Skip to document
Back
Go to original Localized version was produced by AI. It may contain inaccuracies.
Preparing document pages…

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVI (1996)

LIETUVIŲ KALBA: TYRĖJAI IR TYRIMAI

Dalia JAKULYTĖ

STŘÍDÁNÍ KMENŮ PODSTATNÝCH JMEN V „KNYGOJE NOBAŽNYSTĖS“

Reformovaná tiskárna v Kėdainiai vytiskla roku 1653 tři kalvínské náboženské knihy se společným titulním listem „Knyga nobažnystės krikščioniškos“1. Jde o „Sumu evangelijų“ Gžegōže ze Žarnovce, přeloženou z polštiny dvěma kėdaiňskými reformovanými teology (S. Minvydem a J. Božimovským), a také o jejich vlastní „Maldos krikščioniškos“. Kromě toho obsahuje KN ještě kancionál [10]. A. Jakulis sestavil slovní rejstříky „Sumos evangelijų“, „Pasijos“, „Maldų krikščioniškų“ a „Katekizmo“, H. Siaurukienė pak rejstřík slov kancionálu [5, 6, 7, 8, 9].

Jazyk KN nebyl podrobněji zkoumán; dochovalo se o něm několik článků A. Jakulise (některé pouze v rukopise). Předpokládá se, že KN byla napsána nářečím středních Aukštaitů. A. Jakulis se pokusil určit dokonce i stránky napsané různými autory, vycházel však přitom především z pravopisu zájmen, spojek a částic[1, 2, 3, 4]. Tento článek analyzuje kmeny podstatných jmen, jejich užívání a vzájemné vztahy. Materiál byl shromážděn z výše zmíněných rejstříků A. Jakulise a H. Siaurukienė; podstatná jména byla rozdělena podle kmenů a jsou v něm přehledně představeny pádové tvary různých kmenů.

Každé nářečí a každá písemná jazyková památka jsou důležitými prameny pro jazykový výzkum, neboť každý z nich odráží odlišnou situaci. Podstatná jména s některými „slabšími“ kmeny zanikají a přecházejí k jiným, „silnějším“ kmenům. Z tohoto hlediska jsou zajímavější „slabší“, tj. podstatná jména s kmeny i, u, į̨u a souhláskovými.

Nejhůře jsou zachovány souhláskové kmeny. Zanikají tak, že přecházejí nejprve ke kmeni j, který následně přechází ke kmenům įo a įa. V současnosti si tvary souhláskových kmenů nejlépe zachovala podstatná jména s kmeny n a r, méně dobře pak kmen s. V KN bylo nalezeno 15 takových podstatných jmen: 10 s kmenem n (akmuo², augmuo, geluo, liemuo, pietmuo, pjūmuo, ruduo, sėmuo, vanduo, šuo), 3 s kmenem r-ka-

1 „KNIGA Nobaznistes krikščionįzkos / Ant gárbos Diewuy TRAYCEY Szwen-toy Wienatijam: Ant wartojimo Bažniczios dides Kunigistes Lietuvos išduotá. KĖDAINYSE, DRVKAWOIA IOCHIMAS IVRGIS RHETAS, Meatu Ponā, 1653“ (dále jen KN).

2 Příklady jsou uváděny v rekonstruované podobě.

120

kmeny (duktė, motė³, sesuo) a dva s-kmeny (debesīs⁴, mėnuo) (viz tabulka č. 1).

Většina z nich nemá dostatek tvarů, z nichž by bylo možné určit kmen (např. u podstatného jména augmuo je doložen pouze jeden tvar). Specifické tvary souhláskových kmenů tvoří jen 38,7% všech doložených tvarů. Nejvíce tvarů souhláskového kmene si zachovala podstatná jména r-kmenová. Méně s-kmenová a n-kmenová podstatná jména. Specifické tvary souhláskových kmenů jsou doloženy pouze v pěti pádech (sg. nom., gen., pl. nom., gen., instr.). K io-kmeni mají největší sklon přecházet s-kmenová podstatná jména (22% doložených tvarů jsou o-kmenové), o něco méně n-kmenová (19%). Pouze r-kmenová podstatná jména nemají vůbec žádné i ā-kmenové tvary. Jako výhradně souhláskokmenné jsou doloženy pouze tvary jednotného čísla nominativu.

Lze hovořit pouze o třech podstatných jménech, jejichž všechny doložené tvary jsou souhláskokmenné: augmuo (doložen pouze sg. akuz. augmenį), geluo (pouze sg. nom.) a ruduo (pouze tvary sg. nom. a akuz.).

