LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, V

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

SYNONYMICKÝ VÝKLAD VÝZNAMŮ SLOV

„LITEVSKÉHO SLOVNÍKU“

A. LYBERIS

Akademický „Litevský slovník“ je prvním rozsáhlým jednojazyčným výkladovým slovníkem litevského jazyka. Jsou do něj zařazována nejen slova současného jazyka, ale také slova převzatá z nejstarších písemných památek litevského jazyka, z nejvýznamnějších slovníků, sbírek lidové slovesnosti a dalších pramenů. Zvláště mnoho je v „Litevském slovníku“ lexika lidového jazyka, různých nářečních a oblastních slov a obecněji známých výpůjček.

Úkolem výkladového slovníku je vymezit významy slov, vystihnout jejich různé významové a stylistické odstíny a jejich užívání v jazyce.

První svazky „Litevského slovníku“, jejichž příprava začala ještě za vlády buržoazie, si nekladly za cíl podrobně popsat významy slov a rozebrat všechny jejich nuance. Snažily se uvést pouze nejdůležitější významy a vysvětlit je co nejstručněji a nejúsporněji, přičemž se k tomu hojně používala synonyma a dokladové příklady. Mnohá slova, např. aklas, atviras, atbulas, badyti, baimė, baisus, dauba, dumdėti aj., byla vysvětlena pouze pomocí synonym. Proto se usilovalo o to, aby bylo uvedeno co nejvíce dokladových příkladů z literatury a lidové mluvené řeči, a čtenář si z nich mohl sám vyvodit různé významové odstíny.

V tomto ohledu nám první svazky „Litevského slovníku“ v mnohém připomínají slovník proslulého ruského lexikografa V. Dalise¹. Přesto se jak v ruském slovníku V. Dalise, tak v prvních svazcích „Litevského slovníku“ používá nejen synonymický, ale i popisný způsob výkladu významů slov. Jednak ne všechna slova mají synonyma, jednak ne vždy lze slova přesně vysvětlit pomocí synonym. Proto jsou v uvedených slovnících významy slov na mnoha místech vysvětlovány popisně.

Pozdější svazky „Litevského slovníku“ (III—VI), připravené již za sovětského zřízení, se ve výkladu významů slov od prvních svazků značně liší.

¹ Srov. vlastní názor V. Dalise na výklad významů slov: «Při vysvětlování a výkladu slova se vůbec vyhýbalo suchým, neplodným definicím, výplodům školometsví, potěše domýšlivé učenosti, jež věci nepřidává žádný smysl... Převod a vysvětlení jednoho slova jiným, a tím spíše desítkou jiných, je ovšem srozumitelnější než jakákoli definice, a příklady věc vysvětlují ještě více. Výkladový slovník živého velkoruského jazyka, Vladimir Dal, svazek první, Petrohrad, Moskva, 1880, s. XXII.»

199

Usiluje se v nich o rozšíření hranic výkladu slov, o podrobnější a detailnější rozbor významů slov i jejich odstínů a o vyčlenění frazeologických spojení; k tomu se používají metody výkladu slov sovětské lexikografie. Do popředí se dostává popisný výklad slov, který umožňuje šířeji a přesněji odhalit sémantiku slov. Část slov se však i nadále vysvětluje odpovídajícími synonymy, široce známými a užívanými v spisovném jazyce.

Vyvstává tedy otázka, kdy je ve „Slovníku litevského jazyka“ vhodné používat synonymický způsob výkladu významů slov.

Především je třeba poznamenat, že se zde budeme zabývat lexikálními synonymy a nebudeme se věnovat gramatické synonymice, tj. různým pracovním a jiným variantám slov, např.: kuoka ir kuokas, gedulas ir gedulys, brolybė ir brolystė, gyvulys ir gyvolis apod., neboť ta téměř ničím novým nepřispívá k upřesnění myšlenky a ve „Slovníku litevského jazyka“ se nejčastěji vysvětluje odkazovým způsobem, např.: gyvolis, s označením dial. (dialektální), se odkazuje značkou žr. (viz) na slovo gyvulys. Jsou-li obě varianty stejně rozšířeně užívané a žádná z nich nemá ve spisovném jazyce před druhou přednost, jedna (abecedně první) se definuje a druhá se vysvětlí pouze pomocí první, např. gaiveliosis, -iojasi, -iojosi gaivelėtis.

