LIETUVIŲ KALBOS LEKSIKOS RAIDA

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

K DĚJINÁM LITEVSKÉ MATEMATICKÉ TERMINOLOGIE

Z. ŽEMAITIS

Mladá je litevská matematická literatura, mladá je i její terminologie. Přesto má svou historii a v ní jsou významná určitá, byť krátká období.

První období — od díla E. Mainionise (podle „Litevské bibliografie“ — S. Gimžauskase) „Pradžomokslis Lietuwiszko spaudraszczio ir rankraszczio su pridėjimu skatmanio“ (ve Varšavě, 1862) do první světové války — bylo obdobím hledání terminologie. E. Mainionis někdy užíval velmi podivné termíny, u nichž není známo, jak byly vytvořeny, například: skaitmanys „počítání, aritmetika“, pražas „číslice“, skaitlis „číslo“, vienalakė „jednotka“, pridendis „znaménko plus, plus“, išžembis „znaménko minus, minus“, užmatas „úloha“ apod. Ani ostatní autoři té doby (S. Skačkauskas, J. Gailutis — P. Matulionis, Petras Nėris — V. Vileišis, A. Vėgelė — překladatel Thomeovy aritmetiky, P. Mikolainis — autor krásně ilustrované aritmetiky, P. Mašiotas, J. Damijonaitis aj.) neměli společnou, jednotnou terminologii. Ani matematické učebnice vydané během první světové války Litevskou vědeckou společností pro litevské základní a střední školy jednotnou terminologii nedodržovaly.

Během první světové války v Rusku rychle rostlo a sílilo revoluční hnutí proti carovi a reakční vládě jeho přisluhovačů. Začínalo být zřejmé, že porážka carismu poskytne národům v Ruské říši, a tedy i Litevcům, svobodu rozvíjet vlastní kulturu a zakládat vlastní školy.

Povzbuzeni těmito očekáváními se litevští matematici — P. Mašiotas, M. Šikšnys a autor tohoto článku, kteří tehdy působili ve voroněžských školách pro litevské válečné uprchlíky — začali zabývat přípravou litevských matematických učebnic a rozhodli se nejprve vytvořit jednotnou matematickou terminologii. S pomocí při této práci ochotně souhlasil náš význačný jazykovědec, pěstitel litevského spisovného jazyka J. Jablonskis, který učil na týchž školách. Vyhradil si pravidelný čas (ve čtvrtek večer), kdy se u něj mohli zmínění matematici scházet a radit se o otázkách tvorby matematické terminologie.

P. Mašiotas se těchto porad účastnil jen příležitostně, neboť jako ředitel obou gymnázií (chlapeckého a dívčího), plně zaujatý psaním literatury pro děti, na ně neměl čas. Občas přicházel konzultovat otázky fyzikální terminologie K. Šakenis, který psal učebnici fyziky pro střední školy. Nejsoustavněji se konzultací účastnil autor těchto vzpomínek, jemuž J. Jablonskis dá-

195

val nejvíce práce: referovat o významu a původu termínů v jiných jazycích, navrhovat litevské ekvivalenty aj.

Otázka pojmenování čísla se důkladně probírala. Do té doby se užívaly termíny skaitlis, skaitlinė, skaitlius a od posledního z nich odvozené sloveso – skaitliuoti. Nám matematikům se skaitlius zdálo zcela přijatelné, protože i v živém jazyce existovala slova podobné stavby: derlius, drėblius, dieglius, perteklius. J. Jablonskis proti tomuto slovu příliš nenamítal, ale rozhodně nesouhlasil s tím, aby se z něj tvořilo slovo skaitliuoti: prý lze vytvořit podstatné jméno ze slovesa, ale tvořit sloveso z takového umělého podstatného jména je nepřípustné; při té příležitosti ostře odsuzoval již poměrně rozšířené novotvary mokytojauti, gydytojauti apod. J. Jablonskis navrhl užívat slova skaičius, skaičiuoti a nám všem bylo jasné, že to budou nejlepší termíny.

