B A L T Ų K A L B Ų V E I K S M A Ž O D Ž I O T Y R I N Ė J I M A I

L I E T U V O S T S R M O K S L Ų A K A D E M I J A

M. RUDZĪTE

kmeny O-s nosovým infixem a sto-kmeny v jihovýchodních latgalských nářečích

V baltských jazycích mají stejný význam kmeny o s nosovým infixem a kmeny sto¹. Téměř všechna slovesa s takto tvořeným prézentem jsou intranzitivní. Ve slabice kořene mají velmi často nulový stupeň ablautu². kmeny o s nosovým infixem se vyskytují také v příbuzných jazycích, avšak kmeny sto nejsou mimo baltské jazyky spolehlivě doloženy. Je proto důvod se domnívat, že sufix -st- není v baltských jazycích zděděn z hlubší minulosti, nýbrž vznikl pouze v této jazykové skupině³. V litevštině i lotyštině je však velmi produktivní a má tendenci nahrazovat jiné sufixy při tvoření prézentního kmene intranzitivních sloves. Tato tendence není stejně silná ani v obou uvedených jazycích, ani v jednotlivých nářečních skupinách těchto jazyků. Širší oblast užití získaly kmeny sto v lotyštině. V lotyštině mají prézentní tvar s kmenem sto nejen slovesa s takovou strukturou kořene, která mají v litevštině prézent tvořený sufixem -st-⁴, ale také slovesa, jejichž kořen končí spojením krátké samohlásky s r, l, j a v, např. birst, bira, birt „spadnout“, silst, sila, silt „zahřívat se“, līst, lija, līst „téci, pršet“, grūst, gruva, grūt „zhroutit se“. V litevském spisovném jazyce a v části nářečí se u těchto sloves v prézentu zachoval starší kmen o s nosovým infixem: bū-ra, biro, birti, šyla, šilo, šilti, lỹja, lijo, lyti, griuva, griuvo, griūti. Pouze v jedné části litevských nářečí jsou slovesa s takovou strukturou kořene prézentními kmeny sto^⁵.

V lotyštině mohou být v současnosti kmeny o s nosovým infixem pouze taková slovesa, v jejichž kořeni následuje po krátké samohlásce nějaká souhláska. Ze samohlásek se v kořenech těchto sloves nejčastěji vyskytuje u, méně často i, a, e; na konci kořene jsou nejčastěji neznělé závěrové souhlásky k, p, t, méně často znělé — g, b, d. Ta slovesa, po jejichž krátké kořenové samohlásce následovalo s nebo z, se v lotyštině stejně jako v litevštině od kmenů o s nosovým infixem

^¹ Chr. S. Stang, Das slavische und baltische Verbum, Oslo, 1942, 132. lpp.; J. Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, t. 2., Warszawa, 1965, 320. — 321. lpp.; J. Endzelīns, Baltu valodu skaņas un formas, Rīga, 1948, 190. lpp.

^² J. Endzelīns, op. cit., s. 188 a 190.

^³ E. Hauzenberga-Šturma, Ergänzende Bemerkungen zum baltischen -sta- Präsens, in: Donum Balticum, Stockholm, 1970, s. 180.

^⁴ Chr. S. Stang, op. cit., s. 132–133.

^⁵ Z. Zinkevičius, Lietuvių dialektologija, Vilnius, 1966 (v textu dále LD), s. 337–338; K. Morkūnas, Rytų aukštaičių pietinės tarmės morfologija, in: Lietuvių kalbos gramatikos tyrinėjimai, Vilnius, 1969 (v textu dále LKK XI), s. 134; A. Jonaitītė, Dubingių tarmė, in: Dubingiai, Vilnius, 1971 (v textu dále Dub.), s. 230–231; Lietuvių kalbos gramatika, sv. 2, Morfologija, Vilnius, 1971, s. 224–225.

187

staly se kmeny typu sto, např. kūst, kusa, kust „tát, rozmrazovat“, dziest, dzisa, dzist „uhasit“⁶⁶.

