JINA ŠVABARYTĖ-VALUŽIENĖ

Institut litevského jazyka

Oblasti vědeckého výzkumu: analýza dialektů v písemných pramenech, dialektální lexikografie a lexikologie, sociolingvistika, syntax.

HRANICE MÍSTNÍHO DIALEKTU ŽAGARĖ

Hranice místního dialektu Žagarė

ANOTACE

Článek poprvé vymezuje hranice místního dialektu Žagarė, který se nachází v severozápadní části poddialektu šiauliškiai západní aukštaitské nářeční skupiny. Připomíná kulturní a ekonomickou minulost Žagarė a jejího okolí, jež ovlivnila utváření sociálních sítí a jazykové identity obyvatel tohoto regionu. Na základě nářečních nahrávek místního dialektu Žagarė jsou vyzdviženy jazykové postoje respondentů a proměny jejich sebepojetí.

KLÍČOVÁ SLOVA: západní aukštaitský poddialekt šiauliškiai, hranice místního dialektu Žagarė, izoglosa, jazyková identita.

ANOTACE

Článek představuje první pokus o vymezení hranic žagarského nářečí, které se nachází v severozápadní části šiauliškijského subdialektu západní aukštaitštiny. Připomíná kulturní a hospodářskou minulost Žagarė a jejího okolí, jež ovlivnila utváření sociálních sítí a jazykové identity obyvatel tohoto regionu. Na základě nářečních záznamů žagarského nářečí článek zdůrazňuje jazykové postoje respondentů a vývoj jejich identity.

KLÍČOVÁ SLOVA: šiauliškijský subdialekt západní aukštaitštiny, hranice žagarského nářečí, izoglosa, jazyková identita.

ÚVOD

Žagarė, centrum nářečí ležící těsně u lotyšských hranic, téměř 26 kilometrů severozápadně od Joniškisu, je městem s osobitým etnickým složením a historií. Švėtė, která Žagarė protéká, rozděluje dvě sídla ležící na obou březích řeky

Straipsniai / Articles

135

JANINA ŠVAMBAR YTĖ-VALUŽIENĖ

Žagarė. Na levém břehu leží Stará Žagarė a na pravém Nová Žagarė. Město se nachází na křižovatce cest do Naujoji Akmenė, Joniškisu a Jelgavy. Část Stará Žagarė je památkovou zónou urbanismu. Státem chráněna je uliční síť a půdorys náměstí Nové Žagarė. Části města mají pravoúhlý půdorys a vznikly v první polovině 16. století. V historických pramenech je Žagarė (Sagera), jak uvádějí encyklopedie, zmiňována od roku 1253 (nebo 1254). Na konci 13. století byla Žagarė během žemaitského povstání zcela zničena Řádem německých rytířů. V historických pramenech je znovu zmiňována od roku 1473. Za časů Vytautase Velikého se v Žagarė údajně nacházela dokonce solní celnice.

Ve Staré Žagarė je panský dvůr znám od roku 1490. V této části města se od roku 1495 konaly velké trhy. Dne 16. července 1495 totiž litevský velkokníže Aleksandras udělil právo pořádat v Žagarė trhy a jarmarky, zřizovat krčmy a zakládat řemeslné dílny. V roce 1499 byl naproti tržišti postaven kostel. V letech 1495–1797 fungovala ve Staré Žagarė celnice.

Nová Žagarė se na pravém břehu Švėtė rozrostla v 16. století a od roku 1547 se jí začalo říkat městečko. V Nové Žagarė byl v 16. století postaven kostel a od roku 1600 při něm byla zřízena farní škola. Z 17.–19. století pochází sídlo panství Naryškiai; do současnosti se zachovaly palác, hřebčín, jízdárna, hospodářské budovy panství a park.

Stará a Nová Žagarė jsou zachyceny v atlasu Ruského impéria. Na mapě Kaunaské gubernie jsou vyznačeny přímo na hranici (viz mapu²).

Obě části – Stará i Nová, které tvoří dnešní Žagarė – často vyhořely. Stará i Nová Žagarė velmi utrpěly během severních válek⁴.

Pro duchovní péči byly v Žagarė postaveny čtyři kostely různých konfesí. Kromě dvou katolických kostelů začal v letech 1849 a 1850 sloužit evangelicko-luterský kostel a v roce 1894 vznikl také pravoslavný chrám.

V Žagarė byly státní i soukromé školy a vycházely zde tiskoviny v různých jazycích. Od roku 1865 byla vedle farní školy zřízena státní škola⁵. Fungovaly dvě židovské školy. Od roku 1909 do roku 1915 působila soukromá obchodní škola.