Kromě těchto podstatných jmen se v KN našlo několik i-kmenových podstatných jmen, která vedle i-kmenových tvarů mají v genitivu množného čísla koncovku -ų po tvrdé souhlásce (dantis, dešimtis, durys, krūtis, naktis, priežastis). Tvary souhláskového kmene bychom očekávali také v plurálovém aliativu, je však doložen pouze tvar ausiump.

U podstatného jména žmogus je převažujícím tvarem jednotného čísla nominativu tvar u-kmenový (97x); tvar žmuo, užitý čtyřikrát, je třeba považovat za souhláskový, není však zcela jasné, jak klasifikovat tvar žmogęs, užitý dvakrát (tento tvar je doložen pouze v kancionálu, a mohl tedy být zkrácen, aby byl v řádku zachován potřebný počet slabik). Ve všech ostatních pádech se užívá u-kmenová flexe.

Nejpočetněji zastoupený a nejlépe zachovaný je i-kmen (viz tabulka č. 2). Z 88 lexémů mají pouze i-kmenové tvary 38 litevských slov a 19 výpůjček, tedy více než poloviny.

Z „slabých“ kmenů se nejlépe zachoval u-kmen — všechny tvary jsou u-kmenové. Pochybnosti vzbuzují pouze tvary jako sg. nom. žmogęs, sg. adess. sūnum⁵, sūnumpi, sūniep, sg. iness. dangie (poslední dva by mohly být také o-kmenové).

Jednotné číslo iu-kmenových tvarů se zachovalo poměrně dobře. Pouze dvě podstatná jména mají o-kmenové tvary (sg. gen. aukštėjo, instr. mesijošiu). Množné číslo téměř zcela přešlo k io-kmeni. I zde se však užívá několik iu-kmenových tvarů: pl. nom. neprietelius (2x) a pl. instr. kryžiums (1x). Je doložen jeden u-kmenový tvar podstatného jména ūglius a čtyři u-kmenové tvary podstatného jména karalius: sg. aliat. ūglaus, sg. gen. karalaus, akuz. karalų, instr.

³ Podstatné jméno motė se zřejmě rozštěpilo na dva lexémy: motė, motės a moteris, moteries. V KN je doloženo pouze několik ē-kmenových tvarů: tvar genitivu jednotného čísla motes (vedle moters a moteries, všechny po jednom výskytu) a tvar akuzativu motę (doložen dvakrát). Všechny ostatní tvary lze považovat za souhláskokmenné.

⁴ Tvar debesīs je rekonstruován podmíněně, protože nominativ jednotného čísla není v KN doložen.

⁵ Pvz.: Nori idánt... ing ij tikietumim... átmin̄dami juog Diewās eſt Tewų muſų / Sunump ſavo / kuri mums už Prietelu ámžingą dawe...KN 214₁₁.

121

králům a vok. králau6.

Ze silných kmenů je zajímavější kmen ē. Je zaznamenáno několik případů smíšení kmenů v důsledku shody většiny pádových tvarů (např. tvary na ē- a ā- u slov, jejichž kmen končí souhláskou l: meilė || meila, našlė || našla, sėkla || sėklė).

Je však třeba rozlišovat dvě věci: smíšení kmenů (paradigmatické) a souběžné tvary různých kmenů (s vlastními paradigmaty). V KN je zaznamenáno poměrně mnoho podstatných jmen se souběžnými tvary:

kmen i, įo a ē: pavietris || pavietrė

kmen i a ē: pramonis || pramonė

ē a ā: bagotystė || bagotysta, neviemystė || neviermusta, bendrystė || bendrysta, garbė || garba, pagalbė || pagalba, palaimė || palaima

ē a o: didumė || didumas, moteriškė || moteriškas

ē a įo: kalinė || kalinys „vězení“, ragotinė || ragotinis

kmen i a o: pagonis || pagonas

kmen įu a įā: rotušius || rotušia

kmen o a ā: evangelistas || evangelista a další.

Souběžné tvary několika kmenů vzniklé v důsledku odlišné adaptace mají často výpůjčky. Poměrně mnoho litevských slov má však také obtížně vysvětlitelné souběžné tvary několika kmenů (amžis || amžius, pavoyda || pavoydas, giluma || gilumas). Většina z nich jsou abstrakta. Slov s konkrétním významem, která mají souběžné tvary různých kmenů, je málo a tvary ne všech jsou doloženy jednoznačně. Například rozmanitost paradigmat podstatných jmen s kmenem ē a kmenovým zakončením l však umožňuje domnívat se, že KN není napsána v jednom konkrétním nářečí. Takto by bylo možné vysvětlit i lexémy s několika kmeny — to je však již téma pro další výzkum.

