HARALD BICHLMEIER

Saská akademie věd v Lipsku Martin Lutherova univerzita Halle-Wittenberg

Oblasti výzkumu: onomastika (toponymie), historická fonologie germánských jazyků, indoevropská lingvistika, aljamijádské texty.

DOI: https://doi.org/10.35321/al182-06

MORFOLOGIE LITEVSKÝCH TOPONYM – ROZDÍLY A PARALELY RŮZNÝCH TŘÍD NÁZVŮ

Morfologie litevské toponymie – rozdíly a paralely různých skupin názvů

ANOTACE

Účast na projektu „Vakarinių pietų aukštaičių vietovardžių integravimas į Lietuvos vietovardžių geoinformacinę duomenų bazę ir jų kilmės bei motyvacijos tyrimai“ [Integrace toponym západních jižních Aukštaičů do litevské geoinformační databáze a výzkum jejich původu a motivace] vedla ke dvěma zajímavým výsledkům: 1) Zdá se nezbytné zpřesnit (litevskou) terminologii a 2) lze pozorovat pozoruhodné rozdíly v podílu morfologických (a syntaktických) struktur používaných k tvorbě názvů tekoucích vod (potamonym) a názvů stojatých vod (limnonym). Ukazuje se, že ve zkoumané oblasti je u limnonym podíl odvozených útvarů výrazně vyšší a podíl složených názvů výrazně nižší než u potamonym. Je třeba provést další výzkum, aby se zjistilo, zda jde o charakteristický rys zkoumané oblasti, nebo o obecnou tendenci v celé Litvě.

KLÍČOVÁ SLOVA: potamonyma/názvy řek, limnonyma/názvy jezer, morfologie onym, syntaktická struktura onym, západní jižní aukštaitská/dzūkijská toponomastika.

Stať / Články

117

HARALD BICHLMEIER

ANOTACE

K napsání tohoto článku podnítily autora zajímavé závěry získané při účasti na projektu „Vakarinių pietų aukštaičių vietovardžių integravimas į Lietuvos vietovardžių geoinformacinę duomenų bazę ir jų kilmės bei motyvacijos tyrimai“, v jehož rámci se podílel na výzkumu: 1) ukázalo se, že je nutné přezkoumat a zpřesnit litevskou terminologii tvorby toponym; 2) po shrnutí výsledků byly zaznamenány velké rozdíly v morfologické (a syntaktické) tvorbě názvů řek (potamonym) a názvů jezer (limnonym). Výzkum ukázal, že většina zkoumaných limnonym jsou odvozeniny, na rozdíl od potamonym, která jsou nejčastěji složenými útvary. Je zapotřebí provést další výzkum, aby se zjistilo, zda je taková tvorba charakteristická pouze pro zkoumaný region, nebo pro celé území Litvy.

KLÍČOVÁ SLOVA: potamonyma / názvy řek, limnonyma / názvy jezer, morfologie onym, syntaktická struktura onym, jihozápadní aukštaitská / dzūkijská toponomastika.

1. ÚVOD^¹

Tento článek si klade za cíl přiblížit rozdíly a paralely mezi různými třídami názvů v rámci litevských toponym.

1.1. Nejprve tedy musíme objasnit, o čem přesně mluvíme, co rozumíme toponymy atd.

Toponyma zde chápeme v nejširším smyslu tohoto slova, tedy jako onyma/názvy všech druhů topoi, tj. míst – v němčině by šlo o spojení Ortsnamen a Örtlichkeitsnamen. Přibližně tak bývá chápáno litevské slovo toponimai. V zásadě tedy hovoříme o celém souboru názvů míst ve smyslu geografických objektů, tedy na jedné straně o názvech obydlených míst, jako jsou města, vesnice, usedlosti, domy atd., což jsou toponyma v užším smyslu slova, jak se často používá německé Ortsname, a na druhé straně o názvech neobydlených geografických jednotek, jako jsou

- drymonyma (názvy hájů a lesů), - oronyma (názvy kopců a hor),

¹ Tento článek vychází z přednášky stejného názvu přednesené v listopadu 2019 na „4-oji tarptautinė mokslinė Aleksandro Vanago konferencija: Tikriniai žodžiai erdvėje ir erdvė tikriniuose žodžiuose. Lietuvių kalbos institutas, Vilnius / 4. mezinárodní vědecké konferenci Aleksandras Vanagas: Onyma v prostoru a prostor v onymech. Institut litevského jazyka, Vilnius“. – Struktura, obsah a charakter přednášky přednesené na konferenci byly v této tištěné verzi z větší části zachovány.

118

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

Morfologie litevských toponym – rozdíly a paralely různých tříd názvů

- potamonyma (názvy řek, potoků aj.), - limnonyma (názvy jezer), - helonyma (názvy bažin), - agronyma (názvy polí), - leimononyma (názvy luk).

Samozřejmě existují také názvy moří – thalassonyma –, ta však nehrála roli v projektu, který zkoumal vnitrozemskou oblast (o tomto projektu více dále).

1.2. Pro všechny tyto druhy toponym nabízí litevština množství možností jejich tvoření. Standardní způsoby tvorby litevských toponym jsou na jedné straně tvoření slov, tj. derivace a kompozice, a na druhé straně tvorba syntagmatických skupin. U obou typů nenacházíme nic, co by nebylo známo také z apelativní slovní zásoby litevštiny nebo z litevské syntaxe. Oba hlavní typy lze rozdělit do několika podskupin, jak ukážou následující odstavce.

1.3. Analýza různých typů toponym ukazuje, že ve všech těchto různých onymických třídách nacházíme stejné prostředky tvorby, zároveň však zjišťujeme, že podíl názvů spadajících do jednotlivých typů se může výrazně lišit.

2. PROJEKT A JEHO VÝSLEDKY

Dále chci představit především tři věci:

- některé výsledky projektu z let 2017 a 2018 na Institutu litevského jazyka, který vedli Grasilda Blažienė a Laimutis Bilkis, - některé úvahy o tradičním členění morfologických způsobů tvorby názvů a o jejich označování a konečně také výsledek právě zmíněného projektu, - některé úvahy o známém názvu řeky a o poměrně známém názvu jezera mezi badateli zkoumajícími staroevropskou hydronymii – a o jejich spojení s názvem řeky v Litvě a jedním v jižním Tyrolsku.

2.1. Zmíněný projekt přibližně zkoumal jihovýchodolitevská místní jména, mikrotoponyma a hydronyma v jejich evropském kontextu (název projektu: “Vakarinių pietų aukštaičių vietovardžių integravimas į Lietuvos vietovardžių geoinformacinę duomenų bazę ir jų kilmės bei motyvacijos tyrimai” [Integrace toponym západních jižních Aukštaičů do litevské geoinformační databáze a výzkum jejich původu a motivace]). V lednu 2020 nakonec vyšla německá kniha s výsledky tohoto projektu:

Stať / Články

119

HARALD BICHLMEIER

Blažienė, Grasilda / Bilkis, Laimutis (eds.): Die Orts-, Flurund Gewässernamen Südwestaukštaitiens. (Schriftenreihe der Gesellschaft für baltische Studien 2), Hamburk: Baar 2019.

