IRINA MIKHAILOVNA GANZHINA

Katedra ruského jazyka Tverské státní univerzity

ORCID id: orcid.org/0000-0002-5081-9693

Oblasti výzkumu: historická onomastika, antroponymie.

DOI: doi.org/10.35321/all85-08

O DERIVAČNÍM POTENCIÁLU KŘESŤANSKÝCH OSOBNÍCH JMEN VE STŘEDOVĚKÉ OBCHODNÍ PÍSEMNOSTI

O derivačním potenciálu křesťanských osobních jmen ve středověké obchodní písemnosti

ANOTACE

Článek zkoumá derivaci teritoriálního systému forem křesťanských osobních jmen zaznamenaných v tverských obchodních dokumentech ze 16.^th–17.^th století. Autorka se zaměřuje na slovotvorné mechanismy, které přispěly ke vzniku četných hovorových podob jmen. Právě tyto strukturální transformace spolu s fonetickými změnami vytvářejí jedinečný antroponymický „vzorec“ každého konkrétního území.

KLÍČOVÁ SLOVA: historická regionální antroponymie, křesťanské osobní jméno, plná podoba jména, kvalitativ, formant, jmenné hnízdo, afix, invariant.

ANOTACE

Článek pojednává o vzniku teritoriálního systému forem křesťanských osobních jmen zaznamenaného v tverských obchodních dokumentech 16.–17. století. Autorka věnuje hlavní pozornost slovotvorným mechanismům, které přispěly ke vzniku četných hovorových podob jmen. Právě tyto strukturální transformace spolu s fonetickými změnami vytvářejí jedinečný antroponymický „model“ každého konkrétního území.

KLÍČOVÁ SLOVA: historická regionální antroponymie, křesťanské osobní jméno, plná podoba jména, kvalitativ, formant, jmenné hnízdo, afix, (in)variant.

160

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

On the Derivational Potential of Christian Personal Names in Medieval Business Writing

ÚVOD

16.–17. století je důležitým obdobím v dějinách ruského antroponymického systému, kdy se utvářejí normy ruského národního jazyka a spolu s nimi i antroponymické normy. Základem národního jazyka se stal „hovorový jazyk moskevské Rusi v celé jeho složité rozmanitosti […] – významnější a určující než tradice knižněslovanského jazyka.“ (Ларин 1944: 17). Historikové jazyka přitom upozorňují, že důležitým charakteristickým rysem utváření národního jazyka je organické sbližování dříve protikladných a oddělených systémů spisovného a hovorového jazyka, jejich kontaminace (Ларин 1961: 25). Obdobný proces vzájemného působení knižních tradic a hovorového jazyka s převahou druhého z nich pozorujeme i v antroponymickém systému zkoumaného období.

Předmětem tohoto výzkumu jsou křesťanská osobní jména a jejich četné podoby vzniklé v hovorové řeči, které se v přednárodním období užívaly na území Tverska.

Cílem výzkumu je popsat derivační možnosti cizojazyčných křesťanských osobních jmen na území Tverska v období utváření ruského národního jazyka, jejich morfologickou a slovotvornou přestavbu, k níž docházelo v lidové řeči jak u plných, tak u kvalitativních podob.

Prameny výzkumu představují regionální památky písemnictví přednárodního období, konkrétně obchodní texty 16.–17. století (АФЗХ, ДК, КБП, НВЖМ, НМБМ, ПК, ПСЭИ, ТА, ТД, ТДП, ТПК, ЦБИ), které zaznamenaly velké množství různých variant a forem křesťanských osobních jmen a odrážejí živou hovorovou řeč doby, kdy se utvářely základní antroponymické normy (oficiální i hovorově-každodenní).

METODY VÝZKUMU

V průběhu práce byly použity metody tradiční pro onomastický výzkum: deskriptivní metoda (zahrnující sběr materiálu, posloupnost popisu, jeho systematizaci a charakteristiku), jakož i postupy formantové metody (vyčlenění formantu antroponyma a stanovení onomastické řady na základě identity formantů v osobních jménech). V oblasti morfod derivace byla využita metodika

Straipsniai / Articles

161

IRINA MIKHAILOVNA GANZHINA

morfematické a slovotvorné analýzy, slovotvorného hnízdění.

O DERIVAČNÍM POTENCIÁLU KŘESŤANSKÝCH OSOBNÍCH JMEN VE STŘEDOVĚKÉM OBCHODNÍM PÍSEMNICTVÍ

V tomto zkoumaném období byla nekřesťanská propria vytlačena na periferii, zatímco výrazně převažující křesťanská osobní jména (KPJ) se již dobře přizpůsobila ruskému jazyku, a to jak po stránce fonetické a slovotvorné, tak částečně dokonce i sémantické.

