ACTA LINGUISTICA LITHUANICA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XLI (1999)

Vitalija MACIEJAUSKIENĖ

Institut litevského jazyka, Vilnius

OZNAČOVÁNÍ ŽEN V HISTORICKÝCH PRAMENECH 19. STOLETÍ

Při zkoumání utváření litevských příjmení byl pojednán také vývoj dvoučlenného označování mužů a žen (Maciejauskienė 1991: 20–49, 249–300). Historická antroponymie ilustrující označování žen byla shromážděna z pramenů 16.–18. století. Její údaje umožnily učinit závěr, že v 18. století ještě nebylo dvoučlenné označování žen definitivně ustáleno. Dokládaly to zápisy žen v administrativních právních dokumentech a církevních pramenech z tohoto období (Maciejauskienė 1991: 295).

Při čtení pramenů 19. století okamžitě upoutalo pozornost, že v tomto století byly mezi označováním mužů a žen ještě patrné rozdíly. Právě proto se zdá účelné pojednat o zápisech mužů a žen odděleně. Označování mužů v pramenech 19. století (přesněji v jeho první polovině) již bylo pojednáno (Maciejauskienė 1993). Cílem tohoto článku je popsat označování žen v pramenech 19. století a věnovat pozornost pravidelnostem i specifickým jevům, které byly podmíněny různými příčinami. Tuto studii lze označit za určitý fragment popisu označování žen v 19. století, vzniklý na základě přezkoumání poměrně malého počtu historických pramenů z tohoto období¹. Závěry článku jsou založeny pouze na analýze historické antroponymie shromážděné z těchto pramenů. Nové údaje, které shromáždila autorka této studie nebo jiní badatelé, je tedy nepochybně budou moci doplnit či upravit.

Antroponymie prozkoumaných pramenů dokládá, že zápis ženy jménem a příjmením se ještě nestal normou². Jde pouze o jedno z nejčastějších označení používaných v pramenech. Rozmanitost těchto označení je v současnosti poměrně často dána specifiky pramenů, v nichž jsou ženy zmiňovány, možná dokonce i osobou, která je sepsala. Proto se zdá účelné při pojednání o označování žen v 19. století věnovat zvláštní pozornost pramenům různého charakteru a určení. Podmíněně je lze rozdělit takto: 1) administrativní právní dokumenty (nejčastěji inventáře panství, hospodářských dvorů a jiných majetků, daňové knihy, povolení k sňatku apod.); 2) církevní prameny (matriky křtů, sňatků a úmrtí jednotlivých farností, seznamy farníků).

Prameny, z nichž byly shromážděny údaje pojednávané v článku, jsou psány latinsky, polsky a rusky. Také jejich datace se liší: většina pochází z 19. století.

¹Abecední seznam prozkoumaných pramenů je uveden na konci článku.

² Plg. šio laikotarpio vyrų įvardijimo situaciją – žr. Maciejauskienė 1993: 101.

108

v první polovině, část přibližně v polovině století, jeden či druhý ve druhé polovině století.

1. V administrativních právních dokumentech nejsou ženy zmiňovány často. Ve všech prohlédnutých pramenech tohoto typu se vedle několika desítek tisíc mužských záznamů vyskytlo pouze asi 500 záznamů žen (zde i dále byly počítány údaje z dokumentů, z nichž byla vypsána všechna osobní jména). Mezi nimi výrazně převažují záznamy obsahující jméno a příjmení.

Ženská jména se obvykle píší před příjmeními. Bez výjimky jsou křesťanská.

Přibližně 500 žen zmíněných v administrativních právních dokumentech je zaznamenáno pod 47 různými jmény. Obvykle se užívají dlouhé podoby křesťanských jmen, např.: Agnieszka, Agata, Anastazya, Benedy kta, Domicela, Faustyna, Felicyana, Józefa, Ławryna, Marcianna, Franciszka, Rozalia, Ulijana a podobně. Jiné podoby se vyskytují velmi zřídka. Patří mezi ně Krysia (zkrácená podoba křesťanského jména Kristina), Kostusia (odvozenina s domáckou příponou od Kostė, přičemž tato podoba je zkráceninou jména Konstancija), Петроня (zkrácená podoba jména Petronėlė), Poluta (odvozenina s domáckou příponou od Palė nebo Polė, což jsou zkrácené podoby jména Apolonija), Zosia (zkrácená podoba jména Zofija).

Ne všechna ženská jména byla stejně oblíbená. Nejčastější byla tato: Marijona (zapisováno jako Maryanna, Maryana, Marianna, Maryianna, Марьяна) – toto jméno neslo 61 žen, Katarina (Katarzyna, Kater zyna) – 45, Ona (Ana) – 41, Ieva (Ewa), Magdalena (Magdalena, Magdelena) – po 34, Kristina (Krystyna) – 28, Rozalija (Rozalia, Rozalija, Розалия) – 27, Agota (Agata, Агата) – 26, Barbora (Barbara) – 24, Petronelė (Petronella, Petronela, Petrunela, Петронела, Петру нела) – 18, Elzbieta, Elžbieta (Elzbieta, Elżbieta, Елизавета) – 16, Agnieszka (Agnieszka, Ягенушка) – 12.

Pouze jednou se vyskytla tato ženská jména: Anastazija (Anastazya), Brigita (Brygida), Domicelė (Domicela), Eleonora, Emilija (Емилия), Faustina (Faustyna), Felicijona (Felicyana), Jadvyga (Jadwiga), Klara, Lauryna (Ławryna), Monika (Моника), Nastazija (Nastazya), Regina, Scholastika (Scholastyka), Teodora, Ulijona (Ulijana), Veronika (Weronika) – celkem 17 jmen. Dalších 10 jmen bylo zaznamenáno pouze 2–3krát: Apolonija, Benedikta (Benedy kta, Бенедикта), Judita (Judyta), Juozapa (Jozefa, Józefa, Іосифа), Justina (Justyna), Liudvika (Ludowika, Ludwika), Marcelė (Marcella), Marija (Marya, Marija), Teresė (Teresa, Terressa), Zuzana (Зузана).

S ohledem na rozdílnou oblibu užívaných jmen (jak je patrné, 27 ze 47 jmen bylo velmi vzácných) si lze snadno představit, jak jednotvárný byl v 19. století soubor ženských jmen litevských žen.

Výzkumy rozšíření křesťanských jmen v administrativních právních dokumentech 16. století (inventářích, knihách soudních aktů) rovněž dokládají, že se užíval poměrně malý počet různých ženských jmen: u šlechtičen 24, u rolnic 31 (Salys 1983: 41).

109

Ženská příjmení jsou různorodá. Jejich tvoření obvykle ukazuje, zda je žena vdaná (nebo vdova), či nikoli. V prvním případě je ženské příjmení utvořeno z příjmení manžela. K tomu se nejčastěji používala slovanská přípona -ova, např.: z wdową Barbarą Antanajtisową (inag.³; 23, 19)⁴, Rozalia Balciunowa (11, 10–11), Agata Batrułisowa (6, 53–54), z Agnieszką Baniową (inag.; 23, 1), Krystyna Batłruszkowa (6, 127–128), z wdową Katarzyną Daniewiczową (inag.; 24, 17), Krystyna Degisowa (6, 62–63), Katarzyna Gayłuszowa (6, 117–118), Maryanna Gołatyłcowa (6, 157–158), Марьяна Гвилдова (20, 2), Maryanna Jurgielewiczowa (6, 94–95), Maryanna Kryksztułowa (6, 127–128), Rozalia Kułwartowa (11, 9–10), z Magdaleną Masayciową (inag.; 27, 18), Ева Микитова (20, 5), Ludwika Narełowa (6, 131–132), Kateryna Narkiewiczowa (6, 90–91), Моника Норвилова (20, 2), Krystyna Pirsztelowa (6, 117–118), Franciszka Skirelowa (6, 98–99), Maryanna Surwiłłowa (11, 11), Maryanna Szymkuciowa (1, 3), Rozalija Walentowiczowa (3), Anna Woyciechowa (6, 104–105), z wdową Katarzyną Żyłayciową (inag.; 23, 16). V prohlédnutých dokumentech je jménem a příjmením s příponou -ova označeno 133 žen.

Pozornost poutá zajímavý detail. Při tvoření ženského příjmení se slovanskou příponou -ova se tato přípona někdy připojuje k manželovu příjmení, aniž by se odstranila litevská koncovka. Mezi již uvedenými příklady jsou takto utvořena ženská příjmení Antanajtisowa (inag.), Batrułisowa, Degisowa (srov. mužská příjmení *Antanajtis, *Batrułis, *Degis či *Degys). Takových ženských příjmení se vyskytlo i více: Ева Дзясугова (20, 1), Zosia Gudasowa (6, 37–38), Maryanna Łowkisowa (6, 95–96), Krystyna Petranisowa (6, 31–32), Ева Ременницова (20, 5), Maryanna Semenasowa (6, 53–54), Maryanna Stepanianisowa (6, 131–132), Agata Stepanisowa (6, 46–47), Marysia Woyciekanisowa (6, 44–45). V prameni 6 (jde o poměrně rozsáhlý, asi 160 folií čítající inventář panství Adutiškis z roku 1828) jsou opakovaně zaznamenána také některá mužská příjmení, z nichž byla zmíněná ženská příjmení utvořena. Jsou to Gudas (59–60)⁵, Łowkis (61–62), Petranis (58–59), Semenas (51–52), Stepanianis (131–132), Woyciekanis (46–47). Lze je rekonstruovat jako *Gudas, *Laukis či *Laukys, *Petronis, *Semenas, *Stepanionis, *Vaičekonis. Jiná, rekonstruovatelná jako *Džiaugis (nebo *Džiaugys), *Rementis, *Steponis, v uvedených pramenech zaznamenána nejsou. K nim srov. současná příjmení Džiaugys (LPŽ I 559), Remėčius, Steponis (LPŽ II 596, 820).

³ V článku se používají tyto zkratky názvů pádů: kilm. – genitiv, naud. – dativ, gal. – akuzativ, įnag. – instrumentál.

⁴ Všechny příklady jsou v článku doloženy uvedením čísla pramene v abecedním seznamu v závorkách a za čárkou čísla folia. V případech, kdy folia pramene nejsou očíslována (což se v XIX. století vyskytuje poměrně často), se v závorkách uvádí pouze pořadové číslo dokumentu v sestaveném seznamu.

⁵ Jsou-li všechna uvedená osobní jména z téhož dokumentu, uvádí se za nimi v závorkách pouze číslo folia.

110

V případech, kdy je ženské příjmení utvořeno z mužského, zdánlivě odtržením koncovky (a takových případů je většina), např.: Rozalia Kirplukowa (6, 30–31), Zofia Kazenowa (11, 12), Marysia Powitaniowa (6, 53–54) a další již dříve uvedená, zdaleka ne vždy tomu tak skutečně může být. Jak dokládají označení mužů v prohlédnutých dokumentech, jejich příjmení se (někdy dokonce i táž) zapisují s koncovkou i bez ní, např. v již zmíněném prameni 6: Awin (53–54), ale Awinas (54–55, 134–135 aj.), Narel (31–32) – Norelis (132–133, 146–147). Nebo: Buczel (63–64), Bottrul (64–65), Kryksztul (88–89), Romel (66–67), Szalć (40–41, 98–99, 100–101 aj.), Trokiel (101–102), Tumel (51–52), ale Degis (94–95), Baltrys (103–104), Jasius (62–63), Ravszys (61–62), Szwedas (59–60). Zápis příjmení rekonstruovatelného jako *Stepanionis se značně liší. Mezi obyvateli vesnice Lazdynėliai (v inventáři Łozdziee Małe) jsou například: Maciey Syn Macieia Stepanians (150–151), Symon Jerzego Syn Stepanians, Jan Eliasza Syn Stepanians (151–152), Symon Luksza Syn Stepanians (152–153) a Krzysztoff Symona Syn Stepanian, Maciey Józefa Syn Stepanian (151–152). Proč se v témže dokumentu u obyvatel téže vesnice zapisuje totéž příjmení různě? Nabízí se úvaha o právním statusu příjmení, máme-li na paměti, že podoby příjmení s koncovkou a bez ní jsou již považovány za různá příjmení. Je zcela možné, že tato variabilita mimo jiné odráží sociální, či dokonce národní příslušnost obyvatel. Pomohou to potvrdit či vyvrátit další výzkumy. Lze pouze konstatovat, že tento jev nelze vysvětlit jen slovanským vlivem.

Ve všech pramenech se vyskytly pouze dva případy, kdy je příjmení vdané ženy utvořeno litevskou příponou. Jde o Магдалена Бутковеня (20, 3), kterou lze po rekonstrukci jako *Butkuvienė považovat za doklad užívání litevské přípony -uvienė (osobní jméno je zaznamenáno v soupisu obyvatel městečka Veliuona z roku 1861). Druhé příjmení – Бенедикта Джяугене (20, 3) – je utvořeno příponou -ienė. Zajímavé je, že v tomto prameni jsou příjmení vdaných žen utvořená z téhož mužského osobního jména *Džiaugis (ar *Džiaugys) rozdílně. Litevská přípona -ienė je v souladu s požadavky současného tvoření příjmení vdaných žen připojena ke kmeni mužského příjmení, zatímco přípona -ova je připojena k celému příjmení, aniž by se odstranila koncovka – srov. již zmíněné Ева Джяугисова (20, 1).

Příjmení neprovdaných žen se nejčastěji tvoří slovanskou příponou -ovna. Na rozdíl od dokumentů z předchozích století se v XIX. století zapisuje nejen jako -owna, -овна (v polštině a ruštině), ale také jako -ówna (v polštině) nebo podle výslovnosti jako -uwna. Příjmeními s touto příponou je označeno 156 žen. Nejčastěji se připojuje k mužskému příjmení bez koncovky (nebo po jejím odtržení), např.: z Anną Ambrucioną (instrumentál; 24, 35), Maryanna Augustynowna (6, 134–135), Elzb iecie Aniukuw nie (dativ; 24, 18), Marcyannie Awizówn ie (dativ; 28, 6), Helenie Bedarbiowney (dativ; 23, 44), z Barbarą Beynarowną (instrumentál; 24, 20), Rozalia Buywidowiczówna (6, 65–66), z Maryaną Dziaugiowną (instrumentál; 25, 33), Agacie Cwirk ownie (dativ; 26, 16), z Maryą Dutk owną (instrumentál; 27, 9), Krysia Gołatylcowna (6, 159–160), Agnieszce Gotowtównie (24, 58), Ewie Gryguwnie (25, 59), Marysia J[g]utuw-

111

na (6, 49–50), Maryannie Katynownie (přech.; 25, 19), Barbarze Łukaszewiczuw-nie (přech.; 22, 1), Krystyna Malczuwna (6, 47–48), Maryanna Mikitayczowna (11, 12), Марьяна Миналоговна (20, 3), Kateryna Owinowna (6, 91–92), s Urszulou Paspirgielownou (instrumentál; 22, 67), Rozalij Pawalkiówny (genitiv; 28, 45), s Elżbietou Pawkształciownou (instrumentál; 24, 65), Magdelenie Sztemokayciuw nie (přech.; 23, 12), Ulijanie Wyturuw nie (přech.; 25, 2).

Případy, kdy je slovanská přípona -ovna připojena k příjmení s litevskou koncovkou, jsou poměrně vzácné. Vyskytly se však nikoli jen v jednom, ale v několika různých dokumentech, např.: s Appolonią Adomaytisowną (instrumentál; 27, 24), s Magdaleng Andrutaytisowną (instrumentál; 22, 44), Елисавета Антонайтисовна (20, 3), Магдалена Данкусовна (20, 2), Гелена Јоцисовна (20, 7), Ewa Lowkisowna (6, 41–42), s Weroniką Maczutaytisowną (instrumentál; 21, 33), s Marcianą Mockajitisowną (instrumentál; 28, 47), Anna Semenasówna (6, 42–43), Marysia Woyciekanisowna (6, 50–51). Jak je vidět, přípona -ovna je připojena k litevským příjmením *Adomaitis, *Andriulaitis, *Antanaitis, *Dabkus, *Jocis (nebo *Jocys), *Laukis (nebo *Laukys), *Mačiulaitis, *Mockaitis, *Semėnas, *Vaitiekonis.

7 příjmení neprovdaných žen je utvořeno slovanskou příponou -evna (v ruštině se píše -евна). Vyskytla se pouze v již zmíněném seznamu obyvatel městečka Veliuona z roku 1861 (pramen 20). Přípona se připojuje k mužským příjmením s koncovkou, např.: Емилия Лашаитисевна (5), Елисавета Палайтисевна (2), Розалия Петраитисевна (4), Агата Урбайтисевна (6), a bez ní, např.: Юдита Буркшевна (4), Петрунела Игнатевна (4), Варвара Сиповичевна (6). Jak je vidět, přípona se připojuje k příjmením *Lašaitis, *Palaitis, *Petraitis, *Urbaitis a *Burkša, *Ignotas (v tomto případě může jít také o otcovo jméno), *Sipavičius.