Lexikální synonymika je něco jiného. Nejde o dubletní slovní formy lišící se určitými derivačními prvky, nýbrž o slova s odlišnou hláskovou podobou, ale stejným či blízkým významem, užívaná k označení určitých významových odstínů nebo ze stylistických důvodů.

Lexikální synonyma se ve „Slovníku litevského jazyka“ používají k výkladu slov ve dvou případech: 1) jako pomocný prostředek při popisné definici a 2) jako samostatný výkladový prostředek.

Synonyma slouží nejčastěji jako pomocný prostředek při popisné definici. V takovém případě se nejprve význam slova definuje popisně a poté (za středníkem) se uvádí více či méně synonym, např. slovo gabalas se nejprve definuje popisným způsobem jako „samostatná část předmětu“ a poté se připojí synonyma — luitas, lustas, grumulas. Podobně se definuje i slovo kampas — „místo, kde se protínají dvě čáry, roviny, stěny nebo předměty“, k němuž se poté připojuje ještě synonymum kertė. Synonyma zde doplňují popisnou definici významu, někdy poměrně krátkou a stručnou, a ukazují, že pro tentýž účel se užívají i další slova, jejichž vysvětlení významu si čtenář najde na příslušném místě. Je možné, že význam uváděných synonym bude čtenáři známější než význam výkladového slova, což mu pomůže lépe porozumět i vysvětlovanému slovu. Je samozřejmé, že vysvětlení jednoho slova jiným nemůže být vždy přesné a správné, neboť slov, jejichž významy by se v jazyce absolutně shodovaly, je málo. V tomto případě je však synonymický výklad pouze pomocný, protože jeho základem je popisná definice významu slova.

Při použití synonym jako samostatného výkladového prostředku se význam slova již nedefinuje popisně, ale vysvětlované slovo se jednoduše uvádí do souvislosti s jinými slovy, která mají blízký či stejný význam.

Lexikální synonyma se ve „Slovníku litevského jazyka“ používají jako samostatný výkladový prostředek v těchto případech:

1) při výkladu termínů a oblastních slov, např. termín kėltuva se vysvětluje široce známými spisovnými slovy galvijas, gyvulys; gorūs — kartus, aitrus, gaižus; dagà — derlius, branda; kaikinti — erzinti, pykinti, tyčiotis apod.;

200

2) při objasňování zastaralých slov nebo slov, která se změnila v archaismy, např. atakia se vysvětluje synonymem kerštas; ašmas — aštuntas; godonė — pagarba;

3) při objasňování cizích slov, žargonismů a dalších slov, která se v literárním jazyce neužívají, např. glūšas (pol. głuszy) — 1. kurčias... 2. paikas, kvaišas, žioplas, negudrus; kačėrga (bělorus. кацапра) — žarsteklis, maišiklis. Výjimku tvoří ta slova neužívaná v literárním jazyce, která nemají litevské ekvivalenty. V takovém případě se jejich význam popisuje, např. karabelė (pol. karabela) — krátký, široký, mírně zahnutý meč;

4) při objasňování neujatých nebo neobratně utvořených neologismů či kalků, např. apystova (rus. обстановка) — aplinkybė; ainis (neobratně odvozeno od slova atainis) — papedininkas, palikuonis, sūnaitis; gintuvė (odvozenina K. Širvyda) — tvirtovė; gerbūvis (pol. dobrobyt, něm. Wohlsein) — gerovė; išguldyti (pol. wykładać) — išaiškinti, išdėstyti; dangūtyra (neujatá odvozenina) — astronomija atd.;

5) při objasňování některých přenesených významů slov, např. slovo karštas má ve „Slovníku litevského jazyka“ také přenesené významy: 2. srdečný, horlivý, silný (karštas noras, pritarimas, karšta meilė, širdis); 3. prudký, prchlivý, rychlý (karštas žmogus, karštas kraujas, karštas žirgas); 4. naléhavý, neodkladný (karštas darbas). Tyto významy slov by bylo obtížné přesněji vymezit: v jazyce nejsou dostatečně zřetelné, vyhraněné ani samostatné a vyjasňují se až z fráze, v níž se užívají. K jejich objasnění tedy postačí synonyma.

