LIETUVIŲ KALBOS GRAMATINĖ SANDARA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

VÝZNAMY A UŽÍVÁNÍ PŘEDLOŽEK V JIŽNÍM SEVEROZÁPADNÍM VYSOKOŽSKÉM NÁŘEČ͹

E. GRINAVECKIENĖ

I. Předložky s genitivem

1. Abygaliai „na obou koncích“ — vzácná předložka adverbiálního původu. Konstrukce s týmž výrazem často kromě místa děje vyjadřují také odstín způsobu, např.: mės jau gyvėnam abygaliai nāmo²; abygaliai klojimo kurtiniai gužūčių nuspārdyti.

2. Abipus, abypusiai „z obou stran“ se užívá k označení místa děje, např.: kur neiššoks zuikiai: abipus tvoros pūsnys su tvora lygios; išvaryti didžiausiai kanalai abipuskēlio; abypusiai plēnto beržų prisodita; nevarva ant pamato: vandenēs triūbās (trubky) įsitaisēm abypusiai stōgo. Předložka abipus je vzácná, častější je abypusiai.

3. Abyšaliai „z obou stran“ je v nářečí poměrně vzácné, užívá se k vyjádření místa děje, např.: abyšaliai grābo (rakve) stáli po dvou mužích.

4. Anāpus. Jeho konstrukce se užívají k vyjádření místa děje, např.: žijí za lesem; za Nēmūnem se nahromadily hory ledu; byl jsem i za Šiauliai.

5. Anksčiau — vzácná předložka adverbiálního původu s časovým významem, např.: odjel dříve než já, a ještě (ještě) není.

6. Anōts. Jeho konstrukce jsou poměrně časté; obvykle se užívají při opakování něčích slov a ve větě fungují jako vsuvky, např.: jak se říká, podle lidských řečí se také velmi přičinil o jejich rozchod; jak se říká, ta pohádka, jaká je, tak (tak), ale žít se musí; jak říkával zesnulý otec (zesnulého), dítěti zlámej rohy, dokud otcovy boty nejsou ani jednou (příliš velké).

¹ Pro článek byl použit především materiál, který autorka v letech 1949—1965 shromáždila v nářeční oblasti mezi Smalininkai, Vadžgirys, Girkalnis a Skirsnemunė.

² Uvedené nářeční příklady jsou převedeny do spisovného jazyka, aniž by se změnily jejich morfologické tvary. K fonetice popisovaného nářečí viz E. Grinaveckienė, Mituvos upyno tarmės fonetika, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, sv. 1, Vilnius, 1957, s. 119—180.

151

7. Na. Předložkové konstrukce s na se v nářečí vyskytují o něco častěji a s rozmanitějšími významy než ve spisovném jazyce. Mohou vyjadřovat:

1) Přesné místo děje, např.: kolik užitku Némunas na ledu na jaře odplaví; starý stařeček vylezl na střechu a kouří dýmku (dýmku) (komín).

2) Přibližné místo děje, např.: vystoupal tak vysoko do těch hor: mraky byly na hřebeni.

V tomto významu je na časté také v nářečních frazeologismech, např.: co si povídají samy, nevěš všechno muži na nos (nevyprávěj to muži).

Někdy se v tomto významu předložkové konstrukce s na užívají místo lokálu nebo akuzativu s předložkou do ve spisovném jazyce, např.: takovými bláty (ztuhlým blátem) se brodí na vesnici; kráva vyšla na pastvinu a vrátila se. Tyto konstrukce nejspíše vznikly vlivem slovanských jazyků, ačkoli se objevují i názory, že by mohly být důsledkem rozšíření předložkových konstrukcí v litevských nářečích³.

3) Směr děje, např.: rozhněval se a otočil se ke zdi; posadili se a odjeli do města; pes běží do lesa; otok (nateklina, otok) stoupá k srdci a člověk umírá.

4) Čas děje (obvykle se substantivy s lexikálním časovým významem):

a) Směřování děje v čase, např.: na podzim (směrem k podzimu) se hodiny začnou zrychlovat (den se bude krátit); na jaře (směrem k jaru) se dny začnou prodlužovat.

b) Určení děje na určitou dobu, např.: nasušil jsem si lipového květu na zimu; krávu na noc venku nenechám, dám ji do chléva: je třeba hodit klisničce seno na noc. Předložková konstrukce s na v tomto významu není ve spisovném jazyce přípustná⁴, užívá se však v mnoha litevských nářečích. V jižním nářečí severní žemaitštiny se vedle uvedené konstrukce s na užívá také konstrukce s dativem času, např.: na zimu jsem naložil těch malých okurek; na léto si nenechávám mnoho slaniny — žlukne.

c) Délka trvání děje, např.: všechny poslali domů na tři měsíce; odjíždím do lesa na celý den; jídlo si vzali na měsíc. Vedle těchto konstrukcí se někdy užívá také akuzativ časového úseku stejně jako ve spisovném jazyce, pro nářečí je však mnohem obvyklejší konstrukce s na. Je široce rozšířena i v mnoha dalších litevských nářečích⁵.

³ Plg. J. Senkus, Prielinksnių vartojimas ir svarbesniosios jų reikšmės kapsų ir zanavykų tarmėse, „Lietuvos TSR Mokslų Akademijos Darbai“, Serija A, t. 1(8), 1960, p. 126.

⁴ Žr. J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, t. I, Vilnius, 1957, p. 595.

⁵ Dokládá to materiál odpovědí na otázku 123 z „Programu sběru materiálu pro Atlas litevského jazyka“ (Vilnius, 1956), uložený v Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR.

152

d) Přesný čas vykonání děje, např.: přijď o svátcích; pojmenoval mě po mně ant vėdarų (když se pekly vėdarai); přijel, když byly jablka (když byla jablka). Tato konstrukce s předložkou ant je častá i v jiných litevských nářečích. Někdy má také odstín účelového významu.

5) Hranice vlastnosti věci, která vyjadřuje, v jakém ohledu je vlastnost věci omezena, např.: červená jílovitá půda je těžká na obdělávání (červenou jílovitou půdu je těžké obdělávat); předseda je přísný při trestání (předseda přísně trestá); pivo je chutné k pití, těžké na vystřízlivění (pivo je chutné k pití, těžké na vystřízlivění); jablka jsou chutná k jídlu (jablka jsou chutná k jídlu, mají dobrou chuť); byl lakomý na peníze; je velmi vybíravý v jídle; má lehký spánek.

6) Způsob děje, např.: ta kráva ani nezabučí (nebučí), ani nic, jen si leží na boku, a hotovo; pořád přijíždíme ve spěchu a ve spěchu, takže ani k vám není kdy zajít; vklouzl (vplížil se) po špičkách do sýpky a hned si lehl.

Některé konstrukce s předložkou ant s těmito významy jsou ustálené nebo jsou součástí frazeologických spojení, např.: žije sama na sebe (samostatně); to dítě visí jen na matce (neuznává jiné chůvy).

7) Množství děje, jeho hojnost, když předložková konstrukce tvoří spojení s nominativem téhož skloňovaného slova, např.: tam bylo navezeno hromada za hromadou; to je sad: jabloň za jabloní vysázená; co tam bylo špeku: kýta za kýtou zavěšená. Poslední konstrukce s předložkou ant je častá. Obvykle se vyskytuje v bezpodmětných větách.

