O-celmi ar nāseņa infiksu un sto-celmi Latgales dienvidaustrumu izloksnēs

B A L T Ų K A L B Ų V E I K S M A Ž O D Ž I O T Y R I N Ė J I M A I L I E T U V O S T S R M O K S L Ų A K A D E M I J A M. RUDZĪTE kmeny O-s nosovým infixem a sto-kmeny v jihovýchodních latgalských nářečích V baltských jazycích mají stejný význam kmeny o s nosovým infixem a kmeny sto¹. Téměř všechna slovesa s takto tvořeným prézentem jsou intranzitivní. Ve slabice kořene mají velmi často nulový stupeň ablautu². kmeny o s nosovým infixem se vyskytují také v příbuzných jazycích, avšak kmeny sto nejsou mimo baltské jazyky spolehlivě doloženy. Je proto důvod se domnívat, že sufix -st- není v baltských jazycích zděděn z hlubší minulosti, nýbrž vznikl pouze v této jazykové skupině³. V litevštině i lotyštině je však velmi produktivní a má tendenci nahrazovat jiné sufixy při tvoření prézentního kmene intranzitivních sloves. Tato tendence není stejně silná ani v obou uvedených jazycích, ani v jednotlivých nářečních skupinách těchto jazyků. Širší oblast užití získaly kmeny sto v lotyštině. V lotyštině mají prézentní tvar s kmenem sto nejen slovesa s takovou strukturou kořene, která mají v litevštině prézent tvořený sufixem -st-⁴, ale také slovesa, jejichž kořen končí spojením krátké samohlásky s r, l, j a v, např. birst, bira, birt „spadnout“, silst, sila, silt „zahřívat se“, līst, lija, līst „téci, pršet“, grūst, gruva, grūt „zhroutit se“. V litevském spisovném jazyce a v části nářečí se u těchto sloves v prézentu zachoval starší kmen o s nosovým infixem: bū-ra, biro, birti, šyla, šilo, šilti, lỹja, lijo, lyti, griuva, griuvo, griūti. Pouze v jedné části litevských nářečí jsou slovesa s takovou strukturou kořene prézentními kmeny sto⁵. V lotyštině mohou být v současnosti kmeny o s nosovým infixem pouze taková slovesa, v jejichž kořeni následuje po krátké samohlásce nějaká souhláska. Ze samohlásek se v kořenech těchto sloves nejčastěji vyskytuje u, méně často i, a, e; na konci kořene jsou nejčastěji neznělé závěrové souhlásky k, p, t, méně často znělé — g, b, d. Ta slovesa, po jejichž krátké kořenové samohlásce následovalo s nebo z, se v lotyštině stejně jako v litevštině od kmenů o s nosovým infixem ¹ Chr. S. Stang, Das slavische und baltische Verbum, Oslo, 1942, 132. lpp.; J. Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, t. 2., Warszawa, 1965, 320. — 321. lpp.; J. Endzelīns, Baltu valodu skaņas un formas, Rīga, 1948, 190. lpp. ² J. Endzelīns, op. cit., s. 188 a 190. ³ E. Hauzenberga-Šturma, Ergänzende Bemerkungen zum baltischen -sta- Präsens, in: Donum Balticum, Stockholm, 1970, s. 180. ⁴ Chr. S. Stang, op. cit., s. 132–133. ⁵ Z. Zinkevičius, Lietuvių dialektologija, Vilnius, 1966 (v textu dále LD), s. 337–338; K. Morkūnas, Rytų aukštaičių pietinės tarmės morfologija, in: Lietuvių kalbos gramatikos tyrinėjimai, Vilnius, 1969 (v textu dále LKK XI), s. 134; A. Jonaitītė, Dubingių tarmė, in: Dubingiai, Vilnius, 1971 (v textu dále Dub.), s. 230–231; Lietuvių kalbos gramatika, sv. 2, Morfologija, Vilnius, 1971, s. 224–225. 