LIETUVIŲ AREALINĖS LINGVISTIKOS KLAUSIMAI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

A. JONAITYTĖ

NÁZVY VŘETEN A JEJICH ČÁST͹

Ve většině Litvy se vřeteno nyní připevňuje ke kolovrátku — zasazuje se do lože vodorovného kolovrátku nebo do konce příčné tyče cívky svislého kolovrátku. Vřeteno připevňované ke kolovrátku má dva typy. Vřeteno prvního, nejrozšířenějšího typu se skládá z poměrně dlouhého svislého stonku, kratšího vodorovného stonku zasazeného do něj a destičky určitého tvaru zasazené do konce tohoto stonku (někde jde o ozubenou destičku či vidlici)². Přást se k destičce nejčastěji připevňuje dřevěným, řidčeji kostěným nebo kovovým hrotem, někdy se přivazuje. Vřeteno druhého typu tvoří destička s dlouhou násadou zasazenou do příslušné části kolovrátku a hrot nebo provázek k upevnění přástu³.

V jihovýchodních a zčásti jižních okrajových oblastech Litvy i na litevských ostrovech nedaleko odtud v Běloruské SSR se dosud zachovalo starobylé vřeteno, zcela oddělené od kolovrátku. Je to poměrně velká destička na přást s dlouhou násadou, jejíž konec je přibit k základové desce zvláštního tvaru. Při předení se deska položí na židli nebo lavici a přadlena si na ni sedne⁴. Přást se k takovému vřetenu nejčastěji přivazuje a samo vřeteno je nerozebíratelné.

NÁZVY VŘETENA A JEHO STONKŮ

Název vřetena jako celku byl z nářečí zaznamenán poměrně zřídka a záznamy jsou velmi nerovnoměrně rozloženy. Obecný název vřetena nebyl vůbec zaznamenán u Žemaitů. V západních Aukštaičanech máme až na několik výjimek údaje pouze z několika jižních nářečí na okraji oblasti. Ve středních Aukštaičanech byl název tohoto předmětu zaznamenán také pouze v jižní části nářečí (jižně od Kėdainiů). Řídké a nahodilé údaje pocházejí i od východních Aukštaičanů — záznamy jsou bez jakékoli pravidelnosti roztroušeny po celé oblasti. Naproti tomu samotný název vřetena byl téměř pravidelně zaznamenán v dzūkijském nářečí, s výjimkou jeho západní části (zhruba až po Němen).

¹ Článek pojednává o údajích zaznamenaných podle programu pro sběr materiálu pro Atlas litevského jazyka (viz Program pro sběr materiálu pro Atlas litevského jazyka, Vilnius, 1. vydání 1951, 2. vydání 1956, s. 15, otázka č. 31). Částečně byly doplněny také materiálem z kartotéky Slovníku litevského jazyka.

² Piešinį žr. Lietuvių etnografijos bruožai, Vilnius, 1964, p. 302; Lietuvių kalbos atlaso medžiagos rinkimo instrukcija, Vilnius, I leidimas 1954, II — 1958, p. 126.

³ Viz Rysy litevské etnografie, s. 303, obr. 167(3).

⁴ Kresbu viz Rysy litevské etnografie, s. 299, obr. 162. Mimochodem, z několika jihovýchodních dzūkijských nářečí máme zaznamenán dokonce název části vřetena, na niž se usedá. Je to rankà Nč, šiki-nė Mžn, Dv, šiknà Dbč, uodegà Daul, Grv.

121

Nedostatek záznamů a jejich nerovnoměrné rozložení měly několik příčin. Zaprvé program a instrukce pro sběr materiálu pro Atlas litevského jazyka vůbec nepožadovaly název samotného vřetena jako samostatného předmětu. Zadruhé se vřetena prvních dvou typů při předení lnu nebo koudelí (vlny jen na některých místech) vkládají do kolovrátku, jinak se však uchovávají odděleně od něj, takže sběratelé materiálu pro Atlas, zejména když pracovali bez instrukcí, v nichž byl uveden obrázek kolovrátku s vloženým vřetenem, mohli snadno zapomenout zapsat samotné vřeteno: názvy vřetena a jeho částí nejsou zaznamenány ve více než 50 zkoumaných místech⁵. Zatřetí se v západní části území litevského jazyka, soudě podle úplné absence záznamů obecného názvu vřetena, zdá, že jeho název jako samostatného předmětu se už možná vůbec nepoužívá. Naproti tomu četné údaje z dzūkských nářečí lze vysvětlit tím, že se tam často stále používá vřeteno starého typu — oddělené od kolovrátku —, které lidé obvykle chápou jako jeden předmět nedělený na části. Že tomu tak skutečně je, potvrzují velmi sporadické záznamy názvů jednotlivých částí vřetena právě v těchto dzūkských nářečích. A konečně úplnost či neúplnost a přesnost či nepřesnost zápisů názvů samotného vřetena i jeho částí, jak je někdy z nasbíraného materiálu zřejmé, do značné míry závisí také na subjektivních okolnostech — na znalostech, dobré vůli a přesnosti nářečních badatelů a někdy dokonce i na jejich individuálním „vkusu“.

Zaznamenané názvy celého vřetena jsou obvykle stejné jako obecné názvy obou jeho stonků, někdy však, pokud má každý stonek jiné pojmenování, odpovídají názvům dlouhého svislého stonku (např. verpščiokas: 1. vřeteno; 2. svislý a vodorovný stonek vřetena; 3. svislý stonek). Mnohem méně často je takový název zaznamenán jako pojmenování vodorovného stonku. Je třeba zdůraznit, že žádný název se obvykle nezaznamenává ve více významech na témže místě: na jednom místě je zaznamenán v jednom významu, na jiném v jiném atd. Dva významy téhož názvu mohou být zaznamenány na jednom místě pouze tehdy, když bylo toto místo zkoumáno dvakrát nebo třikrát, pokaždé jindy: jedni badatelé zaznamenali jeden význam, jiní druhý atd. Takové případy polysémie mohou ukazovat na dvě věci: 1) že se názvy vřetena a některých jeho částí v nářečích již ne vždy důsledně rozlišují a 2) že sami sběratelé materiálu pro Atlas neměli příliš jasno v tom, jak tyto části a jejich názvy chápat. Podle toho, co lze usuzovat z analýzy materiálu, vyplývá polysémie z obou uvedených skutečností.

Polysémní název má někdy poměrně kompaktní společný areál nebo alespoň zvláštní oblast koncentrace. S ohledem na to a také ve snaze rozebírat každý název na jednom místě se názvy samotného vřetena nevyčleňují do samostatného oddílu, ale pojednává se o nich společně s odpovídajícími názvy jeho částí — stonků. Zde lze říci pouze tolik, že všechny zaznamenané názvy samotného vřetena mají kořen verp- (méně často varp-) a že někdy závisí také na typu předmětu. Například v okolí Druskininků se nástroj vkládaný do kolovrátku nazývá verpščiokas, zatímco starý, od kolovrátku zcela oddělený nástroj se nazývá verpstis.

Ve snaze dodržet nějaký systém pořadí při rozboru názvů se názvy vřetena a jeho stonků se stejným kořenem probírají podle počtu významů: začíná se čtyřvýznamovými a končí jednovýznamovými, podle významových skupin

⁵ Názvy vřetena a jeho částí nemusí být zaznamenány i z jiných důvodů, například v nářečích z někdejší Klaipėdské oblasti velmi často chybějí proto, že se tam s předením přestalo poměrně dávno a názvy částí kolovrátku se časem z velké části zapomněly.

122

uvnitř se dodržuje abecední pořadí. Jednotlivé významy se pro stručnost označují římskými číslicemi: I znamená, že slovo bylo zaznamenáno jako název celého vřetena, II — že slovo bylo zaznamenáno jako obecný název obou stonků vřetena, III — že slovo bylo zaznamenáno jako název svislého stonku vřetena a IV — že slovo bylo zaznamenáno jako název vodorovného stonku vřetena.