Ačkoli je v lotyštině asi 90 sloves, která mají v přítomném čase kmen typu o s nazálním infixem⁷, v lotyšském spisovném jazyce je z nich známo asi 30 (nepočítaje odvozeniny s předponami)⁸. Také v lotyšských nářečích se počet takových sloves pohybuje mezi 20 a 35⁹.

Výjimku v tomto ohledu představuje několik hlubokých hornolatgalských nářečí, jimiž se mluví v jižním a jihovýchodním cípu Latgalska. Ve Zvirgzdenē, Pildā, Nirzā a dalších nářečích této oblasti je o-kmenů s nazálním infixem jen asi 5–7. Většina sloves, která v lotyštině bývají o-kmeny s nazálním infixem, jsou-li v nářečí vůbec užívána, jsou zde přítomné kmeny typu sto.

Z hlediska vokalismu kořenné slabiky tvoří tyto sto-kmeny dvě skupiny. V jihozápadní části Latgalska mají tato slovesa v přítomném čase stejný vokál jako v infinitivu, např. brukst, bruka, bruktu¹ „sesouvat se dolů“ v Kaunatě, Nirze, Pildě a Zvirgzdeně. V jihozápadní části Latgalska se vokalismus kořenné slabiky těchto sto-kmenů v přítomném čase a infinitivu někdy neshoduje, protože v přítomném čase se vyskytuje vokál očekávaný u o-kmenů s nazálním infixem, např. brūkst² v Galēnech, brūkst² ve Vārkavě (z brukst), bruka, brukt³.

Augšzemnieku rakstu vajadzībām 1933. gadā Rēzeknē izdota P. Stroda „Pareizrakstības vārdnīca“. Vairākiem verbiem, kam latviešu literārajā valodā, lejzemnieku izloksnēs un augšzemnieku izloksnēs Vidzemē un Ziemeļlatgalē tagadnē ir o-celms ar nāsena infiksu, šai vārdnīcā augšzemnieku rakstu valodai par normu izvirzīta sto-celma tagadne.

V mezích získaného materiálu lze podat stručný přehled užívání o-kmenů s nazálním infixem a sto-kmenů v nářečích jižní části Latgalska. Lotyšská lingvistická literatura dosud tomuto jevu věnovala jen malou pozornost. Pro srovnání byly využity také údaje z některých nářečí severního Latgalska.

Aby se předešlo opakování a usnadnilo porozumění analyzovaným slovům, je nejprve uveden infinitiv bez fonetických změn typických pro hornolatgalská nářečí: drupt, nikoli drupt' nebo drūpt', smakt, nikoli smakt' nebo smokt'.

Obvykle je uveden tvar 3. osoby přítomného času. Pokud se v něm objevují fonetické změny typické pro hornolatgalská nářečí, je nejprve uvedena tato forma ve starší hláskové podobě polotučným písmem. Za > značkou následují kurzivou konkrétní nářeční podoby, např. brūkst > brūkst² v Kalupē a Nautrēnech, brūkst² ve Vārkavě.

⁶ Chr. S. Stang, op. cit., s. 132; J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951 (dále v textu — Lgr.), s. 762–763.

⁷ P. Arumaa, Von der Eigenart des Ablauts und der Diathese im Baltischen, — ZfslPh, XXVI, 125. lpp.

⁸ Slovník pravopisu lotyšského jazyka, Riga, 1951.

⁹ K. Draviņš, V. Rūķe, Slovesa a neohebná slova nářečí ve Stende, Lund, 1958, s. 11–12; S. Raģe, Fonetika a morfologie nářečí v Ērgeme, Lugaži a Valce, — Sborník Institutu jazyka a literatury, 8, Riga, 1964, s. 93–94; M. Graudiņa, Nářečí v Laidze a Kandavě, — tamtéž, s. 210–211.

188

Není-li u názvu nářečí uveden žádný pramen, byly použity autorčiny materiály získané dotazováním zástupců uvedených nářečí¹⁰.