187 staly se kmeny typu sto, např. kūst, kusa, kust „tát, rozmrazovat“, dziest, dzisa, dzist „uhasit“⁶⁶. Ačkoli je v lotyštině asi 90 sloves, která mají v přítomném čase kmen typu o s nazálním infixem⁷, v lotyšském spisovném jazyce je z nich známo asi 30 (nepočítaje odvozeniny s předponami)⁸. Také v lotyšských nářečích se počet takových sloves pohybuje mezi 20 a 35⁹. Výjimku v tomto ohledu představuje několik hlubokých hornolatgalských nářečí, jimiž se mluví v jižním a jihovýchodním cípu Latgalska. Ve Zvirgzdenē, Pildā, Nirzā a dalších nářečích této oblasti je o-kmenů s nazálním infixem jen asi 5–7. Většina sloves, která v lotyštině bývají o-kmeny s nazálním infixem, jsou-li v nářečí vůbec užívána, jsou zde přítomné kmeny typu sto. Z hlediska vokalismu kořenné slabiky tvoří tyto sto-kmeny dvě skupiny. V jihozápadní části Latgalska mají tato slovesa v přítomném čase stejný vokál jako v infinitivu, např. brukst, bruka, bruktu¹ „sesouvat se dolů“ v Kaunatě, Nirze, Pildě a Zvirgzdeně. V jihozápadní části Latgalska se vokalismus kořenné slabiky těchto sto-kmenů v přítomném čase a infinitivu někdy neshoduje, protože v přítomném čase se vyskytuje vokál očekávaný u o-kmenů s nazálním infixem, např. brūkst² v Galēnech, brūkst² ve Vārkavě (z brukst), bruka, brukt³. Augšzemnieku rakstu vajadzībām 1933. gadā Rēzeknē izdota P. Stroda „Pareizrakstības vārdnīca“. Vairākiem verbiem, kam latviešu literārajā valodā, lejzemnieku izloksnēs un augšzemnieku izloksnēs Vidzemē un Ziemeļlatgalē tagadnē ir o-celms ar nāsena infiksu, šai vārdnīcā augšzemnieku rakstu valodai par normu izvirzīta sto-celma tagadne. V mezích získaného materiálu lze podat stručný přehled užívání o-kmenů s nazálním infixem a sto-kmenů v nářečích jižní části Latgalska. Lotyšská lingvistická literatura dosud tomuto jevu věnovala jen malou pozornost. Pro srovnání byly využity také údaje z některých nářečí severního Latgalska. Aby se předešlo opakování a usnadnilo porozumění analyzovaným slovům, je nejprve uveden infinitiv bez fonetických změn typických pro hornolatgalská nářečí: drupt, nikoli drupt' nebo drūpt', smakt, nikoli smakt' nebo smokt'. Obvykle je uveden tvar 3. osoby přítomného času. Pokud se v něm objevují fonetické změny typické pro hornolatgalská nářečí, je nejprve uvedena tato forma ve starší hláskové podobě polotučným písmem. Za > značkou následují kurzivou konkrétní nářeční podoby, např. brūkst > brūkst² v Kalupē a Nautrēnech, brūkst² ve Vārkavě. ⁶ Chr. S. Stang, op. cit., s. 132; J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951 (dále v textu — Lgr.), s. 