Byl zaznamenán jeden případ, kdy byla i k mužskému příjmení s příponou typu -sk- připojena -ovna: s Benedyk tą Rudeckówną (instrumentál; 28, 37). Nikoli *Rudecka, jak by se dalo očekávat od mužského či otcova příjmení *Rudecki. Přestože hned vedle, v témže prameni, je uvedeno: s Ewą Szapowską (instrumentál; 31), s Barbarą Korycką (instrumentál; 33).

Pouze 7 příjmení neprovdaných žen je utvořeno litevskými příponami: Zuzana Anjulytė (20, 4), Petronela Jančūnaitė (20, 3), Jagenška Rimkutė (20, 6), Viktorija Sklaudytė (20, 5) – s příponou -ytė. Pramen zaznamenává mužská příjmení Anjulis (2) a Sklaudis (5), což dokládá, že přípona -ytė se užívala k tvoření příjmení neprovdaných žen z mužských příjmení zakončených na -is. Odpovídající mužská osobní jména odvozená od ostatních příjmení lze rekonstruovat jako *Jančiūnas a *Rimkus. V prameni zaznamenána nejsou, srov. však Jančiūnas (LPŽ I 797), Rimkus (LPŽ II 610). Také v dokumentu se vyskytují příjmení utvořená tímto způsobem, srov. Mickunas (1), Dabkus (3), Mockus (2), Sinkus (6), Stankus (1). V těchto případech je tedy přípona -ytė použita k tvoření příjmení neprovdaných žen z mužských příjmení zakončených na -as, -us. Jiné litevské přípony se vyskytly pouze po jednom. Jde o Zuzana Mockutė (20, 7) – přípona -utė (od výše uvedeného osobního jména Mockus), Annie Antonayciukiey (už.; 22, 5) – přípona -ukė (od příjmení *Antanaitis) a Marcianie Sutkayciucie (už.; 23, 3) – přípona -ūčia (nejspíše od osobního jména *Sutkaitis).

112

Má-li ženské příjmení příponu typu -sk-, je vytvořeno z obdobného příjmení muže nebo otce změnou koncovky. Taková příjmení označují 79 žen, např.: z Agniešką Bańkowską (instrumentál; 24, 61), Maryanna Grodzinska (6, 65–66), Felicyana Kawalewska (1, 3), Pozalia Klonomowska (20, 1), z Dorotą Kłosowską (instrumentál; 24, 85), Maryanna Kuczynska (6, 156–157), Katarzyna Lewicka (11, 5), Petronia Niżyńska (20, 4), Katarzyna Sawicka (3), Magdalena Skorupska (5, 7–8), Krystyna Sokołowska (6, 97–98), Anna Stulgińska (2, 11–12), Elżbieta Witkowska (11, 5), Helena Wróblewska (6, 156–157).

Jiné přípony ženských příjmení jsou velmi vzácné. Jde o slovanské -anka: Maryanna Bowdzielanka (6, 127–128), Krystyna Margucianka, -ycha: Marysia Dzie-szuczycha (6, 31–32), Anna Rayszycha (6, 35–36). Mají je pouze příjmení 7 žen.

Jak již bylo zmíněno, při uvádění žen křestním jménem a příjmením se obvykle nejprve píše křestní jméno a po něm příjmení. Takové pořadí těchto osobních jmen dokládá celý vývoj litevského dvoučlenného pojmenovávání. Pozornost proto upoutávají případy, kdy je nejprve zapsáno příjmení a po něm křestní jméno. Ze všech prohlédnutých dokumentů se tak postupuje pouze v soupisu obyvatel panství Paštuva z roku 1834, který není sestaven abecedně (pramen 14; listy nejsou očíslovány): Balczunowa Ewa, Dziewiatłowjka Rozalia, Juszkiewiczowna Franciszka, Kompayciowa Ewa, Stankunowa Scholastyka.

Bylo zaznamenáno několik případů, kdy jsou ženy uvedeny jmény a příjmeními, jejichž podoby se zcela shodují s mužskými příjmeními, např.: съ Агнешкою Цвирко (instrumentál; 22, 40), Розалія Барздайтис (21, 44), Petroneli Greyczus (21, 47), z Magdaleno Pielajitis (instrumentál; 25, 12). Mezi zápisy jmen a příjmení dalších členek domácnosti se odlišují také následující: Rozalii Ambruciu nie (instrumentál; 24, 29), Ewie Greyczónie (instrumentál; 24, 53).

Při rozboru pojmenovávání mužů v tomto období bylo zjištěno, že dvoučlenné litevské pojmenování jménem a příjmením bývá často rozšířeno o údaj o otcově jménu. Forma i místo nového členu se v litevských zápisech různí: někdy se jméno otce uvádí mezi křestním jménem a příjmením, řidčeji – po jménu a příjmení osoby. Tento a další fakta vedly k závěru, že uvádění jména otce není výsledkem přirozeného vývoje litevského pojmenovávání (Maciejauskienė 1993: 104–110).

Tento závěr částečně potvrzují také zápisy žen v dokumentech z 19. století. Uvést je takovou podobou otcova jména, jaká se užívala v zápisech mužů, se podařilo pouze sedmkrát. Jde o zápisy, v nichž se nejprve uvádí jméno ženy, po něm odkaz na jméno otce (genitiv jména a slovo dcera) a příjmení ženy, např.: z Ludowiką Jana Córką Czyczyrkowna (instrumentál; 22, 72), Barbarze córce Bartłomieja Litwinowiczównie (instrumentál; 22, 22), Magdalena Córka Antoniego Pataszówna (27, 19), Urszula córka Wawrzyńca Skrzydlówna (27, 23), z Elżbietą Benedykta Córką Lambart (instrumentál; 22, 62).

Ve dvou zápisech je nejprve uvedeno příjmení ženy, poté jméno a stejným způsobem je určeno, čí je dcerou: Drobniewiczowna Ewa Córka Jerzego (14), Grygientowna Elzbieta Córka Jakuba (14). Jak ukazuje tvoření ženských příjmení (přípona -owna), jsou zde zmíněny neprovdané ženy.

113

Čí dcerou je zapisovaná žena, uvádí se i v takových pojmenováních: Marcella Michała Corka (6, 125–126), Maryannie Córcę Piotra Łukaszewicza (srov.: 25, 41). V prvním případě se spokojíme pouze se ženským jménem a odkazem na jméno otce, ve druhém je zaznamenáno jméno i příjmení otce.

Odkaz na jméno otce se tedy v pojmenování žen používá velmi zřídka. Dokonce i v dokumentech, v nichž jsou muži zapisováni poměrně důsledně s uvedením jména otce, jsou ženy uváděny pouze jménem a příjmením. Tak se postupuje například v inventáři panství Adutiškis z roku 1828 (pramen 6): Symon Tomasza Syn Awinas (58–59), Kazimierz Józefa Syn Gudus (59–60), Stanisław Antoniego Syn Koyra (66–67), Krzysztof Andrzeia Syn Kliszewicz (72–73), Mikołay Kazimierza Syn Olechnowicz (94–95), Mikołay Mikołaia Syn Rumbuc (97–98) atd., ale Klara Szuszkowa (29–30), Krystyna Petranisowa (31–32), Katerżyna Turlowa (72–73), Maryanna Łowkisowa (95–96) atd. – vdané ženy, a Marysia Jigutuwna (50–51), Marysia Woyciekanisowna (50–51), Rozalia Staszkielowna (115–116), Magdalena Wołoszynowna (121–122), Katerżyna Stepanianowna (133–134) atd. – neprovdané ženy.

Již byl zdůrazněn rozdíl v tvoření příjmení vdaných a neprovdaných žen – užívání slovanských přípon -ova, litevských -ienė, -uvienė a -ovna, -ytė, -utė a dalších. Lze pozorovat i jiné rozdíly v jejich pojmenovávání. Nová praxe uvádět jméno otce, jak bylo patrné z uvedených, byť velmi vzácných příkladů, se častěji uplatňovala při zápisu neprovdaných žen. Naproti tomu pojmenování vdaných žen mohla být rozšířena o údaj, čí jsou manželkou. Takové zápisy se vyskytly v některých z prohlédnutých dokumentů. Z tohoto hlediska je zajímavý již zmíněný soupis obyvatel dvora Paštuva z roku 1834 (pramen 14). Ve většině případů se zde za příjmením a jménem vdané ženy uvádí, čí je manželkou. Děje se tak pomocí zkratky slova manželka, Ž, a genitivního tvaru manželova jména, např.: Andruszkiewiczowna Anna Ž Jana, Drobniewiczowa Elzbieta Ž Jozefa, Grygżientowa petronella Ž Jana, Jntupowa Anna Ž Adama, Jendwittowa Anna Ž Andrzeia, Łaurynowiczowa Barbara Ž Antoniego, Malecka Anna Ž Bartłomieja, Marmowa Urszuta Ž Onufrego, Medyiewska Anna Ž Macieia, Neymontowa Ewa Ž Kazimierza, Nowiakowa Ewa Ž Marcina, Orentowa Anna Ž Szymona, Puzykowa Anna Ž Filipa, Woytkiewiczowa Ewa Ž Jerzego. V prameni jsou však i pojmenování bez tohoto údaje, např.: Stankunowa Scholastyka, Balczunowa Ewa, Ludkiewiczowa Giertruda, Dziewiątkówka Rozalia, Kompayciowa Ewa.

Jak již bylo zmíněno, dvě neprovdané ženy zapsané v tomto prameni jsou uvedeny s odkazem na jméno otce. Ale hned vedle jsou opět zápisy bez takového údaje – Balczunowna Magdalena, Stankunowna Anna, Juszkiewiczowna Franciszka a podobně.

To, že dvojčlenná pojmenování neprovdaných žen mohla být rozšířena o odkazy na osobní jména otců a pojmenování vdaných žen o osobní jména manželů, potvrzují údaje z jednoho dokumentu panství Kelmė. Je zajímavý tím, že se týká výhradně žen. Jde o registraci žen na statcích Kelmė z roku 1834 (pramen 7). Tento seznam je abecední,

114

proto se nejprve zapisuje příjmení a za ním jméno. Pojmenování žen jsou tedy dvojčlenná. Listy dokumentu jsou však rozděleny do sloupců, které obsahují různé údaje o zapisovaných obyvatelkách panství Kelmė. S pojmenováním žen souvisejí dva sloupce – čí je dcerou a čí je manželkou. Vyplňují se podle toho, zda je žena vdaná, nebo neprovdaná. K první skupině se řadí také vdovy a v příslušném sloupci se obvykle uvádí jméno manžela (v genitivním tvaru), např.: Arszulowa Eleonora – Symona Zona (1), Andrulówna Mariana – Antoniego Zona (1), Budrayciowa Ewa – Jana Zona (2), Kiwilowa Urszula – Izydora Zo: (6), Sokołowska Anna – Benedykta Zona (13), Tamulowa Anna – Benedykta Zona (13). Je těžké pochopit, k čemu je tento údaj o manželově jménu, když je žena zapsána jménem a příjmením utvořeným z manželova příjmení příponou -ova.

Je-li zapisována neprovdaná žena, v uvedeném sloupci se uvádí, čí je dcerou. Ačkoli se v tomto případě příjmení ženy nejčastěji tvoří z příjmení otce pomocí přípony -ovna, zde se většinou usiluje o zapsání nejen jména otce, ale i jeho příjmení (obě osobní jména jsou v genitivním tvaru), např.: Butkiówna Henryeta – Krzyś: Butki (2), Kiwilówna Marta – Jerzego Kiwila (7), Lewicka Anna – Macieja Lewickiego (8), Użkurisowna Urszula, Użkurisowna Petronela – Bart: Użkuria (14). Někdy se ovšem uvádí pouze jméno otce, např.: Iankusówna Marta – Ignacego (6), Tamulowna Urszula – Benedikta Córka (13).

Některé sloupce obsahující informace, které takové pojmenování žen rozšiřují, nejsou vyplněny. Důvody nejsou jasné.

Údaj o jménu otce se v 19. století postupně stává běžnou součástí litevského pojmenování. Odkazy na příjmení otce nebo jméno manžela, které rozšiřují pojmenování žen sestávající z křestních jmen a příjmení utvořených z příjmení otce nebo manžela, se však zdají být zcela zbytečné. Jejich výskyt byl zřejmě podmíněn sociálním postavením žen a jejich majetkovou i jinou závislostí na manželovi.

Další způsoby zápisu žen, které se v dokumentech vyskytly, lze hodnotit jako o d c h y l k y o d p o j m e n o v á n í j m é n e m a p ř í j m e n í m. Například v soupisu obyvatel panství Balčiai z roku 1816 (pramen 1) se při uvádění žen rovněž zaznamenává, čí jsou manželkami. Zde se však uvádí pouze jméno ženy, které se připojuje na konec pojmenování. Na začátku je slovo żmona a jméno i příjmení manžela (v genitivním tvaru), např.: Zona Michała Wozgity Magdalena (3), Zona Józefa Dobrowolskiego Anna (3), Zona Andrzeja Milkinta Magdalena (3), Zona Jerzego Mockusa Marcianna (3), Zona Jerzego Tamucia Barbara (3), Zona Bartłomieja Żukowskiego Barbara (3), Zona Mikołaja Skarbala Teressa (3), Zona Jakóba Żlisa Magdalena (3), Zona Jokóba Adamaytisa Barbara (4), Zona Jana Bartaszia Katarzyna (4), Zona Józefa Milinia Marianna (4). Vdovy se však uvádějí jménem a příjmením, např.: Wdowa Maryanna Szymkuciowa (3), wdowa Agata Kwietkiewiczowa (4).

Několik podobných pojmenování se vyskytlo také v soupisu obyvatel panství Vaiguva z roku 1851 (pramen 29): Матеуша Яновича жена Анна (3–4), Яна Ержевича жена

115

Anna (5–6). Vedle toho je uvedena ještě manželka Tadejuje Anna (5–6), tedy označení, které neposkytuje žádné zcela oficiální informace o zaznamenávané ženě.

Taková označení, kdy je uvedeno pouze křestní jméno zaznamenávané ženy, tj. první a nikoli nejdůležitější člen dvoučlenného označení, a poté se uvádí, čí je manželkou, by bylo zřejmě nepřesné považovat za oficiální, máme-li na mysli celý kontext označování v Litvě v 19. století. Je třeba je hodnotit jako popisná označení žen užívaná pouze v některých pramenech, která vznikla v důsledku specifik dokumentů, postoje jejich zapisovatelů k uváděným osobám apod.

Stejně tak je nepochybně třeba hodnotit i taková označení žen zaznamenaná ve výše zmíněném seznamu obyvatel balčianského panství (pramen 1): Siostra Bartłomieja Żukowskiego Anna (3), Siostra Józefa Milinia Judyta (4), Siostra Woyciecha Ubrysa Iudyta (4). Zde se popisným způsobem uvádí, čí sestrou je zmíněná žena. Ve všech prohlédnutých dokumentech se vyskytla pouze tato tři označení. Naproti tomu bylo nalezeno asi 50 označení, v nichž se nějakým způsobem uvádí, čí manželkou je zmíněná žena.

Kromě zde pojednaných případů se vyskytly i další odchylky od označování žen křestním jménem a příjmením. Jde o zápisy jediným osobním jménem. Někdy je to křestní jméno, např.: Pastuška Anna (4, 81–82), Pastuszka Helena (4, 81–82), Zona Katarzyna (3), Kątnica Maryanna (3), pastuszka Rozalia (3). Jak je vidět, v takových případech se obvykle uvádí také, kdo je žena zaznamenaná pouze křestním jménem. Jediným osobním jménem může být i příjmení: Wdowa Boniuszkowa (2, 11–12), wdowa Kazenowa (2, 9–10), Wdowa Marcinkiewiczowa (2, 12–13). I zde je zřejmé, o jakou zaznamenávanou ženu jde (vdovu). Nebo: Pą Andruszkiewiczówna (3) – pouze příjmení zaznamenané u neprovdané ženy.

Z předchozích století do 19. století přešlo do dokumentů také označování žen dvěma osobními jmény s příponou -ova. Jak ukazují příklady, takto se nejčastěji zapisovaly vdovy, ačkoli někdy možná i ženy jiného společenského postavení: Wdowie Szymonowey Grygowey (použ.; 24, 25), Franciszkowa Jłguciowa (2, 17–18), Michałowa Haydukonionowa (19, 82), Krzysztofowa Kasperowiczowa (43, 87), Wawrzyncowa Kazielunowa Wdowa (11, 14–15), Wincentowa Kuczerowa (3), Janowa Markunowa Wdowa (11, 13–14), Janowa Szopółowa (19, 82), Tomaszowa Uzdawiniowa (19, 83), Józefowa Zienkiewiczowa (3). V těchto případech jsou vdané ženy (vdovy) označeny příjmením a osobním jménem utvořeným z manželova křestního jména příponou -ova, které je zapsáno místo ženina křestního jména. Zřejmě sem patří i taková označení: Adamowa Kozłowska wdowa (3), Wincentowa Witkowska (2, 13–14) nebo Iwanowska Augustowa (3). V nich mají ženská příjmení příponu typu -sk- a místo křestního jména je zapsáno osobní jméno utvořené z manželova křestního jména stejnou příponou -ova.

