NATALIIA KOROLOVA Vzdělávací a vědecký institut filologie Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě ORCID id: orcid.org/0000-0001-5014-5302

Oblast výzkumu: metodika výuky klasických jazyků, antická kultura, středověká latina, nová a současná latina.

OLESIA LAZER-PANKIV Vzdělávací a vědecký institut filologie Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě ORCID id: orcid.org/0000-0001-5281-5816

Oblast výzkumu: metodika výuky klasických jazyků, klasické jazyky, antická řecká a latinská paremiologie, antická kultura.

DOI: doi.org/10.35321/all86-11

LATINSKÉ NÁPISY NA VÝTVARNÝCH DÍLECH ŽÁNROU ALEGORIE

Lotyšské nápisy alegorického žánru ve výtvarných uměleckých dílech

ANOTACE

Článek představuje analýzu latinských nápisů na obrazech, freskách a rytinách alegorického žánru. Byly zkoumány zdroje výpůjček, funkční a sémantické zatížení, jakož i grafické a jazykové rysy latinských nápisů. Pro doprovodné nápisy umělci používali fráze z děl antických autorů, z Bible, z děl svých současníků a původní fráze, jejichž autorství se nepodařilo zjistit. Analýza jazykových a grafických rysů latinských nápisů na výtvarných dílech alegorického žánru odhalila řadu změn typických pro jazykovou praxi dané doby. Naprostá většina z nich byla způsobena procesy, které probíhaly v pozdní latině a raně středověké latině a byly částečně doloženy antickými gramatikami. Nápisy se liší formou prezentace (poetickou a prozaickou) i rozsahem (od jednoho slova po podrobná vysvětlení), který závisí na jejich funkčním zatížení.},{

258

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

Nápisy se liší formou prezentace (poetickou a prozaickou) i rozsahem (od jednoho slova po podrobná vysvětlení), který závisí na jejich funkčním zatížení.

KLÍČOVÁ SLOVA: alegorický žánr, latinské nápisy, funkční rysy, zdroje výpůjček, jazykové rysy, grafické rysy.

ANOTACE

Článek analyzuje latinské nápisy používané na obrazech, freskách a rytinách alegorického žánru. Zkoumají se zdroje výpůjček latinských nápisů, funkční a sémantické zatížení, grafické a jazykové rysy. Nápisy doplňující umělecká díla tvoří fráze z děl antických autorů, z Bible, z děl autorů žijících v dané době, jakož i původní fráze, jejichž autorství se nepodařilo zjistit. Analýza jazykových a grafických rysů latinských nápisů použitých ve výtvarných dílech Alegorického žánru odhalila mnoho změn typických pro jazyk daného období. Většinu změn způsobily procesy probíhající v pozdní latině a raně středověké latině, částečně doložené gramatikami antické doby. Nápisy se liší formou prezentace (poezie a próza) i rozsahem (od jednoslovných nápisů po podrobná vysvětlení), který závisí na jejich funkčním zatížení.

KLÍČOVÁ SLOVA: alegorický žánr, latinské nápisy, funkční rysy, zdroje výpůjček, jazykové rysy, grafické rysy.

ÚVOD

Alegorie prošla dlouhým vývojem a organicky pronikla do různých oblastí kultury. Alegorický žánr je zastoupen v literatuře, hudbě, sochařství i figurativním umění. Slovo „alegorie“ pochází z řeckého ἀλληγορία (ἄλλος jiný + ἀγορεύω mluvit). Jde o zastřený, obrazný jazyk, jeden ze způsobů estetického osvojování skutečnosti, o vnímání obrazů předmětů a jevů prostřednictvím obrazu založeného na alegorii. Vizuální alegorie nejčastěji zobrazují abstraktní pojmy, typické jevy, postavy, mytologické bytosti – nositele určitého alegorického obsahu, který jim byl připsán. Alegorie může být řadou obrazů spojených jediným dějem.

Předmětem našeho výzkumu jsou latinské nápisy na obrazech, freskách a rytinách alegorického žánru. Předmětem výzkumu jsou zdroje výpůjček, funkční a sémantické zatížení, jakož i grafické a jazykové rysy latinských nápisů.

Cílem výzkumu je tematicky uspořádat latinské nápisy z uměleckých děl alegorického žánru, analyzovat je a popsat jejich funkční, jazykové a grafické rysy.

Straipsniai / Articles

259

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

v lingvistice. Dosažení cíle zahrnuje tyto úkoly: 1) shromáždit údaje a vytvořit vzorek uměleckých děl alegorického žánru s latinskými nápisy; 2) určit funkční a sémantické rysy nápisů; 3) stanovit zdroje nápisů; 4) analyzovat jejich jazykové a grafické rysy.

Latinské nápisy se používaly ve výtvarných dílech různých žánrů a směrů (náboženských, mytologických, v portrétní malbě, v dílech žánru vanitas apod.). Alegorický žánr není výjimkou: latinské nápisy jsou na freskách, rytinách a obrazech tohoto žánru poměrně běžné a bez správné interpretace těchto nápisů je někdy porozumění obrazu nemožné nebo chybné. Pro moderní diváky je situace dále komplikována tím, že některé památky tohoto žánru se dochovaly ve špatném stavu. Nesprávné čtení a následně i interpretace některých nápisů se bohužel objevují nejen na amatérských uměleckých webových stránkách, ale dokonce i v oficiálních katalozích renomovaných muzeí a galerií. Právě potřeba adekvátní interpretace, jakož i správného rozluštění a vysvětlení latinských nápisů určuje aktuálnost této studie, zvláště vzhledem k jejich nedostatečnému prozkoumání a absenci souhrnné práce věnované studiu latinských nápisů alegorického žánru na obrazech, freskách a rytinách, jejich obsahu, zdrojích, jazykových rysech, funkčním zatížení atd. Tato studie uplatnila nový přístup k popisu děl alegorického žánru z hlediska synkretismu výtvarného umění a jeho slovního ztvárnění.

1. METODIKA

Výzkum vycházel ze zásadních vědeckých prací z oblasti dějin umění, jakož i z jednotlivých článků a monografií (Bailey 2012; Bayer 2009; Gombrich 2018; Hall 2018; Honour & Fleming 2005; Smith & Steinhoff 2012; Stokstad 2008; Syson 2007; Thuillier 2002). Současné práce o alegorickém žánru zdůrazňují činnost jednotlivých malířských škol a tvorbu konkrétních mistrů, hlavní pozornost badatelů se však zaměřuje na neverbální rovinu obrazů (Bellanti 2006; Cheney 2017; Dessi 2007; Filippetti 2002; Frojmovič 1996; Jenkins 1972; Nordenfalk 1985; Pfeiffer 1975; Serebrennikov 1986; Tucker 2015; Veldman 1980 aj.). Přestože nápisy analyzované v naší studii byly zmíněny v různých publikacích, nestaly se předmětem zvláštního výzkumu. Takový důraz se však jeví jako oprávněný a užitečný, neboť nápisy jsou často nedílnou součástí díla a vysvětlují obrazy nebo objasňují jejich obsah.

260

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

Zdrojem výběru výzkumných dat (konkrétně obrazů, rytin a fresek alegorického žánru) byly referenční publikace a katalogy velkých muzejních sbírek, které poskytují podrobné faktografické informace o díle mistra, online muzejní katalogy,¹ jakož i materiály prezentované na stránkách WikiArt, DeviantArt, GettyImages.

Pro provedení výzkumu byl vytvořen reprezentativní vzorek obrazů, fresek a rytin alegorického žánru s latinskými nápisy, který nám umožňuje vyvozovat určité závěry a zobecnění o žánru jako celku. Hlavními kritérii výběru byla kritéria tematická, chronologická a geografická; proto byla zohledněna díla se sakrálními i světskými tématy z různých období a území. Zohledněny byly také úplnost textu, míra propojenosti (korelace textu a obrazu), informativnost, velikost atd. Tak bylo vybráno 231 děl alegorického žánru vytvořených v ^14th–20th stoletích. Některé alegorie s latinskými názvy bez nápisů (Astrologia Edwarda Burne-Jonese; Iustitia Maartena van Heemskercka; Prudentia a Sol Iustitiae Albrechta Dürera; Amor Imperator Franze von Stucka; Melancholia Lucase Cranacha) a ilustrace z rukopisů a starých tisků (The Four Horsemen of the Apocalypse v Apokalypse svatého Severa; The Septem Liberales Artes Francise Cleyna aj.) byly použity ke komparativní analýze.

2. TEORETICKÉ VÝCHODISKO: DĚJINY VZNIKU ALEGORICKÉHO ŽÁNRU

Alegorie zahajuje svou dlouhou cestu ve starořecké literatuře v 6.^th století př. n. l. jako alegorický výklad poezie – Homérových epických děl (zejména Theagenem z Rhegia a Ferekydem ze Syru) (Domaradzki 2017: 303–306). Alegoreze je interpretační technika, která odhaluje skrytý (tj. „alegorický“) obsah díla.

