Bendrinė kalba / Standard Language 2025, Nr. 98, p. 1–11 Contents link / Turinio nuoroda ISSN 2351-7204 (elektroninis / online)

POLSKÁ DIALEKTOLOGIE A VÝZVY MĚNÍCÍ SE JAZYKOVÉ SITUACE NA VESNICÍCH – DOSAVADNÍ VÝZKUM A NOVÝ POPIS NÁŘEČÍ V NOVÝCH PODMÍNKÁCH (NÁSTIN PROBLÉMU)¹

Polská dialektologie a výzvy měnící se jazykové situace na vesnicích – dosavadní výzkum a nový popis nářečí v nových podmínkách (nástin problému)

MACIEJ RAK, Fakulta polonistiky, Jagellonská univerzita E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0003-0042-1406 Oblasti výzkumu: polská dialektologie, nářeční lexikografie, nářeční frazeologie, dějiny polské lingvistiky.

https://doi.org/10.35321/bkalba.2025.98.03

ANOTACE

Dynamické změny jazykové situace v polských vesnicích vyžadují odlišný přístup k úloze nářečí v jazykovědném výzkumu. Dosud dialektologie vyzdvihovala dva faktory: venkovskost a geografickou diferenciaci, avšak zůstávala nezávislá na sociolingvistice. Dnes se dialektologie zaměřuje na generační, situační a genderovou rozmanitost nářečí, tedy na ryze sociolingvistické faktory. Dialektologie se v nových jazykových podmínkách polského venkova vyvinula v subdisciplínu sociolingvistiky a využívá sociolingvistické metody.

KLÍČOVÁ SLOVA: dialektologie, sociolingvistika, polská nářečí, nářečí v nové sociální situaci.

ANOTACE

Dynamické změny jazykové situace v polských vesnicích vyžadují odlišný přístup k úloze nářečí v jazykovědném výzkumu. Dosud dialektologie vyzdvihovala dva faktory: venkovskost a geografickou diferenciaci, avšak zůstávala nezávislá na sociolingvistice. Dnes se dialektologie zaměřuje na generační, situační a genderovou rozmanitost nářečí, tedy na ryze sociolingvistické faktory. Dialektologie se v nových jazykových podmínkách polského venkova stala subdisciplínou sociolingvistiky a využívá sociolingvistické metody.

KLÍČOVÁ SLOVA: dialektologie, sociolingvistika, polská nářečí, nářečí v nové sociální situaci.

Cílem tohoto článku je pojednat o dějinách polského dialektologického výzkumu a představit možný nový přístup k popisu jazykové situace na polském venkově. Jak se ukazuje, zevrubných důvodů nelze ve výzkumné praxi pokračovat dosavadními metodami a ve výzkumu.

¹Tématem jsem se již zabýval ve dvou článcích (Rak 2021, 2023).

Copyright © 2025 Maciej Rak. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je otevřeně přístupný a je šířen za podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené užívání, šíření a reprodukci v jakémkoli médiu, pokud je uveden původní autor a zdroj. // Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je otevřeně přístupný a je šířen za podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, které umožňují neomezeně používat, šířit a reprodukovat obsah v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení autora a zdroje. Přijato k publikaci: / Přijato: 2025-02-25. Přijato: / Přijato: 2025-05-23.

1

S ohledem na to, že současná polská dialektologie prochází určitým útlumem, uvádím zde především teoretické poznámky.

NÁSTIN DĚJIN POLSKÉHO DIALEKTOLOGICKÉHO VÝZKUMU

Začátek vědecké dialektologie v Polsku je spojen s vydáním knihy Lucjana Malinowského, Beiträge zur slavoischen Dialektologie. I. Ueber die Oppelnsche Mundart in Oberschlesien (1873). Dialekty se samozřejmě zkoumaly i dříve, tehdy vydávané práce však měly zpravidla fragmentární povahu. Kolem L. Malinowského, profesora Jagellonské univerzity a tajemníka Jazykové komise Akademie umění a věd, vznikla na polském území první vědecká škola v plném slova smyslu; její představitelé začali oceňovat fonetický výzkum využívající upravený přepis, který zachycoval výslovnost slov. Šlo ovšem o zjednodušený přepis, vzdálený slovanské abecedě, kterou používáme dnes.

K Malinowského žákům patřili Jan Bystroń, Stanisław Dobrzycki, Wojciech Grzegorzewicz, Władysław Kosiński, Szymon Matusiak, Roman Zawiliński a Kazimierz Nitsch. Nejdůležitějších výsledků dosáhl Nitsch, který je všeobecně považován za otce polské dialektologie. Ostatní Malinowského žáci se ve skutečnosti omezovali na popis nářečí jedné vesnice, malé oblasti nebo jednoho nářečního jevu. Obraz polské dialektologie zcela proměnil Dictionary of Polish Dialects Jana Karłowicze (1900–1911) a syntézy, které připravil K. Nitsch (1915 [1957]).