¹ Podrobněji viz: TLE IV 627–628; https://www.vle.lt/Straipsnis/zagare-110520.

² Mapa převzata z https://www.runivers.ru/maps/podr/las/30/.

³ Starou Žagarė ničily požáry v letech 1712, 1717, 1775, 1784 a 1902. Novou Žagarė ničily požáry v letech 1635, 1649, 1656, 1710, 1757, 1758, 1775, 1776, 1805, 181, 1909 a 1911.

⁴ Žagarė utrpěla největší škody v polovině 17. století a na jeho počátku.

⁵ Státem, vládou udržovaná.

136

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Hranice žagarského nářečí

V roce 1906 byla otevřena městská škola. Od roku 1907 zahájila činnost lotyšská škola. V roce 1909 byla zřízena státní dívčí škola. V roce 1909 byla založena tiskárna⁶.

Na konci 18. století se rychle rostoucí Žagarė stala nejvýznamnějším obchodním centrem severní Litvy, kam přijížděli obchodníci nejen z různých částí Litvy, ale také z Ruska, Polska, Anglie a Německa. V letech 1897–1899 působilo v Žagarė 820 řemeslníků a 171 obchodních podniků. Dochované budovy starého města Žagarė, v nichž žili tehdy významní lidé nebo sídlily kulturní a vzdělávací instituce, obchodní podniky, mlýny a továrny na vlnu, kůži a svíčky, připomínají dějiny dlouhé staletí. V různých budovách pracovali všichni ostatní řemeslníci: koželuhové, ševci, zlatníci, kováři, krejčí, pletaři, hrnčíři, zedníci, koláři, bednáři, tkalci, kožešníci, koželuzi a další. V 19. století začaly vznikat další průmyslové podniky. Byly založeny dílny na knoflíky a továrna na mýdlo. Tehdy a později žilo v Žagarė 730 řemeslníků, fungovalo 6 továren, 3 mlýny a 104 obchodů. Na trhy přijížděli obchodníci z Anglie, Ruska a Německa. Žagarė byla také největším centrem pašeráctví v severní Litvě. Všechny tyto historické skutečnosti jsou zmíněny s cílem poukázat v článku na jazykové vědomí a určit ekonomické a obchodní sítě.

⁶ Podrobněji viz: TLE IV 628; https://www.vle.lt/Straipsnis/zagare-110520.

Straipsniai / Articles

137

J A N I N A Š V A M B A R Y T Ė - V A L U Ž I E N Ė

ZKOUMANÝ MATERIÁL, CÍL, METODY

V Dialektologickém archivu Ústavu litevského jazyka (LKĮ TA) je uloženo mnoho nahrávek ze Žagarė a jejího okolí. Zkoumané nářeční nahrávky pocházejí z let 1998–2003.⁷ Byli dotazováni příslušníci nejstarší generace, narození v letech 1901–1936. Nahrávky pořizovali jak jazykovědci (č. 15), tak studenti litevských studií (č. 16, 18, 19, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29), stejně jako žáci pod vedením učitelů (č. 239, 240, 241).⁸ Z vyprávění vyplývá nejen to, jak respondenti žili, jakými historickými otřesy a převraty prošli a jaké katastrofy přinesly první a druhá světová válka, ale také obraz kulturního, sociálního a ekonomického života Žagarė, z něhož se rýsují jazykové postoje respondentů i směry jejich sociálních sítí.⁹

Dialektologové si již dříve všimli jednotlivých ojedinělých jevů nářeční řeči (šleivavimas, o němž psali Aldona Jonaitienė, Alekas Girdenis, Juozas Pabrėža a Aušra Kaikarytė; případů žemaitské intonace (Pabrėža); perciėntyvas (Girdenis, Genovaitė Kačiuskienė) apod.), které autorka podrobněji zdůrazní a popíše při rozboru žagarského nářečí v dalších článcích. Kromě toho vymezují badatelé litevských nářečí za hranicemi nářečí Žagarė a Skaistgirio také dvě izoglosy. První: ē se po tvrdém l realizuje jako a, ę. Za ní vymezuje druhá izoglosa reflexy kmenově přízvučných ē, o, y, ū.

Protože žagarské nářečí dosud nebylo podrobněji a důkladněji prozkoumáno, prvním stanoveným cílem je vymezit jeho hranice. Byly proto stanoveny tyto úkoly: seznámit se s historickým, náboženským a kulturním dědictvím Žagarė, které mohlo ovlivnit jazykový vývoj nářečí; poslechem nahrávek odhalit jazykové a kulturní postřehy respondentů; vymezit hranice žagarského nářečí a zakreslit je do mapy. K dosažení stanoveného cíle byly nejvhodnější popisná, srovnávací a kartografická metoda používané v tradiční dialektologii.