Řecký filozof Kleantés (polovina 3.^rd století př. n. l.) jako první použil termín ἀλληγοριακῶς (Robins 2013: 28); Demetrios z Faléru (přibližně 355–283 př. n. l.) použil termín ἀλληγορία: „νῦν δὲ ὥσπερ συγκαλύμματι τοῦ λόγου τῇ ἀλληγορίᾳ κέχρηται· πᾶν γὰρ τὸ ὑπονοούμενον φοβερώτερον, καὶ ἄλλος εἰκάζει ἄλλο τι· ὁ δὲ σαφὲς, καὶ φανερόν, καταφρονεῖσθαι εἰκός, ὥσπερ

¹ British Museum, Galleria Borghese, Louvre Museum, Metropolitan Museum of Art, Prado Museum, State Hermitage Museum, State Tretyakov Gallery, Uffizi Gallery, Vatican Museums aj.

Straipsniai / Articles

261

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

τοὺς ἀποδεδυμένους” (V použité frázi mluvčí zahalil svá slova jakoby do alegorie. Každý temně naznačující výraz působí děsivěji a jeho význam si různí posluchači vykládají různě. Naopak věci jasné a zřetelné bývají opovrhovány, podobně jako lidé, když jsou zbaveni oděvu) (Dem. Phal. Eloc. 2. 100).

Herakleitos Gramatik (1.^st století n. l.) ve svém pojednání Quaestiones Homericae podává vysvětlení alegorie v kontextu interpretace obrazu bohů: „ὁ γὰρ ἄλλα μὲν ἀγορεύων τρόπος, ἕτερα δὲ ὧν λέγει σημαίνων, ἐπωνύμως ἀλληγορία καλεῖται” (neboť tropus, který říká jednu věc, ale znamená něco jiného, než co vyjadřuje, dostal právě podle toho jméno „alegorie“) (Heraclit. QH 5.2).

Alegorický výklad mýtů o bozích, který praktikovali Řekové, se rozšířil v Římě. Aelius Donatus v díle Ars Grammatica podává následující definici alegorie: „Allegoria est tropus, quo aliud significatur quam dicitur“ (Alegorie je figura, která znamená něco jiného, než co říká) (Donat. Ars gram. 3. 6).

Podobná definice se nachází u Isidora ze Sevilly (560–636): „Allegoria est alieniloquium. Aliud enim sonat, aliud intelligitur“ (Alegorie je jiná řeč, neboť při ní se říká jedno a rozumí se druhé) (Isid. Orig. 1.22) a u Maria Plotia Sacerdota (3.^rd století n. l.): „aliud significans quam continetur in verbis“ (znamená něco jiného, než co je obsaženo ve slovech) (Sacerd. Ars gram. 1. 149–153).

Přestože alegorie vznikla v literatuře a mytologii, byla ztvárněna v malířství, sochařství a architektuře. Alegorie v malířství a sochařství je postava nebo skupina, která zobrazuje abstraktní myšlenku nebo oblast činnosti vybavenou stálými „výmluvnými“ atributy (Krasnova 2002: 10–11). Alegorie je typ znaku, který vytváří spojení mezi obrazem a významem prostřednictvím přímé analogie a nezahrnuje mnohovrstevné obsahy, které se postupně rozvíjejí jako u symbolu. Alegorie ve výtvarném umění je umělecký obraz s podtextem, obraz se skrytým významem, jehož prostřednictvím lze vyjádřit různé abstraktní pojmy, myšlenky a životní hodnoty, vyjádřit osobní názory nebo se dotknout zakázaných témat díky její „nesmírné schopnosti ilustrovat složité myšlenky a pojmy způsobem, který je pro diváky, čtenáře nebo posluchače snadno stravitelný a hmatatelný“ (Art Terms, n.d.).

Alegorický žánr ve výtvarném umění vznikl v dávných dobách. Řečtí umělci používali personifikované abstrakce pro vnitřní procesy, emoce a stavy, jako je hněv nebo závist, které tehdy ještě nedokázali vyjádřit mimikou a gesty. V helénistickém a římském období byly božské bytosti obdařeny určitým charakteristickým atributem nebo dokonce nahrazeny alegorií. Od té doby nebyly alegorizovány jen

262

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

jen stavy a pocity, ale také státní a politické procesy: svoboda, moc, spravedlnost atd.

Ve středověku sloužila alegorie morálním a teologickým účelům. V tomto období byly nejčastěji zobrazovány postavy představující ctnosti a neřesti. Ve výtvarném umění renesance dochází k sekularizaci zobrazení morálních alegorií; jsou naplněny humanistickým obsahem. Personifikace jsou znázorňovány prostřednictvím intelektuálních vlastností, věd, aspektů světa, planet atd., tedy obrazů, v nichž alegorický klíč odhaluje obecné představy o světě a místě člověka v něm.

V umění baroka vytvářeli umělci na základě antických tradic díla plná alegorického obsahu, jako by se snažili vést paralely mezi minulostí a budoucností. Volným spojováním historických a mytologických postav, pohanských a křesťanských obrazů v jednom vizuálním prostoru vytvářeli autoři nové sémantické vazby, aluze a ideový podtext. Takové kompozice vyžadují vzdělaného, intelektuálního diváka, někdy jsou však natolik matoucí, že jsou doprovázeny nápisy, vysvětleními a dokonce samostatným programem předloženým v literární, poetické podobě (Vlasov 2008: 242).

V této souvislosti vznikla celá nauka o alegorických znacích a obrazech. Při zobrazování abstraktních postav představujících ctnosti, vady, pocity apod. se umělci opírali o publikace, jako jsou Emblematum Liber Andrey Alciata (1531) nebo Iconologia Cesara Ripy (první vydání 1593 a násl.). Kromě toho existovaly samostatné sbírky přísloví s morálními a etickými tématy, které doprovázely abstraktní obrazy. Mezi nejvýznamnější sbírky patří Adagia Collectanea (1500) a Adagiorum Chiliades (1508) Erasma Rotterdamského. Velmi oblíbenými nápisy byly také básně, které byly později zahrnuty do Anthologia Latina^².

Johann Joachim Winckelmann, zakladatel teorie neoklasicismu, který jako první zkoumal význam alegorie ve výtvarném umění, dělí alegorie na dva typy: vznešené a jednodušší. Do první kategorie patří obrazy, v nichž se skrývá význam vycházející z antických mýtů nebo filozofie. Druhá kategorie zahrnuje obrazy se známějšími významy, například personifikace ctností a neřestí. J. J. Winkelmann v souvislosti s tím, že každá alegorie obsahuje něco tajemného a ne každému přístupného, vystupoval proti jejímu nadměrnému oblibování. Vytýkal těm, kteří se ji snažili učinit poučnější tím, že v nápisech uváděli, co obrazy znamenaly a co neznamenaly, a vyzýval k učení se od antických umělců, kteří své obrazy většinou objasňovali znaky jedinečnými pro jednu konkrétní věc a žádnou jinou (Winckelmann 1935: 163–170).

^² Anthologia Latina je sbírka starověkých latinských básní malého rozsahu, kterou vydal německý filolog Alexander Riese v letech 1869–1879. Nejhodnotnější část Anthologia Latina pochází z takzvaného Codex Salmasianus (8. století). Ve středověku byly soupisy těchto básní široce známé a byly zařazovány do různých sbírek.

Straipsniai / Articles

263

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

označovaly a co neoznačovaly, a vyzýval k učení se od antických umělců, kteří své obrazy většinou objasňovali znaky jedinečnými pro jednu konkrétní věc a žádnou jinou (Winckelmann 1935: 163–170).

Arthur Schopenhauer poznamenává, že „alegorický obraz [...]? slouží současně dvěma účelům: vyjádření pojmu a vyjádření ideje. Pouze to druhé může být uměleckým dílem; druhé je cílem někoho jiného, hravou zábavou – přimět obraz, aby současně sloužil jako nápis“ (Schopenhauer 2021: 232).

Zvláštnostem alegorie byly věnovány také další práce (Γιαγζόγλου 2001; Katzenellenbogen 1939; Mertens 2015; Michel 1987; Spanily 2010; Vandendorpe 1999; 2005; Warncke 2005; Whitman 2000; Zlatar 1997 aj.).

3. FUNKČNÍ A SÉMANTICKÉ CHARAKTERISTIKY NÁPISŮ

Alegorie uměleckého myšlení prostupuje uměním všech stylů a směrů, alegorické obrazy se objevují v dílech různých žánrů – náboženských a mytologických, zátiších, krajinomalbách atd. Byly určeny především vzdělaným lidem schopným rozpoznat tajný obsah skrytý v obrazech lidí, zvířat, předmětů nebo atributů, které doprovázejí hlavní postavy plátna. Všechny prvky alegorického plátna byly „slovy“.

