GRASILDA BLAŽIENĖ

Litevský jazykový ústav

Směry vědeckého výzkumu: onomastika pruských, respektive baltských jazyků, staré baltské písemnictví.

SIEGFRIED HANKE, RAINER VOGEL (HG.)

URBÁŘE KNÍŽECTVÍ JÄGERNDORF Z DOBY MARKRABAT BRANDENBURSKO-ANSBACHSKÝCH

Berlin: LTI Verlag Dr. W. Hopf, 2010, 469 S. ISBN 978–3–643–10845–6

RAINER VOGEL

PŘÍJMENÍ V OBLASTI PRADĚDU. VZNIK, VÝVOJ A VÝZNAM OSOBNÍCH JMEN V KNÍŽECTVÍ JÄGERNDORF A PANSTVÍ FREUDENTHAL (DŘÍVE RAKOUSKÉ SLEZSKO)

Edice Philologia, jazykovědné výzkumné studie, sv. 190, ISSN 1435–6570. Hamburk: Verlag Dr. Kovač GmbH, 2014, 698 s. ISBN 978–3–8300–7905–7

Čtenáře může napadnout otázka, proč jsou recenzovány dvě knihy. Odpověď je jednoduchá. Knihu vydanou v roce 2010 Urbare des Fürstentums Jägerndorf

Recenzijos / Reviews

271

GRASILDA BLAŽIENĖ

aus der Zeit der Markgrafen von Brandenburg–Ansbach (1531–1535–1554/78) (čes. „katastry knížectví Jägerndorf za vlády markrabat braniborsko-ansbašských (1531–1535–1554/78)“) svým způsobem odpovídá a významně doplňuje podrobnou studii pozoruhodného autora Rainera Vogela (Rainer Vogel) Familiennamen in der Altvaterregion. Entstehung, Entwicklung und Bedeutung der Personennamen im Fürstentum Jägerndorf und in der Herrschaft Freudenthal (ehemals Österreich-Schlesien) (čes. „Příjmení v oblasti Pradědu. Vznik, vývoj a význam osobních jmen v knížectví Jägerndorf a na panství Freudenthal (dříve rakouské Slezsko)“). Obě knihy jsou svou metodikou užitečné pro badatele v oblasti historické onomastiky, neboť evropská onomastika, stejně jako baltská, se utvářela pod vlivem jazykových kontaktů. V pojednávaných dílech šlo o společný německo-český jazykový prostor, v němž žili Češi a němečtí kolonisté. Je třeba zdůraznit ještě jeden zásadní aspekt. Knihy přinášejí dosud nepublikovaný rukopisný materiál, který odhaluje také vývoj německého spisovného jazyka v 16. století. Martin Luther přeložil roku 1522 do němčiny Nový zákon a roku 1534 celou Bibli. Braniborsko-ansbašský markrabě uznal reformaci, která dala vzniknout protestantismu.

Rukopisné prameny, které je třeba rozluštit, se týkají dějin, geografie, historie osídlení a kultury Jägerndorfu (Jägerndorf), Krnova (čes. Krnov) nebo Bruntálu (čes. Bruntál), a bezpochyby také sociálních a politických aspektů života těchto zemí v 16. století. Autorka recenze měla příležitost seznámit se s mimořádně bohatými českými archivy, v nichž není vždy snadné pracovat kvůli množství materiálu a stále přetrvávajícímu nedostatku jasného systému uspořádání rukopisů. Dotyčné dokumenty byly uloženy v zemském archivu v Opavě (Troppau), který laskavě povolil využít archivní materiál k publikaci. Dokládá to upřímné poděkování autorů pracovníkům archivu. Číst a transkribovat rukopisy ze 16. století psané takzvaným Kurrentschrift (čes. novogotická kurzíva), kterým se začalo psát na počátku 16. století, není jednoduché, přestože existovala kancelář braniborsko-ansbašských markrabat, v níž působili zkušení písaři píšící německy. Kancelář písaře disciplinuje. Jsou známa například příjmení písařů knížecí kanceláře v Jägerndorfu (Vogel 2014: 149–150). Transkribované vydání pramene napsaného v němčině jednoznačně dokládá současnou existenci onomastiky dvou jazyků (němčiny a češtiny). Apelativní slovní zásoba připomíná proslulé soupisy neboli registry turecké daně v Pruském vévodství (něm. Die

272

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Siegfried Hanke, Rainer Vogel (Hg.)

Urbare des Fürstentums Jägerndorf aus der Zeit der Markgrafen von Brandenburg–Ansbach

Türkensteuer im Herzogtum Preußen 1540), surašytus Rytprūsių foliante 911 a¹, ir parodo vokiečių kalbos regioninius skirtumus. Kadastrų paskirtis buvo kitokia nei Turkų mokesčių registrų. Pažymėtina, kad vadinamasis „Turkų mokestis“, kurį buvo nutarta rinkti Vormso (Vorms) reichstage 1498 m., lietė tuo laiku vokiškai kalbantį aptariamąjį Europos regioną. Negalima pamiršti, kad parapijų mokesčių sąrašus sudarinėjo iždininkas, kunigas, du parapijos atstovai ir raštininkas (žr. Vogel 2014: 158). Rytų Prūsijos hercogystėje tų mokesčių rinkimas buvo deklaruotas 1539 m. pradžioje (Diehlmann 1998: 26–29). Būtina pabrėžti, kad abu dokumentai atskleidžia istorinį kontekstą, palydimą politinio, socialinio ir kultūrinio tų regionų išsivystymo.