Formy získané z pramenů mohou být uvedeny také v 1. osobě jednotného čísla. Pokud již byly v příslušném prameni převedeny do staršího hláskového stavu, jsou vytištěny běžným písmem, např. brūkstu ve Varakļānech EH I 245.

V několika nářečích se souběžně užívají tvary přítomného času. Například v Nirze se u každého slovesa vyskytují tvary přítomného času s -l- i -n-. Od slovesa brukt jsou tam tvary přítomného času brukst || brugla || brugna. V Pildě a jinde jsou tvary přítomného času s -l-: brukst || brugla. Aby tento přehled užívání o-kmenů s nazálním infixem a sto-kmenů nebyl příliš pestrý, paralelní tvary s -l-, resp. -n-, nejsou uvedeny.

Aby bylo vidět, který kmen — o-kmen s n-infixem, nebo sto-kmen — se v dané oblasti užívá, byl sestaven seznam zahrnující slovesa vyskytující se v těchto nářečích, u nichž byl v lotyštině zjištěn o-kmen přítomného času s nazálním infixem, a také slovesa, u nichž je tento kmen rozšířen o -st-. Slovesa jsou rozdělena do 4 skupin podle vokalismu kořenové slabiky. V rámci každé skupiny jsou seřazena abecedně.

1. Slovesa s u v kořeni

brukt „sklouznout dolů; otřít se“

brūk > brūk² Galēnos, brūk² Stirnienē, Šķilbēnos, brūk² Līvānos

brūkstu Varakļānos EH I 245, brūkst > brūkst² Galēnos, brūkst² Strods 61, brūkst² Kalupē, Nautrēnos, brūkst² Vārkavā

brukst Aulejā EH I 245, Aglonā, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, uz-

brukst > izbrukst „prudce chytit“ v Andrupene, Ezerniekos

čupt „uchopit, získat“

čūp > čyup² Aglonā, Galēnos, Stirnienē, čyup ^{Strods 66}

čūpst > čōupst² Vārkavā

čūpst Kaunatā, Zvirgzdenē, apčūpst „cítí“ v Nirze, „ztrácí vědomí“ v Pildě

drupt „drolit se, rozpadat se na drobky“

drūp > dryup² Kalupē Rek. 256, drāup² Līvānos

drūpst > dryupst² v Kalupē Rek. 256, v Nautrēnos

drupst v Aizkalnē, Ezerniekos, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, Strods 71

duzt „roztrhnout se“

dūst v Kaldabrūnā, Skaistā, Varakļānos EH I 345 > dyust² v Kalupē, Stirnienē,

sadūst > sadyust Strods 152, dāust² ve Vārkavā, sadāust² v Līvānos

dust v Aglonā, Andrupenē, sadust v Aizkalnē, Ezerniekos, Kaunatā

¹⁰ Informace o svých rodných nářečích poskytly studentky filologie: V. Stupāne (Aglona), I. Zaharāne (Aizkalne), J. Rapša (Andrupene), R. Ruduka (Bērzpils), V. Kūliņa (Galēni), E. Lozda (Kalupe), I. Čulča (Kārsava), R. Gudreniece (Kaunata), A. Ribaka (Kaunata), V. Seile (Līvāni), S. Gavare (Vārkava), V. Patmalniece (Zvirgzdene); kromě nich poskytly informace také tyto osoby: prof. H. Mauriņa (Nautrēni), doc. E. Soida (Nirza), kandidát filologických věd A. Breidaks (Pilda), učitelka A. Skutele (Stirniene), kandidátka filologických věd B. Reidzāne (Šķilbēni). Informace o nářečích Baltinavas, Bērzgales, Ezernieku, Ozolaines a Rēznas byly získány z diplomových prací studentů, zatímco o nářečí Kalupes také z kandidátské disertace A. Rekeņy (v textu – Rek.). Autorka srdečně děkuje všem pomocníkům.