Hodně se přemýšlelo také o pojmenování jednotky. Dříve užívané termíny – vienaląkė, vienutė, vienukė – se nám všem nelíbily; začalo se užívat také, zvláště v řeči nematematiků, vienata, ale toto slovo se nám nelíbilo pro svou archaičnost (srov. gyvatą ve starých litevských spisech). Bylo připomenuto, že v litevštině se malé počty věcí či jednotek označují slovy: dvejetas, trejetas…, a proto nebude proti duchu litevštiny ani termín vienetas. J. Jablonskis tento návrh velmi podporoval, někteří účastníci porady jej však přijali s výhradami. Zdá se, že některé matematiky ovlivnila praxe jiných jazyků: v nich se jednotka všude označuje slovem ženského rodu (srov. jedinica, jedynka, Einheit, unitas). Rozhodující však byla podpora J. Jablonského pro užívání termínu vienetas.

K. Šakeniovi bylo navrženo užívat ve fyzice obdobně utvořené slovo visetas (вселенная, universum), nikoli však visata, které také zní archaicky. J. Jablonskis s tím podle mé vzpomínky rovněž souhlasil, ale tento termín se nedostal do později vydaných terminologických slovníčků a dodnes se užívá visata.

Co se týče názvů matematických operací, referoval jsem, že v jiných jazycích se název samotné matematické operace obvykle nerozlišuje od názvu procesu jejího konkrétního provedení, zatímco z logického hlediska by se měly rozlišovat, a v litevštině lze toto rozlišení snadno vyjádřit. Všichni s tím souhlasili a přijali návrh nazývat operace sudėtis, atimtis, daugyba, dalyba, zatímco dříve užívané termíny – sudėjimas, dauginimas… – ponechat pro označení konkrétního provádění operací (např. násobení zlomkových čísel).

Pro další operace – umocňování a odmocňování – bylo navrženo označení laipsniuotė a šakniautė. První návrh byl přijat, druhý se setkal s velmi rezervovaným přijetím. V jiných jazycích se totiž (patrně z tradice) název operace spojoval s fyzickým procesem vytahování kořene rostliny. Při matematické operaci se však pouze hledají určitá čísla, která se možná nepříliš vhodně nazývají kořeny (srov. jiný význam slova kořen v rovnicích). Zkoumaný termín se později neujal a vydali jsme se cestou, kterou vytyčily jiné jazyky.

Významnou oblastí matematické terminologie jsou názvy čísel a výsledků vystupujících v operacích. Z referátu o praxi v jiných jazycích vyplynulo, že se v nich z tradice, či snad ze zvláštní setrvačnosti, zachovaly i velmi nelogické prvky. Například výsledek násobení se německy nazývá Produkt, rusky произведение, polsky iloczyn a tyto termíny v podstatě neříkají, výsledkem které operace vlastně jsou, protože tak lze nazvat výsledek násobení i jakékoli jiné

196

výsledky operací. Výsledek dělení se německy nazývá Quotient, slovo latinského původu, které Němci nic neříká o tom, jakou operací bylo dané číslo získáno; polsky se podíl nazývá iloraz, ale tímto názvem by se mohl označovat i činitel, který rovněž vyjadřuje, kolikrát (ile razy) se má dané číslo vynásobit (nebo vzít). Činitel a dělitel se v těchto jazycích nazývají stejně jako v ranějších litevských publikacích: daugintojas, dalytojas (to neoznačuje určité číslo, ale člověka provádějícího násobení nebo dělení).