Čtení recenzované knihy výrazně usnadňuje mimořádně profesionální a pečlivá práce editorů a cenné přílohy, jaké se objevují i ve vydáních rukopisů pojednávajících o Východním Prusku. Proč je recenze psána srovnáváním dvou pramenů? Protože chce zdůraznit souvislosti mezi těmi evropskými regiony, které ukazuje popis stejných pojmů a jevů. V zásadě se jednalo o daňovou politiku. Kdyby nebyli obyvatelé, nebyly by ani potřeba daně. Nejpočetnější byli pauern, baurrn (2010: 87, 213), pawer, pauer (Ostpr. Fol. 911 a XIV 5 39r, 48v) ‚sedlák-hospodář‘, na něž připadala hlavní daňová zátěž. V obou pramenech se o tom podrobně píše. Daně se nazývají: Zins ‚činž‘ (2010: 156 a násl.), zins (Ostpr. Fol. 911 a VI 4 17r,18r, 18v), dinst ‚činž‘: Simon zu Sudaw hot einenn dinst (čes. ‚Simon ze Sudavy má jednu činžovní povinnost‘) (Ostpr. Fol. 911 a XXX I 3r). V pojednávaném prameni se slovo dinst užívá také ve svém základním významu ‚služba, posluhování, služebnost‘: Dienst, die trewe stette Diennst (čes. ‚věrná, stálá služba‘) (2010: 131). Daně se platily groši, guldeny a dalšími peněžními jednotkami, např.: XV gr Zins (‚činž 15 grošů‘), v markách a šilincích: ein gertner: 5 β. (‚chalupník 5 šilinků‘), 2010: 137); 1 m Linck mohller von einer erbmuhl mit einem rad (‚1 marka mlynáři Linckovi z dědičného mlýna s jedním kolem‘) (Ostpr. Fol. 911 a VI 3 18v). V pojednávaném rukopisu jsou zajímavé údaje o naturálních dávkách, například: Nun volgen Die Zins Martzihin Pablencke (Martin Pabunek) XXIIII gr Zins / XVIII eier Georgi / XXIIII gr Zins / VII henne Michaelis (‚Nyní následují daně Martzihina Pablenckeho: 24 grošů daně, 17 vajec na sv. Jiří (23. dubna), 24 grošů

¹ Ostpr. Fol. 911 a – foliový svazek Východního Pruska 911 a, uložený v Tajemném státním archivu pruského kulturního dědictví v Berlíně Prūsijos kultūros paveldas. Hans Heinz Diehlmann (Hans Heinz Diehlmann) pečlivě připravil 3 svazky: 1998: Die Türkensteuer im Herzogtum Preußen 1540. Bd 1. Fischhausen – Schaaken – Neuhausen – Labiau. Hamburg: Verein für Familienforschung in Ost- und Westpreußen e.V.; 2006: Die Türkensteuer im Herzogtum Preußen 1540. Bd. 2. Memel – Tilsit. Hamburg: Verein für Familienforschung in Ost- und Westpreußen e.V.: 2008: Die Türkensteuer im Herzogtum Preußen 1540. Bd. 3. Ragnit – Insterburg – Georgenburg – Saalau. Verein für Familienforschung in Ost- und Westpreußen e.V.

Recenzijos / Reviews

273

GRASILDA BLAŽIENĖ

daně, 7 slepic na sv. Michaela (29. září). Uvádí se také například, kolik vajec se mělo odevzdat na Velikonoce: vf Ostern Eier 18 Eier, 27 Eier (2010: 274, 275). Mimochodem, pojednávaný rukopis obsahuje tolik informací o samotném kraji, že je těžké pochopit, jak mohly být tak podrobné dokumenty sepsány už v 16. století; na druhou stranu to lze vysvětlit nedostatkem jiných informací, který písaře vedl k tomu, aby zaznamenali každý detail. Například: Die als Schafferin hatt ein gartenn am dorff, zinst der Herschatfft nichts, sondern der pfar kirchen III Pfd. (= Pfund) Wachs zu Ostern (čes. ‚ta jako dělnice má zahrádku u vesnice, panstvu neplatí žádné dávky, pouze farnímu kostelu 4 libry (1 libra = 467,7 gramu) vosku na Velikonoce‘) (2010: 175). Kostel tedy potřeboval vosk, nejspíše na výrobu svíček. Zajímavá je strana 2v pátého sešitu 14. svazku východopruského foliantu 91 1a, kde jsou vyjmenována zvířata obyvatel Labiau a Laukischken podléhající vánoční dani. A těch bylo: zihende pferde ‚pracovní koně‘, fullen ‚hříbata‘, junge rinder ‚býčci (telata)‘, schoffe ‚ovce‘, schweyne ‚prasata‘ (s. 2v), stercke ‚jalovice‘ (s. 3r), rindt ‚skot‘ (s. 7r). Zmiňuje se také věk dobytka: dreyjherige fullen ‚tříleté klisničky‘, jherige kelber ‚jednoletá telata‘ (s. 7r, 7v).

V těchto krajích se daně platily také slepicemi: Hüner ‚slepice‘, Henner ‚slepice, nosnice‘. Rauch hun, Rauch huhn, Rauch henn, jejichž význam lze vykládat různě: slepice, kterou si sami vyudili nebo sami odchovali, měla být odevzdána vlastníkovi půdy, tedy šlechtici; šlo o povinnost venkovanů, nikoli měšťanů. Daně se platily také vejci a vykrmenými prasaty (III mastung schwein). Zajímavý příklad: ein gertner zinst / Igr vf Georgii Igr vf Michaelis / ein, (čes. ‚jeden chalupník odvede dávku: 1 groš na sv. Jiří, 1 groš na sv. Michaela a jednu uzenou slepici‘). Jiný odevzdával dokonce X Rauch hennen (10 uzených slepic) (2010: 219, 250, 251, 303).