189

grust „žhnout, doutnat, řeřavět“ grüst > gryust Strods 80, gryust^² v Bērzpilī, Stirnienē, Šķilbēnos grust v Bērzgalē EH I 411, Aglonā, Andrupenē, Kārsavā, Kaunatā, Pildā, Zvirgzdēnē

jukt „rozpadnout se; zešílet“ jūk > jūk^² v Galēnos, Nautrēnos, Šķilbēnos, jūk^² v Līvānos jūkst > jyukst Strods 87, jūkst^² v Aizkalnē, Bērzpilī, Kalupē Reķ. 256, Krāslavā FBR XII 39, Stirnienē, jāukst^² ve Vārkavā jūkst v Aglonā, Andrupenē, Bērzgalē, Ezerniekos, Kārsavā, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdēnē EH I 566

just „cítit, vnímat“¹¹ jūt > jyut Strods 87, jūt^² v Pildā, jūt^² v Aizkalnē, Kalupē Reķ. 255, Nautrēnos, Nirzā, Šķilbēnos, jūt^² ve Vārkavā nejust > najyust Strods 118, nuojust > nūjyust Strods 122

klupt „zakopnout“ klüp > klȳup^² v Nautrēnos, klȳup^² v Kalupē Reķ. 256, klȳup^² v Līvānos klūpst > klȳupst^² v Kalupē Reķ. 256, klȳupst^² ve Vārkavā klupst v Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdēnē, Strods 93

apklust „ztichnout, umlknout“ apklūst > apklȳust^² ve Vārkavā apklust v Ezerniekos, Pildā, Nirzā

saknupt resp. sakņupt „krčit se“ sakņūp > sakņiup^² v Kārsavā sakņūpst > sakņiūpst^² v Kalupē, saknēupst^² ve Vārkavā sakņupst v Galēnos, Kaunatā, Nirzā, Zvirgzdēnē, saknupst v Aglonā, Andrupenē

kust „tát, rozmrazovat“ kūst > kiust^² v Bērzpilī, Kalupē FBR XVIII 47, kȳust^² v Šķilbēnos, kyust Strods 100, kàust^² ve Vārkavā kust v Andrupenē, Nirzā, Pildā, Zvirgzdēnē, izkust > iskust v Ezerniekos

piekust „unavit se“ piekūst > pikȳust^² v Galēnos, Bērzpilī, Kalupē, Kārsavā, Stirnienē, pikȳust^² v Šķilbēnos, pikēust^² ve Vārkavā piekust > pȳkust^² v Aglonā, Andrupenē, Ezerniekos, Kaunatā, Kārsavā, Pildā, pikust Strods 134

(ap)lukt „ochable viset“ aplūk > aplȳuk^² v Aglonā (ap)lūkst > ȳukst^² v Kārsavā, aplēukst^² ve Vārkavā aplukst v Andrupenē, Aglonā, Galēnos, Zvirgzdēnē

atlupt „uvolnit se, odpadnout“ atlūp > atlyup^² ve Šķilbēnos, atlūp^² v Līvānech atlūpst > atlyupst^² v Kalupē, atlūpst^² ve Vārkavě atlupt v Agloně, Kaunatě, Zvirgzdenē

¹¹ V mnoha horních nářečích tento zděděný slovesný tvar vytlačila výpůjčka čustavāt.

190

mukt „sklouznout dolů“

mūk > myūk² v Bērzpilī, Galēnos, Nautrēnos, Šķilbēnos, v Kalupē Rēķ. 255, màuk² v Līvānech

mūkst ve Varakļānech EH I 830 > màukst² v Kalupē Rēķ. 255, myukst² ve Vārkavě

mukst v Agloně, Kaunatě, Kārsavě FBR XII 56, Nirze, Zvirgzdenē, Strods 115

muzt „otupit (o zubech)“

mūstu ve Vārkavě, Varakļānech ME II 676

plukt „pouštět barvu“

plūk > plyuk² v Bērzpilī, Galēnos, Šķilbēnos, pl̄yuk² v Kalupē Rēķ. 256, plàuk² v Līvānech

plūkst > pl̄yukst² v Kalupē Rēķ. 256, nuoplūkst > nūplyukst Strods 124

plukst v Agloně, Andrupenē, Ezerniekos, Kārsavě, Kaunatě, Nirze, Pildā, Zvirgzdenē