Materiály tverského obchodního písemnictví tohoto období umožňují hovořit o mimořádném bohatství slovotvorných možností KPJ, která představují dobře ustálený systém zahrnující velké množství jak kvalitativních, tak různých hovorových podob plných jmen. Podívejme se, čím se toto bohatství vytváří.

Udivuje již samotná rozmanitost afixů (povšimněme si, že sufixálním způsobem je utvořeno více než 90% křesťanských jmenných derivátů), do jejichž složení vstupují téměř všechny souhláskové hlásky. Například:

Максем-ов-ко < Максим,

Самь-сылГ-а < Самсон,

Гри-ГД-я < Григорий,

Пен-юЙ < Пентелей < Пантелеймон,

Петр-ок < Петр,

Юр-Л-о < Юрий,

Савость-М-а < Савостьян < Севастиан,

Вах-оН-я < Вахромей < Варфоломей,

Степ-ур-а < Степан,

Леван-иС < Леонид / Леонтий,

Ин-юТ-а < Иннокентий,

Март-юХ-а < Мартин / Мартьян < Мартиниан,

Мат-щЦ-а < Матвей,

Фед-Ч-а < Фёдор,

Ефи-Ш < Ефим < Евфимий,

Кузьм-иЩ-е < Кузьма < Косма atd.

162

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

On the Derivational Potential of Christian Personal Names in Medieval Business Writing

Přitom na morfémovém švu často z důvodu pohodlnější výslovnosti vznikaly svérázné interfiksy, jejichž funkci mohly plnit všechny samohláskové fonémy ruského jazyka, a tak mnohé sufixy fungovaly ve svých variantách: -ай-/-ей-/-уй, -ак-/-ик-/-ок-/-ук-/-ык-; -ел-/-ил-/-ол-/-ул-/-ыл-; -ан-/-ин-/-он-/-ун-; -ит-/-ут-/-ят-; -ец-/-иц-; -ач-/-ич; -аш-/-ош-/-уш-/-ыш- a další. Srov.:

МосЯПа < Мосей < Моисей, СамсЫПа < Самсон, МартЮТа < Мартын; ФедЯИ < Федор, МалЕЙ < Малафей (Малах) < Малахия, ПенЮЙ < Пентелей < Пантелеймон;

АксАК < Аксен(тей) < Авксентий, КостОК < Костентин < Константин, МитЮК < Митрей < Димитрий) / Митрофан atp.

Náš materiál však ukazuje, že ne všechny sufixy byly v 16.–17. století užívány stejně často. Sufixy -Би -Pse v dokumentech nedochovaly, sufixy -В-, -Г-, -Д-, -М-, -Р-, -С jsou vzácné, zatímco sufixy -Й-, -Х-, -Ш se svými invarianty jsou poměrně frekventované a sufixy К- jsou mimořádně frekventované a v mnoha ohledech univerzální. Na stupni produktivity těchto morfémů přímo závisely jejich kombinační možnosti: v jednom kvalitativu se spojovaly dva, někdy i tři sufixy a vytvářely jediný složený formant. Srov. složené varianty založené na sufixech -Ш:

-Ш-К(а, -о) (Горашка < Горасим < Герасим; Ефишка, Ефишко, Офишко < Евфимий; Игнашка, Игнашко < Игнатий, Поташко < Потап < Потапий);

-АШ-К-/-ЯШ-К(а,-о) (Дмитрашка < Димитрий, Коняшко < Конон; Лукашка < Лука / Лукиан; Петрашка < Петр);

-УШ-К-/-ЮШ-К(а,-о) (Евтюшка < Евтихий, Калушка < Каллиник, Макушка < Максим / Макарий, Митюшка < Митрей < Димитрий);

-Ш-АК (Даниак < Даниил, Кошак < Конон / Константин / Кондратий / Корнилий, Маншак < Мануил, Мишак < Михаил / Митрей < Димитрий / Митрофан / Мина / Мирон / Михей, Першаак < Перфилей < Порфирий);

-Ш-ИК (Анжик – pravděpodobně *Аншик: v textech není neobvyklé střídání neznělé / znělé souhlásky < Андрей / Андроник / Антипа / Антоний);

-Ш-УК (Ишук / Ешук < Иван / Илия, Лашук < Лахтион < Галактион / Лавр / Лаврентий / Лазарь, Лешук < Леонид / Алексей < Алексий);

-Ш-УК(а) (Машука < Manuil / Maksim / Makarius / Matěj);