Nacházejí se v ní – kromě článků obou již zmíněných vedoucích projektu, Grasildy Blažienė (o názvech sídel, srov. Blažienė 2019) a Laimutise Bilkise (o názvech bažin, srov. Bilkis 2019) – také práce Veroniky Adamonytė (o názvech polí, srov. Adamonytė 2019), Dalii Kačinaitė–Vrubliauskienė (o názvech kopců, srov. Kačinaitė–Vrubliauskienė 2019), Ilony Mickienė (o názvech lesů, srov. Mickienė 2019a, a o názvech luk, srov. Mickienė 2019b) a autora tohoto článku (Bichlmeier 2020a).

2.2. Tento projekt zkoumal toponimai v litevském smyslu tohoto slova v litevském regionu Dzūkija, který je západní částí regionu Jižní Aukštaitija a sousedí s Polskem a Běloruskem. V centru pozornosti byly okresy Alytus a Lazdijai, částečně také Druskininkai, především oblasti západně od řeky Nemunas. Dialektologicky jde rovněž o západní jihovýchodní aukštaitskou oblast, lit. vakarinių pietų aukštaičių, nazývanou také západní dzūkijská oblast, lit. vakarinių dzūkų. Zajímavé je, že navzdory sousedství slovanských osídlených oblastí a navzdory skutečnosti, že i ve zkoumané oblasti žije značný počet mluvčích slovanských jazyků a existuje zde mnoho sídel se smíšeným slovanským a litevským obyvatelstvem, může být počet toponym v širším smyslu se slovanským etymologickým původem u některých typů názvů velmi nízký; například u názvů jezer a řek činí přibližně 2–3%. U jiných, například u názvů luk, je – jak by se ostatně dalo očekávat – pětkrát až desetkrát vyšší.

Na druhou stranu mohl být samozřejmě výzkumný nástroj projektu, litevská geodatabáze toponym (Lietuvos vietovardžių geoinformacinė duomenų bazė; srov. http://lkiis.lki.lt/lietuvos-vietovardziu-geoinformacine-duomenu-baze) poněkud jednostranný, protože alespoň pro region zkoumaný v projektu byla data shromážděna převážně během některých vědeckých průzkumů oblasti v letech 1935–36, při nichž se zdá, že se převážně mluvčích litevštiny ptali téměř výhradně na litevské podoby toponym. Odpovídající toponyma pro tatáž místa, řeky, jezera atd., užívaná mluvčími polštiny a běloruštiny, proto obvykle zaznamenána nebyla.

2.3. Zcela jasně je však patrné ještě něco jiného, totiž že se nacházíme v oblasti, kde lze nalézt pozůstatky západobaltského substrátu tradičně připisovaného jotvingštině. Od východobaltských forem jej lze rozpoznat především podle výskytu s, z na místech, kde bychom očekávali š, ž. Lze to ukázat na třech příkladech z korpusu názvů řek této oblasti:

120

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

Morfologie litevských toponym – rozdíly a paralely různých tříd názvů

Sąknas m. (2) Ve (42868), Saknius m. (?) Ve (42868) vs. lit. šaknis f. ‚kořen‘;^² Ažągis m. (2) Lp (42933) srov. stprus. assegis (*azęgis), lit. až(ė)gỹs, ẽž(ė)gỹs ‚Gymnocephalus cernua (ryba);^³ Zebrius m. (4) Kr (126445) vs. lit. žẽbras ‚špinavý, nemytý‘.^⁴

2.4. Autorova část projektu spočívala v analýze 423 názvů stojatých a tekoucích vod, zahrnujících 240 limnonym a 183 potamonym.^⁵

A tím se nyní vrátíme k morfologii:

2.4.1. Jak již bylo zmíněno v úvodu, v litevštině existují tři hlavní typy tvorby toponym – a tyto typy obvykle nacházíme prakticky ve všech ostatních indoevropských jazycích v Evropě – samozřejmě v různém zastoupení.

Těmito typy jsou odvozené názvy, složené názvy a syntagmatické názvy. U všech tří typů můžeme rozlišovat mezi názvy vytvořenými výhradně z apelativního materiálu a názvy obsahujícími také onymický materiál. U odvozených názvů jde například o rozdíl mezi deapelativními a deonymickými odvozeninami. Tato teoretická rozlišení jsou však spojena s určitými omezeními a je třeba je vysvětlit přesněji.

2.4.2. Zvláště přesnější vysvětlení vyžadují deonymické formace. Jen zřídka jde o konverze nebo kvazikonverze (o konverzích viz níže § 2.4.4.) bez sufixu z jiných druhů názvů. Ve většině případů jsou tvořeny pomocí zjevné sufixace. Závislost na základovém slově, derivačním základu, je obvykle vyjádřena posesivním nebo deminutivním sufixem. Název přítoku řeky lze například vytvořit odvozením zdrobnělé podoby z názvu hlavní řeky (např. Savica jako název přítoku Savy ve Slovinsku),^⁶ nebo lze název zátoky jezera vytvořit odvozením podoby s posesivním sufixem od názvu samotného jezera.

2.4.3. Také deapelativní odvozené názvy mohou při analýze působit problémy. V mnoha případech nedokážeme s jistotou říci, zda sufixace

² Srov. LitEW 957; není registrováno u Vanagas 1970; srov. Vanagas 1981a: 287; Vanagas 1981b: 104, 135; ALEW 1003f.

³ Srov. LitEW 28, 118, 125; Savukynas 1960: 299; Savukynas 1966b: 169; Vanagas 1970: 11, 32, 65; Vanagas 1981a: 54; Vanagas 1981b: 77; PKEŽ 1: 1041.; PKEŽ 49; ALEW 2711.; LVŽ 1: 249.

⁴ Srov. LitEW 1294; Vanagas 1970: 68, 69; Vanagas 1981a: 394; Vanagas 1981b: 135.

⁵ Úplný korpus viz Bichlmeier 2019a, 2019b.

⁶ Srov. Bezlaj 1956–1961: 2, 171–174; ESSZI 367f.

Stať / Články

121

HARALD BICHLMEIER

proběhla během procesu onymizace – nebo již v apelativní sféře:

Pokud k derivaci došlo již v apelativní sféře, pak název samozřejmě vznikl aktem konverze s nulovou sufixací, tedy přechodem apelativa v onyma. Protože zejména posesivní a deminutivní sufixy jsou v litevštině velmi produktivní, skutečnost, že určitá formace není uvedena ve slovníku, v tomto kontextu mnoho neznamená.

Každopádně lze říci, že v litevštině samozřejmě existuje několik sufixů, které se při tvorbě názvů objevují častěji než jiné, nezdá se však, že by existoval jediný sufix, který by bylo možné označit za onymický ve smyslu, že se používá výhradně k tvorbě názvů. Totéž platí například také pro slovanská příjmení (srov. Bichlmeier 2020) – a skutečně můžeme předpokládat, že jde alespoň u indoevropských jazyků Evropy o univerzální rys: neexistuje sufix tvořící výhradně názvy. Některé sufixy se však v této sféře objevují častěji než jiné.