V meziválečném období (stejně jako za Malinowského působení a během prvních dvou desetiletí 20.^th století) bylo hlavním centrem dialektologického výzkumu v Polsku Krakov, přesněji Jagellonská univerzita a Polská akademie umění a věd. Ve Varšavě se v meziválečném období zformovala dialektologická škola soustředěná kolem Witolda Doroszewského a zaměřená na synchronní sociologický (statistický) výzkum. Její směřování vytyčil článek Mowa mieszkańców wsi Starożreby [Speech of the Inhabitants of the Village of Starożreby] (Doroszewski 1934), který Milka Ivić (1975: 82) a další považovali za přelomovou práci pro sociolingvistiku. Dnes tuto školu reprezentuje Halina Karaś.

Po druhé světové válce na jedné straně pokračoval výzkum zaměřený na jazykovou geografii (tehdy vznikly dva všeobecné nářeční atlasy: Mały atlas gwar polskich [Small Atlas of Polish Dialects], který redigovali Kazimierz Nitsch a Mieczysław Karaś (MAGP), a Atlas gwar polskich [Atlas of Polish Dialects] Karola Dejny (AGP)); na druhé straně zesílila lexikografická práce. Není tedy náhodou, že se 20.^th století v polské lingvistice označuje za století slovníků. Tehdy se začaly vydávat Słownik gwar polskich [Dictionary of Polish Dialects] PAN (polská zkratka: SGP PAN), Słownik gwar Ostródzkiego, Warmii i Mazur [Dictionary of Dialects of Ostróda, Warmia and Masuria] (SGOWM) a Słownik gwar śląskich [Dictionary of Silesian Dialects] (SGŚ), jejichž vydávání pokračuje dodnes. Z rozsáhlejších lexikografických projektů byl dokončen Słownik gwar kaszubskich na tle kultury ludowej [Dictionary of Kashubian Dialects against the Background of Folk Culture] Bernarda Sychty (SychSGK). Počátek 21.^st století se zatím vyznačuje slovníky, v nichž se zřetelně uplatňuje etnolingvistický přístup, například Słownik gwary orawskiej [Dictionary of the Orava Dialect] (KąśSGO) a Ilustrowany leksykon gwary i kultury podhalańskiej [Illustrated Lexicon of the Dialect and Culture of the Podhale Region] (KąśILG), jejichž autorem je Józef Kąś; Ilustrowany słownik gwary i kultury spiskiej [Illustrated Dictionary of the Dialect and Culture of the Spisz Region] J. Kąśe a Macieje Raka (KąśRakILG), Słownik gwar Lubelszczyzny [Dictionary of the Dialects of the Lublin Region] Haliny Pelcowé (PelSGL) a Słownik gwary i kultury Kujaw [Dictionary of Dialects and Culture of the Kuyavia Region], který redigovala Zofia Sawaniewska-Mochowa (SGiKK).

2

Je třeba poznamenat, že polská dialektologie v porovnání s jinými lingvistickými obory nezaostávala. Poznatky strukturalismu se využívaly při popisu fonologického systému nářečí (např. Karaś 1965; Laskowski 1965; Dejna 1973; Reichan 1980). S tím, jak se nářečí stále více rozpadala, se v širší míře začaly zohledňovat sociolingvistické faktory (např. Dunaj 1986; Kurek 1990; Kąś 1994). Nakonec se výzkumníci obrátili k etnolingvistice (např. KąśSGO; KąśILG; KąśRakILG; PeISGL), která má v polských podmínkách kognitivní povahu.

Podle K. Nitsche byl základní cíl dialektologie, tedy popis geografické diferenciace jazyka, dnes nahrazen jinými konkrétními cíli, a to v souvislosti s dynamickými socioekonomickými a demografickými změnami, k nimž došlo na polském venkově po druhé světové válce: 1) ochrana zanikajících nářečí a jejich revitalizace; 2) zkoumání směrů změn probíhajících na všech rovinách jazyka užívaného na vesnicích; 3) popis každého prvku nářečního původu se zohledněním jeho projevů ve všech možných textech.

Dřívější praktické cíle, které vytyčil a prosazoval K. Nitsch – příprava úplného a podrobného obecného nářečního slovníku a přesného atlasu polských nářečí –, pozbyly svého významu. Polská dialektologie tak ztratila na dynamice, což si výzkumníci uvědomují přinejmenším od 70. let, jak dokládá rozsáhlá literatura poukazující na proměnlivost a heterogenitu jazykového kódu užívaného obyvateli vesnic. Ať už chtějí, nebo ne, do popředí se zde stále více dostává sociolingvistika a v důsledku toho dialektologie fakticky funguje jako její dílčí disciplína.

S ohledem na poznámky v předchozím odstavci lze položit otázku, která je zároveň součástí názvu tohoto článku: jak by mohly vypadat nové metody dialektologického výzkumu? Odpovědi by měla předcházet dvě upřesnění: první se týká jazykové situace na polském venkově a přístupu dialektologů ke změnám; druhé se zaměřuje na výzkumné zkušenosti jiných oborů, které se rovněž zabývají širší problematikou folkloru.