-Ш-АН(я) (Mašaňa < Manuil / Maksim / Makarius / Matěj);

-Ш-ЕН(я) (Тешеня < Tichon);

-Ш-ЕН(ь) (Тишень < Тихон, Пашень < Павел / Пахомий / Потапий, Фешень < Федор, Мишень < Михаил / Митрей < Димитрий / Митрофан / Мина / Мирон / Михей, Юшень < Юрий);

-Ш-ИН(я) (Gašňa < Gabriel);

Straipsniai / Articles

163

IRINA MIKHAILOVNA GANZHINA

-Ш-УН(я) (Гошуня < Гавриил); -Ш-УЙ (Кашуй < Конон / Каллиник / Константин); -Ш-АЙ (Кашай < Конон / Каллиник / Константин); -Ш-АР(а) (Кишара < Кирилл / Киприан / Кит < Тит); -Ш-УР (Вошур < Вохрамей < Варфоломей / Василий / Варлаам); -Ш-ИЦ(а) (Лещица < Лексей < Алексий); -Ш-УТ(а) (Вашута < Вохрамей < Варфоломей / Василий / Варлаам, Гашута < Гавриил, Гришутa < Григорий, Мишюта < Иван / Илия, Паршюта < Парамoн / Порфирий); -Ш-УТ / ЮТ-К(а) (Машютка < Мануил / Максим / Макарий / Матвей, Мишутка < Михаил / Митрей < Дмитрий / Митрофан / Мина / Мирон / Михей); -Ш-ЕН-К(а) (Мишенька < Михаил / Митрей < Дмитрий / Митрофан / Мина / Мирон / Михей); -Ш-УР-К(а) (Вашурка < Варфоломей / Василий / Варлаам).

Analýza přitom ukazuje, že produktivita jednotlivých formantů se často zvyšovala v případě připojení nejfrekventovanějšího sufixu -К-, který vždy uzavíral většinu kombinací – srov. ještě:

-УН-К(а) (Карпунка, Петрунка); -ИС-К(о) (Иваниско); -УЙ-К(а) (Петрушка); -ОВ-К(о) (Максемовко) a další.

Některé z těchto sekvencí zřejmě postupem času získaly schopnost fungovat jako jediný slovotvorný prvek, avšak soudě podle materiálu středověké ruské administrativní písemnosti šlo o dlouhodobý proces komplikovaný jevy morfematického přeskupení, vzájemným pronikáním kontaktních morfémů, ztrátou mezistupňů slovotvorného řetězce, analogiemi a formálně-asociativními vztahy, což často vedlo k homonymii v oblasti jmenné flexe. V analyzovaných dokumentech úředního charakteru byl na rozdíl od současného hovorového jazyka počet forem se složitými formanty ve srovnání s jednoduchými malý, protože dvojitá, a tím spíše trojitá sufixace podle pozorování badatelů „v zásadě odráží zvýšení expresivního zabarvení“ (Сальмон 2002: 53).

Kromě toho mohla být forma téhož jména (jak plného, tak kvalitativního) utvářena různými finálami:

Елифepий, Олфepий, Олфpeй (Алфpeй), Олфep < Елефepий; Захарья, Захарей, (Зoxapей), Захар < Захария; Игнатий, Игнатей, Игнат < Игнатий;

164

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

On the Derivational Potential of Christian Personal Names in Medieval Business Writing

Еремей, Ерема ≤ Иеремия; Ларя, Ларь ≤ Ларион; Акиш (Окиш), Акиша ≤ Иакинф; Иванок (Ванок), Иванко (Иванько), Иванка (Ванка) ≤ Иван; Июда (Юда), Июд ≤ Иуда; Калина, Коленик (Колянник) ≤ Калинник; Карп, Карпа ≤ Карп; Кирей, Кур (Чюр), Чюран, Чюрик, Чюрак, Чюрка ≤ Кир / Кириан / Кирилл; Кирилл (Кирилл), Кирила, Кирило (Чурило, Чюрило) atd.

Je zajímavé, že při pronikání cizojazyčných osobních jmen do onomastického systému ruského jazyka začaly být jejich opakující se koncové části (−ий, −ей, −ан, −а, −им, −он, −ия aj.) vnímány jako svébytné afixy, v důsledku čehož často docházelo k restrukturalizaci úplných forem ХЛИ prostřednictvím zkracování, rozšiřování nebo změny finál (podrobněji viz: Ганжина 2013, 2015).