8) Přibližný počet. Konstrukce s předložkou ant v tomto významu se užívají namísto konstrukcí spisovného jazyka s předložkou apie, např.: v těch domech bude asi sto dětí; za jablka jsme dostali peníze asi na dvě krávy.

9) Účel děje. Konstrukce s tímto významem se vyskytují namísto účelového dativu, např.: olše je dobré dřevo na dřeváky.

10) Předmět děje. Konstrukce s předložkou ant tohoto významu se užívá:

a) Po slovesech říkat, hubovat, křičet, posílat aj., např.: otec křičí na chlapce, ale já se ho zastávám; matka mi hubuje.

b) Namísto dativu po slovese říkat, např.: říkám Jonovi (Jonovi), aby prodal tu klisničku; říkám otci (otci), aby nechal boty v zádveří (v předsíni); říkám dětem (dětem), ať nehází kameny. Při transformaci takových vět na souvětí se samostatné slovo předložkové konstrukce v nominativu stává podmětem vedlejší věty předmětné, srov.: říkám, aby Jonas prodal tu klisničku. Uvedená předložková konstrukce je v nářečí častá.

c) Po slovese říkat namísto konstrukce se spisovnou předložkou apie, např.: co říkal o mé čepici? říkal o

153

màno vìro, že je ošklivý; co říkáš na màno bùlvių?

Posledně uvedená konstrukce s předložkou ant je pro nářečí velmi obvyklá.

d) Se spojkou jeigu ve vedlejších větách podmínkových okolnostních.

V těchto případech se vyjadřuje možný (zamýšlený) směr děje k nějakému objektu, např.: jeigu ant važìavimo, tai jie parūš betėmstant; jeigu ant dàžymo, tai siūlus reikėjo dažyt, o ne numegzta; jeigu ant lytàus, tai vištos neina anksti tūpt. Předložkové konstrukce s tímto významem jsou možné u určitých predikátů. V literárním jazyce se v tomto případě obvykle užívá tvar podmiňovacího způsobu slovesa, srov.: jeigu važiuotų (jeigu rengtusi važiuoti), tai jie parūš betėmstant.

11) Kvalita věci, např.: dabar aš ponią ant savo galvòs (samostatná, nezávislá).

8. Arti je v nářečí poměrně vzácná předložka. Místo ní se častěji užívá netoli (viz s. 156, 157). Konstrukcemi s touto předložkou se vyjadřuje:

1) místo děje, např.: gyvenam arti miesto.

2) čas děje, např.: arti namų sutėmo.

3) kvalita věci, např.: jau saulė arti laidõs.

S předložkami prie, nuo tvoří předložka arti složené předložky místního významu: arti prie, arti nuo, např.: čia arti nuo kranto nėra dugno, o toliau seklu; jie gyvena arti prie miesto.

4) Přibližné množství (míra, měřítko), např.: pasodinau ropičių (bulvių) arti centnerio; parsivežiau šieno arti vežimo; išgėrė pieno arti litro (litru).

9. Arčiau je předložka adverbiálního původu. Jejími konstrukcemi se vyjadřuje místo děje, např.: jis stovėjo arčiau tvoros; nė vieno medžio nebuvo arčiau ąžuolio. S předložkou prie tvoří složenou předložku téhož významu arčiau prie, např.: slinkis arčiau prie manęs.

10. Aukščiau. Konstrukcí s touto předložkou se nejčastěji vyjadřuje kvalita věci, např.: rugiai aukščiau galvos; dobilai aukščiau juostos; nebo množství věci, např.: vandens aukščiau kelių.

S předložkou už tvoří ve vzácných případech složenou předložku aukščiau už, kterou se vyjadřuje množství děje; např.: išsikėlė anteną aukščiau už visų.

11. Bė. Jeho konstrukcemi se v nářečí vyjadřuje:

1) Možnost děje po určité časové hranici, např.: jie be tamsôs neparvažiuõs; be metų jis iš patalo nesikels.

2) Způsob děje, např.: je jí přikázáno jíst všechno bez soli.

3) Množství děje (míra, počet), např.: bez pěti rublů slepici nedám; prstenů bylo bez počtu a jablek ani jedno.

4) Předmět děje, např.: jestliže (když) jen někdy nemám maso, jsem celý den hladový; bez tekutiny je to, jako bych nejedl; bez krávy — čeledín.

5) Vlastnost věci, např.: celá cesta je bez sněhu, jen v kolejích je nafoukáno; to dítě je bez rodičů a bez domova; člověk úplně bez studu.

154

Předložka be s anàpus, põ, šiàpus ve vzácných případech tvoří složené předložky: be anàpus, be põ, be šiàpus, které mají význam místa děje (be anàpus, be šiàpus) nebo času (be põ), např.: be anàpus Nėmuno nieko nebūs, gãusi tę (tam) siekis; be šiàpus Girdžių nieko nerasi; be põ naujo mėto nesudės dantų.

12. Dėl se v nářečí užívá ve významu spisovné předložky dėl. Obvykle označuje příčinu děje nebo jevu, např.: a šedivění kvůli stáří: někdo je starý a nešediví, jiný má bílou hlavu už jako mladý. Vyskytuje se také v nářečních frazeologismech, např.: dėl mėno ragų (kvůli mně) dělej, jak chceš. Místo ní lze v nářečí zřídka užít také konstrukce s předložkou vėług (srov. s. 159).

13. Gretà. Konstrukce s předložkou gretà se užívají k označení místa děje, např.: tuto postel jsem postavil vedle té druhé; telátku ohradili ohradu vedle sena.

Někdy mohou konstrukce s touto předložkou kromě místa děje vyjadřovat také odstín způsobu, např.: ty stromy byly zasazeny vedle sebe.

Ve vzácných případech tvoří s předložkou su složenou předložku téhož významu gretà su, např.: celý měsíc spala v té stáji vedle selátek.

14. Iš. Předložka iš je v nářečí častá. Její konstrukce mají více významů než ve spisovném jazyce. Mohou vyjadřovat:

1) Směr děje, např.: slepice se vracejí z dvora; dívky se vracejí (klátivým krokem) z lesa s houbami. V tomto významu je iš častá také v nářečních frazeologismech, např.: od ní nic nepadá (je lakomá), neboj se; to dítě bych si rád nechal, ale (jenže), když si ho vezmeš, nohu z domu nevytáhneš.

2) Čas děje, např.: během dne (téhož dne) sjela vozem a šla do práce; od malička mnoho vytrpěla.

3) Způsob děje, např.: jsou vysoko nad včelami; koláč kyne, jde to jako z praku: rozčilená míchala; z boku se neohýbej; sesbíral jsem po hrstce vlny od jednoho i od druhého a upletl si rukavice.

4) Příčina děje, např.: z převrácení se protrhlo střevo; z leknutí onemocněl. V tomto významu se užívá také v nářečních frazeologismech, např.: z přílišného psaní sešlo z cesty.

5) Předmět děje, např.: ten dům jim berou rodičům; z ženského tlachání se pravdy nedozvíš; z těch prací jsou jen žerty; ovocný strom, z něhož vyrábějí vůz a saně.

6) Vlastnost věci, např.: tato ovečka je z trojčat (je jednou z trojčat); už jsem starý (zestárlý).