Synonyma se tedy jako samostatný výkladový prostředek ve „Slovníku litevského jazyka“ užívají pouze k objasnění stylisticky zabarvených slov nebo slov neužívaných v literárním jazyce. Všechna ostatní slova se vysvětlují popisným, ukazovacím či jiným způsobem. Pokud se toto pravidlo nedodržuje, vzniká chyba, která se v logice nazývá „kruh v definici“ (např. vysvětlíme-li slovo gražus synonymem puikus a to pak znovu slovem gražus). Takové vysvětlení nijak neobjasní, co jedno či druhé slovo znamená ani zda se jejich významy nějak liší. Jedno slovo lze vysvětlit jiným pouze tehdy, má-li toto druhé slovo ve „Slovníku litevského jazyka“ popisnou definici.

Je třeba zmínit i další případy, kdy se synonymické výklady ve „Slovníku litevského jazyka“ neužívají:

1) slova literárního jazyka se nevysvětlují nářečními, zastaralými, přejatými ani v literárním jazyce neužívanými slovy; například slovo gaisas se ve „Slovníku litevského jazyka“ nejprve popisně definuje jako „zarudnutí oblohy způsobené vycházejícím či zapadajícím sluncem, světelný pruh od vzdáleného požáru“ a poté se (za středníkem) jako doplňkový výkladový prostředek připojuje synonymum pašvaistė, nikoli však nářeční slova žiora, pažiora, kaisra nebo cizí slovo pazaras; slovo kovą se nevysvětluje neobratným novotvarem S. Daukantase karmuša, stejně jako kaliošai se nevysvětluje výrazem purvabridžiais atd.;

2) slova v přímém významu se nevysvětlují slovy v přeneseném významu — synonymy; například slovo bijoti se nevysvětluje metaforickým synonymem drebėti; slovo daugybė se neobjasňuje slovy v přeneseném významu baisybė, galybė, kalnai, marios ani frazémy gyva bala, gyvas kelmas (galas, velnias);

3) slova stylisticky neutrální se nevysvětlují slovy expresivně, emocionálně nebo jinak stylisticky zabarvenými; například slovo gerti se nevysvětluje takovými synonymy jako maukti, kli aukti, riaukti, sriaubti, vempti, bizyti a podobně, která mají

201

výrazný pejorativní odstín; slovo arklys se nevysvětluje slovem žirgas, protože to druhé označuje dobrého koně, obvykle jezdeckého, často zmiňovaného v lidových písních.

Slova s nějakým expresivně-emocionálním odstínem lze vysvětlovat stylově neutrálními slovy – synonymy. To však ne vždy stačí – někdy je třeba uvést také expresivně-emocionální odstín vysvětlovaného slova a synonymní výklad rozšířit o popisný. Např. slovo milžiniškas se vysvětluje slovy labai didelis – k synonymu didelis se přidává příslovce labai. Podobně se vysvětlují slova geisti – labai norėti; kimšti – godžiai ir daug valgyti atd. Tento způsob výkladu by bylo možné nazvat synonymně-popisným, protože se zde jedno slovo vysvětluje jiným, obvykle významově širším slovem, k němuž se přidává ještě slovo označující významový nebo stylistický odstín vysvětlovaného slova.

Významové odstíny synonym se ne vždy snadno definují, i když je lze z kontextu vycítit. Mohou se projevovat různými způsoby: 1) stupňováním nějaké vlastnosti, např.: baisus, išgąstingas, siaubingas; 2) šíří významu, např.: slovo artimas má širší význam než jeho synonymum gretimas; 3) mírou konkrétnosti či abstraktnosti, např.: daiktas je významově konkrétnější slovo než dalykas; 4) některými významovými rysy, např.: daina označuje jakékoli drobné vokálně-hudební umělecké dílo, které provádí sbor nebo jednotlivec, zatímco jeho synonymum giesmė označuje slavnostní umělecké dílo podobného druhu.

Taková a podobná synonyma se v „Lietuvių kalbos žodynas“ vysvětlují synonymně-popisným způsobem.

