RASA KURKAUSKIENĖ

Litevská univerzita pedagogických věd

Oblasti vědeckého výzkumu: dialektologie, morfologie.

TYPY DEKLINACE PODSTATNÝCH JMEN A TENDENCE JEJICH ZMĚN V SEVERNÍCH PANEVEŽSKÝCH NÁŘEČÍCH VÝCHODOAUKŠTAITSKÉHO DIALEKTU

Typy deklinace podstatných jmen ve východoaukštaitském subdialektu severních Panevėžiškiai a tendence jejich změn

ANOTACE

Systém deklinace podstatných jmen v severních panevežských nářečích východoaukštaitského dialektu byl zkoumán jen velmi málo. Obecně dosud nebyly zveřejněny podrobné výzkumy morfologie tohoto subdialektu. Při analýze a popisu vzájemného působení kmenů, jejich typů a podmínek jejich fungování v severních panevežských nářečích východoaukštaitského dialektu se vychází z metod výzkumu přirozené morfologie. V článku jsou podstatná jména analyzována synchronní metodou, kterou v roce 1977 představili Aleksas Girdenis a Albertas Rosinas. Pomocí metody maxim bylo provedeno hierarchické seskupení flektivních tříd v severním panevežském subdialektu a byly určeny typy deklinace podstatných jmen.

KLÍČOVÁ SLOVA: severní Panevėžiškiai, přirozená morfologie, kmeny podstatných jmen, hierarchie kmenů.

ANOTACE

Systém skloňování podstatných jmen ve východoaukštaitském subdialektu severních panevėžiškiů nebyl důkladně prozkoumán. Obecně řečeno, neexistují komplexní studie zabývající se morfologií tohoto subdialektu.

Straipsniai / Articles

205

RASA KURKAUSKIENĖ

Analýza a popis interakce kmenů ve východoaukštaitském subdialektu severních panevėžiškiů, jejích typů a podmínek se opírá o výzkumné metody přirozené morfologie. Podstatná jména jsou analyzována synchronní metodou, kterou poprvé navrhli Girdenis a Rosinas v roce 1977. Bylo provedeno hierarchické shlukování flexních tříd severního panevėžiškého subdialektu a pomocí maximální metody byly určeny typy skloňování podstatných jmen.

KLÍČOVÁ SLOVA: severní panevėžišký subdialekt, přirozená morfologie, kmeny podstatných jmen, hierarchie kmenů.

ÚVOD

Systém skloňování podstatných jmen v litevštině považují lingvisté za nejarchaičtější ze všech současných živých indoevropských jazyků, uvádí Zigmas Zinkevičius (1980: 185). Skloňování podstatných jmen bylo poprvé popsáno v roce 1653 v první tištěné litevské gramatice Grammatica Litvanica. Danielius Kleinas tehdy rozdělil podstatná jména do pěti skloňovacích typů (podle koncovek nominativu, genitivu a dativu singuláru) (Kruopas (ed.): 1957). Mnohem později, v roce 1922, vyčlenil pět deklinací také Jonas Jablonskis v Lietuvių kalbos gramatikoje. Na rozdíl od D. Kleina považoval J. Jablonskis za nejdůležitější ukazatel nominativ singuláru.

Systém deklinací podstatných jmen v litevštině sestavený J. Jablonským nalezneme také v Lietuvių kalbos gramatikoje vydané v roce 1965 (Ulvy das, ed.: 1965). Obsahuje podrobnější popisy deklinací a zdůrazňuje význam nejen koncovek nominativu singuláru, ale i genitivu singuláru pro určení deklinace.

Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (2005: 68–81) aprašomos penkios linksniuotės: (i)a, (i)u, (i)o, e ir i. Kiekvienos linksniuotės linksniavimo paradigmos skiriamos pagal atskirų linksnių formų ypatybes. Ši klasifikacija yra ne tik detalesnė už D. Kleino sudarytą linksniuočių sistemą, bet ir paprastesnė: norint nustatyti linksniuotę, užtenka vieno daugiskaitos naudininko linksnio.

Lingvisté Aleksas Girdenis a Albertas Rosinas předkládají zcela odlišnou klasifikaci skloňovacích typů, založenou na výzkumu přirozené morfologie¹. Jejich od-

¹ Tato metoda vznikla a zvláště se rozšířila v Německu a Rakousku na počátku 70. let 20. století. Daný směr vysvětluje strukturální tendence v jazycích obecně i specifické procesy změn v jednotlivých jazycích částečně univerzálními principy přirozenosti.

206

Acta Linguistica Lithuanica LXXV

Rytų aukštaičių šiaurinių panevežiškių daiktavardžio linksniavimo tipai ir jų kitimo tendencijos

mone (Girdenis, Rosinas 1977: 338), tradicinė, arba sąlyginė, daiktavardžių linksniavimo tvarka yra nemotyvuota ir neleidžia atskleisti skirtingų kamienų sąveikos, natūralios linksniavimo tipų klasifikacijos. Be to, tiriant daiktavardžius tradiciniu būdu, neatsižvelgiama į jų giminės, formų panašumą. Taigi remiantis A. Girdenio ir A. Rosino moksline idėja, šiame tyrime kiekviena daiktavardžių kait ybos klasė bus gretinama su visomis kitomis kait ybos klasėmis, aiškinamasi, koks yra sutampančių linksnių galūnių skaičius, skaičiuojamas linksnių vartojimo dažnis.

Systém skloňování substantiv blízký teorii přirozené morfologie vytvořila Adelė Valeckienė (1998). V její klasifikaci se přihlíží ke vzájemným podobnostem paradigmat. Podle lingvistky mají substantiva s některými odlišnými kmeny podobné systémy koncovek, někdy je tomu naopak – substantiva téhož kmene se v některých koncovkách liší (1998: 319).

Apskritai darbų, skirtų panevežiškių patarmei, yra nemažai (Kačiuškienė 2000, 2006; Garšva 1982, 2000; Ručinskaitė 1984 ir kt.), daug apibendrinamosios medžiagos pateikta Z. Zinkevičiaus darbuose (1966, 1975). Vis dėlto reikia pasakyti, kad beveik visi kalbininkai daugiausia domėjosi panevežiškių patarmės fonetika, morfologijai skirtas vos vienas kitas darbas (Šliavas 1974, Vidugiris 1964).

