LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, V

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

KRÁCENÍ PŘEDPŘÍZVUČNÝCH DLOUHÝCH SAMOHLÁSEK A DVOJHLÁSEK ie, uo V ŽEMAITSKÉM NÁŘEČÍ DOUNININKŮ

B. ROKAITĖ

1. Obecné zákonitosti krácení

§ 1. a) Na území žemaického nářečí dounininků, jehož hranice na západě sahá k Palukně, Kalnali, na jihu k Lieplauké, Lauko Sodě a Tryškiai a na východě ke Klykolíům, lze pozorovat nestejnou délku samohlásek a, e (<an, en), i, u a dvojhlásek ie, uo (<ė, ā). V ostatních žemaických nářečích jsou tyto samohlásky a dvojhlásky vždy dlouhé, zatímco dounininkové na zmíněném území je mají dlouhé pouze v přízvučné pozici — s hlavním, původním (vždy) a s posunutým přízvukem (v předposlední slabice, je-li koncovka krátká). Nejčastěji jsou dlouhé také v nepřízvučných slabikách následujících po přízvuku.

b) Předpřízvučné dlouhé samohlásky a dvojhlásky ie, uo se krátí. Rozlišují se dva případy krácení:

1) když jsou tyto samohlásky a dvojhlásky nepřízvučné;

2) když mají posunutý přízvuk.

Ve druhém případě nedochází ke krácení vždy. Zkrácení závisí na počtu slabik a délce koncovky. Dlouhé samohlásky a dvojhlásky ie, uo se vždy zkracují, když se nacházejí ve třetí nebo další slabice od konce slova, např.: lidėka ~ lydėka, krū.mālų ~ krūmalių, pėdelės ~ pėdeliūs (Lc). Jsou-li ve druhé slabice od konce slova a mají-li posunutý přízvuk, samohlásky a, e (<an, en), i, u a dvojhlásky ie, uo (<ė, ā) se zkracují pouze tehdy, je-li koncovka dlouhá, např.: būris ~ būrųs, žvirinū ~ žvyrynų, žolė ~ žolė, ale: būrūs ~ būriūs, žuolės ~ žolės (Lc).

Předpřízvučné dlouhé samohlásky a dvojhlásky ie, uo bývají zkrácené, když je přízvuk posunut z krátké druhé slabiky koncovky, např.: pirāks ~ pyrāgas, plėšėks ~ plėšīkas, krēšlōks ~ krēšliūkas (Mžč).

c) Někdy se zkracují také samohlásky a dvojhlásky ve středních slabikách po přízvuku ie, uo, má-li slovo několik dlouhých slabik po přízvuku, např.: pājėmiau ~ pāmėmiau, bāidomuos ~ baidomos „bojíme se“, vēlnuomuos ~ vilnomoms „vlněným“ (Trk), klāipėdio ~ Klaipėdoje, pāršodėnau ~ pārsodinau, prūosāvōjont ~ prūsavojant, sāugōjau ~ sāugojau (Mžč), išmėčėjau ~ išmėčiojau (Gd), nepāvgėm ~ nepā-vogėm (Pvr). Mnohem častěji zůstávají dlouhé samohlásky a dvojhlásky v nepřízvučných slabikách po přízvuku nezkrácené ie, uo (<ė, ā).

171

2. Krácení jednotlivých samohlásek (a dvojhlásek ie, uo)

a) i˙, u˙

§ 2. Před přízvukem se i˙, u˙ krátí dvojím způsobem: na polodlouhé a na krátké. i, u jsou rozšířeny ve větší části uvedené oblasti — Židikai, Leckava, Laižuva, Mižaičiai, Gadūnavas, Nevarėnai, Pavirvytė (u Tryškiů), Eigirdžiai, Lauko Soda, např.:

a) Nepřízvučné: lidėku ~ lydėku, murė. nė ~ mūrinė (Žd), linio ~ lynoja, rudīnu ~ rūdynų, rupėjė ~ rūpėjo (Žb), pušinėlė ~ pušynėliai, rikštėlė ~ rykštėlė, savvinioje ~ savyniojo, druktešnis ~ druktešnis, sunėlis ~ sūnelis (vedle: ku.zavėlis ~ kūzavėlis „takový úl“, palu.kiek ~ palūkėk, Lc), patilėtė ~ patylėti, ritėli ~ rytelį, žydėtė ~ žydėti, krumė.lis ~ krumėlis (Lž), grįžau ~ grįžčiau, rilūo ~ ryliuoja „zpívá“, rukščiausis ~ rūkščiausis (Mžč), nusigivėna ~ nusigyveno, musėjė ~ mūstėjai „naši“, (Pvr.), virešnijoji ~ vyresnioji, kūlės ~ kūlėjas (Eig), pilūtis ~ pyluntis, pjūklėlis ~ pjūklėlis (Gd), skilėlė ~ skylėlė, lupėlė ~ lūpėlė (Lks).

b) Při cirkumflexovém přízvuku se i˙, u˙ rovněž zkracují na krátké samohlásky a vyslovují se s krátkou intonací, jestliže je poslední slabika dlouhá a přízvuk je na předposlední slabice. Kromě toho se vždy zkracují na krátké samohlásky, když je přízvuk na vzdálenější slabice, např.: tilūoms ~ tylomis, būris || bū.ris ~ būrys, grūdā ~ grūdai (Lc), grinūos ~ grynōs, rūšū ~ rūšių (Lž), givātės ~ gyvatės, kilė ~ kyliai, ritūo ~ rytōj, rišis ~ ryšys, skilė ~ skylė, drūktā ~ drūktai, rūšė ~ rūšiai, trūktėnā ~ trūktinai (Mžč), kūlie ~ kūlė, sūnaūs ~ sūnais (Gd), givūos ~ gyvōs, piplis ~ pyplūs „taková ryba, vijūnas“ (Lks).

§ 3. a) Krátkost i, u s přízvukem přitaženým z konce slova (< i˙, u˙) by mohla naznačovat, že i˙, u˙ před přízvukem se snad zkrátily ještě před získáním hlavního přízvuku a tak zůstaly krátké (srov. také e, o < ie, uo < ē, ō za týchž okolností). Nasvědčovaly by tomu i příklady s krátkými i, u (< i˙, u˙) a e, o (< ie, uo), kdy je přízvuk přitažen z krátké sekundární koncovky (srov. pirāks ~ pyrāgas, plėšėks ~ plėškas). Ke krácení dlouhých hlásek došlo současně, tj. přízvuk přitažený z konce slova nalezl dlouhé samohlásky (a dvojhlásky ie, uo) v obou případech již zkrácené, neboť přitažení přízvuku z krátké sekundární koncovky se, jak známo¹, shoduje s přitažením přízvuku z dlouhé koncovky na dlouhou slabiku.

b) i˙, u˙ < i˙, u˙ se vyskytují častěji v západní a východní části oblasti (Paluknė, Ylakiai, Kalnalis, Klykoliai), přesnou hranici mezi krátkými a polodlouhými i, u < i˙, u˙ (před přízvukem) však nelze stanovit, protože se často zaměňují (např. v Tirkšliai se říká i˙, u˙, ale e, o < ie, uo).

b) ie, uo ~ ē, o

§ 4. Žemaiči z oblasti Lk. vyslovují ē, o jako ie, uo. Uvedená oblast dounininků zkracuje tato ie, uo za stejných okolností jako i˙, u˙. ie, uo (< ē, ō) krátí nejvíce stejně jako i˙, u˙ střední část oblasti — Židikai, Leckava, Laižuva, Tirkšliai, Mižaičiai, Gadūnavas, Pavirvytė, Nevarėnai, Želvaičiai (okres Telšiai), Eigirdžiai, Lauko Soda. Zde se ie, uo změnily v monoftongy a vyslovují se jako e, o, např.:

¹ Žr. V. Grinaveckis, Šiaurės vakarų dūnininkų tarmių kirtis, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, t. 1, Vilnius, 1957 p. 114.