2.4.4. Než přejdeme k některým litevským terminologickým zvláštnostem tvorby názvů, podívejme se na to, co bylo právě nazváno „konverzemi“. „Konverzemi“ nazývám derivační procesy s nulovou sufixací. To znamená, že určité slovo se mění v jiné slovo beze změny formy. Zde rozlišujeme čtyři podtypy:

a) „prosté“ konverze, při nichž se apelativum (substantivum) převádí v onyma, srov. např. Balandis m. Ku (40169): < lit. balandis m. „holub“;^⁷

b) „dvojité“ konverze, při nichž kromě převodu apelativa v onyma dochází také k převodu adjektiva v substantivum, srov. např. Bedūgnis m. Ka (40254, 42932), Ku (40174) < lit. bedūgnis „bez dna“;^⁸

c) „pseudokonverze“ jsou konverze vypadající jako prosté konverze, které jsou však ve skutečnosti zpětnými derivacemi, srov. např. název jezera Šaułys m. (4) < *Šaulio/-ių ežeras (nikoli < šaulys m. ‚lovec, střelec‘);^⁹

^⁷ Srov. LitEW 31; Savukynas 1961: 219; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosyl ytė/Ermanytė 1963: 12; Vanagas 1970: 31; není registrováno u Vanagas 1981a; srov. Vanagas 1981b: 39, 77; ALEW 88; LVŽ 1: 322f.

^⁸ Srov. LitEW 38, 108; Savukynas 1961: 221; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosyl ytė/Ermanytė 1963: 16; Vanagas 1970: 44; Vanagas 1981a: 60f.; ALEW 101, 238; LVŽ 1: 414. – Srov. také limnonymum Bedūgnė f. (2) Al (42731) v Bichlmeier 2019a: § 2.2.1.1.1.

^⁹ Srov. LitEW 125; není registrováno u Vanagas 1970; srov. Vanagas 1981a: 327; ALEW 271.

122

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

Morfologie litevských toponym – rozdíly a paralely různých tříd názvů

d) „onymické konverze“, při nichž dochází k přenosu onyma z jedné onymické třídy do jiné onymické třídy, srov. např. název jezera Gadeikà f. Šv (42799) < PN Gadeìka^.10

2.5. Nyní se podívejme na dvě zvláštnosti litevské terminologie slovotvorby a tvorby názvů. První z nich jsou takzvané „koncovkové odvozeniny“, něm. Endungsableitungen, lit. galūnių vediniai, druhou pak takzvané „prefixální odvozeniny“, něm. Präfixableitungen, lit. priešdėlių vediniai.

2.5.1. Tyto „koncovkové odvozeniny“, něm. Endungsableitungen, lit. galūnių vediniai, se ukazují jako poněkud nehomogenní skupina:

2.5.1.1. K těmto formacím patří:

– prostá pluralizace běžných apelativ – ve skutečnosti tedy vůbec nejde o derivaci – a

– názvy, které vykazují synchronní alternaci kmenové samohlásky mezi názvem a apelativem. Jde však pouze o popis toho, co vidíme, nikoli o vysvětlení. Vysvětlení těchto formací se zdá být poněkud odlišné. Většinou, nebo přinejmenším ve svém jádru, se zdají být odvozeninami se sufixem obsahujícím jod. Tyto formace jsou tedy ve výsledku odvozeninami poměrně archaického druhu, neboť sufix *-iosloužil k tvorbě odvozenin, především adjektiv pertinence, již v praindoevropštině. Pokud tedy existuje apelativum nebo onyma XY a přidáme sufix *-io, získáme slovo s významem „náležející k XY nebo vztahující se k XY“. Pěknými příklady jsou staroslověnské/staroruské názvy míst, jako např. Jaroslav-lb „Jaroslavovo (město)“ < *Yaroslav-ia- ← staror. PN Yaroslavb, podobným případem je místní název pol. Przemyśl atd.

V našem korpusu nacházíme např.:

Ángė f. (1) Si (42698) < *angiiā- ← lit. angì-s f. „had“;¹¹ Angỹs m. (4) Si (42698) < *angi-ia- ← lit. angì-s f. „had“;¹²

¹⁰ Srov. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 41; Savukynas 1966a: 185, 186; Vanagas 1970: 107, 108, 134; Vanagas 1981a: 102; Vanagas 1981b: 32; Zinkevičius 2008: 281; LVŽ 3: 7.

¹¹ Srov. LitEW 10; není registrováno v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963; není registrováno v Savukynas 1960; není registrováno u Vanagas 1970; srov. Vanagas 1981a: 42 (Ãņĝė podle Būgy apud Vanagas s. v. Anginas); ALEW 40f.; LVŽ 1: 98f.

¹² Srov. LitEW 10; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 6; není registrováno v Savukynas 1960; není registrováno u Vanagas 1970; srov. Vanagas 1981a: 42; Vanagas 1981b: 77; ALEW 40f.; LVŽ 1: 98f.

Stať / Články

123

HARALD BICHLMEIER

Dum̃blis m. (2) Ka (42940), Ka (42945), Lz (40151) < *dumbl-ia- ← lit. dum̃blas m. „bahno (na dně jezera)“;^¹³ Samānius m. (2) Ka (42923) < *saman-iu- ← lit. sãmana, samanà f. „mech“;^¹⁴ Nemajūnė f. Lz, Šv (37117) < *Nemaĩn-iiā- ← lit. PIN Nemajūn-ai m. Pl.^¹⁵

2.5.1.2. Docházíme tedy k závěru, že tato synchronní třída z diachronního hlediska jednoduše neexistuje. Protože však pouze diachronní perspektiva nabízí vysvětlení – a právě ta hledáme –, bylo by lepší tuto třídu vypustit. Všichni její členové jsou buď prostými sufixálními odvozeninami, nebo plurálovými tvary základového slova (tedy nulovými odvozeninami [z plurálových tvarů]).

2.5.2. Dalším problematickým případem – pokud jde o terminologii – jsou takzvané „prefixální odvozeniny“, něm. Präfixableitungen, lit. priešdėlių vediniai. I zde máme co do činění s termínem, který se ze synchronního hlediska jeví jako bezproblémový, ale z historického, tedy explanačního hlediska by měl být opuštěn. Ačkoli některé z těchto formací vykazují pouze přidání prefixu na začátku základového slova, zdaleka větší počet formací vykazuje také změnu kmenové třídy na konci slova.

2.5.2.1. V obou případech bychom měli být přesnější: Pokud je přidán pouze prefix, nejde formálně o derivační proces, nýbrž o kompozici. Pokud je však kromě přidání prefixu změněna také kmenová třída, jde zde ve skutečnosti o proces cirkumfixace. Naprostá většina těchto formací tedy vykazuje derivační proces známý z germánských jazyků – mezi nimiž je i němčina – a ze slovanských jazyků: Základní formace byly kolektivy, jejich sémantika se však postupem času samozřejmě rozšiřovala, takže se zdá, že v litevštině tyto derivační procesy vykazují určitou kumulaci u několika typů onym.

2.5.2.2. Formace jako názvy luk a polí Pa-lazdynė ← lit. laz̃dynas, Pa-salaitys ← lit. salaitė (salà), Pa-sal̃ys ← lit. salà nakonec – na prabaltské nebo přinejmenším pralitevské úrovni – vykazují stejnou derivační strukturu jako jejich germánské a slovanské protějšky: PLith. *Pa-lazdīn-iiā ← PLith. *lazdīn-a- „líska“,

^¹³ Srov. LitEW 108; Savukynas 1962: 197; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosyl y tė/Ermanytė 1963: 35; Vanagas 1970: 11, 65, 148; Vanagas 1981a: 96; Vanagas 1981b: 65; ALEW 243; LVŽ 2: 386–388.