1. Názvy s kořenem verp- (varp-). Vícevýznamové názvy s tímto kořenem tvoří kompaktní společný areál, který zahrnuje více než polovinu celého území litevského jazyka. Západní hranice tohoto areálu, začínající u hranice s Lotyšskou SSR, vede přes Namajūny, Saločius, Kriaušiškius, Joniškėlį, Rozalimą, Voskonius, Liūtiškius, Lėgečius, Šaukotą, Šnipaičius, Laužus, Betygalą, Ilgižius, Rugėnus, Vandžiogalą, Batėgalą, Karmėlavą, Pōderiškius, Mauručius, Plūtiškes, Igliškę, Liudvinavą, Kalvariją, Liubavą. Západně od této hranice jsou názvy s kořenem verp-|varp- zaznamenány jen na několika málo jednotlivých místech.

a) Varianty s verp-. Ve všech 4 možných významech je zaznamenán, avšak velmi zřídka a rozptýleně se vyskytující název verpstė (/verpstė) a jeho zdrobněliny. Význam I je zaznamenán: varianta verpstė Dknn⁶, Rb, Rk, Vrks, Grb, Ldž, Arn, Pjv, Gnn, Slčn, Kč, Rud, Lz, Zt, varianta verpstė Lkm, Rop, Mgn, Šms, Vėž, Aps, Kmo, Zt, zdrob. verpstėlė Jnšk, Rz; význam II: varianta verpstė Ob, Gdė, Ut, Vdšk, Ig, varianta verpstė Vrš, Lgn, zdrob. verpstėlė Čkn; význam III: varianta verpstė Antk, Blč, verpstė || verpstė (nář. varpstā. || varpsta.) Jtk; význam IV: varianta verpstė Ds, zdrob. verpstėlė Rd, Blč, Ssk.

Zdrobnělina verpstėlis má také 4 významy. Nemá jeden společný areál, jednotlivé významy se však někdy shlukují do menších oblastí koncentrace. Vyskytuje se nejčastěji v severní a východní části společného areálu verp-|varp-. Význam I je zaznamenán: Alks, Mnkn, Antz, Kalv, Rš, Mdš, Kčg, Lb, Čkn, Siūl, Pstv, Ktn, Gržl, Antr, Akmn, Ker, Sde. Ve významu II je poměrně často zaznamenán v oblasti, jejíž hranice lze přibližně vést přes Užūšlius, Namajūnus, Puodžius, Jūrgenus, Panevėžys, Raguvu, Radžiūnus, Kurklius, Alantą, Vidėniškius, Dubingius, Joniškį (okres Molėtai), Molėtus, Kirdeikius, Kiemionis, Vaiskūnus, Kriaunas, Svōbiškį. Kromě toho je verpstėlis v tomto významu zaznamenán také v: Zr, Antkm, Skn. Ve významu III je zaznamenán v: Jnšk, Jrgn. Rk, ve významu IV pak v: Dbk, Grst.

Zdrobnělina verpstūkas je rovněž čtyřvýznamová. Má poměrně jasné a kompaktní společné areály. Hranici největšího areálu lze přibližně vést přes Radžiūnus, Pėgirius, Pliupus, Kėdainius, Vandžiogalą, Karmėlavą, Pravieniškes, Palōmenę, Žaslius, Paparčius, Šiaulius (okres Širvintos), Skliausčius, Šiaudžius, Žėlvą, Balninkus, Knitiškius. Hranice menšího areálu od hranice Polské lidové republiky vede přibližně přes Liubavą, Keturvalakius, Igliškę, Plūtiškes, Pąšlavantį, Naująją Ūtą, Ūdrią, Simną, Barčius, Lazdijus; hranice nejmenšího pak přes Šklėrius, Semeliškes, Kietaviškes, Pąnerius, Trakus. Několik záznamů tohoto názvu pochází také z různých jiných míst. Ve významu I je verpstūkas zaznamenán v: Krkn, Kzt, Gg, Krm, Msn, ŠlŠ, Žsl, Ppr, Plut, Pšly, Sem, Ig, Onš, Lby, Žls. Ve významu II je zaznamenán v: Geid, Angl, Ob, Ds, Akns, Rdžn, Plp, Pg, Mln, Knit, Skdt, Grvn, Kdn, Ssk, Kngš, Žm, Psd, Jkt, Jds, Šš, Žl, Vnd, Mrkt, Vp, Pbs, Krkš, Kkl, Šdž, Btė, Pdg, Manč, Nvrn, Šr, Ššl, Plm, Čb, Skls, Prv, Ktv, Pnr, Dgrd, Plut, Trak, Kt, Ig, NjŪ, ŠkIT, Ldvn, Dkš, Glč, Ūd, Tlt, Klvr, Žls, Smn, Slp, Nvn, Rdm, Brč, Vngr, Lzd, Avž, Kpč, Pns. Ve významu III je tento název zaznamenán v: Ds, Kur, Ok (zaznamenáno verpetūkas), Gg, Msn; ve významu IV v: Dpk, Kulv.

⁶ Lokalizace nářečního materiálu se uvádí podle pořadí sídelních bodů stanoveného pro Atlas litevského jazyka; číslo bodu se pouze nahrazuje zkratkou názvu příslušného sídla.

123

Následují názvy s kořenem verb-, zapsané ve třech významech. První z nich — verpstas — je velmi vzácný. V I. významu je zaznamenán v: Jrgl, Vvs, Brsl, Aps; ve II. významu — Skls a ve III. významu — Grst.

Dem. verpsčiokas zaujímá společné kompaktní, poměrně rozsáhlé území jižně od hlavní oblasti dem. verpstūkas. Hranice oblasti Verpsčioko od hranice BTSR vede přibližně přes Kabelius, Kaniavu, Vydenius, Čebatorius, Kuršių, Rūdninkus, Macelius, Panošiškes, Mergiškes, Žiežmarius, Kaišiadoris, Rumšiškes, Armaliskes, Pōderiškius, Mauručius, Išlaužą, Prienus, Birštoną, Balbieriškį (zazn. virpsčiokas⁷). Gelčiūs, Mėteliai, Avižienius, Veisiejus, Leipalingį, Druskininkus; toto území tedy zahrnuje nejjižnější část středních aukštaitských nářečí, většinu západních dzūkijských nářečí a jedno či druhé okrajové nářečí jižních západních aukštaitských nářečí. Odkudkoli jinud je verpsčiokas zaznamenán jen z několika jednotlivých míst. V I. významu je tento název zaznamenán v: Arml, Mrč, Krn, Drs, Prn, Užg, Mrg, NmjB, Glė, Mcl, Rūdn, Al, Gnn, Pčk, Ilgn, Drc, Čbt, Vyd, Vs, Lš, Knv, Maš, Drž, Rtn, Kb; ve III. významu — Selm, Ilgn, Svl, Mrk. Všude jinde na uvedeném území je verpsčiokas zaznamenán ve II. významu (celkem na 33 místech). Kromě toho je ve II. významu zaznamenán také v: Kmn, Tlm, Lkč, Krsn.

Malé, ale poměrně souvislé společné území na samém okraji oblasti verb- /varp- zaujímají odvozeniny s kořenem verb- a předponami pra-, prie-, pry- (zazn. pri-). Hranice tohoto území vede přes Lėgečius, Baisogalą, Pociūnėlius, Krakės, Sutkūnus, Ilgižius, Šnipaičius, Šaukotą. V I. významu nejsou tyto odvozeniny vůbec zaznamenány; ve II. významu je zazn. praverpstūkas Pc, Až, Krk, Stkn, pryverpstūkas Bsg; ve III. významu: prieverpstis Šnp, prieverpstūkas Ilgž; ve IV. významu: praverpstūkas Pšš, prieverpstūkas Šnp, pryverpsčiūkas Škt.

Několik názvů s kořenem verb- má dva významy — jsou zaznamenány buď v I., nebo ve II. významu. Z nich má největší a nejvýraznější společnou oblast název verpštis (/verpštis), užívaný na jihovýchodních a zčásti jižních okrajích litevského jazykového území. Západní a zčásti severní hranice oblasti tohoto názvu vede přibližně od Ceikinėlių přes Švenčionėlius, Mielagėnus (okres Švenčionys), Troškūnus (okres Vilnius), Ažulaukę, Sudervę, Marijampolį, Vėžionis, Vydenius, Kaniavu, Druskininkus, Macevičius, Kučiūnus. Nedaleko severně a západně od této hranice se tento název někdy vyskytuje také. Var. verpštis je v I. významu zaznamenán v: Skm, Ckn, Ml, Pirš, Švnč, Švnc, MIŠ, Rop, TrškV, Ažlk, Nmč, Mgn, Sde, Glb, Tlt, Jaš, Gnn, Gdiš, Šlčnl, Kurm, Daul, Mžn, Vyd, Vėž, Eiš, Btrm, Knv, Dgdn, Spgš, Drsk, Dbč, Grv, Lz, Vrn, Nč, Rod, Pls, Azr, Zt.⁸ Mnohem vzácnější záznamy tohoto názvu ve II. významu pocházejí z míst Sdk, Mrp, Py, Kė. Var. verpstis je v I. významu zaznamenán v: Zbl, Dail, Mcvč, NG; ve II. významu — Btė, BrčT.