sarukt „scvrkávat se“

sarūk > sariuk² v Galēnos, Kārsavě

sarūkst > sarūkst² ve Vārkavě

sarukst v Agloně, Kaunatě, Zvirgzdenē

sprukt „uvolnit se, dát se do pohybu, rozběhnout se“

sprūk > spr̄iuk² v Bērzpilī, Galēnos, spr̄yuk² v Kārsavā, Stirnienē, Šķilbēnos, spràuk² v Līvānos

sprūkst > spryukst Strods 163, spràukst² ve Vārkavě

sprukst Aglonā, Andrupenē, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē

piespugt „nafouknout se“

nafukuje > pīspyugst Strods 135

sust „dusit se, být nafouknutý“

sūt > syūt² Baltinavā, Bērzpilī, Galēnos, Kalupē Rēķ. 255, Rēznā, Stirnienē, Šķilbēnos, sàut² Līvānos

sūst > syust Strods 167, sàust² ve Vārkavě

sust Aglonā, Andrupenē, Aulejā EH II 604, Bērzgalē, Ezerniekos, Kārsavā, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē

šļukt „klouzat, sklouznout“

šļūk > šļuk² v Bērzgalē, Bērzpilī, Galēnos, Kalupē Rēķ. 256, Kārsavā, šļyuk² v Baltinavě, Šķilbēnos, šļeuk² v Līvānech

šļūkst > šļukst² v Kalupē Rēķ. 256, Stirnienē, šļeukst² ve Vārkavě

šļukst Aglonā, Andrupenē, Ezerniekos, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, Strods 171

šmukt „opařit se, otřít se“

šmūk > šmyuk² v Bērzpilī, Galēnos, Rēznā, Kalupē Rēķ. 255, šmàuk² v Līvānech

šmūkst > šmyukst² v Kalupē Rēķ. 255, v Rēznā, Stirnienē, šmàukst² ve Vārkavā

šmukst v Aglonā, Andrupenē, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, Strods 171

šprukt „uvolnit se, vyrazit, rozběhnout se pryč“

šprūk > špryuk² v Kalupē Rēķ. 256

šprūkst > špryukst² v Kalupē Rēķ. 256

191

trupt „rozpadat se na drobky“

trūpst > trȳupst^² ve Stirnienē

trupst v Aulejā EH II 699, v Zvirgzdenē, aptrupst v Aglonā

trust „stát se střapatým“

trūst > trỳust^² v Bērzpilī, Šķilbēnos, nuotrūst > nūtràust^² ve Vārkavā

trust v Kārsavā, aptrust v Aglonā, Andrupenē, Zvirgzdenē

tukt „ztučnět; při tučnění uhynout“

(ap)tūk > aptȳuk^² v Aglonā, Galēnos, tūku^² v Aulejā EH II 701

aptūkst > aptȳukst^² v Bērzpilī, Kalupē

tukst v Aulejā EH II 701, v Kārsavā, Kaunatā, Nirzā, aptukst v Andrupenē, Pildā

zust „ztratit se, zmizet“

zūd > zȳut^² v Galēnech, Kalupē Rēk. 255, Stirnienē, Šķilbēnos, zȳut^² ve Vārkavě

zūst > zyust Strods 190, nuozūst > nūzyust Strods 126

zust v Agloně, Zvirgzdenē

2. Slovesa s i v kořeni

dribt „rozpadat se na drobky“

drīb > drēip^² ve Šķilbēnos

drīb st > dry pst v Pildā, Šķilbēnos, Zvirgzdenē

dript „roztrhnout se, obrousit se“

apdrīpst > apdrypst v Kārsavā, Nirzā

krist „padat“

krit > krēit^² Aglonā, Andrupenē, Baltinavā, Bērzgalē, Bērzpilī, Ezerniekos, Galēnos, Kalupē Rēk. 255, Kārsavā, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Stirnienē, Šķilbēnos, Vārkavā, Zvirgzdenē, Strods 97

lipt „lepit“

lip > l’ēip^² v Baltinavā, Bērzpilī, Šķilbēnos

lipst > l’ēipst^² Baltinavā, Aglonā, Galēnos, Kalupē Rēk. 255, Līvānos, Rēznā, Stirnienē, Vārkavā, leipst Strods 105

lipst > lypst Aglonā, Aizkalnē, Andrupenē, Kārsavā, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, dalypst Ezerniekos