⁷ V LKĮ TA jsou uloženy také nahrávky z pozdějších let, například z let 2011–2013, autorka článku je však nevybírá z jediného důvodu – kvůli věku respondentů. Nejstarší generace nejlépe odráží tradiční nářečí a nejvíce nářečních nahrávek těchto respondentů bylo pořízeno v uvedených letech.

⁸ V roce 1998 Kaikarytė vyzpovídala muže (nar. 1928) a ženu (nar. 1928), zatímco studentky litevských studií S. Mickutė a S. Raicevičiūtė muže (nar. 1930) a dvě ženy (nar. 1914 a 1936). V roce 1999 byly zaznamenány texty šestnácti respondentů narozených v letech 1901, 1902, 1909, 1911, 1912, 1914, 1915, 1918, 1920, 1921, 1923, 1926, 1927, 1928, 1929 a 1934 a text jednoho respondenta (nar. 1924); nahrávky pořídily A. Laurikė, B. Balutytė, R. Vidmantaitė, J. Norkienė a S. Raicevičiūtė. V roce 2003 žáci žagarského gymnázia „Aušra“ zaznamenali vyprávění respondentů narozených v letech 1923 a 1925.

⁹ Termín sociální sítě zahrnuje dřívější ekonomické a obchodní vztahy mezi Lotyši a Litevci, ale prostřednictvím jazykového vědomí (užívání lotyštiny při komunikaci) souvisí také s jazykovědou.

138

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X X V I I

Žagarės šnektos ribos

SOCIÁLNÍ SÍTĚ A JAZYKOVÉ VĚDOMÍ

V textech v dialektech zaznamenaných v Žagarė a jejím okolí vystupují do popředí vyprávění respondentů o Žagarė jako o samostatném centru se samosprávou, v němž žili společně lidé různých národností a náboženského vyznání. Respondenti vyjádřili své jazykové postoje a svébytné jazykové sebeuvědomění a uvedli obchodní a pracovní vazby.

Žagarė (zkráceně Žg) si respondenti připomínají a neustále zdůrazňují jako centrum okresu, kterým odedávna byla, dokud se centrem nestal Joniškis: *žãg̃ṙes valsč̇us bùva pri *liẽtuvos / kur_dãba *jõniškes rajõns / tai_bù_dava *žãg̃res ra-jons (Žg). ¶

Jak se vypráví, právě zde, v Žagarė, se konaly největší trhy (jarmarky). V paměti respondentů zůstaly velké dvory měšťanských domů a svébytné urbanistické dědictví. Byly uzpůsobeny k tomu, aby se v nich uchovávaly povozy s nákladem, s nímž lidé přijížděli na trh. Ve dnech velkých trhů se i děti snažily něco vydělat, srov.: ūs_ta.[ar-klu]_prižu.ṙė̇ima. ḋuodava ḋė̇sim ċenu. ¶ diḋeli ki̇emai *žãg̃rei bù-dav(a) ãkš-ċė̇ ¶ o_kãḋ bùdava jomarks / tai_tãḋ bùdava po_šimta. padãvu. suvažiuodava i kiema. / ja ¶ su_ḋiraċe(s) suvažiuodava ¶ pi̇nas klė̇tis prik̇zdovom tu. ḋiraċu. ¶ ḋu̇desim ċenu. / a_penkiolika ċenu. jau_ṁ.m i. ki̇šene. lė̇nd / ja ¶ (Veršiai).

Protože v okolí Žagarė byly lesy patřící Naryškinům, potřebovali lesníky. Naryškin nepřijímal do práce Litevce kvůli protežování příbuzných, ale zval do služby Lotyše a Němce, a proto Litevci lesníky hodnotili takto: tù ė̇ *nariškina eigùl / tù ė̇ *nariškina šūks / vienu žõžu (Žg). Bývalí lesníci si zpravidla vydělali nemálo peněz a pořídili si statek, ale nehospodařili na něm a vraceli se ke své práci: [vienkiemje] ċė̇jam [tė̇v] nepatika / mat miš-kė už.uges ¶ savu ūki. pi̇rta. ṡė̇rei pal̇ka ¶ nebuva kai(b) bùt / pal̇ka / vienu žõžu / pavoj̇ga ¶ tūkstanti. cari̇nu rù.blu. sumokė̇e [už žeme] ¶ taž buva didelis pings ¶ carinei pingai bùva brã̇gus (Žg). ¶