Představa blízkosti a podobnosti významů slov je poměrně relativní: co jednomu připadá blízké či podobné, může druhému připadat dokonce odlišné. Blízkost významů synonym se někdy chápe velmi široce. Například odvaha drąsa projevená nevhodně, spojená s ohrožením života, může být někým nazvána beprotybe, nebo může být rozmazlování lepinimas rodičů vůči dětem označeno jako jejich gadinimas. Je zřejmé, že mezi těmito slovy neexistuje žádný synonymický vztah. Jde pouze o potenciální podobnost významů slov závislou na situaci. Synonyma zahrnují nikoli individuální či náhodné případy podobnosti významu, nýbrž stálé vztahy mezi významy slov, které se v jazyce utvářely po delší dobu jeho vývoje.

Synonymičnost slov lze určit podle určitého kritéria – jejich zaměnitelnosti, tj. možnosti použít jedno slovo místo druhého v témže kontextu, aniž by se příliš změnila samotná myšlenka. Kde taková záměna není možná, zpravidla nejde o synonyma, nýbrž o slova s odlišným významem. Ačkoli toto kritérium není absolutně spolehlivé a mnozí je zpochybňují, v lexikografické práci je nezbytné. Lexikograf musí vždy ověřit, zda synonyma uváděná ve výkladech mohou v kontextu nahradit vysvětlované slovo. Pokud nemohou, je třeba je vypustit, protože nejenže nepomohou lépe porozumět vysvětlovanému slovu, ale v některých případech mohou čtenáře dokonce zmást. Při výběru synonym v „Lietuvių kalbos žodynas“ se postupuje právě podle tohoto kritéria; například slovo kaimenė se vysvětluje takto: „stádo zvířat; banda“ (připojené synonymum banda může slovo kaimenė zcela nahradit).

V jazyce je málo synonym se shodným významem, tj. takových, jejichž význam se zcela překrývá. Jde především o terminologické dublety a jim blízká slova, např. lėktuvas – aeroplanas, trūkumas – defektas, kepenys – jaknos apod. Jazyk nemá rád bezúčelná slova, která nepřinášejí nic nového pro zpřesnění myšlenky. Dlouhodobá existence významově totožných paralelních slov v jazyce je nepraktická. Časem může jeden z těchto paralelních výrazů zaniknout nebo získat nějaký jiný významový či stylistický odstín –

202

například aeroplanas už má odstín zastaralého slova a neužívá se v každém stylu.

Protože je litevský spisovný jazyk ve srovnání s jinými jazyky ještě poměrně mladý, má mnohem více paralelních slov než jiné jazyky. Paralelně se například užívají slova drebule – epušė, kadagys – eglis, gandras – gužutis, vieversys – vyturys, kiškis – zuikis, antinas – gaigalas, banga – vilnis, klojimas – kluonas, baslys – kuolas – mietas a další. Synonyma tohoto druhu se mohou ve všech případech navzájem nahrazovat. V „Lietuvių kalbos žodynas“ se hojně používají k vysvětlování dalších slov; například slovo kiškis je definováno takto: „divoké zvířátko z čeledi hlodavců; zuikis“ (na konci je připojeno rovnocenné synonymum zuikis).

Většina synonym však nejsou rovnocenná slova – liší se byť jen nepatrnými významovými nebo stylistickými odstíny. Proto je při vysvětlování slov třeba synonym užívat opatrně, neboť vždy hrozí, že se dopustíme chyby a slovu přisoudíme význam nebo odstín, který nemá. Litevština má synonym velmi mnoho. Bohatství a rozmanitost synonymie litevského jazyka vyzdvihl již Pilypas Ruigys. Napsal: „V našem jazyce není nedostatek ani synonym, ani zdrobnělin, ani participií, ani obměňovaných předpon pro označení různých věcí… Jestliže Němci při hovoru o muži, koni, kabátě či hrášku užívají stejné slovo grau, Litevci k označení šedosti používají různá slova: muž – šedivý, kůň – šedý, hrášek – žíhaný nebo hnědý. Wie viel? se vyjadřuje slovy: keli? kiek? kaip daug? keletas? (poslední při hovoru o živých tvorech). Grob, mluví-li se o seně – hrubý, o dříví – silné, o plátně – tuhé. Waschen se překládá jako umývat si ruce, mýt si obličej, prát oděvy“².