V souvislosti s daněmi lze uvést ještě takové skutečnosti ze života v první polovině 16. století: Nö: die gebaurschaft zaigenn an, dass die von Turckau II viertel irß felds gebrauchen vnnd geniessen, davon kainnen Zins gebenn, dann die III garb dem closter vermaimen, so man Ihnen solche guetter lies, wollten sie sovil die herschafft Zins davon geben (čes. ‚Nyní: sedláci oznamují, že obyvatelé Turckau užívají dvě čtvrtiny jejich pole a mají z nich užitek, aniž za ně platí jakékoli dávky; poté dávají tři snopy klášteru, a pokud jim ponechají tento majetek, chtěli by z něj platit pánům tolik daní‘) (2010: 212).

V obou krajích žili také další obyvatelé. V pramenech je doložen pojem i jev gertner (2010: 45, 46), gertner ‚chalupník‘ (Ostpr. Fol. 911 a VI 4 19r), kterým je věnována obsáhlá monografie Die ländliche Gartensiedlung im mittelalterlichen Preußen (čes. ‚Venkovská chalupnická osada ve středověkém Prusku‘)

274

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Siegfried Hanke, Rainer Vogel (Hg.)

Urbane des Fürstentums Jägerndorf aus der Zeit der Markgrafen von Brandenburg–Ansbach

V roce 1997 jej jmenoval Jürgen Martens (Jürgen Martens)². V seznamu pojmů užívaných v katastrech Jägerndorfu a Opavy (Troppau) pojednávaného díla jsou gärtner, gärttner, gertner popsáni stejně jako v dalších německy mluvících zemích – v Polsku, Litevském velkoknížectví a Litvě (MLE 2009: 575)³. V katastrech se popisuje také jejich činnost: Ein yeder gertner ist schuldig, Drey tag zu schneiden, dagegen gibt man Ihm Essen und Drinncken (lit. ‚Každý chalupník je povinen tři dny sekat, za to dostává jídlo a pití‘) (2010: 122). Nechyběli ani nádeníci, kteří obdělávali půdu bez pracovních zvířat, např. Die fueßgaenger sein schuldig, Ihn denn Grossen garten hinter dem Schloß Layn, Fanf, Rueben, Zwiffel vnd anders zu jetten schuldig. Auch hanf vnd fymmel (?) zurauffen, Vnnd man gibt Ihnen alweg darbey Essen und Drinncken (lit. ‚Nádeníci jsou povinni na velké zahradě za zámkem plít len, konopí, řepu, cibuli a další plodiny, také trhat konopí, a za to jim vždy dávají jídlo a pití‘) (2010: 322).

Pramen podrobně vysvětluje život nádeníků: Item Welche Leutt im Dorf nicht Pferd haben, Die sollen diese nachvolgende Arbeit thon, benendlich holtz fellen, Kraut vndergraben, Hanf raufen vnd sonst ander Arbeit, so einem fueßgaenger gebürt, thon (lit. ‚Také někteří lidé ve vsi nemají koně. Mají vykonávat následující práce: kácet les, vykopávat zelí, trhat konopí a dělat také další práce, které přísluší nádeníkovi‘) (2010: 324).

Život se odehrával a mnoho produktů se prodávalo v krčmách. Krčmář se nazýval kreczmer, kretczemer, Krätschmer (2010 90, 395) a Kretzschmehr, kruger (Ostpr. Fol. 911 a VI 4 63v; 30 2 14v), krčma pak Kretschem (2010: 272), krugk (Ostpr. Fol 911a XIV 6 95v–96r). Kde jsou krčmy, tam je i pivo, zmiňované velmi často: bier (2010: 121), bier (Ostpr. Fol. 911 a VI 3 27r) ‚pivo‘, které se vařilo; někteří ho neměli: <...> hatt kein bier (2010: 124–125), případně bylo popisováno jako ein gebrew ‘gėralas, bizalas’, eigebreuen, einge breuenn bier ‚pivo vlastní výroby‘, fremde bier ‚pivo vyrobené jinými‘ a měřilo se v sudech (něm. thonnen, do nichž se vešlo 100 až 700 litrů piva) (Ostpr. Fol 911 a VI 3 27r). K výrobě piva byl zapotřebí Hopffen ‚chmel‘ (2010: 221). Zmiňuje se o něm také pruský pramen, v němž se píše: wilden Hopffen ‚čerstvý chmel‘, getreucken hopffen ‚sušený chmel‘ (Ostpr. Fol. 911 a XXX 3 5r, 7r). Zajímavý detail: Item die Vnderthanen des orts (Dorf Pütschs) sollen kein Bier von keiner Herrschaft ausZutrinnken oder ausZuschencken nehmen. (lit. ‚Také poddaní z daného místa (vesnice Pütsch) nesmějí od žádné vrchnosti přijímat pivo k dopití nebo k rozlévání‘) (2010: 254). Pivo se muselo čepovat. Ve Východním Prusku

² Martens Jürgen 2010: Die ländliche Gartensiedlung im mittelalterlichen Preußen. Lüneburg: Institut Nordostdeutsches Kulturwerk.

³ MLE 2009: Mažosios Lietuvos enciklopedija 4. Rahn– Žvinėžeris. Vilnius: Mažosios Lietuvos fondas, Mokslų ir enciklopedijų leidybos institutas.