Bylo stanoveno, že se budeme přísně vyhýbat takovým nelogičnostem, čísla účastnící se operací budeme označovat co nejkratšími podstatnými jmény (např. dėmuo, dėmenys, nikoli dedamieji, sudedamieji); čísla, jimiž se násobí nebo dělí, budeme chápat jako zvláštní nástroje a jejich názvy tvořit podle forem živého jazyka (např. adiklis, kabiklis), totiž: daugiklis, daliklis a obdobně ve zkrácených tvarech – skaitiklis, vardiklis. Proto bylo rozhodnuto nazývat i výsledek násobení sandauga.

Nemálo starostí nám způsobila otázka užívání předložek při označování násobení a dělení. Dříve se říkalo: dauginti, dalyti ant 5 nebo – dauginti, dalyti penkiais. Bylo jasné, že první konstrukce se pro litevštinu vůbec nehodí. Druhá konstrukce je správná a dala by se užívat, když je činitel nebo dělitel konkrétní celé kladné číslo; v obecnějších případech a při operacích s písmeny však není vhodná, protože by bylo třeba pokaždé dodat „...skaičiumi“ atd.

J. Jablonskis připomněl výrazy z živého jazyka padalyti, išmatuoti iš akies: ji moka išvirti pietus iš knygos, tedy „jak ukazuje oko“, „jak ukazují knihy“. Z toho plyne zvolená konstrukce padauginti iš daugiklio, tj. „jak ukazuje činitel“. Všichni jsme se z takového návrhu velmi radovali.

Návrh J. Jablonského užívat předložku iš i v případě dělení matematiky nenadchl. Upozornil jsem, že užívání předložky iš ve třech různých typech operací bude nepohodlné nejen z hlediska jazykového stylu, ale ztíží také porozumění matematickému jazyku; často bude třeba říkat dalytis iš skaičiaus a podobně. Bylo upozorněno na to, že při dělení rozlišujeme dva dosti odlišné případy z hlediska výkladu a provedení operace: a) dělení na stejné části a b) dělení podle kapacity (dělení podle objemu). V prvním případě (a) je přirozené užívat předložku į (např. dalyti į 5 dalis), zatímco ve druhém (b) předložku po (např. 35 kg padalyti, išdalyti po 5 kg). U konkrétních, zejména pojmenovaných měrných čísel je třeba podle povahy operace použít tu či onu předložku, zatímco u obecných, písmenných čísel se lépe hodí předložka po. Proto jsem také navrhoval užívat pro takové obecné případy operací předložku po, a nikoli iš. Autorita J. Jablonského převážila, ale i nyní se mi zdá, že by bylo lepší ponechat předložku po.

Nové litevské algebraické termíny (teigiamieji, neigiamieji skaičiai ir kt.), pokud si vzpomínám, navrhl M. Šikšnys a brzy jsme je všichni přijali. Hodně se přemýšlelo a dokonce se vedly spory také o lygties. Tento termín se ve starších litevských spisech nevyskytoval. Podle příkladů z jiných jazyků se nabízely termíny lygybė, lyginys; objevily se termíny lygmė, lygmuo. Zdálo se, že nejvhodnějším termínem bude lygtis. J. Jablonskis se dosti rozhodně stavěl proti tvaru jednotného čísla a navrhoval lygtis. Vysvětloval, že zde jde o nezbytnou součinnost dvou částí, rovnoprávnost a rovnováhu, a že se v takových případech v živém jazyce užívají podstatná jména v množném čísle, například: rogės, žirklės, žio-

197

tys. Musel jsem J. Jablonského dlouze přesvědčovat, že matematici potřebují mít tento pojem vyjádřený v jednotném čísle, aby bylo jasné, že nejde o několik rovnic, ale o jednu rovnici. J. Jablonskis ustoupil a byl přijat termín lygtis.

Ostatní aritmetické a algebraické termíny (např. trupmenos, jejich společný jmenovatel, proporce, logaritmy atd.) nezpůsobily větší potíže ani nevyvolaly spory. M. Šikšnys se zavázal připravit výsledky těchto prací k tisku¹.

