ZIGMAS ZINKEVIČIUS
Emeritní akademik
Oblasti vědeckého výzkumu: baltská studia, dějiny litevského jazyka, dialektologie, onomastika.
STARÁ LITEVSKÁ VÍRA A MODLÁŘSTVÍ
Litevci ve starověku nebyli modláři jako Řekové a Římané, kteří si stavěli a uctívali modly, například Apollóna, Afroditu a další. Baltové skutečné ani podobné modly neměli. Nebyli modláři, nýbrž uctívači přírody. Uctívali přírodní síly a modlili se v posvátných hájích (alkos – „obětní“ pahorky, posvátné pahorky). Měli posvátné vodní plochy (řeky, jezera apod.) a další posvátné přírodní objekty, které uctívali,
Od nejstarších dob zdědili prvotní monoteistickou víru. Jejich nejvyšší božstvo deivas bylo chápáno jako personifikace nebe. Lze to usuzovat například i z finského přejatého slova taivas (s t namísto baltského znělého souhláskového d, srov. deivas), které znamená „nebe“.
Prvky polyteismu se v baltské víře objevily později. Mimo jiné to souviselo i se sklonem označovat starého boha „dievas“ různými přídomky (například visagalis), které se v jednotlivých jazycích vyslovovaly různě a dnes vytvářejí dojem, jako by šlo o různé bohy.
K tomu všemu se přidaly rozdílné názvy uctívaných přírodních objektů v různých baltských jazycích, které badatelé později považovali za samostatná božstva. Jejich nepřesný zápis v pramenech (ti, kdo je zapisovali, neuměli litevsky) jen prohluboval zmatek a uváděl v omyl dřívější badatele, stejně jako uvádí v omyl i ty současné. Ve vědecké literatuře se ustálilo chybné chápání rané baltské víry jako polyteistické. To je druhý mýtus vedle představy, že staří Litevci byli modláři.
Doručeno 18. května 2015.
ZIGMAS ZINKEVIČIUS
Justiniškių 41–24, LT-05127 Vilnius, Litva
252
Acta Linguistica Lithuanica LXXII