Recenzijos / Reviews

275

GRASILDA BLAŽIENĖ

se pivo čepovalo do sudů, které se nazývaly thonnen (Ostpr. Fol. 911 a VI 3 27r). V pojednávané knize se do sudů zvaných thunnen, Vhassen ukládaly sledě: ein Thunnen Hering in der Vhassen (lit. ‚jeden sud sleďů v sudu‘) (2010: 254). Tato pasáž by naznačovala, že v daném případě byl thunnen ‚sud‘ menší než Vhassen ‚sud‘.

Pro život byly v urbářích a registru turecké daně zásadní mlýny, jejichž název se v dokumentech z první poloviny 16. století zapisuje velmi různě: dy mühle, muel ‚mlýn‘. Zajímavý výraz ein Brettmuel by se do litevštiny přeložil jako ‚deskový mlýn‘, tj. ‚pila‘, která řeže kvalitní prkna – ein guet Breth (lit. ‚dobré prkno‘) (2010: 45, 253), möhl, mühl (Ostpr. Fol. 911 a XXII 1 36r, 37v), müllner, mülner (2010: 45), moller, mohller, mollner, muller, molner (Ostpr. Fol. 911a VI 4 18v, 26v; XXX 15 22 6r) ‚mlynář‘. Lidé žijící na počátku 16. století se neobešli bez měrných jednotek, což se odráží i v pramenech tohoto druhu; příkladem je jednotka objemu scheffel ‚šepl‘, scheffel = o objemu od 30 do 300 litrů (2010: 135, 396), scheffel Ostpr. Fol. 911 a XXX 22 6r), šepl = má objem 54 litrů (MLE 2009: 391).

Abiejuose aptariamos žemėse buvo sėjama: habern ‘avižos’ (2010: 86, 87, 164, 189; Ostpr. Fol. 911 a XXX 3 7r), Gerssten (2010; 302), gersten ‘miežiai’ (Ostpr. Fol. 911 a XXX 3 7r), Korn, Korn ‘grūdai’ (2010: 163, 164, 172, 174). Tas žodis neužfiksuotas Rytprūsių foliante 911 a recenzijoje minimumose tomuose, kuriuos autorė yra išstudijavusi. Pasitaiko sąvokų, nepažįstamų Rytų Prūsijai, pvz.: Wisen / Item die wisen, zue solchem furwerck geherig, ligen alle nacheinander Bis an die greintz der von Liechtnaw vnnd obgemelter herschafft eckern, solche wissen megen Jerlich zu gemeinen Jarn bis Inn zwayhundertt fuder hays ertragen (‘Pievos. Taip pat pievos, kurios yra tokio palivarko nuosavybė, visos plyti iki Liechtnaw sienos ir minėtų ponų laukų, tokios pievos gali kasmet visų naudai duoti iki dviejų šimtų vežimų šieno’) (2010: 199, dar žr. 352). Rytprūsių foliante fuder ‘vežimas’ yra išreiškiamas žodžiu Wagen, plg....von wagenschob (Ostpr. Fol. 911a XIV 5 81r).

Gyvulių minima daug: Khuve ‘karvės’ (2010: 214), kurias ganė khu (hirt) ‘piemuo’, khwe melcke khwe ‘melžiamos karvės’ (Ostpr. Fol. 911 a VI 4 65r), Ros, Roß ‘žirgas’ (2010: 219, 220), preuschen hengst ‘prūsų eržilas’ (Ostpr. Fol. 911 a VI 9 12r), pferdt ‘arklys’ (2010: 220), pfert (Ostpr. Fol. 911 a VI 1 1 a; XXX 1 59r)

Išvardijamos ir profesijos, pvz.: ein schmidt, Der Schmidt ‘kalvis’ (2010: 219, 366: čia užsimenama ir apie jo amatą ir ūkėlį: sein handwerg, garten), der schmit, drauge su handtwerckern ir gertner – ‘amatininkai ir trobelininkai’ (Ostpr. Fol. 911 a VI 1 6r). Daug tose žemėse būta ir žvejų, vischern.

Kalbamajame dokumente einama į medžioklę: auf die Jagtt gehen, zur yagt <...> (2010: 324, 352), o Rytprūsių foliante minimumose tomuose tik vieną kartą paminėtas senas medžiotojas Janelle, alte jegher (lie. ‘Janelis, senas medžiotojas’) (Ostpr. Fol. 911 a XIV 6 4 15r). Abiejuose šaltiniuose skiriasi ir medaus

276

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Siegfried Hanke, Rainer Vogel (Hg.)

Urbare des Fürstentums Jägerndorf aus der Zeit der Markgrafen von Brandenburg–Ansbach

įvardijimas: Von BienBeuten <...> ‘vieno bitininko bičių suneštas medus’ (2010: 332), dat tor 1 1/2 tonne honig 1 1/2 m (lie. ‘tai už pusantros statinės medaus mokama 1 1/2 markės’) (Ostpr. Fol. 911 a VI 1 1v).

V první polovině 16. století to jen kypělo životem. Lidé obdělávali půdu, pěstovali obilí a zeleninu, chovali dobytek, hospodářská zvířata i slepice. Byli to vlastníci půdy, označovaní jako šlechtici (něm. edeleutte), rolníci-hospodáři, chalupníci a nádeníci. Celý jejich život a majetek byly pečlivě sepsány, dnes bychom řekli – zaevidovány, zaneseny do všech soupisů.

Rukopis zmiňuje také otázky morálky a zdůrazňuje, že krádeže, vraždy, žhářství a další trestné činy posuzoval soud; popisuje rovněž jeho stupně, soudce a rozsudky (2010: 268–269).