Otázka nápisů doprovázejících kresby a rytiny však vyžaduje zvláštní pozornost, protože právě s jejich pomocí se často odhaluje obraz, který je na základě svých atributů obtížně pochopitelný. Nápisy (takzvaná tituli), jejichž původ souvisí s vysvětlujícími nápisy na různých předmětech antiky, tvoří s prvky alegorické malby jednotu: vysvětlují nebo komentují obraz a pomáhají převést vizuální obraz do slovního obrazu. Jak poukazuje Vandendorpe, „potěšení, které by tyto obrazy měly přinášet, se rodí z korespondence mezi zobrazenými atributy a abstraktním pojmem označeným nápisem [...]. Alegorie se stává jasnou pouze tehdy, když po nalezení klíče ke čtení nápisu nad obrazem rozluštíme různé symboly tak, že je spojíme s metaforickými výrazy převzatými z každodenního jazyka“ (Vandendorpe 2005: 31–32). Například podstatu obrazu zobrazujícího obyčejnou dívku se zrcadlem v ruce, která sedí na kamenné lavici za podzimního odpoledne, odhaluje nápis MELANCHOLIA (Melancholia Arnolda Böcklina). V miniatuře The Four Horsemen of the Apocalypse (na stranách 108v a 109r Apocalypse svatého Severa) lze jezdce představujícího Smrt identifikovat pouze podle nápisu mors

264

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

nad jeho hlavou. Tizian umístil na vrchol The Allegory of Age Governed by Prudence nápis: EX PRAETERITO PRAESENS PRVDENTER AGIT, NI FVTVRVM ACTIONEM DETRIPET (Ze zkušenosti minulosti jedná přítomnost obezřetně, aby nepoškodila budoucí činy^³), který je klíčem k rozluštění alegorie tohoto plátna: radou jednat obezřetně a opatrně a předávat tuto zkušenost svým potomkům.

Předmětem zobrazení na obrazech alegorického žánru byly ctnosti a neřesti (89), vědy a umění (68), jakož i obecné představy o světě a místě člověka v něm: intelektuální vlastnosti, city, roční období atd. (74) (obr. 1). Mohlo jít o cykly obrazů (např. The Four Monarchies Étienna Delauna; Series The Four Temperaments, Seasons and Planets Maartena van Heemskercka), i o jednotlivé obrazy (Allegory of Transience Jana van den Hoeckeho; Allegory of Celestial Love Sodomy).

Obrázek 1. Témata latinských nápisů na uměleckých dílech alegorického žánru (v%)

Mezi abstraktní postavy nejčastěji zobrazované v uměleckých dílech alegorického žánru patří postavy představující ctnosti nebo neřesti (89). Hall uvádí, že „myšlenku personifikace abstraktního pojmu lidskou (obecně ženskou) postavou převzala raná církev z klasické antiky; církev ji využívala k výuce morální lekce tím, že zobrazovala ctnosti a neřesti v konfliktu“ (Hall 2018: 347). Cyklus sedmi hlavních křesťanských ctností (tři ‚teologální ctnosti‘, tj. víra, naděje a láska (I Cor. 13:13), a čtyři ‚kardinální ctnosti‘, tj. spravedlnost, moudrost, statečnost a uměřenost), někdy

^³ Zde a níže uvedené překlady jsou převzaty ze specializovaných webových stránek a online katalogů muzeí.

Straipsniai / Articles

265

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

doplněný příslušnými neřestmi, byl široce zastoupen ve středověkém sochařství a freskách.

Obrazy ctností a neřestí byly většinou doprovázeny jednoslovnými tituli, které pomáhaly identifikovat zobrazení: SPES, COGNICIO, PRVDENCIA, TEMPERANCIA, FIDES, IVSTICIA, CHARITAS, PACIENTIA, FORTITUDO, OBEDIENTIA, HVMILITAS, ARDOR, IMMUNDITIA, GULA, ACCIDIA, LVXVRIA, SVPERBIA, IRA, INVIDIA, AVARICIA atd. (např. St. Francis Cycle Giotta; Cognition and the Seven Virtues Hanse Sebalda Behama; The Seven Virtues Francesca Pesellina; The Virtues and Vices Heinricha Aldegrevera; The Seven Christian Virtues mistra IB; The Seven Virtues Lucase van Leydena; The Seven Deadly Sins and the Four Last Things Hieronyma Bosche). Umělci někdy tituli rozšiřovali o přídomky: FIDES RECTA, CARITAS CONSVMMATA (Allegory of Faith, Allegory of Charity Pietra di Francesca degli Orioliho).

Rozšířená komentující praxe byla rovněž značně rozšířena. Často pouze doprovázela alegorické postavy a neměla přímou souvislost s obrazovou strukturou kreseb, např. The Vices and the Virtues Pietera Bruegela staršího. Giotto naopak sleduje korespondenci mezi obrazem a nápisem. Allegories of Seven Virtues and Vices ve Scrovegniho kapli mají krátké tituli a rozsáhlé komentáře, které ilustrují obraz se zaměřením na charakteristiky a jednání představených alegorií.

V díle Allegory of Old and New Testament od Garofala se nachází velké množství nápisů různého rozsahu, většinou jmenných a informativních: PARADISVS, ECCLESIA CRISTI, INICIAT, PVRGAT, PERFICIT, SINAGOGA, TEMPLVM SALOMONIS, INFERNVS atd.

Interpretace Bible představená v díle An Allegory of the Old and New Testaments Hanse Holbeina mladšího rovněž obsahuje velké množství nápisů podobného obsahu, zejména: GRATIA, LEX, PECCATVM, MORS, MYSTERIVM IVSTIFICATIONIS, ESAYAS PROPHETA, HOMO, IOANNES BAPTISTA, AGNVS DEI, IVSTIFICATIO NOSTRA, VICTORIA NOSTRA.

Allegory of Celestial Love Sodomy lze interpretovat jako nebeskou lásku, která převyšuje lásku pozemskou. Na obraze žena vylévá vodu z džbánu do ohně na oltáři s nápisem STINSI TERENAS (Uhasila jsem zemi). Za ní vidíme tabula ansata s nápisem CELESTES (Nebeská).

Uveďme také příklady alegorií souvisejících se světskými tématy.

Důležitý je zde také obraz ctností a neřestí (15). Síň Devíti v Palazzo Pubblico v Sieně zdobí fresky The Allegory of Good and Bad Government od Ambrogia Lorenzettiho. Špatná vláda je

266

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

zobrazena těmito alegoriemi: TYRANNIDES,^⁴ AVARITIA, SVPERBIA, VANA GLORIA, CRVDELITAS, PRODITIO, FRAVS, FVROR, DIVISIO, G VERRA, IVSTITIA. Dobrou vládu doprovázejí FIDES, CARITAS, SPES, IVSTITIA, TENPERANTIA, MAGNANIMITAS, PRVDENTIA, FORTITVDO, PAX, SAPIENTIA, CONCORDIA (Vasari 1878: 527–535).

Strop Palazzo Pubblico v Sieně zdobí tři fresky ze série Politické ctnosti od Domenica Beccafumiho s latinskými tituli: CONCORDIA, IUSTICIA, CARITAS. V levém horním rohu obrazu Volba mezi ctností a neřestí Paola Veroneseho se nachází nápis: HONOR ET VIRTVS POST MORTEM FLORET (Čest a ctnost kvetou po smrti).

Tématu ctností a neřestí se věnovalo i mnoho dalších mistrů. Naprostá většina takových obrazů obsahuje pouze latinské tituli (např. Modestia et Vanitas od Giovanniho Volpata; Fortuna od Hanse Sebalda Behama aj.).

Oblíbeným námětem byly takzvané „svobodné umění“ (56), jejichž seznam (trivium (gramatika, dialektika a rétorika) a quadrivium (aritmetika, geometrie, astronomie a hudba)) byl vytvořen v klasickém starověku, např. Sedm svobodných umění Francesca Pesellina s latinskými tituli ARISMETRICA, ASTROLOGIA, GEOMETRIA, GRAMMATICA, LOGICA, MVSICA, RHETHORICA; Svobodná umění Georga Pencze: ARITHMETRIA, ASTROLOGIA, DIALECTICA, GEOMETRIA, GRAMMATICA, MVSICA, RHETHORICA. Do téže série patří rytiny Sedm svobodných umění od Hanse Sebalda Behama a Hendricka Goltziuse; fresky Gentileho da Fabriana v Sále svobodných umění a planet. Na některých místech získaly alegorické ztvárnění i jiné vědy a umění: HISTORIA od Nikolaose Gyzise, nápis na obraze vedle postavy: HISTORIA, nápis v rozevřené knize: ARTIBUS.

Na rozdíl od výše uvedených tradičních příkladů je alegorie Osel ve škole Pietera Bruegela staršího plná sarkasmu. Umělec se vysmívá touze svých krajanů vzdělávat se: PARISIOS STOLIDVM SI QVIS TRANSMITTAT ASELLVM SI HIC EST ASINVS NON ERIT ILLIC EQVVS (Pošlete-li hloupého osla do Paříže, zůstane-li zde oslem, tam se koněm nestane).

Alegorie malířství Johannese Vermeera obsahuje zajímavé a důležité informace o dobové realitě: stěnu na obraze zdobí velká mapa s latinským nápisem: NOVA XVII PROVINCIARUM GERMANIAE^⁵ INFERIORIS DESCRIPTIO ET ACCURATA EARUNDEM...