762–763. ⁷ P. Arumaa, Von der Eigenart des Ablauts und der Diathese im Baltischen, — ZfslPh, XXVI, 125. lpp. ⁸ Slovník pravopisu lotyšského jazyka, Riga, 1951. ⁹ K. Draviņš, V. Rūķe, Slovesa a neohebná slova nářečí ve Stende, Lund, 1958, s. 11–12; S. Raģe, Fonetika a morfologie nářečí v Ērgeme, Lugaži a Valce, — Sborník Institutu jazyka a literatury, 8, Riga, 1964, s. 93–94; M. Graudiņa, Nářečí v Laidze a Kandavě, — tamtéž, s. 210–211. 188 Není-li u názvu nářečí uveden žádný pramen, byly použity autorčiny materiály získané dotazováním zástupců uvedených nářečí10. Formy získané z pramenů mohou být uvedeny také v 1. osobě jednotného čísla. Pokud již byly v příslušném prameni převedeny do staršího hláskového stavu, jsou vytištěny běžným písmem, např. brūkstu ve Varakļānech EH I 245. V několika nářečích se souběžně užívají tvary přítomného času. Například v Nirze se u každého slovesa vyskytují tvary přítomného času s -l- i -n-. Od slovesa brukt jsou tam tvary přítomného času brukst || brugla || brugna. V Pildě a jinde jsou tvary přítomného času s -l-: brukst || brugla. Aby tento přehled užívání o-kmenů s nazálním infixem a sto-kmenů nebyl příliš pestrý, paralelní tvary s -l-, resp. -n-, nejsou uvedeny. Aby bylo vidět, který kmen — o-kmen s n-infixem, nebo sto-kmen — se v dané oblasti užívá, byl sestaven seznam zahrnující slovesa vyskytující se v těchto nářečích, u nichž byl v lotyštině zjištěn o-kmen přítomného času s nazálním infixem, a také slovesa, u nichž je tento kmen rozšířen o -st-. Slovesa jsou rozdělena do 4 skupin podle vokalismu kořenové slabiky. V rámci každé skupiny jsou seřazena abecedně. 1. Slovesa s u v kořeni brukt „sklouznout dolů; otřít se“ brūk > brūk2 Galēnos, brūk2 Stirnienē, Šķilbēnos, brūk2 Līvānos brūkstu Varakļānos EH I 245, brūkst > brūkst2 Galēnos, brūkst2 Strods 61, brūkst2 Kalupē, Nautrēnos, brūkst2 Vārkavā brukst Aulejā EH I 245, Aglonā, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, uz- brukst > izbrukst „prudce chytit“ v Andrupene, Ezerniekos čupt „uchopit, získat“ čūp > čyup2 Aglonā, Galēnos, Stirnienē, čyup Strods 66 čūpst > čōupst2 Vārkavā čūpst Kaunatā, Zvirgzdenē, apčūpst „cítí“ v Nirze, „ztrácí vědomí“ v Pildě drupt „drolit se, rozpadat se na drobky“ drūp > dryup2 Kalupē Rek. 256, drāup2 Līvānos drūpst > dryupst2 v Kalupē Rek. 256, v Nautrēnos drupst v Aizkalnē, Ezerniekos, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, Strods 71 duzt „roztrhnout se“ dūst v Kaldabrūnā, Skaistā, Varakļānos EH I 345 > dyust2 v Kalupē, Stirnienē, sadūst > sadyust Strods 152, dāust2 ve Vārkavā, sadāust2 v Līvānos dust v Aglonā, Andrupenē, sadust v Aizkalnē, Ezerniekos, Kaunatā 10 Informace o svých rodných nářečích poskytly studentky filologie: V. Stupāne (Aglona), I. Zaharāne (Aizkalne), J. Rapša (Andrupene), R. Ruduka (Bērzpils), V. Kūliņa (Galēni), E. Lozda (Kalupe), I. Čulča (Kārsava), R. Gudreniece (Kaunata), A. Ribaka (Kaunata), V. Seile (Līvāni), S. Gavare (Vārkava), V. Patmalniece (Zvirgzdene); kromě nich poskytly informace také tyto osoby: prof. H. Mauriņa (Nautrēni), doc. E. Soida (Nirza), kandidát filologických věd A. Breidaks (Pilda), učitelka A. Skutele (Stirniene), kandidátka filologických věd B. Reidzāne (Šķilbēni). Informace o nářečích Baltinavas, Bērzgales, Ezernieku, Ozolaines a Rēznas byly získány z diplomových prací studentů, zatímco o nářečí Kalupes také z kandidátské disertace A. Rekeņy (v textu – Rek.). Autorka srdečně děkuje všem pomocníkům. 189 grust „žhnout, doutnat, řeřavět“ grüst > gryust Strods 80, gryust² v Bērzpilī, Stirnienē, Šķilbēnos grust v Bērzgalē EH I 411, Aglonā, Andrupenē, Kārsavā, Kaunatā, Pildā, Zvirgzdēnē jukt „rozpadnout se; zešílet“ jūk > jūk² v Galēnos, Nautrēnos, Šķilbēnos, jūk² v Līvānos jūkst > jyukst Strods 87, jūkst² v Aizkalnē, Bērzpilī, Kalupē Reķ. 256, Krāslavā FBR XII 39, Stirnienē, jāukst² ve Vārkavā jūkst v Aglonā, Andrupenē, Bērzgalē, Ezerniekos, Kārsavā, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdēnē EH I 566 just „cítit, vnímat“11 jūt > jyut Strods 87, jūt² v Pildā, jūt² v Aizkalnē, Kalupē Reķ. 255, Nautrēnos, Nirzā, Šķilbēnos, jūt² ve Vārkavā nejust > najyust Strods 118, nuojust > nūjyust Strods 122 klupt „zakopnout“ klüp > klȳup² v Nautrēnos, klȳup² v Kalupē Reķ. 256, klȳup² v Līvānos klūpst > klȳupst² v Kalupē Reķ. 256, klȳupst² ve Vārkavā klupst v Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdēnē, Strods 93 apklust „ztichnout, umlknout“ apklūst > apklȳust² ve Vārkavā apklust v Ezerniekos, Pildā, Nirzā saknupt resp. sakņupt „krčit se“ sakņūp > sakņiup² v Kārsavā sakņūpst > sakņiūpst² v Kalupē, saknēupst² ve Vārkavā sakņupst v Galēnos, Kaunatā, Nirzā, Zvirgzdēnē, saknupst v Aglonā, Andrupenē kust „tát, rozmrazovat“ kūst > kiust² v Bērzpilī, Kalupē FBR XVIII 47, kȳust² v Šķilbēnos, kyust Strods 100, kàust² ve Vārkavā kust v Andrupenē, Nirzā, Pildā, Zvirgzdēnē, izkust > iskust v Ezerniekos piekust „unavit se“ piekūst > pikȳust² v Galēnos, Bērzpilī, Kalupē, Kārsavā, Stirnienē, pikȳust² v Šķilbēnos, pikēust² ve Vārkavā piekust > pȳkust² v Aglonā, Andrupenē, Ezerniekos, Kaunatā, Kārsavā, Pildā, pikust Strods 134 (ap)lukt „ochable viset“ aplūk > aplȳuk² v Aglonā (ap)lūkst > ȳukst² v Kārsavā, aplēukst² ve Vārkavā aplukst v Andrupenē, Aglonā, Galēnos, Zvirgzdēnē atlupt „uvolnit se, odpadnout“ atlūp > atlyup² ve Šķilbēnos, atlūp² v Līvānech atlūpst > atlyupst² v Kalupē, atlūpst² ve Vārkavě atlupt v Agloně, Kaunatě, Zvirgzdenē 11 V mnoha horních nářečích tento zděděný slovesný tvar vytlačila výpůjčka čustavāt. 