Kalupē vedle l’ēipst^² užívaný tvar l’ip^² je zřejmě převzat z literárního jazyka.

mist

mīt Strods 113

nuomist „otupět (o zubech)“

nuomist > nūmēist^² Vārkavā, nūmīzt Strods 123

nuomist > nūmyst^² Šķilbēnos, Nirzā

nikt „zchátrat, upadat“

nikst > neikst Strods 105, nēikst^² Kaunatā, Kalupē, Vārkavā

nikst > nykst Aglonā, Ezerniekos, Nirzā

apnikt „zprotivit se“

apnik > apnēik^² Bērzpilī, Rēznā

192

apnīkst > apneikst Strods 51, apnēikst^² v Aizkalne, Kalupē, Līvānos, Rēznā, Stirnienē, Vārkavā

apnīkst > apnykst v Andrupene, Kārsavě, Kaunatě, Nirzā, Zvirgzdenē

atnikt „?“

atnik > atnēik^² v Kalupē Reķ. 256

atnikst > atnēikst^² v Kalupē Reķ. 256

rikt „srážet se“

rikst > rykst Nirzā

sikt „vyschnout, klesnout“

sikst > šēikst^² Vārkavā

snigt „sněžit“

snig > šņēik^² Kārsavā

snigst > snykst Aglonā, Andrupenē, Pildā, Zvirgzdenē EH II 543

iztikt „vystačit si“

iztik > ištʼēik^² Vārkavā

nuotikt „stát se“

nuotik > nùtʼēik^² Kalupē, Kaunatā, Vārkavā, Varakļānos Lgr. 746

nuotikst > nùtʼēikst^² ve Vārkavě

patikt „líbit se“

patik > patʼēik^² Aizkalnē, Aglonā, Andrupenē, Bēr­zpilī, Galēnos, Kaunatā, Līvānos, Nirzā, Pildā, Stirnienē, Šķilbēnos, Vārkavā

patikst > patʼēikst^² ve Vārkavě

satikt „vycházet spolu“

satīk > satʼēik^² Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, Viškos Ceļi IX 388, Kaunatā, Bēr­zpilī, Dagdā Lgr. 746

tikt „stát se“

tīk > tʼēik^² Aizkalnē, Aglonā, Andrupenē, Bēr­zpilī, Galēnos, Kaunatā, Līvānos, Nirzā, Pildā, Stirnienē, Šķilbēnos, Vārkavā a jinde¹².

3. Slovesa s a v kořeni

lakt „pít“

luok > lūk^² v Andrupene, Bērzpilī, Ezerniekos, Kalupē Reķ. 255, Kaunatā, Līvānos, Rēznā, lūk Strods 101

plakt resp. saplakt „spadnout dohromady, scvrknout se“

sapluok > saplūk^² v Agloně, Galēnos, Kārsavě, Līvānos

sapluokst > saplūkst^² ve Vārkavě

(sa)plakst > plokst Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, Strods 136, saplokst v Bērzgalē, Kaunatā

prast „umět, rozumět“

pruot > prūt^² v Agloně, Andrupenē, Baltinavě, Bērzgalē, Bēr­zpilī, Galēnos, Kalupē Reķ. 255, Kaunatā, Kārsavě, Nirzā, Līvānos, Pildā, Stirnienē, Zvirgzdenē

¹²Podrobněji o přítomném čase tohoto slovesa viz Lgr. s. 746.