Jak je patrné již z předchozích příkladů, rozmanitost jmenných forem byla dána také tím, že sufixy ve veškeré rozmanitosti svých variant mohly být připojovány k různým fonetickým variantám hovorových, lidových a nářečních forem křestních jmen – srov. jmenná hnízda: Иоаким ≥ Аким, Оким, Еким, Яким, Акиш, Окиш, Акиша, Екимко, Якимец, Якимка, Якимко; Иосиф ≥ Иосиф, ОсИф, Осип, Есип, Осипка, Осипко, Оська, Оска, Есипко, Еська, Еска, Есюк; Емелиан ≥ Емельян, Омельян, Амельян, Мельян, Омельянко, Омельянка, Омелька, Омелка, Омеля, Оменя, Амелка, Мелюша; Евсевий ≥ Евсевей, Евсивей, Овсевей, Евсей, Овсей, Осей, Евсевейко, Евсейошка, Евсеик, Овсейко, Овсяник atd.

Samotné slovotvorné základy kvalitativů mohly být úplné nebo různě zkrácené, což antroponymický obraz ještě více rozrůzňovalo. Například: Иван ≥ ИВАН-ец, ИВАН-ок, ИВАН-ко, ИВАН-ка, ИВАНЬ-ко, ИВАН-ус, ИВАН-иско, ИВАН-ик, ЕВАН-ча, ЯН-ка – ИВА-ши, ИВА-шко, ИВА-шка – И-шутa – ВАН-ка, ВАН-ок – ВА-жно, ВА-хоня; Конон ≥ КОНОН-ка, КОНОН-ко, КОНАН-ец – КОН-эй, КОН-яшка, КОН-яшко, КОН-ашко, КОН-ша – КО-ка, КО-шко, КО-шутa, КА-шутa; Димитрий ≥ ДМИТР-ок-ъ – МИТР-ох-а – МИТ-к-а – МИ-н-я; Юрий ≥ ЮР-к-а – Ю-ш-к-а; Алексей ≥ ОЛЕ-х-ъ, ОЛЕ-ши-а – ОЛ-ух-ъ – ЛЕ-ши-к-а, ЛЕ-ши-щу-а atd. Mimořádná pestrost a rozmanitost forem KřOJ ve staroruském jazyce tedy vznikala působením souhrnu faktorů a závisela

Straipsniai / Articles

165

IRINA MIKHAILOVNA GANZHINA

na způsobu tvoření onym s jejich flexivním kolísáním; na tom, zda se sufix připojuje k úplnému, nebo zkrácenému jménu; na různé míře zkrácení základu téhož odvozeného jména; na měkkosti či tvrdosti téže zkrácené části jména (srov.: Васка – Васька, Сенька – Сенька, Митка – Митька atd.); na tom, která varianta osobního jména byla základem odvozené formy: varianta blízká církevnímu jménu, nebo lidová varianta v různých fonetických modifikacích (Герасимка – Горасимко; Никитка – Микитка; Матфейец – Матвейко; Титко – Китай; Лутьянко – Лукьянко; Осипко – Еска a další).

ZÁVĚRY

Analyzovaný materiál přesvědčivě ukazuje, že paleta jmen užívaných v minulosti byla výrazně pestřejší, rozmanitější a bohatší než v současném ruském jazyce a že ХЛИ disponovala širokým rozsahem variability – jak v úplných, tak v kvalifikativních formách. Shromážděná dohromady vytvářejí zcela neopakovatelný antroponymický vzorec, vlastní lokálně omezená jmenná hnízda. Proto rozpracování regionální antroponymické slovotvorby (s přihlédnutím k lokálním morfonologickým jevům, které provázely slovotvorné procesy) umožní přiblížit se k řešení mnoha dosud nevyřešených problémů – například geografie osobních jmen a jejich forem; otázky jejich sociální diferenciace; jejich místního, lokálního fonetického a morfologického zabarvení; diachronních lokálních morfonologických jevů, které provázely slovotvorné procesy; otázky, z jaké formy křesťanského jména byly utvořeny jednotlivé kvalifikativy; rekonstrukce původního jména ve skupině takzvaných asociačních jmen a dalších. A samozřejmě při studiu antroponym v diachronním aspektu můžeme oprávněně očekávat vyřešení etymologických záhad, protože varianty a formy jmen, které vyšly z užívání, i od nich odvozená jména jsou zaznamenány v množství současných ruských příjmení a v tisících oikonym.

БИБЛИОГРАФИЯ И ССЫЛКИ

АФЗХ – Зимин Александр А. 1956: Akty feudálního pozemkového vlastnictví a hospodářství 2, odpovědný redaktor Л. В. Черепнин, Moskva: Институт истории АН СССР.