190 mukt „sklouznout dolů“ mūk > myūk2 v Bērzpilī, Galēnos, Nautrēnos, Šķilbēnos, v Kalupē Rēķ. 255, màuk2 v Līvānech mūkst ve Varakļānech EH I 830 > màukst2 v Kalupē Rēķ. 255, myukst2 ve Vārkavě mukst v Agloně, Kaunatě, Kārsavě FBR XII 56, Nirze, Zvirgzdenē, Strods 115 muzt „otupit (o zubech)“ mūstu ve Vārkavě, Varakļānech ME II 676 plukt „pouštět barvu“ plūk > plyuk2 v Bērzpilī, Galēnos, Šķilbēnos, pl̄yuk2 v Kalupē Rēķ. 256, plàuk2 v Līvānech plūkst > pl̄yukst2 v Kalupē Rēķ. 256, nuoplūkst > nūplyukst Strods 124 plukst v Agloně, Andrupenē, Ezerniekos, Kārsavě, Kaunatě, Nirze, Pildā, Zvirgzdenē sarukt „scvrkávat se“ sarūk > sariuk2 v Galēnos, Kārsavě sarūkst > sarūkst2 ve Vārkavě sarukst v Agloně, Kaunatě, Zvirgzdenē sprukt „uvolnit se, dát se do pohybu, rozběhnout se“ sprūk > spr̄iuk2 v Bērzpilī, Galēnos, spr̄yuk2 v Kārsavā, Stirnienē, Šķilbēnos, spràuk2 v Līvānos sprūkst > spryukst Strods 163, spràukst2 ve Vārkavě sprukst Aglonā, Andrupenē, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē piespugt „nafouknout se“ nafukuje > pīspyugst Strods 135 sust „dusit se, být nafouknutý“ sūt > syūt2 Baltinavā, Bērzpilī, Galēnos, Kalupē Rēķ. 255, Rēznā, Stirnienē, Šķilbēnos, sàut2 Līvānos sūst > syust Strods 167, sàust2 ve Vārkavě sust Aglonā, Andrupenē, Aulejā EH II 604, Bērzgalē, Ezerniekos, Kārsavā, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē šļukt „klouzat, sklouznout“ šļūk > šļuk2 v Bērzgalē, Bērzpilī, Galēnos, Kalupē Rēķ. 256, Kārsavā, šļyuk2 v Baltinavě, Šķilbēnos, šļeuk2 v Līvānech šļūkst > šļukst2 v Kalupē Rēķ. 256, Stirnienē, šļeukst2 ve Vārkavě šļukst Aglonā, Andrupenē, Ezerniekos, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, Strods 171 šmukt „opařit se, otřít se“ šmūk > šmyuk2 v Bērzpilī, Galēnos, Rēznā, Kalupē Rēķ. 255, šmàuk2 v Līvānech šmūkst > šmyukst2 v Kalupē Rēķ. 255, v Rēznā, Stirnienē, šmàukst2 ve Vārkavā šmukst v Aglonā, Andrupenē, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, Strods 171 šprukt „uvolnit se, vyrazit, rozběhnout se pryč“ šprūk > špryuk2 v Kalupē Rēķ. 256 šprūkst > špryukst2 v Kalupē Rēķ. 256 191 trupt „rozpadat se na drobky“ trūpst > trȳupst² ve Stirnienē trupst v Aulejā EH II 699, v Zvirgzdenē, aptrupst v Aglonā trust „stát se střapatým“ trūst > trỳust² v Bērzpilī, Šķilbēnos, nuotrūst > nūtràust² ve Vārkavā trust v Kārsavā, aptrust v Aglonā, Andrupenē, Zvirgzdenē tukt „ztučnět; při tučnění uhynout“ (ap)tūk > aptȳuk² v Aglonā, Galēnos, tūku² v Aulejā EH II 701 aptūkst > aptȳukst² v Bērzpilī, Kalupē tukst v Aulejā EH II 701, v Kārsavā, Kaunatā, Nirzā, aptukst v Andrupenē, Pildā zust „ztratit se, zmizet“ zūd > zȳut² v Galēnech, Kalupē Rēk. 255, Stirnienē, Šķilbēnos, zȳut² ve Vārkavě zūst > zyust Strods 190, nuozūst > nūzyust Strods 126 zust v Agloně, Zvirgzdenē 2. Slovesa s i v kořeni dribt „rozpadat se na drobky“ drīb > drēip² ve Šķilbēnos drīb st > dry pst v Pildā, Šķilbēnos, Zvirgzdenē dript „roztrhnout