be used with one more prefix, then the prefixed verb with one prefix is supposed to be lexicalized and no more criteria should be applied.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

LAIMA JANCAITĖ. Priešdėlinių lietuvių kalbos veiksmažodžių leksikalizacija | 27

doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.05

Thirdly, it is important to check whether prefixed verb with particular meaning is semantically related to its root verb (in corpus, this criteria was applied by comparing lexical valency of prefixed verb and its root verb; if lexical valency was very different, it was stated that the prefixed verb and its root verb are not semantically related and prefixed verb is supposed to be lexicalized; therefore, no more criteria should be applied). Finally, it was checked whether prefixed verb had a common meaning or just individual (common meaning is related to the group of different derivatives). If prefixed verb does not have a common meaning, then it is supposed to be lexicalized. In corpus analysis this criteria can be checked by analyzing grammatical valency because verbs that have the same common meaning are associated with the same grammatical valency (if prefixed verb has a different grammatical valency than verbs that have common meanings, it can be stated that prefixed verb does not have any common meaning, only an individual one).

The criteria of identification of lexicalization of prefixed verbs were successfully applied in corpus analysis and the results showed that the lexicalization of every verb can be detected by using different criteria.

KEYWORDS: lexicalization, word formation, prefixed verbs, corpus linguistics, semantics, Lithuanian language.

LAIMA JANCAITĖ

Vytauto Didžiojo universitetas

Humanitarinių mokslų fakulteto Lituanistikos katedra

V. Putvinskio g. 23-206, LT-44243 Kaunas

[email protected]

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204