Žagarė je město s různorodým etnickým složením. Respondenti vyprávějí, že zde bývalo mnoho podnikavých Židů: dã: pri *lietūv̇os / *stṙuls bùva veḋė̇s / ži̇ḋė̇lis ¶ nù tai / jis vãlde malū-na. / i_valde kaṙkla. / i_valḋe elektrą ¶ elėtra, jis ḋȧve visã(m) miesṫeliu [Ža-garei] (Žg). Připomíná se, že v Žagarė působila židovská obec „Kahal“. Vypravěči neopomíjejí téma střílení Židů: popisují nejen osobně prožitý stav, ale také nemožnost uskutečnit záměr Židy ochránit; navíc se podivují naivitě, s níž sami Židé vsugerovávali lidem z bojujících národů, že jsou v bezpečí, srov.: daug laḃai suṡauḋe *žãg̃rei tu. ži̇ḋė̇lu. / ja ¶ tigi až ġienȧ tuo_tarṗu miesṫeli. ¶ kȧm bùḋ buv̇ kur paslė̇pt / tai_titvȧṙes bùtum palaik̇e juos ¶ pãmati̇s pasalinis / [saks] jie ži̇dus užl̇ȧka ¶ tigi mùmis vãžė iš_karta sušauḋis karṫu

Straipsniai / Articles

139

JANINA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ

su_jės ¶ ant_laũkų. [gyvendamas vienkiemyje] galė̇tum jėm [žydams] i.taisīt a_virtuvė. / a_kā ¶ jē [žydai] dēlto nebė̇ga laũka / ka_jē nė̇tik ¶ kā jēm sā̇kai / jē nė̇tik ¶ sā̇ka / tē̇p nė̇gal būt / nė̇s tē̇p (Veršiai). Jednou z etnických skupin, které žily ve městě Žagarė a jeho okolí, byli Romové (cikáni). Když respondenti mluví o jejich způsobu života, vždy poznamenají, že se Romové nepodobali Litevcům: kā būva dīž̇es vā̇is? ¶ čī̇ons / jā ¶ nebūva tōkū. i.tarīm. / ka_jau_lietuvis pāuge a.rkli. / a_ten_kā.re. ¶ čī̇ons gūdrūs labā ¶ ta [arki] pā.rdave / sugrīža / i_vēl dā.ros / a_nepamatēs kur tōki. arklīka kur_pamīškēji priirista. / jā¹⁰. (Veršiai).

V dialektových nahrávkách z expedice v Žagarė se odráží regionální rozmanitost obyvatel městečka a popisuje se odlišné hodnocení: o_taḋ tie_tikėjimai ar labai skires ¶ čė kataliks / o_čė luterōns ¶ tai_sūdna diena ¶ tas_luterōnz būva smertis (Žg).

O usazování Lotyšů v Litvě respondenti vyprávěli takto: visi dari-ninkėlei būva sulenkėję ¶ i_vīsus bajorėlus izgrūda i_*sibira. [po 1863 m. sukilimo, nes bajorai labai rėmė sukilimą] tuoz dvārūs pārdave laũka ¶ lāvei pirka ta(ž) žemēs [nes buvo pigų] (Žg). Proto se Lotyši usadili v Žagarė a jejím okolí poměrně široce: visas kā.imz *bilunisku vien lātu. būva ¶ *auksčēi ar lātu. būva / viens kics lietuvis (Žg).

Respondenti často vysvětlují původ místních názvů dokonce slovy z lotyštiny, srov.: iš_lātu. kalbo.s brūzis / tai_brāvos ¶ *brūža kā.ims į darbā ¶ *švētė / lāviškai *svētė / kaip *šventōji upe / tē̇p išeitu. (Žg).

Obyvatelé Žagarė spojují svou jazykovou identitu také s lotyštinou, srov.: nū.m gintā kalbā lāvei (Žg). Respondenti ovšem zmiňují také proměnu vzájemných vztahů: ka_lāvei mū.m kaškō nedraugėi / jā ¶ ās / kai_būva jā.uns / tai_mā.n patigdava tie_lāvei ¶ lāviškai išmōkau ¶ ka_būtu. antras lāvis / galė̇tum pašnekėt (Veršiai). Obyvatele Žagarė spojovaly s Lotyšskem také pracovní vztahy, například: nu_tai_ē̇dava / katrē būva mieščōnai ¶ lāvei dā.gūžė mokėdava ¶ visi mieščōnai eidavom i_*latvije. dī.rpt ¶ čė / i_*lietuva. / neidavom di.rpt ni viens ¶ manę teũks važū-dava i_*latvije padėt kū.lt / nu_ta_jiz grūdų. usi.rbdava (Veršiai). Nevyhýbali se ani dočasnému pobytu v Lotyšsku, ale cítili povinnost vrátit se do Litvy, až děti povyrostou: vaikai susivėrė / už.uga lik_septiņu. mē.tu. / i_vāžēvom laũka [iš Latvijos] (Veršiai). Užívání lotyštiny také upadlo: lātu. kalba. baig(u) užmiršt / ale biški mōku (Žiūriai). Jazykové sebeuvědomění se pojí nejen s Lotyši, ale i s Němci. Respondenti zmiňují několik jazykových rysů, z nichž nejvýraznější je posun přízvuku a s ním související způsob řeči, srov.: a_jūs vōkete / a_jūs lāte? ¶ māt / tas_kircēvim tē̇p ¶ i_mē(s) stačē kalbam (Žiūriai). Respondenti si všimli, že se tento dialekt lidem hovořícím jinými jazyky nelíbil, protože