^⁴Některé studie a katalogy uvádějí podobu TYRAMMIDES. Podle našeho názoru je správný pravopis TYRANNIDES.

^⁵Některé studie a katalogy uvádějí podobu GERMAINIAE. Podle našeho názoru je správný pravopis GERMANIAE.

Straipsniai / Articles

267

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

DE NOVO EMENDATA... RECTISSIME EDITA PER NICOLAUM PISCATOREM. Tuto mapu vydal Vischer v roce 1636 (Welu 1978: 9).

Alegorie rovněž personifikovaly představy o duševní a tělesné konstituci člověka, formulované již ve starověku v podobě čtyř temperamentů: Čtyři tělesné konstituce od Georga Pencze; Čtyři temperamenty od Maartena van Heemskercka aj.

Téma pěti smyslů se poprvé objevilo v raném středověku a tradičně bylo představováno v podobě pěti různých zvířat, jejichž smysly jsou vyvinuty ostřeji než u lidí (např. rytiny Pencze, Delauna a Dregera).

Podle Veldmana byla roční období ve starověku často zobrazována personifikovaně a „zpočátku byla představována jako ženské postavy, horae, a měla víceméně ustálené atributy“ (Veldman 1980: 151). Pieter Bruegel starší (Roční období) a Maarten van Heemskerck (Roční období a planety) se tématu ročních období věnovali.

Jedním z oblíbených hrdinů alegorického malířství byl také obraz smrti (např. rytina Dítě a smrt od Hanse Holbeina mladšího; Alegorie konce lidského života od Bernardina Passeriho; Alegorie pomíjivosti života od Conrada Meyera; Alegorie smrti od Juana de Valdese Leala). Tyto obrazy úzce souvisejí s žánrem vanitas (Lazer–Pankiv 2021).

4. JAZYKOVÉ A GRAFICKÉ RYSY LATINSKÝCH NÁPISŮ

4.1. Jazykové rysy⁶

Zánik rozdílů ve výslovnosti jednotlivých písmen a kombinací písmen, nedostatečná znalost latinské gramatiky a etymologie vedly k následujícím chybám.

Nekonzistentní používání digrafů, zejména používání písmene e namísto ae, oe: PENITENTIA (POENITENTIA) (Cyklus svatého Františka od Giotta); PATRIE (PATRIAE) (Politické ctnosti od Domenica Beccafumiho); PRESENTATVR (PRAESENTATVR) a VITE (VITAE) (Alegorie Starého a Nového zákona od Garofala); PRECIPITAVIT (PRAECIPITAVIT), HEC (HAEC), OBEDIENTIA (OBOEDIENTIA), CELIS (COELIS) (Alegorie sedmi ctností a neřestí od

⁶ Tyto změny jsou významné pro pozdní a středověkou latinu (viz Niedermann 1997; Stolz 1966; Weiss 2009 aj.).

268

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

Giotto). Je třeba poznamenat, že tento proces začal již v klasickém období a zpočátku byl považován za znak venkovské výslovnosti: „ac rustici pappum Mesium, non Maesium, a quo Lucilius scribit: Cecilius pretor ne rusticus fiat“ (Varro LL 7.97); „in Latio rure edus qui in urbe, ut in multis a addito aedus“ (Varro LL 5.97). Užívání e namísto ae dokládají také nápisy v lidovém dialektu Pompejí: letus, etate, tabule, que atd.

Současně se objevují digrafy tam, kde nejsou etymologicky odůvodněné (jev hyperkorekce): EFFOEMINAT (EFFEMINAT); CAETERAQUE, CAETEROS et CAETERI (CETERAQUE, CETEROS, CETERI) (The Vices and the Virtues by Pieter Bruegel the Elder).

Vzájemná zaměnitelnost písmenových kombinací ti a ci před následující samohláskou v důsledku jejich totožné výslovnosti. Obvykle bylo ti nahrazováno ci: Avaricia (Avaritia) (The Seven Deadly Sins and the Four Last Things by Hieronymus Bosch); IVSTICIA (IVSTITIA) (The Vices and the Virtues by Pieter Bruegel the Elder and The Knowledge of God and the Seven Cardinal Virtues by Hans Sebald Beham); COGNICIO (COGNITIO), PRVDENCIA (PRVDENTIA), TEMPERANCIA (TEMPERANTIA) (The Knowledge of God and the Seven Cardinal Virtues by Hans Sebald Beham), PACIENTIA (PATIENTIA) (Virtues and Vices by Hans Sebald Beham and Heinrich Aldegrever). Někdy se ci nahrazuje ti: SPETIALI (SPECIALI) (Allegories of Seven Virtues and Vices by Giotto).

Písmeno k, které je grafickou variantou hlásky |k|, se často používá souběžně s písmenem c při psaní téhož jména⁷: KASTITAS (CASTITAS) (Cycle of Frescoes of the Life of Saint Francis by Giotto), Karitas (Caritas) a KARITATIS (CARITATIS) (Allegories of Seven Virtues and Vices by Giotto).

Nekonzistentnost v psaní písmen e–i, o–u, a–e: BENIVOLENTIA (BENEVOLENTIA) (Political Virtues by Domenico Beccafumi); VVLNARASTI (VVLNERASTI) (Allegory of Old and New Testament by Garofalo); MELENCOLIA (MELANCHOLIA) (Melencolia I by Albrecht Dürer); IOCVNDITATE (I V C V N D I T A T E) (Allegories of Seven Virtues and Vices by Giotto); MONDVS (MVNDVS) (Allegory of Old and New Testament by Garofalo). Tento proces se odráží zejména v Rafaelově fresce Philosophy ve Stanza della Segnatura: slovo CAVSARVM bylo původně napsáno s O – CAVSAROM.

Nahrazování řeckých aspirovaných souhlásek φ (=ph), χ (=ch), θ (=th) a ρ (=rh) latinskými monografickými ekvivalenty f, c, t, r: CRISTI (CHRISTI) (Allegory of

^⁷ V klasické latině se písmeno k používá mnohem méně často než písmeno c a zachovává se jako archaismus na začátku slova před a.

Straipsniai / Articles

269

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

Old and New Testament od Garofala); MELENCOLICVS (MELANCHOLIA) (Melencolia I od Albrechta Dürera); COLERICVS (CHOLERICUS), COLERA (CHOLERA), MELANCOLICVS (MELANCHOLICUS), MELANCOLICI (MELANCHOLICI), FLEGMATICVS (PHLEGMATICVS), FLEGMATICI (PHLEGMATICI) (The Five Senses od Georga Pencze). Zároveň se stále více rozšiřuje další trend související s hyperkorekcí – písmeno h se objevuje tam, kde jeho použití není etymologicky odůvodněné: CHARITAS (CARITAS) (The Vices and the Virtues od Pietera Bruegela staršího, The Seven Virtues od Francesca Pesellina, The Knowledge of God and the Seven Cardinal Virtues od Hanse Sebalda Behama); TERRHENORVM (TERRENORVM), SATHAN (SATAN) (Allegories of Seven Virtues and Vices od Giotta); ATHLAS (ATLAS) The Seven Liberal Arts od monogramisty B. Ve slově RETHORICA (RHETORICA) ze série The Seven Liberal Arts Francesca Pesellina jsou dvě chyby.

Zjednodušování zápisu zdvojených souhlásek v důsledku jejich pravidelné výslovnosti v průběhu času: COMVТATIVA (COMMVTATIVA) (The Allegory of Good Government od Ambrogia Lorenzettiho); GRAMATICA (GRAMMATICA) (The Seven Liberal Arts od monogramisty B.). Nedostatečné rozlišování ve výslovnosti vede také ke zjednodušení ve složeném exs > ex: EXІSTO (EXSISTO) (The Vices and the Virtues od Pietera Bruegela staršího).

Disimilace nazály před labiálou mp > np; mb > nb: TENPERANTIA (TEMPERANTIA) (Allegory of Good Government od Ambrogia Lorenzettiho); ANBVLATE (AMBVLATE), COLVNBA (COLUMBA) (Allegory of Old and New Testament od Garofala).

Nahrazení y písmenem i vzhledem k tomu, že obě písmena byla vyslovována jako |i|: LINX (LYNX) (The Five Senses od Georga Pencze).

Asimilace velárních exploziv k dentálním explozivám: ct > (tt) > t: AVТOR (AVCTOR) (The Seven Liberal Arts od monogramisty B.); OLFATVS (OLFACTVS) (The Five Senses od Georga Pencze). Tento jev potvrzuje Appendix Probi: „auctor non autor, auctoritas non autoritas“ (GL 4.198.30).

Pravidelné vkládání písmene p mezi dva nazální zvuky: DAMPNATI (DAMNATI) (Allegories of Seven Virtues and Vices od Giotta).

Na rytině Fortitudo (The Four Cardinal Virtues od Lucase van Leydena) lze pozorovat vliv autorova rodného jazyka na pravopis slova VORTITVDO (FORTITVDO).