Někdy se ke dvěma osobním jménům s příponou -ova přidává také křestní jméno ženy. Označení pak má již tři členy, např.: wdowie Agnieszce Michałowey Girutayciowey (použ.; 23, 38), Róża Jakóbową Bieyniową (19, 87).

Takto jsou litevské ženy označovány v administrativních a právních dokumentech 19. století. Pozornost upoutává rozmanitost jejich zápisu. Z přibližně 500 žen uvedených v pramenech

116

98 je označeno způsobem, který se nějak odchyluje od označování křestním jménem a příjmením, jež se v tomto období zřejmě již mělo stát normou. To představuje 19,6% všech zápisů žen v prohlédnutých dokumentech uvedeného typu. Antroponymie 19. století tedy také svědčí o tom, že označování žen křestním jménem a příjmením ještě nebylo ustálené. To mimo jiné vede k domněnce, že litevská příjmení, jejichž utváření bylo dokončeno již v 18. století, nebyla v daném období vždy nejdůležitějším a nezbytným členem označení všech Litevců.

2. V církevních pramenech jsou ženy označovány rovněž různě. Dokládají to údaje vypsané z knihy křestních matrik farnosti Kuliai (1802–1807), z knihy výpisů z matrik narození, sňatků a úmrtí z roku 1857 pro kostely ve Verkiai, Musninkai, Sudervė, Nemenčinė aj. a také ze seznamů obyvatel několika farností.

2.1. V prvním prameni (v seznamu je označen číslem 9) je zaznamenáno 1890 žen. Jde o matky narozených dětí a kmotry ve farnosti Kuliai v letech 1802–1807.

Matky narozených dětí jsou označovány křestním jménem a příjmením. Výjimky jsou velmi vzácné (pouze 4 z 943). Křestní jména nejen matek, ale také kmoter a křtěných dívek jsou bez výjimky křesťanská. Aniž bychom podrobně rozebírali všechna tato jména, lze pouze konstatovat, že 488 dívek narozených v letech 1802–1807 bylo označeno pouhými 49 různými jmény. Nejčastější byla tato: Ona (Anna) – zaznamenáno 59krát, Petronelė – 57krát, Marijona – 44krát, Barbora – 33krát, Eleonora, Rozalija – každé 25krát, Liudvika – 24krát, Veronika – 21krát, Magdalena – 20krát, Agota – 14krát, Joana, Katarina, Pranciška – každé 13krát. Pouze jednou se vyskytla jména Cecilija, Darata, Emilijona, Felicijona, Honorata, Jadvyga, Judita, Karolina, Kristina, Paulina, Placida, Valerija. Dvakrát až třikrát byla zaznamenána tato jména: Anastazija, Benedikta, Bonaventūra, Elena, Juozapota, Konstancija, Kunigunda, Marcele, Scholastika, Simeona, Teresė. I v tomto případě je tedy zřejmá monotónnost jmenného repertoáru a časté opakování několika stejných jmen.

V této církevní knize lze zaznamenat ještě jeden detail související s užíváním křestních jmen. Jde o výběr dvou jmen pro novorozence. Takové případy se v prameni vyskytují poměrně často, např. (obě jména jsou v genitivu): Agatham Johannam (48), Franciscam Magdalenam (45), Veronicam Johannam (45), Rosaliam Annam (45), Antoninam Mariannam (55), Mariannam Annam (55), Leonoram Catharinam (27), Leonoram Annam (27), Claram Magdalenam (26), Annam Leonoram (30), Mariannam Magdalenam (30), Mariannam Ewam (30), Veronicam Barbaram (48), Leonoram Barbaram (49), Agatham Petronillam (41), Apolloniam Scholasticam (41), Benedictam Monicam (41), Agnetem Rosaliam (61), Annam Martiannam (69), Luciam Ludowicam (58), Rosaliam Valeriam (58), Eleonoram Martianam (67), Claram Lusiam (65), Catharinam Anastasiam (17), Ewam Franciscam (61), Marciannam Petronillam (61) a další.

Užívání křesťanských jmen v církevních knihách pojednávají také práce dalších autorů. Při zkoumání jmen křtěných dívek v prameni z počátku 17. století z kostela sv. Jana ve Vilniusu bylo zjištěno, že se jich užívalo jen málo různých, a že se

117

je uvedeno přibližně 20 nejoblíbenějších jmen a procentuálně vyjádřeno, kolik dívek bylo pojmenováno daným jménem. Jsou to Ona (19%), Kristina (13%), Kotryna (9%), Morta (8%), Ieva (7%), Elžbieta (6%), Darata (5%), Marina (5%) a další jména, jimiž byla pojmenována 3–1% dívek (Zinkevičius 1977: 52). Při popisu ženských pojmenování zaznamenaných v matrice křestních zápisů žemaitské diecéze z roku 1795 bylo konstatováno, že antroponymie pramene dosvědčuje přibližně 130 různých jmen. Některá z nich byla poměrně častá: Ona (11,59%), Marijona (11,09%), Barbora (8,36%), Kotryna (6,79%), Elžbieta (6,47%), Rozalija (4,88%), Agota (4,19%), Elena (3,62%); ostatní jména byla méně častá, každým z nich bylo pojmenováno 3–1% žen. Dále se uvádí, že mnoho jmen se v prameni vyskytlo pouze jednou (Ramonienė 1985: 56).

Příjmení matek a otců novorozenců se neshodují. Ženy jsou označeny podle otce. Zde je několik příkladů označení osob zmíněných v jednom zápisu o křtu:

Laurentio Wysocki (otec novorozence), Anna Giedrymowna (matka novorozence), Jacobus Jurkiewicz (kmotr) a Magdalena Sypscionna (kmotra) (1).

Joanne Kniupszta (otec novorozence), Magdalena Stanionwna (matka novorozence), Mathaus Stankus (kmotr), Anna Narwayszowa (kmotra) (65).

Casimiro Dobilas (otec novorozence), Anna Baltmiszkowna (matka novorozence), Josephus Jurgutowicz (kmotr), Marciana Tarwidowa (kmotra) (62).

Josepho Tarwid (otec novorozence), Marianna Szlepsionwna (matka novorozence), Ignatius Woytkiewicz (kmotr), Anna Luczynka (kmotra) (69).

Josepho Styrbowicz (otec novorozence), Barbara Ostrowska (matka novorozence), Antonius EytowJki (kmotr), Magdalena Ostrowska (kmotra) (39).

Jak je patrné, příjmení otce a matky novorozence se liší. V církevní matrice farnosti Kuliai tedy příjmení ještě není chápáno jako příjmení společné všem členům jedné rodiny. Snad je třeba souhlasit s názorem, že to souvisí se specifiky tradice církevních pramenů (Ramonienė 1985: 57). Zaznamenané odchylky však dosvědčují, že tato tradice nebyla jednotná a že podobu ženského pojmenování často určovala určitá forma zápisu o křtu ustálená v konkrétní farnosti (Maciejauskienė 1991: 296).

Při porovnání údajů z církevních matrik ze XVII., XVIII. a XIX. století jsou přesto snadno patrné posuny, které svědčí o uznávání druhé složky pojmenování (příjmení), nebo dokonce o pokusech chápat ji jako příjmení společné všem členům rodiny. Zde se jedná pouze o ženská pojmenování.

V církevních matrikách farností Užpaliai a Videniškiai v XVII. století se matky křtěných novorozenců zapisují nejčastěji pouze křestním jménem. Stejně se postupuje i v církevní matrice farnosti Daugailiai ze XVII.–XVIII. století. Ve všech případech jsou výjimky velmi vzácné (Maciejauskienė 1991: 263, 274, 282). V matrice farnosti Linkmenys z poloviny XVIII. století taková pojmenování nenajdeme. Zde se matky novorozenců zapisují již třemi osobními jmény – křestním jménem, příjmením po otci a příjmením po manželovi (Maciejauskienė 1991: 293). Takové pojmenování je doloženo také v prameni z konce XVIII. století – v matrice křestních zápisů žemaitské diecéze z roku 1795, ačkoli častěji

118

siai čia kūdikių motinos įvardijamos vardu ir pavarde pagal tėvą (Ramonienė 1985: 57).

Zajímavé údaje svědčící o tendenci chápat příjmení jako společné rodinné osobní jméno byly zaznamenány v církevní matrice farnosti Inturkė (pramen 8). Jsou v ní zapsány oddací záznamy. Jak bývá v takových případech obvyklé, nevěsty jsou v nich uváděny křestním jménem a rodným příjmením (po otci), např.: Sophiam Gagiowna (zde i jinde tvar jména v genitivu; 57), Dominicam Jowoyszowna (70), Annam Kurszynionwa (57), Domitillam Pietkiewiczówna (61), Martiannam Pipirówna (97). Kromě nich jsou v takovém záznamu uvedena také jména ženicha a svědků. Křestní jména se v nich obvykle píší latinsky (stejně jako celý text zápisu), zatímco příjmení polsky.

Od 57. listu matriky se objevuje odlišné pořadí zápisu těchto záznamů. Jména ženicha a nevěsty jsou uvedena na začátku obvyklé formulace pro tento případ. Později jsou jména novomanželů zopakována v textu psaném polsky, na jehož konci se manželé podepisují vedle svých jmen (nejčastěji třemi křížky). Zde se podepisují také svědkové svatby (rovněž třemi křížky). Jména žen, které se vdaly, nejsou po svatbě jednotná a, jak ukazuje rukopis, do značné míry závisí na osobách, které záznamy pořizovaly.

Část provdaných žen je označena stejně jako před svatbou. V následujících příkladech jsou uvedena jména ženicha a nevěsty před svatbou (křestní jména jsou zapsána v genitivu) a za pomlčkou označení manželky po svatbě: Ferdinandum Buywid, Marcianam Bukowska – Marcianna Bukowska (83), Joannem Kowzan, Annam Łowkiowna – Anna Łowkiowna (98), Joannem Krzywicki, Corneliam Bitowtowna – Kornelia Bitowtowna (100), Joannem Rutkowski, Annam Kurszynionwa – Anna Kurszynionwa (57). Existuje však také mnoho označení provdaných žen, která zachycují i právě získané příjmení ženy po manželovi. Děje se tak třemi způsoby: 1) po křestním jménu se uvádí, z jaké rodiny žena pochází (jde o jakousi variantu rodného příjmení), a příjmení po manželovi: Ignatium Akinis, Dorotham Dubowska – Dorota z Dubowskich Akinowa (69), Thomam Jasiunas, Judytham Gagiowna – Judyta z Gagiow Jasiunowa (79), Gabrielem Kayrys, Victoriam Werykowna – Wiktorya z Werykow Kayrowa (80), Jgnatium Koyriewicz, Constantiam Mickowna – Konstancya z Micków Koyrewiczowa (72); 2) po křestním jménu se zapisují dvě příjmení – rodné a po manželovi: Josephum Kucharewicz, Antonellam Juchniewiczówna – Antonella Juchniewiczówna Kucharewiczowa (82), Georgium Pukian, Domicellam Gołowecka – Domicella Gołowecka Pukianowa (82), Josephum Żata, Martam Miłsiunowna – Marta Miłsiunowna Żałowa (94); 3) po křestním jménu se zapisuje pouze nové příjmení po manželovi: Antonium Bikont, Juditham Letowtowna – Judytha Bikontowa (92), Jacobum Gagis, Martiannam Nienartowiczowna – Martianna Gagiowa (77), Thomam Romeyko, Teresam Bikoncjowna – Teresa Romeykowna (65).

Tato odbočka k jinému prameni (po krátkém přerušení analýzy osobních jmen žen ve farnosti Kuliai) svědčí o sílící tendenci i v církevních pramenech

119

chápat příjmení jako společné osobní jméno členů rodiny. Potvrzuje to mimochodem také antroponymie dalšího pramene – knihy výpisů z matrik z roku 1857. K tomu se však dostaneme o něco později.

Vrátíme-li se k příjmením matek kojenců v církevní matrice farnosti Kuliai, je třeba říci, že mají přípony typické pro příjmení neprovdaných žen (jak již bylo uvedeno, jde o příjmení po otci). Dokonce 741 z nich je tvořeno slovanskou příponou -ovna, např.: Agatha Abariowna (53), Magdalena Anuziowna (44), Mariana Badawgówna (29), Francisca Balsewiczowna (60), Anna Baltmiśkio(w)na (23), Victoria Beywidowna (60), Helena Blagnayciowna (49), Barbara Buczniowna (26), Theresia Budrykowna (52), Lucia Bugayłowna (67), Johanna Bumbłowna (37), Helena Butkiewiczowna (34), Marcianna Dawgintowna (32), Barbara Dawk(sz)owna (42), Brigida Dymgayłowna (28), Marianna Eytutowiczowna (69), Agnete Gayłowna (62), Justina Gaudutowna (37), Marianna Giedgowdowna (1), Anna Giedrymowna (15), Feliciana Gielżyniowna (57), Marianna Girgżdowna (35), Anna Girkontowna (59), Barbara Gudayciowna (44), Magdalena Janulewiczowna (65), Anna Kayrowna (5), Martiana Kniupsztowna (67), Monica Kontawtówna (10), Martiana Krypowiczowna (35), Marianna Kubitowna (34), Antonina Łaukinayciowna (68), Petronilla Lingowna (49), Scholastika Milaszewiczowna (12), Magdalena Mineykowna (30), Marianna Narbutowna (44), Veronica Narkiewiczowna (48), Petronilla Narmontowna (48), Agnete Paszwelniowna (69), Antonina Rymkiewiczowna (66), Anna Rupszowna (58), Veronica Saudargowna (28), Johanna Symutowna (65), Catharina Srebalowna (48), Rosalia Strawkiewiczowna (42), Magdalena Sungayłowna (56), Barbara Szakin(i)owna (48), Anna Szep(u)towiczowna (23), Rosalia Tarwidowna (39), Marcianna Tawdginowna (11), Johanna Tylwikowiczowna (54), Anna Užwandenowna (26), Rosalia Waysznarowna (36), Juditha Walancewiczowna (24), Anna Warnelowna (40), Mariana Woyszwittowna (21), Victoria Zeymiowna (55), Agnete Zylowna (30), Anna Żutowtowna (21), Agatha Zwerzd own a (33).

Analogická mužská příjmení zapsaná v prameni ukazují, že se přípona -ovna připojuje k jejich tvarům bez koncovek, např.: Beywid (58), Butkiewicz (33), Giedgowd (68), Girkontt (66), Kontowtd (42). V případech, kdy má příjmení litevskou (nebo slavizovanou) koncovku, např.: Anuzis (31), Baltmiszkis (12), Bucznis (12), Bugaylo (28), Bumblis (30), Dawgintis (58), Dymgayto (3), Gaudutis (48), Gielzinis (41), Kniupszta (52), Kubilus (29) a podobně, tato přípona se vypouští.

Příjmení 4 matek kojenců jsou tvořena slovanskou příponou -evna se stejným významem: Francisca Kuprewna (69), Marianna Legowiczewna (46), Marianna Matulewna (31), Petronilla Strawkewna (32).

Ostatní ženská příjmení mají slovanské přípony typu -sk-, např.: Justina Als zew-ska (5), Barbara Astrowska (1), Marianna Berzanſka (67), Johana Dyrwianſka (23), Marianna Dulinska (38), Agnete Eytowska (41), Petronilla Gietumbicka (57), Magdalena Gudowlſka (27), Barbara Kawecka (44), Petronilla Kirklewſka (45), Elisabetha Kuczynska (33), Terefia Nagrecka (22), Johana Pilkowſka (51), Anna

120

Telszyńska (55), Elisabetha Wysocka (44), Teresia Zabłocka (36), Helena Żylinska (60). Celkem je v prameni zaznamenáno 165 takových příjmení. Obdobná mužská příjmení utvořená stejným způsobem, například: Alszewski (31), Astrowski (8), Berżanski (5), Dyrwianki (66), Duliński (51), Kawecki (59), Nagrecki (29), Żylinki (28) a další, svědčí o tom, že uvedená ženská příjmení se nejčastěji tvoří bez přidání jakékoli další přípony, pouze změnou koncovky. Stejně se postupovalo také v mnoha prozkoumaných dokumentech z XVIII. století (Maciejauskienė 1991: 280). Tři případy zaznamenané v knize farnosti Kuliai však ukazují, že se prosazovala i jiná praxe, tj. že se i k příjmením tohoto typu při tvoření ženských příjmení přidávaly obvyklé přípony: Marianna Kaweckowna (67), Therezia Nagreckowna (67), Anna Zablockówna (2) (srov. ženská příjmení Kawecka, Nagrecka, Zabłocka a mužská Kawecki, Nagrecki, *Zablocki).