^¹⁴ Srov. LitEW 761; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosyl y tė/Ermanytė 1963: 142; Vanagas 1970: 69, 220; Vanagas 1981a: 289; Vanagas 1981b: 93.

^¹⁵ Srov. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosyl y tė/Ermanytė 1963: 108; není registrováno u Vanagas 1970; srov. Vanagas 1981a: 226.

124

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

Morfologie litevských toponym – rozdíly a paralely různých tříd názvů

*Pa-sal-ia- ← PLith. *salā- „ostrov, suché místo v bažině“ jsou zcela paralelní k novohochm. Berg m. „hora“ → Gebirge s. „pohoří, horské pásmo“ (PGerm. *berg-a- → *ga-berg-ia) nebo k srbochorv. Dūnav m. „Dunaj“ → Pӧdunāvље s. „oblast podél Dunaje“, čes. břeh m. „říční břeh“ → po-břež-í s. „oblast podél břehu“, ná-břež-í s. „promenáda podél říčního břehu“ (< csl. *bergъ: *po-/na-berg-bje < PSlav. *berg-a-: *pa/nā-berg-ia-).

2.6. Přejděme ke složeným názvům. Představují méně problémů a vykazují strukturálně jasné členění. Druhým členem složeniny je až na několik výjimek, kdy nacházíme adjektivum, substantivum, většinou označující vodní útvar, jako lit. ežeras m. „jezero“, zdrob. ežerėlis m., prūdas m. „rybník“, upė f. „řeka“ atd. Prvním členem složeniny může být buď onyma, nebo apelativum; pokud jde o apelativum, může jím být substantivum – což je nejčastější případ –, adjektivum nebo zřídka dokonce sloveso (kořenové). Druhý člen složeniny obvykle vykazuje změnu kmenové třídy, respektive kmenové samohlásky (u mladších vrstev složenin nikoli). Tato synchronní změna kmenové třídy je obvykle způsobena historickou změnou sufixu, zpravidla sufixem s jodem – týmž druhem jodu, který byl popsán výše v 2.5.1.1.

Teoreticky tedy nacházíme přinejmenším tyto typy:

A) apelativní první člen složeniny:

Aa) substantivum + substantivum:

Pelialapūkas¹⁶ m. (?) Ve (42896): lit. pelė f. „myš“ nebo lit. pėlūs m. pl. „plevy“¹⁷ + lit. lapūkas m. „podběl (Tussilago), blatouch (Caltha palustris), leknín (Nymphaea alba), list (zelí nebo podobně).¹⁸

Ab) substantivum + substantivum + změna kmenové třídy:

Vilkėzeris m. (1) Lp, Ve (42877): lit. vilkas „vlk“ a ežeras „jezero“.¹⁹

Ac) adjektivum + substantivum:

Šventupė²⁰ f. (?) Te (130781): lit. šventas „svatý“ a upė f. „řeka“.²¹

¹⁶ Název není v databázi opatřen přízvukem.

¹⁷ Srov. LitEW 565f.,568f.; ALEW 751f., 754f.

¹⁸ Není registrováno u Vanagas 1970; není registrováno u Vanagas 1981a.

¹⁹ Srov. LitEW 125, 1251f.; Vanagas 1970: 231; Vanagas 1981a: 384; Vanagas 1981b: 40, 42, 82; ALEW 271, 1243f.

²⁰ Název není v databázi opatřen přízvukem.

²¹ Srov. LitEW 1041f., 1169; Vanagas 1970: 247; Vanagas 1981a: 337f.; Vanagas 1981b: 111; ALEW 1060–1062, 1155f.

Stať / Články

125

HARALD BICHLMEIER

Ad) adjektivum + substantivum + změna kmenové třídy: Bāltabalė f. (1) Šv (42792): lit. báltas „bílý“ a balà f. „bažina“,^²² Senáupis m. (1) Si (133679): lit. šẽnas „starý“ a ùpė f. „řeka“.^²³

Ae) adjektivum + adjektivum: V korpusu není doloženo.

Af) adjektivum + adjektivum + změna kmenové třídy: Lapõčiazalis m. (1) Se (120807): lit. lapõtas „mající listy“ a žãlias „zelený“.^²⁴

Ag) sloveso + substantivum: Zūrzaupė f. (1) Si (133303): lit. zur̃zti „bzučet, hučet, praskat“ a lit. ùpė f. „řeka“.^²⁵

Ah) sloveso + substantivum + změna kmenové třídy: Šliaũžupis f. (1) Al (39512): lit. šliaũžti „jít pomalu, vléct se, plazit se“ a ùpė f. „řeka“.^²⁶

B) onymický první člen složeniny: Ba) onymum + substantivum: Stasiūpė f. (1) Lp (93705): lit. PN Stasỹs a lit. ùpė f. „řeka“.^²⁷

Bb) onymum + substantivum + změna kmenové třídy: Gũdežeris m. (1) Ve (43073): etnonymum lit. gùdas „Bělorus“ a ẽžeras „jezero“,^²⁸ Račkũpỹs m. (3b) Al (120573): lit. PN Račkỹs nebo Račkùs a lit. ùpė f. „řeka“.^²⁹

2.7. Posledním způsobem tvoření místních jmen je tvorba syntaktických jednotek. Většinou se skládají ze dvou částí, zřídka ze tří. Druhý člen je vždy řídící

^²²Srov. LitEW 30f., 32; v Savukynas 1961 není doloženo; srov. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 13; Vanagas 1970: 251, 252, 254; Vanagas 1981a: 56; ALEW 87, 89f.; LVŽ 1: 338.

^²³Srov. LitEW 775, 1169; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 144; Vanagas 1970: 248, 252; Vanagas 1981a: 296 (s.v. Senūtė); Vanagas 1981b: 71; ALEW 901f., 1155f.

^²⁴Srov. LitEW 339f., 1287; ve Vanagas 1970 není doloženo; srov. Vanagas 1981a: 181; ALEW 1285f.

^²⁵Srov. LitEW 1169, 1280f.; v Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963 není doloženo; srov. Vanagas 1970: 240; Vanagas 1981a: 395; ALEW 1155f.; Zinkevičius 2008: 582.

^²⁶Srov. LitEW 1003, 1169; Vanagas 1970: 252; Vanagas 1981a: 334; ALEW 1044, 1155f.

^²⁷Srov. LitEW 1159; ve Vanagas 1970 není doloženo; ve Vanagas 1981a není doloženo; srov. ALEW 1155f.; Zinkevičius 2008: 345, 475.

^²⁸Srov. LitEW 125, 174; Savukynas 1966a: 193; Vanagas 1970: 238; Vanagas 1981a: 125f.; Vanagas 1981b: 115; ALEW 271; LVŽ 3: 333, 341.

^²⁹Srov. LitEW 1169; ve Vanagas 1970 není doloženo; ve Vanagas 1981a není doloženo; srov. ALEW 1155f.; Zinkevičius 2008: 515.

126

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

Morfologie litevských toponym – rozdíly a paralely různých tříd jmen

substantivum, první člen je buď shodný adjektivní přívlastek, nebo závislé substantivum v genitivu, které může být buď apelativem, nebo jménem; pokud jde o jméno, může to být antroponymum nebo toponymum.