se, obrousit se“ apdrīpst > apdrypst v Kārsavā, Nirzā krist „padat“ krit > krēit² Aglonā, Andrupenē, Baltinavā, Bērzgalē, Bērzpilī, Ezerniekos, Galēnos, Kalupē Rēk. 255, Kārsavā, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Stirnienē, Šķilbēnos, Vārkavā, Zvirgzdenē, Strods 97 lipt „lepit“ lip > l’ēip² v Baltinavā, Bērzpilī, Šķilbēnos lipst > l’ēipst² Baltinavā, Aglonā, Galēnos, Kalupē Rēk. 255, Līvānos, Rēznā, Stirnienē, Vārkavā, leipst Strods 105 lipst > lypst Aglonā, Aizkalnē, Andrupenē, Kārsavā, Kaunatā, Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, dalypst Ezerniekos Kalupē vedle l’ēipst² užívaný tvar l’ip² je zřejmě převzat z literárního jazyka. mist mīt Strods 113 nuomist „otupět (o zubech)“ nuomist > nūmēist² Vārkavā, nūmīzt Strods 123 nuomist > nūmyst² Šķilbēnos, Nirzā nikt „zchátrat, upadat“ nikst > neikst Strods 105, nēikst² Kaunatā, Kalupē, Vārkavā nikst > nykst Aglonā, Ezerniekos, Nirzā apnikt „zprotivit se“ apnik > apnēik² Bērzpilī, Rēznā 192 apnīkst > apneikst Strods 51, apnēikst² v Aizkalne, Kalupē, Līvānos, Rēznā, Stirnienē, Vārkavā apnīkst > apnykst v Andrupene, Kārsavě, Kaunatě, Nirzā, Zvirgzdenē atnikt „?“ atnik > atnēik² v Kalupē Reķ. 256 atnikst > atnēikst² v Kalupē Reķ. 256 rikt „srážet se“ rikst > rykst Nirzā sikt „vyschnout, klesnout“ sikst > šēikst² Vārkavā snigt „sněžit“ snig > šņēik² Kārsavā snigst > snykst Aglonā, Andrupenē, Pildā, Zvirgzdenē EH II 543 iztikt „vystačit si“ iztik > ištʼēik² Vārkavā nuotikt „stát se“ nuotik > nùtʼēik² Kalupē, Kaunatā, Vārkavā, Varakļānos Lgr. 746 nuotikst > nùtʼēikst² ve Vārkavě patikt „líbit se“ patik > patʼēik² Aizkalnē, Aglonā, Andrupenē, Bēr­zpilī, Galēnos, Kaunatā, Līvānos, Nirzā, Pildā, Stirnienē, Šķilbēnos, Vārkavā patikst > patʼēikst² ve Vārkavě satikt „vycházet spolu“ satīk > satʼēik² Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, Viškos Ceļi IX 388, Kaunatā, Bēr­zpilī, Dagdā Lgr. 746 tikt „stát se“ tīk > tʼēik² Aizkalnē, Aglonā, Andrupenē, Bēr­zpilī, Galēnos, Kaunatā, Līvānos, Nirzā, Pildā, Stirnienē, Šķilbēnos, Vārkavā a jinde12. 3. Slovesa s a v kořeni lakt „pít“ luok > lūk² v Andrupene, Bērzpilī, Ezerniekos, Kalupē Reķ. 255, Kaunatā, Līvānos, Rēznā, lūk Strods 101 plakt resp. saplakt „spadnout dohromady, scvrknout se“ sapluok > saplūk² v Agloně, Galēnos, Kārsavě, Līvānos sapluokst > saplūkst² ve Vārkavě (sa)plakst > plokst Nirzā, Pildā, Zvirgzdenē, Strods 136, saplokst v Bērzgalē, Kaunatā prast „umět, rozumět“ pruot > prūt² v Agloně, Andrupenē, Baltinavě, Bērzgalē, Bēr­zpilī, Galēnos, Kalupē Reķ. 255, Kaunatā, Kārsavě, Nirzā, Līvānos, Pildā, Stirnienē, Zvirgzdenē 12Podrobněji o přítomném čase tohoto slovesa viz Lgr. s. 746. 13. 902 193 saprast „rozumět, umět“ sapruot > saprūt Strods 154, saprūt2 v Andrupene, Agloně, Baltinavě, Bērzgalē, Bērzpilī, Galēnos, Kaunatě, Kārsavě, Nirzě, Pildě, Stirnienē, Zvirgzdenē, Vārkavě rakt „kopat“ ruok > rūk Strods 144, rūk2 v Andrupenē, Baltinavě, Bērzpilī, Kalupē Reķ. 255, Kaunatě, Līvānos, Rēznā, Vārkavě smakt „nemoci dýchat“ smuok > smūk2 v Baltinavě, Bērzgalē, Bērzpilī, Kārsavě, Līvānos aizsmuok > aizsmūk2 „zachraptí“ v Andrupenē, Šķilbēnos nuosmuokst > nūsmūkst2 „dusí se“ ve Vārkavě smakst > smokst v Kalupē Reķ. 257, Kaunatě, Nirzě, Pildě, Zvirgzdenē, při- smakst > pīsmokst „zatuchne, zasmrádne“ Strods 135 smūk > smyuk Strods 160, smyuk2 ve Stirnienē, sasmūk > sasmȳuk2 „zatuchne“ v Galēnos smūkst > smyukst2 v Kalupē, smūkst2 ve Vārkavě, aizsmūkst > aizsmyukst „zachraptí“ Strods 48, nuosmūkst > nūsmuykst „dusí se“ Strods 125 tapt „stát se“ tuop > tūp Strods 175, tūp2 v Bērzgalē, Kalupē Reķ. 255 tūp > tȳup2 ve Stirnienē zagt „krást“ zuog > zūg Strods 188, zūk2 v Agloně, Andrupene, Baltinavě, Bērzpilī, Ezerniekos, Galēnos, Kaunatě, Kārsavě, Kalupē, Līvāni, Nirzā, Pildā, Stirnienē, Šķilbēnos, Vārkavě, Zvirgzdenē 4. Slovesa s e v kořeni dzist „vyhasnout“ dziest > dzist Strods 73, žīst2 v Kalupē Reķ. 257, Ezerniekos, Zvirgzdenē, Vārkavě, Stirnienē, Šķilbēnos dzist > ȝyst v Nirzā, Pildā ģist „tušit, domnívat se“? ģiest > gist Strods 77 aiztikt „dotknout se; dosáhnout“ aiztiek > àist’īk2 v Agloně, Andrupene, Galēnos, Kalupē, Kaunatě, Stirnienē, Vārkavě. V jihovýchodních latgalských nářečích se tedy mezi o-kmeny s nazálním infixem vyskytují slovesa just, krist, -prast, rakt, tapt, -tikt, zagt. Vzhledem k tomu, že ne všechna tato slovesa jsou známa v každém nářečí, je v některých nářečích o-kmenů s nazálním infixem velmi málo. Například v Nirze patří do této skupiny sloves just, krist, -prast, -tikt, zagt, protože starší generace tam sloveso tapt neužívá, zatímco ve významu „lakt“ užívá sloveso lakatēt a ve významu „kopat“ sloveso raust. Podobně je tomu také v Pildě. kmeny sto se kromě míst, kde se občas vyskytuje o-kmen s nazálním infixem, tu a tam objevují také v nářečích nižších Lotyšů a v západních nářečích hornolotyšského dialektu. Některé 194 13* 195 Takové případy jsou zaznamenány také ve starých slovnících a gramatikách. Nikde se však tento jev nevyskytuje v takovém rozsahu jako v jihovýchodních latgalských nářečích13. Také ve východoaukštaitských a dzūkijských nářečích litevštiny se vyskytuje přítomný čas sto-kmenů u sloves s krátkou samohláskou kořene před sykavkami, např. dūpsta || dūmba, klūpsta || klūmba aj. Pašīle, Musninkos a jinde LKK XI 134, lipsta || līpa v Zietele LD 338, smunksta v Dubingiai Dub. 231. Hypotézu P. Arumaa, že slovesa s krátkou kmenovou samohláskou mohla mít původně v přítomném čase oba typy kmenů — jak o-celmi s nosovou infixací, tak také sto-celmi14, nelze přijmout, připustíme-li, že sto-celmi jsou typické pouze pro baltské jazyky. Lze se domnívat, že šíření