Při zkoumání slovní zásoby litevského jazyka lze zjistit, že ne všechny slovní kategorie mají synonym stejně hojně. Proto nelze při vysvětlování významů slov používat synonymní výklady vždy stejně často.

Synonyma se užívají zvláště často při vysvětlování sloves, protože tato slovní třída je na synonyma mimořádně bohatá. Například slovo lyti má v litevštině asi 20 synonym, slovo valgyti asi 25 synonym a sloveso eiti se všemi významovými odstíny více než padesát synonym.

Velmi mnoho synonym mají také přídavná jména. Např. pojem bjaurūs se v litevštině vyjadřuje těmito synonymy: darkus, dar gus, grasus, koktus, atšižžus, šlykštus. Poslední slovo označuje nejvyšší stupeň vlastnosti ošklivosti. V „Lietuvių kalbos žodynas“ se přídavná jména zvláště často vysvětlují pomocí synonym. Některé výklady jsou však nepřesné; například slovo geras se vysvětluje slovy meilus, malonus; gailestingas; nepiktas. Jak vidíme, jde o slova s velmi odlišnými významy, nejsou to synonyma (dobrý nemusí být nutně soucitný ani mírný). Tato slova by se snad hodila k vysvětlení jednotlivých významových odstínů, nikoli však obecného významu.

Podstatná jména mají ve srovnání se slovesy a přídavnými jmény mnohem méně synonym. Názvy konkrétních věcí, jako jsou žemė, vanduo, oras, saulė, medis, žolė a další, nemají žádná synonyma. Více synonym mají některá abstraktní podstatná jména, např. baimė, džiaugsmas, noras, ginčas, daugybė apod.

Číslovky a zájmena nemají téměř žádná synonyma. Pokud se někdy u slov těchto kategorií nějaké synonymum vyskytne, jde pouze o synonymum stylistické, např. místo septintas

² Ph. Ruhig, Betrachtungen der Littauischen Sprache, Königsberg, 1745, p. 70.

203

Někdy se užívá archaické synonymum sekmas; místo zájmena jis se někdy pro vytvoření místního koloritu užívá nářeční synonymum ãnas.

Obecně je třeba užívat synonyma k vysvětlení významů slov poměrně střídmě. K vysvětlení jednoho významu slova zcela postačí dvě či tři synonyma. Jejich příliš hojné užívání nejen nepomáhá lépe porozumět významu slova, ale někdy jej dokonce zatemňuje. Jak již bylo uvedeno, synonyma mají vedle společného významu také určité, byť nepatrné významové rozdíly a odstíny, které mohou bránit přesnému pochopení významu slova. V „Lietuvių kalbos žodyne“ se k vysvětlení významů slov vybírají nejpřesnější synonyma, která jsou si významem nejbližší. Schopnost rozlišovat významové odstíny synonym a umně jich využívat při vysvětlování slov je důležitou podmínkou úspěšné lexikografické práce.

SYNONYMICKÝ VÝKLAD VÝZNAMŮ SLOV V „SLOVNÍKU LITEVSKÉHO JAZYKA“

А. ЛИБЕРИС

Resumé

1. Ve vícesvazkovém „Slovníku litevského jazyka“, který se svým rozsahem a charakterem blíží slovníkům typu thesaurus a zahrnuje dialektismy, archaismy, výpůjčky a další slova, která se v současném spisovném jazyce nevyskytují, se synonymický způsob výkladu významů slov používá častěji než v jiných současných slovnících.

2. V prvních dvou svazcích „Slovníku litevského jazyka“, připravených v buržoazní době, se k synonymickému výkladu často přistupovalo i v případech, kdy bylo vhodnější popisné vymezení významů slov. Přitom se vycházelo z toho, že popisné definice se údajně často obtížně formulují, bývají zmatené a nejsou zcela přesné ani vyčerpávající.

Vzhledem k tomu, že vysvětlit jedno slovo jiným bývá zřídka přesné, uvádělo se při výkladu poměrně mnoho synonym, která lépe vystihovala ty či ony významové odstíny. V tomto ohledu první dva svazky „Slovníku litevského jazyka“ do značné míry připomínají slovník ruského jazyka V. I. Dalje, v němž se synonymický způsob výkladu významů slov používá velmi široce.