Dosud tedy nebyla publikována ani studie systému skloňování substantiv v nářečí severních panevėžiškiaiů východních aukštaitů založená na teorii přirozené morfologie². Tento článek na základě teoretických východisek přirozené morfologie popíše systém slovotvorných tříd substantiv v uvedeném nářečí a předloží klasifikaci kmenů. Ta bude sestavena s přihlédnutím nejen ke koncovkám, ale také k přízvukovým a morfonologickým změnám v totožných morfémech. Od obvyklé (tradiční) klasifikace se bude lišit tím, že zvláštní pozornost bude věnována podobnostem flexí v paradigmatu a bude se usilovat o vystižení rozmanitosti substantivního skloňování.

² Metody přirozené morfologie při zkoumání hierarchie typů skloňování substantiv v litevském spisovném jazyce, některých nářečních mluvách žemaitštiny (Tirkšliai a Šaukėnai), lotyšském spisovném jazyce a nářečích použili A. Rosinas a A. Girdenis (Girdenis, Rosinas 1977; Rosinas 1994, 2005: 47–51, 76–83). Také Aurimas Markevičius při výzkumu severních širvintiškiaiů (Markevičius A. Šiaurinių širvintiškių daiktavardžio linksniavimas ir jo istorija. Daktaro disertacija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 2008; Markevičius A. Šiaurinių širvintiškių daiktavardžio linksniavimas ir jo istorija. Monografija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 2009), stejně jako Aušra Kaikarytė při výzkumu mluvy v Joniškis (Kaikarytė A. Joniškio šnektos daiktavardžio linksniavimo sistema. Daktaro disertacija. Vilnius, 2010) a Vitalija Karaciejūtė při výzkumu jižních aukštaitů (Karaciejūtė V. Varėnos šnektos daiktavardžio linksniavimo sistema. Daktaro disertacija. Vilnius, 2013). Viz také Savickienė, Kazlauskienė, Kamandulytė 2004: 81 a tam citovanou literaturu; k samotné teorii: Wurzel 1984.

Straipsniai / Articles

207

RASA KURKAUSKIENĖ

VÝZKUM

Výzkum sleduje několik cílů: 1) prozkoumat typy skloňování substantiv v nářečí severních panevėžiškiů a jejich hierarchii; 2) ukázat, že ve zkoumaném nářečí existuje nejen podmíněný, ale i přirozený systém skloňování substantiv; 3) představit tendence změn kmenů substantiv severních panevėžiškiů východních aukštaitů.

Empirický materiál. Většinu zvukového materiálu pro výzkum shromáždila autorka článku (25 hodin), zbytek pochází z Nářečního archivu Ústavu litevského jazyka (6 hodin). Práce zkoumá následující lokality severních panevėžiškiů: Joniškėlis, Jūrgenai, Pūmpėnai, Pasvalys, Salõčiai, Geidžiūnai a Gailiõniai. Výzkumný materiál tvoří přibližně sto stran přepsaných nářečních textů. Z nich byla vybrána všechna substantiva (celkem 4961), která byla rozdělena a spočítána podle kmenů (bylo nalezeno 832 substantiv kmene ā, 197 kmene iā, 1891 kmene a, 92 kmene u, 799 kmene ia₂, 46 kmene i_f, 17 kmene i_m, 59 kmene C_m, 25 kmene C_f a 903 kmene ē), rodu, čísla, pádu a typů přízvuku (baritónického a oxytónického).

Při určování typů skloňování se vycházelo z následujících kritérií a podmínek:

1. Rozdíly mezi kmeny substantiv jsou dány fonologií, nikoli fonetikou. Například koncové samohlásky v severopanevėžiškijských substantivech šã.kę „větev“ a duõbę „jamka“ se považují za poziční varianty téže fonémy (srov. také širvintiškijská žõ.bl̥ „trávu“ a ã.ki „oko“).

2. Vokální kmeny substantiv byly určeny na základě dativu plurálu, konsonantické kmeny na základě genitivu plurálu.

3. Pro severní panevėžiškijské nářečí je typická mimořádně silná redukce koncových samohlásek; navíc působí zákon všeobecného odsunu přízvuku (tj. přízvuk se odsouvá nejen z krátké, ale i z dlouhé cirkumflexní koncovky, a to nejen na dlouhou, ale i na krátkou slabiku, např.: žmó·n^b „manželka“, diẽn^{b s} „dny“, ràs^b „rosu“, kàte „kočka“). V důsledku toho se paradigmata s oxytónickým a baritónickým přízvukem sjednocují a vzniká mnoho synkretických pádových tvarů. Proto se tato práce při určování kmenů bude opírat o substantiva s baritónickým přízvukem³. Substantiva s oxytónickým přízvukem

³ Srov.: kmeny skloňování východolitevských severních širvintiškijských a jižních aukštaitských mluv ve Varėně byly určeny pouze na základě substantiv s oxytónickým přízvukem. Přízvučné koncovky se u severních širvintiškiů zachovaly lépe než nepřízvučné. Širvintiškijští navíc zkracují nepřízvučné dlouhé samohlásky na krátké a působí u nich podmíněný odsun přízvuku (Markevičius 2006: 436). V mluvě ve Varėně byla substantiva s oxytónickým přízvukem zvolena kvůli dobře zastoupenému substantivnímu paradigmatu (Karaciejūtė 2011: 315). Jižní aukštaitští zachovávají koncovky dobře a slova se většinou přízvukují jako ve spisovném jazyce. Někdy se může lišit místo přízvuku nebo intonace, protože slova patří k jiným přízvukovým třídám a vytvořily se nové přízvukové vzorce, např.: plì·tas „cihly“, stɔ·gùs „střechy“ aj. (LKTCh 2004: 81).

208

Acta Linguistica Lithuanica LXXV

Rytų aukštaičių šiaurinių panevėžiškių daiktavardžio linksniavimo tipai ir jų kitimo tendencijos

Příklady podstatných jmen jsou uvedeny pouze pro srovnání, tj. aby byly patrné podobnosti obou přízvukových typů. Zjištěné rozdíly jsou uvedeny v první tabulce.