Pojednávaná kniha je cenná nejen tím, že rozlušťuje složitý text a podává podrobný obraz života v regionu, ale také přináší seznam pojmů: „Verzeichnis der Begriffe in den Urbaren Jägerndorf und Troppau“ (s. 380–409). Pro poznání tehdejší němčiny, jejích kontaktů i regionálních dějin je velmi cenný rovněž přehled měst a vesnic náležejících markraběti, jejich názvů a geografické polohy, přehled pojmenování oikonym v analyzovaném dokumentu (410–450) a seznam vládců Jägerndorfu (Jägerndorf) a Opavy (Troppau) (2010: 451–453). Vydání pramene doplňuje sedm historických map, jejichž kvalita není dobrá, možná však závisela na stavu rukopisných map (2010: 456–462). Za zmínku stojí také seznam literatury, který není sestaven abecedně, nýbrž podle reálií uváděných v prameni (2010 463–469). Nemalým nedostatkem je absence rejstříků osobních a místních jmen.

Dokument je velmi cenný pro badatele v oblasti onomastiky a názorně ukazuje, že se onymie žádného regionu neobejde bez historických toponymických slovníků. Názvy sídel byly německé, české i polské, například něm. Bransdorf, č. Brantice, které se v latinských pramenech z let 1413–1461 nazývá Branczicz, Branticz; jde tedy bezpochyby o český místní název, v českých pramenech od roku 1433 Brantice, v německých pramenech z roku 1377 Brandisdorf, Bronsdorf (2010: 415, viz také Hosak, Šramek 1970: 106)⁴. Vesnice je v historických pramenech nejdříve doložena pod německým názvem, který podle názoru českých onomastiků lze nejspíše chápat jako hybridní místní název *Brabantsdorf, jehož druhá část souvisí s něm. Dorf ‚vesnice‘ (Hosak, Šramek 1970: 106–107). Název města Freudenthal je doložen v první polovině 13. století v latinských pramenech roku 1220 jako de Freudental, v německých pramenech roku 1325 jako Vredenthal a v českých pramenech roku 1456 jako starosta bruntalsky, 1529 na Bruntali (2010: 414, Hosak, Šramek 1970: 116–117).

⁴ Hosák Ladislav, Šrá¬mek Rudolf 1970: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. I A–L. Praha: Academia Nakladatelství československé akademie věd Praha.

Recenzijos / Reviews

277

GRASILDA BLAŽIENĖ

V recenzované knize je nepřesně uvedena podoba místního jména z roku 1456, která ještě nebyla Bruntal. Tvoření a původ německého oikonyma jsou jasné: jde o složeninu, jejíž první část souvisí s něm. Freude „radost“ a druhá s něm. Tal „údolí“. Čes. Bruntal je foneticky adaptovanou podobou německého oikonyma. Název místa měl vyjadřovat, že zakladatelé zde chtěli najít radost a štěstí (Hosak, Šramek 1970: 116–117). Oikonymum něm. Bauerwitz, pol. Baborów (Baborov) je doloženo v roce 1303 jako Bauorov a v roce 1323 jako Bourowicz (NMP 1996: 51; srov. 2010: 419–420). Polské místní jméno má původ v osobním jménu a souvisí s osobním jménem Bawor (= Bawarczyk) (NMP 1996: 51)⁵.

V dokumentu nejsou pojmenovány všechny toponymy; zapisovatelé pravděpodobně některé vlastní jméno neznali nebo mu nerozuměli. Je možné, že ne všechny objekty již byly pojmenovány a měly vlastní názvy, například Es seind nutzliche gebirg onnd Wel-de zu diesern guet geherig <...> (lit. „Jsou zde užitečné hory a pole náležející k tomuto panství“) (2010: 323), Ein Stuck wasser von der Branßdorfer graintz bis an der Meischners furt <...> (lit. „Úsek vody od branšdorfské hranice až k Meischnerovu brodu“) (2010: 332), Auch hatt es aldo ein ferchen wasser, darin ferchen und Aschenn sindt, des wassers graintz gehet an an Gunttersdorffer graintz <...> (lit. „Má také vodu, v níž žijí pstruzi a lipani, a ta teče až k hranici Guntersdorfu“) (2010: 315). Úryvek zmiňuje ryby, ale název samotné řeky či potoka neuvádí. Někdy jsou pojmenovány i drobné objekty. V témže dokumentu se píše o pěti rybníčcích náležejících branšdorfskému správci a uvádějí se jejich názvy: Barons Teicht (Baronův rybník), Bechin Teicht (nejspíše rybník nějakého Bechina, srov. snad něm. osobní jméno Bech, spojované se středohornoněm. bëch, pěch „smůla, sběrač smůly“; Becher souvisí s něm. Pechsammler „sběrač smůly“⁶; srov. také osobní jméno Blaichin, utvořené stejným způsobem v téže oblasti (2014: 271)), Schunetzek oder Schind Teicht (nejspíše rybník koželuha, srov. středohornoněm. schinden „stahovat, stahovat kůži“ (Lexers 1980: 184)), v němž se chovaly dravé štiky, Frauen Teicht (Ženský rybník) a Kirch Teicht (Kostelní rybník) (2010: 315). V popisu téhož Bronsdorfu se uvádějí názvy řek ein Fischwasser, die Sidina, genandt („rybná řeka zvaná Sidina“, snad dnešní čes. Sezina), ein Stuck wasser, die Opa („úsek vody, Opa“) (2010: 279), floßlein Mstina („potůček Mstina“) (2010: 270), Ein Wiesen genandt Lupnika („Louka zvaná Lupnika“) (2010: 269)⁷.

⁵ NMP 1996 Nazwy miejscowe polski. Historia, Pochodzenia. Zmiany. Pod redakcją Kazimierza Rymuta. A–B. Kraków: Wydawnictwo Instytutu Języka Polskiego PAN.