Vyskytují se také chyby v podobě synkopy (bez příslušných symbolů, které lze nalézt níže v části Graphic features): PAUP(ER)TAS, PENTĒ(N)TIA (Cycle of Frescoes of the Life of Saint Francis od Giotta); TENPER(AN)TIA (Allegories of Seven Virtues and Vices od Giotta); CORON(A)BERIS (Allegory of Old and New Testament od Garofala).

270

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

V rytině TEMPERANTIA (The Vices and the Virtues od Pietera Bruegela staršího) slovo OBSCVRI nejprve demonstrovalo vynechání písmene S a poté bylo mezi příslušná písmena doplněno malé S: OBS^SCVRI.

Byly doloženy také chyby na morfologické a syntaktické rovině: HEC EST VIA ANBVLATE PER EAN (Allegory of Old and New Testament od Garofala); VISV (na obraze je zřetelně patrné vymazané písmeno E na konci slova VISV(E)) (The Five Senses od Georga Pencze).

Některé rytiny ze série The Seven Liberal Arts od Monogramisty B obsahují hrubé chyby v syntaktické struktuře věty: GEOMETRIAM AB AEGYPTIIS PRIMO INVENTA EST; GRAMATICA HERMIPPVS AVTOR FVIT; MVSICA INVENTOR FVIT ORPHEVS ET LINVS.

Ačkoli většina slovní zásoby středověké latiny pochází z klasického období, v nápisech se objevují přejatá slova, např. GVERЯA (válka) (Allegory of Good Government od Ambrogia Lorenzettiho). Tento barbarismus používali (přednostně před výrazem bellum) všichni předhumanističtí autoři pojednávající o městské správě (Skinner 2002: 69). Na díle The Seven Virtues Francesca Pesellina jsou dvě krajní ctnosti označeny nikoli latinsky, nýbrž italsky: PRVDENZA (PRVDENTIA) a TEMPERANZA (TEMPERANTIA).

Z hlediska etymologie je třeba věnovat zvláštní pozornost slovům ARISMETRICA (= Ars Metrica, utvořenému analogicky podle Ars Grammatica) (např. The Seven Liberal Arts od Francesca Pesellina; The Liberal Arts od Virgilia Solise) a ARITHMETRIA (řecké ἀριθμός number + μετρέω measure) (The Seven Liberal Arts od Hanse Sebalda Behama). Ve středověku slovo „aritmetika“ v důsledku mylné představy o jeho etymologii získalo dodatečné r, jako by souviselo s výrazem „metric“; toto dodatečné r se obecně vyskytuje v italské literatuře až do doby knihtisku, v německých knihách 16. století a později (méně často) ve Francii (Smith 1958: 8). Je třeba poznamenat, že tradiční podoba názvu je ARITHMETICA (řecké ἀριθμητική) (např. The Seven Liberal Arts od Francise Cleyna a Johanna Sadelera).

Lze také spatřit alegorické obrazy s tituli ASTROLOGIA (The Seven Liberal Arts od Francesca Pesellina, Monogramisty B a Hanse Sebalda Behama) a ASTRONOMIA (The Seven Liberal Arts od Francise Cleyna, Maartena de Vose a Paula Fürsta). Kuhn poznamenává, že astrologie byla v 19. století neoddělitelně spojena s astronomií, společně tvořily jediný profesní obor a ti, kteří získali popularitu v jednom oboru, byli obvykle známí i v druhém (Kuhn 1957: 93–94) (zejména astronomové Galileo a Kepler byli také zdatnými astrology).

Straipsniai / Articles

271

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

4.2. Grafické rysy

Charakteristickým rysem grafiky je převládající užívání písmene v k označení samohláskového zvuku |u| a souhláskového zvuku |v|^⁸ (The Allegory of Age Governed by Prudence od Tiziana; Allegory of Old and New Testament od Garofala). Zároveň se objevují nápisy s rozlišením u–v (The Allegory of Painting od Johannese Vermeera).

V nápisech psaných malými písmeny se používají různé poziční varianty latinského grafému s. Alternativní prodloužená podoba ſ se používala na začátku a uprostřed slova: Augusts (Augustus) (Aestas od Pietera Bruegela staršího; ſuperbia (Superbia) (The Seven Deadly Sins and the Four Last Things od Hieronyma Bosche).

Ligatury se vyskytují v minuskulovém i majuskulovém písmu: adolescentiæ (adolescentiae), Aęstas (Aestas), meʃeis (messeis) (Aestas od Pietera Bruegela staršího). Ligatura Æ (=AE) se používá nejčastěji: PRÆTERITO (PRAETERITO), PRÆSENS (PRAESENS) v díle The Allegory of Age Governed by Prudence od Tiziana; GLORIÆ (GLORIAE) v díle Finis Gloriæ Mundi od Juana de Valdésa Leala; VENÆ (VENAE), SÆVISSIMA (SAEVISSIMA) v díle The Vices and the Virtues od Pietera Bruegela staršího; LÆTI (LAETI), SÆPE (SAEPE) v díle The Five Senses od Georga Pencze.

V některých nápisech se ligatury používaly jak k úspoře místa, tak k dekoraci. Zejména v díle The Allegory of Celestial Love od Sodomy se ve slově CELESTES písmena CE na začátku slova a TE na jeho konci spojují do jediného symbolu; stejně tomu bylo u písmen NA ve slově TERENAS. V rytině SANGVINEVS (The Five Senses od Georga Pencze) jsou ve slovech FRONTIS, DICVNTVR písmena NT spojena do jediného znaku a písmena AR jsou spojena ve slově HILARES.

Velké množství zkratek v nápisech nelze přehlédnout. Nejčastěji jde o apokopu koncového sonantického m, graficky označenou symbolem linea nasalis: SAPIENTIĀ (SAPIENTIAM), DEV̄ (DEUM), STV́LTITIĀ (STULTITIAM) v díle Allegory of Old and New Testament od Garofala; ACTIONĒ (ACTIONEM) v díle The Allegory of Age Governed by Prudence od Tiziana; PECCATV̄ (PECCATVM) v díle Allegory of the Old and New Testaments od Hanse Holbeina mladšího; MORTĒ (MORTEM) The Choice Between Virtue and Vice od Paola Veroneseho; IDĒ (IDEM) v díle Political Virtues od Domenica Beccafumiho; EV̄ (EVM), QVĒ (QVEM) v díle The Vices and the Virtues od Pietera Bruegela staršího.

^⁸ Rozlišení písmen u–v navrhl Leonbattista Alberti v roce 1465.

272

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

Koncovka slova může být zkrácena: DIVINAR RER (DIVINARVM RERVM) v Theology od Rafaela ve Stanza della Segnatura.

Existuje kontrakce „sonanta + konsonanta“, která je rovněž označena linea nasalis nad předchozí samohláskou: PRVDĒTER (PRVDENTER) v The Allegory of Age Governed by Prudence od Tiziana; MŌVDI (MVNDI) v Allegory of the Old and New Testaments od Hanse Holbeina mladšího; VIVAŤ (VIVANT) v The Vices and the Virtues od Pietera Bruegela staršího, ĪMŪDITIA (IMMUNDITIA) v Cycle of Frescoes of the Life of Saint Francis od Giotta.

Tradičně se zkracuje postpozitivní spojka -que: CAETERAQ (CAETERAQUE), PENEQ (PENEQVE) v The Vices and the Virtues od Pietera Bruegela staršího.

Zkratka nomina sacra: DNŠ (dominus) v The Seven Deadly Sins and the Four Last Things od Hieronyma Bosche a Š (sancta) v Cycle of Frescoes of the Life of Saint Francis od Giotta.

Nápis INIUSTITIA v Allegories of Seven Virtues and Vices od Giotta má odlišný grafický tvar písmene T.

5. ZDROJE PŘEJÍMÁNÍ LATINSKÝCH CITÁTŮ

Většinu tituli tvoří krátké názvy, které obsahují označení objektu zobrazeného na obraze. Delší nápisy lze rozdělit do tří skupin, které souvisejí s tématem obrazů: citáty z antických pramenů a děl raně středověkých autorů; citáty z děl současníků; náboženská díla (Bible). Je třeba poznamenat, že autoři obrazů nakládají s citáty poměrně volně a mění je a skládají podle konkrétních potřeb či uměleckého záměru.

5.1. Citáty z antických pramenů

Mezi analyzovanými latinskými nápisy použitými v uměleckých dílech žánru allegory tvoří významnou část citáty z klasických autorů. Výmluvný je cyklus rytin The Vices and the Virtues od Pietera Bruegela staršího.

