LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVII (1997)

LEKSIKOGRAFIJOS IR LEKSIKOLOGIJOS PROBLEMOS

Ilga JANSONE

AREÁLOVÁ CHARAKTERISTIKA SLOV A VÝZNAMŮ SLOV V NEDIFERENCIÁLNÍM SLOVNÍKU NÁŘEČÍ

Specifickou a málo prozkoumanou otázkou dialektální lexikografie je systém geografických údajů, který poskytuje informace o rozšíření slova nebo jeho významu. Tyto údaje jsou zvláště potřebné ve slovnících zahrnujících lexikum rozsáhlé oblasti; takovým je i připravovaný „Slovník lotyšských nářečí“ (Bušmane, Kagaine 1980: 59–75; Kagaine 1985: 64–86), koncipovaný jako relativně úplný nářeční slovník.

Geografické údaje mohou být různé podle míry své obecnosti či konkrétnosti:

• obecné údaje – dialekt, skupina nářečí nebo kulturněhistorická oblast;

• konkrétní údaje – určité nářečí.

V nediferenciálním nářečním slovníku („Slovník lotyšských nářečí“) je obvykle vhodné podle hustoty materiálu používat oba typy údajů. Je však třeba mít na paměti, že každý z nich má své výhody i nevýhody. Obecné údaje zabírají málo místa a názorně ukazují lokalizaci slova nebo jeho významu, mohou však být nepřesné – některé nářečí daného areálu nemusí uvedený lexikální či sémantický dialektismus užívat. Výčet konkrétních nářečí (zvláště při hustém sběru materiálu) zabírá mnoho místa, poskytuje však přesné informace o užívání lexému v uvedeném nářečí. Uživateli slovníku, který se plně neorientuje v administrativně-teritoriálním členění Lotyšska, konkrétní údaje ne vždy dostatečně objasní lokalizaci slova nebo jeho významu. Vzhledem k tomu, že každý slovník má určitou míru abstrakce (například nářeční slovníky z hlediska areálového rozšíření neduplikují atlasy dialektálního lexika, které poskytují informace o rozšíření malého počtu slov v relativně všech nářečích), doporučuje se obecné údaje používat tehdy, když slovo nebo jeho význam pokrývá buď rozsáhlý areál rozšíření [viz biķis1, bruceklis1], nebo se vyskytuje v úzkém kompaktním areálu [viz blozmē]. V lexikografické praxi lze pozorovat, že se oba typy údajů kombinují. V nediferenciálním nářečním slovníku se geografické údaje uvádějí dvěma způsoby:

• nepřímo – u ilustračního materiálu a v odkazech na lexikografické prameny;

• přímo – jako slovní (nebo také šifrovaný) výčet obecných areálových údajů či konkrétních nářečí a ve formě map.

Každý slovník (zejména nářeční slovník) je zdrojem nejen lingvistických, ale také kulturněhistorických faktů – ilustrační materiál zařazený ve slovníku poskytuje informace jak o etnografických reáliích, tak o lidových zvycích a pověrách.

137

Aby byla tato kulturněhistorická vrstva co nejlépe zachycena, jsou v „Lotyšském slovníku nářečí“ ke každému významu lexému připojeny nářeční doklady vybrané tak, aby zahrnovaly nářečí různých kulturněhistorických oblastí (Vidzeme, Zemgale, Kurzeme, Latgale a také Sēlija) [viz bedre]. Nepřímo lze informace o areálovém rozšíření lexému získat také z odkazů na lexikografické a jiné publikované prameny. Nejvýznamnějším lexikografickým pramenem pro „Lotyšský slovník nářečí“ je „Lotyšský slovník“ K. Mīlenbahse a J. Endzelīnse (ME I–IV) a jeho dodatky (EH I–II), které obsahují údaje o zeměpisném rozšíření slov; ty se „přenášejí“ i do připravovaného slovníku [viz blorcat 1,2, blikstiens]. Kromě nich se využívají také jiné nářeční slovníky vydané po ME a EH, například „Slovník nářečí Ērģeme“ (ĒIV I–III), a nářeční materiály, jako jsou popisy nářečí v publikacích Filologické společnosti a v publikacích Ústavu jazyka a literatury [viz blumizers..], i jednotlivé monografie, například popis nářečí Stende (DR 1955 aj.), které rovněž nepřímo poskytují informace o areálovém rozšíření lexémů. Odkaz na „Slovník spisovné lotyštiny“ (LLVV I–VIII) ukazuje, že daný lexém je považován za součást spisovného jazyka, resp. že jej znají i mluvčí nářečí.

Pokud slovo nebo jeho význam není rozšířen v kompaktním areálu, případně pokud není záznam slov dostatečně hustý, používají se v „Lotyšském slovníku nářečí“ přímé zeměpisné údaje, tj. uvádějí se nářečí, v nichž bylo dané slovo zaznamenáno. (Aby tento výčet nezabíral příliš mnoho místa, lze vytvořit zkratky názvů nářečí, jak je tomu také v ME a EH.) Zvláštní a málo rozšířenou formou přímých zeměpisných údajů v nářečním slovníku jsou mapy (Viereck 1988: 101–113), jejichž použití má několik výhod. Zaprvé lze na mapě spojit několik fonetických a morfologických variant [viz blusāt, blusuot; blusāties, blusuoties], zadruhé je na mapě přehledněji patrné rozšíření lexikálně-sémantických dialektismů mimo kompaktní areál [viz bruceklis]. Při zkoumání slovní zásoby zahrnované do nediferenciálního nářečního slovníku z hlediska areálového rozšíření a šíře užívání se zdá užitečné vyčlenit několik skupin.

1. Slova společná nářečím a spisovnému jazyku. Vzhledem k významnému podílu masových komunikačních prostředků je vliv spisovného jazyka nezpochybnitelný ve všech nářečích a slova spisovného jazyka znají mluvčí všech nářečí. Mnohá slova však mohou mít v určité skupině nářečí výrazně spisovný charakter. Pokud lze zjistit, že se nějaké spisovné slovo v určité oblasti nebo skupině nářečí užívá zřídka, měly by být uvedeny omezující zeměpisné údaje: zřídka; užívá pouze mladší (střední) generace; neužívá se aj. [viz bedre 1].

Zeměpisné údaje by měly být uváděny u těch významů slov spisovného jazyka, ustálených slovních spojení nebo frazeologismů, které se od spisovného jazyka liší. Toto dělení samozřejmě nebude absolutní, neboť za jediné kritérium pro odlišení slova spisovného jazyka či jeho významu se považuje „Slovník spisovné lotyštiny“ (LLVV), jehož první svazek vyšel již v roce 1972, ale

138

pēdējais 1996. gadā vēl atrodas tipogrāfijā. Svarīgi ir norādīt izplatības areālu arī tiem vārdiem vai vārdu nozīmēm, kas LLVV ievietoti ar norādi ‘apv.’ [sk. bruceklis 1], kā arī etnogrāfisko reāliju apzīmējumiem.

2. Nespiná slova hovorového jazyka, která tvoří mezivrstvu mezi slovní zásobou spisovného jazyka a nářeční lexikou, mají určité územní omezení, které je obvykle podmíněno historickými okolnostmi. Například germanismy jsou rozšířenější ve Vidzeme, Kurzeme a Zemgale, zatímco slavismy v Latgale. U některých slov této skupiny, která jsou spojena s určitým areálem, by bylo možné uvést obecné zeměpisné údaje [viz blumizers.. (možný obecný údaj: Kurzeme, Zemgale, Vidzeme), blūdat..].

3. U slov nářeční lexiky, která se vyskytují v širokém areálu, by měly být (je-li k dispozici dostatek shromážděného materiálu) uvedeny obecné zeměpisné údaje o kompaktním areálu a také konkrétní nářečí, v nichž bylo slovo nebo jeho význam zaznamenáno mimo tento areál [viz bruceklis..]. Areálové rozšíření slov této skupiny by bylo možné znázornit také na lingvogeografických mapách [viz ukázky map]. (U slov zahrnutých do lexikálních map „Atlasu lotyšských dialektů“ je třeba uvést odkaz na toto dílo.)

4. U slov nářeční lexiky, která se vyskytují v úzkém areálu, je třeba uvést konkrétní místa výskytu – nářečí [viz blozmē, biksiņš].

Toto dělení je možné pouze tehdy, je-li k dispozici dostatečně hustý a ověřený soubor nářečních materiálů; ve fázi přípravy slovníku se doporučuje více využívat konkrétní zeměpisné údaje, aby se předešlo nepřesnostem.

Ukázky hesel

bačinas, bačiņi; jedn. bačiņš subst. Polévka z listů řepy (také lebedy) s kroupami a přídavkem mléka nebo smetany. bačinas, řepné bačinas: do polévky se uvaří kroupy doměkka, listy se uvaří zvlášť, nasekají se nožem a dají se [do polévky], přileje se mléko – to jsou řepné bačinas v Kursīsi; polévka z řepných listů se vaří s mlékem nebo smetanou; vařívali jsme bačiņi do polévky, když ještě [nebyla řepa], listy řepy, když ještě nebyla [bulva]. Vařilo se to s mlékem, přidaly se kroupy, listy se nakrájely a ještě se chvíli spařovaly ve Snikere; za starých časů se jí [řepné polévce] říkalo bačini, bačini v Brukně; říká se jí bačiņas. Listy se přelijí vroucí vodou a nadrobno nakrájejí. Když kroupy změknou, přidají se. Stejně jako do šťovíkové polévky se přidávají vejce, libové maso a smetana v Zantē. V jižní části Kurzeme a Vidzeme, v Zemgale.

ME I 247 pokrm z řepy v Auros, Pļaviņās, z řepných listů v Blidienē; ve Šķēdē – bačiņš nebo z listů šťovíku v Kursīsos; EH I 197 v Bēnē, Saldū (zde: řepné listy vařené v mléce), v Džūkstē (zde: pokrm z listů řepy a lebedy a z krup), bačiņi řepná polévka v Grenčos.

139

bačinas ‚polévka z řepných listů‘

bedre subst. 1. Prohlubeň, jáma (obvykle v zemském povrchu). za zahradou byla velká hluboká jáma, kde celá léta stála voda, ve Svētciemā; [hádanka]: čím více se z ní bere, tím větší je – jáma, důl v okolí Valmieras; za starých časů to býval dūmbēris, teď se tomu říká bedre v Nīce; bramborové[bramborové] jámy byly na Runcově kopečku. Na podzim jsme tam dávali brambory na začátku v Sinole; brambory [na zimní uskladnění] se dávaly do jámy, říkalo se také – kapča v Bausce.

● hrobová jáma, také uzavřená jáma – jáma na uskladnění brambor, z níž se brambory v zimě nevyndávají. my nemáme takové přístupné jámy, ale uzavřené; staří lidé jim říkají hrobové jámy ĒIV I 159.

● přístupná jáma – jáma na uskladnění brambor, z níž se brambory vyndávají i v zimě.

LLVV II 49–50; ME I 276; ĒIV I 158; zřídka (jako literární výraz) v latgalských nářečích hornolatvijského dialektu, místo toho duobe. 2....

biksniņš subst.; zdrob. Složená látková (obvykle gázová) plena, která se kojenci vkládá mezi nohy. tomu se říká biksniņ, látka se vloží mezi nohy a provlékne se před zadečkem, aby se nezašpinil velký kus oděvu ve Svētciemā.

bīkstīties sl. Bát se, obávat se. kůzle se nebojí, že tu nejsou psi, a proto ho nelze vyhnat ze zahrady Jeros; neboj se škody, to bude moje škoda, ale ty jen musíš udělat, co ti říkám v Džūkstē; také v Mežamuižā.

EH I 223 v Augstkalnē, Džūkstē.

biķis subst. 1. Kladivovitý nástroj na broušení mlýnských kamenů. biķs je to, čím se sekají mlýnské kameny. Na obou koncích je špičatý, uprostřed zakřivený v Īvandē; mlýnský tovaryš těmi biķi osekával mlýnské kameny v Grobiņā; mlýnské kameny se sekají biķem v Puzē. V Kurzeme.

EH I 219 v Īvandē, Grobiņā.

140

// Nástroj ve tvaru kladiva (s jedním špičatým a druhým plochým koncem kovové části) k rozbíjení a drcení tvrdých materiálů (například zmrzlé země či ledu). biķis i. ku cērt. viņam bi viens gals nuo dzelža spic, uōtrs plakans, vidū kâc nuo kuôka. priêkš ciêt(a)s zemes ciršan(a)s, cērt zemi – ku ciētu vaîg cîrst, sasalušu zemi a biķi cērt Nicā; na polích nově pořízené biķi mají jeden konec široký, určený k rozkopávání zmrzlé země, a slouží i k dalším účelům v Grobiņi. Kurzeme.

EH I 219 Grobiņā.

2. Keksis. železný hák nasazený na dřevěné násadě, jeden konec je zahnutý dopředu a druhý je zakřivený, takže lze přisunout a přitáhnout v Nicě.

3. Stampa. k⁰ apustūs biķeja mucā ar biķi Sinolē; zelí se pěchuje do sudu pěchovadlem; když je zelí nakrouhané a naskládané do sudu, pěchuje se či stlačuje biķi – poměrně těžkým kusem dřeva s kulatou plochou na konci Alūksnē.

EH I 219 Mālupē, Gulbenē.

Přejato; srov. EH I 219: aus d. Bicke.

blikstiēns, blikstiņš subst. Oční víčko. katię acę sovs blikstīs. blikstiņ kad emieg, aizkrit ciet: Dundagā; es jau gaid, ka mūs meitēns a drīz sāks mālēt tos blikstiēns zīls va zāļs Laucienā; blikstiņ a i liēs (govij) tiē i uz acs. ja viś guļ aizmidziēs, ta acs i ciē. ja viś guļ laukē un grēmuo, ta viņam acs i vaļēm Strazdē.

EH I 229 Talsos.

blozmē lok., nelok. V zástupu, v houfu. přijdou [do hospody], zaberou prostor, hemží se po koutech. Tančí a skáčou jako zvířata, když se seběhnou: všechna blozm’e pohromadě Puzē; tak naházené v jednom houfu v Ugālē; také v Piltenē.

EH I 231 Ugālē.

blūdāt, blūdēt, blūdīt v. Bloudit se; bezcílně se potulovat. kūr tu t’ik ilg’i blūd’eji, ka is sātu naguōji? Preiļos; jis vysu nakt’i bludā pa m’ežu Pildā; pyrmū raizi, ka b’eju Reigā, blūd’eju v’īn Kalupē. Latgale.

Přejato; srov. rus. блудить ‘bloudit, bloudit bez cíle’ СРЯ I 116.

blumizers, blumizeris, blūmizers, blūmizeris subst. Ústní harmonika. blumīzeri – fouká se do nich ústy, takže lze zahrát pěkné melodie Kursišos; matka koupila od podomního obchodníka blumīzeri, aby na ně bráška foukal Ir lavā; děti měly ústní harmoniky neboli blūmizerēs Bauskā; žádná zábava tam nebyla, hrálo se jen na blumizer v Kuldigā; ústní harmoniky se nazývají blūmīzeri Sinolē; hráli na hřebeny a měli také takový blūmizers Mežotnē; blumizers je vždycky po ruce, když je třeba, tak se na něj foukne Dundagā; blumeižers – čtyřhranná hračka Dignājā; blumizeris Piltenē, Zantē; blumizers Kandavā, Laidzē (Graudiņa VI), Puzē, Vandzenē; blumīzers (jo -c.) Stendē (DR 1955, 111).

Přejato; < nd brummisern DR 1955, 111.

zablešit se; zablešit sl. 1....

2. Drobně probublávat před varem. īden̦c blusuo, tū-līn sāks vārīties Braslavā; ...když ta voda blusuo, tehdy se zadělává chléb Jērcēnos; do koryta nalili vodu, která už blusuoja, přidali mouku [navrch] a pořádně zadělali [těsto] Burtniekos; voda blusuo. Když voda blusuo, je to nejlepší na chléb Rencēnos; také blusuot

141

V Jaunburtnieki, blusāt v Trikātě.

Srov. také blusāties (2), blusuoties. 3....

blusāties; blusuoties sloveso. 1....

2. Drobně bublat před varem. blusuōjās ūdens. ūdens tā kā kustas, vēl nevārās, bet blusuōjās v Naukšēnech; ka sāk ūdens blusoties, ka lēka aūksā tāds ka blusins, ta lej miltim virsū v Jeros; ūdeņc tāduos burbulišuos met, blusājas, ta esuot laps[na zadělávání těsta] v Ēvelē; ūdeņc sāk blusuoties, ta kuļ milts iekšā v Ķonos; ūdeņc blusuōjās, met, sit aūksā [burbulišus], vārītēs nevar laist, milti pārdeg, ta i tāda glīdaiņa [maize], garaužu sit vaļā v Rencēnos; blusāties také v Jercēnos; blusuoties v Kārķos.

EH I 232 blusuoties pod heslem blusuot Jeros; ĒIV I 177 blusāties.

Srov. také blusāt, blusuot (2). 3....

blusāt „drobně bublat před varem“

bļorcāt sloveso. 1. Hníst. bļorcā mālus – mīca, lai sīksti ve Vecatē.

ME I 321 v Duntē, Stienē.

2. Brodit se, brodit (blátem, špinavou, kalnou vodou). neviēnc negrib pa netīrīm ūdeņīm pa tuo bļorcu bļorcāt ve Vecatē; nebļorca pa dubļim! ve Svētciemā.

ME I 321 bļorcāt; EH I 234 bļorcāt v Lielsalacā.

3. Pohybovat (například něčím, co se má opláchnout v tekutině) a vydávat při tom šplouchavý zvuk. lēji kartiņ kuivīm ūdeņ virsa un bļorcej, kustinej tuo kuŗu ve Vainižos.

4. Míchat (tekutinu) a vydávat při tom šplouchavé zvuky. nebļorca, ber ēd! ve Svētciemā.

5. Mýt. V Limbažích.

bruceklis; bruceķis podstatné jméno. 1. Brousek (obvykle na broušení kosy). tuo sauc strīķs. veç ļauds sauc pa bruceķi. iskapš bruceķis. nu jau pa strīķ sauc v Dundagā; tie ritīgie bruceķi i tād kuok delīt, kam abās pusēs uzsmērēt tād ās graņit. te

142

granīte, myslím, také se přidává cement, aby to drželo pohromadě a nedrolilo se. Je to takový kamenný kotouč, s nímž se dřevo vůbec neřeže. Celý kotouč je z jednoho kamene. Dříve se takové kotouče vyráběly samy: udělala se dřevěná lopatka a z obou stran se na ni nanesla dobrá vrstva. Potom se obě strany potřely dehtem a posypaly pískem. Písek se do otvorů zatloukl kladivem, nechal se zaschnout, pak se kotouč očistil a znovu posypal pískem. Tak se pokračovalo, dokud nebyla vrstva dostatečně silná; dříve se ty kotouče dělaly i jinak. Vzala se jen dřevěná lopatka s nánosem, jaký se používá při praní, a k ní se vzal pytlík s pískem. Když bylo třeba brousit, písek se nasypal na kotouč a brousilo se. Aby písek lépe držel, kotouč se předem navlhčil vodou, v níž se namáčelo konopí; bručeķlis je domácí bruska, na níž se brousí kosa. Půjč mi svůj bručeķlis, abych si nabrousil kosu! V Nicā; bručeķļi se vyráběly ze smirku. Taková bruska. Ostří se na jejím zoubku. Potom se ke dřevu přidávala taková směs sirkové hmoty a smirku. Bručeķlis měl takovou rukojeť. Při sečení se bručeķlis drží v ruce nebo v kapse, v Nīgrandā; on si kosu brousí bruć’ēkļim, v Saikavā; bručeķlis – bruska nebo umělý pískovec s destičkou uprostřed. Bručeķļi se kupovaly v obchodě na broušení kos v Vecatē. V Kurzeme; mimo areál v Vecatē, Saikavā.

ME I 338 bručeķlis v Dundagā, Kuldīgā; EH I 244 bručeķlis také v Saldū, Īvandē, Saikavā; EH I 244 bručeķļs v Dunikā, Grobiņā, Kalētos, Bartā, Rucavā.

LLVV I 130 apv.

2. Zařízení na stloukání lnu. [ke stloukání] byla tam také taková deska a takový bručeķlis, takový braūčeķlis, kterým se stlouká len v Nicā.

3. EH I 244 bručeķlis ‘křečová žíla’ v Bikstos.

4. Přebytečný, nepotřebný člověk. to je takový bručeķlis – motá se uprostřed v Nicā.

ME I 338 bručeķlis ‘zbytečný člověk, páté kolo u vozu’ v Grobiņā.

5. ME I 338 bručeķļs ‘člověk nedbale oblečený’ v Zasā.

bručeķlis ‘bruska’

bručeķlis, bručeķļs

143

LITERATŪRA

B ū š m a n e B., K a g a i n e E. 1980: Izlokšņu vārdnīcu tipi un latviešu dialektālo vārdnīcu veidošanas jautājumi. – Latvijas PSR ZA Vēstis 8, 59–75.

DLJ – Dialektālās leksikas jautājumi, Rīgā: Zinātne, 1986.

DR 1955: D r a v i ņ š K., R ū ķ e V. Leute und Nominalformen der Mundart von Stenden 1 Einleitung, Akzent und Intonation, Lautlehre. Lund.

EH I–II – E n d z e l ī n s J. u n H a u z e n b e r g a E. Papildinājumi un labojumi K.Mühlenbacha Latviešu valodas vārdnīcai 1–2, Rīgā, 1934 – 1946.

ĒIV I–III – K a g a i n e E., R a ģ e S. Ērģemes izlokšņu vārdnīca 1–3, Rīgā: Zinātne, 1977–1983.

G r a u d i ņ a M. 1958: Laidzes un Kandavas izloksne. – Valodas un literatūras institūta raksti 6, Rīgā, 1958, 257–297.

K a g a i n e E. 1985: Apvienotās latviešu izlokšņu vārdnīcas veidošanas problēmas. – Valodas aktualitātes 1984, Rīgā: Zinātne, 1985, 64–86.

LLVV I–VIII – Latviešu literārās valodas vārdnīca 1–8, Rīgā: Zinātne, 1972–1996.

ME I–IV – M ū l e n b a c h s K. Latviešu valodas vārdnīca. Rediģējis, papildinājis, turpinājis J.Endzelīns 1–4, Rīgā: Kultūras fonda izdevums, 1923–1932.

V i e r e c k W. 1988: A Dictionary of English Dialects – the Date of the Survey of English Dialects Dictionaryized. – Symposium on Lexicography IV. Proceedings of the Fourth International Symposium on Lexicography April 20–22, 1988 an the University of Copenhagen. Lexicographica Series Maior 26, Tübingen, 101–113.

VLIR VI – Valodas un literatūras institūta raksti 6, Rīgā: Zinātne, 1958.

СРЯ I- Словарь русского языка 1, Москва: Государственное издательство иностранных и национальных словарей, 1957.

ŽODŽIŲ IR JŲ REIKŠMIŲ AREALO CHARAKTERISTIKA NEDIFERENCINIAME TARMIŲ ŽODYNE

Santrauka

Šiame straipsnyje nagrinėjama specifinė tarmių leksikografijos problema – geografinių nuorodų pateikimo sistema, kurią sudaro bendrosios nuorodos (tarmė, istorinė sritis, rajonas) ir konkrečiosios nuorodos (šnekta). Tokios nuorodos, aiškinančios žodžio ar tam tikros jo reikšmės paplitimą, nediferenciniame tarmių žodyne pateiktinos dvejopai – netiesiogiai (prie iliustracinės medžiagos) ir tiesiogiai (arealo nuorodų ar šnektų sąrašas bei žemėlapiai). Arealo ir vartojimo požiūriu tikslinga išskirti kelias žodžių grupes, kurios čia analizuojamos smulkiau: 1) tarmių ir bendrinės kalbos bendroji leksika; 2) neliteratūrinė šnekamosios kalbos leksika; 3) tarmių leksika, vartojama plačiame areale; 4) tarmybės, vartojamos vienoje ar keliose šnektose.

DIE AREALE CHARAKTERISTIK VON WÖRTERN UND WORTBEDEUTUNGEN IM NICHTDIFFERENZIERENDEN MUNDARTWÖRTERBUCH

Zusammenfassung

In der dialektalen Lexikographie ist das Problem des Systems geographischer Angaben, die die Information über Verbreitung des Wortes resp. der Wortbedeutung bieten, spezifisch. In

144

der lettischer Sprachwissenschaft hat sich dieses Problem während der Arbeit am “Wörterbuch lettischer Mundarten” aktualisiert.

Geographische Angaben können hinsichtlich des Grades ihrer Verallgemeinerung oder Konkretisierung unterschiedlich sein: 1) allgemeine Angaben – Dialekt, die Mundartgruppe oder kulturhistorisches Gebiet, Region; 2) konkrete Angaben – eine bestimmte Mundart.

Im nichtdifferenzierenden Wörterbuch (abhängig von der Dichte des Materials) ist in der Regel angemessen, diese beide Typen der Angaben zu verwenden, die am entsprechenden Wort bzw. der entsprechenden Wortbedeutung zu bieten sind: 1) vermittelt – bei illustrativem Material und lexikographischer Quelle; 2) direkt – als wörtliche (oder auch kodierte) Auflistung von allgemeinen arealen Angaben oder konkreten Mundarten sowie als Karten.

Es erscheint zweckmäßig, bei Betrachtung des ins nichtdifferenzierende Wörterbuch einzufügenden Wortgutes in arealer Hinsicht und beträchtlich seiner Gebrauchsdynamik mehrere Gruppen aufzustellen:

1. Für Mundarten und Literatursprache gemeinsame Wörter.

2. Nichtliterarische umgangssprachliche Wörter.

3. Wörter der dialektalen Lexik, die in breitem Areal vorkommen.

4. Wörter der dialektalen Lexik, die in engem Areal vorkommen.

145