13. 902

193

saprast „rozumět, umět“

sapruot > saprūt Strods 154, saprūt² v Andrupene, Agloně, Baltinavě, Bērzgalē, Bērzpilī, Galēnos, Kaunatě, Kārsavě, Nirzě, Pildě, Stirnienē, Zvirgzdenē, Vārkavě

rakt „kopat“

ruok > rūk Strods 144, rūk² v Andrupenē, Baltinavě, Bērzpilī, Kalupē Reķ. 255, Kaunatě, Līvānos, Rēznā, Vārkavě

smakt „nemoci dýchat“

smuok > smūk² v Baltinavě, Bērzgalē, Bērzpilī, Kārsavě, Līvānos

aizsmuok > aizsmūk² „zachraptí“ v Andrupenē, Šķilbēnos

nuosmuokst > nūsmūkst² „dusí se“ ve Vārkavě

smakst > smokst v Kalupē Reķ. 257, Kaunatě, Nirzě, Pildě, Zvirgzdenē, při-

smakst > pīsmokst „zatuchne, zasmrádne“ Strods 135

smūk > smyuk Strods 160, smyuk² ve Stirnienē, sasmūk > sasmȳuk² „zatuchne“ v Galēnos

smūkst > smyukst² v Kalupē, smūkst² ve Vārkavě, aizsmūkst > aizsmyukst „zachraptí“ Strods 48, nuosmūkst > nūsmuykst „dusí se“ Strods 125

tapt „stát se“

tuop > tūp Strods 175, tūp² v Bērzgalē, Kalupē Reķ. 255

tūp > tȳup² ve Stirnienē

zagt „krást“

zuog > zūg Strods 188, zūk² v Agloně, Andrupene, Baltinavě, Bērzpilī, Ezerniekos, Galēnos, Kaunatě, Kārsavě, Kalupē, Līvāni, Nirzā, Pildā, Stirnienē, Šķilbēnos, Vārkavě, Zvirgzdenē

4. Slovesa s e v kořeni

dzist „vyhasnout“

dziest > dzist Strods 73, žīst² v Kalupē Reķ. 257, Ezerniekos, Zvirgzdenē, Vārkavě, Stirnienē, Šķilbēnos

dzist > ȝyst v Nirzā, Pildā

ģist „tušit, domnívat se“?

ģiest > gist Strods 77

aiztikt „dotknout se; dosáhnout“

aiztiek > àist’īk² v Agloně, Andrupene, Galēnos, Kalupē, Kaunatě, Stirnienē, Vārkavě.

V jihovýchodních latgalských nářečích se tedy mezi o-kmeny s nazálním infixem vyskytují slovesa just, krist, -prast, rakt, tapt, -tikt, zagt. Vzhledem k tomu, že ne všechna tato slovesa jsou známa v každém nářečí, je v některých nářečích o-kmenů s nazálním infixem velmi málo. Například v Nirze patří do této skupiny sloves just, krist, -prast, -tikt, zagt, protože starší generace tam sloveso tapt neužívá, zatímco ve významu „lakt“ užívá sloveso lakatēt a ve významu „kopat“ sloveso raust. Podobně je tomu také v Pildě.

kmeny sto se kromě míst, kde se občas vyskytuje o-kmen s nazálním infixem, tu a tam objevují také v nářečích nižších Lotyšů a v západních nářečích hornolotyšského dialektu. Některé

194

13*

195

Takové případy jsou zaznamenány také ve starých slovnících a gramatikách. Nikde se však tento jev nevyskytuje v takovém rozsahu jako v jihovýchodních latgalských nářečích¹³.

Také ve východoaukštaitských a dzūkijských nářečích litevštiny se vyskytuje přítomný čas sto-kmenů u sloves s krátkou samohláskou kořene před sykavkami, např. dūpsta || dūmba, klūpsta || klūmba aj. Pašīle, Musninkos a jinde LKK XI 134, lipsta || līpa v Zietele LD 338, smunksta v Dubingiai Dub. 231.