A) shodná struktura:

Aa) adjektivum + substantivum:

Gilulis nendrȳnas m. Lp (94814): lit. gilūs „hluboký“ + (kolektivní) nen-dr̄ynas „místo s rákosím“.³⁰

Ab) adjektivum + onymum:

Baltoji Ąnčia f. (1) Lp, Ve (35048): lit. báltas „bílý“³¹ + jméno jezera Ąnčia.³²

B) struktury závislosti:

Ba) substantivum [Gen.] + substantivum:

Gluosnių griovis³³ m. Al (120557): gen. pl. lit. glúosnis m. „vrba“ + lit. griõvis m. „příkop, strouha“,³⁴

Bb) onymum [Gen.] + substantivum:

Ãniškio ežeras³⁵ m. Al, Kr (42692): PIN Ãniškis + lit. ẽžeras m. „jezero“.

2.8. Jak již bylo uvedeno výše, úkolem autora v projektu bylo analyzovat jména jezer a řek. Teoreticky by samozřejmě bylo možné provést další členění a v budoucnu bude třeba prozkoumat, zda se tato členění založená na mimojazykové realitě odrážejí v odlišných přístupech k pojmenovávání těchto entit. Takové rozdíly by se mohly projevit v rozdílném zastoupení jednotlivých typů, jimiž lze jména tvořit.

Limnonyma/jména jezer jsou zde chápána jako názvy převážně stojatých vodních ploch. Ty mohou být přírodní nebo umělé, vytvořené člověkem. Lze tedy předpokládat, že v názvech umělých jezer by teoreticky mohlo být obsaženo více antroponym a toponym, protože mohla být častěji pojmenována po osobě, která je vytvořila nebo nechala vytvořit či je vlastnila, případně po vesnici nebo usedlosti, v jejichž blízkosti byla vyhloubena. Protože však databáze takové údaje nenabízí, nemůžeme o tom mnoho říci. Totéž může platit i pro názvy řek, nebo obecněji pro názvy tekoucích vodních ploch, na rozdíl od

³⁰Srov. LitEW 151, 493f.; v Savukynas 1966a není doloženo; ve Vanagas 1970 není doloženo; ve Vanagas 1981a není doloženo; srov. ALEW 324, 694f.; v LVŽ 3 není doloženo.

³¹Srov. LitEW 32; ALEW 89f.

³²Srov. Vanagas 1970: 275; Vanagas 1981a: 42.

³³Jméno je v databázi bez přízvuků.

³⁴Srov. LitEW 158, 171; ve Vanagas 1970 není doloženo; ve Vanagas 1981a není doloženo; srov. ALEW 346, 366f.; LVŽ 3: 228.

³⁵Srov. LitEW 125; Vanagas 1970: 266; Vanagas 1981a: 42; Pupkis 2002: 22; ALEW 271; LVŽ 1: 103.

Straipsniai / Články

127

HARALD BICHLMEIER

pojmenováním přírodních řek a potoků oproti kanálům, příkopům atd. Tyto vnitřní podskupiny tedy zatím nelze zkoumat kvůli nedostatku údajů v databázi – bylo by třeba provést archivní výzkum. Jako vždy by to na jedné straně byla velmi časově náročná práce, na druhé straně by však mohla vést k poměrně zajímavým výsledkům.

2.8.1. S našimi výsledky však můžeme porovnat strategie pojmenovávání řek a potoků na jedné straně se strategiemi pojmenovávání jezer a rybníků na straně druhé; jak se ukazuje, mezi oběma skupinami existují dosti pozoruhodné rozdíly v procentním zastoupení určitých typů tvoření jmen, a tedy i v pořadí jednotlivých typů. Výsledky vycházejí z úplného korpusu daného regionu, tedy z 240 jmen jezer a 183 jmen řek. Zatím však nemůžeme říci, zda jsou tyto výsledky reprezentativní pro celé Litvu, protože podle mého vědomí takový výzkum ve zbytku země dosud chybí. Pro Džūkiji však skutečně ukazují výrazné rozdíly:

2.8.2. Sestavíme-li frekvenční hierarchii různých formací jmen jezer a řek, dostaneme:

a) u jmen jezer: deriváty se sufixem (43,75%) > syntaktická jména (18,75%) > konverze (17,92%) > deriváty s koncovkou (10,42%) > složená jména (08,33%) a b) u jmen řek: deriváty se sufixem (26,23%) > syntaktická jména (22,95%) > deriváty s koncovkou (18,03%) > konverze (17,49%) > složená jména (14,75%)

Vidíme tedy, že u jmen jezer tvoří deriváty se sufixem jednoznačně nejvýraznější podskupinu s téměř 44%, přičemž jsou téměř 2,5krát častější než syntaktická jména. Tatáž podskupina je nejčastější i u jmen řek, ale s podílem o něco vyšším než čtvrtina je jen nepatrně častější než syntaktická jména, která tvoří téměř čtvrtinu.

2.8.3. Jak bylo uvedeno výše (§ 2.5.), deriváty s koncovkou se v litevské lingvistice a onomastice berou jako samostatná skupina, ve skutečnosti však nejsou ničím jiným než zvláštní skupinou derivátů se sufixem. Můžeme je tedy diachronně zahrnout pod deriváty se sufixem. Docházíme tak k následující hierarchii pro

128

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

Morfologie litevských toponym – rozdíly a paralely různých tříd jmen

a) jména jezer:

deriváty se sufixem včetně derivátů s koncovkou (54,17%)

> syntaktická jména (18,75%)

> konverze (17,92%)

> složená jména (08,33%)

a

b) u jmen řek:

deriváty se sufixem včetně derivátů s koncovkou (44,26%)

> syntaktická jména (22,95%)

> konverze (18,67%)

> složená jména (14,75%)

Jak je patrné, hierarchická struktura jmen řek a jmen jezer je nyní stejná, avšak četnost podtříd se v některých bodech stále značně liší, totiž na vrcholu a na konci hierarchií. Jména jezer vykazují výrazně vyšší podíl derivátů a výrazně nižší podíl složených jmen než jména řek.

2.8.4.

Učiňme poslední krok: Konverze nejsou ve skutečnosti ničím jiným než derivacemi s nulovým sufixem (viz výše § 2.4.4.). Nakonec tedy jsou deriváty. Docházíme tak k následujícím výsledkům:

a) jména jezer:

deriváty se sufixem včetně derivátů s koncovkou a konverzí (72,09%)

> syntaktická jména (18,75%)

> složená jména (08,33%)

a u

b) jmen řek zjišťujeme:

deriváty se sufixem včetně derivátů s koncovkou a konverzí (62,91%)

> syntaktická jména (22,95%)

> složená jména (14,75%)

Tyto souhrnné výsledky potvrzují výše uvedený závěr: deriváty jsou u jmen jezer výrazně častější, zatímco složená jména jsou výrazně častější u jmen řek. Syntaktická jména zaujímají střední pozice, s mírně více než pětinou u jmen řek a mírně méně než pětinou u jmen jezer.

2.9.

Protože podle mého vědomí dosud neexistuje žádný celkový přehled formací jmen řek a jezer v Litvě, nemůžeme říci, zda je náš výsledek podle litevských měřítek „normální“, nebo zda vykazuje významnou odchylku od průměru. K tomu bude zapotřebí dalšího výzkumu. Až bude takový výzkum konečně proveden, bude možné tyto výsledky vhodně porovnat s podobnými výsledky z jiných onymických krajin. Ve skutečnosti se však domnívám, že takový výzkum v

Straipsniai / Články

129

HARALD BICHLMEIER

jiných onymických krajinách bude rovněž teprve nutné provést. Každopádně si nejsem vědom takového výzkumu v jiných baltských či slovanských zemích, tím méně v Německu. Jedním z důvodů může být prostě to, že jinde chybějí databáze, jako je Lietuvos vietovardžių geoin-formacinė duomenų bazė.