JAZYKOVÁ SITUACE V POLSKÝCH VESNICÍCH

Současná polská vesnice se od vesnice z počátku 20^th století liší v následujících ohledech (jak známo, pozorování vesnického jazyka v tomto období byla základem výzkumu K. Nitsche a jeho definice dialektologie):

1. Odlišný je typ hospodářství. Naprostá většina vesničanů se neživí obděláváním půdy, což mimo jiné znamená, že dojíždějí do větších měst, věnují se agroturistice, pracují místně v nezemědělských profesích, vydělávají peníze v zahraničí nebo žijí z důchodů. Odlišné je také zemědělství: nástroje a stroje používané před stoletím lze dnes najít už jen v muzeích, a proto hraje ikonografie v dialektálních slovnících vytvářených ve 21^st století tak zásadní roli, neboť lexikum se stále více vzdaluje skutečnosti. Vesnice jsou elektrifikované, kanalizace a vodovodní systémy jsou téměř samozřejmostí a přístup k médiím i internetu je prakticky stejný v celém Polsku. Tím se stírá hranice mezi vesnicí a městem – tedy to, co bylo jedním ze základů tradičního pojetí dialektologie.

2. Společenská třída rolníků již neexistuje. O dnešních vesničanech můžeme nanejvýš hovořit jako o potomcích rolníků. Kromě nich žijí na vesnicích také lidé, kteří se přistěhovali z měst (jejich počet a věk závisejí na různých faktorech, zejména na přírodních kvalitách dané oblasti a vzdálenosti od městských aglomerací). Právě tím je třeba vysvětlit pomalý, avšak postupný pokles míry urbanizace v Polsku. V důsledku toho bylo výrazně oslabeno vše, co dříve popisovali dialektologové, etnologové a folkloristé, včetně nářečí, svébytného axionormativního systému, typu lidové religiozity, agrocentrismu, lidových zvyků a slovesného folkloru. Vesničané nemohou – kvůli zachování lidové kultury a nářečí –

3

zanechat výdobytků civilizace a vzdělání a dobrovolně se odsoudit k životu ve vesnickém muzeu.

3. Polská nářečí se rozkládají na všech jazykových rovinách (např. ústup mazurčení (např. czekać místo nářečního cekać, szkoda – nář. skoda, żaba – nář. zaba, jeżdże – nář. jezdze); narušování výslovnosti starých dlouhých samohlásek (např. ptak – nář. ptok nebo ptouk, śnieg – nář. śniyg nebo śnig, koń – nář. kóń nebo klyń) a realizace nosových samohlásek (např. wąs – nář. wons nebo wos, idę – nář. ide nebo idem nebo idym, ręka – nář. rynka nebo ronka nebo reka); úbytek typické nářeční slovní zásoby (např. nářeční označení zásnub: namowiny, nomowiny, nomówiny, rajynie, rynkowiny, umówiny, zrynkowiny jsou nahrazována jedním celostátně rozšířeným slovem zaręczyny); vytlačování nářečních slovotvorných podob celostátně rozšířenými (např. biały – nář. białasty, czerwony – nář. czerwonasty; rzemeczek – nář. rzemyszek). Nejlépe jsou zachována ve Slezsku a jižní části Malopolska (Podhalí, Orava, Spiš), ale i zde dochází k výraznému pronikání obecné hovorové polštiny, které je popisováno již téměř třicet let. O zániku nářečí slýcháme nejméně 150 let a dialektologové mají stále co dělat v terénu, kromě práce s dříve shromážděnými materiály. Nářečí se stejně jako každý živý jazyk vyvíjejí a tento proces nelze zastavit.

4. Tři výše uvedené body se stejnou měrou týkají jak těch částí Polska, které byly v hranicích země před rokem 1945, tak těch, které byly připojeny v důsledku jaltské a postupimské dohody.

OTÁZKA FOLKLORU Z POHLEDU JINÝCH OBORŮ

Folklor byl zkoumán z různých hledisek, mimo jiné sociologického, etnografického, demografického, antropologického (fyzická antropologie), ekonomického, právního (zemědělské právo), politického a statistického (agrární statistika). Prozkoumáme-li odborné publikace spadající do těchto oborů, všimneme si něčeho, čím se výrazně liší od dialektologických prací. Zaměřují se na současnost, což se odráží také ve vymezení oblasti výzkumu.

Ani osmdesát let po skončení druhé světové války a změně polských hranic nepřikládají dialektologové nářečím Malopolska, Slezska, Velkopolska a Mazovska menší význam. Naopak: západní a severní oblasti po bývalém Německu (tj. Dolní Slezsko, Lubušské vojvodství, Západopomořanské vojvodství, západní a severní část Pomořského vojvodství a severní část Varmijsko-mazurského vojvodství) byly označeny za nové smíšené dialekty, v nichž údajně probíhá proces integrace. Tak tomu však vůbec není.

Obrázek. Rozšíření polských nářečí v rámci hranic Polska

4

Dialektologická mapa Polska, jak ji známe, vznikla díky poválečné práci K. Nitsche. Izoglosy – pochopitelně – nemohly vést z území předválečného Polska do oblastí, kam po roce 1945 prakticky nekoordinovaně proudilo polské obyvatelstvo z východních pohraničních oblastí a dalších částí země, stejně jako Lemkové a Ukrajinci vysídlení během akce „Visla“. MAGP se proto rozhodl tyto regiony vynechat.