Hypotézu P. Arumaa, že slovesa s krátkou kmenovou samohláskou mohla mít původně v přítomném čase oba typy kmenů — jak o-celmi s nosovou infixací, tak také sto-celmi¹⁴, nelze přijmout, připustíme-li, že sto-celmi jsou typické pouze pro baltské jazyky. Lze se domnívat, že šíření sufixu -st- v tomto kraji souvisí s tím, že sto-celmi lépe zachovaly intranzitivní význam než o-celmi s nosovou infixací. o-celmi s nosovou infixací, které se vyskytují v jihovýchodních latgalských nářečích, jsou skutečně většinou tranzitivní slovesa — just, lakt, -prast, rakt, zagt. sto-celmi se v tomto kraji tvoří také u několika dalších sloves, která mají v ostatní lotyštině jiný kmen přítomného času, např.,

migt „usínat“

miegt > mikst² v Kalupē, Vārkavā

migst > mykst v Andrupene, Ezerniekos, Agloně, Kaunatě, Nirze, Pildě, Zvirgzdeně; srov. Lgr. 733 a 752

stigt „klesnout, zabořit se“

stigst > stēikst² ve Vārkavě

stigst > stykst v Agloně, Kaunatě, Zvirgzdeně, stygst Strods 165

(uz)augt „dorůst, růst“

augst > aukst v Andrupene

uzaugst > izaukst v Andrupene, Zvirgzdeně, pieaugst > piaukst² v Zvirgzdeně vedle aug se užívá také > auk; srov. aug, ale nūaugst Strods 57 a 121; srov. Lgr. 738

slūkt > „klouzat, smýkat se“

slūkst > šļūkst Strods 171, šļūkst² v Kaunatě, Zvirgzdeně, šļeukst² ve Vārkavě; srov. Lgr. 769.

Zkratky

Dub. — Dubingiai, Vilnius, 1971.

EH — J. Endzelīns a E. Hauzenberga, Dodatky a opravy ke slovníku lotyšského jazyka K. Mīlenbahse, I, Riga, 1934—1938; II, Riga, 1938—1946.

FBR — Filologu biedrības Raksti, Riga, I — XX, 1921—1940.

LD — Z. Zinkevičius, Lietuvių dialektologija, Vilnius, 1966.

Lgr. — J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951.

LKK — Otázky litevské jazykovědy, I —, Vilnius, 1957 —.

Reķ. — A. Reķēna, Nářečí Kalupes. (Fonetika. Morfologie. Lexikum.) Kandidátská disertace. Liepāja, 1962 (Rukopis je uložen ve Fundamentální knihovně Akademie věd LSSR).

Strods — P. Strods, Pareizraksteibas vōrdneica, Rēzeknē, 1933.

ZfslPh — Zeitschrift für slavische Philologie, I — XX, Lipsko, 1924—1950; XXI —, Heidelberg, 1951 —.

¹³ Lgr. 762.—763. s.

¹⁴ P. Arumaa, op. cit., s. 143.

196

М. РУДЗИТЕ

PRÉZENTNÍ KMENY S INFIXEM -n- A SUFIXEM -st- V NÁŘEČÍCH JIHOVÝCHODNÍ ČÁSTI LATGALSKE

Resumé

V lotyšském spisovném jazyce je počet sloves, která tvoří přítomný čas pomocí infixu -n-, malý — přibližně 30, nepočítáme-li tvary s předponami. Přibližně stejný počet takových sloves se vyskytuje i v nářečích, s výjimkou jihovýchodní části Latgalska. V těchto nářečích si přítomný čas s infixem -n- zachovala slovesa just, krist, -prast, -tikt, sagt. Tam, kde se vyskytují slovesa lakt, rakt, tarpt, tvoří i tato slovesa přítomný čas pomocí infixu. Většina sloves, která mají ve spisovné lotyštině přítomný čas s infixem, tvoří v jihovýchodní části Latgalska přítomný čas pomocí sufixu -st-, např. klupst (spisovné klūp), drupst (spisovné drūp), līpst (spisovné līp) atd. V těchto nářečích je patrná expanze sufixu -st-, stejně jako v části litevských nářečí.

Rozšíření tohoto jevu částečně znázorňuje mapa, která zachycuje tvar 3. osoby přítomného času sloves sust a līpt.