172

a) Nepřízvučné: melẽnė ~ melẽnė „borůvka, Vaccinium Myrtillus“, protìpkas ~ protìngas (Žd), sėklẽlės ~ sėklẽlės, romẽlė ~ romẽliai „rámečky“, skõlìks ~ skõlingas (Žb), rẽtėlìs ~ rẽtėlis, nedrovẽkės ~ nedrovẽkis, pocìenė ~ Pocienė (Lc), krẽslėlė ~ krẽslėlio, perẽmuos ~ perẽmos „přebírání“, porẽlis ~ porẽlis „páreček“ (Lž), lėlãčių ~ Lėlaičių (ves.), lẽtenė ~ Lẽteniai (ves.), džovẽn ~ džiovina (Trk.), mėgìšo ~ mėginšiu, notìena ~ Notėnai (ves., Mž), vėžãutė ~ vėžáuti, motìnėlė ~ motynẽlė (Gd), nemokėjãu ~ nemokėjau, vokiẽjės ~ Vokytijos (Pvr), tẽvinė ~ tẽvynė, lɔvėlė ~ lovẽlė (Eig), sėdiete ~ sėdėti, klɔję.ma ~ klɔjimą (Lks).

b) S přízvukem staženým z konce slova: vėžìs || vẽžis ~ vẽžys, kɔkẽi || kʷɔkẽi ~ kokiẽ (Žd), tẽvų ~ tẽvų, blɔgã ~ blogai, špɔkã ~ špokai (Žb), sėklẽlės ~ sėklẽlės, vėdarã ~ vėdarai, vɔbɔlã ~ obulai (Lc), bėglù ~ bėglių, krɔklys ~ kroklys „křikloun“ (Lž), besėdùnti ~ besėdanti, pėdùos ~ pėdõs, pãlovie ~ palovėje (Trk), klẽbis ~ klėbỹs, vẽlã ~ vẽlai, žɔplis ~ žioplys, žmõgaũs ~ žmogaus (Mžč), melẽnės ~ melẽnės, vɔvẽrė ~ voverė (Eig), grẽblis ~ grėblỹs, trɔbùo ~ troboje (Lks).

§ 5. a) ę, ǫ < ie, uo (< ē, ā), s přízvukem staženým z konce slova, bývají krátké; krátkost ę, ǫ ukazuje, že hlavní přízvuk získaly již po zkrácení. Kdyby ie, uo získaly hlavní (stažený) přízvuk ještě před zkrácením, nemohly by se také zkrátit, stejně jako hlásky s přízvukem hlavním, původním.

b) Vedle ę, ǫ < ie, uo se vyskytují podoby s téměř neslyšitelným i, u (ę, ǫ), jako: vėžìs || vẽžis ~ vẽžys (Žd), raudùonɔji ~ raudonóji (Trk). Častěji takto zkrácené ie, uo bývají přízvučné staženým přízvukem. Takové ę, ǫ se vyskytuje na východním a západním okraji oblasti (Viekšniai, Ylakiai, částečně Paluknė), ačkoli přízvučné ie, uo (< ē, ā) zůstávají na samém západním a východním okraji uvedené oblasti nezkrácené a pouze v jednotlivých slovech se monoftongizují a vyslovují jako ę, ǫ, např.: mɔtėjáuskis ~ Motiejáuskis (příj.), vesokẽšnių ~ visokẽšnių, drɔbėnė ~ drɔbiniai (Plk), dɔbẽlėina ~ dobilẽna (Kal, Ms), jerãtė ~ erãičiai, jɔniẽnė ~ Joniẽnė, vɔverìkštė ~ voverỹkštė „duha“ (Klk).

Tímto způsobem se zkracování, které se nejvýrazněji projevuje uprostřed oblasti (srov. § 4), směrem na východ a západ oslabuje. Dvojhlásky ie, uo vedle ę, ǫ by snad mohly ukazovat, že zkracování přízvučných ie, uo ještě není dokončeno.

§ 6. Zkracování ie, uo < ē, ā (sėdiete ~ sėdėti, trobẽlė ~ trobẽlė) nejlépe ukazuje dobu zkracování samohlásek. Krátké ę, ǫ mohly vzniknout pouze z již zúžených ē, ā. To znamená, že zkracování nepřízvučných samohlásek v dounininské nářeční oblasti muselo nastat později než zúžení ā, ē > uo, ie. Kdyby se nepřízvučné samohlásky začaly zkracovat před zúžením ā, ē, zkrátily by se také ā, ē a splynuly by s krátkými a, e, jako v některých východních aukštaitských nářečích.