Jiné obory, které se rovněž zabývají folklorem, vymezily oblast svého výzkumu odlišně. Začněme však meziválečným obdobím. V té době vznikly v Krakově dva atlasy: Atlas językowy polskiego Podkarpacia [Language Atlas of the Polish Podkarpacie] (AJPP) Mieczysława Małeckého a Kazimierze Nitsche a Atlas kultury ludowej w Polsce [Atlas of Folk Culture in Poland] (AKLP) Kazimierze Moszyńského. První z nich pokrýval širší oblast Podkarpatí (včetně údajů z lemkovské oblasti). AKLP naproti tomu zahrnoval celé území meziválečného polského státu včetně oblastí obývaných ukrajinským a běloruským obyvatelstvem. Oba atlasy vznikaly souběžně.

Po válce vyšly MAGP a Polski atlas etnograficzny [Polish Ethnographic Atlas], redigovaný Józefem Gajkem (PAE). Mezi těmito díly je však patrný výrazný rozpor. MAGP zahrnuje na územích po Němcích pouze 7 bodů jakožto vzorek, „reprezentující polská střediska v ukrajinských, běloruských a litevských oblastech, jejichž obyvatelstvo se po válce přesunulo na znovuzískaná západní území“. Polski atlas etnograficzny [The Polish Ethnographic Atlas] naproti tomu „pokrývá celé území polského státu, a tedy i země, které se po druhé světové válce vrátily“. Pokusem o překonání této situace byl dvousvazkový Mały atlas językowy województwa gorzowskiego [Little Language Atlas of the Gorzow Voivodeship] (MAJWG). Ukázalo se však, že použití metod, které K. Nitsch vytvořil pro popis materiálu mnohem složitějšího než tradičně chápané dialekty, nepřineslo očekávané výsledky. Místo izoglos byly jevy na mapách znázorněny jako izolované body. Navzdory těmto obtížím nám MAJWG poskytuje určitý vhled do skutečné jazykové situace v Lubuském regionu, o níž jsme se později dozvěděli mnohem více z již citované knihy Anny Zielińské Mowa pogranicza. Studium o językach i tożsamościach w regionie lubuskim [Borderland Language. A Study of Languages and Identities in the Lubuskie Region] (2013).

V důsledku výše nastíněného přístupu popisují etnografové (stejně jako sociologové, demografové a statistici) celé Polsko v jeho současných hranicích, zatímco dialektologové se zaměřují na dialekty Malopolska, Mazovska, Velkopolska a Slezska a ukazují změny, k nimž v těchto regionech dochází. Na území po Němcích se naproti tomu nahlíží ze sociolingvistického a komunikačního hlediska.

JAK BY MOHL VYPADAT NOVÝ DIALEKTOLOGICKÝ VÝZKUM POLSKÉ VESNICE?

Zaprvé je třeba přijmout nový přístup k dialektologii, která již není chápána jako studium jazykového zeměpisu, ale prostě jako studium jazyka vesnice, zejména jazyka lidí, kteří na daném místě žijí po generace. Poslední požadavek však není condicio sine qua non, neboť si můžeme všimnout, že nově příchozí v rurálním prostředí někdy přejímají nářečí i místní způsob života. Ukazuje se tedy, že již není nutné vyhledávat nejstarší informátory, protože jejich výpovědi v praxi buď představují jen zbytkový obraz toho, co nenávratně zmizelo (nebo přinejlepším mizí) v minulosti, anebo jde často o příběhy, které slýchali od svých rodičů či prarodičů, podle zásady: lidé to tak říkávali, ale dnes už to tak neříkají. Tento typ řeči odhaluje především pasivní slovní zásobu.

5

Zadruhé, protože:

1) Informace o polských dialektech stále čerpáme především z prací, jejichž materiál byl získán od lidí narozených na konci 19^th století;

2) Na mapě Polska jsou stále oblasti, které jsou z dialektologického hlediska nedostatečně prozkoumány;

3) Je třeba výzkum po několika desetiletích zopakovat, aby se na jeho základě určil rozsah a směr změn;

4) Akustický popis dialektů je perspektivní.

Bylo by vhodné od základu uskutečnit rozsáhlý popisný výzkum v celé zemi. Samozřejmě nejde o snadný úkol. V praxi by spočíval v přípravě velmi rozsáhlé, reprezentativní databáze nahrávek, která by po náležitém zpracování vytvořila korpus polských dialektů, jehož potřebu Halina Karaś formulovala již před jedenácti lety. Získali bychom tak spolehlivé informace o tom, jak se v polských vesnicích skutečně mluví, neboť výzkum se ve skutečnosti týká mluvené polštiny.

S ohledem na zvláštní složitost jazykové situace na územích, která byla k Polsku připojena po roce 1945, je vhodné použít metodu popisu jazykových/komunikačních společenství, kterou Anna Zielińska (2013) uplatnila v Lubuském regionu.