TABULKA 1. Rozdíly mezi baritonickým a oxytonickým přízvukem v severopanevėžiškém nářečí

Jednotné číslo

Baritonický přízvuk Oxytonický přízvuk Množné číslo Baritonický přízvuk Oxytonický přízvuk

kmen ā

N. piėvom šakó·m

Vt. piévo šakọ· Vt. piėvos šakọ·s^b

kmen iā

Vt. sá.ujo daļõ· Vt. sá.ujǫs daļõ·s

kmen ē

Vt. ú.pe đobė· Vt. ú.pęs đobę̇s

kmen u

Vt. tǫr.ġ^g4 đangu̇.i

_ikmen f

N. á.ntem / ó.ntem⁵ avį.m

Lok. (ṣo)_á.ntem / (ṣo)_ó.ntem (ṣo)_avį.m

Je vidět, že se podle typu přízvuku neshodují tvary lokálu singuláru a plurálu u čtyř kmenů (ā, iā, ē a u; u kmene pouze v singuláru); tvary dativu plurálu u dvou kmenů (ā a i_f) a u podstatných jmen kmene i_f byl zjištěn pouze jeden rozdíl (neshodují se tvary instrumentálu plurálu).

Je důležité zmínit, že podstatná jména kmenů i_m, C_m a C_f mají v severním panevėžyském nářečí pouze oxytonický přízvuk (vâġᵇs, àkmo, dòkte). Podstatná jména těchto kmenů s baritónickým přízvukem se nevyskytují. Jediné slovo kmene C_m je mé·no

4 Podstatné jméno turgus je zde formálně zařazeno ke kmeni u, avšak pouze genitiv singuláru si zachoval koncovku tohoto kmene, srov.: tǫr.gos „trhu“ a vú.ra „muže“. Všechny ostatní pády přešly ke kmeni a.

5 Podstatné jméno antis je v mluvě severních panevėžyských obyvatel zařazeno k typu kmene i_f, je však zřejmé jeho míšení s kmenem ē (srov.: gen. sg. á.ntęs / ó.ntęs „kachny“ a bi.tes „včely“; dat. sg. á.nte / ó.nte „kachně“ a bi.tę „včele“; dat. pl. á.ntęm / ó.ntęm „kachen“ a bi.tem „včel“; instr. pl. (ṣo)_á.ntęm / (ṣo)_ó.ntęm „s kachnami“ a (ṣo)_bi.tem „se včelami“). Zde může nepřízvučná přední samohláska v některých případech odpovídat koncovce kmene ē i i_f.

Straipsniai / Articles

209

RASA KURKAUSKIENĖ

„měsíc“ si pouze v nominativu singuláru zachoval podobu tohoto kmene. Všechny ostatní pády přešly ke kmeni ia². Avšak opět kvůli redukci koncových samohlásek a všeobecnému posunu přízvuku se podstatná jména s oxytonickým přízvukem v panevėžyském nářečí přízvukují na kmeni (vàǧb̂s „zloděj“, (ṣọ)_vàǧb̂ „se zlodějem“, akmėnu „kamenů“, àv̀b̂s „ovce“, (ṣọ)_àv̀b̂ „s ovcí“ atd.), proto se o ně výzkum také opíral.

4. Jestliže mají podstatná jména severních panevėžyských nářečí dva nebo více paralelních tvarů pádu (například dú.kterę a dú.kteŕb „dcery“), za reprezentanta kmene se považuje častější tvar. Podle Wolfganga Ulricha Wurzela vznikají v případech, kdy lze slovo skloňovat více než podle jednoho typu, doplňkové (komplementární) flektivní třídy (Wurzel 1984: 127). V zkoumaném nářečí nebyly takové doplňkové flektivní třídy nalezeny.

Po analýze empirického materiálu bylo zjištěno, že v severním panevėžyském nářečí nejsou podstatná jména kmene iu ani ia¹. Skloňují se podle kmene ia², srov. kæ.ḷ̂s „cesta“, bró·l̂s „bratr“, spiẽč̂s „včelí roj“ (spiečius), á.mž̂s „věk“ (amžius). Zachovaly se tyto kmeny podstatných jmen: kmen a (kaimí·n̂s „soused“, vaĩ.k̂s „dítě“, prō·t̂s „rozum“, rā·t̂s „kolo“), kmen ia² (kò·loḳ̂s „kolchoz“, tẹvẽl̂s „tatínek“, pavà.sar̂s „jaro“, á.rkəl̂s „kůň“), kmen ā (mešk̂ „medvědice“, mukì·kəl̂ „škola“, galv̂ „hlava“, ló·v̂ „postel“), kmen iā (iā (bažnì·č̂ „kostel“, grì·č̂ „světnice“, põ·n̂ „paní“, klebonì.i „fara“, burẽ.i „věštkyně“), kmen ē (pardutù.ve „prodejna“, *mažù.pe „Mažupė“, jāunì·ste „mládí“, stiklì.ne „sklenice“), kmen i_m (vàǧb̂s „zloděj“), kmen i_f (nàk̂s „noc“, klẹ·t̂s „klec“, ū.ždof̂s „úkol“), kmen u (àl̂s „pivo“, žmò·ĝs „člověk“, sū·n̂s „syn“, liẽt̂s „déšť“), kmen C_m (rõḍo „podzim“, mé·no „měsíc“), kmen C_f (sẹṣo „sestra“, dòḳte „dcera“).

Dále jsou uvedena skloňovací paradigmata podstatných jmen všech kmenů (samostatně s baritónickým přízvukem a pro srovnání s oxytonickým přízvukem).

² TABULKA. Skloňovací paradigmata podstatných jmen s baritónickým přízvukem

kmen a

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

V.

vì·r̂s

vì·rę

K.

vì·ra

vì·ru

N.

vì·r̂

vì·ram

G.

vì·ro

vì·r̂s

Lok.

vì·r̂

vì·ręs

Loc.

sõ·d̂ / tep_sõ·da

sõ·dos / tep_sõ·du

Š.

vì·rę!

vì·rę!