3. DVĚ ETYMOLOGIE

Na závěr – a protože etymologie je zkrátka mým oblíbeným oborem – chci stručně pojednat o etymologiích dvou jmen, která se objevila v korpusu. Jedno je zpočátku poněkud nudné, protože jeho etymologie je již po desetiletí nezpochybňována, druhé je zajímavé především z hlediska dějin bádání, staroevropské hydronymie a indoevropské lingvistiky. Tato dvě jména navíc spojuje jeden společný rys: patří k velmi malé skupině jmen z naší výzkumné oblasti, u nichž je poměrně vysoká pravděpodobnost, že jsou baltského, snad předproto-baltského původu.

3.1. Nejprve bude pojednáno o tom méně zajímavém, o jménu největší řeky protékající Litvou, Nẽmunas:

3.1.1. Podle mnoha badatelů se hydronymum Nẽmunas m. (3b) Al, Lp (37080) vrací k adjektivu PBalt. *nemuna- „zakřivený, křivolaký“. Z hlediska sémantiky jde o poměrně vhodnou volbu pro tuto řeku – stejně jako pro většinu pomalu tekoucích řek v rovinách východní a severovýchodní Evropy. Toto adjektivum je považováno za sekundární derivát v *-na– (< PIE *-nó-) od substantiva s kmenem na u PBalt. *nemu- „křivka, ohyb“ od kořene PIE *nem- „ohýbat“. Obvykle se nyní má za to, že význam tohoto kořene byl spíše „klanět se, sklánět dolů“ (tak LIV² 453f.). Tím ovšem výše uvedená etymologie působí méně přímočaře. Přesto by snad mohla být správná.

Kromě toho však v litevštině najdeme také slova jako lit. nẽmuogė f. „ostružina“ nebo nemùnė f. „houba rostoucí v bažinatých, vlhkých oblastech“. Argumentace umožňující vysvětlení těchto dvou názvů rostlin je zhruba následující:

Vycházíme-li z významu „křivka, ohyb“, dospějeme k adjektivu „mající křivky, ohyby“; „mající křivky“ lze pak reinterpretovat jako „jsoucí nerovný, nikoli plochý“, což může nakonec vést k významu „mající vyšší a hlubší místa nebo části“.

Poté se vývoj větví dvěma směry:

a) „mající vyšší místa nebo části“ → „jsoucí suchý“ → „mající suché dno/půdu“ → „les“

130

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

Morfologie litevských toponym – rozdíly a paralely různých tříd jmen

→ „jedlový les“

→ nẽm–uogė *„les–bobule“ > „ostružina“;

b) „mající hlubší místa nebo části“

→ „jsoucí vlhký“

→ „bažina“

→ nemūnė „bažinná–houba“.

3.1.2. Do diskuse samozřejmě nějak vstupuje také lat. nemus n. „(posvátný) háj“. Obecně se má za to, že původní význam byl „místo, kde se bohům přiděluje jejich podíl“. Máme tedy v latině – vedle PIE *nem–u–, které pravděpodobně pokračuje v baltských jazycích – také kmen na s, PIE *nem–e/os–, který nacházíme rovněž v indoiránštině. Zda je toto latinské slovo totožné s OI nāmas– n. „úcta“, OAv. namah– n. „úcta“, závisí nakonec na odpovědi na otázku, zda v PIE existovaly dva kořeny *nem₁ „přidělovat“ a *nem₂ „klonit se, ohýbat se“ (tak LIV² 453f.), nebo zda existoval pouze jeden kořen PIE *nem– „rozdělovat“ (tak EDLIL 405). Pokud je správná posledně uvedená verze, bude možná nutné vytvořit novou etymologii hydronyma Nẽmunas, protože v takovém případě už jen stěží můžeme předpokládat etymologii s významem „křivolaký, zakřivený“.

Možná musíme pro baltské jazyky předpokládat podobný sémantický vývoj jako v latině, kde vývoj vede od „místa, kde se přidělují podíly (bohům)“ k „lesu“. Pokud je to správně, PBalt. *nem–u– mohlo rovněž znamenat „les“, stejně jako PItal. *nem–e/os–, což vede k závěru, že PBalt. *nemu–na– mohlo znamenat „mající kolem sebe lesy“. Tento význam se mohl odrážet také v názvech rostlin nẽmuogė a nemūnė. Samozřejmě si tím v tuto chvíli nemůžeme být zcela jisti – ale stojí za to o tom přemýšlet.

3.2. Druhým zajímavým jménem, na které jsem během projektu narazil, bylo jméno jezera Atesys _{m. (3ᵇ) Al, Mrs, Si (42705)}^³⁶ a odpovídající jméno řeky Atesė f. (3ᵇ) Si (34967):^³⁷

³⁶ Srov. Savukynas 1960: 298; Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 9; Schmid 1971: 41f. s pozn. 20; Schmid 1972: 7; Vanagas 1970: 137; Vanagas 1981a: 50; Vanagas 1981b: 74, 96, 131; Küh ebacher 1995: 65f. (se zcela odlišnou etymologií pro At(h)esis/Etsch); Pupkis 2002: 29; LVŽ 1: 201.

³⁷ Srov. Savukynas/Vanagas/Vitkauskas/Vosylytė/Ermanytė 1963: 9; Vanagas 1970: 137, 205; Schmid 1971: 41f. s pozn. 20; Schmid 1972: 7; Vanagas 1981a: 50; Vanagas 1981b: 74; Küh ebacher 1995: 65f.; Pupkis 2002: 29; LVŽ 1: 201, 204.

Straipsniai / Články

131

HARALD BICHLMEIER

3.2.1. Jméno jezera lit. Atesỹs (3ᵇ) lze vysledovat k předloze PBalt. *at-es-(i)id̯-. Podle obecného názoru je toto jméno součástí širších evropských souvislostí a často se srovnává se jménem jihotyrolské řeky Etsch, doloženým ve starověku jako At(h)esis. Zda At(h)esis vychází z *at-es-io-, což by odpovídalo litevské formě, nebo z *at-es-i, nemůžeme určit. O obou jménech se obecně říká, že pocházejí z kořene PIE *h₂et(h₂)- „jít, putovat“.³⁸ Zde nejspíše vidíme derivát od kmene na s PIE *h₂et(h₂)-es- „putování, chůze“.

Sémantika však zůstává problémem: Atesỹs je jméno jezera – a bloumání, tj. pohyb vpřed jedním směrem, není právě tím, co jezera obvykle dělají. Docházíme tedy k závěru, že rovnice Atesỹs: At(h)esis/Etsch, nacházená v onomastické literatuře od dob Hanse Kraheho a Wolfganga P. Schmida, nemusí být zcela správná. W. P. Schmid někdy uvádí vedle Atesys také Atesē, stejně jako Greule citující Schmida (srov. DGNB 135), avšak obě jména jsou zahrnuta pod jedním heslem jako „Gewässernamen“ (hydronyma) a nejsou rozlišena jako jméno jezera a jméno řeky. Pokud nechceme předpokládat, že alpská a litevská jména jsou nezávislá, nýbrž paralelní formace, musíme hledat spojení – je však jiné, než se dosud předpokládalo.