Autor těchto vzpomínek musel hodně pracovat také v oblasti geometrické a trigonometrické terminologie. Jednou z prvních otázek bylo pojmenování čar. Bylo jasné, že ponecháme-li termíny tiesioji, kreivoji, statmenoji, vznikne mnoho jazykových nepříjemností a matematických nejasností. Bylo třeba označovat tyto objekty nikoli přídavným jménem, ale kratšími podstatnými jmény. Navrhl jsem kreivė, tiesė, statmuo. Všichni s tím souhlasili, přestože to nebyla slova převzatá z živého jazyka.

Vedly se spory o pojmenování tečny. Přídavný tvar názvu této přímky mohl způsobit značné nejasnosti, a dokonce dvojznačnosti: je to přímka, která se něčeho dotýká, nebo přímka, které se někdo dotýká? Podle názvů tiesę, kreivę jsem navrhl nazývat tečnu liesne, jako se v živém jazyce říká: rėksnė, dėsnė (višta). Když J. Jablonskis pronikl k podstatě této přímky (ona se dotýká, nikoli že by se jí někdo dotýkal), rozhodl, že nejvhodnější bude nazývat ji lietėja, čímž se zdůrazňuje její určitá aktivita. Analogicky byla sečna nazvána kirtėja.

Pro kružnici a její poloměr se do té doby užívala slova ratas a stipinas, A. Jakštas-Dambrauskas užíval termín ratilas. Brzy byly přijaty, zdá se, termíny navržené J. Jablonským apskritimas a spindulys, ale bylo povoleno užívat také radiusas. Na návrh J. Jablonského byl přijat také termín skritulys „útvar ohraničený kružnicí⁴“.

Pokud si vzpomínám, termín plokštuma nevyvolal žádné spory. Mně od samého počátku nepřipadal zcela vhodný. Plokštuma by měla označovat rovnou část jakéhokoli povrchu (např. určitou ohraničenou rovinu v hornaté krajině, rovnou část střechy se zalomenými plochami – plošinu apod.). Nazývat nekonečnou rovnou plochu plokštuma je stejně nepřesné jako nazývat přímku tiesuma a křivku kreivuma. Zdálo se mi, že je zapotřebí termín, který by označoval nikoli vlastnost či povahu povrchu, ale samotnou nekonečnou plochu; takovým slovem-termínem by mohlo být (terminus technicus) plokšmė, plokštis. I v živém jazyce je hojnost slov utvořených tímto způsobem, jež označují určitá zobecněná pojetí, např.: tėkmė, gelmė, kilmė apod. Někteří matematici dodnes užívají termín plokšmę a snadno z něj tvoří přídavné jméno plokšminis (namísto plokštuminis), aniž by to způsobovalo jakékoli nejasnosti.

Ustavení trigonometrických termínů nezpůsobilo velké potíže. Za základ byly položeny internacionalismy; rozdílné názory se týkaly pouze jejich litevských koncovek a skloňování. Navrhovalo se ponechat slova sinus, cosinus i v litevštině v nominativu a náležitě je skloňovat: sinus, sinaus, sinui atd. Zdá se, že J. Jablonskis rozhodl, že jejich nominativy je třeba přizpůsobit litevštině, tj. psát sinusas, cosinusas. Poté zaznělo, že tangens, cotangens, sekans se mají nazývat tangensas, contangensas, a nikoli tangentas, cotangentas…, jak požadoval J. Jablonskis, opíraje se o pravidlo, že litevské nominativní koncovky se připojují ke kmeni cizího slova v genitivu. Nepomohly ani příklady z živého jazyka,

¹ Žr. M. Šikšnys, Aritmetikos ir algebros terminų žodynėlis, Kaunas, 1919, 47 p.

198

kde se cizí jména Felix, Clemens, Alphons počešťovala (srov. Feliksas, Alfonsas, Klemensas), nebyla věnována pozornost ani tomu, že podle zásady použité pro tangentui, cotangentui by snad bylo třeba užívat také termíny sinus, cosinus.

Příprava geometrických a trigonometrických termínů k tisku byla svěřena autorovi tohoto článku a zakrátko byly vytištěny².

Porad se u J. Jablonského jednou či dvakrát účastnil také K. Šakenis, a to zvláště k otázkám fyzikálních termínů, a společně jsme je probírali. Pamatuji si, že termín, který navrhl, švytuoklė (rus. маятник), vyvolal značné spory. Upozorňovalo se na to, že název švytuoklės vyvolává určité světelné jevy, představy záření (srov. slovo švyturys). Kmitající zařízení čisté mechaniky by se nejvhodněji mělo nazývat svyruokle. Pokud si však vzpomínám, J. Jablonskis se přiklonil na Šakenisovu stranu a tento termín se ustálil v učebnicích.

Živě se probíraly otázky názvů chemických prvků, které vznesl K. Šakenis. Pokoušel se mnohé z nich zlitovštit, ale bylo rozhodnuto vycházet z široce užívaných mezinárodních termínů a udělat výjimku jen u některého prvku, jehož název by měl být z praktických důvodů (technických, fyziologických, hygienických) široce rozšířen. První výjimkou byl prvek O (oxygenium). K. Šakenis uvedl dříve užívané názvy: rūgštadarys, rūgštagamys, rūgštinys. Sám K. Šakenis, pokud se nemýlím, navrhoval nazývat jej rūgdariu nebo nějak podobně. J. Jablonskis se zeptal, jaké jsou nejcharakterističtější chemické vlastnosti tohoto prvku. Protože jsem měl alespoň trochu ponětí o základních chemických sloučeninách, vysvětlil jsem, že účast tohoto prvku v kyselinách není nezbytná, neboť existují kyseliny, v jejichž složení se nevyskytuje (např. HCl); nejcharakterističtější vlastností tohoto prvku je, že v něm ostatní prvky hoří, a proto by jeho název bylo nejvhodnější spojit s označením pro hoření. J. Jablonskis se rychle zorientoval a připomněl příklady geluonis — je to to, čím lze bodat, gyvuonis — určitá část těla, kterou se nejvíce vnímá, a proto je nejvhodnější nazvat prvek O (oxygenium) deguonimi. Všem nám bylo jasné, že to bude nejvhodnější termín. Zdá se, že tentýž K. Šakenis navrhl podle analogie nazývat dusík gesuonimi, protože dusík hasí hoření. S tím se nesouhlasilo, protože dusík neuhasí každý požár. Druhému častému prvku H (hydrogenium) dal J. Jablonskis název vandenilio, který se brzy také ujal.

Otázky matematického názvosloví se znovu objevily po návratu z Voroněže do Litvy. Na naší první vysoké škole — Vyšších kurzech — se ve velkém rozsahu vyučovala vyšší matematika, která vyžadovala mnoho nových matematických termínů. Zpočátku jsem se těmito záležitostmi musel téměř tři až čtyři roky zabývat skoro sám a radit se přitom s J. Jablonskim.

Při počešťování názvosloví kteréhokoli vědního oboru schválil dva hlavní principy:

a) za základ názvů příbuzných pojmů vzít některou cizojazyčnou slovní formu (např. podstatné jméno) a všechny ostatní formy od ní tvořit podle zákonitostí našeho jazyka; například vezmeme-li řecké slovo analizis, dále utvořit formy analizinis, analiziškas, nikoli však analitinis, analitiškas, které by se už tvořily od přídavného jména;

b) přebírat cizojazyčný termín v jeho původní podobě, pokud není v rozporu s výslovností našeho jazyka. Například zcela litevsky znějící řecké termíny ana-

² Žr. Z. Žemaitis, Geometrijos ir trigonometrijos terminų rinkinėlis, Kaunas, 1920, 99 p.

193

lizis, sintezis není důvod přivlastňovat si je v podobě již dvakrát (francouzsky a německy) zkomolené (srov. analizė, sintezė) a skloňovat je takto: analizė, analizės, analizei…, když lze toto slovo skloňovat podle jeho původního základního tvaru a zachovat přitom i řecký přízvuk, např.: analizis, analizío…; nebo, chceme-li zachovat i řecký rod slova, skloňovat je podle litevského slova pilnatis: analizis, analizies, analiziai atd. Podobně bylo třeba postupovat i u slov minuta, sekunda, tertia, kvarta, kvinta atd., místo aby se změnila na minutė, sekundė, tercė, kvartė atd.

Můžeme připomenout i další příklad zkomolení latinských termínů, které se rozšířilo a naši jazykovědci je přijali facitu consensu.

Ve středověku a na počátku novověku evropští učenci hojně používali šedesátinné zlomky, nazývané filozofickými zlomky (fractiones philosophicae), které pocházely z Asýrie-Babylónie. První zlomek (1/60) se v nich nazýval prima pars minuta (první zmenšená část), zkráceně se říkalo — minuta, druhý zlomek (1/60) — secunda; další: tertia, quarta, quinta atd. Tyto názvy zlomků se dochovaly až do našich dnů i v měření úhlů. Bylo by tedy lepší ponechat původní tvary minuta, sekunda…, a ne druhotné, převzaté z němčiny minutė, sekundė atd. A jestliže už se tak stalo, měly by se důsledně užívat také tvary tercija, kvartė, kvintė,… oktavė…

S otázkami matematické terminologie jsem se musel obrátit také na Státní terminologickou komisi, která byla ustavena v roce 1921 a jejíž součástí byla komise pro matematické termíny. Patřili do ní Pranas Mašiotas, A. Jakštas-Dambrauskas, malíř Adomas Varnas, Antanas Kaunas a kromě toho, jak se zdá, dva mladí jazykovědci. Kolem let 1923—1924 jsem se nejméně dvakrát obrátil na P. Mašiotase s žádostí, aby komise vyjádřila svůj názor na termíny užívané na univerzitě i nově vytvářené. P. Mašiotas organizoval porady. Sám se jich účastnil pasivně, A. Jakštas-Dambrauskas navrhoval vlastní, někdy dokonce podivné termíny. Jazykovědci se neorientovali v matematických oborech a při projednávání termínů mohli pomoci jen málo. Proto se v oblasti matematické terminologie za vlády buržoazie téměř nic neudělalo.

V letech sovětského zřízení se terminologická práce značně rozšířila a zintenzivnila. Ve vědeckých ústavech se začala věnovat pozornost sestavování a vydávání terminologických slovníků pro jednotlivé vědní, technické a další obory. Již vyšly slovníky právnických, geologicko-geografických, chemických, fyzikálních, melioračních, textilních a sportovních termínů. Připraveny k tisku nebo právě vznikají slovníky botanické, ekonomické, lesnické, lékařské a další. V roce 1954 se začalo také s projednáváním matematických termínů, kterého se účastnila Terminologická komise Ústavu litevského jazyka a literatury (J. Kruopas, V. Bartusevičius, B. Vosilytė) a matematici Vilniuské státní univerzity nesoucí jméno V. Kapsukase: Z. Žemaitis, J. Kubilius, P. Katilius, G. Žilinskas, V. Statulevičius, V. Paulauskas, K. Grincevičius. Na poradách byly projednány a přijaty termíny používané v učebnicích elementární matematiky. Nejvíce sporů vyvolaly termíny liečiamoji (lietėja…), plokštuma (plokštmė…), sintezis (sintezė…) a další. Matematikové se zavázali nadále shromažďovat lístkový materiál k terminologii vyšší matematiky, aby bylo možné v budoucnu sestavit rozsáhlý slovník matematických termínů zahrnující terminologii všech matematických oborů. Na této práci se intenzivně pracuje dodnes.

200

Jak vidíme, v letech sovětského zřízení byla naší matematické terminologii věnována vážná pozornost a mnoho se udělalo pro její sjednocení v učebnicích a další matematické literatuře určené širší veřejnosti. V současnosti působí více starostí terminologie spojená s novými, velmi rychle se rozvíjejícími matematickými vědami. Bylo by dobré, kdyby Terminologická komise Ústavu litevského jazyka a literatury a matematici republiky pokračovali v terminologické práci a vytvořili takovou matematickou terminologii, která by: a) pomáhala studentům moderních matematických věd správně chápat nové, někdy velmi složité pojmy a myšlenky; b) umožnila i lidem z alespoň některých dalších oborů získat správnou představu o podstatě a výsledcích nejmodernějších odvětví matematiky.

Zároveň by bylo třeba ještě jednou přezkoumat již užívané termíny a ty z nich, které neodpovídají požadavkům logičnosti, přesnosti a důslednosti nebo mají jiné nedostatky, nahradit lepšími.

K DĚJINÁM LITEVSKÉ MATEMATICKÉ TERMINOLOGIE

3. ŽEMAITIS

Resumé

Poměrně mladá litevská matematická literatura dlouhou dobu velmi postrádala jednotnou, všeobecně uznávanou terminologii. Odstranění tohoto nedostatku se ujali litevští matematici M. Šikšnys a Z. Žemaitis, částečně také P. Mašiotas, kteří za první světové války působili v litevských uprchlických školách ve městě Voroněži. Stanovili si za cíl kriticky přezkoumat dosud používanou velmi nedokonalou terminologii a podle možností vytvořit terminologii logicky zdůvodněnou a odpovídající duchu litevského jazyka. Významnou pomoc kolektivu v této práci poskytl vynikající litevský lingvista I. Jablonskis. Kolektiv musel vynaložit značné úsilí při stanovování správných názvů matematických operací, čísel, která se jich účastní, i výsledků těchto operací. Dřívější termíny vznikly většinou doslovným překladem termínů z jiných jazyků, kde se často utvářely historicky a podle tradice, avšak ne vždy byly logicky zdůvodněny. Například: a) výsledek násobení se německy nazývá Produkt, polsky — iloczyn, rusky — произведение. Tyto názvy v podstatě nesouvisejí s pojmenováním samotné operace: tak lze označit i výsledek jakékoli jiné provedené operace; b) logická definice operace zní v jiných jazycích stejně jako název procesu jejího konkrétního provedení; c) názvy čísel, jimiž se jiná čísla násobí nebo dělí, se v jiných jazycích shodují s názvy vykonavatelů těchto operací, ačkoli by v podstatě měly nést názvy odpovídající nástrojům těchto operací, atd.

Výše jmenovaní matematici za odborné a autoritativní pomoci I. Jablonskise vytvořili matematickou terminologii prostou uvedených nedostatků.

Kolektiv se s žádostí o radu obrátil také učitel fyziky ohledně terminologie fyziky a chemie a tyto otázky byly důkladně prodiskutovány. Tak například byla položena otázka, jak by bylo vhodné nazvat chemický prvek O (oxygenium). V jiných evropských jazycích se jeho název spojuje s představou kyseliny. Bylo však upozorněno na to, že kyslík není nezbytnou složkou každé kyseliny (například HCl neobsahuje O). Jeho charakteristickou vlastností však je, že v něm za jeho pomoci hoří jiná tělesa, a proto byl jeho název (litevsky deguonis) vytvořen na základě slova degti „hořet“.

Výsledky práce kolektivu publikovali v roce 1920 jeho členové M. Šikšnys a Z. Žemaitis v podobě dvou terminologických slovníků. Jimi vytvořená terminologie se všeobecně ujala v litevské matematické literatuře.

201