Kromě mnoha příjmení matek novorozenců utvořených pomocí slovanských přípon se v prameni vyskytlo 5 příjmení s litevskou příponou -aitė: Ana Piautakyte (67), Anastasia Kiawskayte (58), Veronica Stankayte (66), Rosa Strawkayte (67), Rosalia Wayczayte (68). Jsou utvořena z mužských příjmení, která jsou v prameni zapsána takto: Piawlok (7), Kijewski (33), Stankus (34, 46, 47, 48, 65), Strawkas (14, 16, 67), Wayczys (55). Je obtížné vysvětlit, proč 5 příjmení má navzdory četným příjmením utvořeným slovanskými příponami přesto litevské přípony používané k tomuto účelu a proč byla právě tato příjmení tímto způsobem odlišena od všech ostatních. Jedno ženské příjmení má litevskou příponu -alė: Catharina Wezbonale (64).

Příjmení dvou matek novorozenců se zcela shodují s odpovídajícími mužskými příjmeními. Jsou to: Agatha Narkiewicz (7) – srov. Franciscus Narkiewicz (40), Georgius Narkiewicz (66), Ioanne Narkiewicz (54), Michael Narkiewicz (11) a další; Elisabetha Stupelis (59) – srov. Ignatio Stupelis (2), Joanne Stupelis (44), Stanislao Stupelis (57), Vincentius Stupelis (55) a další.

Mezi všemi označeními matek novorozenců vynikají 4 případy, kdy je žena uvedena pouze křestním jménem: Iohanna (42), Magdalena (62), Rosalia (45), Veronica (45).

Kmotrami mohly být, jak známo, jak vdané, tak svobodné ženy. Pramen jich uvádí 948. Všechny jsou označeny dvěma osobními jmény – křestním jménem a příjmením.

Tvoření příjmení kmoter má výrazně slovanský ráz. Celkem 476 z nich je utvořeno pomocí přípony -ova, užívané k tvoření příjmení vdaných žen z manželova příjmení, např.⁶: Helena Atuciowa (35), Elisabeth Anuzewiczowa (12), Anna Bakiewiczowa (10), Catharina Baltrymowa (3), Veronica Baltusiowa (44), Agnes Bedawgowowa (56), Victoria Dawgielowa (43), Anna Dawnorowa (5), Petronilla Diburiowa (55), Magdalena Drungittowa (27), Veronica Giembuttowa (10), Marianna Gryguttowa (7),

⁶ Zde i jinde jsme při výběru příkladů usilovali o to, abychom neuváděli příjmení zmíněná již dříve, třebaže byla utvořena pomocí různých přípon.

121

Anna Grykſtowiczowa (28), Barbara Jurgulowa (1), Barbara Kazragiowa (53), Terefsia Kiawleykowa (60), Anna Kinczowa (44), Catharina Laurynkowa (26), Anna Lingiewiczowa (35), Marciana Lutykowa (27), Anna Łużpyniowa (5), Petronilla Mazionowa (38), Veronika Metrykowa (48), Anna Minczowa (44), Anna Narwajłowa (69), Agatha Pareygiowa (46), Magdalena Pawksztowa (38), Marianna Płaypiowa (68), Barbara Pyszmontowa (11), Francisca Putramentowa (37), Judith Rawdoniowa (32), Magdalena Rymeykowa (12), Mariana Rupeykowa (29), Catharina Smilingiowa (48), Magdalena Styrbiowa (34), Elisabetha Stupelowa (53), Magdalena Szlepeciowa (33), Barbara Tumowa (34), Elisabeth Urnikiowa (3), Brigitha Widmontowa (66), Agatha Wirszyłowa (24).

Neištekejusių krikštamoičių pavardės sudarytos su priesaga -ovna, pvz.: Christina Batwiłowna (58), Barbara Bładnowna (55), Anna Budwitowna (6), Agatha Butkowna (49), Anna Ciążelowna (54), Monica Dyglewiczowna (44), Rosa Dobilowna (63), Victoria Eytowiczowna (42), Martiana Gałdykowna (44), Barbara Gwazdykowna (21), Constantia Jakubaytowna (36), Elisabetha Jundutowna (35), Petronilla Kniuksz towna (53), Clara Kondratowna (35), Cecilia Kubelewiczowna (4), Francisca Kupriowna (58), Clara Montwidowna (35), Marianna Narkowna (44), Justina Rudowna (66), Marianna Sawserowna (55), Johanna Serputowna (39), Marciana Skluderowna (22), Petronilla Słusznewiczowna (57), Veronica Stropiowna (69), Anna Stupelewiczówna (6), Marianna Szymkowna (44), Anna Szleynowna (65), Magdalena Werkowna (56), Marianna Zabitowna (32), Rosalia Żadeykowna (38).

Přípony -ovna a -ova se i zde připojují k příjmením, která jsou v prameni zapsána bez koncovek, např.: Bakiewicz (2, 18, 56 a další), Dyglewicz (26), Eytowicz (23, 24, 30, 36 a další), Gryksztowicz (23, 65, 66 a další), nebo po odtržení litevské (někdy poslovenštěné) koncovky mužského příjmení, např.: Atutis (5, 12, 34, 66 a další), Baltrymas (44, 58, 66), Butkus (48), Ciūželis (19, 26 a další), Dobitas (35), Gałdykas (15), Dowgiatto (46), Drungillo (21), Jurgulis (12) atd.

Vdané i svobodné kmotry mohou mít příjmení s příponami typu -sk-, např.: Marianna Baranowska (10), Magdalena Bartaszewska (35), Anna Buczynska (38), Marianna Grygulowska (47), Anna Gunczewska (67), Magdalena Janczewfka (57), Victoria Karwowska (22), Barbara Łapinska (33), Marianna Łuczyńfka (52), Anna Łukowska (51), Marianna Myszkowſka (31), Veronica Papławfka (23), Anna Puszynska (32), Marianna Sawicka (47), Catharina Skulska (52), Johanna Sokołowſka (42), Magdalena Szarkowska (53), Johana Turowska (29), Marianna Waſilewſka (69), Petronilla Woynowska (46), Johanna Zaborska (55) a další (celkem 160 příjmení tohoto typu). Jak je vidět, vznikla změnou koncovky mužského příjmení. Pouze ve dvou případech se k příjmení otce po odtržení koncovky přidává slovanská přípona -ovna: Elena Berżonskowna (61), Magdalena Nagreckowna (67).

Počet příjmení se slovanskými příponami doplňuje ještě jedno příjmení utvořené pomocí přípony -evna: Marianna Dawidowiczewna (2).

122

Tvorba příjmení kmoter tedy rovněž svědčí o velmi silném polonizování litevských osobních jmen. Proto znovu upoutává pozornost několik příjmení tvořených litevskými příponami. Jsou to: Juditha Berniotieny (67), Magdalena Judienie (52), Marianna Szukienie (67) – s příponou -ienė a Agatha Pufławskaytė (68) – s příponou -aitė. Poslední příjmení se navíc vyznačuje tím, že zde byla litevská přípona připojena k příjmení s příponou typu -sk-.

Příjmení dvou kmoter se podobají mužským: Petronilla Lawrynko (37), Marcianna Lutýko (5).

2.2. Zcela odlišný obraz pojmenovávání žen se nabízí v druhém zkoumaném církevním prameni – v knize výpisů z matrik narození, sňatků a úmrtí kostelů ve Verkiai, Musninkai, Sudervė, Nemenčinė aj. z roku 1857 (pramen 18). Pramen je napsán rusky.

Kniha začíná výpisy z matričních zápisů o sňatcích, z nichž bylo vybráno 319 pojmenování žen. Jde o zápisy nevěst a jejich matek i matek ženichů. Záznamy v této části pramene obecně dokládají, že příjmení je na rozdíl od církevní knihy farnosti Kulių chápáno jako osobní jméno společné celé rodině. To se projevuje především při uvádění rodičů nevěst a ženichů. Zpravidla jsou zapisováni společně a spojuje je stejné příjmení. Zde je několik příkladů pojmenování z jednoho výpisu ze sňatkové matriky: Якуба Михалкевича, съ Юльено Романовскою (instr.; nevěsta), Габріеля и Анастазію урож. Судовны Михалкевичевъ (rod.; rodiče ženicha), Казимержа и Розаліи урож.: Роковской Романовскихъ (rod.; rodiče nevěsty) (3).

Якуба Скаржинскаго (rod.; ženich), съ Петронилье урож. Яцкевичевною Романовскою...вдовою (instr.; nevěsta), Вавржиница и Марьянны урож.: Волейшевны Скаржинскихъ (rod.; rodiče ženicha), Казимержа и Марьянны урож.: Янушевичевны Яцкевичевъ (rod.; rodiče nevěsty) (4).

Адама Высоцкаго (rod.; ženich), съ Агатою Суботовичевною (instr.; nevěsta), Мартина и Марціаны урожденной Максимовичевной Высоцкихъ... (rod.; rodiče ženicha), Яна и Кристины урожденной Бразюновной Суботовичей (rod.; rodiče nevěsty) (40).

Jak je vidět, stejné příjmení mají ženich a jeho rodiče, nevěsta a její rodiče, manžel a manželka.

Ženy uváděné ve výpisech ze sňatkových aktů jsou pojmenovány různě. Nevěsty, tedy dosud neprovdané ženy, se obvykle zapisují dvěma osobními jmény – křestním jménem a příjmením. Příjmení je tvořeno z otcova příjmení pomocí slovanských přípon. Nejčastější z nich je zde -evna, např.: съ Тересою Балюкевичевною⁷ (55), съ Маріянною Билевичевною (59), съ Ружено Даукшевною (53), съ Розаліе Карвелевною (44), съ Розалію Керновичевною (58),

⁷Zde i jinde se upouští od zkráceného označení pádu instr., které nahrazuje předložka съ „s“.

123

съ Юстиной Линкевичевною (37), съ Рахелию Микелевичевною (59), съ Паулиною Петкевичевною (46), съ Мариянною Петруканевичевною (54), съ Анною Синкевичевною (35), съ Агатою Суботовичевною (40), съ Іозефатою Урбановичевною (59), съ Анелею Зинкевичевною (45). Druhým nejčastějším je sufix -ovna (psaný -овна a -увна), např.: съ Урицулею Бовгирдовною (5), съ Павлиною Буйловною (50), съ Анною Довейковною (31), съ Розалию Дзидзяновною (53), съ Мариянною Яненовною (31), съ Мариянною Юдковною (32), съ Іосефатою Куршевною (55), съ Евой Саралиовною (53), съ Розалию Шоцкиковною (29), съ Розалию Буйвидубовною (7), съ Изабеллею Дашкевичувною (7), съ Петронилею Шалтановичувною (7).

Příjmení některých nevěst mají slovanský sufix typu -sk-, např.: съ Катериною Белявскою (30), съ Марианною Чернявскою (43), съ Анелею Дубницкою (57), съ Іоанною Клюковскою (57), съ Кристиной Млынскою... (32), съ Анною Романовскою (60), съ Розалию Рудзинскою (57), съ Марианною Рутковскою (47), съ Теклею Витковскою (48), съ Анною Жуковскою (54).

V případech, kdy nevěsta vstupuje do manželství podruhé, je označována jinak. Například za křestním jménem a příjmením, které je podle způsobu tvoření zjevně příjmením po prvním manželovi, se uvádí také její rodné příjmení. K tomu se používá slovo урожденная. V ruštině se toto slovo píše před rodným příjmením ženy: Иванова урожденная Волкова – Ivanovà, rodné příjmení Vòlkova (RL IV 434). V prameni je toto slovo uvedeno v úplné podobě nebo se používají jeho zkrácené podoby ур., урожд., méně často – урож., урожден.. V označeních žen vstupujících do manželství podruhé se zkrácené podoby nevyskytly, např.: съ Анелею Енгелевичовою вдовою урожденною Чепанковною (58), съ Марциянною Гаснеровичевою урожденную Юргулевичевною... вдовою (55), съ Анною Первейниовою урожденную Ингелевичевною вдовою (59), съ Александрою Ринкевичевою урожденную Якубовскою вдовою (46). Někdy je rodné příjmení zapsáno za křestním jménem a teprve poté následuje příjmení po bývalém manželovi, např.: съ Антониною урожден-ною Бартосевичевною Кондратовичовою... вдовою (58), съ Анною урожденную Витковскою Туркевичевою... вдовою (51). Stává se, že žena vstupující do manželství podruhé je označena pouze křestním jménem a rodným příjmením – съ Антониною урожденную Чеписовною вдовою... (48). Ve všech případech se ještě uvádí, že žena je vdova.

Jak již bylo patrné z dříve uvedených příkladů, rodiče ženicha a nevěsty jsou zapisováni společně. Spojuje je společné příjmení. Proto je obtížné rozlišit označení žen. I ze společného zápisu je však patrné, že označení mužů jsou dvoučlenná, zatímco označení žen, n e v ě s t i n a m a t e k ž e n i c h ů, jsou téměř vždy trojčlenná. Kromě jména a příjmení po manželovi (společného rodinného příjmení) se uvádí také dívčí příjmení ženy. Obvykle se píše za jménem a tvoří se pomocí slovanských přípon používaných k tomuto účelu -evna, -ovna (píše se také -увна), např.: Vincence a Kateřiny rozené Aloškevičové

124

Витковских (48)⁸, Szymona a Rozalii, rozené Balsevičovny Bojarunových (46), Šimona a Agnieszky, rozené Bejnarovičovny Kičanovských (42, 57), Adama a Domicely, rozené Daukševny Lipinských (53), Marcina a Domicely, rozené Dvilevičovny Sinkievičových (45), Tomasze a Teresy, rozené Giedroycovny Čecinových nebo Jacievičových (58), Karola a Marcjanny, rozené Jacievičovny Buylových (50), Jana a Petronely, rozené Karvelevny Žvirblisových (56), Macieje a Rozalie, rozené Kernovičovny Petkievičových (47), Józefa a Racheli, rozené Mižancevny Čepankových (47), Michała a Marianny, rozené Naruševičovny Vitkovských (51), Kazimierza a Rozalie, rozené Petkievičovny Judkových (41), Gabriela a Marianny, rozené Sargevičovny Jačunových (51), Onufryho a Josafaty, rozené Turlovičovny Gorských (58);

Jurije a Marianny, rozené Auhustovny Lozovských (33), Joachima a Anny, rozené Bacjulovny Sarolových (52), Jana a Kristiny, rozené Braziovny Subotovičových (40), Mateusze a Sofie, rozené Buylovny Gnitkových (50), Józefa a Marianny, rozené Černisovny Bogdanových (5), Kazimierza a Anny, rozené Hejbowičovny Rodzievičových (60), Ignacyho a Marianny, rozené Jačnikovny Rikojtevových (38), Gabriela a Kateřiny, rozené Letějkovny Satkievičových (30), Józefa a Anny, rozené Mazelovny Hejbových (59), Piotra a Marianny, rozené Subotovičovny Lipkievičových (40), Mateusze a Mariany, rozené Zigmuntovny Nevjarovičových (37).

Vyčleňuje se skupina označení, v nichž se po slově урожденная uvádí nikoli tvar rodného příjmení v jednotném, nýbrž v množném čísle v genitivu, např.: Михала и Катарины урож.: Далецких Витковских (7), Матеуша и Малгожаты урож.: Зарычев Дашкевичев (7), Иосифа и Марьяны урожденной Родзевичей Котловских (41), Дионизия и Петронилли урож.: Сетлинских Довборов (4), Бонифацеего и Розалии урож.: Корженевских Буйвидов (7), Казимера и Анны урож.: Ауглилов Вронов (5), Михала и Анны урож.: Грыгаловичев Даукшев (7), Михала и Марьянны урож.: Медведзев Шалмановичев (7). V takových případech se zřejmě uvádí, z jaké rodiny (rodu) žena pochází.

Vyskytlo se několik případů, kdy bylo rodné příjmení ženy utvořeno pomocí sufixů -ova, -eva, které se, jak známo, užívaly při tvoření příjmení vdaných žen, např.: Петра и Розалии урожденной Девейковой Манцевичей (41), Викентия и Гелены урож. Янишевичевой Здановичей (36), Станислава и Марьяны урожденной Ступенковой Гедвидзов (35), Петра и Кристины

⁸ Zde jsou uvedena označení obou rodičů. Tak, jak jsou zapsána v prameni. Nebylo snadné a zdálo se být i neúčelné oddělit z nich pouze označení matek. V označeních jsou nejčastěji zapsány tvary všech osobních jmen v genitivu. Pouze u rodných příjmení žen se vyskytují také tvary v instrumentálu.

125

урожденной Касиловичовою Перовичовъ (32). Lze se domnívat, že jde o písařské chyby. Může tomu však být i jinak (srov. obdobná označení žen vyskytující se ve výpisech z křestních matrik, která budou rozebrána později).