Název díla Nápis a překlad Pramen AVARITIA QVIS METVS, AVT PVDOR EST VNQVAM PROPERANTIS AVARI? Kde se kdy u toho, kdo spěšně dychtí po zisku, najde strach nebo bázeň? Juven. XIV.177–178

Straipsniai / Articles

273

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

Název díla

Nápis a překlad

Pramen

IRA

ORA TVMENT IRA, NIGRESCVNT SANGVINE VENAE Hněv způsobuje otok obličeje a žíly černají krví

Ov. Ars 3. 503–504

IVSTICIA

SCOPVS LEGIS EST, AVT VT EVM QVEM PVNIT EMENDET, AVT POENA / EIVS CAETEROS MELIORES REDDET AVT SVBLATIS MALIS CAETERI SECVRIORES VIVANT Účelem zákona je buď napravit ty, které trestá, nebo jejich potrestáním polepšit ostatní; anebo po odstranění viníka umožnit ostatním lidem žít bezpečněji

Sen. Cl. 1.22.1

FORTITVDO

ANIMVM VINCERE, IRACVNDIAM COHIBERE CAETERAQVE VITIA ET AFFECTVS / COHIBERE VERA FORTITVDO EST Přemoci vlastní pudy, ovládnout hněv a ostatní neřesti i city: to je pravá statečnost

Cic. Marc. 3.8

Další dvě ctnosti obsahují pozměněné citace z Epitome pozdně antického autora Lactantia.

Název díla

Nápis a překlad

Pramen

CHARITAS

SPERES TIBI ACCIDERE QVOD ALTERI ACCIDIT, ITA DEMVM EXCITABERIS AD OPEM FERENDAM SI SVMPseris EIVS ANIMVM QVI OPEM TVNC IN MALIS CONSTITVTVS IMPLORAT Předpokládej, že to, co se stává druhým, se stane také tobě. Teprve tehdy budeš povzbuzen k poskytnutí pomoci, když pocítíš soucit se stavem duše toho, kdo v době nouze o pomoc prosí

Lact. Epit. 65

FIDES

FIDES MAXIME A NOBIS CONSERVANDA EST PRAECIPVE IN RELIGIONEM, QVIA DEVS PRIOR ET POTENTIOR EST QVAM HOMO Především musíme zachovávat víru, zejména ve vztahu k náboženství, neboť Bůh je nade vším a je mocnější než člověk

Lact. Epit. 66

Citát na rytině PRVDENTIA náleží jedné z nejvýznamnějších církevních osobností raného středověku, Martinu z Bragy: SI PRVDENS ESSE CVPIS, IN FVTVRVM PROSPECTVM OSTENDE, ET

274

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

QVAE POSSVNT CONTINGERE, ANIMO TVO CVNCTA PROPONE (Chceš-li být prozíravý, měj na paměti budoucnost a představ si vše, co by se mohlo stát) (PL 72: 24).⁹

Fresky Politické ctnosti Domenica Beccafumiho jsou vyzdobeny citáty z děl Seneky, Cicerona a Sallusta.

Název díla

Nápis a překlad

Pramen

CONCORDIA

MVTωA BENIVOLENTIA NV(M)Q(VAM) DEBET SENESCERE RVMORES MITIGAT Vzájemná laskavost by nikdy neměla zestárnout [aby] zadržovala pověsti¹⁰

Cic. Amic. 22 Sen. Ben. 1.3

CARITAS

IDEM VELLE IDEM NOLLE chtít totéž, odmítat totéž

Sal. Cat. 10

Text umístěný vpravo nahoře v díle Allegory of Transience Jana van den Hoeckeho NOSCE TE IPSVM (Poznej sám sebe) je známý aforismus, latinský překlad řeckého výroku ΓΝΩΘΙ ΣΕΑΥΤΟΝ napsaného v Apollónově chrámu v Delfách.

Rafaelovy alegorie ve Stanza della Segnatura přímo souvisejí s doprovodnými nápisy.

Název díla

Nápis a překlad

Zdroj

Spravedlnost

IVS SVVM VNICVIQVE TRIBVIT Spravedlnost dává každému, co mu náleží

CIC 1, Dig. 1.10

Teologie

DIVINARVM RERVM NOTITIA Poznání božských věcí

CIC 1, Inst. 1.1.1

Filozofie

CAVSARVM COGNITIO Poznej příčiny

Cic. Top. 18.67

Poezie

NVMINE AFFLATVR Inspirován božstvím

Verg. A. 6.49–51

Ve spodní části rámu rytiny Aestas Pietera Bruegela staršího uprostřed čteme: AESTAS, adolescentiae imago (Léto, obraz mládí), což stručně spojuje střídání ročních období s lidským věkem. The

⁹ Citát je často mylně připisován Senekovi. Dílo Formula Honestae Vitae bylo napsáno v napodobení Senekova stylu a téměř po celý středověk bylo považováno za dílo tohoto starověkého římského filozofa: ve 12. století se v důsledku náhody ztratil předmluvní text o Martinově autorství.

¹⁰ Popisky se obvykle spojují do jednoho výrazu; viz například Jenkins 1972.

Straipsniai / Articles

275

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

nápis vlevo: Iulius, Augustus, nec non et Iunius Aestas (červenec, srpen a také červen tvoří léto) je úryvkem z eklogy Ausonia De Mensibus et Quattuor Anni Temporibus (Aus. Ecl. 1318). Nápis vpravo (Frugiferas arvis fert Aestas torrida messeis Horké léto přináší na pole úrodnou sklizeň) je zkráceným citátem z tetrastichu o čtyřech ročních obdobích od Juliana (AL 571).

Populární byla také díla současníků. Nápis na rytině SPES Pietera Bruegela staršího IVCVNDISSIMA EST SPEI PERSVASIO ET VITAE IMPRIMIS, NECESSARIA INTER TOT AERVMNAS PENEQVE INTOLERABILES (Sladká je důvěra pramenící z naděje, bez níž bychom nemohli snášet mnohé a téměř nesnesitelné životní útrapy) je upraveným citátem španělského humanisty J. L. Vivese (Vives 1538: 250).

Allegorie jednotlivých neřestí z cyklu The Vices and the Virtues Pietera Bruegela staršího obsahují citace z díla Zodiacus Vitae italského lékaře, básníka a filozofa Piera Angela Manzolliho neboli Marcella Stellata, latinsky Marcellus Palingenius Stellatus. Je zajímavé, že po jeho smrti v roce 1551 byl prohlášen za kacíře, katolická církev spálila jeho kosti a papež Pavel IV. zařadil jeho knihu Zodiacus Vitae v roce 1559 do prvního Index Librorum Prohibitorum (Index zakázaných knih). Navzdory zákazu inkvizice byla báseň přeložena do několika evropských jazyků a mimo Itálii se dochovala v četných reedicích.

Název díla | Nápis a překlad | Pramen SUPERBIA | NEMO SVPERBVS AMAT SVPEROS, NEC AMATVR AB ILLIS Nikdo, kdo je pyšný, nemiluje boha na výsostech, ani není jimi milován | PZV 9: 901 LUXURIA | LVXVRIA ENERVAT VIRES, EFFOEMINAT ARTVS Chtíč odnímá sílu a ochabuje údy | PZV 4: 315 DESIDIA | SEGNITIES ROBVR FRANGIT LONGA OCIA NERVOS Lenost láme sílu, dlouhá nečinnost (láme) nervy | PZV 10: 139–140 GULA | EBRIETAS EST VITANDA, INGLV VIESQVE CIBORVM Varujte se opilství a obžerství | PZV 10: 133 INVIDIA | INVIDIA HORRENDVM MONSTRVM, SAEVISSIMA PESTIS Závist je strašlivá obluda a nejkrutější pohroma | PZV 4: 414

276

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

Nápis na rytině AVDITVS ze série rytin The Five Senses _{Georga Pencze se často čte jako TRVXA PER AVDITV}^¹¹ (místo TRVX APER AVDITV), což je z několika důvodů nesprávné: tvar TRVXA latinského adjektiva trux je podle norem latinské gramatiky nemožný; předložka per se má používat s akuzativem. Kromě toho všechny nápisy z této série rytin tvoří jednu větu: TRVX APER AVDITV (AVDITVS), LINX VISV (VISVS), MILVVS ODORE (QLFATVS), SIMIA NOS SVPERAT GVSTV (GVSTVS), SED ARANEA TACTV (TACTVS) (Kanec nás překonává sluchem, rys zrakem, luňák čichem, opice chutí a pavouk hmatem). Poprvé se objevuje u středověkého spisovatele Tomáše z Cantimpré (Cantimpratensis 1973: 106) v následující podobě: Nos aper auditu, lynx visu, simia gustu, Vultur odoratu praecellit, aranea tactu. Původní věta se týká divokého kance a právě jeho obraz vidíme na rytině. Domníváme se, že k nesprávnému rozdělení věty na jednotlivé prvky dochází v důsledku scriptura continua.