210

Acta Linguistica Lithuanica LXXV

Typy skloňování podstatných jmen a tendence jejich změn v severních panevėžišských nářečích východních aukštaitských nářečí

kmen na ā JEDNOTNÉ ČÍSLO MNOŽNÉ ČÍSLO N. G. D. A. I. L. V. pi̇evᵇ pi̇evos pi̇evęs pi̇evom pi̇evọ pi̇evᵇs (sọ) pi̇evᵇ (sọ) pi̇evom pi̇evọ / tep_pi̇evos pi̇evos / tep_pi̇evu *lá.im! *lá.imos!

kmen na ē JEDNOTNÉ ČÍSLO MNOŽNÉ ČÍSLO N. G. D. A. I. L. V. bi̇.te bi̇.tęs bi̇.tę bi̇.tę (sọ) bi̇.tᵇ ú.pe / tep_ú.pęs bi̇.tᵇ!

kmen na ī JEDNOTNÉ ČÍSLO MNOŽNÉ ČÍSLO N. G. D. A. I. L. V. á.ntᵇs / ó.ntᵇs á.ntęs / ó.ntęs á.nte / ó.nte á.ntᵇ / ó.ntᵇ (sọ) á.ntᵇ / (sọ) ó.ntᵇ – á.nte / ó.nte! á.ntᵇs / ó.ntᵇs á.nčų / ó.nčų á.ntem / ó.ntem á.ntᵇs / ó.ntᵇs (sọ) á.ntem / (sọ) ó.ntem – á.ntᵇs! / ó.ntᵇs!

_{i̯a kamienas} JEDNOTNÉ ČÍSLO MNOŽNÉ ČÍSLO N. G. D. A. I. L. V. bró.lᵇs bró.le bró.lᵇ bró.lᵇ (sọ) bró.lᵇ – bró.lọ! bró.le bró.lu bró.lem bró.lᵇs (sọ) bró.les – bró.le!

Straipsniai / Articles

211

RASA KURKAUSKIENĖ

kmen na ią

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

V.

sá.u_jb

sá.u_jos

K.

sá.u_jos

sá.u_ju

N.

sá.u_ję

sá.u_jom

G.

sá.u_jo

sá.u_jḃ§

Instrumentál

(sọ) sá.u_jb

(sọ) sá.u_jom

Lokál

sá.ujo / tep sá.u_jos

sá.u_jos / tep sá.uju

Š.

—

—

kmen kamene

VIENASKAITA

DAUGISKAITA

V.

tȯṛ.g^bs

tȯṛ.gę

K.

tȯṛ.gọs

tȯṛ.gu

N.

tȯṛ.g^b

tȯṛ.gam

G.

tȯṛ.go

tȯṛ.g^bs

Įn.

(sọ) tȯṛ.g^b

(sọ) tȯṛ.gęs

Vt.

tȯṛ.g^b / tep tȯṛ.ga/an tȯṛ.gọs

tȯṛ.gọs / tep tȯṛ.gu

Š.

—

—

TABULKA 3. Deklinační paradigmata substantiv s oxytonickým přízvukem

a kmen

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

V.

vẹl̇.k^bs / vọl̇.k^bs⁶

vẹl̇kę / vọl̇kę

K.

vẹl̇.ka / vọl̇.ka

vẹl̇ku / vọl̇ku

N.

vẹl̇.k^b

vọl̇kam

G.

vẹl̇.ko / vọl̇.ko

vẹl̇k^bs / vọl̇k^bs

Išl.

(sọ) vẹl̇k^b / vọl̇k^b

(sọ) vọl̇kęs / vẹlkęs

Vt.⁷

kiẽm^b / tep kiẽma⁸

kiẽmos / tep kiẽmu

Š.

vọl̇.kę⁹!

ọl̇.kę!

⁶ Severní panevėžiškiai užívají souběžně obě formy. Druhá (vọl̇.kᵇs) je rozšířenější v řeči příslušníků starší generace.

⁷ Do systému pádů není zahrnut ilativ. V empirickém materiálu se takových případů vyskytlo pouze 9, např.: (i) plī́tine pri.jeme o̜.kolkõ.zan nepri.jime || (Joniškėlis); tená.i vę̇ṡ remó.ntan ai.nᵇ bú.dava gi || (Joniškėlis); križė.iᵇs bú.dava prikabī.ntᵇs klá.ses galan || (Geidžiūnai); kiek mú.m prakakį.na | miškan bú.vam išvi.ji || (Jūrgenai). Pro výzkum nepřinášejí významné výsledky. Ilativu náhodně použili příslušníci starší generace.

⁸ Při počítání shodných pádových koncovek se vycházelo z první, obvyklé (nikoli prelinského typu) lokativní formy.

⁹ Na území severních panevėžiškých nářečí se ustálila vokativní forma na –ai, která užíváním vytlačuje starší formu (srov.: sg. voc. vọl̇.kę „vlci“, nikoli vilkę).

212

Acta Linguistica Lithuanica LXXV

Typy skloňování podstatných jmen v severních panevėžiškých nářečích východní aukštaitštiny a tendence jejich změn

kmen i̯a₂

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

V.

á.rkʲᵇˢ

árklę

K.

á.rklę

árklu

N.

á.rkʲᵇ

árklem

G.

á.rkʲᵇ

á.rkʲᵇˢ

Instr.

(sɔ)₋ á.rkʲᵇ

(sɔ)₋árkles

Lok.

ukĭ. / tep ú-ke

ú-kos

Š.

á.rkʲlɔ¹⁰!

árkle!

kmen na -ā

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

V.

šàkᵇ

šà.kɔs

K.

šàkɔs

šàku

N.

šà.kę

šakó·m

G.

šà.kɔ

šàkᵇˢ

Instr.

(sɔ)₋šàkᵇ

(sɔ)₋šàkɔm

Lok.

šakó· / tep₋šàkɔs

šakó·sᵇ / tep₋šàku

Š.

má·mᵇ!

má·mos!

kmen iā

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

V.

dàlᵇ

dāl̇os

K.

dāl̇os

dàlu

N.

dà.lę

dāl̇om

G.

dà.lę

dàlᵇˢ

Instr.

(sɔ)₋dàlᵇ

(sɔ)₋dāl̇om

Lok.

dalō·

dalō·sᵇ

Š.

*dà.l̇ᵇ!

dāl̇os!

¹⁰Ve spisovném jazyce je obvyklou koncovkou vokativu kmene ia₂ -y (u oxyton) nebo -i (u baryton), např.: arkly, ožy, broli. V severní panevėžyšské podřeči se místo kmene ia₂ užívá vokativ kmene u s koncovkou -au (á.rkʲlɔ „arkliau“, bró·lɔ „broliau“, ki.škɔ „kiškiau“).