Pouze dvě matky nevěsty a ženicha (z 209) jsou zapsány dvěma osobními jmény, tj. křestním jménem a příjmením po manželovi: Станислава и Констанции Зинкевичовъ (31), Петра и Магдалены Невядомскихъ (30).

Matka ženicha, nemanželského syna, je jednou uvedena pouze křestním jménem: Крестьянки Констанции незаконнорожденнаго сына... (46).

Ve výpisech z křestních matrik se uvádí křtěné dítě, jeho rodiče a kmotři. Kromě nich se někdy zapisují také další osoby účastnící se křestního obřadu, mezi nimi i ženy. Označení ve výpisech vypadají takto:

Казимержъ (jméno dítěte), Матеуша и Мариянны урожд. Ковалевской Рымкевичовъ (rodiče dítěte), Винценты Ковалевский (kmotr), съ Домицелено Буткевичевою женою Викентия (instrumentál; kmotra) (76–77).

Пелагия=Валерия (dvě jména novorozené dívky), Кароля и Зофии урожд. Коновичевой Радзишевскихъ (rodiče dítěte), Иванъ Грынцевичъ (kmotr), съ Винцентыною женою Александра (kmotra), Фердынандъ Чижевский (účastník), съ Францишкою Скиндеръ девицею (účastnice) (80–81).

Пютръ (jméno dítěte), Станислава и Барбары урожд. Бунишовъ Ловцевичевъ (rodiče dítěte), Кароль Рынкевич (kmotr), съ Петронильею Рынкевичовою Супругою Михала (kmotra), Юзефъ Даукша (účastník), съ Терессою Гуцевичовою вдовою (účastnice) (99–100).

Ženy zmiňované ve výpisech z křestních matrik jsou označovány velmi různě.

Matky dětí jsou stejně jako matky nevěst a ženichů ve výpisech ze sňatkových matrik obvykle zapisovány spolu s manžely, tj. rodiči křtěných dětí. I zde se kromě společného rodinného příjmení uvádí také rodné příjmení ženy. Jeho tvoření i podoba se různí. Užívají se pouze slovanské přípony -evna, -ovna (píše se také -uvna), např.: Казимержа и Францишки урожденної Амалковичевны Клебанскихъ (175–176), Петра и Розалии урожденної Андрушкайцевны Кожуковскихъ (145–146), Адама и Терессы урожденної Петруканцевны Суденисовъ (178–179), Матеуша и Мариянны урожденної Шакевичевны Годжковъ (145–146), Антонего и Юзефаты урожденної Волэйшевны Быстржиновскихъ (176–177);

Stanislava a Anely rozené Dzidzialovny Kazakevičové (191–192), Ludvíka a Ludviky rozené Jamontovny Rodzevičové (89–90), Jana a Anely rozené Kabelisovny Krylovičové (180–181), Ignáce a Terezy rozené Maciulonovny Mečkovských (178–179), Matěje a Anny rozené Žvirblovny Saroljov (178–179); Kastana a Anny rozené Bilevičovny Kulvičov (105), Michala a Kateřiny rozené Skyberovny Tomašunov (115); Valenty a Karoliny rozené Andriukajcevny

126

Вижинновъ (104), Юстина и Домицели урожденной Гайгалюновой Войтекуновъ (110), Матвея и Тересы урожденной Гелажиновной Радзоновъ (105), Ивана и Розалии урожденной Салецювной Якубеновъ (106), Кароля и Уршули урожденной Скарулювной Пузевичовъ (115).

Mnoho ženských rodných příjmení má přípony typu -sk-, např.: Винцентею и Гозефаты ур. Балунской Яцевичевъ (189–190), Антонего и Антонины ур. Дубицкой Яцевичевъ (118–119), Кароля и Розалию ур. Жуковской Буйловъ (183–184), Антонего и Эвы урожденной Гирульской Горейлисобъ (182–183), Юрія и Павлины урожденной Пажусинской Брузулновъ (106); Павла и Марциянны урожденной Гравинскою Матулевичовъ (146–147), Войцеха и Петрунели урожденной Ширвинскою Бржезовскихъ (144–145), Іосифа и Цециліи урожденной Корженевскою Милецковъ (133–134).

Mnohem častěji než ve výpisech z registrace sňatků se zde vyskytly případy, kdy bylo rodné příjmení ženy utvořeno příponami -eva, -ova (-ъva), např.: Доминика и Розалию урожденной Гелажиновной Ошаковъ (112), Петра и Розалию урожд.: Римшовой Прокоповичовъ (80–81), Антона и Крыстины урожденной Статкуловой Ковалевскихъ (108), Якуба и Францишки урожденной Готовтовою Лучуновъ (136–137); Сымона и Петрунели урожд.: Бартошевичевой Янковскихъ (77–78), Юзефа и Антонины урожд.: Либертовичевой Балюковичовъ (75–76), Викентія и Аполлониі урожд.: Римшевичевой Шведовичовъ (76–77), Юрія и Марьянны урожденной Горневичевою Буткевичовъ (134–135), Яна и Францишки урожденной Рыбалтовичевою Лозовскихъ (131–132) a další.

Vysvětlovat tyto případy tvoření rodných příjmení pomocí přípon -ova, -eva pouze pravopisnými chybami by sotva bylo správné, neboť jsou poměrně časté. Lze se domnívat, že jde o tendenci, která se objevila v dokumentu psaném rusky a která stírá rozdíly v užívání přípon -ova, -eva a -ovna, -evna, které pocházejí z polštiny. Jak známo, v ruštině se příjmení vdaných i neprovdaných žen tvoří z příjmení manžela či otce pomocí přípon -ova, -eva. Přípony -ovna, -evna se naproti tomu užívají k tvoření patronymika (отчест-во), obvyklého při pojmenovávání příslušníků tohoto národa.

V této části církevní knihy se mnohem častěji než dříve objevují také pojmenování, v nichž je jednotné číslo rodného příjmení ženy nahrazeno genitivem množného čísla. Tím se uvádí, z jaké rodiny žena pochází, jaké je příjmení této rodiny, např.: Бартоломея и Петронели урожд: Палецкихъ Геглисовъ (96–97), Юзефа и Грасильды урожд: Янковскихъ Быстрыновскихъ (85–86), Теофиля и Домицели урожд. Орловскихъ Ягелловичовъ (81–82), Михаила и Францишки урожд: Шалковскихъ Буйвидовъ (96–97), Казимера и Гелены урожд: Жилинскихъ Заборовскихъ (83–84); Пиотра и Марьянны урожд: Бартошевичовъ Бернатовичовъ (87–88), Пиотра и Анны урожд: Белкевичовъ Геглиовъ (88–89), Миколая и Анны урожд: Буйвидовъ Войткевичовъ (89–90), Францишка и Анны урожд: Девейковъ Руса

127

кевичевъ (86–87), Юзефа и Агаты урожѳ: Матулевичовъ Батуровъ (88–89), Винцентего и Терессы урожѳ: Вейкшовъ Пуркевичовъ (83–84); Кароля и Рахели урожѳ: Армановичевъ Девейковъ (95–96), Яна и Катаржины урожѳ: Русакевичевъ Сеноновъ (94–95).

Tato pojmenování doplňuje ještě jedno, v němž je namísto slova урожденная předložka съ (z): Станислава и Евы съ Козловскихъ Ковалевскихъ (131–132). I zde se uvádí, z jaké rodiny žena pochází.

Jiná, tj. ne trojčlenná pojmenování matek kojenců jsou vzácná. Pouze matka jednoho manželského dítěte je zapsána jménem a příjmením: Казимержа и Юзефаты Бейновскихъ (87–88). Matky nemanželských dětí uvedené v prameni jsou pojmenovány dvěma osobními jmény. Jejich příjmení mají přípony typické pro příjmení neprovdaných žen, -евна, -овна, např.: Марьяны Батранцевны (gen.; 180–181), Юлии Дацевичевны (gen.; 192–193), Марцианны Минковичевны (gen.; 181–182), Іозафаты Урбановичевны (gen.; 185–186), Антонины Первейнисовны (gen.; 184–185), nebo jiná, např.: Каролины Чаплинской (gen.; 75–76), Текли Клевинской (75–76), Іанны Клюковской (183–184), Анны Липинской (96–97), Марьяны Жуковской (79–80), Петронели Волейшанки (108). Taková pojmenování jsou poměrně vzácná.

V křestních matrikách jsou kmotry označovány zcela odlišně. Jde o vdané i neprovdané ženy.

Vdané kmotry jsou nejčastěji označovány uvedením toho, čí ženou jsou. Už samotné příjmení ženy v tomto rodinném stavu, utvořené z příjmení manžela, zdánlivě poskytuje informaci, že žena je manželkou toho či onoho muže. Společné příjmení obou manželů se však při označování kmoter buď vůbec nepoužívá, nebo se má za to, že samo o sobě nestačí, a proto se navíc uvádí mužovo křestní jméno.

V prvním případě (a těch je většina) je žena zapsána pouze křestním jménem a poté se popisně, tj. užitím slov супруга nebo жена, uvádí křestní jméno a příjmení manžela. Obecná označení se zapisují na konec pojmenování, tj. za křestní jméno a příjmení muže (velmi zřídka za příjmení a křestní jméno), nebo bezprostředně za křestní jméno ženy. Zde je soubor takových pojmenování kmoter: съ Анною Матѳуша Ильгиса супругою (116), съ Крыстиною Казимира Рудака супругою (115), съ Крыстиною Габрыеля Якубена супругою (115), съ Каролиною Станислава Мателянца супругою (113), съ Розалиею Викентія Волейши Супругою (112), съ Агатою Михаила Стразда супругою (112), съ Каролиною Теофила Станевича Супругою (146–147), съ Марьянною Матвея Папшуна Супругою (107), съ Ельзбетою Антона Жвингеля супругою (106), съ Крыстиною Антона Андрукайця супругою (105), съ Антониною Андрея Гегля супругою (104); съ Петронелию Викентія Здановича женою (150), съ Маріянною Іосифа Андрукайця женою (147–148), съ Каролиною Іозефа Маркевича женою (146–147), съ Петрунелею Мацея Печуля женою (141–142), съ Анастазіею Казимера Ковалевскаго женою (139–140), съ Уршулею Стефана Лучуна (139–140); съ Анною Таборета

128

Jana, manželka (144–145), s Katarzynou Sowlewiczem, manželka (133–134), s Mariannou Dowejko, manželka Andrzeje (142–143); s Agatou, manželkou Józefa Błażewicze (179–180), s Anelou, manželkou Józefa Gulbinowicze (179–180), s Józefatou, manželkou Kazimierze Norejckého (179–180), s Teressou, manželkou Petra Mikelowicze (177–178), s Katarzynou, manželkou Józefa Naruszewicze (176–177), s Karolinou, manželkou Banszewtura Balsewicze (190–191), s Katarzynou, manželkou Ignaceho Luberty (184–185), s Mariannou, manželkou Augustyna Jurgielewicze (184–185), s Mariannou, manželkou Józefa Żwirblise (182–183), s Konstancją, manželkou Kazimierze Martuli (84–85); s Dorotou, manželkou Karola Bukszy (81–82), s Uryšelou, manželkou Jana Krywotowicze (78–79), s Józefou, manželkou Kazimierze Bogsyry (77–78).

Někdy se v takových typech pojmenování uvádí také společenské postavení manžela, např.: s Ludowikou, manželkou šlechtice Ludowika Kodziewicze (73–74), s Annou, manželkou rolníka Kazimierze Bartoszki (75–76), s Konstancją, manželkou rolníka Hendrzese Kulakowského (91–92).

V jiných případech je zapsáno ženské jméno a příjmení a dodává se informace, čí je manželkou. Přípony -ova, -eva u příjmení většiny žen dokládají, že jde o příjmení odvozená od manželova příjmení. Uvádí se tedy pouze manželovo jméno, přičemž se používají již zmíněná obecná slova. Např.: s Rozalií Aleksandrowiczovou, manželkou Kazimierze (86–87), s Rozalií Batorovou, manželkou Karola (86–87), s Agatou Bejnarowiczovou, manželkou Franciszka (96–97), s Annou Boyarunowou, manželkou Macieje (91–92), s Franciszkou Bujwidowou, manželkou Michała (79–80), s Rozalií Godkowou, manželkou Jana (131–132), s Annou Rimszowou, manželkou Benedykta (80–81); s Antoninou Balukiewiczovou, manželkou Szymona (75–76), s Domicelou Bartoszewiczovou, manželkou Józefa (77–78), s Annou Wilkiewiczovou, manželkou Antoniego (188–189).

Nejspíše jsou podle manželových příjmení utvořena změnou koncovky také příjmení kmoter s příponami typu -sk-, např.: s Felicjannou Czaplinską, manželkou Karola (83–84), s Annou Sawicką, manželkou Wincentega (91–92), s Rozalií Wierkowską, manželkou Macieje (81–82), s Justynou Żylińską, manželkou Justyny (83–84).

Kromě zde probíraných nejčastějších pojmenování, v nichž se tak či onak uvádí, čí manželkou žena je, se vyskytují i ojedinělé jiné případy. Například se zapisuje jméno kmotry a manželovo příjmení s použitím slova manželka: s Elżbietou Mikułczou, manželkou (134–135), s Katarzynou Romejko, manželkou (133–134), s Mariannou, manželkou Popławského (75–76). Nebo se zapíše příjmení ženy odvozené od manželova příjmení a znovu se uvede manželovo příjmení s informací, čí je manželkou: s Kiziniewiczovou, manželkou Jerzego Kiziniewicze (94–95). Vyskytly se případy, kdy byla zapsána pouze jména ženy a jejího manžela: s Wincentynou, manželkou Aleksandra (80–81); nebo příjmení ženy a manželovo jméno: s Klimaszewskou, manželkou Franciszka (98–99). A konečně ještě dvě taková pojmenování: s Cecylií Mickiewiczovou, vdovou manželkou

129

Józefa (79–80), s Felicjannou Baturou, vdovou-manželkou Onufrega (88–89). Zde není jasné, zda jsou kmotry ženy, které se provdaly podruhé a jejichž manželé jsou uvedeni, nebo zda jde o vdovy po manželích, jejichž jména jsou zde zapsána. Jasnější jsou tato popisná pojmenování kmoter: s Annou, vdovou po Janu Jurgielewiczovi (77–78), s Elżbietou, vdovou po Pawłu Pukszte (75).

Neprovdané kmotry se nejčastěji označují dvěma osobními jmény, z nichž první je křestní jméno a druhé příjmení. To, že ženy nejsou provdané, dokládají přípony jejich příjmení -evna, -ovna (-uvna). Kromě toho se obvykle ještě uvádí, že kmotra je svobodná dívka (používá se slovo dievica), např.: s devicou Anelou Balewiczównou (190–191), s Paulinou Balsewiczównou, devicou (193–194), s devicou Mariannou Gudewiczównou (186–187), s devicou Mariannou Kernowiczównou (187–188), s devicou Franciszkou Bujnównou (185–186), s Petronelou Hegliównou, devicou (79–80), s Konstancjou Jakubenównou, devicou (106), s devicou Marciannou Karweliównou (189–190), s devicou Annou Latwisównou (181–182), s devicou Ewou Saroliównou (178–179), s Karolinou Sudenisównou, devicou (192–193), s devicou Agatou Widutównou (185–186), s devicou Józefou Wobalisównou (183–184), s devicou Anelou Żwirblisównou (187–188), s Franciszkou Skinderównou, devicou (85–86), s Rozalií Szadrejkównou, devicou (95–96). Příjmení Latwisównou, Sudenisównou, Wobalisównou, Żwirblisównou, Mazgisównou (všechna v instrumentálu) dokládají, že slovanské přípony mohly být přidávány k celému příjmení, aniž by se vypustila jeho litevská koncovka – srov. příjmení *Latvis, *Sudenis, *Vabalis, *Žvirblis, *Mazgis (nebo *Mazgys).

Stejně jako v jiných případech mají příjmení části kmoter přípony typu -sk-, např.: s devicou Rozalií Gorską (175–176), s Barbarou Jaworowskou, devicou (150), s devicou Bogumiłou Lipińskou (185–186), s Karolinou Łukowskou, devicou (88–89), s Emalií Nowicką, devicou (134–135), s Julií Żukowskou, devicou (179–180). Kromě těchto příjmení se vyskytlo ještě několik s příponou -anka: s Elżbietou Gajgalankou, devicou (104), s Agatou Raduczankou, devicou (108). Velmi zřídka se příjmení kmotry neliší od odpovídajícího mužského příjmení, např.: s Aleksandrou Renko (81–82), s Franciszkou Skinder (96–97), s devicou Anelou Senkiewicz (74–75).