⁶ 2005: Duden Familiennamen. Herkunft und Bildung. Bearbeitet von Rosa und Volker Kohlheim. Mannheim: Bibliographisches Institut & F. A. Brockhaus AG,, 115.

⁷ Autorka recenze děkuje významnému českému onomastikovi Rudolfu Šramkovi za pomoc při určování lokalizace řek zmíněných v prameni.

278

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Siegfried Hanke, Rainer Vogel (Hg.) Urbare des Fürstentums Jägerndorf aus der Zeit der Markgrafen von Brandenburg–Ansbach

Jak již bylo uvedeno, rukopis je napsán německy, několik dokumentů je v latině. Slavný německý onomastik a lingvista Albrecht Greule (Albrecht Greule) v předmluvě ke knize poznamenal, že takové texty se nečtou snadno (2010: 4–5). S tímto tvrzením lze souhlasit jen částečně, protože kniha je velmi zajímavá pro lingvisty, historiky, geografy, biology,¹ botaniky i odborníky z dalších oborů. Ještě jednou je třeba zdůraznit, že velmi chybí rejstříky místních a osobních jmen, které by značně usnadnily práci nejen badatelům zkoumajícím názvosloví daného území.

Obsáhlá monografie Rainera Vogela Familiennamen in der Altvaterregion. Entstehung, Entwicklung und Bedeutung der Personennamen im Fürstentum Jägerndorf und in der Herrschaft Freudenthal (ehemals Österreich-Schlesien) (lit. „Příjmení v oblasti Pradědu. Vznik, vývoj a význam osobních jmen v knížectví Krnovském a na panství Bruntálském (dříve Rakouské Slezsko)“) vyšla v roce 2014 na základě disertace obhájené roku 2013 na univerzitě v Řezně. Autor již není mladý a není lingvista ani nebyl onomastikem. Po vydání recenzované knihy lze R. Vogela označit také za onomastika. Je inženýr, avšak jeho systematická práce a zvídavost jasně ukazují, že lze kvalifikovaně napsat i velmi podrobné odborné práce. Oblast Pradědu (čes. Praděd) byla rodištěm autorových rodičů. R. Vogel shromažďoval materiál z rukopisných pramenů: z již zmíněných katastrů, z katastrů Karla a Josefa a z hlavních výnosových matric (Grund-Ertrags-Matrikel), jakož i z katastrů panství Bruntál (15.–18. století).

Ačkoli byla písemná kultura na vysoké úrovni, neexistovaly žádné pokyny, jak zapisovat jména měšťanů a poddaných. Každý mohl své jméno napsat, jak chtěl, mohl s ním volně nakládat a podle vlastního uvážení je upravit nebo změnit. V 16. století a na počátku 17. století se německá jména zapisovala s latinskými koncovkami nebo se překládala do latiny. Po Francouzské revoluci vznikla státní potřeba zavést v systému jmen pořádek (Vogel 2014: 163). Je zajímavé, že tolerantní politika císaře Karla II. umožňovala existenci luteránského, kalvínského, pravoslavného a židovského náboženství, a proto jsou v katastrech zaznamenána četná židovská jména, která R. Vogel na daném území zkoumal (172–192), a konstatoval, že v 16. století ještě nelze hovořit o ustáleném pojmenovávání Židů. Jsou doložena tato židovská jména: Mojzis, Mosse, Nathanien, Tabakjūdin, přičemž poslední označuje také povolání ženy, tedy obchodování s tabákem, atd. (2010: 184–186). Tato jména nebylo snadné shromáždit, protože představitelé Třetí říše záměrně ničili rozsáhlé prameny, v nichž byla zaznamenána židovská osobní jména, často slovanského původu a integrovaná do německého jmenného fondu (2014: 29).

Autor zajímavě pojednává o původu osobních jmen, z nichž zkoumaná příjmení vznikla, i o kategoriích motivace; zdůrazňuje, že je lze rozdělit do pěti skupin, bohužel však téměř neuvádí příklady (2014: 24), a proto byly hledány v jiných pramenech, neboť někdy bývá obtížné stanovit hranici mezi příjmeními vzniklými z přezdívek a příjmeními 3. skupiny:

Recenzijos / Reviews

279

GRASILDA BLAŽIENĖ

1) příjmení odvozená z patronym nebo matronym, např.: Alberti < Albrecht, Dilger < Dilg < Otillie (FN 2005: 84, 192); 2) místní příjmení (Herkunfsnamen), srov. něm. příjmení Nörnberg < Nürnberg, název města; srov. také lit. osobní jméno Kaunėckas < Kaũnas⁸; 3) příjmení podle místa bydliště, která lze snad nazvat i přezdívkovými, např.: Lindemann nebo Lindner (ten, kdo bydlí u lípy (něm. Linde „lípa“ (2010: 24)); něm. příjmení Kleinfeld znamená, že nositel příjmení žil u malého pole (FN 2005: 379); lit. Pamiškis, žijící u lesa, na jeho okraji (LPŽe); srov. také lit. přezdívku Liepìnis, u usedlosti rostou lípy (Butkus 1995: 291)⁹; 4) příjmení odvozená od názvů řemesel, srov. něm. Klauber od klauben „sbírat, sesbírat“ (FN 2005: 378); srov. také lit. příjmení Dailidė od lit. dailidė „výrobce nábytku, truhlář; stavitel domů“ (LPŽe); 5) příjmení odvozená od přezdívek, která jsou spolu s příjmeními podle názvů řemesel nejčastějšími německými příjmeními; srov. něm. příjmení Schädlich od něm. schädlich „škodlivý, záhubný; zloduch“ (FN 220: 574); srov. lit. příjmení Pìlka, nejspíše od lit. pìlkas „popelavý, olověné barvy; plavý, mdlý“ (LPŽe).