¹⁰ Apie požiūrį į čigonus plačiau žr. Švambarytė 2005: 186–192.

140

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Žagarės šnektos ribos

je jejich uchu cizí, srov.: ta_tarmė mat nepatięgava [atvažiavusiems] ¶ ta_r.mė į svėtmą (Žiūriai). Někteří respondenti mají sklon uvěřit jazykovědcům a už se ztotožňují se Žemaity: o_mės tai_žemaičei ėsam. kaip ant žemėlape raša (Žiūriai).

Respondenti mají sklon srovnávat dvě Litvy z hlediska kvality života a kupní síly: *metėna laik.s visi būva idaine. ¶ vienkiemuos visi būva (Veršiai); o_daba / žaltis / po_lita. bū_las ¶ prie *metėnas te(b) brą.ge nebūva / kai_daba ka_i (Veršiai).

V záznamech termínů neuniká pozornosti ani dnešní státní politika: dā_r i.ra netikra *liet.uva / kol_būs tikra *liet.uva / tai_tada bus visas pięgī (Veršiai).

Ze záznamů termínů jsou tedy patrné nejen postoje respondentů k jazykové identitě, ale i hranice ekonomické sítě. Obyvatelé Žagarė obchodovali s Lotyši; pracovali a pomáhali lotyšským hospodářům téměř po celé devatenácté století a obyvatelé pohraničního městečka mluvili plynně lotyšsky¹¹. Všechny tyto postoje mají historický základ, neboť Žagarė a její okolí patřily ke Kuronskému hrabství. Snad i proto se obyvatelé Žagarė starší generace ztotožňují spíše s Lotyši než s Litevci a západními Aukštaiči. Rýsuje se i další postoj, utvářený jazykovědci: lidé si zvykají považovat se za Žemaity, nikoli však za západní Aukštaiče. Takové jazykové sebeuvědomění, takové sjednocení ukazuje, že respondenti žagarského nářečí stále zůstávají součástí jazykové identity.

HRANICE ŽAGARSKÉHO NÁŘEČÍ

Žagarské nářečí náleží k šiauliaiskému nářečí západní aukštaitštiny (zkráceně VAŠ) (viz mapu¹²).

Jak je patrné z mapy, oblast západních Aukštaičů, k níž náleží šiauliaiské a kaunaské nářečí, se vzhledem ke své poloze v celé centrální části Litvy, rozmanitosti nářečí a svébytnosti vznikajících jazykových jevů začala podrobněji popisovat teprve v posledních letech; výzkum pohraničních mluv a nářečí však stále chybí.

Je třeba připomenout, že formování národní identity v baltských zemích souvisí s dvojím (východním a západním) kulturním vlivem. Národní obrození a národní sebeuvědomění se podle Alvyda Butkuse v baltských zemích nejprve rozvíjely v prostředí německé, nikoli polské kultury. Veřejné a dlouhodobé užívání litevského jazyka a

¹¹ Plačiau apie požiūrį į latvius žr. Šambarytė 2004: 151–156.

¹² Mapa převzata z www.tarmes.lki.lt/F_vasmap.htm.

Straipsniai / Articles

141

JANA ŠVAMARYTĖ-VALUŽIENĖ

142

Acta Linguistica Lithuanica LXVII

Hranice žagarského nářečí

Znevažování litevství zpomalovalo již tak opožděné národní uvědomování Litevců ve 20. století a utvářelo komplexy méněcennosti národa. Mluvčí žagarského nářečí se museli setkávat s vlivem obou kultur. V okolí Žagarė, jak vyprávějí respondenti, všichni davininkėlei buva sulenkėie ¶ i_tius bajorėlus išgrūda i* šbira. [po povstání v roce 1863, protože šlechta povstání velmi podporovala] ¶ tuõz dvãrūs pãr davė lauką ¶ lātvei pīka ta(z)_žem̃ūkes [protože byli levní (Žg). Na statcích nových vlastníků (Lotyšů a Němců) se začínají šířit myšlenky litevství. Lze se domnívat, že na vznik jazykových jevů – univerzálních – a na komplikování jazykového vyjadřování měl vliv i tento historický jev¹³.