Straipsniai / Articles

213

RASA KURKAUSKIENĖ

kmen ē JEDNOTNÉ ČÍSLO MNOŽNÉ ČÍSLO N. dūobė dūoḃės G. dūoḃės dūobu D. dūoḃe dūoḃem A. dūoḃe dūoḃᵇs I. (so) dūoḃᵇ (so) dūoḃem L. doḃė̃ / tep_dūoḃes doḃės / tep_dūobu V. vārᵇ / vāria! vāṙės!

kmen i_m JEDNOTNÉ ČÍSLO MNOŽNÉ ČÍSLO N. vāġᵇs vā.ġᵇs G. vāġes vāgu D. vā.ġᵇ vaġi.m A. vā.ġᵇ vāġᵇs I. (so) vāġᵇ sȯ_vagi.m / sȯ_vaġes L. debesī / tep_ḋē.beṣe debesi.s / tep_deḃèsu V. vāġo¹¹! vā.ġᵇs!

kmen u JEDNOTNÉ ČÍSLO MNOŽNÉ ČÍSLO N. sū·nᵇs sū·nę G. sū·nos sū·nu D. sū·nᵇ sū·nam A. sū·no sū·nᵇs I. (so) sū·nᵇ¹² (so) sū·nęs L. dangū.i – V. sū·nę¹³! sū·nę!

¹¹ Čia taip pat pastebima kamienų migracija: i_m kamienas (kaip ir i_a₂) perima (i)u kamieno šauks-mininko galūnę -au.

¹² Vienaskaitos įnagininko linksnis turi jau ne u kamieno galūnę -umi, o a kamieno galūnę -u, t. y. ne su sūnumi, žmogumi, o su sūnu, žmog u. Ši forma – a ir u kamienų daiktavardžių mišimo rezultatas. Dar plg. i_f ir ī̇a kamieno vienaskaitos įnagininką: sȯ_āvᵇ „su avimi“ ir sȯ_dālᵇ „su dalia“. Čia taip pat ryškus kamienų mišimo atvejis.

¹³ Vokativní tvary singuláru a plurálu kmene u se shodují. Zde podstatná jména kmene u přejímají koncovku -ai podstatných jmen kmene a (srov. vok. sg. v̇ōlkę „vlci“ a sū·nę „synové“).

214

Acta Linguistica Lithuanica LXXV

Rytų aukštaičių šiaurinių panevėžiškių daiktavardžio linksniavimo tipai ir jų kitimo tendencijos

kmen i₍f₎ JEDNOTNÉ ČÍSLO | MNOŽNÉ ČÍSLO N. | àvᵇš | ắ.vᵇš G. | àvęs | ắù D. | ắ.vę | aví.m A. | ắ.ve / ắ.vᵇ | ắvᵇš I. | (sọ) ắvᵇ | (sọ) aví.m L. | akí. | akí.š V. | ắvę! | ắ.vᵇš!

kmen Cₘ JEDNOTNÉ ČÍSLO | MNOŽNÉ ČÍSLO N. | ằkmọ | ắ.kmenᵇš G. | ắ.kmenę¹⁴ | akmėnu D. | ắ.kmenᵇ | akmení.m A. | ắ.kmenᵇ | ắ.kmenᵇš I. | (sọ) ắ.kmenᵇ | (sọ) ắ.kmenęṣ L. | akmení. / tep_ắ.kmene | akmení.š / tep_akmėnu V. | ắ.kmenọ! | ắ.kmenᵇš!

kmen Cₑ JEDNOTNÉ ČÍSLO | MNOŽNÉ ČÍSLO N. | dọktẹ | dù.kterᵇš G. | dọktẹṣ | dukterù D. | dù.kterę / dù.kterᵇ | dù.kteręm A. | dù.kterᵇ | dù.kterᵇš I. | (sọ) dù.kterᵇ / (sọ) dọktᵇ | (sọ) dù.kteręm L. | – | – V. | – | dù.kterᵇš!

Z paradigmat podstatných jmen s baritonickým a oxytonickým přízvukem je patrné, že koncovky některých flektivních tříd jsou velmi podobné (srov. paradigma kmene ā v tabulkách 2 a 3 s kmenem iā a paradigma kmene a s kmenem u), zatímco jiné se liší (srov. paradigma kmene ē v tabulkách 2 a 3 s kmenem i₍f₎ a kmen u v tabulce 3 s kmenem i₍m₎). Při určování deklinace severní panevėžyská subdialektu

Genitiv maskulin podstatných jmen s konsonantickým kmenem má koncovku kmene iā₂ (srov. rù.ḍenę „podzimu“, ắ.rklę „koně“, bró.lę „bratra“), zatímco vokativ má koncovku kmene (i)ū (srov. ắ.kmenọ! „kameni!“ *daĩ.ñọ „Dainiau“).¹⁴

Straipsniai / Articles

215

RASA KURKAUSKIENĖ

Při klasifikaci typů a jejich vzájemné hierarchie se vycházelo z metodiky popsané již dříve A. Girdenisem a A. Rosinasem v roce 1977 (338–348). To znamená, že každý kmen byl porovnán se všemi ostatními kmeny. Nejdůležitějším ukazatelem podobnosti dvou kmenů je počet shodných pádových koncovek (m). Porovnejme a-kmen severních panevėžiškých nářečí (vẹ́lkʰˢ „vlk“) s ā-kmenem (šàkʰᵇ „větev“), viz tabulka 4:

TABULKA 4. a a ā-kmenová substantivní paradigmata

Jednotné číslo

Množné číslo

a-kmen

ā-kmen

a-kmen

ā-kmen

V.

vẹ̄l.kʰs / ʋọ̄l.kʰs

šàkʰᵇ

vẹ̄lkę / ʋọ̄lkę

šã.kọs

K.

vẹ̄l.ka / ʋọ̄l.ka

šàkǫs

vẹ̄lku / ʋọ̄lku

šàku

N.

vẹ̄l.kʰᵇ

šà.kę

ʋọ̄lkam

šakó·m

G.

vẹ̄l.kọ / ʋọ̄l.kọ

šà.kọ

vẹ̄lkʰˢ / ʋọ̄lkʰᵇs

šàkʰᵇs

Instr.