Je třeba poznamenat, že autor využil také lotyšská a litevská osobní jména a alespoň zmínil stav výzkumu v pobaltských zemích, Lotyšsku a Litvě (2014: 26).

Rainer Fogel uvádí množství zajímavého empirického materiálu a přesně popisuje jeho geografické rozšíření (s. 37), stejně jako řadu historických faktů o zkoumaném regionu; zvláštní pozornost věnuje také jazykové situaci a soužití němčiny a češtiny ve vymezeném prostoru. Jinými slovy, autor připravil půdu pro zkoumání vlivu jazykových kontaktů na osobní jména (69 a násl.). Příkladně popisuje prameny, z nichž byl shromážděn materiál pro disertaci, která se rozrostla v monografii. Jak již bylo zmíněno, dílo podrobně pojednává o osobních jménech Židů v daném regionu (128–190), například Blühdorn, o německému souboru osobních jmen netypickém složeném jménu z verba blühen „kvést“ a Dorn „trn“ (s. 178). Kompozice monografie – nebojím se toho slova, neboť ji napsal představitel exaktních věd – je velmi osobitá. Nenajdeme zde obvyklé dlouhé seznamy osobních jmen a jejich popisy. Osobní jména a výklady jejich původu jsou uspořádány podle let, kdy byl pramen sepsán, například 1531, 1535 atd. Autor zvolil osobitý způsob uvedení a pojednává o osobních jménech ze zkoumané oblasti: ze Seifersdorfu (Seifersdorf), Friedrichsdorfu (Friedrichsdorf) a města Jägerndorfu (Jägerndorf), jakož i z přilehlých lokalit Alt Vogelseifen (Alt Vogelseifen), Lichterwerden (Lichterwerden), Dittersdorf (Dittersdorf) a již zmíněného Freudenthalu (Freudenthal), o němž se již hovořilo v recenzi. Termín pavardės (Familiennamen) použitý v monografii zcela

⁸ Lietuvių pavardžių žodynas. 2012–2015. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. http://pavardes.lki.lt

⁹ Butkus Alvydas 1995: Lietuvių pravardės. Kaunas: Aesti.

280

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Siegfried Hanke, Rainer Vogel (Hg.)

Urbare des Fürstentums Jägerndorf aus der Zeit der Markgrafen von Brandenburg–Ansbach

přesně nevystihuje stav osobních jmen, neboť utváření příjmení stále probíhalo a jména se ne vždy stávala příjmeními. Rozbor osobních jmen z každého pramene se také začíná otázkami, které vyvstávají z empirického materiálu. Někdy jich autor formuloval až 35 (při rozboru osobních jmen ze Seifersdorfu); jsou skutečně promyšlené, například které pojmenovací motivy převládají, jaké typy jmen a příjmení jsou v dané oblasti doloženy a od kdy lze v historických dokumentech považovat pojmenování osoby osobním jménem a přezdívkou nebo příjmením za dvoučlenné (192–195). Zaujaly také oddíly věnované možným či očekávaným hypotézám (Erwartunghypothesen) (195–196). Podle recenzentky je tato monografie příkladnou studií historických osobních jmen v Německu z posledních let.

Osobní jména zkoumané oblasti mají různý původ. Například roku 1531 jsou doložena jména Fürsknecht, srov. Fuhrknecht „čeledín, sluha odpovědný za povoz“ z něm. Fuhre „povoz, jízda, přeprava povozem“ a něm. Knecht „sluha, čeledín, nádeník“. U každého osobního jména jsou uvedeny všechny výklady jeho původu od jiných onomastiků (s. 196); Baier je místní osobní jméno od Bayern „Bavorsko“, Meischsner od názvu města Meißen (s. 199); v letech 1554/78 je zaznamenáno přezdívkové jméno Hackenfuß, snad z něm. Hacke „pata“, hacken „okopávat, kypřit motykou; sekat, tesat“, Haken zde „pohrabáč“ a Fuß „noha“; označuje člověka, který kulhá a vleče nohu (s. 206–207). Ve Friedrichsdorfu bylo roku 1531 doloženo osobní jméno Englisch z něm. Engel „anděl“, označující klidného, zbožného a mírumilovného nositele jména (s. 224); Richter z něm. Richter „soudce“. Na Moravě a v Čechách se tak označovali vesničtí rychtáři, jejichž úřad se dědil, proto bylo toto osobní jméno velmi rozšířené, jak přesvědčivě dokládá R. Fogel (s. 233). V roce 1557/78 žil ve vsi Lemegr eber, litevsky molkasys, od něm. Lehm „jíl“ a graben „kopat“; jméno vzniklo podle názvu povolání, zaměstnání (s. 240–241). Velmi informativní jsou tabulky původu osobních jmen na konci každé kapitoly.