166

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV

On the Derivational Potential of Christian Personal Names in Medieval Business Writing

GANZHINA IRINA M. 2013: Restrukturalizace křesťanských osobních jmen v přednárodním období: jména na –а, –ия. – Otázky onomastiky 2(15), 128–136.

Ганжина Ирина М. 2015: Restrukturalizace křesťanských osobních jmen v přednárodním období: jména na *-ō (–ъ, –о). – Onomastické otázky (Problems of Onomastics) 1(18), 165–174.

ДК – Kniha revize města Tveru z roku 1616, red. В. Н. Сторожев, Tver: Типография Губернского правления, 1890.

КБП – Novgorodské písařské knihy vydané Archeografickou komisí 6, pod redakcí П. И. Савваитов, Petrohrad: Типография Безобразова, 1910.

Ларин Борис А. 1944: Hovorový jazyk moskevského státu v 16.–17. století v záznamech cizinců: Teze referátu na zasedání věnovaném 125. výročí Leningradské univerzity. – Leningrad, 1944.

Ларин Борис А. 1961: Počáteční etapa utváření ruského národního jazyka. – Hovorový jazyk moskevské Rusi, Leningrad: Издательство Ленинградского университета, 22–34.

НВЖМ – Archiv Novotoržského ženského kláštera Vzkříšení, Starica: Типография И. П. Крылова, 1910.

НМБМ – Listiny Novotoržského mužského Borisoglebského kláštera, Tver: Тверская ученая архивная комиссия, 1903.

ПК – Písařské knihy moskevského státu 16. století 1, red. Н. В. Калачев, Petrohrad: Издание Императорского русского географического о-ва, 1877.

ПСЭИ – Památky sociálně-ekonomických dějin moskevského státu 14.–17. století 1, red. С. Б. Веселовский, А. И. Яковлев, Moskva: Издательство Центрархива РСФСР, 1929.

Сальмон Лаура 2002: Osobní jméno v ruském jazyce: sémiotika, pragmatika překladu, Moskva: Индрик.

ТА – Tverské akty vydané Tverskou vědeckou archivní komisí, sv. 1: Akty z let 1506–1647, red. С. Шумаков, Tver: Типография Губернского правления, 1896–1897.

ТД – Сторожев Василий Н. 1893: Tverská šlechta 17. století, sv. 2, Tver: Тверская ученая архивная комиссия.

ТДП – Бондарчук Наталья С., Кузнецова Роза Д. 1986: Tverská obchodní písemnost 17.–18. století, Kalinin: КГУ.

Straipsniai / Articles

167

IRINA MIKHAILOVNA GANZHINA

ТПК – Toročská písařská kniha z roku 1540. – Archeografická ročenka za rok 1963, Moskva, 1964.

ЦБИ – K materiálům k církevním a každodenním dějinám Tverského kraje v 15.–16. století 2, red. М. Рубцов, Starica: Типография И. Н. Крылова, 1905.

O derivačním potenciálu křesťanských osobních jmen ve středověké obchodní písemnosti

SOUHRN

V 16.–17. století se na základě hovorového jazyka aktivně utvářely normy ruského národního jazyka a spolu s nimi i normy antroponymické. Do té doby se široce užívala křesťanská osobní jména cizojazyčného původu, která byla na fonetické, slovotvorné a částečně i sémantické úrovni přizpůsobena ruštině. Materiál tverské obchodní písemnosti tohoto období dokládá nejširší derivační možnosti křesťanských osobních jmen v hovorovém jazyce. Článek analyzuje příčiny, které vedly k tak výjimečné rozmanitosti jak úplných, tak kvalitativních podob jmen:

1) velká rozmanitost sufixů včetně téměř všech souhlásek ruského jazyka; 2) vznik svérázných interfexů, jimiž jsou různé samohlásky, v mnoha formantech – většina sufixů tak měla vlastní varianty; 3) schopnost sufixů spojovat se navzájem a vytvářet složité formanty; 4) možnost připojovat sufixy k různým lidovým fonetickým variantám – jak k úplnému, tak ke zkrácenému základu původního jména; 5) i tentýž kořen (základ) jména mohl mít odlišnou koncovou část a náležet tak k různým paradigmatickým třídám.

Celý systém křesťanských osobních jmen byl v přednárodním období mnohem výraznější, rozmanitější a bohatší než v současné ruštině. Studium regionální slovotvorby antroponym umožní přiblížit se řešení mnoha dosud nevyřešených antroponymických problémů.

Doručeno 31. září 2021.

IRINA MIKHAILOVNA GANZHINA

Katedra ruského jazyka Tverské státní univerzity, Čajkovského ul. 70, Tver, 170002, Rusko [email protected]

168

Acta Linguistica Lithuanica LXXXV