6 V KN se píší s tvrdým ł, např. uglau[p, Karataus.

122

tabulka č. 17

PÁD | KMEN | SOUHL. KM. TVARY | i-KMEN. TVARY | įo-KMEN. TVARY JEDNOTNÉ ČÍSLO Nominativ: n — 31; r — 8; s — 5 Genitiv: n — 12, 14; r — 3, 1; s — 4 Dativ: n — 5; r — (1), (1); s — 1 Akuzativ: n — (16), (16); r — (2), (2) Instrumentál: n — 8, 9 Inesiv: n — (3), (3); s — (1), (1) Alativ: n — 2 Vokativ: r — 1; (? — dukte) MNOŽNÉ ČÍSLO Nominativ: n — 9, 3; r — 2; s — 1

7 V tabulkách je uveden počet tvarů různých kmenů. V první tabulce jsou tvary podstatných jmen kmenů n, r a s. Ve druhé jsou podstatná jména kmene i (za ikmenová se považují všechna podstatná jména, která mají v jednotném čísle v genitivu alespoň jednou doloženou koncovku -ies, kromě výše uvedených kmenů n, r a s). Pokud se tvary několika kmenů shodují, jejich počet je uveden v závorkách ve sloupcích všech kmenů.

123

pokračování tabulky č. 1

PÁD KMEN SOUHL. KM. TVARY i-KMEN. TVARY įo-KMEN. TVARY Genitiv n 9 (7) (7) r 3 s 3 Dativ n 6 Akuzativ n (8) (8) 1 r (2) (2) s (4) (4) Instrumentál n 1 5 r 1 2 s 1 Inesiv s 2 Alativ n 1 Vokativ r 1

tabulka č. 2

PÁD i-kmen souhl. kmen iā-kmen įō-kmen ē-kmen įū-kmen o-kmen ā-kmen JEDNOTNÉ ČÍSLO Nominativ (189) 42 4 (189) Genitiv 403 11 (?— šiṙdes) 2 18 1 1 Dativ 16 5 Akuzativ (317) 5 (317) 2 1 1 Instrumentál 31 99 4

124

pokračování tabulky č. 2

PÁD | i-kmen | souhl. kmen | iā-kmen | io-kmen | ē-kmen | iu-kmen | o-kmen | ā-kmen | Inesiv | 99 | 1 | Iliativ | 39 |. | Alativ | 8 | Vokativ | 30,?— | krikš- | čio- | ne (1) | smertì (1) | MNOŽNÉ ČÍSLO | Nominativ | 99 | 2 | 2 | Genitiv | (207) | 18 | (207) | (207) | 1 | Dativ | 9 | 2 | 2 | 2 | 1 | Akuzativ | 197 | 1 | 3 | 4 | Instrumentál | 46 | 1 | 1 | 4 | 1 | Inesiv | 39 | 2 | Iliativ | 9 | Alativ | (6) | (6) | 1 | DVOJNÉ ČÍSLO | Nominativ | 22 | Akuzativ | 4 | Instrumentál | 3

LITERATŪRA

1. J a k u l i s A. 1860 m. katekizmas ir ”Knyga nobažnystės” Baltistica 7(1), 1971, 87—99.

2. J a k u l i s A. ”Sumos evangelijų” ir ”Maldų krikščioniškų” autorystės klausimu. — Baltistica 18(2), 1982, 173—178.

3. J a k u l i s A. Galiniai -o ir -e ir įvardžiai mano, tavo, savo ”Sumoje evangelijų” ir ”Maldose krikščioniškose” (rankraštis), Klaipėda, 1984.

4. J a k u l i s A. ”Sumos evangelijų” ir ”Maldų krikščioniškų” ryšiai su ankstesniais lietuviškais raštais. — Kalbotyra 35(1), 1984, 31—41.

5. J a k u l i s A. ”Knygos nobažnystės” leksika 1, Klaipėda, 1995.

6. J a k u l i s A. ”Maldų krikščioniškų” leksika (rankraštis), Klaipėda, 1984.

7. J a k u l i s A. ”Katekizmo” leksika (rankraštis), Klaipėda.

125

8. Jakulis A. ”Pasijos” leksika (rankraštis), Klaipėda, 1984.

9. Siaurukienė H. Giesmyno leksika (rankraštis), Klaipėda, 1984.

10. Vladimirovas L. Knygos istorija, V., 1979, 478—480.

MIXING OF NOUN STEMS IN ”KNYGA NOBAŽNYSTĖS”

Summary

A. Jakulis had been started examining the language of the book ”Knyga nobažnystės” (KN), issued in 1653. He paid most attention to the question of authorship, using the writing of pronouns, conjunctions, particles as a base. In this article the nouns of the KN are examined: their stems, usage, interrelations, mixing tendencies. The variety of the paradigms of the nouns allows us to suppose that KN was not written in one certain dialect.

126

Document details