Zatřetí lze rozsáhlé dialektologické projekty, které nebude možné uskutečnit, nahradit jinými, jak celostátními, tak konkrétními regionálními projekty. K prvním patří například téma regionalismů, které je dosud málo prozkoumané. Přelomovou studií by v tomto ohledu mohl být atlas regionalismů, který by se zároveň vztahoval i k dialektologii (jak známo, některé regionalismy pocházejí z dialektů). Pokud jde o regionální dialektologické projekty, máme již několik slovníků využívajících novější přístup k nářeční slovní zásobě, například z Malopolska (SGM), Slezska (SGŚ), Lublinska (PeISGL), Podhalí (KąśILG), Oravy (KąśSGO), Spiše (KąśRakILG), Kujav (SGiKK) a řadu regionálních slovníků z Velkopolska. Jak vidíme, některé regiony, například Podlesí a Suvalcko, stále vyžadují další výzkum. Pokud jde o podrobný výzkum, v oblasti slovní zásoby a dialektové syntaxe je nepochybně třeba vykonat ještě mnoho práce.

Začtvrté lze druhý život dialektu pozorovat v široce chápaných kulturních textech, včetně literatury, filmu a písní žánru „disco polo“. Zájem o první z těchto druhů textů podnítila kniha Stanisława Dubisze Stylizacja gwarowa w polskiej prozie trzydziestolecia powojennego [Dialect Stylization in the Polish Novels of the Thirty Years after the War] (1986). Nářeční stylizaci ve filmu pojednává Monika Kresa (např. 2019), zatímco texty písní „disco polo“ charakterizovali z jazykového a kulturního hlediska Bogusław Skowronek a Natalia Zborowska (2021). Již na první pohled tyto písně vykazují četné paralely s tradičním slovesným folklorem, zejména s milostnými písněmi (vytváření paralelních doslovných a obrazných představ, používání stejných rekvizit a podobných metafor). Dialekty se objevují také na internetu, který je předmětem studie.

Zapáté, samostatným tématem je nářeční literární tvorba, kterou rozvíjejí především autoři z Podhalí, Oravy a Spiše. Pohled na tuto literaturu z hlediska lexikální statistiky umožňuje rozlišit nářeční literární styl od stylu hovorového a uměleckého, jak je popsal Jerzy Bartmiński (1990). Umělecký styl vychází z hovorového a literární styl z obou, přičemž pracuje s větším množstvím méně obvyklé slovní zásoby.

Za šesté, dialektologie by měla reagovat na společenská očekávání, která se projevují mimo jiné oživováním nářečí v rámci činnosti regionálních folklorních tanečních a pěveckých souborů a různých typů vystoupení. Pokud jde o společenská očekávání kladená na dialektology, je nezbytné využít příležitosti, kterou představuje ratifikace

6

Polskem v roce 2011 Úmluvy UNESCO o ochraně nemateriálního kulturního dědictví. K takovému dědictví samozřejmě patří i nářečí.

Za sedmé, posílit dialektologii z metodologického i materiálního hlediska lze čerpáním z historických kořenů této disciplíny. V archivech se stále nacházejí rukopisná díla, která mohou změnit náš pohled na dějiny polské vědy. Důležité poznámky k metodologii dialektologického výzkumu lze nalézt například také v dopisech K. Nitsche.

Za osmé, vnímání dialektologie veřejností můžeme změnit popularizací jejích výsledků na internetu. K tomu slouží například portál Dialekty i gwary polskie. Kompendium internetowe [Polish Dialects. An Online Compendium], který rediguje H. Karaś². Potřebu těchto popularizačních aktivit potvrzují výsledky průzkumu percepční dialektologie provedeného mezi studenty nefilology na Fakultě humanitních věd Štětínské univerzity. Získané odpovědi ukazují a potvrzují, že respondenti, kteří nejsou filology, vnímají dialektologickou mapu Polska zcela odlišně.

Takto formulovaný návrh by mohl vést například k vytvoření nového atlasu polských nářečí, který by zohledňoval i nová, dosud neznámá označení. To samozřejmě není snadný úkol. Naše rozhodnutí jsou koneckonců zakořeněna ve velké tradici dialektologického výzkumu, kterou jsem stručně nastínil v první části tohoto článku.

ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

Dialektologický výzkum by nepochybně měl zahrnovat celé území Polska. Protože však území po roce 1945 získaná od Německa a oblasti, které před rokem 1945 patřily Polské republice, vykazují odlišnou jazykovou situaci, musí se to zohlednit při popisu jazyka venkova. Pokud jde o západní a severní území, nejvhodnější se zdá přístup, který navrhla a uplatnila A. Zielińska, tedy zaměření na komunikační společenství, která uchovávají nářečí a tradice oblastí, odkud jejich členové pocházejí, anebo – pokud své bydliště nezměnili (mám na mysli polské obyvatelstvo žijící ve východních provinciích německého státu, jež byly připojeny k Polsku) – pokračují v předválečných jazykových a kulturních vztazích.