Dvěma osobními jmény, tedy stejně jako neprovdané kmotry, jsou označovány také vdovy. Jejich status dokládají přípony -ova, -eva u příjmení. Kromě toho se to nejčastěji uvádí také použitím slova vdova. Např.: s Józefou Jurewiczovou (87–88), s Teressou Jurkiewiczovou, vdovou (82–83), s Kazimirou Petrovou (114), s Rachelinou Romejkovou, vdovou (114), s Rachelou Urbanowiczovou, vdovou (79–80). Uvedená poznámka dokládá, že vdovami jsou také kmotry, jejichž příjmení mají příponu typu -sk-: s Zofijou Kuplewskou, vdovou (105), s Annou Sobotkowskou, vdovou (96–97).

Část neprovdaných kmoter je označena uvedením toho, čí jsou dcerami. Děje se tak různými způsoby. Nejčastěji se zapisuje ženské jméno a příjmení a poté

130

je uvedeno jméno otce. Užívá se slovo dcera a forma jména v genitivu. Např.: съ Урушлею Богвирдовною дочерью Казимержа (83–84), съ Теклею Бартосевичувною дочерью Казимержа (93–94), съ Марьянною Давейкувною дочерью Антонего (95–96), съ Пелягіею Козловскою дочерью Михаила (78–79), съ Розаліею Минкельвною дочерью Юзефа (82–83), съ Аполоніею Рынкевичувною дочерью Казимержа (96–97), съ Розаліею Волейшовною дочерью Бартломея (92–93), съ Барбарою Шидловскою дочерью Казимержа (75–76).

V jiných případech se zapisuje pouze jméno kmotry a po něm slovo dcera a tvary jména i příjmení otce v genitivu: съ Анною дочерью Казимержа Войткевича (97–98), съ Антониною дочерью Винцентего Гагилевича (93–94), съ Каролиною дочерью Тадеуша Сосновскаго (98–99), съ Марьянною дочерью Казимержа Дановскаго (77–78), съ Марьянною дочерью Шимона Бартошки (94–95), съ Петронильею дочерью Игнацего Козакевича (98–99), съ Розаліею дочерью Францишка Саулевича (78–79).

Někdy se při takovém označení uvádí také otcův společenský stav: съ девицею Барбарою дочерью дворянина Казимержа Шидловскаго (73–74), съ Каролиною дочерью Крестьянина Адама Потоцкаго (75–76), съ Марцианною дочерью крестъ: Казимержа Дановскаго (97–98), съ Терессею дочерью крестъ: Игнацего Станкевича (99–100).

Jiná označení, v nichž se uvádí otcovo jméno, jsou velmi vzácná: съ Теклею дочерью Казимержа, Бартшкувною (100–101), nebo – съ Марьянною Хмелевскою девицею Винцентаго (76–77).

Vyskytlo se několik případů, kdy jsou kmotry uvedeny pouze příjmením a je zaznamenáno, kým jsou: съ Сенкевичовою Титуляр: Советницею (92–93) (titulární radní nebo manželka titulárního radního), съ Инковичовною девицею (109).

Již bylo zmíněno, že v některých výpisech z matričních zápisů o křtu jsou kromě rodičů dítěte a kmotrů uváděny také další osoby účastnící se křestního obřadu, mezi nimi i ženy. Je jich poměrně málo a tyto ženy jsou označovány stejně jako kmotry.

Pouze jménem a příjmením je zaznamenána část neprovdaných žen a vdov, např.: съ Марьянною Гужевною девицею (104), съ Доминикою Довейковною Девицею (132–133), съ Терессею Гуцевичовою вдовою (99–100).

Někdy se uvádí, čí dcerou žena je. Děje se tak výše zmíněnými způsoby: съ Іоанною Толецовною дочь: Юзефа (92–93) nebo съ Маріею дочь: Мацея Ямонта (89–90).

Vdané ženy jsou označovány uvedením toho, čí jsou manželky. Stejně jako v případě zápisu kmoter se tak děje dvěma způsoby: žena je uvedena jménem a příjmením a doplní se pouze manželovo jméno, nebo se za jménem ženy zapíše manželovo jméno i příjmení: съ Петрунелею Ягелловичевою женою Игнацего (81–82), съ Каролиною Станкевичовою женою Станислава (81–82), Антонины супруги Якоба Волэйши (gen.; 176–177), съ Констанциею Супругою

131

Kazimierze Martelové (91–92), Marjanně, manželce Vincenta Naruševiče (pův.; 176–177).

Ve výpisech z matričních zápisů o úmrtí jsou zmiňovány zemřelé ženy, matky zemřelých kojenců a vdovy, které zůstaly po smrti manžela. Jsou označovány různě. Zemřelé ženy mohou být zapsány třemi osobními jmény. Jde o křestní jméno, rodné příjmení a příjmení po manželovi. Pozornost upoutává skutečnost, že se neužívá jednotné číslo příjmení ženy odvozeného od otce, nýbrž je uvedeno příjmení rodiny, z níž žena pocházela, v genitivu množného čísla, např.: Катаржина урож: Бернатовичов Станкевичова вдова (225), Гелена урож: Даукшов Слепикова (225), Розалия ур: Козловских Верковска (225), Францишка урож: Шолковских Буйвидова (261), Марьянна урож: Войцеховских Соколовска (256).

V případech, kdy je nejprve uvedeno křestní jméno ženy a příjmení po manželovi a poté je doplněno její rodné příjmení (s užitím slova урожденная), je rodné příjmení v jednotném čísle, např.: Елена Галецка урожденная Квятковска (283), Тереса Янушкевичова урожденная Русецка (290), Францишка Нарушевичева урожденная Андрушкевичевна (282), Агнешка Саулевичева урожденная Первенисовна (281).

Někdy jsou tato označení doplněna informací, čí manželkou žena byla: Анна Войткевичева урожденная Станкевичевна... Юзефа Войткевича жена (289), Эва Валентыновичева урожденная Альбовичевна... Винцентого Валентыновича жена (289). Stává se, že je tato informace rozšířena o popisné prvky, např.: Анна Пюркова урожденная Нарушевичевна... Оставшегося вдовцемъ Крестьянина Андрея Пюрки жена (292), Марцианна Шостаковска урожденная Мисевичевна... Ост. вдовцемъ Кр. Шостаковскаго жена (291). Арба: Анна Бобровска урожденная Лапинска... Умершего Дворянина Элияна Бобровскаго жена (282), Магдалена Браницка урожденная Милашевска... Умершего Крестьянина Якоба Браницкаго жена (286).

Bez slova урожденная, tedy pouze křestním jménem, rodným příjmením a příjmením po manželovi, byly označeny tyto ženy: Розалия Марцинкевичевна Гульбиновичева (283), Петронеля Раткевичевна Лындова (285), Рахеля Семашковна Мечанцева (282).

Zde uvedená označení zemřelých žen dokládají, že šlo o vdané ženy.

Není neobvyklé, že jsou ženy zmiňované ve výpisech z matričních zápisů o úmrtí označeny dvěma osobními jmény. Tvoření jejich příjmení (s přihlédnutím k již zaznamenanému možnému stírání rozdílu v užívání přípon -ova, -eva ir -ovna, -evna) ukazuje, že mohlo jít také o neprovdané ženy, např.: Розалия Буткевичовна (271), Уршуля Лиминовичовна (272), Богуміла Макаревичовна (270), Гелена Ромейковна (270); Юзефа Андрушкевичова (256), Анна Бартовцевичова (270), Клара Дзедзялова (272), Розалия Годкова (272), девица Марьяна Творьяновичова (257); Марцианна Дановска (261), девица Каролина Янковска (254), Тересса Козловска (272).

132

Označení vdaných žen křestním jménem a příjmením jsou doplněna rozšířenou informací o tom, čí byly manželkou, např.: Марьяна Кулаковска... Оставшагося вдовцом жена Крестьянина Юзефа Кулаковскаго (254), Анна Первеписова... Умершаго Крестьянина Винцентаго Первейниса жена (284), Агата Рошкевичова... Оставшагося вдовцом жена Яна Рошкевича (259), Пракседа Тыллинегова... Оставшагося вдовцем жена Габриеля Тыллинги (254).

Vyskytují se i různé jiné způsoby zápisu zemřelých žen. Například je uvedeno pouze, čí byla žena manželkou, ale ne její křestní jméno ani příjmení: Габриеля Сіуденица жена (292); nebo je po křestním jménu a příjmení ženy řečeno, čí byla manželkou: Петронеля Піотровска супруга Винцентего (260); případně jinak: Агата урож. Цесюновна (261), одновдорка Катаржина урож. Донбровских вдова после Томаша Тумкевича (259), Мисевичева урожденная Роговска... Умершаго Крестьянина Бартломея Мисевича жена (293), Петриканицова урожденная Которовна... Оставшагося Крестьянина Кржиштофа Петруканца жена (285).

Matky zemřelých kojenců se zapisují stejně jako matky nevěst, ženichů a křtěných kojenců v již probraných částech pramene. Jsou uváděny spolu s manžely, přičemž se zapisuje křestní jméno, rodné příjmení (nebo příjmení rodiny, z níž žena pocházela) a společné příjmení s manželem. I zde se liší tvoření a podoba příjmení ženy uvedeného po slově урожденная. Tvoření rodných příjmení dokládá užívání přípon -evna, -ovna, např.: Ержаго и Анны урожденной Андрукайцевны Микелевичевъ (291), Яна и Ангели урожденной Балюкевичевны Бартосевичевъ (281), Винцентаго и Домицели урожденной Даукиевны Семашковъ (288), Антонего и Петронели урожденной Гейбовичевны Годзевичовъ (289), Якоба и Розалии урожденной Керулевны Клюковских (290); Яна и Катаржины урожденной Андрушкевичовны Ромейковъ (270), Игнацего и Катаржины урожденной Мазгисовны Любортовъ (283), Томаша и Анны урожденной Минковны Гейбовъ (285), Доминика и Анны урожденной Волейковны Матусевичевъ (287). Takto tvořených rodných příjmení je většina. Stejně jako v již dříve probraných částech pramene se však vyskytují i rodná příjmení utvořená příponami -eva, -ova, např.: Петра и Виктории урожденной Брузгулевой Піотровскихъ (253), Михаила и Каролины урож: Родзевичевой Козловскихъ (254), Яна и Агаты урож: Шведовичевой Дановскихъ (253), Винцентего и Петрунели урож: Геглиовой Мартулюовъ (255), Яна и Юзефаты урожденной Буткевичовой Гечевскихъ (271), Юрия и Анны урожденной Липневичовой Лиминовичовъ (272).

Označení žen tohoto typu se v zásadě nijak neliší od těch, která již byla poměrně podrobně probrána.

Matky zemřelých nemanželských kojenců jsou v této části knihy označovány dvěma osobními jmény, např.: Петронели Бенетуровны (pův.), Каролины

133

Дубицкой (kilm.; 294), Виктории Годкевичевны (kilm.; 288), Гозефаты Кулешевны (kilm.; 282), Домицели Соколовской (kilm.; 289) ir pan.

Odlišují se zápisy vdov, které zůstaly po smrti manželů. Zajímavé je, že zmínka o nich jako by rozšiřovala informace o zemřelém manželovi. Zde je několik příkladů: Янь Ингелевичъ... Ост.⁹ вдовою Домицели урожденной Валентиновичевны мужъ (286), Станиславъ Янковский... оставшейся вдовою Анели урожденной Калиновской Законный Супругъ (257), Станиславъ Янкунецъ... Ост. вдовою Богумилы урожденной Буревичевны мужъ (292), Осипъ Лепало... Ост. вдовою Петронели ур. Володковичевны мужъ (291), Гозефъ Петруканецъ... Ост. вдовою Анны урожденной Микелевны мужъ (290), Ержій Суденисъ... Ост. вдовою Маріанны ур. Волосевичевны мужъ (292), Францишекъ Вейкша... Ост. вдовою Марціанны урожденной Боркевичевны мужъ (287). Jak je vidět, zapisuje se osoba, jejíž úmrtí se konstatuje, a poté se uvádí, čí byla manželem. Děje se tak pomocí popisných prvků. Uvedené vdovy jsou v označení ženy, která po manželovi zůstala, popsány pouze křestním jménem a rodným příjmením. Vzhledem k tomu, že se téměř jako norma ustálila tendence označovat ženy podle otce nebo manžela, jsou právě uvedené případy velmi neobvyklé.

V jiných výpisech z matričních zápisů o úmrtí se pouze konstatuje, že po úmrtí osoby zůstala vdovou její manželka: ост.¹⁰ жену вдову Антонину урож.: Дановскихъ (zemřelý manžel – Шимонъ Балюкевичъ) (255), ост. вдовою Францишку урож.: Можейковъ (zemřelý manžel – Винценты Мишкевичъ) (257), Ост. Супругу Петронилю урож.: Прадзяловичевъ (zemřelý manžel – Якубъ сынъ Матешиа Дашкевичъ) (261), Оставилъ жену Анну урож.: Твойрановичевъ (manžel – Матешъ Тымоновичъ) (256). Žena je označena pouze křestním jménem a příjmením rodiny, z níž pocházela, v genitivu plurálu.

Jak je vidět, při označování vdov se nejčastěji používá slovo урожденная. Bez něj jsou zápisy velmi vzácné, např.: Янь Сумбаръ... Ост. вдовою Домицели Слепиковны мужъ (285), nebo: Францишекъ Русакевичъ... ост. супругу Анну Гавенску (258).

Vyskytl se pouze jeden případ, kdy byla vdova zapsána jen křestním jménem: Ост. вдову Анну (manžel – Доминикъ Германовичъ) (255).

2.3. K církevním pramenům je zřejmě třeba přiřadit také seznamy farníků, které se začaly pořizovat v tomto období. Sestavovaly se v kostelech a uchovávaly v jejich archivech. Tyto seznamy se však liší od obvyklých knih církevních zápisů o křtech, sňatcích apod. Posledně uvedené se psaly latinsky; osoby v nich zmiňované se obvykle uváděly křestními jmény v latině (v jejich kanonických podobách), zatímco příjmení (nebo jiné části označení) byla psána polsky. Prohlédnuté seznamy obyvatel farností Merkinė, Seirijai a Deltuva byly sestaveny v polštině nebo

⁹ Jde o zkratku ruského slova zbylé, která se v prameni používá pravidelně.

¹⁰ V tomto i dalších zde uvedených případech znamená zkratka ost. zanechal (zanechal).

134

v ruštině. Tak jsou v nich zapisována i jména a příjmení farníků. Podoby jmen jsou rozmanité – kanonické i jejich zkrácené formy. Z tohoto hlediska se tedy tyto prameny nijak neliší od různých administrativních právních dokumentů a jsou obzvláště podobné inventářům panství, starostenství či jiných majetků. Svědčí o tom také označení osob v nich zaznamenaná.

V seznamech obyvatel farností je uvedeno mnoho žen. Jejich označení jsou zde různá, nejčastěji však sestávají z křestního jména a příjmení. Jména jsou stejně jako v pramenech probíraných výše výhradně křesťanská. Příjmení se nejčastěji tvoří slovanskými příponami -ova, -ovna nebo mají přípony typu -sk-. Např.: Rozalia Andrułaniowa (13, 41), Anna Aukštolowa (16, 17), Konstancya Balcewiczowa (16, 33), Katarzyna Baniażecziowa (13, 12), Rozalia Czaplikowa (10, 30), Aniela Downarowa (10, 4), Helena Eymontowa (16, 1), Ewa Miśkinowa (16, 20), Anna Rawgiałowa (13, 35), Maryanna Kukucianowa (13, 25), Maryanna Wołągiewiczowa (10, 28); Anna Bugieniowna (16, 13), Krystyna Burbowna (13, 22), Maryanna Burneykówna (10, 16), Judyta Dawgielowna (16, 3), Elzbieta Kathayciowna (16, 24), Wiktorya Karwiałowna (13, 8), Anna Milunowna (13, 39), Elzbieta Stymburowna (16, 5), Rozalia Treygiowna (10, 22), Maryanna Woyczulinowna (10, 14); Maryanna Bylinska (10, 4), Marta Brażyńska (13, 14), Katarzyna Daynowska (13, 77), Maryanna Gieguzynska (13, 71), Anna Giełazewska (10, 17), Anna Jaworowska (10, 3), Konstancya Kowalewska (16, 24), Maryanna Łapinska (16, 19), Agata Sniegiecka (16, 32).

Pouze v seznamu katolíků z roku 1843 z farnosti Deltuva (pramen 15) jsou vedle slovanského tvoření ženských příjmení doloženy také litevské přípony. Těmito příponami je utvořeno 75 ženských příjmení (z přibližně 350). Pouze dvě z nich jsou tvořena příponou -iene, která se vyskytuje vedle v dokumentu velmi časté slovanské přípony -ova. Jde o Konstancya Płokƒtienie (14) a Ewa Szauczukienie (4). Srov. Katarzyna Gustowa (1), Anna Micewiczowa (1), Agata Bilotowa (2), Agata Mackiewiczowa (2), Elzbieta Aukszytnowiczowa (2), Barbara Bugianowa (2), Iudyta Ziziowa (3), Maryana Sarapinowa (6), Anna Kreywiowa (7), Anna Maczulowa (11), Anna Kietwirciowa (12), Ewa Skirgaytowa (14) a další.