Další souvislost se údajně hledá s thráckým (*)at(–u)–, které má údajně znamenat „tok, bystřina“.³⁹ Thráčtina jakožto „Trümmersprache“, o níž téměř nic nevíme, je však špatným kandidátem k dokazování čehokoli. Spolu s lat. annus „rok“ < PIE *h₂et(h₂)-no- (srov. EDIL 43f.) a snad thráckým *at(u)– může litevské hydronymum odkazovat ke skupině slov vykazujících sufixy z takzvaného systému sufixů Calandova-Wackernagelova (k tomu srov. Bichlmeier 2014 s další literaturou).

3.2.2. Pokud je tato etymologie správná, pak se z hlediska sémantiky zdá pravděpodobnější, že jméno jezera Atesỹs je sekundárním derivátem jména řeky lit. Atesē < PBalt. *at-es-iid̯a-. To, že jméno řeky je založeno na slově znamenajícím „tulák“ nebo „putování“, je poměrně triviální, přesto bychom stále museli vysvětlit, jak tento derivát s koncovkou skutečně vznikl a proč se zde ženský rod jeví jako primární – obvykle je tomu naopak.

3.2.3. V Litvě existuje několik dalších hydronym, která mají na konci stejnou kombinaci sufixů – a nemají žádné vazby na formace mimo Litvu. Například lit. Eglesỹs (lit. ėglė f. „jedle“),

³⁸ Srov. LIV² 273; IEW 69.

³⁹ Srov. Duridanov 1969: 90.

132

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

Morfologie litevských toponym – rozdíly a paralely různých tříd jmen

Žalesÿs (lit. žãlias „zelený“) atd.^⁴⁰ Máme však problém, že prvek at- nelze vnitrolitevsky nijak propojit. Na druhé straně jsou hydronyma se sufixálním prvkem -es známa především z východní Litvy.^⁴¹

3.2.4. Nakonec tedy musíme říci: Spojení mezi Atesÿs a Athesis „Etsch“ s největší pravděpodobností existuje, není však přímé, protože Atesÿs je jméno jezera. Primární souvislost je s lit. Atesẽ < PBalt. *at-es-iã–, což může být vnitrobaltská přestavba staršího *at-es-i-, které se snad zachovalo také v Athesis/Etsch.

4. ZÁVĚRY

Co se můžeme dozvědět ze všeho, co zde bylo představeno? Především tři věci:

1. Analýza a výklad jmen jsou vždy diachronní záležitostí; synchronní lingvistika téměř nikdy nic nevysvětluje.

2. Stojí za to podívat se blíže na sémantiku a strukturu podskupin jmen, které byly dosud často pojednávány společně: Komparativní analýza dvou podskupin hydronym, potamonym a limnonym džūkijského regionu, ukázala významné rozdíly v procentním zastoupení nalezených typů tvorby jmen. K určení, zda jde o běžný rys v celé Litvě, nebo o něco zvláštního, je zapotřebí dalšího výzkumu týkajícího se zbytku Litvy. V tomto směru by bylo možné provést i další výzkum: srovnání agronym a leimononym mezi mikrotoponymy by rovněž mohlo přinést zajímavé výsledky.

3. Vždy stojí za námahu a často je dokonce nutné ověřit, zda jsou staré etymologie stále platné. Čím jsou etymologie starší, tím více to platí.

ZKRATKY

Al – Alytuské seniūnija Croat. – chorvatský CSlav. – praslovanský dimin. – deminutivum Germ. – německý Ka – Kapčiamiestis (Rayon Lazdijai)

^⁴⁰Srov. Vanagas 1970: 137f.; Vanagas 1981a: 99, 397. ^⁴¹ Srov. Skardžius 1943/1996: 311–313; Vanagas 1970: 136–138.

Straipsniai / Články

133

HARALD BICHLMEIER

No – Noragelis (Rayon Lazdijai) Kr – Krokialaukis (Rayon Alytus) Ku – Kučiūnai (Rayon Lazdijai) lit. – litevský Lp – Leipalingis (Rayon Druskininkai) Lz – Lazdijai (Rayon Lazdijai) Mrs – Miroslavas (Rayon Alytus) NHG – nová horní němčina ORuss. – stará ruština PGerm. – pragermánský PBalt. – prabaltský PItal. – praitalský PLith. – pralitevský Pol. – polský Pl. – plurál PIN – místní jméno PN – osobní jméno PSlav. – praslovanský Se – Seirijai (Rayon Lazdijai) Serb. – srbský Sg. – singulár Si – Simnas (Rayon Alytus) Še – Šeštokai (Rayon Lazdijai) Šl – Šlavantai (Rayon Lazdijai) Šv – Šventežeris (Rayon Lazdijai) Te – Teizai (Rayon Lazdijai) Ve – Veisiejai (Rayon Lazdijai)

BIBLIOGRAPHY

Adamonytė Veronika 2019: Ursprung und Bildung der mit menschlicher wirtschaftlicher Tätigkeit verbundenen Agronyme der Gemeinden Kapčiamiestis und Veisiejai. – Grasilda Blažienė, Laimutis Bilkis (eds.): Litauische Orts-, Flurund Gewässernamen im europäischen Kontext. (Schriftenreihe der Gesellschaft für baltische Studien 2). Hamburg: Baar 2019, 287–313.

ALEW – Altlitauisches etymologisches Wörterbuch. Vol. 1: A–M. Vol. 2: N–Ž. Unter der Leitung von Wolfgang Hock und der Mitarbeit von Elvira–Julia Bukeviciūtė und Christiane Schiller bearb. von Rainer Fecht, Anna Helene Feulner, Eugen Hill und Dagmar S. Wodtko. Bd. 3: Verzeichnisse und Indices. Unter der Leitung von Wolfgang

134

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

The Morphology of Lithuanian Toponyms – Differences and Parallels of Different Classes of Names

Hock und der Mitarbeit vieler anderer bearb. von Rainer Fecht. (Studien zur historisch-vergleichenden Sprachwissenschaft 7), Hamburg: Baar 2015.

Bez laj France 1956–1961: Slovenska vodna imena. I. del (A–L). II. del (M–Ž), Ljubljana: Slovenska Akademija Znanosti in Umetnosti.

Bichlmeier Harald 2014: Caland System and Greek. – Georgios Giannakis (ed.): Encyclopedia of Ancient Greek Language and Linguistics [EAGLL], Leiden, Boston: Brill, 256–260.

Bichlmeier Harald 2019a: Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südau(k)staiten (Teil 2). – Acta Linguistica Lithuanica 80, 195–263. DOI: https://doi.org/10.35321/all80-09

Bichlmeier Harald 2019b: Morphologische und semantische Analyse der Gewässernamen des westlichen Südwestaukštaiten. – Grasilda Blažienė, Laimutis Bilkis (eds.): Litauische Orts-, Flurund Gewässernamen im europäischen Kontext. (Schriftenreihe der Gesellschaft für baltische Studien 2), Hamburg: Baar 2019, 13–83.

Bichlmeier Harald 2020: Die häufigsten Suffixe in Familiennamen slawischer Herkunft: ein etymologischer Überblick. – Namenkundliche Informationen 111 (2019[2020]), 123–152.