As for the areas that were within the borders of the Republic of Poland before 1945, it seems justified to undertake descriptive studies. It turns out (cf. the remarks from the section Linguistic situation in Polish villages) that the disintegration of dialects is already so advanced that instead of searching for traces of older dialect features, i.e. conducting retrospective research, it is better to simply note and describe the current features of the dialect understood as the language of the countryside. Since dialectology is connected with folklore, new research should also be aimed at recording new realisations of the artistic style of the dialect. For this reason, the spectrum of research will include, for example, party and disco polo works. Even a cursory comparison of texts of traditional verbal folklore (e.g. Bartmiński 1974) and disco polo song lyrics reveals many similarities in terms of subject matter (mainly love), symbolism, parallelisms and vocabulary (e.g., the presence of short pronominal forms: me (moje), twe (twoje), swe (swoje), mego (mojego), twego (twojego), etc.). Since the tradition of describing spoken language in Poland dates back to the 1970s (see e.g. Dunaj 2019), the developed methods can be successfully applied to material recorded in rural areas.

Teze předložené v tomto článku, zejména popis jazyka vesnic v celém Polsku, by nám umožnily překonat patovou situaci v dialektologickém výzkumu.

² http://www.dialektologia.uw.edu.pl/index.php.

7

BIBLIOGRAPHY

AGP: Atlas gwar polskich [Atlas of Polish Dialects], v. I–IV, Dejna Karol, Warszawa: Wydawnictwo Uniwersytetu Łódzkiego, 1995.

AIPP: Atlas językowy polskiego Podkarpacia [Language Atlas of the Polish Podkarpacie], v. I–II, M. Malecki, K. Nitsch, Kraków: Polska Akademia Umiejętności, 1934.

AKLP: Atlas kultury ludowej w Polsce [Atlas of Folk Culture in Poland], K. Moszyński, v. 1: 1934; v. 2: 1935; v. 3: 1936, Kraków: Polska Akademia Umiejętności.

B a r t m i ń s k i J e r z y 1974: „Jaś koniki poi” (Uwagi o stylu erotyku ludowego) ["Jaś watered the horses" (Remarks on the Style of Folk Eroticism)]. – Teksty. Teoria literatury, krytyka, interpretacja 2(14), 11–24.

B a r t m i ń s k i J e r z y 1990: Folklor – język – poetyka [Folklore – Language – Poetics], Wrocław–Warszawa–Kraków: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

D e j n a K a r o l 1973: Dialekty polskie [Polish Dialects], Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

D o r o s z e w s k i W i t o l d 1934: Mowa mieszkańców wsi Staroźreby. Opis i tezy teoretyczne [Speech of the Inhabitants of the Village of Staroźreby]. – Prace Filologiczne 16, 249–278.

D u b i s z S t a n i s ł a w 1986: Stylizacja gwarowa w polskiej prozie trzydziestolecia powojennego (nurt ludowy w latach 1945–1975) [Dialect Stylization in the Polish Novels of the Thirty Years after the War], Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk–Łódź: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

D u n a j B o g u s ł a w 1986: Dialektologia a socjolingwistyka [Dialectology and Sociolinguistics]. – Acta Universitatis Lodziensis. Folia Linguistica 12, 15–23.

D u n a j B o g u s ł a w 2019: Badania polszczyzny krakowskiej – przeszłość i teraźniejszość [The Past and the Present of Research into Cracow Polish]. – LingVaria 14(1), 35–47, DOI: https://doi.org/10.12797/LV.14.2019.27.02.

I v i ć M i l k a 1975: Kierunki w lingwistyce [Directions in Linguistics], Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

K a r a ś M i e c z y s ł a w 1965: Polskie dialekty Orawy 1. Fonetyka i fonologia [Polish Dialects of Orava 1. Phonetics and Phonology], Kraków: Uniwersytet Jagielloński.

K a r ł o w i c z J a n 1900–1911: Słownik gwar polskich [Dictionary of Polish Dialects] I–VI, Kraków: Nakładem Akademii Umiejętności.

K ą ś J o z e f 1994: Interferencja leksykalna słownictwa gwarowego i ogólnopolskiego (na przykładzie gwar orawskich) [Lexical Interference of Dialectal and General Polish Vocabulary (Based on the Example of Orava Dialects)], Kraków: Nakładem Uniwersytetu Jagiellońskiego.

KąśILG: Ilustrowany leksykon gwary i kultury podhalańskiej [Illustrated Lexicon of the Dialect and Culture of the Podhale Region], J. Kąś 2015–2019, v. I: A–B, Bukowina Tatrzańska – Nowy Sącz, 2015; v. II: C–Do, Bukowina Tatrzańska – Nowy Sącz, 2015; v. III: D–Gr, Bukowina Tatrzańska 2016; v. IV: Gu–Kol, Kraków, 2017; v. V: Koł–Mad, Nowy Sącz, 2017; v. VI: Mał–Nie, Nowy Sącz, 2018; v. VII: Nij–Pap, Nowy Sącz, 2018; v. VIII: Par–Pou, Nowy Sącz, 2018; v. IX: Pow–Sce, Nowy Sącz, 2019; v. X: Sch–Śró, Nowy Sącz, 2019; v. XI: Śry–Wych, Nowy Sącz, 2019; v. XII: Wyci–Ż, Nowy Sącz, 2019.

8

KaśRakILG: Ilustrowany słownik gwary i kultury spiskiej [Illustrated Dictionary of the Dialect and Culture of the Spisz Region], J. Kaś, M. Rak, v. I: A–J, Kraków: Księgarnia Akademicka, 2024.

KaśSGO: Słownik gwary orawskiej [Dictionary of the Orava Dialect], J. Kaś, Kraków: Księgarnia Akademicka, 2003.

Kresa Monika 2019: Filmowa stylizacja gwarowa na przykładzie lwowskiego bałaku w polskich filmach fabularnych (1936–2012) [Cinematic Dialect Stylization on the Example of Lviv Balak in Polish Feature Films (1936–2012)], Warszawa: Nakładem Wydziału Polonistyki Uniwersytetu Warszawskiego, Instytut Języka Polskiego Uniwersytetu Warszawskiego.

Kurek Halina 1990: Metodologia socjolingwistycznego badania fonetyki języka mówionego środowisk wiejskich (na przykładzie kilku wsi Beskidu Niskiego) [Methodology of Sociolinguistic Research on the Phonetics of Spoken Language in Rural Environments (Based on the Example of Several Villages in the Low Beskids)], Kraków: Nakładem Uniwersytetu Jagiellońskiego.

Laskowski Roman 1965: System fonologiczny gwary wsi Moszna w powiecie krapkowickim [The Phonological System of the Dialect of the Village of Moszna in the Krapkowice District]. – Zeszyty Naukowe UJ. Prace Językoznawcze, 191–210.

MAGP: Mały atlas gwar polskich [Small Atlas of Polish Dialects] 1–13, K. Nitsch, M. Karaś, Wrocław–Kraków: Polska Akademia Nauk, 1957–1970.

MAJWG: Mały atlas językowy województwa gorzowskiego [Little Language Atlas of the Gorzow Voivodeship], v. 1: ed. Z. Zagórski, A. Sieradzki, E. Grzelakowa, Poznań, 1992; v. 2: ed. Z. Zagórski, Poznań: Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poznaniu, 1996.

Malinowski Lucian 1873: Beiträge zur slavischen dialectologie I. Ueber die Oppelnsche Mundart in Oberschlesien [Contributions to Slavic Dialectology I. On the Opole Dialect in Upper Silesia], Leipzig: Druck von Bär & Hermann.

Nitsch Kazimierz 1915 [1957]: Dialekty języka polskiego z 3 mapami [Polish Dialects with 3 Maps], Wrocław–Kraków: Zakład Narodowy im. Ossolińskich [first edition in: Encyklopedia Polska Akademii Umiejętności 3: Język polski i jego historia z uwzględnieniem innych języków na ziemiach polskich [Polish Encyclopedia of the Academy of Arts and Sciences 3: The Polish Language and Its History, Including Other Languages in Poland] 2, Kraków, 1915: nakładem Akademii Umiejętności, 238–343].

PAE: Polski atlas etnograficzny [Polish Ethnographic Atlas] I–VI, ed. J. Gajek, Wrocław: Polskie Towarzystwo Ludoznawcze, 1964–1981.

PeISGL: Pelcowa Halina, Słownik gwar Lubelszczyzny [Dictionary of the Dialects of the Lublin Region] I: Rolnictwo – Narzędzia rolnicze. Prace polowe. Zbiór i obróbka zbóż, 2012; II: Rolnictwo – Transport wiejski. Rośliny okopowe i paszowe. Gleby i rodzaje pól. Uprawa lnu i konopi. Zbiór siana, 2014; III: Świat zwierząt, 2015; IV: Sad i ogród warzywny. Budownictwo i przestrzeń podwórza, 2016; V: Świat roślin, 2017; VI: Pokarmy, 2019; VII: Odzież i obuwie, przędzenie lnu i tkanie płótna, 2020; VIII: Człowiek i rodzina, higiena i choroby, meble, sprzęty i prace domowe, 2020; IX: Przestrzeń wsi. Ukształtowanie powierzchni. Życie społeczne i zawodowe, 2021; X: Obrzędowość i obyczajowość ludowa, Lublin, 2022; XI: Meteorologia i astronomia, czas, kolory, Lublin, 2022; XII: Czynności – miary – uczucia – cechy i właściwości – inne. Teksty gwarowe. Indeks haseł, Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej, 2023.

9

Rak Maciej 2021: Dialektologia wobec zmian językowych na polskiej wsi. Jak mogłoby wyglądać nowe spojrzenie? [Dialectology Towards Language Changes in the Polishvillage. How Could a New Look Like?]. – Studia Linguistica 16, 173–184.

Rak Maciej 2023: Dialektologia i socjolingwistyka – nowe ujęcie w nowych warunkach językowych Polski [Dialectology and Sociolinguistics – a New Approach to the New Linguistic Conditions of Poland]. – Język Polski 103, 3, 5–15.