Předložka iš spolu s předložkami anàpus, põ, šiàpus, už tvoří v nářečí víceslovné předložky s genitivem a místním významem: iš anàpus, iš põ, iš šiàpus, iš už, např.: jsou zpoza Girdžių; vytáhl jsem ruku zpod postele; odstup zpod nohou!; kus země z této strany kopce; zvedl se od stolu a vrhl se ke dveřím. Tyto předložky

155

jsou v nářečí poměrně ustálené. Zřídka se s nimi tvoří „trojčlenná“ předložka téhož významu, např.: iš už anàpus, iš po anàpus, iš po šiapus; vystrčil hlavu zpoza křoví; Vidauja začíná téct zpoza Šimkāičių; zpoza stodoly se vynořila kuna; zpod límce jsou vidět největší díry.

15. Išilgai. Vazbami s touto předložkou se vyjadřuje místo děje, např.: podél tkaniny vede takový pruh.

S předložkou par tvoří víceslovnou předložku téhož významu išilgai par, např.: udělal vozovou cestu podél žita.

16. Kraštý. Řídká předložka s místním významem, která vznikla patrně ustrnutím a změnou pádové formy, např.: bydlí na okraji lesa; chalupy by byly krásné, jen co na okraji polí.

17. Ligi (lig, iki, igi, ig). Všechny podoby této předložky se v nářečí užívají souběžně bez jakéhokoli významového rozdílu, nejčastější z nich je však ligi. Jejich vazbami se vyjadřuje:

1) Směr děje až k určitému místu, např.: hnal ji až do města; letadlo vystoupalo až k oblakům.

2) Směr děje až k určitému času, např.: ovce se pasou na polích až do příštího roku; pletla jsem až do jedenácti; tančili jsme až do rána. V ustálených výrazech se tato předložka někdy pojí s dativem, např.: je až dodnes zdráv.

3) Způsob děje:

a) kvalita děje, např.: tvůj svetr se zapíná až ke kolenům.

b) množství děje, např.: jezte do sytosti; zapadl až po osy.

4) Přibližné množství (míra, počet). V tomto významu se předložka ligi užívá místo předložky spisovného jazyka apie, např.: dívka už je docela velká, má kolem deseti let; hříbě nechali asi tři dny (ve věku tří dnů), a klisna porodila.

Předložka ligi ve spojení s anapus, po, šiapus tvoří víceslovné předložky s místním (ligi anapus, ligi šiapus) a časovým (ligi po) významem, např.: už vyvedla hejno až za les; vody bylo až sem, k stodole; až do příštího roku nesloží má (mně) zuby.

18. Linkui (link). Postpozice linkui je v nářečí živá a užívá se k vyjádření směru, např.: (ve významu místa) odešel směrem k domu; volavka letí směrem k lesu; (ve významu času) začnu tkát směrem k jaru; směrem k podzimu jednoho nezabiju, vypustím nějakého člověka. Vyskytují se případy, kdy se kratší podoba této postpozice (link) v nářečí užívá také jako předložka, např.: odešel směrem k domu.

19. Netoli. Předložka netoli se v nářečí užívá poněkud šířeji než ve spisovném jazyce. Často zde zastupuje předložku arti (srov. s. 154). Může vyjadřovat:

1) Místo děje, např.: u tupého konce nože je žlábek; bydlíme nedaleko hřbitova.

156

Podobný význam má i složená předložka netoli nuo, např.: koupali jsme se nedaleko od břehu; potkal jsem ho nedaleko od domu.

2) Přiblížení děje k určitému místu, např.: když jsem se odrazil, nedaleko od chléva jsem si vyzul botu.

3) Přiblížení děje k určité časové hranici, např.: ulehli jsme nedaleko dvanácté; přijeli jsme domů nedaleko před obědem.

4) Přibližné množství, míra, počet, např.: mléko jsme si nechávali asi na hrneček; bochník chleba — skoro rubl: nalil jsem medu skoro tři litry (litrů); je už skoro v mém věku; je skoro tak stará jako já a podobně. Ve spisovném jazyce se v tomto případě obvykle užívá konstrukce s předložkou apie, srov.: mléko jsme si nechávali asi na hrneček.

20. N u õ. Předložka nuo se v nářečí vyslovuje nõ. Tato její podoba pravděpodobně vznikla z nuo v důsledku proklitického postavení⁶. Jejími konstrukcemi se v nářečí vyjadřuje:

1) Směr děje od určitého místa, např.: kráva se zvedla z té hromady a vykročila k jiné; otec se vrací z kopce. S předložkami anapus, šiapus tvoří tato předložka složené předložky s místním významem nuo anapus, nuo šiapus, např.: odtamtud za Němenem je slyšet zpěv; ona je odtamtud za Šiauliai; oni jsou odtud odtud u Šimkaičiai.

2) Časový směr děje vpřed od určité hranice, např.: od dětských let je takový; od začátku bylo všechno velmi dobré.

3) Způsob děje (namísto konstrukce se spisovnou předložkou iš), např.: podívej, jak černě mluví od srdce; všechny je třeba nakrmit od konce (postupně). Konstrukce s tímto významem se vyskytuje také v nářečních frazeologismech, např.: úplně od stonku (špatně) zchřadla.

4) Příčina děje, např.: po kopání brambor se mi začaly třepit nehty; všechno to začalo od zubu.

5) Objekt děje. Konstrukce s předložkou nuo s tímto významem se užívá:

a) Stejně jako ve spisovném jazyce, např.: kráva se od telete dlouho nemůže vykrmit (zhubnout); já od liuby nikam neodběhnu.

b) Namísto konstrukce se spisovnou předložkou apie, např.: ona o penězích nepromluví: jako by se nic nestalo (jako by nikomu nic nedlužila); my dvě mluvíme o prasatech. Poslední konstrukce s předložkou nuo není vlastní mnoha jiným litevským nářečím. Je možné, že jde o germanismus (srov. něm. von ihm sprechen⁷).

c) Namísto konstrukce se spisovnou předložkou iš (srov. s. 155), např.: je to od železa, nebo od čeho, že se ničeho nebojí?

⁶ Plg. E. G r i n a v e c k i e n ė, min. veik., p. 133.

⁷ Plg. dar J. S e n k u s, min. veik., p. 138.

157

6) Množství, míra či objem věci, např.: střelil kance o váze tří centů; pronásledoval jsem vydru dlouhou pět sáhů.

7) Určení věci, např.: přinesl byliny proti bolesti zubů.

21. Paskiau — vzácná předložka adverbiálního původu, užívaná v nářečí k vyjádření času děje, např.: myslím (zdá se mi), že ses vrátil později než já; ovce přibíhají později než krávy.

22. Pirmà — vzácná předložka adverbiálního původu, užívaná k vyjádření místa a času děje, např.: jdi přede mnou, ukaž cestu! vstal jsem před tebou.

23. Pirmiaũ — vzácná předložka adverbiálního původu, užívaná k označení času děje, např.: já jsem usnul dříve než všichni; to je hloupá slepice: dříve než kuřata sama zobá.

24. Priè. Předložka prie se v nářečí vyslovuje prė. Tato její podoba, stejně jako předložka nuo (viz s. 157), vznikla nejspíše v důsledku proklitické pozice. Jejími konstrukcemi lze vyjádřit:

1) Místo děje, např.: své věci z trhu (věci přinesené na trh) jsem položil k tobě; bydlíme u lesa; v zimě sedávali u kolovrátku.

2) Směr děje, např.: její oko táhne k pletení, stejně jako moje k tkaní; při velkých mrazech je čas být doma. Konstrukce s tímto významem se vyskytuje také v nářečních frazeologismech, např.: člověk stárne, blíží se strastem.