Dem. verpsčiūkas má dokonce 3 poněkud výraznější oblasti koncentrace. S jednou či druhou výjimkou je v I. významu zaznamenán ve východním cípu oblasti verpsčio, někdy také vedle formy verpštis: Tvr, Vsn, Antl, Kvlt, Švnč, Švnc, Grv; kromě toho velmi vzdáleně od oblasti tohoto významu — Stm („přineseno“ badateli?). Tento deminutiv zapsaný ve II. významu vytváří dvě oblasti koncentrace. Oblast s vyšší koncentrací leží mezi Birži a Vabalninkasem (přesněji: Prvj, Obl, Skns, Gtč, Kpr, Vb, Slm, Drss), oblast s mnohem nižší koncentrací jižněji od Dusetosu a Zarasai (Vič, Ant, Bln, Brčn). Kromě toho je verpsčiūkas v tomto významu zaznamenán také v: Tr, Kvr, Tj, Antkm, Ldk.

⁷ Kromě toho je z Mārgininků zaznamenána také forma virsčiokas.

⁸ Tento význam názvu verpštis je zaznamenán také v Lydūvenai, ale badatelé nářečí jej tam nejspíš „zanesli“.

124

Vzácná a rozptýlená je odvozenina verpstōkas. V I. významu je zaznamenána v: Rud, Rtn; ve II. — Sug, Kš, Kaug, Ryk, Lntv, AkV, Vrn, Lp, Lpln.

Pouze ve významu prvním jsou zaznamenány dva odvozené výrazy s kořenem verp-: verpėja ve Vėl a verpstys v Prvn.

b) Varianty s varp-. Odvozeniny s kořenovou samohláskou a se vyskytují mnohem méně často. Ani ony nemají větší souvislé oblasti. O jejich geografickém rozšíření lze obecně říci jen tolik, že se vyskytují pouze v severní a severozápadní části společné oblasti verp-/varp-.

Ve všech čtyřech možných významech jsou zaznamenány dva názvy s varp-. Prvním z nich je vārpstė (/varpstė) a jeho deminutivy. vārpstė je v I. významu zaznamenána v: SmlB, Dkn, dem. varpstikė Skdv; ve II. významu vārpstė — Vsk, Ltk; ve III. významu — Sšk, var. varpstė Dgn, dem. varpstėlė Vdln; ve IV. významu — vārpstė Rm, varpstė Užpė, dem. varpstikė Užv, varpstūkė Mšt.

Druhým názvem zaznamenaným ve čtyřech významech je dem. varpstūkas. V I. významu je zaznamenán v: Št, Slik; ve II. významu — Dvnd, Srv, Dt, Bub, Gžn, Lbn; ve III. významu — AukšP a ve IV. významu — Gražš (zazn. skersutinis varpstūkas).

Ve třech významech je zaznamenán pouze jeden název — vārpstis (/varpstis). I. význam vůbec nemá; vārpstis je ve II. významu zaznamenán v Lau, var. varpstis Mtč; ve III. významu vārpstis Šnp; ve IV. významu — var. varpsis BdŠ.

Pouze dva významy — II. a III. — má dem. varpsčiūkas. Ve II. významu je zaznamenán v: Ėr, Ul, Rm, Jtn, AukšP; ve III. — Vš.

Stejné významy má také dem. varpstėlės, který je ve II. významu zaznamenán v: Žml, Užš, Slč, GžnP, Kršš, Svn, Aukš, Užb, Ps, Pnd, Rk, Der, Rz, Mdkn, Šlt, Sml, Spr, Jdp, Mžš, Všn, Šmn, Vdkt, Lbn; ve III. významu — Slč, Alz, Skp, Ši.

Do samostatné skupinky se soustřeďují odvozeniny s předponou a kořenem varp-. Jejich varianty a významy se různí. Ve dvou významech je zaznamenána varianta prievarpstis: v I. významu — Rgė; ve III. významu — Gražš a Btg. Ostatní odvozeniny jsou zaznamenány pouze v jednom z významů: ve II. významu — prievarptė Nrnj, prývarpstė Trm; ve IV. významu — pravarpčiūkas Škt, pravarščūkas Jsv, prývarpstis Klm, prývarptė Užv.

2. Názvy s jinými kořeny. Názvů s jinými kořeny (nikoli verp- / varp-) je méně, protože, jak již bylo řečeno, žádný z nich není nikde zaznamenán ve významu I, tj. jako název celé vřetenní součásti. Jinak se dělí do dvou skupin: do první patří takové, které jsou obvykle zaznamenány ve třech nebo dvou významech, do druhé takové, které jsou zaznamenány pouze v jednom významu — buď jen II, nebo jen III, nebo jen IV.

a) Při řazení podle abecedy je prvním názvem první skupiny třívýznamový hybrid panėlė. O něco větší a souvislejší areál má tento název v Žemaitsku. Hranice areálu jsou přibližně tyto: Židikai — Puõkė — Sedà — Alsėdžiai — Plùngė — Alkas — Užpeliai — Eidžiotai — Rūdupiai — Gadūnāvas — Dauginiai — Purvėnai. Mimo tento areál je v Žemaitsku tento název zaznamenán ještě na několika místech. V Aukštaitsku se vyskytuje severně i jižně od linie Radviliškis — Smilgiai (okres Panevėžys) a v okolí Gruzdžių a Rudiškių. Ve významu II je panėlė zaznamenána v: Pkl, Zst, PrvnM (didžioji panėlė), Mžč, Pk, Sd, Dgn, Drg, Rudš, Als, Gd, Eidž, Vsk, Mdng, Sml; ve významu III — Žd, Srp, Pln, Žlb, Gtt, Aks, Rd, Užpė, Vdln; ve významu IV — Ip, Rdp (statinūko panėlė⁹).

⁹ Zaznamenáno je ještě několik dalších názvů téhož kořene: ve významu III — panā (sl.) KetS; hybrid panikė Ždv (ilgoji panikė), Šil (didžioji panikė), paniūkė DmŠ (kuodelio paniūkė). Slavismus pōnas má ve významu II — Vrd, ve významu III — Rt, Ždv (rt.).

125

b) Souvislý zřetelný areál, který zahrnuje severní a severozápadní část Žemaitska, mají názvy s kořenem rank-. Východní a jižní hranice areálu vede přes Gėpaičiai, Padvarėliai, Dauginai, Trimėsedis, Telšiai, Žlibinai, Mižuikai, Endriejāva, Mataičiai, Antkopti, Gargždai, Kalotė. Střední část areálu názvů s kořenem rank se tedy kříží s areálem názvu panėlės.

V západní části areálu kořene rank- převažuje přibližně až k linii Ylakiai — Puokė — Vārdūva — Alsėdžiai — Plungė — Mižuikai — Endriejāvas — Mataičiai název rankà. Je zaznamenán ve třech významech: II, III a IV. Převažuje význam II. V tomto významu je rankà zaznamenána v: Skd, Šrk, Plkn, Žemt, Ms, Vbl, Pk, Šaukl, Vndk, Vrd, Ket, Dr, Slnt, Gntl, Skrp, Als, Strp, Mšn, Bbr, Krtn, Klnš, KrklP, Pln, Šak, Mžui, Grg, End, Mtč, a také ještě Lž a Vks. Ve významu III je zaznamenána v: Lc, Yl, Ip, Gntl, Krtn, KrklP, Žlb, Klo, a ve významu IV — Srp, Bdr, Antk.

Stejné tři významy má i dem. rankėlė. Ve významu II je zaznamenána v: Knb, Skl, Žd, Gpč, Piev, Trm, Dgn; ve významu III — Urv, a ve významu IV — Lc, Dpš, Trk, Pdv, KetS, Klš, Gntl, Tl, Krtn, KrklP, Žlb, LapK¹⁰.

Odvozenina tohoto kořene rāikena (nář. rọ̄ṇkena) má dva významy — II a III. Ve významu II je zaznamenána v: Kerv, Klgr, Žbn, Grg; ve významu III — Bdr, LapK. Kromě toho je ve významu II zaznamenána ještě dem. rankenėlė Klk, odvozeniny — rankinė Skl a ranktūrýs Vgr.

c) Rozsáhlý a poměrně zřetelný souvislý areál v jihozápadní části Litvy mají různé názvy s kořenem stieb-. Na východě, od hranice Polské lidové republiky až po Betygalu, sousedí areál názvů tohoto kořene se společným areálem názvů s kořeny verp- varp- (viz s. 123), na severozápadě od Kojėliai po Švėkšnu s areálem názvů s kořenem rank-, zatímco zbývající severní a částečně severovýchodní hranice vede takto: Švėkšna — Stiriškė — Šilalė — Girdiškė — Adomaičiai — Skabūčiai — Labūnavėlė — Kražiai — Kelmė — Lyduvėnai — Betygala. Je třeba ještě říci, že z uvedené oblasti je nutno vyloučit většinu nářečních oblastí někdejšího Klaipėdského kraje, z nichž názvy těchto částí vřetene nebyly zaznamenány (srov. poznámku 5 na s. 122). Určitá tendence ke koncentraci názvů tohoto kořene je patrná také na severu, v pohraničí s Lotyšskem, v oblasti mezi Gėpaičiai, Papilė, Gruzdžiai, Rudiškiai a Žagarė. Z několika dalších míst jsou názvy tohoto kořene zaznamenány nahodile. V rámci celého areálu jsou různé názvy s kořenem stieb- zaznamenány víceméně promíšeně a zřetelnější samostatné oblasti zřejmě netvoří. Také počtem významů se liší. Nejvíce — po třech významech — jich mají některá zdrobnělá pojmenování.