Zajímavé je druhé příjmení s příponou -ienė. Je třeba je spojovat s příjmením *Šiaučiūkenas, které se ve farnosti užívalo – srov. Maciej Szauczukienas, Michał Szauczukienas (16, 12), Jan Szawczukienas (16, 10), Jerzy Szawczukienas (16, 9). Příjmení Šiaučiūkenas je i dnes známo z okolí Ukmergė (LPŽ II 919). Příjmení vdané ženy by z něj mělo být Šiaučiūkienė. V dokumentu je však zapsáno *Šiaučiukienė, srov. příjmení Šaučiukas a Šiaučiūkas, která jsou zaznamenána pouze daleko od Ukmergė (LPŽ II 895, 919).

Ostatní příjmení utvořená litevským způsobem v prameni z roku 1843 z farnosti Deltuva označují neprovdané ženy. Vyskytly se tyto přípony:

-aičia, např.: Maryanna Andrunayczie, Katarzyna Andrunayczie (8), Anna Atkaczunayczie (9), Elzbieta Auksztolayczie (7), Rozalia Bartaƒkaycie (12), Barbara Bugianayczie (3), Barbara Butasżayczie (10), Dorota Burakayczie (11), Maryana

135

Burakayczcie (12), Barbara Czernawskayczcie (10), Dorota Gawianaycia (7), Maryana Gawienayczcie (8), Anna Gogayczcie (7), Maryana Grynayczcie (10), Agata Gurbayczcie (1), Ewa Gustayczcie (2), Anna Iasietaycie (2), Tekla Iasiulonayczcie (9), Elżbieta Kadonayczcie (8), Helena Kaminskayczcie (11), Ewa Kieszaycie (14), Agata Kietwirtayczcie (3), Anna Kreywayczcie (7), Anna Lelayczcie (14), Katarzyna Leleczkayczcie (14), Urszula Lingayczcie (8), Maryana Matakaycie (3), Barbara Nawiokayczcie (2), Katarzyna Raytayczia (11), Francijśka Stimburayczcie (4), Maryana Stremekayczcie (5), Maryana Strenikayczcie (11), Konstancya Szatayczcie (5), Katarzyna Szymkayczcie (5), Agata Triczaycie (5), Anna Triczaycie (4), Barbara Walonayczia (7), Katarzyna Walunayczcie (7), Elżbieta Woytkunayczcie (3); -yčia, např.: Iudyta Augliczie (3), Anna Kasialicz ie (4), Ewa Kasialicz ie (4), Maryana Kasialiczia (4), Maryana Kuliknyczcie (3), Elżbieta Kulicz ie (7), Anna Łatwiczia (10), Anna Lunpridicz ie (10), Konstancya Maknowicz ie (9), Ewa Pieczulicz ie (14), Konstancya Podigiczia (10), Konstancya Rukieliczia (9), Anna Stimburycz ie (4), Anna Warżagalicz ie (3), Katarzyna Warżagoliczie (3), Iudyta Woytkuniczia (5), Konstancya Woytkuniczie (4), Iudyta Źziczia (3), Ewa Źźniczia (3); -(i)ūčia, např.: Ewa Czolk iuccia (5), Anna Dutkiuccia (7), Helena Lamkaycziucie (7), Agata Rayluczie (13), Maryana Rodkiewiczucia (4); -ukė – jeden případ – Barbara Iucziukie (22).

Jak je vidět, nejčastější je přípona -aičia.

V seznamu katolíků z roku 1829 z téže farnosti (pramen 16) se nachází většina mužských příjmení, z nichž jsou utvořena uvedená ženská příjmení. Dokládají, že litevská přípona -aičia se užívala ve dvou případech – pokud mužské příjmení mělo zakončení -as a -is, -ys. -ys, např.: Andrunas (32), Atkaczunas (13), Burakas (28), Gawienas (18), Gustas (12), Matakas (7), Nawikas (29), Szatas (9), Woytkunas (10) a Auksztolis (9), Bugianis (5), Gogis (22), Grynys (29), Jasielis (38), Iasiulonis (27), Kiełsys (27), Kietwirtis (34, 35), Kreywis (22), Lingis (18), Stimburis (7), Tryczis (11), Triczys (6), Wolonis (22). Příjmení s příponou -yčia se nejčastěji tvoří z mužských příjmení se zakončením -is. Jde o Auglis (12), Kafselis (10), Łatwis (15), Pieczulis (26), Stymburis (11), Zyzis (8). Pouze Woytkuniczia odvozené od Woytkunas (7) dokládá i jinou možnost užití této přípony. Přípona -(i)ūčia byla připojena k mužským příjmením Czotkus (9), Dutkus (18) a Radkiewicz (33) (poslední z nich je třeba rekonstruovat jako *Radkevičius), po odtržení jejich zakončení -us. Ostatní dvě příjmení nejsou v prameni doložena.

Pozornost upoutá ještě jeden zajímavý detail. Dvě uvedená příjmení s příponou -aičia jsou utvořena z mužských příjmení s příponami typu -sk-. Jde o Czernawskaycz ie a Kaminskaycz ie od příjmení Czerniewski (21) a Kaminski (16). Jinak je v prameni obvyklé tvořit ženská příjmení od příjmení s příponami -sk- pouze změnou zakončení, např.: Bogumiła Karpińska (1), Elżbieta Kowalewska (11), Anna Ostrowska (6), Józefata Wysocka (11), Iudyta Źyźniewska (3). Srov. mužská příjmení Karpiński (2), Kowalewski (1), Ostrowski (18), Wisocki (4), Źyźniewski (12).

136

Ostatní ženská příjmení v seznamu z roku 1843 byla utvořena obvyklými slovanskými příponami tohoto období -ova, -ovna. Poslední z nich se často připojovala i k těm příjmením, z nichž byla utvořena ženská příjmení s výše uvedenými litevskými příponami. Jde o příjmení neprovdaných žen Maryana Andrunowna (6), Maryana Atkaczunowna (10), Agata Bugianowna (7), Maryana Dutkóvna (7), Agata Lingiowna (8), Ewa Pieczulowna (14) a další. Slovanská přípona se přitom zvlášť často připojuje k příjmením provdaných žen, ačkoli zde, dokonce v seznamu katolíků z jediné vesnice, je zapsáno i příjmení neprovdané ženy utvořené z téhož mužského příjmení litevskou příponou. Zde jsou některá takto utvořená slovanská příjmení: Katarzyna Andrunowa (8), Anna Atkuczunowa (9), Anna Auksztolowa (9), Barbara Bugianiowa (2), Ewa Dutkowa (6), Barbara Gogiowa (7), Konstancya Iasiuloniowa (9), Agata Kasielowa (3), Maryana Kieszowa (10), Anna Kietwircziowa (12), Anna Kreywiowa (7), Katarzyna Stimburowa (4), Dorota Triczowa (4), Agata Waloniowa (7), Iudyta Warżagolowa (3), Katarzyna Woytkunowa (4), Iudyta Ziziowa (3).

Je obtížné vysvětlit, proč je v seznamu farníků sepsaném toutéž osobou utvořeno 75 ženských příjmení litevskými příponami používanými v živém jazyce, zatímco dalších 275 běžnými slovanskými příponami úředního úzu. Možná to určovalo společenské postavení dané ženy, případně jiné důvody. Ať tak či onak, jde o vzácný jev v dokumentech 19. století.

Samostatně je třeba pojednat o ženských pojmenováních v jednom dokumentu z druhé poloviny 19. století, psaném polsky. Jde o dvoučlenná pojmenování v seznamech obyvatel farnosti Seirijai, kteří vykonali zpověď a přijali přijímání (pramen 12). Část z nich je pro toto období zcela obvyklá – křestní jméno a příjmení s příponou -ova nebo -ovna, např.: Józefa Mikielkiewiczowa (2), Karolina Błazewiczowa (2), Rozalija Karkiałowa (3), Ewa Żylaniowa (22), Agata Pilwialowa (23), nebo Maryanna Szukiówna (3), Marcella Urbanowiciowna (13), Rozalija Kisielówna (24), Maryjanna Gilowna (43). Tyto přípony se obvykle připojují k mužskému příjmení po odtržení koncovky. Jen v ojedinělých případech se připojují k celému příjmení, např.: Anna Mazajtysowa (20). U ženských příjmení s příponami typu -sk- se mění pouze koncovka, např.: Helena Piotrowska (4), Brygida Żylinska (9), Anna Iasińska (58), Ewa Malinowska (59). V prameni jsou i mnohé další velmi neobvyklé způsoby označení žen. Za ženskými jmény se zde zapisují zcela nezměněná mužská příjmení. Ta mají slovanské patronymické přípony -ovič, -evič: Urszula Balewicz (4), Wiktoryja Balewicz (17), Maryanna Czereszkiewicz (2), Teressa Czurlewicz (3), Marta Gudzino-wicz (3), Ewa Janulewicz (14), Maryanna Iaruszewicz (52), Marcella Marcinkiewicz (2), Antonina Misiewicz (5), Albertyna Naruszewicz (5). Jiná mají litevské patronymické přípony -onis, -ūnas (méně často -aitis, -ynas), např.: Rozalija Adamanis (5), Krystyna Andrulanis (28), Agata Bietanis (18), Wiktorya Boubanis (22), Józefa Czurlanis (3), Konstancya Czurlanis (4), Anna Janulanis (29), Rozalija Jurczukanis (5), Anastazyja Jurelanis (21), Marta Masianis (14), Elżbieta Mikielanis (16), Elżbieta Mikucianis (27), Maryjana Walukanis (24), Agata

137

Žylanis (29); Agata Bagdziunas (44), Maryanna Grablun (9), Regina Komarunas (12), Maryanna Maskielunas (26), Marcella Mitunas (22), Regina Stoczkunas (36), Marcella Szalunas (3), Franciszka Żydžiunas (51); Róża Jurgaitis (17), Marta Lingajtys (4); Agata Stasiukinas (11). Vyskytují se také příklady jiného tvoření, např.: Elzbieta Dauginik (8), Konstancya Grygucis (21), Róża Jakulis (61), Maryana Iuszka (4), Maryanna Kieva (23), Marcella Kondrat (11), Agata Pilkialis (55), Rozalija Pilwialis (55), Marta Romeykis (22), Anna Salinis (35), Agata Sawejkis (28), Marta Stuc(z)ka (62), Wiktorya Szarkiato (9), Ewa Szukis (12), Helena Wisiałga (58). Srov. mužská pojmenování uvedená v seznamu obyvatel farnosti Seirijai z roku 1830 (pramen 13), v němž se vyskytují stejná příjmení: Bartłomiej Adamanis (5), Jakob Andrulonis (41), Jan Gudżinowicz (22), Marcin Janulani(s) (16), Maciej Janulewicz (57), Karol Masianis (23), Dominik Mikielanis (58), Karol Mihun (22), Jan Moskielunas (33), Adam Salinis (38), Antoni Stoczkunas (8), Kazimierz Stuc(z)ko (67), Ignacy Szalunas (73), Szymon Szarkiato (49), Wincenty Szukis (18), Szymon Żydžiunas (3), Maciej Żylanis (13), Jan Watukanis (64).

Dokument z druhé poloviny 19. století, který obsahuje pojednaná neobvyklá ženská pojmenování, sepsaly dvě osoby. To však nemá vliv na rodové podoby ženských příjmení. Oba písaři uvádějí jejich různé podoby. V případech příjmení s příponou typu -sk- postupují oba stejně. Mění se tehdy koncovka příjmení otce nebo manžela ženy. Ostatní rodové podoby příjmení (a zejména ty litevského původu) se různí. K označení žen se kromě podob utvořených příponami -ova, -ovna používají také mužská příjmení. Zdá se, že posledně uvedené případy jsou dokonce častější. Nepodařilo se zjistit žádné pravidelnosti, které by pomohly vysvětlit příčiny tohoto užívání ženských příjmení. Mohou tato pojmenování souviset s národnostní příslušností žen? Takový předpoklad by byl alespoň částečně oprávněný, kdyby jejich příjmení měla pouze slovanské přípony -ovič, -evič. Jak však ukazují uvedené příklady, ženská příjmení jsou utvořena různě – mají také litevské patronymické přípony, případně je nemají, ale jsou zapsána s litevskými koncovkami.

Kromě dvoučlenných pojmenování se v seznamech obyvatel farností vyskytují i jiné podoby. Například farnice z Merkinė jsou v letech 1829–1830 někdy zapisovány třemi osobními jmény, např.: Anna Maciejewska Osiecka (10, 5), někdy pouze jedním příjmením, např.: Kisielewska (10, 31), Maciunska (10, 24), Woyczowna (10, 22), jindy takto – Katarzyna z Pustowskich (10, 5). Když je v tomto dokumentu žena uvedena vedle manžela, zapisuje se pouze její rodné příjmení, např.: Paweł Bingiel żona Czeczatowna, Antoni Wołk żona Pietruciowna, Tomasz Galczys żona Żurkiewiczowna, Wincenty Gudelonis żona Traygiowna, Marcin Witkowski żona Sawicka, Jan Bubenas żona Bingielowna, Mateusz Kaszeta żona Szwabielowna (všechny 10, 16), Michał Watkowski żona Grudzinska (10, 17), Ignacy Wołkowski żona Kuniguciowna (10, 17). Takové případy pojmenování mimo jiné dokládají, že příjmení není společným osobním jménem rodiny. Jde přitom o první polovinu 19. století.

Ženská pojmenování jsou velmi rozmanitá v seznamu katolíků farnosti Deltuva z roku 1840 (pramen 17). Tento pramen se od jiných podobných liší tím, že muži a ženy jsou zde zapisováni

138

psát nikoli společně, nýbrž dokonce na různých listech. Muži jsou označováni dvojím způsobem – křestním jménem a příjmením, nebo se k nim navíc uvádí i jméno otce. Dodržuje se tedy již ustálený způsob zápisu z první poloviny XIX. století. Není však jasné, proč se v některých případech jméno otce uvádí a v jiných nikoli, např.: Szymon Szyteyko (4), Stanisław Szemioł (3), Onufry Romanowski (4) a Mateuſz Syn Jakoba Szyteyko (3), Tomaſz Syn Michała Kulejzis (5), Mateusz Kazimierza Syn Szyteyko (6).

Vdovy jsou v prameni označeny dvěma osobními jmény – křestním jménem a příjmením –, např.: Maryanna Andrunowa (10), Ewa Kłotyniowa (8), Maryanna Złobowa (6). Takto jsou zapisovány také některé neprovdané ženy (služebné, nájemnice), např.: Maryanna Andrunówna (11), Konstancya Olechnowiczówna (12), Anna Czepukienówna (8) a Dorota Gawenayczia (11). Stává se však, že označení posledně jmenovaných je rozšířeno také o údaj o jménu otce, např.: Konstancya Michała Corka Kietwirciówna (18), Urszula Iana Corka Lingiówna (16), Barbara Macieja Corka Raytowna (19), Konstancya Ierzego Corka Szyteykowna (7), Katarzyna Michała Corka Wasztakiowna (22). Nebo: Rozalia Łukaſzewiczowna Corka Marcina (6), Barbara Zimblaycze Cor. Michała (5).

Jiné jsou podoby označení vdaných žen, jejichž manželé žijí a jsou rovněž zmíněni v dokumentu. Nejčastější jsou tyto: Szymona Żona Wiktorya (9), Tomaſza Żona Anna (6), Szymona Żona Maryanna (5), Mateuſza Żona Zuzana (2), Iakoba Żona Anna (4), Iana Żona Agata (4), Ierzego Żona Barbara (4), Iakoba Żona Agata (4), Stanisława Żona Katarzyna (5). Žena je tedy označena pouze křestním jménem a je uvedeno, čí je manželkou. U muže je uvedeno rovněž jen křestní jméno. Jde samozřejmě o velmi málo informativní označení žen, vhodné pouze pro neoficiální užívání.

V jiných případech je uvedeno pouze křestní jméno ženy a je řečeno, čí je manželkou, zatímco u muže je zapsáno křestní jméno i příjmení (v genitivu), např.: Iana Bugiena Żona Antonina (23), Iozeffa Czeszumskiego Żona Anna (6), Iana Ilinskiego Żona Ewa (4), Michała Miſzkinia Żona Konstancya (8), Mateuſza Szyteyki Żona Agata (5). Někdy jsou tato označení dále rozšířena o údaj o jménu otce, např.: Żona Szymona Oleſkiewicza Maryanna Corka Macieja (2), Iana Dutki Żona Anna Corka Bartłomieja (16). Může být uvedeno pouze křestní jméno manžela, zatímco u otce křestní jméno i příjmení. U ženy je samozřejmě opět uvedeno pouze křestní jméno, např.: Augustyna Żona Anna Corka Kazimierza Lingia (17), Francifſka Żona Barbara Corka Marcina Lingia (4). Vyskytují se také zápisy, v nichž jsou uvedena pouze křestní jména (muže, ženy a otce), např.: Iozefa Żona Ewa Corka Kazimierza (16), Iakoba Żona Maryanna Corka Macieja (2), Adama Żona Barbara Corka Antoniego (3), Marcina Żona Anna Corka Szymona (2), Iana Żona Iudyta Corka Adama (2), Michała Żona Ewa Corka Antoniego (3). Taková označení samozřejmě také nelze považovat za oficiální.