sufixu -st- v tomto kraji souvisí s tím, že sto-celmi lépe zachovaly intranzitivní význam než o-celmi s nosovou infixací. o-celmi s nosovou infixací, které se vyskytují v jihovýchodních latgalských nářečích, jsou skutečně většinou tranzitivní slovesa — just, lakt, -prast, rakt, zagt. sto-celmi se v tomto kraji tvoří také u několika dalších sloves, která mají v ostatní lotyštině jiný kmen přítomného času, např., migt „usínat“ miegt > mikst2 v Kalupē, Vārkavā migst > mykst v Andrupene, Ezerniekos, Agloně, Kaunatě, Nirze, Pildě, Zvirgzdeně; srov. Lgr. 733 a 752 stigt „klesnout, zabořit se“ stigst > stēikst2 ve Vārkavě stigst > stykst v Agloně, Kaunatě, Zvirgzdeně, stygst Strods 165 (uz)augt „dorůst, růst“ augst > aukst v Andrupene uzaugst > izaukst v Andrupene, Zvirgzdeně, pieaugst > piaukst2 v Zvirgzdeně vedle aug se užívá také > auk; srov. aug, ale nūaugst Strods 57 a 121; srov. Lgr. 738 slūkt > „klouzat, smýkat se“ slūkst > šļūkst Strods 171, šļūkst2 v Kaunatě, Zvirgzdeně, šļeukst2 ve Vārkavě; srov. Lgr. 769. Zkratky Dub. — Dubingiai, Vilnius, 1971. EH — J. Endzelīns a E. Hauzenberga, Dodatky a opravy ke slovníku lotyšského jazyka K. Mīlenbahse, I, Riga, 1934—1938; II, Riga, 1938—1946. FBR — Filologu biedrības Raksti, Riga, I — XX, 1921—1940. LD — Z. Zinkevičius, Lietuvių dialektologija, Vilnius, 1966. Lgr. — J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951. LKK — Otázky litevské jazykovědy, I —, Vilnius, 1957 —. Reķ. — A. Reķēna, Nářečí Kalupes. (Fonetika. Morfologie. Lexikum.) Kandidátská disertace. Liepāja, 1962 (Rukopis je uložen ve Fundamentální knihovně Akademie věd LSSR). Strods — P. Strods, Pareizraksteibas vōrdneica, Rēzeknē, 1933. ZfslPh — Zeitschrift für slavische Philologie, I — XX, Lipsko, 1924—1950; XXI —, Heidelberg, 1951 —. 13 Lgr. 762.—763. s. 14 P. Arumaa, op. cit., s. 143. 196 М. РУДЗИТЕ PRÉZENTNÍ KMENY S INFIXEM -n- A SUFIXEM -st- V NÁŘEČÍCH JIHOVÝCHODNÍ ČÁSTI LATGALSKE Resumé V lotyšském spisovném jazyce je počet sloves, která tvoří přítomný čas pomocí infixu -n-, malý — přibližně 30, nepočítáme-li tvary s předponami. Přibližně stejný počet takových sloves se vyskytuje i v nářečích, s výjimkou jihovýchodní části Latgalska. V těchto nářečích si přítomný čas s infixem -n- zachovala slovesa just, krist, -prast, -tikt, sagt. Tam, kde se vyskytují slovesa lakt, rakt, tarpt, tvoří i tato slovesa přítomný čas pomocí infixu. Většina sloves, která mají ve spisovné lotyštině přítomný čas s infixem, tvoří v jihovýchodní části Latgalska přítomný čas pomocí sufixu -st-, např. klupst (spisovné klūp), drupst (spisovné drūp), līpst (spisovné līp) atd. V těchto nářečích je patrná expanze sufixu -st-, stejně jako v části litevských nářečí. Rozšíření tohoto jevu částečně znázorňuje mapa, která zachycuje tvar 3. osoby přítomného času sloves sust a līpt.