Dem. stiebėlis má významy II, III a IV. Z nich zřetelně převažuje význam II. V tomto významu je toto zdrobnělé pojmenování zaznamenáno v: Žg, Gpč, Dlb, Sbl, Kyb, Rudš, Pžč, Adm, Pj, Nmk, Vn, Žv, Jc, Trg, Jni, Pšlt, Erž, Kul, Vrt, Žnd, Paul, Mdn, Rgl, Eič, Grdž, Bit, Sdr, Jrb, Jt, Kriū, Vlkj, Zp, Grš, Šnk, Nm, Žvr, Br, KzR, Žal, Plv, KzK, ĄžB, Mzr, Kbr, Alvt, Viky, Kps, Vikb. Ve významu III je stiebėlis zaznamenán v: Gdč, Dpš, Trk, Klš, Grd, Alj, Trs, Pgr, Lm, Rs, Žgč, Jc, Pau, Mšt, Paul, Stak, Grdž, Skr, Jrb, Skrd, ĄžB, Alvt, Klam, Brt a ve významu IV — NmŠ, Lauks, DglšR.

Stejné tři významy má i dem. stiebūkas. Nejvíce záznamů je ve významu II — Alj, Bt, Vdk, Grk, Ar, Jd, Pgsn, DglšR, Raud, Vl, Čk, Šk, Lkš, Bjr, Agu, Br, KzR, Žal, Alk, Plv, Klam; o něco méně ve významu III — Pp, Lbnl, Skbč, Pašl, Krž, Klm, Adm, Pkrž, Sg, Stl, NmŠ, Lau (lenčikės stiebūkas), Pšlt, Ar, DglšR, Pjv. Ve významu IV je toto dem. zaznamenáno nejřidčeji — Pkrž, Pgr, Vdk, Rs, Jc, Pau, Stak.

¹⁰ Kromě toho jsou ve významu IV zaznamenána ještě dem.: rankikė Klo, rankiūkė Šlv, statinėlio rankiatė Lnkv.

126

Forma stiebas je zaznamenána ve dvou významech: II a III; význam II — Kjl, Skč, Nmk, Jni, SmIn, Vinč, Blk, Žal, AžB, Kbr, Všt, Graž¹¹, význam III — Drg, Plik, Šv, StirK, Rm (zazn. varpstės stiebas), Tvsk, BdŠ, Šll, Vdk, Ktč, Pau, Lauks.

Dvojice odvozenin od kořene stieb- je zaznamenána pouze ve významu III. Jde o dem. stiebiukas Drg, Ldv, Btg a stiebūtis Vl.

d) Ve třech významech je zaznamenáno zdrobnělé označení stulpėlis, ve dvou významech pak stulpiūkas. Obě označení jsou poměrně vzácná a nemají zřetelně vymezené areály. Promíseně s označeními jiných kořenů jsou zaznamenána především na pravém břehu Němenu, na rozhraní areálů označení s kořeny verp- / varp- a stieb-. Ve východní Litvě se seskupují kolem linie Šuviekas — Kuktiškės. Jinde jsou zaznamenána jen v jednotlivých lokalitách.

Dem. stulpėlis je zaznamenáno ve významech II, III a IV. Význam II je zazn.: Svk, Avl, Ant, Tršk, Jknn, Sug, Ktk, Bté, Jaš; význam III — Sdb, Škt, PŠš, Šlpb, Jsv, Kulv, Me, Mnšk, Užsl; význam IV — Ldv, Šnp, Arn.

Dem. stulpiūkas je zaznamenáno ve významech II a III. Význam II je zazn.: Gnč, Btg, Lnč; význam III — Kšl, Klm, Pkrž, Ldv, Šlv, Tvj, Zp. Kromě toho je forma stulpeliūkas ve významu II zaznamenána ještě v Tj.

e) Z méně rozšířených označení je ve dvou významech — III a IV — zaznamenáno zdrobnělé stipinūkas: ve významu III — Kltn, ve IV — Vg, Lkv. Další doložené odvozeniny téhož kořene jsou zaznamenány pouze ve významu III: stipikė Vvr, stipinas Rt, Klm, Tt, stipiniūkas Pkrž.

Následují různá označení zaznamenaná v jediném z možných významů. Z této skupiny se nejvzácněji vyskytují označení zaznamenaná ve významu II. Jde o sl. kavalierius Kbl, hybrid. kuodelštangė Drck, sargėlis Mrč, sargiukas Mtč, hybrid. stabelis (srov. lot. stabs „stonek, sloup“) Kri, Nair, steibūlai (zazn. stebūlai) Rsn, hybrid. panelės¹² koja Stpr, panelės kojos¹³ NrnJ, verpstės kotas Dbk, verpstės kotėlis Bržn, hybrid. verpsčiuko romėlis Kvlt.

Označení doložených pouze ve významu III nebo pouze ve významu IV, tedy jako názvů svislé nebo vodorovné tyčky vřetena, není mnoho. Navíc, soudě podle dostupných materiálů, mají obě tyčky zřetelně odlišné názvy jen na poměrně malém území. Jeho hranici lze přibližně vymezit takto: Švėkšna — Rietavas — Telšiai — Papilė — Meškuičiai — Vaškai — Pakruojis — Šeduva — Šiluva — Šilalė — Švėkšna. Jinde, jak ukazují probíraná vícevýznamová označení, jsou jejich názvy značně smíšené, třebaže někdy lze postřehnout jisté tendence k diferenciaci. Řekněme, že názvy tyček odvozené od téhož kořene se od sebe někdy liší: 1) příponou, např. a¹⁴ — rańkena, b — rankà Bdr, a — rańkena, b — rankėlė LapK, a — stiebelis, b — stiebūkas Pgr, Jc, Stak, a — stiebūkas, b — stiebelis NmŠ, DglšR, a — varpstėlis, b — varpsčiūkas Ši; 2) nezdrobnělou a zdrobnělou podobou, např. a — prieverpstis, b — prieverpstūkas Šnp, a —

11 Na posledních dvou místech (Všt, Graž) je zaznamenáno stiebas. Protože nejsou zaznamenány jiné pády, není jasné, zda je zde cirkumflexní přízvuk nářečním jevem, nebo chybou badatelů.

12 Panelė se v těchto končinách nazývá destička, na kterou se připevňuje česané lněné vlákno.

13 Severně od Biržů, přímo u lotyšských hranic, je ve významu III — jako označení svislé tyčky vřetena — zaznamenáno koja Kld, Ttr, Ljn. Soudě podle toho, že na těchto místech není pravidelně zaznamenán název vodorovné tyčky, je zde koja nejspíše třeba považovat za společné označení obou tyček. K témuž významu lze patrně přiřadit i dem. kojėlė GžnP, které badatelé zaznamenali ve významu IV.

14 Při výkladu prostředků rozlišování názvů tyček vřetena se zde svislá tyčka označuje písmenem a, vodorovná písmenem b.

127

ručička, b – ručička Gntl, KrklP, Žlb, a – ručička, b – ručička Klo, a – dřík, b – dříček Lauks, a – dřík, b – dříček Vdk, Pau, a – vřeteno, b – vřeténko Grst, a – vřeteno, b – vřeténko Blč; 3) nedeminutivní a deminutivní tvar s přívlastkem, např. a – ručička, b – malá ručička Lc, Krtn; 4) s přívlastky, např. a – sloupek (hybr.), b – příčný sloupek Kri, a – dříček, b – příčný dříček VlkV, a – dříček, b – příčný dříček Vl, a – vřeténko, b – malé vřeténko AukšP, a – vřeténko, b – menší vřeténko Vnd, a – velký dříček, b – dříček Trg, Jni, a – vysoká deska (hybr.), b – malá desková deska Sd, a – velká ručička, b – malá ručička Klnš, a – dlouhé vřeténko, b – příčné vřeténko Lel, a – podélný sloupek, b – příčný sloupek Tj, a – podélné vřeténko, b – příčné vřeténko Šmn, a – podélné vřeténko, b – příčné vřeténko Čb, a – svislé vřeténko, b – příčné vřeténko Der, a – velký dříček, b – malý dříček EiČ, a – velký dříček, b – příčný dříček Šk; 5) příponou a přívlastkem, např. a – dříček, b – příčný dříček Rs.

V oblasti, kde mají oba dříčky samostatná jména, se svislý dříček obvykle označuje různými odvozeninami od kořene stat-.

Podoba statinis je až na tři případy zaznamenána v západní části uvedené oblasti – v různých žemaitských nářečích: Pdv, Pp, Rdp, Urk, Dž, Lks, Vds, Gdm, Žr, Šlpg, Šauk, Krtv, Tv, Vg, Mtč, StirL, Lkv; pravděpodobně omylem také jako společné označení obou dříčků – Eig, Eidž. V aukštaitských nářečích je statinis doloženo v: Škn, Kpčn, Srk, varianta statinys – Spt.

Pouze v žemaitských nářečích se vyskytuje deminutivum statinėlis: Rug, Lpl, Tl, Lk, Šdv, a pouze v aukštaitských nářečích statinėlis: Stgv, Mkn, GžnP, Gst, Brd, Nrv, Lnkv, Gln, Nrš, Pkr, Krb, Šd, Miež, Nj, Škt; pravděpodobně omylem jako společné označení obou dříčků – Bčn, Stpr (rãtinio statinėlis), Rgn. Deminutivum statiniukas je zaznamenáno v: Auks, Gd, Trš, Rdn, Pkš, Krš, Lpč, Gnt, Lpr, Špn, Rz, Pkp, Lbnl, Pd, Kbl, Tt, Lgč, Tvrj; pravděpodobně omylem jako společné označení obou dříčků – Kntv, Aukšt. Deminutivum statinukas je zaznamenáno v: Mic, Rdp, Varn, Šlpg, Užv, Gml, Vg, Šln, Lkv, Pašl, Kv, Nuom.

Podoba statėlis (hybr.? srov. lotyš. stats „kůl, sloup, svislý dřík“) je zaznamenána v Nair; pravděpodobně omylem jako společné označení obou dříčků – Jo, jako označení vodorovného dříčku – Jnšk, Jrgn.

Z jednotlivých míst jsou zaznamenána i jiná označení svislého dříčku: cigōnas (sl.) Pin, nožka vřeténka Mtj, nožička Šlv, pérvagis || pervagõs Rmč, stōvas Skn.

Pro označení vodorovného dříčku se nejčastěji užívají různé odvozeniny od kořene skers-.

Podoba skersinis je zaznamenána v: Pp, Škn, Gst, Trš, Brd, Nrv, Urk, Kpčn (příčný dříček statinėlis), Rk, Krtv, Šd, Rt, Vdln, Sdb, Nj, Mžš (rt.), Ždv, Lkv, Klm, Tt, Nrb (příčné vřeténko), Kv (příčné přídavného vřetena), Kltn, Ut, Spt, Tlm, Vgt, Mtj, Užsl (příčný sloupek), Skrd, Pjv, Brt, Seln (příčné vřeténko), Ilgn, Mrk (příčné vřeténko), varianta příčný Srk.

Deminutivum skersinėlis je zaznamenáno v: Gdč, Pdž, Gln, Pkr, Krb, Gtt, Jtk, Skp, Miež, Vdln, Kur (příčné vřeténko), Užsl (příčný sloupek), Seln; skersinėlis Gg. Deminutivum skersiniukas je zaznamenáno v: Nair, Rdn, Pkš, Krš, Dmš, Lpč, Dž, Lpr, Špn, Nrš, Rz (příčný dříček statiniukas), Skp, Pkp, Ksl, Pd, Kbl, Lgč, Šlv, Alj, Tvrj, Šlpb,

128

Lau (příčný kolíček kolovrátku), Btg, Ilgž, Paul, Jrb, Mnšk, Zp, a zdrob. příčný kolíček — Rdp, Šlpg, Vg, Šln, Ždv, StirL, Lkv, Skbč, Pašl, Krž, Klm, Šdv, Nuom, Pkž, Grd, PŠlt (příčný kolíček stonku), Tms, Grdž, Skr, Alvt, Klam, Svl.

Tvar skérsis a jeho odvozeniny jsou až na jediný případ zaznamenány pouze u Žemaitů: skérsis Rug, Žr, Vvr, Šv, Tvsk; zdrob. skersėlís Lpl, Lk, Rt, Jdr; zdrob. skersiúkas Sk, Pp, Gu, Gd, Trš, Gnt, Lks, Vds, Gdm (příčný kolíček stavby), Varn, Gml, a skersukas — StirK.

Kromě toho jsou se základem skers- zaznamenány také: příčné prkénko Adm, příčný strom Krb, příčný strom Drg, příčný stonek Rmč.

Z jednotlivých míst jsou zaznamenány také jiné názvy vodorovného stonku: loket Yl, loketka Šlpg, balžėnūkas Šil, nožička Aks, kolíček (hybridní, srov. lotyš. likt „pokládat, stavět“) Slč, dřívko prkénka Stgv, přední část vřeténka Msn, připojení Alz, opěrka Št.

Na závěr poznámek o názvech stonků vřetena je třeba ještě uvést, že kromě vlastních názvů se někdy zaznamenávají i takové jejich náhražky jako kůl, tyč, tyčka, proutek, dřevíčko, klacík, klacíček, laťka (hybridní), větvička apod.

NÁZVY PŘÍVŘETENA

Jak již bylo uvedeno na začátku článku, kuželka lnu se obvykle upevňuje k určité destičce. V jižní Litvě se však na některých místech pokládá na zvlášť vybranou dřevěnou větvičku s několika vidlicemi nebo na reketukas¹⁵.

Kromě toho se na některých místech liší zařízení, na které se zavěšuje kuželka lnu (koudel, česance) a vlny; například v okolí Eičiūů, Raseiniai a Bārtininkai se vlna ke spřádání navléká na určitou vidlici, zatímco len se v Eičiūuose a Raseiniai zavěšuje na destičku a v Bārtininkai na reketukas.

Názvy destičky na kuželku jsou v nářečích značně rozmanité, přímý ekvivalent hlavního standardního litevského názvu¹⁶ — prievarpstė — v nich však zaznamenán není. Nejbližší je zdrobnělina prievarpstėlė, zaznamenaná rovněž pouze ze dvou míst — Žg, Gdč. Vzácná je také varianta s kořenovou samohláskou e — prieverpstėlė Vnk. Obecně jsou názvy přívřetena s tímto kořenem a tímto slovotvorným typem nejrozšířenější v severozápadní části žemaitského území. Východní hranici této oblasti lze vést přes Laižuvu, Viekšnius, Mickiškę, Vidso-dį a Varnius, jižní hranici od Varniů přes Eidziótus, Žlibinus, Karklėnus (okres Plungė), Stropelius, Kretingu a Pryšmančius. Jihovýchodně od této oblasti se také občas vyskytují jednotlivé záznamy.

¹⁵Taková větvička se prý v okolí Žalioji a Kybartů nazývá šakutė. I reketuků bývá méně často více druhů. Někdy se zdá, že připomínají vidlici, srov. záznamy z kartotéky Slovníku litevského jazyka: „reketỹs —...vřeteno není z prkna, ale je zhotoveno z vidlice, na niž se přivazuje kuželka“ Mrs; „reketỹs — pěkně se zarovná rozvětvená větev smrku, zasadí se do kolovrátku, mezi větvičky se vloží len nebo koudel a spřádá se“ Ls. Mohou však být i složitější, srov. záznam v kartotéce Slovníku: „reketi̇́kas, ke kterému se při předení přivazuje kuželka,...vyrobený ze 4 sloupků spojených příčkami — má tvar kvádru“ Klvr. Podle kresby uložené ve fondech Litevského jazykového atlasu se lze domnívat, že reketukas z okolí Bārtininků se od právě popsaného liší tím, že oba jeho konce jsou špičaté — příčky na obou koncích dosedají na silnější jádro a potřebné prohnutí příček udržují dva nestejně velké kroužky (horní je menší), nasunuté na jádro v určité vzdálenosti od sebe. Není známo, jaký tvar měl reketukas z okolí Didvyžių, protože na lístku kartotéky Slovníku zaznamenaném v této lokalitě se pouze uvádí, že jde o vřeteno kolovrátku.

¹⁶ Žr. Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius, 1972, p. 611.

9. Užs. Nr. 1026

129

Ze všech žemaitských variant je normě lk. nejbližší prývarpstė. Ačkoli nezaujímá samostatnou souvislou oblast a navíc bývá zaznamenána nejčastěji vedle jiných variant či názvů, přesto se soustřeďuje spíše v jihovýchodním cípu uvedeného společného areálu, zaznamenána: Vrd, Als, Eig, KrkIP, mimo areál — Pašl; varianta pryvarpstė zaznamenána: Žlb, Vds; mimo areál zaznamenaná varianta prývarpstis Kšl; dem. prīvarpstėlė zaznamenána Vkš. Z několika míst byly zaznamenány formy s kořenovou samohláskou e: prýverpstė Strp, Kbl, pryverpstė Rdp, Eidž, Kv, dále pochybná forma prýverpė Eidž.

V severovýchodnějším cípu společného areálu zaujímá téměř souvislou oblast forma prývarptė, zaznamenána: Pkl, Lž, Pk, Dgn, Gntl, dále Grsl, Varn, varianta pryvarptė Žlb, prývarptas Sd, dem. pryvarptėlė zaznamenána Knb, Zst a prývarptelė — Skl, Dpš, Urv, Trk, Dgn, Mic. Dále forma prývarpelė zaznamenána Gu.

Nejsouvislejší a nejzřetelnější oblast má varianta prývartė (/ pryvar tė), která zaujímá celou západní část společného areálu. Východní hranice této oblasti vede přes Kervius, Ylakius, Vabalį, Vindeikius, Alsėdžius, Babrungėnus. Forma pryvartė zaznamenána: Mšn, Krtn. Mimo svůj areál zaznamenáno dem. prívartelė Vkš.

Název ver̃pstė¹⁷ je jednotlivými záznamy rozptýlen po různých nářečích. Byl zaznamenán v místech Kld, Bčn, Tlm, Me, Skrd, Klv, Jv; vedle jiných názvů — Gtč, Vb, Pašl, Stak, Nmn, Lp. Rozptýlená je také a téměř vždy zaznamenaná vedle nějakého jiného názvu varianta verpstė — Tl, Eidž, Vvr (rt.), Dbk, Sug, Čl, Avž. Vzácný je i dem. verpstėlė — Tl, Rdp, Sdk, Vgt, Dkš. Forma mužského rodu ver̃pstis zaznamenána Skn, varianta verpstis — Paul, Grdž; dem. verpsčiukas — Gtč, Vb, Kvlt, verpsčiokas Ilgn, verpstėlis Pbr, Pin, Vdln, Nrb, verpstinėlis Šd, verpstukėlis Vdkt.

Vyskytují se zaznamenané formy s kořenovou samohláskou a, a to: vãrpstė RdN, Pk, Gln, Grk, varpstė Lks, Vds, Aks, Šlpg, dem. varpstikė Trš, Užv, vãrpstis Žd, Vg, dem. varpstėlės Tfr, Ljn, Nair, Mdkn, varpstūkas Dub.

Malý, avšak velmi zřetelný a souvislý areál má hybridní název součásti vřetena kuodėlnyčia. Hranice areálu, která začíná nedaleko Sudárga na hranici Kaliningradské oblasti RTFSR, vede přes Vertimus, Žindaičius, Girdžius, Ski̇ršnemunę, Raudonę, Kriūkus, Agurkiškę, Pilviškius, Vilkaviškį, Alvitą, Kybar tus; tento název je tedy nejtypičtější pro část veliuoniských nářečí a jižních západoaukštaitských nářečí, v severozápadním cípu areálu však zasahuje i do pohraničních nářečí severních západoaukštaitských nářečí. Mimo svůj areál byl zaznamenán pouze v Gervinė, tedy již u Žemaitů.

Největší celkovou plochu zaujímají různé varianty názvů s kořenem lent-. V Žemaitsku nebyly odvozeniny tohoto kořene zaznamenány vůbec jen v oblasti prývartės a jejích variant. V západní Aukštaitiji, s výjimkou pohraničních nářečí, se nevyskytují v areálu kuodėlnyčios ani v nářečích jižně od tohoto areálu. Do oblasti variant s kořenem lent- patří také značná část východní aukštaitštiny a samotná západní nářečí východní dzūkštiny. Východní hranici společného areálu variant s kořenem lent- lze přibližně vést přes Virškupėnus, Anglininkus, Šukionis, Berklainius, Daršiškius, Šaltenius, Karšakiškį, Panevėžys, Ragu vą, Traupį, Jotainius, Ėokainius, Gaižūnus, Pasodą, Markū-

17 Tento a další níže uváděné názvy s kořenem verp-/varp-, jejich varianty a deminutiva, stejně jako některé jejich předponové odvozeniny, byly z jiných míst zaznamenány jako obecné názvy celého vřetena nebo jeho stonků (srov. s. 123—125). Není jasné, zda takové záznamy všude odrážejí skutečné nářeční skutečnosti, tedy že se v různých nářečích stejným názvem označují různé objekty, nebo zda někde vznikly tím, že badatelé zaměnili části vřetena.

130

tiškius, Gegužinę, Vievį a dále na jihovýchod až k samým Dieveniškėm. Pravda, jihovýchodně přibližně od linie Druskininkai – Perloja – Varėna – Valkininkai – Marijampolis je přívlastek „pavadinimas“ zaznamenán vůbec jen velmi zřídka.

Různé varianty rozdělují celkový areál kořene lent- na menší oblasti. Někdy jsou tyto oblasti od sebe ostře odděleny, jindy se částečně překrývají či kříží.

Žemaité mezi Kretingou, Plungė, Rietavasem, Žvingiai, Vainutem, Ramučiai, Veiviržėnais, Dumpiai a Plikiai užívají pro označení příslušenství formu lentālė nebo její odvozeniny: lentalėlė Pln, lentalikė Vvr; tato odvozenina je navíc zaznamenána také v Šdv.

Severní a východní část celkového areálu kořene lent- zaujímá zdrobnělina lentėlė. Hranice území, které zaujímá, začíná u hranice Lotyšské SSR a vede přibližně přes Židikai, Šėda, Varduva, Gadūnava, Papilė, Šiupyliai, Šiauliai, Radviliškis, Vaiduloniai, Pociūnėliai, Šlapaberžė, Kėdainiai, Labūnava, Vandžiogala, Rumšiškės, Žiežmariai, Barčiai (okres Trakai), Valkininkai a Kuršiai. Tato zdrobnělina má navíc ještě dvě malé, oddělené oblasti — jednu v Žemaitsku mezi Lieplaukė, Luokė, Šlapgirė, Rietavasem a Žlibinai, druhou ve východní Aukštaitiji v okolí Kurkliů, Želvy, Juodāsiai a Pabaiskas; jednotlivě je však zaznamenána i v oblastech jiných názvů.

Hlavní areál zdrobněliny lenčiukė zaujímá trojúhelník mezi Baisogala, Žeimiai a Ariogala; tato zdrobnělina je navíc zaznamenána také jednotlivě v lokalitách Žg, Drg, Dmš, Škt, Ldv, Šlv, Alj, Ktv a Trak.

Malá a ne zcela zřetelná je oblast zdrobněliny lenčikė. Leží západně od areálu lenčiukės a v poměrně úzkém pásu se táhne po obou stranách hranice mezi žemaitskými donininky a aukštaitskými nářečími. Hranice této oblasti lze přibližně vést přes Džiuikiai, Aukštelkė, Šiaulėnai, Rekščiai, Betygala, Pągausantis, Juodaičiai, Paulius, Viduklė, Giniočiai, Kubiliai, Pādubysys a Gūdmoniškė.

Západně od této oblasti zaujímá poměrně zřetelný a souvislý areál zdrobnělina lenikė. Severní hranice areálu této zdrobněliny vede územím žemaitských donininků přes Derčekliai a Kojeliai, územím dunininků přes Tvaskučiai, Tėneniai, Pajūris, Tverai a Šlapgirė; dále podél okraje dounininků přes Kaunatava, Tryškiai a Papilė, odkud se stáčí na jihovýchod. Hranice mezi Žemaitskem a Aukštaitskem pak vede až k Šiauliai a dále se setkává se západní hranicí oblasti lenčikės. Jižní hranice areálu lenikės vede, dá se říci, podél řeky Němen.

Nejjižnější část celkového areálu kořene lent- zaujímá zdrobnělina lentūkė. Západní a severní hranice území, které zaujímá, vede přes Navininkai, Keturvalakiai, Pilviškiai, Kazlų Rūda, Išlauža, Birštonas, Grišiškės a Panošiškės.

Zdrobnělina lentūtė zaujímá velmi malou souvislou oblast mezi Lekėčiai, Põderiškiai, Možūriškiai, Kazlų Rūda a Šunkariai. Kromě toho je zaznamenána také pod jiným názvem v okolních lokalitách: Btg, Jni, Erž, Vrt, DglšR, Lbn, Bit, Smln, Alvt, Klam, Klvr, Prl.

Jiné varianty kořene lent- (lentā, lentelýtė, lentýtė a podobně) jsou velmi rozptýlené, řídké a nevytvářejí samostatné oblasti.

Východně od celkového areálu kořene lent- se rozkládá oblast variant kořene lopet-. Západní hranice této oblasti vede přes Virškupėnai, Gataučiai, Vabalninkas, Karsakiškis, Miežiškiai, Ramygala, Aukštadvaris (okres Panevėžys), Pāgiriiai, Šiesikai, Markūtiškiai, Mančiūnėnai a Neverōnis. Varianty tohoto kořene nevytvářejí vlastní zřetelnější areály. Z variant tohoto kořene obecně převažuje zdrobnělina lopetėlė (na východním okraji celkového areálu je jednotlivě zaznamenána lopetėlė), zatímco zdrobnělina lopetyte (s přízvukovým typem označeným jako střední, ty-rejų) je zaznamenána střídavě s ní.

9*

131

Jihozápadní kapské nářečí užívá varianty a přepracované podoby názvu vypůjčeného z němčiny někdejšího Východního Pruska¹⁸. Jsou to vikelė¹⁹ Všt, Graž, Brt, vikėlė Pjv, Klam, vikelka (hybridní?) Žal, vikelnyčia (< vikelė+kuodėlnyčia) Plv, zř. viklputė²⁰ Kbr, vikelpė Žal, Kbr, vikelupė Alk, Vlk.

Jako název přívrtky je z jednotlivých míst zaznamenáno také hybridní panėlė Nrnj, Stpr, Rdn, Bbr, Pkr, Kpčn, Vsk, Er, Jsv, avšak není jasné, zda se tímto názvem všude skutečně označuje přívrtka, nebo jiná část vřetena (srov. s. 125).

Jiných názvů přívrtky je velmi málo. Zaznamenáno je pouze bóba Škt, galvėlė Vlč, Tršk, Lel, nář. kr'ög (<?) Pžč.

Mimochodem, u téměř všech východních dzūků nebyl název této části vřetena vůbec zaznamenán (srov. s. 122).

NÁZVY DRÁTU

Jak již bylo zmíněno, chomáč se k přívrtce přivazuje provázkem, např. Rb, Kmn, Kzt, Antkm, Skn, Gdr, Zbl, Mgn, Užg, Sem, BrčT, Klam, Vlk, GdlŠ, Seln, Mžn, Srj, Drsk, Rud, Aps, Kmo, Grv, Lz, VrnV²¹, nebo se připevňuje určitým kolíčkem. Kolíček bývá obvykle dřevěný, ale někde se vyrábí z kosti husího křídla, např. Vdkt, Prk, Pžč, Vrt, Žnd. Někdy samotný název napovídá, z čeho je kolíček vyroben, např. kaulėlis GžnP, kauliukas Dmp, Kjl, Kbl, Lnč, Mdn, Eič, Smln, Agu, Br; dratà (germ.) Tršk, dem. dratėlė (hybridní) Kur, dràtas (germ.) Vnd, Užsl, Ktv, Trak, dem. dratėlis (hybridní) Pnr; cviẽkas (sl.) Sb, Všn, cviekėlis (hybridní) Mdš; nẽglis (germ.), Drck, zazn. dem. negeliukas (hybridní) Kbr; vinis Klam a podobně.

Obecně je nejrozšířenějším názvem pro hrot přeslice název shodující se s normou lk. virbalas a jeho zdrobněliny. Varianty tohoto kořene nejsou zaznamenány téměř vůbec pouze ve větší části žemaitských nářečí, přibližně západně a severně od linie Leckavà – Tirkšliai – Pievėnai – Trimėsėdis – Rūdupiai – Eidziótai – Kražiai – Giničiai – Raseiniai – Pašaltuonys – Jociai – Pãgramantis – Žvingiai – Teneniai – Stırbiškė (okolí Kvědarny) – Są́ugos. Vzácné jsou také v části nářečí jižní Litvy, v oblasti mezi Kučiūny, Daukšiami, Jiežnem, Mergiškami, Onuškiem a Merkinė.

Zdrobněliny tohoto kořene netvoří žádné zřetelně vymezené areály. Lze pouze říci, že dem. virbalėlis bylo nejčastěji zaznamenáno v nářečích takzvané povodí řeky Mūša (zejména na levém břehu Mūši) — Stgv, Nair, Mkn, GžnP, Kršš, Jnšk, Ps, a také v sousedním Pbr. Forma virbalėlis se soustřeďuje v úzkém trojúhelníku žemaitských nářečí mezi Knabiky, Luokė a Klýkoly.

¹⁸ Z dostupných záznamů však není jasné, zda se těmito variantami a přepracovanými podobami označuje destička na chomáč, nebo vidlice, protože název bývá zpravidla zaznamenán bez určení předmětu a někdy jsou uvedeny obě skutečnosti, např. „destička nebo vidlice“ VlkV.

¹⁹ Srov. „der Wickel... Ein Wickel Flachs, Hede — der um den Wockenstock gewundene Flachs...“, viz H. Frischbier, Preussisches Wörterbuch..., II, Berlin, 1883, s. 467.

²⁰ Srov. „die Wickelpuppe – Flachspuppe am Wocken“, H. Frischbier, Preussisches Wörterbuch..., II, s. 467.

²¹ Tím lze snad částečně vysvětlit, proč tato otázka zůstala zcela nezodpovězena ve více než 130 zkoumaných obcích. Odpovědi zvláště chybějí od východních dzūků; odpovědí západních dzūků je sice o něco více, ale i ty pocházejí pouze z nářečí podél Němenu. Odpovědi téměř chybějí také z nářečí západních aukštaitů a západních dzūků na území zhruba mezi Jurbarkasem, Vilkijí, Meteliai a Lazdijai. Z nářečí někdejšího Klaipėdského kraje je k dispozici jen několik odpovědí, avšak z jiného důvodu — doma se tam již dávno nepředlo.

132

Dem. virbaliūkas je roztroušen na západ přibližně od linie Žeimelis — Kapčiūnai — Panevėžys — Ėriškiai — Ūkainiai — Rugėnai — Zapyškis, střídavě s jinými variantami téhož kořene. Forma virbalūkas byla zaznamenána: Bdš, Pj, Grd. Kterou z těchto dvou forem mají klaipėdští Aukštaitové (Kul, Lauks), lze těžko říci, protože l je zde vždy palatalizované.

Ani různé odvozeniny kořene smeig- / smaig- nemají samostatné areály. Synonymum spisovného (virbalas) smeigtukas vůbec nemá výraznější centrum a bylo zaznamenáno na jednotlivých místech různých nářečí — Stpr, Mkn, Bnč, Rdp, Ltk, Khm, Šnp, Rs, Trg, Lnč, Vrk, Mšk, VIkv.

Bylo zaznamenáno také několik dalších odvozenin kořene smeig-: smeigtas Tms (|| smeigštas), Lkč, smeigtuvas Grd, dem. smeigtuvūkas Lbnl, kuodelsmeigis Jni.

Liší se také varianty s kořenovým dvojhláskou ai. Nejvíce se soustřeďují v oblasti mezi Kušleikiai, Tytuvėnai, Kelmujai, Pašaltuonis, Rūgaliai, Jocia, Nemakščiai a Kelmė. V severní části této oblasti až po Nemakščiai a Alėjai převládá dem. smaigčiūkas. S výjimkou Rūgaliai do této souvislé oblasti nepatří dem. smaigtukas, zaznamenané také v Žr, Jknč, Kav. Forma smaigtis byla zaznamenána v Alj a mimo souvislou oblast — v Ruš. Var. smaigsčiūkas byla zaznamenána: Tt, Ldv, Pau a mimo souvislou oblast — Gnt. Na jednotlivých místech byly dále zaznamenány: smaigstėlė Urv, smaigštelis NrnJ, smaigstis Btr, smaigščius Kln; forma smaigas Trg, dále Grip, smaigiūkas Pšlt, dále Grs, smaigutis Pod, var. prysmaigas Jc.

Roztroušeny jsou také varianty šmaikšt-: šmaikštelis Sd, Ryk, Lntv, šmaikščiūkas Mrg, šmaikštūkas Urk, Jz, zaznamenáno šmaikštis NmjA.

Pro názvové varianty kořenů kišt- / kyš(t)- / kaišt- nejsou charakteristické přesně vymezené areály, nýbrž pouze oblasti s vyšší koncentrací. Takové oblasti jsou dvě. Severní, zahrnující většinu žemaitských dūnininků a některé příhraniční nářeční oblasti žemaitských dounininků a severních západních aukštaitských nářečí, se částečně překrývá s oblastí koncentrace variant kořenů smeig- / smaig-. Hranici severní oblasti lze přibližně vést přes Eidižotai, Vidsodis, Vaiguva, Pākražantis, Alėjai, Pāupis, Paulius, Vertimai, Rūgaliai, Bātakiai, Pāgramantis, Žvingiai, Tvaskučiai, Žadvainai, Rietāvas až do Eidižotai. Severní hranice druhé — jižní — koncentrační oblasti vede přes Daukšiai, Gelčiai, Kriauniai, Ōnuškis. Zde se soustřeďují varianty s kořenovým dvojhláskou ai.

Jednotlivé varianty kišt- / kyš(t)- / kaišt- byly zaznamenány takto: kaištis Vsk, Nvk, Škt, Rki, Vdk, Onš, dem. kaiščiūkas Gnč, Vdk, kaištūkas Šnp, Rgl, Sri, keišiūkas Ždv; kaikštis Kriau, Ilgn, Kč, Mrk, Lpln, dem. kaikštėlis Syl, kaikštūkas Dkš, Glč, Avž; kyšas Vds, Vrt, Paul, Grdž, dem. kyšelis Bt, kyšiūkas Vg, Pkrž, Nmk, kyšūkas Pkrž, Alj, Pau, kišiūkas Užv (|| kišiukas), Pašl; kyštis Rt (|| kyštelis), Tvsk, Žv, dem. kyštūkas Lkv, StirK, Pkrž, Šll; dem. kiščiūkas Gml, kištūkas Eidž, Lkv, Nuom, Tn, Rmč, Pgr.

Velká část žemaitských dounininků nazývá tento předmět slavismem švāika (srov. bělor. uва́йка „plochý šídlo²²; virbalas na pletení vyžoms²³“). Hranice areálu tohoto názvu a jeho variant, která začíná na hranici Lotyšské SSR u Laižuvy, vede přes Pievėnai, Trimėsėdis, Gadūnava, Žibinai, Babrungėnai, Gintališkė, Šalantai, Serapiniai, Žemytė. Kromě toho bylo švāika zaznamenáno také v Rdp, Žr. Na východním okraji areálu, přibližně po linii Leckavā — Dapšiai — Vārduva — Gadūnāvas, převládá dem. švaikėlė (hybrid). Z variant tohoto názvu byly zaznamenány pouze hybridy pašvāika Šrk, švaikštelė Skl (|| švāika). V areálu švāika byly jiné názvy zaznamenány jen velmi zřídka.

²² Žr. Белорусско-русский словарь, Москва, 1962, p. 1023.

²³ Žr. З народнага слоўніка, Мінск, 1975, p. 52.

133

Jihozápadně od oblasti švaika leží malý, ale zřetelný areál slavismu duršliokas a jeho variant; téměř v něm nejsou zaznamenána žádná jiná pojmenování. Hranice areálu, která začíná u hranice Lotyšské SSR poblíž Žemytė, vede přes Mišėnai, Karklėnai (okres Plungė), Mižuiškės, Rietavas, Endriejėvas, Judrėnai, Veiviržėnai, Gargždai, Plikiai a Kalotė. Kromě toho je v kartotéce Slovníku litevského jazyka duršliokas v tomto významu zaznamenáno také v Pj. I variant tohoto názvu je málo: duršliokas Jdr, duršliokėlis (hybrid) Klgr, duršliokas Mžui, Vvr, nářeční dōršloks Mtč, duršliukas (hybrid) Klo, durkšlis Plik.

Na jednotlivých místech se vyskytují i další pojmenování: ād at a Skp, adatà Rmč; ýla Gdč, Slč, Gln, Škns, Tj, NiŪ, vėlėlė Pbr; sagtūkas Pkp; zaznamenáno stembėris Sg; zaznamenáno šypas (sl.) Tlt (verpsčio šypas), Al; šnirpšlýs Aks; špyglýs Jdr; špilkà (sl.) DglšR, Žgr; žigūlas (srov. pol. żygulec „zařízení k připevnění lana k navijáku“²⁴) Kaug, zaznamenáno žigolas Kš, žėgalas Mlš.

Jako názvy tyčky předlice (většinou náhodně, omylem?) byly zaznamenány také: kỹlis (sl.) Šv, kyliūkas (hybrid) Jrb, kylūkas (hybrid) Tvsk; kratiklis Seln, kratykliukė Lzd, Avž, kretiklis Žgr; kukėlė Vgt; pryvarpstikė Šlpg, privarps-tikė Skbč, varpsčiškė Pd, varpsyžklė Vkš, verpstėlė Lks. Z více než 80 míst rozptýlených po celém území litevského jazyka byly zaznamenány nikoli skutečné názvy, nýbrž jen jejich náhražky, například: kůl, kolík, kolíček; stromek, stromíček, dřívko; tyčinka, proutek, klacíček, hůlka; soušek, soušeček, soušík; tříska, třísečka a podobně.

Jak vidíme, nářečí litevského jazyka mají poměrně mnoho různých názvů pro přeslici, a zejména pro její části. Většinou jsou domácí, ale vyskytují se i výpůjčky a hybridní formy. Srovnáme-li však názvy přeslice a jejích částí s názvy celého kolovrátku a jeho částí²⁵, musíme uznat, že mezi posledně uvedenými je výpůjček a hybridních forem více. Tuto skutečnost lze kromě různých jiných příčin vysvětlit tím, že se kolovrátek v Litvě rozšířil poměrně pozdě²⁶ a že zpočátku kolovrátky vyráběli a prodávali cizí řemeslníci, později pak jejich místní učedníci, kteří od svých učitelů převzali nejen řemeslo, ale i jeho nelitevskou terminologii.

А. ИОНАЙТИТЕ

NÁZVY PŘESLICE A JEJÍCH ČÁSTÍ

Shrnutí

Pojednává se o názvech přeslice (tj. zařízení k upevnění a přidržování koudele) a jejích částí. Konstatuje se, že název samotné přeslice je obvykle doložen pouze v těch litevských nářečích, v jejichž areálu se dochovala stará podoba této skutečnosti, tj. přeslice, která se nepřipevňuje ke kolovrátku. Ve všech ostatních nářečích jsou v úplnější či méně úplné podobě zaznamenány pouze názvy jednotlivých částí přeslice.

Názvy přeslice a jejích částí bývají velmi často mnohoznačné. Například verpstė / verpstė znamená v některých nářečích samotnou přeslici, v jiných svislé a vodorovné sloupky tvořící „nohu“ přeslice novějšího typu, ve třetích pouze svislý sloupek, ve čtvrtých pouze vodorovný sloupek a konečně v pátých —

²⁴ Słownik języka polskiego Jana Karłowicza, Adama Kryńskiego i Władisława Niedźwiedzkiego..., VIII, Warszawa, 1927, s. 734.

²⁵ Názvy kolovrátku a jeho částí jsou zmapovány v I. svazku Litevského jazykového atlasu (mapy na s. 60–63 a jejich komentáře), Vilnius, 1977.

²⁶ Viz Lietuvių etnografijos bruožai, s. 300–301.

134

„hlava“ vřetena, tj. destička, k níž se připevňuje nebo přivazuje koudel; verpštukas se v některých nářečích užívá jako název celého vřetena, v jiných jako obecný název obou zmíněných tyček, v dalších jako název pouze svislé tyčky a v jiných zase jako název pouze vodorovné tyčky; ranka / -ėlė se v různých nářečích užívá ve třech významech: jako obecný název obou tyček tvořících „nožku“ vřetena, jako název svislé tyčky a jako název vodorovné tyčky. Mnohoznačnost je zvlášť příznačná pro slova užívaná jako názvy samotného vřetena a tyček tvořících jeho „nožku“. Zjišťuje se, že tato mnohoznačnost je způsobena především dvěma důvody: názvy vřetena a jeho částí se v nářečích již ne vždy jasně rozlišují a sběratelé materiálu pro atlas litevského jazyka se také zdaleka ne vždy dostatečně orientovali v samotných reáliích i v jejich názvech.

Zjišťuje se také, že různé názvy odvozené od jednoho kořene mají často společné areály nebo alespoň svébytné zóny koncentrace. Tyto společné areály mohou být velmi rozsáhlé, např. areál různých názvů odvozených od kořene verp-/varp- zabírá větší část celého území litevského jazyka. Do společného areálu kořene verp-/varp- jako jeho součásti patří jasně vymezené společné areály jednotlivých mnohoznačných názvů (např.: verpstis, verpšiūkas, verpstiakas, verpšiōkas a další), které se zase někdy dělí na areály jednotlivých významů. Společné areály názvů odvozených od jiných kořenů nejsou tak složité, i když se v nich někdy také vyčleňují menší areály jednotlivých názvů a/nebo významů.

Dále jsou uvedeny všechny zaznamenané názvy samotného vřetena a jeho částí: tyček tvořících „nožku“, destičky, k níž se připevňuje koudel, a jehlice, kterou se koudel k destičce připichuje. Zdůrazňuje se, že pro označení samotného vřetena se užívají pouze různé odvozeniny od kořene verp-/varp- a že v jednotlivých případech jeho název závisí na typu reálie, např. v okolí Druskininků se starobylý typ vřetena nazývá verpstis, nový typ vřetena pak verpščiōkas. Uvádí se také zeměpisné rozšíření každého názvu a původ výpůjček. Konstatuje se, že ve srovnání s názvy kolovratu a jeho částí je mezi názvy vřetena a jeho částí méně výpůjček. Tento jev se částečně vysvětluje poměrně pozdním rozšířením kolovratů v Litvě a tím, že je obvykle vyráběli řemeslníci, kteří nebyli Litevci.