5.2. Citace z Bible

Alegorická náboženská díla obsahují citace z Bible.^¹²

Název díla

Nápis a překlad

Pramen

The Child and Death Hanse Holbeina mladšího

Homo natus de muliere brevi vivens tempore repletur multis miseriis. Qui quasi flos egreditur et conteritur et fugit velut umbra Člověk narozený z ženy žije krátce a je naplněn mnoha bídami. Jako květ vychází a vadne a prchá jako stín

Job 14: 1 (BSV)

Alegoría de la salvación Juana de Valdés Leala

QVAM REPROMISIT DEVS Co Pán slíbil

Jakub 1: 12 (BSV)

JUSTICIA v Political Virtues Domenica Beccafumiho

PER ME REGES REGNANT Mnou králové kralují

Přísloví 8: 15 (BSV)

¹¹ Např. https://collections.louvre.fr/en/ark:/53355/cl020576776, https://www.rijksmuseum.nl/en/collection/RP-P-OB-11.059.

¹² Zde a dále uvedené překlady jsou převzaty z webových stránek Biblia Sacra Vulgata (BSV).

Straipsniai / Articles

277

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

Název díla

Nápis a překlad

Pramen

The Seven Deadly Sins and the Four Last Things Hieronyma Bosche

Gens absque consilio est et sine prudentia Neboť jsou národem bez rady, není v nich rozumnosti Utinam saperent et intelligerent ac novissima providerent O Kéž by byli moudří, pochopili to a uvážili svůj konec!

Deuter. 32.28–29 (BSV)

Abscondam faciem meam ab eis et considerabo novissima eorum Skryji před nimi svou tvář, spatřím, jaký bude jejich konec

Deuter. 32.20 (BSV)

Spravedlnost v The Allegory of Good Government Ambrogia Lorenzettiho

DILIGITE IVSTITIAM QVI IVDICATIS TERRAM Milujte spravedlnost, vy, kteří soudíte zemi

Moudrost 1 (BSV)

Alegorie smrti Juana de Valdés Leala

IN ICTV OCVLI Mrknutí oka

I Kor. 15: 52 (BSV)

Alegorie Starého a Nového zákona Hanse Holbeina mladšího

ECCE VIRGO CONCIPIET ET PARIET FILIVM Hle, panna počne a porodí syna

Izajáš 7: 14 (BSV)

MISER EGO HOMO, QVIS ME ERIPIET EX HOC CORPORE MORTI OBNOXIO Běda mi, člověku, kdo mě vysvobodí z tohoto těla propadlého smrti

Římanům 7: 24–25 (BSV)

ECCE AGNVS ILLE DEI QVI TOLLIT PECCATVM MVNDI Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa

Jan 1: 29 (BSV)

278

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

Název díla

Nápis a překlad

Pramen

Alegorie Starého a Nového zákona od Garofala

QVIA NON COGNOVIT MONDVS PER SAPIENTIAM / DEVM PLACVIT DEO PER STVLTITIAM PREDICATIONIS SALVOS FACERE CREDENTES Neboť svět skrze Boží moudrost nepoznal Boha, zalíbilo se Bohu spasit věřící bláznovstvím toho, co kážeme

1 Kor. 1: 20 (BSV)

HEC EST VIA ANBVΛATE PER EAN Toto je cesta! Choďte po ní!

Izajáš 30: 21 (BSV)

VENTI COLVMBA MEA INFORAMINIBVS PETRE. CORON(A)BERIS DE CAPITE AMANA DE VERTICE SANIR ET HERMON. VVLNARASTI COR MEVM SOROR MEA Ó má holubice, která jsi ve skalních rozsedlinách... Pohlédni z vrcholu Amany, z vrcholu Seníru a Hermonu... Uchvátila jsi mé srdce, má sestro

Píseň písní 2: 14; 4: 8–9 (BSV)

NON OFFERRATIS VLTRA SACRIFICIV FRVSTRA INCENSVM ABOMINATIO EST MIHI ORATIONES VESTRAS NON EXAVDIAM MANVS ENIM VESTRE SANGVINE PLENE SVNT Nepřinášejte už marné oběti; kadidlo je mi ohavností... ano, i když se budete mnoho modlit, nevyslyším vás: vaše ruce jsou plné krve

Izajáš 1: 13, 15 (BSV)

NON INTRABVNT NISI QVI SCRIPTI SVNT IN LIBRO VITE AGNI A v žádném případě do něj nevstoupí... pouze ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově knize života

Zjevení (Apokalypsa) 21: 27 (BSV)

FACTVS EST DOMINVS OVASI INIMICVS: PRECIPITAVIT ISRAEL TRE. Z. Hospodin se stal nepřítelem, pohltil Izrael

Pláč 2: 5 (BSV)

Straipsniai / Articles

279

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

6. ZÁVĚRY

Na základě analýzy latinských nápisů používaných v dílech žánru allegorie tedy můžeme vyvodit následující závěry a zobecnění.

Objekty zobrazované v alegorických dílech jsou většinou ctnosti a neřesti; vědy a umění; příroda a vesmír; člověk (city, schopnosti atd.); abstraktní pojmy. Velké množství alegorických obrazů je pro moderního diváka nesrozumitelné, protože jejich vnímání závisí na celkové úrovni dříve získaných znalostí a obeznámenosti s historickým kontextem. Používání latinských nápisů jako nedílné součásti fresek, obrazů a rytin s alegorickým obsahem bylo podmíněno zvláštnostmi vzniku, formování a vývoje tohoto žánru. Doprovodné nápisy někdy nesou hlavní významové břemeno, a proto je jejich porozumění mimořádně důležité pro pochopení významu, který autor dílu vtiskl. Bez objasňujícího názvu nebo latinského nápisu mohou snadno zůstat záhadou.

Mnoho nápisů má poetickou formu (většinou hexametr nebo elegické distichon) (např. Allegories of Seven Virtues and Vices od Giotta, The Ass at School Pietera Bruegela staršího). Mohlo jít o úryvky z básní římských básníků (Juvenal, Ovidius aj.), díla současníků (např. Piera Angela Manzolliho) nebo neznámých autorů.

Nápisy se liší nejen formou podání, ale také rozsahem (od jediného slova po podrobná vysvětlení), což závisí na jejich funkčním zatížení. Jednoslovné názvy – tituli – identifikují objekt obrazu a plní nominativní a informativní funkci, objasňují detaily a poskytují další informace. Krátké výrazy, které komentují obraz a pomáhají nám pochopit jeho podstatu, plní explikativní funkci. Některé rozsáhlé citace a vysvětlení mají dodatečné didaktické a moralizující zatížení. Slovní část není vždy totožná s kresbami, avšak je jim blízká ideovým obsahem, což naznačuje přítomnost funkce koheze. Neměli bychom zapomínat na skutečnost, že ti, kdo se podíleli na procesu vepsání nápisů, se podíleli také na výběru textů a zprostředkovali své chápání obrazu. Je známo, že velké dílny (např. dílna Hieronyma Cocka) mohly výběr nápisů svěřit týmu odborníků.

Pro doprovodné nápisy umělci používali citace z nejrůznějších pramenů. Šlo především o fráze z děl antických autorů a z Bible, což zjevně souviselo s orientací společnosti na příslušné vzory a s jejich rozpoznatelností pro tehdejší publikum. Nacházejí se zde také citace z děl současníků a původní fráze, jejichž autorství se nepodařilo zjistit.

280

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

Naprostá většina nápisů je provedena velkými písmeny. Grafické jevy, jako jsou diakritická znaménka a ligatury, se vyskytují jak u malých, tak u velkých písmen. Písmo je často stylizováno tak, aby vytvářelo jediný kompoziční celek.

Existující chyby lze často vysvětlit nestabilitou pravopisných norem nejen pozdní a středověké latiny, ale i latiny klasické: některé chyby, které se objevují v latinských nápisech na dílech žánru allegorie, jsou doloženy již v antických gramatikách. Zároveň existují chyby, které lze vysvětlit vlivem mateřského jazyka autora a nedokonalou znalostí latiny u některých umělců a rytců.

Z K R A T K Y

AL – Anthologia Latina, Lipsiae: B. G. Teubneri, 1869–1926. Dostupné na: https://archive.org/details/pt1a2anthologia01buecuoft/page/64/mode/2up.

BSV – Biblia Sacra Vulgata (bez data). Dostupné na: https://www.biblegateway.com/.

GL – Grammatici Latini: Probi, Donati, Servii, qui feruntur de Arte Grammatica Libri 4, Lipsia: B. G. Teubneri, 1864. Dostupné na: https://cutt.ly/zABew70.

PL – Patrologiae cursus completus 72, Series Latina, ed. J. P. Migne, Parisiis: Garnier, 1879, 21–28. Dostupné na: https://archive.org/details/patrologiaecurs00_mingoogle/page/n16/mode/2up.

PZV – Palingenius Marcellus Stellatus Zodiacus Vitae, id est de hominis vita, studio, ac moribus optime instituendis libri XII, Rotterodami Apud Joannem Hofhout, 1722. Dostupné na: https://cutt.ly/9ABeS5B.

P R A M E N Y

Art Terms. Dostupné na: https://www.tate.org.uk/art/art-terms/a/allegory.

Bailey Gauvin Alexander 2012: Baroque & Rococo, London, New York: Phaidon.

Bayer Andrea 2009: Art and Love in Renaissance Italy, New York: Metropolitan Museum of Art.