(sǫ)̰vẹ̄lkʰᵇ / ʋọ̄lkʰᵇ

(sǫ)̰šàkʰᵇ

(sǫ)̰ʋọ̄lkęs / vẹ̄lkęs

(sǫ)̰šàkǫm

Lok.

kiēmᵇ / tep_kiēma

šakō· / tep_šàkǫs

kiēmos / tep_kiēmu

šakō·sᵇ / tep_šàku

Š.

ʋọ̄l.kę!

má.mᵇ!

ʋọ̄l.kę!

má.mos!

Jak je vidět, paradigmata a a ā mají čtyři shodné koncovky pádů (akuzativ a instrumentál singuláru, genitiv a akuzativ plurálu). Index podobnosti (m) těchto paradigmat je tedy roven 4. Tento index však není zcela přesný, protože všechny flektivní třídy mají stejné koncovky genitivu plurálu a také akuzativu, což není typické pro ostatní zkoumané aukštaitské nářeční skupiny (severní širvintišká, varėnská, jonišká). Koncovky takových forem akuzativu, jako jsou například: sú·nʰs, àvᵇs, ví·rʰs, bró·lʰs, piévᵇs, sá·ujᵇs, bètᵇs, tọ·rᵇs, jsou redukované a považují se za totožné, přesněji řečeno za jejich poziční varianty. Vokativ má nejčastěji několik paralelních forem (např.: vãrlᵇ, vãrla ~ varle!), přičemž v mnoha případech se běžné vokativní formy (zejména u podstatných jmen se souhláskovým kmenem) v severní panevėžské nářeční skupině vůbec neužívají. V oblasti severní panevėžské nářeční skupiny, stejně jako v jiných nářečních skupinách (utenské, severní západoaukštaitské aj.), se místo běžné vokativní formy užívá zdrobnělá-laskavá forma: varlį·tʰᵇ „žabičko“, dukri·tʰᵇ „děvenko“, sesi·tʰᵇ „sestřičko“, sesú·tʰᵇ „sestřičko“. Uvedené pády, označované také jako anomálie, jsou tedy z paradigmat vyloučeny. V tomto případě musíme z tabulky vyškrtnout genitiv a akuzativ plurálu, takže zůstávají 2 shodné koncovky pádů.

216

Acta Linguistica Lithuanica LXXV

Rytų aukštaičių šiaurinių panevėžiškių daiktavardžio linksniavimo tipai ir jų kitimo tendencijos

Při určování podobnosti deklinačních typů podstatných jmen je důležitý nejen počet shodných koncovek pádů, ale také frekvence užívání jednotlivých pádů (viz tabulku 5).

TABULKA 5. Frekvence užívání pádů podstatných jmen v severní panevėžské nářeční skupině

Singulár Plurál Duál N. 1035 20,71% 635 12,71% G. 750 15,01% 516 10,33% D. 59 1,18% 41 0,82% A. 833 16,67% 359 7,18% 29 0,58% I. 148 2,96% 172 3,44% L. 285 5,7% 85 1,7% Il. 6 0,12% 3 0,06% V. 39¹² 0, 78% 2 0,04%

Z tabulky je patrné, že jednotlivé pády nejsou rovnocenné. Převládají nominativ, genitiv a akuzativ singuláru. S ohledem na frekvenci užívání pádových forem byla zavedena korekce pro každý pád (p_i), která odpovídá dvojnásobku relativní frekvence pádů singuláru, zatímco pro plurál je rovna polovině příslušných korekcí pádů singuláru. Korekce indexů podobnosti flektivních tříd severní panevėžské nářeční skupiny jsou uvedeny v tabulce 6:

TABULKA 6. Korekce indexů podobnosti deklinačních typů podstatných jmen v severní panevėžské nářeční skupině

Singulár Plurál N. 0,7 0,33 G. 0,5 0,25 D. 0,04 0,02 A. 0,5 0,24 I. 0,1 0,06 L. 0,1 0,07

Dále se podle vzorce vypočítá index podobnosti deklinačních typů (I):

I = m + ∑ p_i (i = 1 nad sumou; m dole)

Straipsniai / Articles

217

RASA KURKAUSKIENĖ

K počtu shodných pádových koncovek se přičítají korekce za tytéž pády. Již zmíněná paradigmata a a ā mají dvě shodné pádové koncovky: akuzativu a instrumentálu jednotného čísla. Index podobnosti kmenů a a ā (I) se získá provedením těchto operací: 2+ (0,5 +0,1) = 2,6 ≈ 2,7.

Výsledky získané porovnáním všech flektivních tříd severních panevėžiškiů jsou uvedeny v tabulce 7:

TABULKA 7. Indexy podobnosti typů skloňování podstatných jmen u severních panevėžiškiů

Typy a iā₂ ā iā̄ ē iₘ iբ u Cₘ Cբ a – 7,3 2,7 2,8 1,1 4,9 2,8 8,1 3,2 1,1 iā₂ – 2,2 2,2 2,1 7,5 5,4 6,2 7,3 4,8 ā – 11,3 2,1 1,1 2,1 4,1 1,1 2,1 iā̄ – 3,6 1,1 2,1 2,6 1,1 2,1 ē – 2,6 3,6 1,1 1,1 4,7 iₘ – 11,4 4,9 9,2 7,6 iբ – 2,8 7,1 8,6 u – 3,2 1,1 Cₘ – 7,8 Cբ –

Průsečíky svislých a vodorovných řádků v tabulce ukazují index podobnosti těchto dvou kmenů. V severním panevėžiškém subdialektu mají z mužského rodu vysoký index podobnosti kmeny iₘ a iբ; poměrně blízké jsou jim kmeny i a Cₘ, a a u. Z ženského rodu jsou si velmi blízké kmeny ā a iā̄, iբ a Cբ. Vyčlenit lze kmen ē; jeho index podobnosti je ve srovnání se všemi ostatními kmeny nejnižší.

Podobnost kmenů přesněji ukazuje hierarchické shlukování, které bylo provedeno metodou maxima, tj. po spojení nejpodobnějších typů se nové třídy vytvářejí podle nejvyššího z předchozích indexů. Takto vytvořená klasifikace typů skloňování podstatných jmen severních panevėžiškiů je uvedena na obrázku 1.