Některá pozorování jazykových jevů žagarského nářečí popsal dr. A. Kaikarys (1976–2016), tehdy nářečí Skaitgirio. Dialektoložka na základě teorie přirozené morfologie, která se rozvinula v Německu a Rakousku na počátku 70. let 20. století, představila nářečí Skaistgirio, jež je žagarskému nářečí nejbližší, a porovnala některé jevy nářečí Skaistgirio s jevy žagarského nářečí (Kaikarytė 2015: 150–173)¹⁴. Kromě toho si dialektologové již dříve všimli určitých přízvukových, morfologických a syntaktických jevů žagarského nářečí, dosud však chybí soustavnější popis nářečí¹⁵. Aby bylo možné nářečí důkladněji prozkoumat, je nejprve třeba vymezit jeho hranice (viz mapu¹⁶).

Jak je patrné z mapy, která byla poprvé nakreslena a zveřejněna, žagarské nářečí se rozkládá v nejzazším severozápadě. Severozápadní hranice proto vede podél státní hranice Litvy a Lotyšska (Īšt 2001: 13; Lktch 2004: 60). Nejbližšími místy jsou Dbinai, Minčiai, Žagarė a Žagariškiai. Východní hranice žagarského nářečí navazuje na nářečí Skaistgirio. Podle A. Kaikarytė „tato hranice dosud není dostatečně prozkoumaná a jasná“ (Kaikarytė 2015: 150). Podél této hranice leží vesnice Daukšiai, Rukuižiai, Stungiai, Gražaičiai, Veršiai a Maželiai. Jihozápadní hranice žagarského nářečí vede kolem Juodeikiů a Gaižaičiů, Raistů a Martyniškiů, které se nacházejí nedaleko hranice okresu Akmenė.

Připomíná, že Druhý svazek Atlasu litevského jazyka (zkráceně LKA), věnovaný fonetice a mapě fonetických jevů, uvádí několik jazykových izoglos procházejících nedaleko nářečí Skaistgirio a Žagarė. Jednou z nich je výslovnost kmenového e, ė po souhlásce l, v čítance označená jako výslovnost e, ei.

¹³ Plačiau apie Daunoras ir kt. dūrus žr. Vasiliauskas 2017.

¹⁴ Teorie přirozené morfologie „vysvětluje jak strukturální tendence v jazycích, tak specifické procesy změn v různých jazycích, částečně univerzálními principy přirozenosti“ (Kaikarytė 2010: 6).

¹⁵ Podrobnější jazykovou analýzu žagarského nářečí hodlá autorka předložit v dalších článcích.

¹⁶ Mapu nakreslila dr. Laura Geržotaitė na základě map LKA a Lktch. Poděkování kolegyni za postřehy k upřesnění hranic žagarského nářečí i za další připomínky.

Straipsniai / Articles

143

J A N I N A Š V A M B A R Y T Ė-V A L U Ž I E N Ė

a střídání a, ai. Izoglosa tohoto jazykového jevu zasahuje až k Žagarė a prochází nedaleko Dibinů a Dėmeliů. LKA uvádí jazykové body 7, 21, 22, 37, 50, 74¹⁷.

Druhou izoglosou, která k Žagarė nedosahuje, by byla nejednotná realizace kvality přízvučné samohlásky ė v kmeni po splynutí prelabia. Jak se uvádí v LKA II, na jednom místě se samohláska posouvá dozadu až k ę, jinde se realizuje jinou samohláskou – a. Jak ukazuje mapa 28, tato izoglosa k Žagarė nedosahuje, vede však přes jazykové body 23, 51, 74, tedy kolem Vaineikiů a Rudiškiů, které náležejí k joniškiskému nářečí.

Třetí izoglosa – realizace předválečných dlouhých ē, o, y, ū (mapy 29, 36, 41) – rovněž vede za hranice žagarského nářečí přes území skaistgiriského nářečí. Zda

¹⁷ Plačiau apie šį reiškinį rytų aukštaičių šnektose žr. Kardelis 2002: 107–114; 2002: 2015–222; 2008: 485–494.