Bellanti Claudio 2006: Giotto: Map of the Scrovegni Chapel 1300–1305, Ponzano, Treviso: Vianello.

Straipsniai / Articles

281

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

Cantimpratensis Thomas 1973: Liber de natura rerum, Berlin, New York: Walter de Gruyter.

Cheney Liana 2017: Giovanni Antonio Bazzi, Allegories of Love: Emblematic Ardor. – Journal of Cultural and Religious Studies 5, 1–37. DOI: 10.17265/2328–2177/2017.05.006.

Dessi Rosa Maria 2007: L’invention du “Bon Gouvernement”. Pour une histoire des anachronismes dans les fresques d’Ambrogio Lorenzetti (XIVe–XXe siècle). – Bibliothèque de l’École Des Chartes 165(2), 453–504. DOI: 10.3406/bec.2007.463542.

Domaradzki Mikołaj 2017: The Beginnings of Greek Allegoresis. – Classical World 110(3), 299–321. DOI: 10.1353/clw.2017.0019

Filippetti Roberto 2002: The Great Event according to Giotto. Scrovegni Chapel, Padua, Itaca: Castel Bolognese.

Frojmovič Eva 1996: Giotto’s Allegories of Justice and the Commune in the Palazzo della Ragione in Padua: A Reconstruction. – Journal of the Warburg and Courtauld Institutes 59, 24–47. DOI: 10.2307/751396.

Γιανναζόγλου Σταύρος 2001: Με τον τρόπο της αλληγορίας. Η συνάντηση Ελληνισμού και Χριστιανισμού. – Ἴνδικτος 15, 254–259.

Gombrich Ernst Hans 2018: The Story of Art, London, New York: Phaidon.

Hall James 2018: Dictionary of subjects and symbols in art, New York: Harper and Row.

Honour Hugh, Fleming John 2005: A World History of Art, London: Laurence King.

Jenkins Marianna 1972: The Iconography of the Hall of the Consistory in the Palazzo Pubblico. Siena. – Art Bulletin 54(4), 430–451. DOI: 10.1080/00043079.1972.10790644.

Katzenellenbogen Adolf 1939: Allegories of the virtues and vices in medieval art from early Christian times to the thirteenth century, London: Warburg Institute.

Krasnova Ol’ga 2002: Iskusstvo Srednih vekov i Vozrozhdeniya: Enciklopediya, Moskva: Olma-Press Obrazovanie.

Kuhn Thomas 1957: The Copernican Revolution, New York: Random House.

Lazer-Pankiv Olesia, Korolova Nataliia, Stefanova Nataliia 2021: Functional, Semantic and Linguistic Features of Latin Text on Vanitas Works of Fine Art. – Wisdom 19(3), 228–242. DOI: 10.24234/wisdom.v19i3.527.

Mertens Katharina Fleury 2015: Zeigen und Bezeichnen: Zugänge zu allegorischem Erzählen im Mittelalter, Würzburg: Königshausen & Neumann.

282

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

Michel Paul 1987: „Alieniloquium“. Elemente einer Grammatik der Bildrede, Bern, Frankfurt, New York: Lang.

Niedermann Max 1997: Précis de phonétique historique du latin, Paříž: C. Klincksieck.

Nordenfalk Carl 1985: The Five Senses in Late Medieval and Renaissance Art. – Journal of the Warburg and Courtauld Institutes 48, 1–22. DOI: 10.2307/751209.

Pfeiffer Heinrich 1975: Zur Ikonographie von Raffaels Disputa. Egidio da Viterbo und die christlich-platonische Konzeption der Stanza della Segnatura, Řím: Gregorian University Press.

Robins Robert Henry 2013: A Short History of Linguistics, Londýn: Routledge.

Serebrennikov Nina Eugenia 1986: Pieter Bruegel the Elder’s Series of “Virtues” and “Vices”: disertační práce Ph. D., University of North Carolina.

Schopenhauer Artur 2021: Iskusstvo pobezhdat’ v sporah. Mysli, Moskva: AST.

Skinner Quentin 2002: Visions of Politics 2: Renaissance Virtues, Cambridge, New York: Cambridge University Press.

Smith David Eugene 1958: History of Mathematics 2, New York: Courier Corporation.

Smith Timothy B., Steinhoff Judith B. 2016: Art as politics in late medieval and renaissance Siena, Londýn: Routledge.

Spanily Claudia 2010: Allegorie und Psychologie. Personifikationen auf der Bühne des Spätmittelalters und der Frühen Neuzeit, Münster: Rhema.

Stokstad Marilyn 2008: Art History, New York: Pearson Education.

Stolz Friedrich, Debrunner Albert 1966: Geschichte der lateinischen Sprache, Berlín: W. de Gruyter.

Syson Luke, Angelini Alessandro, Jackson Philippa et al. 2007: Renaissance Siena: Art for a City, Londýn: National Gallery Company.

Thuillier Jacques 2002: Histoire de l’art, Paříž: Flammarion.

Tucker Shawn R. 2015: The Virtues and Vices in the Arts: A Sourcebook, Cambridge: The Lutterworth Press.

Vandendorpe Christian 1999: Allégorie et interprétation. – Poétique 117, 75–94.

Vandendorpe Christian 2005: Régimes du visuel et transformations de l’allégorie. – Protée, 33(1), 25–38. DOI: 10.7202/012264ar.

Straipsniai / Articles

283

NATALIIA KOROLOVA, OLESIA LAZER-PANKIV

Vasari Giorgio 1878: Le vite de’ più eccellenti pittori, scultori ed architettori 1, Firenze: G. C. Sassoni. Dostupné na: https://cutt.ly/XABryYu.

Veldman Ilja M. 1980: Seasons, Planets and Temperaments in the Work of Maarten van Heemskerck Cosmo-Astrological Allegory in Sixteenth-Century Netherlandish Prints. – Simiolus: Netherlands Quarterly for the History of Art 11(3/4), 149–176.

Vives Juan Luis 1538: De anima et vita libri tres. Dostupné na: https://cutt.ly/wABe8PL.

Vlasov Viktor G. 2008: Novyj enciklopedicheskij slovar’ izobrazitel’nogo iskusstva 8, SPb.: Azbuka-klassika.

Warncke Carsten-Peter 2005: Symbol, Emblem, Allegorie. Die zweite Sprache der Bilder, Kolín: Deubner Verlag.

Weiss Michael 2009: Outline of the Historical and Comparative Grammar of Latin, Ann Arbor, New York: Beech Stave Press.

Welu James 1978: The Map in Vermeer’s “Art of Painting”. – Imago Mundi 30, 9–30.

Whitman Jon 2000: Interpretation and allegory: antiquity to the modern period, Leiden, Boston: Brill.

Winckelmann Johann Joachim 1935: Izbrannye proizvedeniya i pis’ma, Moskva, Leningrad: Academia.

Zlatar Zdenko 1997: The epic circle: Allegoresis and the western epic tradition from Homer to Tasso, New York: E. Mellen Press.

Latinské nápisy na výtvarných dílech žánru alegorie

SOUHRN

Alegorie ve výtvarném umění je intelektuální žánr. Je určena nejvzdělanější vrstvě společnosti, protože jsou v ní zakódovány rozsáhlé kulturní, politické a historické kontexty. Divák je zároveň badatelem: alegorická umělecká díla lze číst jako knihu a postupně interpretovat skryté významy. Alegorie byla nejpopulárnější v období baroka, klasicismu a renesance, avšak alegorické prvky lze pozorovat již na antických mytologických kresbách. Na příkladu ctností a neřestí ve středověku

284

Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI

Latin Inscriptions on Fine Art Works of Allegory Genre

alegorie slibovala duchovní rozvoj a normy správného života. Alegorie žánrová díla často současně využívají různé formy prezentace informací s multimediálním účinkem – textovou a grafickou formu. Nápisy identifikují umělecké zobrazení, popisují nebo upřesňují jeho obsah. Díky nim umělec posiluje sílu a srovnávací váhu alegorie a dosahuje významové hloubky svého díla. Tyto nápisy tvoří originální a autentické výroky umělců, aforismy a citace z náboženských spisů a děl antických autorů, aktuální pro různá období. Alegorie Analýza jazykových a grafických znaků latinských nápisů použitých ve výtvarných dílech žánru odhalila mnoho změn příznačných pro jazyk určitého období. Většinu změn určily procesy probíhající v pozdní latině a raně středověké latině, které byly zčásti doloženy gramatikami antické doby. Některé chyby a nepřesnosti byly způsobeny různými příčinami: specifičností fungování latiny v určitém období a regionu, individuální úrovní znalosti latiny autora textu, poetickou formou nápisu atd.

Doručeno 3. února 2022.

N A T A L I I A K O R O L O V A Vzdělávací a vědecký institut filologie Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě 01601, Ukrajina, Kyjev 14, bulvár T. Ševčenka [email protected]

O L E S I A L A Z E R–P A N K I V Vzdělávací a vědecký institut filologie Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě 01601, Ukrajina, Kyjev 14, bulvár T. Ševčenka [email protected]

Straipsniai / Articles

285