Bilkis Laimutis 2019: Ursprung und Motivation der Helonyme. – Grasilda Blažienė, Laimutis Bilkis (eds.): Litauische Orts-, Flurund Gewässernamen im europäischen Kontext. (Schriftenreihe der Gesellschaft für baltische Studien 2), Hamburg: Baar 2019, 85–123.

DGNB – Greule Albrecht 2014: Deutsches Gewässernamenbuch. Etymologie der Gewässernamen und der zugehörigen Gebiets-, Siedlungsund Flurnamen. Unter Mitarbeit von Sabine Hackl-Rößler, Berlin, Boston: de Gruyter.

Duridanov Ivan 1969. Thrakisch-dakische Studien. Erster Teil: Die thrakischund dakisch-baltischen Sprachbeziehungen, Sofia: Verlag der Bulgarischen Akademie der Wissenschaften.

EDLIL – de Vaan Michiel 2008: Etymological Dictionary of Latin and the other Italic Languages. (Leiden Indo-European Etymological Dictionary Series 7), Leiden, Boston: Brill.

ESSZI – Snoj Marko 2009: Etimološki slovar slovenskih zemljepisnih imen, Ljubljana: Modrijan / Založba ZRC.

IEW – Pokorny Julius 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch I, Band. München, Basel: Francke.

Kač inaitė–Vrubliauskienė Dalia 2019: Ursprung und Motivation der südwestaukštaitischen Oronyme. – Grasilda Blažienė, Laimutis Bilkis (eds.): Litauische Orts-,

Straipsniai / Articles

135

HARALD BICHLMEIER

Flurund Gewässernamen im europäischen Kontext. (Schriftenreihe der Gesellschaft für baltische Studien 2), Hamburg: Baar 2019, 185–220.

Kühebacher Egon 1995: Die geschichtlich gewachsenen Namen der Täler, Flüsse, Bäche und Seen. (Die Ortsnamen Südtirols und ihre Geschichte 2), Bozen: Athesia.

LitEW – Fraenkel Ernst 1962–1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch. 2 vols. (Indogermanische Bibliothek: 2. Reihe Wörterbücher), Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

LIV² – Rix Helmut et al. 2001: Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen. Zweite, verb. u. erw. Aufl., Wiesbaden: Reichert.

LVŽ 1 – Bilkis Laimutis (ed.) 2008: Lietuvos vietovardžių žodynas I, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

LVŽ 2 – Bilkis Laimutis (ed.) 2014: Lietuvos vietovardžių žodynas II, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

LVŽ 3 – Bilkis Laimutis (ed.) 2018: Lietuvos vietovardžių žodynas III, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Mickienė Ilona 2019a: Südwestaukštaitische Drymonyme. Entstehung und Bildung. – Grasil­da Blažienė, Laimutis Bilkis (eds.): Litauische Orts-, Flurund Gewässernamen im europäischen Kontext. (Schriftenreihe der Gesellschaft für baltische Studien 2), Hamburg: Baar 2019, 221–249.

Mickienė Ilona 2019b: Die Onyme der Region Südwest–Aukštaitija: Überblick über Ursprung und Bildung der Wiesennamen. – Grasil­da Blažienė, Laimutis Bilkis (eds.): Litauische Orts-, Flurund Gewässernamen im europäischen Kontext. (Schriftenreihe der Gesellschaft für baltische Studien 2), Hamburg: Baar 2019, 251–286.

PKEŽ – Mažiulis Vytautas 1988–1997: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 4, Vilnius: Mokslas.

PKEŽ² – Mažiulis Vytautas 2013: Prūsų kalbos etimologijos žodynas. Antrasis pataisytas ir papildytas leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. Available at: http://www.prusistika.flf.vu.lt [without the pagination of the print version].

Pupkis Aldonas (ed.) 2002: Vietovardžių žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Savukynas Bronys 1960: Ežerų vardai [A]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 3, 289–299.

Savukynas Bronys 1961: Ežerų vardai [B]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 4, 216–226.

136

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII

The Morphology of Lithuanian Toponyms – Differences and Parallels of Different Classes of Names

Savukynas Bronys 1962: Ežerų vardai [Č–D]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 5, 191–198.

Savukynas Bronys 1966a: Ežerų vardai [E–G]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 8, 183–194.

Savukynas Bronys 1966b: K probleme zapadnobaltišskogo substrata v jugozapadnoj Litve. – Baltistica 1/2, 165–176.

Savukynas Bronys, Vanagas Aleksandras, Vitkauskas Vytautas, Vosylytė Klementina, Ermantytė Irena 1963: Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Schmid Wolfgang P. 1971: Zum litauischen Flussnamen Aitra. – Baltistica 7/1, 37–42.

Schmid Wolfgang P. 1972: Baltische Gewässernamen und die Vorgeschichte Europas. – Indogermanische Forschungen 77/1, 1–18.

Skardžius Pranas 1943/1996: Lietuvių kalbos žodžių daryba / Die Wortbildung im Litauischen, Vilnius/Wilna: Lietuvos mokslų akademija, Lietuvių kalbos institutas / Litauische Akademie der Wissenschaften, Institut für litauische Sprachforschung 1943. [Reprint: Rosinas Albertas (ed.): Skardžius Pranas: Rinktiniai Raštai 1. Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1996.]

Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba, Vilnius: Mintis.

Vanagas Aleksandras 1981a: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mokslas.

Vanagas Aleksandras 1981b: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių onomastikos tyrinėjimai = Lietuvių kalbotyros klausimai XXI, 4–153.

Zinkevičius Zigmas 2008: Lietuvių asmenvardžiai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Lietuvių toponimijos morfologija – įvairių vardų grupių skirtumai ir paralelės

SANTRAUKA

Straipsnio pradžioje kritiškai analizuojama ir tikslinama lietuviškų žodžių ir tikrinių vardų darybos terminija, pavyzdžiui, galūniniai vediniai ‘Endungsableitung’, priešdėliniai vediniai ‘Präfixableitung’ ir konversija ‘Konversion’. Antrojoje dalyje atliekama pietvakarių aukštaičių (dzūkų) upių ir ežerų vardų lyginamoji analizė, iš kurios aiškėja, kad abiejų

Straipsniai / Articles

137

HARALD BICHLMEIER

vandenvardžių grupių darbai būdingi tie patys darybos būdai, tik jų dažnumas kiekvienoje grupėje gana stipriai skiriasi. Stambiau klasifikuojant vedinius pastebima ta pati sintaksinių vedinių ir dūrinių hierarchija – ežerų vardų, kaip vedinių, žymiai daugiau, o dūrinių atvirkščiai – proporcingai mažiau negu upėvardžių. Mėginant detaliau klasifikuoti darybos principus, gaunami įvairesni rezultatai. Trečiojoje straipsnio dalyje pateikiamas upėvardžio Nemunas ir ežerų Atėsys bei Atesė patikslintas etimologinis aiškinimas ir susiję komentarai.

Įteikta 2020 m. kovo 6 d.

HARALD BICHLMEIER

Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg Orientalisches Institut Seminar für Indogermanistik und Allgemeine Sprachwissenschaft Ludwig-Wucherer-Str. 2 D-06099 Halle (Saale) [email protected]

Sächsische Akademie der Wissenschaften zu Leipzig Arbeitsstelle Jena: Etymologisches Wörterbuch des Althochdeutschen Zwätzengasse 12a D-07743 Jena [email protected]

138

Acta Linguistica Lithuanica LXXXII