Závěrečné poznámky. Při pojednání o označování žen v XIX. století bylo k dispozici přibližně 6 tisíc jejich zápisů v dokumentech velmi rozdílného charakteru. Po rozdělení pramenů na správně-právní a církevní jsme se pokusili upozornit na

139

podobnosti a rozdíly v označování žen, které se v nich užívalo. Tyto rozdíly byly zvláště patrné při zkoumání pramenů tohoto typu ze XVII–XVIII. století (Maciejauskienė 1991: 295–296). Analýza označování žen v prozkoumaných dokumentech z XIX. století ukazuje, že i v tomto období se způsoby zápisu žen v pramenech různého charakteru značně liší. Lze však pozorovat také tendenci k postupnému stírání uvedených rozdílů. To je částečně způsobeno změnou specifik některých církevních pramenů.

Lze vyčlenit tyto nejdůležitější způsoby označování litevských žen:

1. Dvěma osobními jmény, z nichž první je křestní jméno a druhé příjmení. Toto označení je nejčastější v prozkoumaných správně-právních dokumentech, v knize matriky křtů farnosti Kuliai a v některých dalších pramenech. Takto jsou označovány vdané i neprovdané ženy.

2. Třemi osobními jmény. Nejčastěji jde o označení vdaných žen, které zahrnuje křestní jméno ženy, její rodné příjmení a společné příjmení s manželem. Tento způsob zápisu je ve výše zmíněných pramenech vzácný. Objevuje se vedle běžných dvoučlenných označení. Obvyklý je však tento typ označení v druhém zkoumaném církevním prameni – v knize výpisů z matrik narození, sňatků a úmrtí kostelů ve Verkiích, Musninkai, Sudervė, Nemenčinė aj. z roku 1857. Při tomto způsobu označování žen se před rodným příjmením obvykle užívá slovo урожденная.

3. Různé další. Jde o vzácná označení jedním osobním jménem (křestním jménem nebo příjmením). Patří sem také označení, v nichž se uvádí, čí manželkou je vdaná žena a čí dcerou žena neprovdaná. V těchto označeních jsou běžným popisným prvkem obecná slova žmona, duktė (někdy i jiná, např. sesuo, našlė). V takových případech může být u ženy uvedeno pouze křestní jméno, zatímco u manžela či otce křestní jméno i příjmení. Nebo je žena označena křestním jménem a příjmením a poté je uvedeno křestní jméno jejího manžela či otce. Vyskytují se také další ojedinělá označení.

Označování žen v tomto období tedy stále vykazuje značnou různorodost. Hlavní příčinou této situace je zřejmě jejich odlišné společenské postavení oproti mužům a majetková i jiná závislost žen na mužích. Ženy se veřejného života účastnily mnohem méně než muži, a proto zápis jejich jmen v dokumentech dlouho nenabyl jednotné, oficiální podoby, která by byla závazná vždy a všude. Vedle označování křestním jménem a příjmením, jež se v mnoha pramenech sledovaného období stává jakousi normou, jsou proto poměrně časté i jiné způsoby zápisu. Souvisí to také se specifiky pramenů.

Odchylky od označování křestním jménem a příjmením – trojčlenné zápisy, popisné prvky aj. – jsou pro označování žen typické ve druhé církevní knize. Právě v tomto prameni je však nejzřetelnější tendence chápat příjmení jako společné osobní jméno členů jedné rodiny (srov. označování nevěst, ženichů, rodičů křtěných dětí i rodičů zemřelých kojenců). Podobné tendence byly zaznamenány také v církevní knize farnosti Imbradas. Naproti tomu v matrice křtů farnosti Kuliai jsou otec a matka dítěte zapsáni pod různými příjmeními (obvykle se užívá rodné příjmení matky). Tyto i další údaje zaznamenané ve správně-právních a jiných dokumentech svědčí o tom, že již

140

Příjmení, jejichž utváření se dokončilo v 18. století, ještě v 19. století nebyla vždy nejdůležitější a nezbytnou součástí označení všech osob.

Zajímavé je, že údaj o otcově jménu, který si v označování mužů tohoto období usilovně hledá své místo, se při zapisování žen používá poměrně zřídka. Prozkoumaný materiál dokládá, že takový údaj rozšiřuje pouze označení neprovdaných žen.

Tvoření ženských příjmení je velmi slovanské. Překvapuje, že dokonce i v křestní matrice farnosti Kuliai mají dívčí příjmení slovanské přípony -ovna, -evna, zatímco příjmení vdaných žen -ova, -eva. A pouze deset příjmení (z 1891!) je utvořeno pomocí litevských přípon -aitė, -alė ir -ienė (srov. tvoření ženských osobních jmen v církevních knihách 17.–18. století, viz Maciejauskienė 1991: 262–300). Pouze 9 žen (z 500), zapsaných v administrativních právních dokumentech, má příjmení s litevskými příponami -ienė, -ytė, -utė, -ukė a dalšími. Příjmení ostatních jsou utvořena pomocí slovanských přípon -ovna, -evna, -ova, -eva. Užívání pouze jednoduchých přípon dokládá tvoření příjmení žen zapsaných ve druhé církevní knize. Teprve v katolickém seznamu farnosti Deltuva z roku 1843 jsou vedle slovanského tvoření ženských příjmení doloženy také litevské přípony -ienė, -aičia, -yčia, -(i)ūčia, -ukė. Bylo jimi utvořeno 75 (z přibližně 350) ženských příjmení. Dvě příjmení s příponou -aičia se (samozřejmě mezi mnoha dalšími) vyskytla také v seznamu obyvatel téže farnosti z roku 1840. Lze tedy, samozřejmě pouze na základě antroponymie zkoumaných dokumentů, tvrdit, že v 19. století zesílil slovanský ráz tvoření ženských příjmení.

V jednom dokumentu z druhé poloviny 19. století – v seznamech obyvatel farnosti Seirijai, kteří se vyzpovídali a přijali svaté přijímání – se vyskytla velmi neobvyklá označení žen. Po křestním jménu ženy se zapisuje mužské příjmení. Taková označení jsou častá a užívají se vedle zápisů obvyklých pro toto období, tvořených jménem a příjmením s příponami -ova nebo -ovna. Nepodařilo se vysvětlit důvody užívání příjmení mužského rodu u těchto žen ani vypozorovat nějaké zákonitosti.

Přijato 1999 02 26

LITERATŪRA

LPŽ I–II – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2, Vilnius: Mokslas, 1985–1989.

Maciejauskienė V. 1991: Lietuvių pavardžių susidarymas, Vilnius: Mokslas.

Maciejauskienė V. 1993: Lietuvių įvardijimas XIX a. pirmojoje pusėje. – Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 100–113.

Ramonienė M. 1985: Vakarų ir Vidurio Lietuvos moterų antroponimai XVIII a. pabaigoje. – Kalbotyra 36(1), 54–62.

RL IV – Rusų–lietuvių kalbos žodynas 4, Vilnius: Mokslas, 1985.

Salys A. 1983: Krikštavardžiai. – Raštai 2, Roma: Lietuvių katalikų mokslų akademija.

Zinkevičius Z. 1977: Lietuvių antroponimika: Vilniaus lietuvių asmenvardžiai XVII a. pradžioje, Vilnius: Mokslas.

141

ŠALTINIAI^*

1. Balčių daro dokumentai. 1816–1825 m. – Lietuvos mokslų akademijos bibliotekos Rankraščių skyrius (toliau – MABRS), F 37–2899.

2. Bierczak Czynszow i Remanętow z Włosci Poswolski(e)y... [Pasvalio valdų gyventojų činčo mokesčių ir skolų knyga. 1838 m.]. – MABRS, F 43–15326.

3. Inventarze Maiętności Dembiny... [Dembynės dvaro inventoriai. 1786–1828 m.]. – MABRS, F 138–1441.

4. Inventarze mttści Bolbian... [Balbėnų dvaro inventoriai. 1775–1830 m.]. – MABRS, F 138–1439.

5. Inventarze Mttsci Kurkliszek... [Kurkliškių dvaro inventoriai. 1786–1819 m.]. – MABRS, F 138–1443.

6. Inventarz Majątku Hoduciszek... [Adutiškio dvaro inventorius. 1828 m.]. – MABRS, F 43–4626.

7. Kelmės dvaro dokumentai. Smulki visų Kelmės valdų moterų registracija. 1834 m. – MABRS, F 37–1710.

8. Księga Metryk ślubnych... [Inturkės parapijos jungtuvių metrikų registracijos knyga. 1771–1826 m.]. – Saugo­ma Inturkės bažnyčios archyve.

9. Kulių parapijos krikšto metrikų registracijos knyga. 1802–1807 m. – Lietuvos valstybės istorijos archyvas, F 669, ap. 1, b. 220.

10. Merkinės parapijos gyventojų sąrašai. Nuorašai bei ištraukos iš Merkinės bažnytinio archyvo knygų (paruošė J. Reitelaitis). 1818–1937 m. – MABRS, F 136–13.

11. Poswolski inwentarz... [Pasvalio dvaro inventorius. 1806 m.]. – MABRS, F 43–15014.

12. Seirijų parapijos gyventojų, atlikusių išpažintį ir priėmusių komuniją, sąrašai. 1881–1884 m. – MABRS, F 136–89.

13. Seirijų parapijos gyventojų sąrašas. 1830 m. – MABRS, F 136–90.

14. Skazka Rewizka Fowl=Poctzowa Roku 1834. – MABRS, F 38–55.

15. Spis Parafian Dziewałtowskich... [Deltuvos parapijos katalikų sąrašas. 1843 m.] – MABRS, F 268–36.

16. Status Animarum czyli Rejestr Ludności Parafii Dziewia tłowskiey [Deltuvos parapijos katalikų sąrašas... 1829–1834 m.]. – MABRS, F 268–33.

17. Wiadomość Mieszkańcach obojej płci..., należących do parafialnego Dziewałtowskiego Kościoła... [Deltuvos parapijos katalikų sąrašas. 1840 m.]. – MABRS, F 268–35.

18. Выписи метрической книги... [Verkių, Musninkų, Sudervės, Nemenčinės ir kt. bažnyčių gimimo, sutuoktuvių ir mirties metrikų išrašų knyga. 1857 m.]. – MABRS, F 43–19247.

19. Дело Трокского уездного суда... [Valkininkų seniūnijos dokumentai. 1571–1872 m.]. – MABRS, F 11–23.

20. Местечко Велёna. Список жителей: дворян, мещан, крестьян, кутников. 1861 г. –MABRS, F 126–322.

^* Peržiūrėti istorijos šaltiniai saugomi Lietuvos mokslų akademijos bibliotekos Rankraščių skyriuje (išskyrus Inturkės ir Kulių parapijos bažnytines knygas – žr. 8 ir 9 sąrašo poziciją). Sudarant abėcėlinį jų sąrašą dažniausiai pirmiausia rašomi šaltinių pavadinimai originalo kalba, o skliaustuose – Rankraščių skyriaus kataloguose esantys pavadinimų variantai ir metai, kuriais šaltinis rašytas. Abu pavadinimai neretai pateikiami sutrumpinti. Tais atvejais, kai pavadinimo originalo kalba dėl vienokių ar kitokių priežasčių nurodyti negalima, pasitenkinama tik kataloge esančiu pavadinimu. Nurodoma šaltinių saugojimo fondas, signatūra. Panašiai stengiamasi pateikti ir kitur, t.y. bažnyčios archyve, saugomo šaltinio pavadinimą.

142

21. Разрешения крестьянам: 1) на брак; 2) на годичный уход в другие места... 1859 г. – MABRS, F 126–200.

22. Разрешения на брак. 1831–1862 г. – MABRS, F 126–353.

23. Разрешения на брак. 1844–1862 г. – MABRS, F 126–352.

24. Разрешения на брак крестьянам. 1829–1830 г. – MABRS, F 126–263.

25. Разрешения на брак крестьянам. 1835–1871 г. – MABRS, F 126–394.

26. Разрешения на брак крестьянам. 1839–1843 г. – MABRS, F 126–174.

27. Разрешения на брак крестьянам. 1846–1847 г. – MABRS, F 126–173.

28. Разрешения на брак крестьянам. 1857–1858 г. – MABRS, F 126–201.

29. Ревизская Сказка 1851 года... Вайговского прихода... [Vaiguvos dv. revizinis sąrašas. 1851 m.]. – MABRS, F 37–229.

DIE BEZEICHNUNG DER FRAUEN IN DEN HISTORISCHEN QUELLEN DES 19. JAHRHUNDERTS

Zusammenfassung

Das Ziel des vorliegenden Beitrags ist die Bezeichnung der Frauen in den historischen Quellen des 19. Jahrhunderts zu erörtern. Zu diesem Zwecke wurden aus verwaltungsrechtlichen Quellen und Kirchenurkunden ca. sechstausend Eintragungen über Frauen gesammelt. Es wurde festgestellt, daß die Art der Bezeichnungen der Frauen uneinheitlich ist. Das wird u. a. durch die Spezifik der Quellenschriften bedingt.

Es sind folgende Arten der Frauenbezeichnungen zu unterscheiden: 1. mit zwei Personennamen – der erste ist der Vorname, der zweite der Familienname; 2. mit drei Personennamen, die gewöhnlich verheiratete Frauen tragen – dem Vornamen, dem Familiennamen des unverheirateten Mädchens und dem Familiennamen der verheirateten Frau, der dem des Ehemannes entspricht; 3. auf andere Weise. Das sind seltene Bezeichnungen mit einem Personennamen (Vornamen oder Familiennamen), Verzeichnisse von Frauen mit Hinweisen, wessen Frau oder Tochter sie ist (wobei die Appellativa žmona, duktė gebraucht werden).

Die Verschiedenartigkeit der Bezeichnungen der Frauen wird wohl durch ihre gesellschaftliche Stellung, durch ihre Abhängigkeit vom Ehemann (hinsichtlich des Eigentums u. a.) bedingt. Die Bezeichnungen der Frauen (die viel weniger als die Männer am gesellschaftlichen Leben beteiligt waren) in den historischen Quellenschriften haben viel später als die Bezeichnungen der Männer einheitliche, offizielle, immer und überall gültige Formen erlangt. Außerdem bezeugen gerade die Bezeichnungen der Frauen, daß die im 18. Jh. schon herausgebildeten litauischen Familiennamen im 19. Jh. nicht immer die wichtigste und notwendigste Komponente bei der Personenbezeichnung waren.

Die Frauennamen waren alle ausnahmslos christlicher Herkunft. Die Bildung der Frauenfamiliennamen trägt einen ausgesprochen slawischen Charakter. Die Mädchenfamiliennamen haben gewöhnlich die Suffixe -ovna, -evna, während die Familiennamen der verheirateten Frauen durch -ova, -eva gekennzeichnet sind.

Litauische Ableitungssuffixe sind selten anzutreffen: so liegen im Kirchenbuch der Gemeinde von Kuliai nur zehn Familiennamen (aus 1891) mit den Suffixen -aitė, -alė und -ienė vor.; nur neun Frauenfamiliennamen (aus 500), die in den administrativen Rechtsurkunden verzeichnet sind, weisen die litauischen Suffixe -ienė, -ytė, -ukė, -utė auf; in dem Verzeichnis der katholischen Gemeinde von Deltuva findet man unter den an 350 Familiennamen von Frauen 75, die mit den Suffixen -ienė, -aičia, -yčia, -(i)ūčia, -ukė gebildet sind. In manchen durchgesehenen Quellenschriften kommt kein einziger Frauenfamilienname mit einem litauischen Suffix vor. Das erlaubt uns, zu schließen, daß im 19. Jh. der Slawisierungsprozeß bei der Bildung von Frauenfamiliennamen klarer zu Tage trat.

143

In einer Urkunde aus der 2. Hälfte des 19. Jahrhunderts – in den Einwohnerverzeichnissen der Gemeinde Seirijai – kommen sehr ungewöhnliche Bezeichnungen der Frauen vor. Nach dem christlichen Vornamen der Frau ist ein männlicher Familienname eingetragen (Marcella Marcinkiewicz, Elżbieta Mikukianis, Marcella Milunas, Agata Sawejkis). Solche Bezeichnungen liegen häufig vor neben den für jene Periode gebräuchlichen Eintragungen von Vornamen und Familiennamen, wobei die letzteren mit den Suffixen -ova oder -ovna gebildet wurden. Aus welchen Gründen solche Formen der Familiennamen gebraucht wurden, ist nicht gelungen zu klären.

144