§ 7. Nepřízvučné i, u a ie, uo se zkrátily také v přejatých slovech, např.: sỹlės ~ sylõs, skùpautė ~ skùpauti „lakotit“, trùbėlės ~ trùbėliais „trubičkami“, bednìstė ~ biednỹstėje, čekáunės ~ ciekáunios „zvědavé“, merùosem ~ mierùosiam „budeme měřit“, švẽžėš.nių ~ šviẽžesnių, bagõtiesnis ~ bagõtesnis, šmõtėli ~ šmõtėlė „kousek“.

c) ǫ, ę ~ a, e

§ 8. Zkrátily se také nepřízvučné ǫ, ę < an, en. Dvojhlásky ǫu, ęi < an, en v uvedené oblasti (Mosėdis, Skuodas, Klykoliai) by naznačovaly, že tyto dvojhlásky existovaly již v době zkracování.

Nepřízvučné ǫ, ę < an, en se většinou změnily v zcela krátké hlásky; někdy jsou polodlouhé, např.:

173

a) Nepřízvučné: drąsę, snis || drusesnis ~ drąsesnis, grožėn ~ gražina, kosmėlė ~ kasnėlio, žūsitis ~ žąsytis, žąsinėlis ~ žąsnėlis, grėžė ~ grėžėi, tėvėšnės „laibesnės“, tesė ~ tesėi (vedle (Trk): ku.snelis ~ kašnėlis, žo.šėlė ~ žąsėlė, ti.vībė ~ tėvībė „štíhlost“, ti.sīs ~ tesīs „ať se protáhne“).

b) S přízvukem staženým z konce slova: drūšū ~ drašū, žūšū || žošū ~ žąsū, žošnėlis ~ žąsinėlius, žošėis ~ žąsies, tēvā ~ tēvai, tēvūms ~ tēvoms „štíhlými“.

§ 9. Nejvýraznější tendence ke krácení předpřízvučných dlouhých samohlásek a dvojhlásek ie, uo (< ē, ā) se, jak jsme viděli, vyskytuje přibližně uprostřed uvedené oblasti — Židikai, Leckava, Mažeikiai, Laižuva, Seda, Nevarėnai, Telšiai, Eigirdžiai, Lauko Soda. Jde jakoby o centrum, od něhož se krácení směrem ven zmírňuje.

Oblast krácení předpřízvučných dlouhých samohlásek se z velké části překrývá s oblastí regresivní samohláskové asimilace; je možné, že mezi krácením a samohláskovou asimilací existuje nějaká souvislost.

Zkratky

Eig — Eigirdžiai, okres Telšiai. Gd — Gadūnavas, okres Telšiai. Kal — Kalnalis, okres Kretinga. Lž — Laižuva, okres Mažeikiai. Lks — Lauko Soda, okres Mažeikiai. Lc — Leckava, okres Mažeikiai. Mžč — Mižaičiai, okres Mažeikiai. Ms — Mosėdis, okres Skuodas. Plk — Paluknė, okres Skuodas. Trk — Tirkšliai, okres Mažeikiai. Žb — Žibininkai, okres Mažeikiai. Žd — Židikai, okres Mažeikiai.

KRÁCENÍ PŘEDPŘÍZVUČNÝCH DLOUHÝCH SAMOHLÁSEK A DVOJHLÁSEK ie, uo V NÁŘEČÍ ŽEMAITSKÝCH DOUNININKŮ

Б. РОКАЙТЕ

Shrnutí

Pro severní a střední část žemaitských dounininků (Židikai, Leckava, Mažeikiai, Laižuva, Seda, Telšiai, Lauko Soda) je charakteristické krácení předpřízvučných dlouhých i, u, o ~ a, e ~ e a ie ~ ē, uo ~ o.

Dlouhé samohlásky a dvojhlásky ie, uo se krátí pouze v nepřízvučné pozici nebo pod retrakčním přízvukem.

Samohlásky i, u a o ~ a, e ~ e se krátí na krátké nebo polodlouhé (givenā ~ gyvenā „žil jsi“, būrīs ~ būrȳs „dav“, grēžē ~ grēžēi „vrtal jsi“, žūsītis ~ žąsītis „housátko“), zatímco ie ~ ē, uo ~ o se nejčastěji mění v monoftongy a vyslovují se jako e, o (tēvinē ~ tēvȳnē „vlast“, vēlā ~ vēlai „pozdě“, protīngs ~ protīngas „chytrý“, blōgā ~ blogai „špatně“).