Reichan Jerzy 1980: Małopolskie gwary jednonośówkowe [Lesser Poland's Mononasal Dialects] 1–2, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

SGiKK: Słownik gwary i kultury Kujaw [Dictionary of Dialects and Culture of the Kuyavia Region] 1, A–H, ed. Z. Sawaniewska-Mochowa, Bydgoszcz: Wydawnictwo Uniwersytetu Kazimierza Wielkiego, 2017.

SGM: Słownik gwar małopolskich [Dictionary of Małopolska Dialects], ed. J. Wronicz, v. 1: A–Ó, 2016; v. 2: P–Ż, 2017, Kraków: Instytut Języka Polskiego Polskiej Akademii Nauk.

SGOWM: Słownik gwar Ostródzkiego, Warmii i Mazur [Dictionary of Dialects of Ostróda, Warmia and Masuria], v. I–VII, ed. Z. Stamirowska (v. I–III), H. Perzowa, D. Kołodziejczykowa (v. IV–V), D. Kołodziejczykowa, K. Sobolewska (v. VI), K. Sobolewska (v. VII), Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk, 1987 (v. I), Wrocław–Warszawa–Kraków, 1991 (v. II), Warszawa–Kraków, 1993–2018 (v. III–VII): Zakład Narodowy im. Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, Instytut Języka Polskiego Polskiej Akademii Nauk.

SGP PAN: Słownik gwar polskich [Dictionary of Polish Dialects], ed. M. Karaś (Źródła, v. 1), J. Reichan (v. 2–9, no. 2), S. Urbańczyk (v. 2–5), J. Okoniowa (v. 6–9, no. 2), B. Grabka (v. 7–9, no. 2), R. Kucharzyk (v. 9, no. 2–v. 10, z. 2), v. 1–3: Wrocław–Warszawa–Kraków 1977–1991, v. 4–10: Kraków, 1992–2021: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, Instytut Języka Polskiego Polskiej Akademii Nauk.

SGŚ: Słownik gwar śląskich [Dictionary of Silesian Dialects] I–XVI, ed. B. Wyderka, Opole: Instytut Śląski, 2000–2017.

Skowronek Bogusław, Zborowska Natalia 2021: Disco polo. Analiza lingwistyczno-kulturowa [Disco Polo. Linguistic and Cultural Analysis], Kraków: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Pedagogicznego im. Komisji Edukacji Narodowej w Krakowie.

SychSGK: Sychta Bernard, Słownik gwar kaszubskich na tle kultury ludowej [Dictionary of Kashubian Dialects against the Background of Folk Culture], v. I: A–G, 1967; v. II: H–L, 1968; v. III: Ł–O, 1969; v. IV: P–Ř, 1970; v. V: S–T, 1972; v. VI: U–Ż, 1973; v. VII: Suplement, 1976, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

Zielińska Anna 2013: Mowa pogranicza. Studium o językach i tożsamościach w regionie lubuskim [Language of the Borderlands. A Study of Languages and Identities in the Lubusz Region], Warszawa: Slawistyczny Ośrodek Wydawniczy SOW.

10

MACIEJ RAK

POLISH DIALECTOLOGY AND THE CHALLENGES OF THE CHANGING LINGUISTIC SITUATION IN VILLAGES – NEW METHODS IN NEW CONDITIONS

Summary

Dynamic changes in the linguistic situation in Polish villages necessitate a different approach to the role of dialects in linguistic research. Until now, dialectology has exposed two factors: rurality and geographic differentiation, but it has remained independent of sociolinguistics. Today, dialectology focuses on generational, situational and gender diversity of dialects, that is, on strictly sociolinguistic factors. Dialectology in the new linguistic conditions of the Polish village has evolved into a sub-discipline of sociolinguistics, utilising sociolinguistic methods.

With that in mind, it is worthwhile to carry out extensive descriptive research across the country from scratch. Of course, this is not an easy task. In practice, it would consist in the preparation of an extensive, representative database of recordings, which – after appropriate processing – would form a corpus of Polish dialects. In this way, we would obtain reliable information on how people actually speak in Polish villages, as the research actually concerns spoken Polish. Taking into account the particular complexity of the linguistic situation in the territories that were incorporated into Poland after 1945, it is worth applying the method of describing linguistic/communicative communities, which Anna Zielińska (2013) practised in the Lubuskie region.

Major dialectological projects that will not be implemented can be replaced by others, both nationwide and regional, specific ones. The former, for example, includes the (still poorly recognised) topic of regionalisms. The second life of dialect can be seen in broadly understood cultural texts, including literature, film and ‘disco polo’ songs. A separate topic is dialect literary output, which is practised primarily by authors from Podhale, Orava and Spisz. A look at this literature from the perspective of lexical statistics makes it possible to distinguish a dialect literary style different from the colloquial and artistic styles. Dialectology should respond to social expectations, which are manifested, among other things, in the form of revitalising dialects for the activities of regional folk dance and song groups and different types of performances. Strengthening dialectology in methodological and material terms can be achieved by drawing on the discipline's historical roots. We can change the public perception of dialectology by popularising its achievements on the Internet. A suggestion outlined in this way could result, for example, in a new atlas of Polish dialects that also takes into account new, previously unknown designations.

11