Na obrázku se vyčleňují tři větve kmenů podstatných jmen: ženské skloňování (ā a iā̄), mužské (a a u) a smíšené skloňování (iₘ, iբ, Cₘ, Cբ). Kmen iā₂ se nachází uprostřed mezi typy mužského a smíšeného skloňování. Tento kmen zřetelně tíhne k podstatným jménům smíšeného skloňování (index podobnosti iā₂ a iₘ je 7,5; index podobnosti iā₂ a Cₘ je 7,3), ale také poměrně úzce souvisí s podstatnými jmény ostatních kmenů mužského rodu (index podobnosti kmenů iā₂ a a je 7,3; index podobnosti kmenů iā₂ a u je 6,2). Hierarchického

218

Acta Linguistica Lithuanica LXXV

Rytų aukštaičių šiaurinių panevėžiškių daiktavardžio linksniavimo tipai ir jų kitimo tendencijos

ve „stromu“ shlukování se pro kmen ē kreslí samostatná větev; ta se napojuje na kmeny mužského a smíšeného skloňování, zatímco s kmeny ā a iā má celkově velmi málo společných pádových koncovek. Zdá se tedy, že diferenciace kmenů v severním panevėžiškém subdialektu je zcela jiná než v jiných již prozkoumaných aukštaitských nářečích – v severním širvintiškém nářečí (Markevičius: 2006, 445), v joniškiském nářečí (Kaikarytė: 2010, 112), ve varėnském nářečí (Karaciejūtė: 2011, 321) a ve spisovném jazyce (Girdenis, Rosinas: 1977, 341). V severním širvintiškém a varėnském nářečí je kmen ē izolovaný a jen velmi málo tíhne k podstatným jménům smíšeného a ženského skloňování, zatímco v joniškiském nářečí, stejně jako ve spisovném jazyce, tvoří kmen ē velmi kompaktní skupinu s kmeny ā a iā.

OBR. 1. „Strom“ hierarchického shlukování typů skloňování severních panevėžiškiů

V severním panevėžiškém subdialektu se tedy kmeny podstatných jmen ženského skloňování dělí do dvou skupin: 1) podstatná jména s kmenem ē, která mají více společných koncovek s kmeny mužského a smíšeného skloňování; 2) kmeny ā a iā, které jsou celkově od všech ostatních kmenů podstatně vzdálenější, a proto mají i velmi málo shodných pádových koncovek.

Snadno si lze všimnout, že „strom“ hierarchického shlukování severních panevėžiškiů není příliš vysoký. Lze říci, že „strom“ roste velmi proporcionálně. Vzájemné sbližování paradigmat podstatných jmen dokládají poměrně vysoké indexy podobnosti typů skloňování (viz tabulku 7); v tabulce se vůbec nevyskytují nuly.

Lze shrnout, že všechna podstatná jména severních panevėžiškiů náležejí ke 3 třem typům skloňování: ženskému (šaka, dalia), mužskému (žmogus, vyras)

Straipsniai / Articles

219

RASA KURKAUSKIENĖ

a smíšeného (akis, vagis, akmuõ, duktė) skloňování. Na obrázku 1 je patrná výrazná paralela kmenů ā a iā ženského skloňovacího typu; jejich index podobnosti činí 11,3. Kmeny a a u mužského skloňování rovněž tvoří samostatnou větev; jejich index podobnosti je o něco nižší – 8,1. Jak již bylo zmíněno, kmen iā₂ má podobný vztah jak k podstatným jménům mužského, tak smíšeného skloňovacího typu, a zaujímá proto jakousi přechodnou pozici (srov. index podobnosti kmenů iā₂ a a činí 7,3; index podobnosti iā₂ a iₘ činí 7,5). Zřejmá je blízkost kmenů smíšeného skloňovacího typu (index podobnosti kmenů i_f a iₘ dosahuje dokonce 11,4; index podobnosti kmenů iₘ a Cₘ činí 9,2; index podobnosti kmenů i_f a C_f činí 8,6).

HLAVNÍ ZÁVĚRY

1. Přirozené pořadí typů skloňování podstatných jmen v severní panevėžišské nářeční oblasti podle míry podobnosti je následující: ā, iā, a, u, iā₂, i_f, iₘ, Cₘ, C_f, ē.

2. Kmeny skloňování podstatných jmen v severní panevėžišské nářeční oblasti se dělí do tří skupin: mužské (podstatná jména s kmenem a a u), ženské (podstatná jména s kmenem ā a iā) a smíšené (iₘ, i_f, Cₘ, C_f). Ze všech se vyčleňuje kmen ē, který se přiklání více k podstatným jménům mužského a smíšeného skloňování než ke kmenům ženského skloňování.

3. Pro všechny typy skloňování podstatných jmen zkoumaného nářečí – ženský, mužský i smíšený – je charakteristické postupné sbližování.

3.1. Vysoký index podobnosti mají a blízké jsou kmeny i_f a iₘ podstatných jmen smíšeného skloňování, kmeny ā a iā podstatných jmen ženského skloňování a kmeny a a u podstatných jmen mužského skloňování.

3.2. Kmeny podstatných jmen ženského skloňování v severní panevėžišské nářeční oblasti se dělí do dvou skupin: podstatná jména s kmenem ē mají více společných koncovek s kmeny mužského a smíšeného skloňování, zatímco kmeny ā a iā se celkově výrazně odlišují od všech ostatních kmenů.

3.3. Na rozdíl od ostatních zkoumaných nářečí se kmen iā₂ v severní panevėžišské nářeční oblasti nachází uprostřed mezi typy mužského a smíšeného skloňování. Kmen iā₂ souvisí s podstatnými jmény mužského i smíšeného skloňování téměř stejně (srov.: index podobnosti kmenů iā₂ a a činí 7,3; index podobnosti kmenů iā₂ a u činí 6,2; index podobnosti kmenů iā₂ a iₘ činí 7,5; index podobnosti kmenů iā₂ a Cₘ činí 7,3).

4. „Strom“ hierarchického seskupení typů skloňování v severní panevėžišské nářeční oblasti se ve srovnání se „stromy“ hierarchického seskupení typů skloňování v Tirkšliai (Girdenis, Rosinas: 1977), severní širvintišské nářeční oblasti (Markevičius: 2006), spisovném jazyce (Girdenis, Rosinas: 1977) a Varėnõs (Karaciejūtė 2011),

220

Acta Linguistica Lithuanica LXXV

Rytų aukštaičių šiaurinių panevėžiškių daiktavardžio linksniavimo tipai ir jų kitimo tendencijos

je o něco nižší. Poměrně vysoké indexy podobnosti skloňovacích typů svědčí o výrazném vzájemném sbližování substantivních paradigmat severních panevėžyských nářečí.