144

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X X V I I

Hranice žagarského nářečí

zmiňované jazykové jevy se v současném žagarském nářečí vůbec neprojevují, projevují se jen částečně, anebo možná nepřekročily hranice izoglos; jejich prozkoumání je plánováno v dalším článku.

Vymezení hranic žagarského nářečí, které se rozkládá v severozápadní části šiauliaiského subdialektu, v tradiční litevské dialektologii odráží joniškiské nářečí jako celek,¹⁸ jazyková rozmanitost žagarského nářečí, jak lze usuzovat, bude určována sociálními sítěmi, osobním sebeuvědoměním respondentů i jazykovým uvědoměním, které se utvářelo po staletí.

SHRNUTÍ

Centrum žagarského nářečí – město Žagarė – je pohraničním centrem, kde vzkvétalo řemeslo, obchodovalo se s blízkými (Lotyšsko) i vzdálenými (Německo, Anglie, Rusko) zeměmi, žili zde lidé různých etnických skupin (Lotyši, Němci, Židé, Rusové, Romové) i různých vyznání a město, které náleželo ke Kuronské gubernii, bylo prostřednictvím sociálních sítí propojeno s Lotyšskem. Obyvatelé Žagarė a jejího okolí, vedeni ekonomickými důvody, odcházeli za službou do bližších míst v Lotyšsku. Proto dodnes přetrvává jazyková identita, kterou respondenti jasně vyjadřují a která souvisí s Lotyši a Němci, nikoli však s Litevci či západními Aukštaiči. V poslední době mají lidé kvůli jazykovým [jevům] a zdůrazňovaným žemaitským rysům sklon ztotožňovat se se Žemaity.

Na mapě hranic žagarského nářečí, která je zde představena poprvé, je patrné, že jeho severozápadní hranice vede po státní hranici Litvy a Lotyšska. Východní hranice navazuje na skaistgiriské nářečí a vede kolem Stungiů a Veršiů. Jihozápadní hranice žagarského nářečí by měla vést kolem Juodeikiů a Gaižaičiů, které leží nedaleko hranice okresu Akmenė.

LKA II a mapy uvádějí nedaleko hranice žagarského a skaistgiriského nářečí dvě izoglosy: výslovnost kmenových e, ei po souhlásce l, v dialektologické čítance označenou jako výslovnost e, ei (izoglosa spojuje Žagarė a prochází nedaleko Dilbinių a Damių), a izoglosu realizace předpřízvučných dlouhých e, o, y, ū.

Vymezení hranic žagarského nářečí umožňuje zkoumat jazykové jevy v nářečních nahrávkách (fonetické, akcentologické, morfologické, slovotvorné, lexikální, syntaktické a frazeologické) v porovnání se skaistgiriským nářečím a s přihlédnutím k rysům jiného baltského jazyka (lotyštiny).

Z nářečních nahrávek lze tedy postřehnout jak postoje respondentů k jazykovému uvědomění, tak hranice sociálních sítí. Obchod s Lotyšskem, přesněji s Rigou, služba a

¹⁸ Plačiau apie Žagarės šnektą žr. Jšp 2001.

Straipsniai / Articles

145

J A N I N A Š V A M B A R Y T Ė-V A L U Ž I E N Ė

Pomáhání lotyšským zemědělcům, které přetrvávalo po celé devatenácté století, podněcovalo obyvatele pohraničního městečka k učení lotyštiny; výzkum nářečí Žagarė a jejího okolí, které náleželo ke Kuronskému hrabství, by proto měl odrážet univerzální existenci různých jazykových rovin baltských jazyků.

L I T E R A T U R A A P R A M E N Y

B u t k u s A l v y d a s 1995: Latviai. Kaunas: Aesti.

Įspt – Joniškio šnektų pratimai ir tekstai, odp. red. J. Švambarytė. Šiauliai: J. K. Vasiliausko įmonė, 2001.

Kaikarė Aušra 2015: Skaistgirio šnektos ypatybės. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 3. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 150–173.

Kardelis Vytautas 2002: Dėl galinių le junginių raidos šiaurės rytų vilniškių šnektose. – Baltistica 37(2), 215–222.

Kardelis Vytautas 2008: Dėl junginių *lė, *rė, *sė Mielagėnų areale. – Baltistica 43(3), 485–494.

Kardelis Vytautas 2002: Dėl junginių la, lė raidos šiaurės rytų vilniškių šnektose. – Baltistica 37(1), 107–114.

LKA II – Atlas litevského jazyka 2. Fonetika, autoři: Elena Grinaveckienė, Aldona Jonaitė, Joana Lipskienė, Kazys Morkūnas (odp. red.), Birutė Vanagienė, Aloyzas Vidugiris. Vilnius: Mokslas, 1982.