3) Čas průběhu děje, např.: zemřela za Němců; za cara nikdo z nás do školy nechodil; rodiče, proč tady u cizího člověka tak hlasitě bušíš na ty dveře?

4) Způsob děje, když předložková konstrukce tvoří spojení s nominativem téhož skloňovaného slova, např.: tady jsou stromy vysázené strom vedle stromu; tady jsou kůly zatlučené kůl vedle kůlu. V tomto významu se vyskytuje také v nářečních frazeologismech, např.: mluvili jsme spolu mezi čtyřma očima.

5) Kvalita věci, když předložková konstrukce tvoří spojení s nominativem téhož skloňovaného slova, např.: silné (dobré) žito: snop vedle snopu; to je louka: kupa vedle kupy.

6) Předmět děje. Předložková konstrukce s předložkou prie s tímto významem se užívá:

a) Stejně jako ve spisovném jazyce, např.: nemohu se jí ani dotknout: ona je nastrojená, zatímco já jsem otrhaný.

b) Namísto běžného dativu ve spisovném jazyce, např.: bránka patří k branám; k nohám patří všechny desky, srov. konstrukci spisovného jazyka: k nohám patří všechny desky.

c) Namísto předložky „do“ s akuzativem, např.: jestli ti tam (na tom místě) nebude dobře, zavolej (obrať se) na nás.

d) Namísto předložky pas s akuzativem, např.: bývá u rodičů.

158

7) Kvalita věci, sklon k ní, např.: jis yra prie tinginio (má sklon k lenosti); jis yra prie plaučių (má sklon k plicním chorobám); mūsų laukai prie šaltžemio.

8) Účel věci, např.: padarė viedrą (vědro) prie šulinio.

25. Pusiáu — vzácná předložka vyjadřující způsob děje nebo míru vlastnosti, např.: kūrėsi Nemunė susibardžiusios pusiáu blaudžių; veršiai tam žarudy(je) pusiáu šónų mešlini.

26. Skersai se v nářečí užívá k vyjádření místa děje, např.: užvirtęs skersai tóvos ir gulia. Jak ukazuje uvedený příklad, vedle místního významu je přítomen také odstín významu způsobového. Spolu s předložkou par tvoří složenou předložku s významem místního určení skersai par, např.: padaryta didžiausia šliužė skersai par dóbilus.

27. Salìà. Stejně jako ve spisovném jazyce se předložka šalia užívá k vyjádření místa děje, např.: ji visą laiką stovia šalìà jó.

28. Šalỹ — vzácná předložka místního významu, vzniklá ustrnutím pádového tvaru, např.: jį paláidžiojo šalỹ kapinių; jiẽ gyvẽna šalỹ miẽsto; jų namai šalỹ Kaũno. Ve spisovném jazyce jí neodpovídá předložka šalia, nýbrž příslovce pakraštyje, pašalyje.

29. Šiàpus — vzácná předložka příslovečného původu, která vyjadřuje místo děje, např.: pírkom šiẽno šiàpus Viešvilės.

30. Šitapus. Stejně jako šiapus, vyjadřuje místo děje. V nářečí je tato předložka vzácná, např.: šitapus girios labai prastas kelias.

31. Tẽrp. Tato předložka se v nářečí užívá místo spisovné předložky tarp. Může vyjadřovat:

1) Místo děje, např.: jūs gyvenat terp kálnų, nė vėjas neužpučia.

2) Způsob děje, např.: žarnas pirmiausiai reikia terp rankų išgniaužyt.

3) Srovnání vlastností věcí, např.: katras terp júodvieju drūtesnis (silnější)?

32. Toliaũ — vzácná předložka příslovečného původu, užívaná k vyjádření místa děje, např.: toliaũ Resėinių (Raseinių) dá (dar) aš savo ámžių nešù búvus; čia galiat lakstyt apie namùs, toliaũ žaĩdžio nenubėkit!

33. Vėliaũ — vzácná předložka příslovečného původu vyjadřující čas děje, např.: aš acikėliau vėliaũ tàvęs, o jau nusipriausiai ir pavalgiau.

34. Velug — poměrně vzácná předložka slovanského původu, užívaná v nářečí k vyjádření příčiny děje, např.: vėlug metų dá (ještě) galėtų gyvent, tik sveikatà neleidžia; vėlug gražùmo sienos teip (tak) išinkiuotos. Místo ní se častěji užívá předložka del (viz s. 155).

35. Vidurỹ — vzácná předložka příslovečného původu, která vyjadřuje místo nebo čas děje, např.: jiẽ gyvẽna vidurỹ girios; susirgo vidurỹ žiẽmòs.

159

36. Nad — vzácná předložka vyjadřující místo děje s odstínem významu způsobu, např.: voda byla nad hlavou. Místo ní se častěji užívá předložka výše (viz s. 154).

37. Nad — vzácná předložka vyjadřující množství věcí, vzniklá z ustáleného tvaru pádu, např.: už mám ještě přes deset litrů (litrů) mléka. Ve spisovném jazyce má tento význam spojení více než.

38. Pod — vzácná předložka vyjadřující místo, např.: je mu pod nosem; nůž se zabodl pod loktem.

II. Předložky s akuzativem

1. O. Předložka o se v nářečí vyskytuje méně často než ve spisovném jazyce. Nejčastěji se jí zde vyjadřuje místo děje, např.: silný nápoj: pálí kolem uší; vlna se válela kolem nohou. Vyskytují se případy, kdy se jí vyjadřuje čas a způsob děje, např.: probudil jsem se kolem půlnoci; ovinul jsem si kolem hlavy ty široké lopuchy a skočil do křoví. Ve všech těchto případech, stejně jako při vyjadřování místa, ji častěji nahrazuje předložka kolem, která je v nářečí běžnější (viz níže). Kromě toho ji při označování přibližného počtu v nářečí často nahrazují také předložky na (viz s. 153), blízko (s. 154), až (s. 156), nedaleko (s. 157).

2. Kolem. Předložka kolem je v nářečí častá. Má zde přesně stejné významy jako předložka o ve spisovném jazyce. Může vyjadřovat:

1) Místo děje:

a) Přesné místo děje, které se nachází kolem určitého objektu, např.: kolem domu je postavený plot; cesta vede kolem hory.

b) Přibližné místo děje (obvykle místo předložky o), např.: kolem Mantviliu se ještě občas vyskytují vlci; proč musíš jít tak daleko kolem těch Stakiů?

2) Přibližný čas děje (místo předložky o), např.: kolem března začnou mladé slepičky snášet; kolem poloviny zimy ještě pořádně napadl sníh.

3) Přibližné množství, míra, odměra (místo předložky o), např.: za to seno zaplatíš kolem stovky; tam bude kolem tří vozů sena.

4) Předmět děje (místo předložky o), např.: vypráví o svém životě, o dětech; o těch věcech ničemu nerozumím; o ovčí vlně se vedou řeči.

5) Vlastnost věci (místo předložky o), např.: bývaly směsi ohledně tkaní.

3. Do. Předložka do se v nářečí užívá v širším rozsahu a s rozmanitějšími významy než ve spisovném jazyce. Obvykle vyjadřuje:

1) Přibližné místo děje, např.: žijí severovýchodně od nás.

160

S předložkami anapus, šiàpus tvoří tato předložka složené předložky s místním významem į anàpus, į šiàpus, užívané v nářečí poměrně zřídka, např.: přeplavil se na druhou stranu Nemunu; přebrodil se na tuto stranu Mituvy.

2) Směr děje k nějakému místu, např.: dnes je svátek, tak jít na trh, tak do kostela; ten koláč hned dej do pece; plůdis (rybí měchýř) vynáší rybu nahoru; sklouzl do průrvy a utopil se; na májovou slavnost se scházejí všelijací mládenci.

Pro nářečí je charakteristické také užívání této předložky v místním významu namísto lokálu spisovného jazyka, např.: v rozích jsou vysekané otvory pro příčky; do té nížiny jsem zasadil brambory a napršelo; vypral jsem to v tekoucí vodě, a je to dobré. Předložka į se takto užívá nejen v popisovaném nářečí, ale také v západoaukštaitských nářečích mezi Smalininkai, Lauksargiai, Katyčiai, Pagėgiai, donininskými žemaitskými nářečími a v některých dalších nářečích.⁸ Tato konstrukce s předložkou į mohla vzniknout podle analogie s významem směru (srov. hodil jsem to do tekoucí vody a vypral jsem to v tekoucí vodě).

3) Čas děje:

a) Přesný čas děje (namísto časového instrumentálu spisovného jazyka nebo konstrukce s předložkou per), např.: v době kvetení bobů pršelo; vrabci sezobali pšenici; zdá se, že jsem zasel právě v takovou dobu; žito se sklidilo v pravý čas; byla bych ho nepoznala v jeho věku.

Tento význam konstrukce s předložkou į je typický také pro ostatní jižní severozápadní aukštaitská nářečí a donininská žemaitská nářečí; byl zaznamenán i v nářečí litevských rybářů z Východního Pruska.

b) Přibližný čas blížící se k určité časové hranici, např.: k večeru se ukázalo sluníčko; k večeru se udělalo progmuilbai (mezery mezi mraky) na obloze: loni touto dobou byla zamračená.

c) Přibližný čas začínající od určité časové hranice, např.: zemřela na začátku šestého týdne (na začátku šestého týdne nemoci); druhý den jsme poslali další dopis; třetí den už musely utíkat samy; zpočátku byla strašně krásná.

4) Veiksmo būdas, pvz.: plaukai surangiuoti į užpakalį; žarnos į kelis daiktus sutrūko; pareina pinigus į ranką apgniaužus; veršio kojos išklypo į šalis; sutikau tą Marutę, kur į nosis (per nosis) šnėka. Šios reikšmės konstrukcija sutinkama ir tarmės frazeologizmuose, pvz.: paėmė jį į nagą; su savo šneka viską į dulkes sumalė; viskas išėjo į šalis, į dalis.

8. Viz odpovědi na otázky č. 287 a 290 z „Programu sběru materiálu pro Atlas litevského jazyka“ z lokalit č. 424, 425, 426, 427, 430, 461, 462, 463, 486, 487, 488, 489; 183, 184, 215, 247, 248, 249, 282, 283, 284, 317, 318, 352, 353, 354; A. Laigonaitė, Význam a užívání lokálů v současné litevštině, Vilnius, 1957, s. 32—33; K. Morkūnas a A. Sabaliauskas, Litevské nářečí rybářů Kurské kosy a vliv litevštiny na lotyštinu těchto rybářů, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, sv. 2, Vilnius, 1959, s. 139; Litevské nářečí rybářů v Prusku, Kaunas, 1933, s. 64. V uvedených pramenech jsou podobné konstrukce s předložkou į, které vyjadřují také čas děje.

11. Lietuvių kalbos gramatinė sandara

161

5) Přibližný počet, např.: už to bude skoro deset let, co maminka zemřela; v těch domech žije asi sto starců; odpracoval přes čtyři sta pracovních dnů za rok.

6) Cíl děje nebo účel věci, např.: z této vlny budou přikrývky; zahřál jsem smetanu na sýr; z tohoto masa bude mýdlo.

7) Nahrazení jedné věci jinou. V tomto významu se předložka į užívá se jménem ve významu „místo“ v akuzativu a jako by s ním tvořila ustálené předložkové spojení, např.: nasypal ječmen místo ovsa; dej mi slámu, místo toho si postavím stěny; přivezl pařezy místo dříví; Takové konstrukce s předložkou į odpovídají konstrukci s předložkou místo a genitivem ve spisovném jazyce, srov. nasypal ječmen místo ovsa.

8) Sklon, zaměření k určité vlastnosti, např.: mají čtyři dcery a všechny tíhnou ke studiu; už zcela podlehl stáří; ať jde jedno prasátko na slaninu a druhé na sádlo.

9) Změna vlastnosti věci, např.: tuřín (brambory) se změnil v natě; dítě vyrostlo k rozumu.

10) Podobnost vlastnosti věci, např.: naše jalovička je jako kráva: s hvězdou na čele; ten tvůj kabát se oblečení ani nepodobá.

11) Srovnávání vlastností, kdy předložková konstrukce tvoří spojení s nominativem téhož skloňovaného slova, např.: zaplatil jsem draze, ale byly velké: vejce vejci; vybral jsem dobré: tuřín tuřínu; to jsou pěkné, krásné: okurka okurce (všechny stejné).

4. Pāgal. V nářečí se jeho konstrukcemi vyjadřuje:

1) Místo děje, např.: jdi podél žita; cesta vede podél kopce.

S předložkou anāpus tvoří v ojedinělých případech složenou předložku téhož významu pāgal anāpus, např.: ten most uvázl na pařezu podél za Nemūnem.

2) Způsob děje, např.: sukně se vybírají podle tkaní; hodiny jdou podle rádia; stříhej podle okraje.

3) Srovnání věci, např.: za takovou práci bys měl dostat dobré peníze.

4) Kvalita věci, např.: podle své povahy sis vzala muže; podle člověka i řeč; já jsem nejstarší a všechny jsou podle mě.

5. Pālei. Jeho konstrukcemi se vyjadřuje:

1) Místo děje, např.: chyť vřes a najdeš ho; jdi kolem plotu.

2) Způsob děje, např.: všechno děláš po svém.

3) Srovnávání vlastnosti věci, např.: pālei takovému jídlu by měl být tlustý;

4) Kvalita věci, např.: muži si vybírá ženy nikoli pālei dobré, ale pālei krásné.

Předložky pāgal a pālei, které mají v nářečí stejný význam, se zaměňují. Tatáž věta může být pronesena s jednou i druhou předložkou, aniž by se význam jakkoli změnil, srov.: za takovou práci bys měl dostat dobré peníze a pālei takovému jídlu by měl být tlustý.

162

6. Pãr. Předložka pãr se užívá místo spisovného pẽr.

Jejími konstrukcemi lze vyjadřovat:

1) Místo a směr děje:

a) V rozlehlé ploše, v širokém (dlouhém) pásu, např.: pãr touto látkou vede širší proužek (mezera mezi vzory); kãd (jestliže) pãr páteří srostla ta kost, kráva nebude kulhat; co tě bolí, je ti zima, nebo tě táhne pãr nohy? brambory pãr sumetimą (středem záhonu) dobře.

V mluvené řeči je konstrukci s tímto významem někdy blízký i význam způsobu děje, např.: kráva šlápla slepici pãr prsty na nohu.

b) Středem něčeho, skrz naskrz, např.: kulku pãr týlem protáhli; prostřelil pãr plíce; dívá se pãr okno.

c) Po povrchu něčeho, např.: rozzlobil se, udeřil pãr tváři; poplácal mě pãr rameni a odešel; dal mu holí pãr hlavu; otec se šourá domů (kráčí v dřevácích a klape jimi) pãr louce.

2) Čas děje:

a) Rozsah, délka trvání děje, např.: zpívali, bývalo, pãr noci, tančili — mladí žili vesele; pãr večery, bývalo, vyprávěli dětem strašidelné příběhy; když je dobytek na volno, za pãr dne nic nepořídíš.

b) Množství času trvání děje, např.: za pãr pěti minut podojím krávu.

3) Způsob děje, např.: to jejich malé oko přimhouřilo a dívá se pãr šikma; tomu dítěti podávali jídlo pãr nos.

4) Množství věci, např.: v té láhvi zbylo nápoje pãr pořádnou dlaň; ve studni byla voda pãr píď; zaplatil za to seno pãr dvě stě; ta látka je strašně široká: pãr stůl by se rozprostřela.

5) Příčina děje, např.: pãr peníze odjel do města; kvůli opilství přišel o zdraví; kvůli zlosti si zničil nervy (nervy).

6) Objekt děje. Vazba s předložkou pãr s tímto významem se užívá místo dativu spisovného jazyka, např.: mãni žmonys laiko pãr Kalnėnų (kaimas) Urbùtį; ji palaikė pãr Šuopį (srov. lit. ji laiko Šuopiu).

7. Pãskui. Předložková vazba s pãskui má v nářečí nejčastěji význam směru děje, např.: šuo šėrė pãskui jį; vaikinas bėga pãskui tėvą. Někdy může mít také význam způsobu děje, např.: eikite pãskui kits kitą!

8. Prieš. Předložkovými vazbami s prieš se v nářečí vyjadřuje:

1) Místo děje, např.: prieš tiltą arkliai pradėjo baidytis.

2) Směr děje, např.: avys nubėgo prieš kálną.

3) Čas děje (tento význam je v nářečí nejčastější), např.: prieš turėjimą jie kėldinos tą kárvę: norėjau miego prieš lýtų; kojas má (man) pakerta prieš kálną.

11*

163

4) Způsob děje, např.: vaikai prieš sniegą rėpliodavo, kabidavos į tą kalną; sunku prieš vandenį (srovę) plaukti; reikėjo eit prieš vėją.

5) Objekt děje, např.: jis labai noriai pasirodyt prieš kitus; tu tik krumplįs prieš tokį vyrą.

9. Priešais — vzácná předložka příslovečného původu, užívaná nejčastěji k označení místa děje, např.: priešais tiltą buvo malūnas; žiūriu — jis ateina priešais mani.

Někdy vyjadřuje také způsob děje, např.: priešais tėvą vaikai šneka, neklauso visai.

10. Prō. Předložkovými vazbami s prō se v nářečí vyjadřuje:

1) Místo, v jehož blízkosti nebo nedaleko něhož se odehrává určitý děj, např.: smagoja (mosuoja) pro nosį su karkliuku, erzinas — ką tu jam padarysi; neik pro galą tvarto: čia šuo pabėga (pasiekia). V tomto významu se vyskytuje také v nářečních frazeologismech, např.: jam musė tik prālekia pro nosį, ir pūksta.

2) Čas děje, např.: parbildėjo širyt pro tamšą, o dabar miega.

3) Způsob děje, např.: mėtas prō mētą bėga, pasėnom; eina lenkty ūis prō viens kitą.

4) Vlastnost věci, např.: gėros bulvės: viršūčios žalios pro juodūmą; lapai pilki pro žālūmą; graži mergā: veidas baltas pro rausvūmą; nosis raudona prō mėlynį.

5) Účel děje, např.: šitos žolės pro širdį (k léčbě srdce); oš(k)abaždžiai (asiūkliai) gerai prō inkstus (k léčbě ledvin).

6) Předmět děje, např.: kvůli pasu jsem pro to (zatím) ještě nic neudělal; mluvíme o té knize; vypráví o celém svém příbuzenstvu.

Předložky par a pro se v nářečí obvykle nezaměňují, např.: věta ko sulpstai, ar par kojas traukia (vítr) ukazuje, že tah (větru) se dotýká nohou, vede přes ně, zatímco věta šmagoja pro nosį su karkliuku, erzinas — ką tu jam padarysi znamená, že mává hůlkou těsně kolem nosu, aniž by se ho dotkl, úplně mimo něj.

III. Předložky s instrumentálem

1. Sū. Předložkovými konstrukcemi s su se v nářečí vyjadřuje:

1) Předmět děje, např.: bramborovou kaši jíme se sladkým mlékem; s ní nestačím vykopávat brambory; on se zlobí na policii.

2) Prostředek děje, např.: budeme moci nabírat chléb lžící, jestliže bude ještě dlouho pršet; žib žib žib jednou rukou — hned se sesypala hromada dříví; koštětem šup šup zametl ty jetelíčky.

Vedle tohoto významu se v nářečí zřídka vyskytuje instrumentál bez předložky místo konstrukce s předložkou su, např.: dítě se uzdravilo, jako by mu ruku odejmuli.

164

3) Vlastnost věci, např.: upleť mi svetr s lemem (s okrajem dole); strom s prasklinou; je zvláštní, že muž má dlouhý nos. Místo této předložkové konstrukce nebyl doložen instrumentál bez předložky.

4) Čas děje:

a) Čas děje, který se určuje podle určitých objektů, např.: za světla (než se setmělo) jsme se vrátili; za svítání (se svítilnou, před rozedněním) jsem vyšel z domu; šel jsem spát se slepicemi (velmi brzy).

b) Délka trvání děje, např.: oběd bude hotový za hodinu; svetr upletu za den;

5) Způsob děje, např.: prší se sluncem; tkám dvěma člunky. Příklady tohoto významu se vyskytují i v nářečních frazeologismech, např.: žijeme s hlavou v oblacích (aniž bychom o něčem přemýšleli).

6) Předmět děje, např.: celé léto bylo třeba se honit s ptáky.

2. Ties. Předložkovými konstrukcemi s ties se v nářečí vyjadřuje přibližné místo děje, např.: Vidāuja vtéká do Mituvy ties Mantvìliais (název vesnice); zavedl ho k těm lipkám a pustil ho.

IV. Předložky užívané s několika pády

1. Pàs. Předložka pas se v nářečí užívá souběžně s genitivem a akuzativem bez jakéhokoli významového rozdílu. Genitivní konstrukce jsou někdy častější, zejména v severozápadní části nářeční oblasti. Jde o nářeční rys společný se sousedními Žemajty. Vyjadřuje se jí:

1) Místo děje, např.: kousla včela do oka; co se tady dozvíš u pece? to je kluzké: tady u dveří jsem jednou uklouzl (upadl) a u chléva jsem se natáhl; dlouho jsem sloužil u Blaziů (příjmení).

2) Směr děje, např.: je třeba se vydat (jít) ke krávě; jdi k té stařeně.

2. Põ. Předložka po se v nářečí užívá s genitivem, dativem (vzácné případy), akuzativem a instrumentálem. Vyjadřuje se jí:

1) Místo děje:

a) Konkrétní, přesně lokalizované místo. K tomuto účelu se obvykle užívají genitivní (méně časté) a instrumentální konstrukce s předložkou po, např.: strčila koláč pod pec; co jsi tam položil pod hlavu? tlačí pod srdcem; uklouzl po ledu; zašlápl bych houbu pod patou; byl bych pod soudem popliván; fronta dlouho stála u Raudonė; u Jurbarku uvízl celý vůz.

b) Přesně neurčené místo. V tomto případě se užívají pouze akuzativní konstrukce s předložkou po, např.: co je slyšet po kolchozu? ty děti pobíhají po světnici (po chalupě), nestačím uklízet,

165

Dnes jsem se procházel po těch loukách, po městě; tchoř pobíhá po stodole, srov.: tchoř zalezl pod stodolu.

2) Směr děje. V tomto případě se užívají konstrukce s genitivem a dativem u předložky po (v ustálených výrazech), např.: kachny odešly, odešly do čerta, kdo je teď najde; jdi rovnou a najdeš dům s červenou střechou.

3) Čas děje. V tomto případě se obvykle užívají konstrukce s genitivem a v ustálených výrazech také konstrukce s dativem, např.: vrátil se po dvanácté; přijď po obědě; odešel a od té doby se neozval; vrátil jsem se, když už bylo po všem (když všechno skončilo).

4) Způsob děje. V tomto případě se obvykle užívají konstrukce s instrumentálem u předložky po, např.: otec se zlobí, bručí si pod nosem; jetel jí (pokud) leží, seče před sebou. V ustálených výrazech se někdy vyskytují také konstrukce s dativem, např.: žijeme postaru.

U číslovek předložka po vyjadřuje, v jakých etapách nebo množstvích se děj uskutečňuje. V tomto případě byly zaznamenány pouze konstrukce s akuzativem, např.: jestřáb pochytal slepice po jedné; postavili je po třech a předváděli jsme je.

5) Počet předmětů. V tomto případě se užívají pouze konstrukce s akuzativem, např.: všem ušije po košilích; na jaře platili za jablka po dvou rublech.

6) Výsledek děje, změna předmětu. V tomto případě se užívají pouze konstrukce s genitivem, např.: byl to Jonas Jonas. — a po Jonovi (z dobrého Jonase se stal zlý); to máš: dítě dítě, — a po dítěti (z hodného syna se stal nezbeda). V tomto významu jsou konstrukce s předložkou po v nářečí časté.

7) Rozlišovací vlastnost předmětu. Konstrukce s předložkou po s tímto významem se užívají místo konstrukcí se spisovnou předložkou podle. Po se zde pojí s instrumentálem, např.: jaké máš příjmení po otci?

3. Sàlig. Předložka sàlig se užívá místo spisovné předložky sulig. Její konstrukce se zde vyskytují s genitivem, dativem i instrumentálem, bez jakéhokoli významového rozdílu. V nářečí není příliš typická a je poměrně vzácná. Jejími konstrukcemi se vyjadřuje:

1) Hranice průběhu děje, např.: sàlig Aïsai končí naše pole; seč až po spáleniště; uřízl mu ruku až po loket. Jak ukazují příklady, některé konstrukce s tímto významem vyjadřují také způsob děje.

2) Kvalita předmětu, např.: to jsou stromy — sàlig lidského zápěstí.

4. Předložka Už se užívá s genitivem a akuzativem. Jejími konstrukcemi se vyjadřuje:

1) Místo děje. V tomto případě se užívají konstrukce s genitivem, např.: bydlí za tím lesíkem; za Mantviliem (vesnice) — Mituva a za Mitu vou — Mantvilinė (les).

166

2) Čas děje. Předložka už s tímto významem se pojí rovněž s genitivem, např.: za tři dny se budou líhnout kuřátka; za měsíc se dítě narodilo; za rok, za dva už vyroste.

V nářečí se vyskytují věty, které současně označují místo děje i jeho míru, např.: za sáh už je voda (po vykopání jednoho sáhu a v hloubce jednoho sáhu).

3) Způsob děje. V tomto významu se užívají genitivní konstrukce, které tvoří spojení s nominativem téhož skloňovaného slova, např.: člověk je starý, sotva chodí: noha za nohou; ta prasata žerou, tlačí se jeden za druhým.

4) Míra děje. Předložka už má tento význam ve spojení s akuzativem, např.: za rubl jsem dostal tři balíčky semen; za sto takový oděv nekoupíš.

5) Cíl nebo účel. V tomto významu se užívají akuzativní konstrukce, např.: za čeledína mě (mě) najali; za cestu zaplatit drobné (peníze) je lepší.

6) Příčina děje. V tomto významu se užívají akuzativní konstrukce, např.: za opilství mu odebrali práva; za zbití člověka skončil před soudem.

7) Předmět děje. V tomto případě se užívají genitivní konstrukce, např.: pouští se do chleba, ale určitě (opravdu) ho nesníš; chytil mě (mne) za ruku; provdala se za starého skřeta (vdala se); otec se zastává chlapce.

8) Daiktų ypatybių lyginimas. Šiuo atveju vartojamos galininkinės konstrukcijos, pvz.: tēvas senesnis (vyresnis) už mŏtiną; jis už tãvi (tave) mažesnis, diok jãm; jis už mŏni (mane) geriaū rašo.

9) Nahrazení jedné věci jinou. V tomto významu se užívají akuzativní konstrukce, např.: jdi místo mě (mne) na výpomoc.

Po vyzdvižení nejcharakterističtějších významů předložek a jejich užívání v jižním nářečí severozápadní aukštaitštiny lze učinit následující shrnující poznámky a závěry:

1. V nářečí se vyskytují předložky s genitivem, akuzativem a instrumentálem, jakož i předložky užívané s několika pády (genitivem, dativem, akuzativem, instrumentálem). Kromě toho je v něm poměrně velké množství složených předložek vytvořených ze dvou samostatných předložek: blízko u, blízko od, výše než, mimo tuto stranu, mimo tamtu stranu, mimo, zpoza, z této strany, zpoza, zpod, podél přes, až za, až sem, až tam, nedaleko od, odza, od této strany, napříč přes, do tamté strany, do této strany, podél tamté strany. Vedle nich se vyskytuje také jedna či dvě „trojčlenné“ předložky složené ze tří předložek: zpoza tamté strany, zpod tamté strany, zpod této strany. Kromě nich se v nářečí vyskytuje také postponovaná předložka linkui, jejíž kratší forma (link) se v poslední době užívá jako předložka.

167

2. V nářečí se nejčastěji vyskytují předložky s genitivem (38). Některá z nich (abygaliai, abypusiai, apyšaliai, anksčiau, arčiau, paskiau, šiàpus, šìtapus, toliau, vėliau) jsou nářeční příslovce, která získala významy a funkce předložek, zatímco předložky kraštù, šalì, viršùs vznikly nejspíše prostým ustrnutím jednotlivých pádových tvarů. Z toho je patrné, jak v nářečí probíhá proces rozšiřování souboru předložek.

3. Předložky s akuzativem jsou téměř stejné jako v spisovném jazyce; pouze předložky pagal ir palei se užívají souběžně bez jakéhokoli významového rozdílu, zatímco konstrukce s předložkami par ir pro se zřejmě nezaměňují: konstrukce s par obvykle vyjadřují, že děj probíhá přímo objektem, jeho středem, zatímco pro znamená kolem něj, vedle něj.

4. Z předložek s instrumentálem se v nářečí užívají pouze su ir ties. Konstrukcemi s předložkou su se v nářečí kromě jiných významů vždy vyjadřuje prostředek děje (su šluota dobiliukus šūšlavė) a vlastnost předmětu (:vyras su ilga nosia).

5. V oddílu o předložkách užívaných s několika pády se probírají předložky pas, po, salig ir už. Na rozdíl od spisovného jazyka se předložka pas užívá souběžně s genitivem i akuzativem bez významového rozdílu. Konstrukce s genitivem a předložkou pas jsou typické také pro severozápadní sousedy zkoumaného nářečí, Žemajty. Předložka salig, odpovídající spisovné předložce sulig, se bez významového rozdílu užívá s genitivem, dativem i instrumentálem.

6. Většinu víceslovných předložek tvoří předložky s genitivem. Také „trojčlenné“ předložky jsou složeny výhradně z předložek s genitivem. Konstrukce víceslovných předložek mají nejčastěji místní a časový význam. Jednotlivé jejich složky nejsou navzájem vždy stejně pevně spojené. Nejpevnější jsou iš už, iš po, be po, iš anàpus, iš šiàpus, ligi anàpus, netoli nuo, nuo anàpus. Všechny ostatní víceslovné předložky mají mezi svými složkami podstatně volnější vztah. Druhá složka víceslovných předložek (u „trojčlenných“ třetí) obvykle konkretizuje a zpřesňuje význam první složky, srov.: jis lenda iš krūmo; jis lenda iš po krūmo; jis lenda iš po šiàpus krūmo.

7. Značná část nářečních předložek má více významů než odpovídající předložky spisovného jazyka. To platí o předložkách aũt, aplink, aukščiau, į, iš, netoli, nuo, prieš, prò.

8. Význam některých nářečních předložek se rozšířil na úkor jiných předložek. Například nářeční předložka apie se užívá mnohem méně často. K vyjádření přibližného počtu se kromě ní často užívají také konstrukce s předložkami ant, arti, ligi, netoli, į, par. Předložka aplink má kromě svých vlastních významů také všechny významy předložky apie. Předložky arti ir virš se užívají poměrně zřídka, protože předložka netoli ve všech případech nahrazuje předložku arti a předložka aukščiau — virš.

9. Předložkové konstrukce se v nářečí užívají poměrně často i v případech, kdy si spisovný jazyk vystačí s pády bez předložek nebo s jinými konstrukcemi.

168

VÝZNAM A UŽÍVÁNÍ PŘEDLOŽEK PŘÍZNAČNÝCH PRO JIŽNÍ NÁŘEČÍ SEVEROZÁPADNÍCH AUKŠTAITŮ

Э. ГРИНАВЯЩЕНЕ

Resumé

Článek pojednává o významu a užívání předložek příznačných pro jižní nářečí severozápadních Aukštaitů, jímž se mluví na území litevského jazyka mezi obcemi Smalininkai, Vadžgirys, Girkalnis a Skirsnemunė (okresy Jurbarkas a Raseiniai). Nářeční materiál použitý v článku shromažďovala autorka převážně v letech 1949–1965.

Všechny předložky nářečí jsou podle pádu, který řídí, rozděleny do čtyř hlavních skupin: 1) předložky s genitivem, 2) s akuzativem, 3) s instrumentálem a 4) s několika pády (genitivem, dativem, akuzativem a instrumentálem).

Předložek s genitivem je v nářečí až 38 — více než ve spisovném jazyce. Patří mezi ně také některá příslovce zkoumaného nářečí, např.: abugaliai „na obou koncích“, abusiai „z obou stran“, abysaliai „z obou stran“, ankščiau „dříve“, arčiau „blíže“, paskiau „později“, pirmiau „dříve“, šitapus „na této straně“, toliau „dále“, vėliau „později“, jakož i některé jednotlivé zkostnatělé tvary pádů, např.: kraštų „na okraji“, šaly „na okraji“, viršaus „shora“. Uvedené příklady odrážejí proces rozšiřování kategorie předložek v tomto nářečí o příslovce a jména: tato příslovce a jednotlivé pády nabyly významu předložek.

Předložek s akuzativem je v nářečí stejně jako ve spisovném jazyce; chybí pouze předložka pàs „u“. Předložky s instrumentálem jsou jen dvě: su „s“ a ties „u“, zatímco předložek pojících se s několika pády jsou čtyři: pàs „u“, põ „pod“, šalia „k“ a už „za“. Na rozdíl od spisovného jazyka se předložka pàs v nářečí užívá s genitivem i akuzativem ve stejném významu. Konstrukce předložky pàs s genitivem je příznačná také pro sousední žemaitská nářečí. Předložka põ se užívá s genitivem, dativem, akuzativem a instrumentálem, zatímco už — s genitivem a akuzativem, stejně jako ve spisovném jazyce. Na rozdíl od spisovného jazyka se předložka šalia užívá paralelně s genitivem, dativem i instrumentálem, aniž by se měnil její význam.

Kromě výše uvedených se v nářečí vyskytuje také určitý počet složených předložek tvořených dvěma samostatnými předložkami, např.: arti prie „blízko k“, arti nuo „blízko od“, be šiapus „bez této strany“, be anapus „bez oné strany“, iš šiapus „z této strany“, iš anapus „z oné strany“, be põ „bez potom“, iš põ „zpod“, iš už „zezadu“, išilgai par „podél přes“, į anapus „na onu stranu“, į šiapus „na tuto stranu“, ligi anapus „až na onu stranu“, ligi šiapus „až na tuto stranu“, ligi põ „až po“, netoli nuo „nedaleko od“, nuo anapus „z oné strany“, nuo šiapus „z této strany“, skersai par „napříč přes“, pagal anapus „podél oné strany“. Spolu s nimi se zřídka vyskytují také „trojité“ složené předložky složené ze tří částí, např.: iš už anapus „zpoza oné strany“, iš po šiapus „zpoza této strany“. Ne všechny složky složených předložek jsou navzájem stejně pevně spojeny. Těsnější spojení bylo zaznamenáno mezi složkami takových složených předložek, jako jsou iš už, iš põ, be põ, iš anapus, iš šiapus, ligi anapus, netoli nuo, nuo anapus. Uvedené předložky se v nářečí užívají častěji než ostatní. Obvykle z nich pomocí třetí předložky vznikají „trojité“ předložky. Všechny ostatní složené předložky jsou méně ustálené. Konstrukce všech složených předložek mají nejčastěji místní a časový význam. Druhá složka těchto předložek vždy zpřesňuje význam první.

169

Některé předložky probírané v článku mají v nářečí více významů než odpovídající předložky spisovného jazyka. To se týká předložek añt „na“, aplink „kolem“, aukščiau „výše, nad“, į „do“, iš „od, z“, netoli „blízko“, nuo „od“, prie „u, k“, pro „skrz“. Kromě toho se význam některých předložek rozšířil na úkor jiných předložek. K vyjádření přibližné míry se v nářečí vedle předložky apie stále častěji užívají vazby s předložkami añt, arti, ligi, netoli, į, par. Předložky netoli a aplink se v nářečí užívají jak ve svém vlastním významu, tak ve významu předložky apie, zatímco předložka aukščiau se užívá ve významu předložky virš.

Vazby s předložkami se v nářečí užívají poměrně často i v případech, kdy si spisovný jazyk vystačí s pády nebo jinými konstrukcemi.