LITERATŪRA

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2005.

Garšva Kazimieras 1982a: Joniškėlio apylinkės šnektos tekstai. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Garšva Kazimieras 1982b: Svarbesnės šiaurės vakarų panevėžiškių fonologijos ypatybės. – Baltistica 18(1), 65–75.

Garšva Kazimieras 2000: Šiaurės vakarų panevėžiškių „murmamieji balsiai“. – Lietuvių kalbotyros klausimai 43, 165–175.

Girdenis Aleksas, Rosinas Albertas 1977: Lietuvių kalbos daiktavardžio linksniavimo tipų hierarchija ir pagrindinės jos kitimo tendencijos (bendrinės kalbos ir žemaičių tarmės duomenimis). – Baltistica 13(2), 338–348.

Kačiuškienė Genovaitė 2000: Nekirčiuotų i/u ir e/o vartojimas Joniškėlio ir Pakruojo apylinkių rišliuose tekstuose. – Baltų filologija 9, 25–31.

Kačiuškienė Genovaitė 2006: Šiaurės panevėžiškių tarmės fonologijos bruožai. Mokslinė monografija. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kaikarytė Aušra 2010: Joniškio šnektos daiktavardžio linksniavimo sistema. Daktaro disertacija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Karaciejūtė Vitalija 2011: Varėnos šnektos daiktavardžių fleksinės klasės ir jų hierarchija. – Lituanistica 57, 3(85), 314–324.

Kruopas Jonas (red.) 1957: Pirmoji lietuvių kalbos gramatika. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

LKE – Lietuvių kalbos enciklopedija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1999.

LKG – Lietuvių kalbos gramatika 1. Fonetika ir morfologija (daiktavardis, būdvardis, skaitvardis, įvardis). Vilnius: Mintis, 1965.

LKTCh – Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2004.

Straipsniai / Articles

221

RASA KURKAUSKIENĖ

Markevičius Aurimas 2006: Šiaurinių širvintiškių daiktavardžio kamienai ir jų hierarchija. – Baltistica 41(3), 435–450.

Rosinas Albertas 2005: Latvių kalbos daiktavardžio linksniavimo sistema: sinchronija ir diachronija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Rosinas Albertas 1994: Simono Stanevičiaus tekstų daiktavardžio linksniavimo tipų hierarchija. – Lietuvių kalbotyros klausimai 24, 112–117.

Ručinskaitė I. 1984: „Murmamųjų“ balsių kokybinė opozicija šiaurės panevėžiškių tarmėje. – Kalbotyra 35(1), 72–76.

Šliavas Juozas 1974: Žeimelio–Lauksodžio šnektos įvardžiuotinių būdvardžių ypatybės. – Baltistica 10(1), 91–92.

Valeckienė Adelė 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Vidugiris Aloyzas 1964: Veikiamųjų dalyvių formos Karsakiškio tarmėje. – Lietuvių kalbos morfologinė sandara ir jos raida (Lietuvių kalbotyros klausimai 7), 187–192.

Wurzel Wolfgang Ullrich 1984: Flexionsmorphologie und Natürlichkeit (Studia Grammatica 21). Berlin.

Zinkevičius Zigmas 1980: Lietuvių kalbos istorinė gramatika 1. Vilnius: Mokslas

Noun Declension Types in the Eastern Aukštaitian Subdialect of Northern Panevėžiškiai and the Tendencies of Their Change

SUMMARY

The nouns of the Eastern Aukštaitian Subdialect of Northern Panevėžiškiai were analysed using the synchronic method first proposed by Girdenis and Rosinas in 1977. Each noun declension class was juxtaposed to all other declension classes; the number of coinciding case endings was examined; the frequency of the usage of cases was calculated.

The research made the following findings:

1. The natural order of the noun declension types of the Northern Panevėžiškiai Subdialect by similarity is as follows: ā, īā, a, u, īa₂, īf, īm, Cₘ, Cᶠ, ē̄.

222

Acta Linguistica Lithuanica LXXV

Rytų aukštaičių šiaurinių panevėžiškių daiktavardžio linksniavimo tipai ir jų kitimo tendencijos

2. The noun declension stems in the Northern Panevėžiškiai Subdialect fall into three groups: masculine (a and u stem nouns), feminine (ā and iā stem nouns) and mixed (i_m, i_f, C_m, C_f); ē stem which is more approximate to the nouns of masculine and mixed declension rather than feminine declension stems stands out from other stems.

3. Gradual approximation is characteristic of all declensional types of nouns in the sub-dialect under analysis – feminine, masculine and mixed.

3.1. Stems i_f and i_m of mixed declension nouns, stems ā and iā of feminine declension nouns, stems a and u of masculine declension nouns are closely linked and show a high similarity index.

3.2. Stems of feminine declension nouns of the Northern Panevėžiškiai Subdialect fall into two groups: ē stem nouns share more endings with the stems of masculine and mixed declension, whereas ā and iā stems are generally more remote to all other stems.

3.3. In contrast to other subdialects analysed before, the stem iā₂ of the Northern Panevėžiškiai Subdialect falls in between masculine and mixed types of declension. The linkage between the stem iā₂ and masculine and mixed declension nouns is nearly identical (cf.: iā₂ and a stem similarity index stands at 7.3; iā₂ and u stem similarity index is 6.2; iā₂ and i_m similarity index is 7.5; iā₂ and C_m similarity index is 7.3).

4. Compared to the dendrograms of hierarchical clustering of declension types of Tirkšliai (Girdenis, Rosinas: 1977), Northern Širvintiškiai (Markevičius: 2006), standard language (Girdenis, Rosinas: 1977), Varėna (Karaciejūtė 2011), the dendrogram of the hierarchical clustering of declension types of the Northern Panevėžiškiai Subdialect is slightly lower. Rather high declension type similarity indices show evident approximation of noun paradigms in the Northern Panevėžiškiai Subdialect.

Įteikta 2016 m. balandžio 17 d.

RASA KURKAUSKIENĖ

Lietuvos edukologijos universitetas

Taraso Ševčenkos g. 31, LT–03111 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

223