Velká pozornost se věnuje také tvoření slov, sufixaci (časté jsou přípony –er a –in) a složeninám (rozšířenou druhou složkou je –man z –man(n), něm. Mann „muž, člověk“). Nesouhlasila bych s autorem, že osobní jméno Arbaiter z Arbeiter „dělník“, doložené roku 1535 ve městě Jägerndorfu, je derivátem s příponou –er, protože v tomto případě je přípona součástí apelativa (s. 263–264). Tentýž pramen zaznamenává také pojmenování žen, např. Kramerin z něm. Krämer „drobný obchodník“, s připojenou příponou –in (s. 289). Překvapivě podrobné jsou hypotézy o původu jmen; například původ příjmení Setzkegel se rozebírá na 14 stranách – s. 311–325 – a dochází se k závěru, že Hanitz en Setzkegel / Hanns Setz kegel, které autor vykládá jako Setzer von Kegeln, byl například skládačem dřeva nebo rudy do kuželovitého tvaru potřebného v hornictví (s. 325). R. Fogel toto osobní jméno považuje za Satzname, tedy jméno zapsané ve formě věty. Povolání označují také T opfer, srov. Töpfer „hrnčíř“, Tuchmachmacher, srov. Tuchmacher „soukeník“, Visch, srov. Fischer „rybář“ (s. 314–335),

Recenzijos / Reviews

281

GRASILDA BLAŽIENĖ

Ziegenfleischer z něm. Ziege „koza“ a něm. Fleischer „řezník“, tedy řezník prodávající kozí maso. Mnohá osobní jména vyjadřují příbuzenské vztahy, např.: Vetter z něm. Vetter „bratranec“, Vischers Schwester „rybářova sestra“; zde je příbuzenský vztah vyjádřen zvláštním přívlastkem. Nabízí se otázka, zda je to třeba chápat jako označení, nebo jako osobní jméno (s. 335–336, 342). Při četbě monografie je zřejmé, že pro autora byly v historických dokumentech důležité všechny informace, i když někdy chybí kontext.

V tabulkách (s. 343–346) jsou uvedeny také okolnosti vzniku příjmení, které autorka recenze vyhledala; uvádí se příjmení a osobní jméno, například příjmení Beck a křestní jméno Martin, nebo označení ženy jediným osobním jménem Bernhartin dokládá, jak autorka recenze opakovaně konstatovala, že v 16. století a později nebyly ženy označovány křestními jmény (s. 343). To lze pozorovat i ve Východním Prusku¹⁰. Je třeba zdůraznit, že autor uvedl osobní jména řemeslníků z Jegerndorfu, kteří žili v ulici cechů. Skrze osobní jména se zde odkrývá taková vrstva dějin předměstského města 16. století, že nezbývá než litovat, že jsme takto nepopsali svá bydliště, snad kvůli nedostatku pramenů. V této ulici žili Kochwasser „vařič vody“, Leineweber „tkadlec lnu“, Salzman „prodavač soli“, Schuster „švec“, Stainmetz „kameník“, Strohalm, srov. něm. Strohhalm „stéblo, slámka“, nejspíš žnec, který sekal obilí a slámu (možný je také původ z přezdívky označující chudého, hubeného člověka) (s. 343–346). Při výkladu příjmení Wurm, které mohlo být místního původu nebo vzniknout z apelativa Wurm „červ; had, drak“, autor při vysvětlování apelativa využívá také litevské var̃mas „komár“ (s. 341). Samostatně jsou pojednána ženská příjmení v katastru panství Freudenthal z roku 1618, jehož originál není foliován. V tomto katastru je zaznamenáno 1173 osobních jmen, z toho 25 ženských, např.: Böhmin George, což ukazuje, že nositelka jména byla Češka a její manžel se jmenoval George; roku 1636 Bayerin s významem „Bavořanka, z Bavorska“, Georg, jméno manžela. Roku 1604 je zaznamenáno označení ženy Fichtnerin Susanna, srov. Fichtner, výrobce džbánů z jedlového dřeva¹¹, a jméno Susanna (Zuzana), latinizované z hebrejského Susanna, z hebr. Šōšannā: hebr. šōšannā „lilie“¹². Jména z Freudenthalu z roku 1604 ukazují celou pestrost pojmenovávání, například Kernwischer, kterým se nezabývali jiní badatelé: Ernst Schwarz, Josef K. Brechenmacher, Josef Beneš. Osobní jméno by mohlo označovat metaře obilí či plev, anebo čističe hlavní pušek či

¹⁰ Blažienė Grasil da 2012: Dar viena Jono Bretkūno duktė? – Mažoji Lietuva: paribio kultūros tyrimai. Vilnius: Europos kalbų ir kultūrų dialogo tyrėjų asociacija, ISBN 978-609-420-323-2, 11–29.

¹¹ FN 2005: 243.

¹² Kuzavinis Kazys, Savukynas Bronys 1987: Lietuvių vardų kilmės žodynas. Vilnius: Mokslas, 385.

282

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Siegfried Hanke, Rainer Vogel (Hg.)

Urbane des Fürstentums Jägerndorf aus der Zeit

der Markgrafen von Brandenburg–Ansbach

hlavní děl (s. 488), Saulig je odvozeno zdrobňovací příponou –ing > / –ik / > –ig od známého hebrejského a biblického osobního jména Saul (s. 513–514).

Monografie Raineria Fogelia a její závěry o osobním jmenném fondu pozdějšího regionu Rakouského Slezska podstatně rozšiřují naše poznání dějin této oblasti, života jmen v podmínkách dvojjazyčnosti, tvoření a původu samotných osobních jmen i jejich rozšíření (s. 569–582). V rozsáhlých přílohách jsou pro čtenáře, kteří nejsou obeznámeni s teorií onomastiky, vysvětleny odborné termíny, uvedeny seznamy oikonym, historické informace, kopie originálních dokumentů, mapy, bez nichž si dnes onomastické práce lze jen stěží představit, a rejstřík probíraných osobních jmen, tedy křestních jmen a příjmení, jak uvádí autor.

Lze jen litovat, že ne všichni litevští onomastikové čtou německá onomastická díla, neboť recenzovaná monografie, kterou Rainer Fogel skromně označuje za studii, snad proto, že vznikla z disertace, názorně ukazuje význam rukopisných historických pramenů pro výzkum jmenného fondu.

Přijato 15. listopadu 2015.

GRASILDA BLAŽIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

grasil [email protected]

Recenzijos / Reviews

283