Při objasňování významů slov v následujících svazcích Slovníku (3, 4, 5, 6) se více vycházelo ze způsobů výkladu významů uplatňovaných v sovětské lexikografii. Všechna základní slova spisovného jazyka se vysvětlují popisným způsobem. Pouze slova se stylistickým expresivním zabarvením nebo slova, která se ve spisovném jazyce neužívají, se vysvětlují pomocí synonym (viz níže). Uplatňuje se také odkazový způsob výkladu významů slov.

204

3. Lexikální synonyma se ve Slovníku v současnosti používají ve dvou případech: 1) jako pomocný prostředek při výkladové definici a 2) jako samostatný prostředek výkladu slov.

Nejčastěji se synonyma ve Slovníku používají jako pomocný prostředek při výkladové definici. V takovém případě se nejprve význam slova vymezí výkladově a poté (po středníku) se uvede větší či menší počet synonym, pokud v jazyce existují.

4. Při použití synonym jako samostatného prostředku výkladu významů slov se výkladová definice neuvádí a vysvětlované slovo se jednoduše přiřadí k jiným slovům, která jsou mu významem blízká nebo totožná.

Synonyma se v „Slovníku litevského jazyka“ používají jako samostatný prostředek výkladu v následujících případech:

a) při vysvětlování dialektismů a oblastních slov, např. gorus (hořký) kartus, aitrūs, gaižus;

b) při vysvětlování zastaralých slov nebo slov, která se stala archaickými, např. ataka (pomsta) kerštas;

c) při vysvětlování barbarismů, slangových a jiných slov, která se v literárním jazyce neužívají, např. glūšas (pol. gluszy) 1. kurčias (hluchý)... 2. paikas, kvaišas, žioplas (hloupý);

d) při vysvětlování nevhodných neologismů, které se neujaly, např. apvstova (rus. obščanovka) aplinkybė; gerbūvis (pol. dobrobyt, něm. Wohlsein) gerovė;

e) při vysvětlování některých přenesených významů slov nebo významů, které nejsou dostatečně jasné a samostatné, např. karštas (horký) má také tyto přenesené významy: 1. nuoširdus, uolus (horlivý); 2. staigus, ūmus (vznětlivý, prudký); 3. skubus, neatidėliotinas (spěšný, neodkladný).

5. Synonymy se nevysvětlují:

a) synonyma lišící se zvláštními významovými odstíny, např. slovo daina (píseň) se nevysvětluje slovem giesmė, protože daina obecně označuje „krátké slovesně-hudební dílo určené k provedení jednou osobou nebo sborem“, zatímco giesmė znamená „slavnostní vokální dílo tohoto druhu“;

b) synonyma lišící se výraznými stylistickými nebo expresivními odstíny, např. pluožmus (krutý, divoký) se nevysvětluje slovem žvėriškas (zvířecí);

c) slova v přímém významu slovy v přeneseném významu, např. bijoti (bát se) se nevysvětluje přeneseným významem slova drebėti (třást se);

d) spisovná slova slovy nářečními, zastaralými, slangovými nebo slovy převzatými z jiných jazyků; např. slovo kamuoti (mučit) se ve Slovníku vysvětluje spisovným slovem varginti, nikoli však nářečním slovem stekenti ani přejatým slovem tėsyti.

205

6. Synonyma, která jsou slovotvornými variantami a mají totožný význam, se vykládají odkazovacím způsobem, např. nářeční slovotvorná varianta guvulis odkazuje na spisovné slovo guvulys.

7. Synonymické výklady se nejčastěji používají při určování významů sloves a přídavných jmen, méně často se uplatňují u podstatných jmen a zcela zřídka u číslovek a zájmen.

8. Ve Slovníku se používá také přechodný způsob výkladu významů slov, který lze podmíněně nazvat synonymicko-popisným. Někdy se jedno slovo vysvětluje jiným synonymem s doplňujícími slovy, která ukazují významové a stylistické odstíny vysvětlovaného slova; např. slovo geisti (silně toužit; žíznit) se vysvětluje slovy labai norėti (velmi toužit; k synonymu norėti se přidává upřesňující slovo labai).