LKI TA – materiál z Archivu nářečí Ústavu litevského jazyka.

Lktch – Chrestomatie nářečí litevského jazyka, sest. Rima Bacevičiūtė, Audra Ivanauskienė, Asta Leskauskaitė, Edmundas Trumpa, odborná red. Laima Grumadienė. Vilnius: Ústav litevského jazyka, 2004.

Švambarytė Janina 2004: Tautvardžių ir jų vedinių reikšmės lietuviškose žodynuose. Latvia. – VALODA – 2004. Valoda dažādu kultūru kontekstā. Daugavpils: Saule, 151–156.

Švambarytė-Valužienė Janina 2005: Etnonimo cigonas / čigonas raška ir semantika lietuvių kalboje. – VALODA – 2005, Valoda dažādu kultūru kontekstā. Daugavpils: Saule, 186–192.

TLE IV – Encyklopedie sovětské Litvy 4. Vilnius: Hlavní redakce encyklopedií, 1988.

146

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X V I I

Hranice žagarského nářečí

Vasiliauskas Ernestas 2017: Joniškio krašto dvarai. Didžioji ir Mažoji Daunoravos, Bertaučiai, Satkūnai. Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla.

www.tarmes.lki.lt/F_vasmap.htm (navštíveno 25. 1. 2018).

https://www.vle.lt/Straipsnis/zagare-110520 (navštíveno 5. 4. 2018).

Атлас Белорусской губернии: Собрание карт И. К. Кирилова. 172–173. Dostupné na internetu: https://www.runivers.ru/maps/podr...las/30/ (navštíveno 25. 3. 2018).

Hranice místního žagarského nářečí

SHRNUTÍ

Článek představuje hlavní etnické, náboženské, historické, hospodářské a kulturní jevy města Žagarė, které je centrem místního žagarského nářečí a leží severozápadně od Joniškisu, přímo u lotyšských hranic, jež hrály významnou roli při utváření jazykových postojů a sebevědomí. Žagarė jako jediné město vznikla spojením Staré Žagarė a Nové Žagarė, které odděluje řeka Švėtė. Stará Žagarė leží na levém břehu, zatímco Nová Žagarė se nachází na pravém břehu.

Díky výraznému hospodářskému růstu byla Žagarė až do konce 18^th. století hlavním obchodním centrem severní Litvy, kam přijížděli obchodníci z různých částí Litvy, ale také z Ruska, Polska, Anglie a Německa. Podle encyklopedických publikací žilo v Žagarė v letech 1897–1899 820 řemeslníků a působilo zde 171 obchodních podniků. Byla zde dílna na výrobu knoflíků, továrna na mýdlo, 3 mlýny a 104 obchodů. O duchovní potřeby obyvatel Žagarė pečovaly dva katolické kostely, evangelicko-luterský kostel, synagoga a pravoslavný kostel.

In addition to a parish school, a government-run school was established in 1865. There were two Jewish schools, a Latvian school. A city school was opened in 1906; a government-run girls’ school was founded as well. A private trade school operated in Žagarė from 1909 to 1915. A printing house was established in 1909.

Dialektologický archiv Ústavu litevského jazyka uchovává řadu nahrávek z Žagarė a jejího okolí. Analyzované nářeční záznamy byly pořízeny v letech 198, 199 a 203. Byli dotazováni respondenti starší generace narození v letech 1901–1936. Na základě těchto záznamů byly učiněny pokusy vymezit hranice místního žagarského nářečí. Vyznačená mapa ukazuje, že severozápadní hranice místního žagarského nářečí vede podél litevsko-lotyšské hranice. Východní hranice místního žagarského nářečí sousedí s nářečím Skaistgyrs a vede poblíž obcí Stungiai a Veršiai.

Straipsniai / Articles

147

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

Jihozápadní hranice žagarského nářečí vede poblíž Juodeikiů a Gaižaičiai, které leží blízko hranice okresu Akmenė.

Druhá část Atlasu litevského jazyka, věnovaná hláskosloví, a mapy ukazují, že několik izoglos probíhá mimo Žagarė a napříč hranicemi skaistgiryských nářečí: výslovnost kmene e, ei po souhlásce l, označovaná v nářeční čítance jako tvrdnutí e, ei (izoglosa se táhne až k Žagarė a probíhá poblíž Dilbinai a Dameliai), nejednotné vyjádření kvality samohlásky ė po ztvrdlé souhlásce a nahrazování dlouhých samohlásek ē, o, y, ū před přízvukem.

Doručeno 3. dubna 2018.

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ

Institut litevského jazyka

Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

148

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII