This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
Page 1
RIMA BAKŠIENĖ
Litevský jazykový institut
ORCID id: orcid.org/0000-0002-6716-0776
Oblasti vědeckého výzkumu: experimentální fonetika, fonologie, geolingvistika.
DOI: doi.org/10.35321/all86-07
JEŠTĚ JEDNOU K TRANSKRIPCI AUKŠTAITSKÝCH SUBDIALEKTŮ ZNAKY MEZINÁRODNÍ FONETICKÉ ABECEDY (NĚKOLIK UPŘESŇOVANÝCH PŘÍPADŮ)
Ještě jednou k transkripci aukštaitských subdialektů pomocí znaků Mezinárodní fonetické abecedy (několik upřesněných případů)
ANOTACE
Článek se zabývá otázkami transkripce aukštaitských subdialektů litevského jazyka pomocí Mezinárodní fonetické abecedy (TFA), upřesňuje některé znaky a způsoby zápisu zvukových jednotek z dřívější soustavy TFA pro litevské nářeční hlásky předložené v roce 2017. Probírají se možné znaky TFA pro samohlásky a souhlásky vhodné k zápisu aukštaitských hlásek, diakritická znaménka, možnosti a problémy transkripce prozodických jednotek aukštaitských subdialektů (přízvukových kontur a jejich alotonů) pomocí TFA. Je podán přehled zobecněné vokalické soustavy aukštaitských subdialektů (fonémy a jejich výraznější varianty), analyzují se některé složitější případy transkripce souhlásek pomocí znaků TFA a uvádějí se příklady transkripce slabik s dvojhláskovými jádry nesoucími různé přízvukové kontury. V budoucnu bude transkripce litevských nářečí znaky TFA dále upřesňována na základě podrobnějších výzkumů nářeční fonologie a instrumentální fonetiky a po zobecnění většího počtu teoretických prací.
Článek se zabývá otázkami transkripce aukštaitských subdialektů litevského jazyka pomocí znaků Mezinárodní fonetické abecedy (IPA), reviduje některé znaky z dřívější soustavy znaků IPA pro hlásky litevských nářečí předložené v roce 2017 a způsoby transkripce. Probírají se samohláskové a souhláskové znaky IPA, které lze případně použít pro transkripci aukštaitských hlásek, diakritická znaménka, možnosti a problémy IPA při transkripci prozodických jednotek aukštaitských subdialektů (přízvukových kontur a jejich alotonů). Je podán přehled zobecněné vokalické soustavy aukštaitských subdialektů (fonémy a jejich výraznější varianty), analyzují se některé složitější případy transkripce souhlásek pomocí znaků IPA a uvádějí se příklady transkripce slabik obsahujících dvojhlásky a nesoucích různé přízvukové kontury. Po provedení podrobnějších studií nářeční fonologie a zobecnění většího počtu teoretických prací bude transkripce litevských nářečí pomocí znaků IPA dále revidována.
K zápisu hlásek nářečí používají litevští dialektologové v posledních letech nejen kodaňský transkripční systém, ale také znaky Mezinárodní fonetické abecedy (TFA). Šíření transkripce TFA ve vědeckých pracích souvisí nejen s neustále rostoucí potřebou internacionalizace, ale také s uplatňováním nového modelu dialektologie v litevské dialektologii (podrobněji viz Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014; Mikulėnienė 2020 aj.). Se zaváděním multimodálního přístupu k regionálním projevům jazykové variabilty a s tvorbou a používáním moderních počítačových nástrojů pro shromažďování a analýzu nářečních dat (podrobněji viz Čepaitienė 2020; Bakšienė 2021; Mikulėnienė, Čepaitienė 2021; Geolingvistikos portalas aj.) nevyhnutelně roste potřeba transkripce TFA.
Poté, co dialektologové Litevského jazykového institutu v roce 2017 zveřejnili soubor znaků TFA navržený k transkripci hlásek litevských nářečí (viz Bakšienė, Čepaitienė 2017), byly s jeho využitím již provedeny výzkumy aukštaitských a žemaitských subdialektů, z nichž většina byla dialektometrická a vycházela z výpočtů jazykových rozdílů v transkripcích programu Gabmap (viz Čepaitienė 2018; 2019; Bakšienė, Čepaitienė 2020; Vyniautaitė 2021 aj.), stejně jako průzkumná dialektometrická analýza všech subdialektů (viz Mikulėnienė aj.). Ve vědeckém tisku byly v těchto letech rovněž probírány možnosti souboru TFA při zápisu hlásek jednotlivých litevských subdialektů (viz
166
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 3
Dar kartą dėl aukštaičių patarmių transkripcijos tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenimis (keletas tikslintinų atvejų)
Bakšienė 2017; 2018; 2018a; 2019; Bakšienė, Čepaitienė 2017a), transkripce příkladů různých subdialektů pomocí TFA byla uvedena v nové instrukci ke shromažďování nářečního materiálu (viz VTG 2021), značný soubor nářečních textů z okresu Kaunas je zpřístupněn v připravovaném Tarmynu (viz Geolingvistikos portalas). Všechny tyto práce znovu otevřely diskutabilní a problematické otázky transkripce TFA, které byly v roce 2021 shrnuty v cyklu seminářů pořádaném geolingvisty Litevského jazykového institutu1. Zápis hlásek litevských nářečí systémem TFA je důležitý pro mnoho dialektologů, proto stojí za to k tomuto tématu znovu vrátit, podrobněji je prodiskutovat a upřesnit označování některých nářečních zvukových jednotek. Je třeba také zmínit, že v tomto období vznikl i oficiální soubor znaků TFA určený pro spisovnou litevštinu (viz VLKK k-25; Kazlauskienė, Bakšienė 2021), a při zápisu nářečních hlásek je proto třeba zohlednit i doporučení v něm navržená.
Cílem tohoto článku je pojednat o složitějších případech transkripce aukštaitských subdialektů, které vyzdvihly výzkumy posledních let, a předložit několik upřesnění souboru znaků TFA navrženého v roce 2017 pro litevská nářečí. Dílčí úkoly: 1) zobecnit vokalickou soustavu aukštaitských subdialektů a pojednat o samohláskových jednotkách nejproblematičtějších z hlediska transkripce TFA; 2) přehledně představit označování některých důležitějších rysů aukštaitských souhlásek pomocí znaků TFA; 3) uvést možné způsoby zápisu alotonů aukštaitských přízvukových kontur pomocí TFA a projednat možnosti transkripce dvojhláskových / diftongických slabik, které s přízvukovou konturou zvláště souvisejí. Ve výzkumu bylo využito množství materiálu z dříve publikovaných dialektologických prací: popisů subdialektů a nářečí a textů zapsaných kodaňskou transkripcí. Pracovalo se metodami analýzy vědecké literatury a deskriptivně-komparativní metodou.
1. AUKŠTAITSKÁ VOKALICKÁ SOUSTAVA A JEJÍ ZNAČENÍ V TFA
Zobecněná soustava aukštaitských vokalických fonémů zapsaných znaky TFA a pojmenovaných terminologií TFA (viz IPA 2022) je uvedena v tabulce 12.
1Cyklus sestával ze tří seminářů, na nichž hlavní vědecká pracovnice Geolingvistického centra dr. Rima Bakšienė účastníkům na dálku představila obecné principy transkripce a probírala složitější případy transkripce aukštaitských a žemaitských nářečí pomocí znaků TFA.
2Aukštaitská vokalická soustava byla sestavena na základě těchto pramenů: Atkočait y tė, Rinkauskienė 2003; LK TCh 2004; Kardelis 2018 a dalších zobecňujících dialektologických prací. V tabulce jsou uvedeny pouze vokalické jednotky s fonémovým statutem, důležitější varianty fonémů jsou probírány samostatně. Proto například do tabulky nebyla zařazena otevřená samohláska [æ] (různé délky), kterou většina autorů fonologických popisů považuje pouze za variantu fonému. Obecně je opozice samohlásek [ɑ]: [ɛ] v litevském
Jak známo, pro aukštaitskou vokaliku je charakteristické, že ve skupině kvantitativních opozic nekontrastují pouze krátké a dlouhé fonémy, ale také fonémy polodlouhé, které existují v subdialektech s takzvanou soustavou tří fonologických délek – v uteniškém, kupiškėnském, v části vilniškého a anykštėnského subdialektu (podrobněji viz Jasiūnaitė,
jazyce je slabá, kontrast fonémů je možný pouze na absolutním začátku slova. Pro většinu aukštaitských nářečí nejsou fonémy samohlásek typu e vůbec charakteristické. V kulatých závorkách jsou zapsány takzvané „dvoutvářné“ fonémy, jejichž existence je často podmíněna různými fonologickými a extrafonologickými faktory, například tempem řeči, stylem, konkrétní lokalizací nářečí v rámci subdialektu apod. (podrobněji viz Girdenis 2003: 82).
³V tabulce je uvedena po jedné přední a zadní „šeptané“ samohlásce; jejich označení konkrétními vokalickými znaky TFA je v tomto případě podmíněné. O transkripci těchto samohlásek pomocí TFA viz dále v článku.
168
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 5
Dar kartą dėl aukštaičių patarmių transkripcijos tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenimis (keletas tikslintinų atvejų)
Girdenis 1996). Zachycení kvantity fonémů znaky TFA nepůsobí problémy, používají se k tomu příslušná diakritická znaménka TFA; je však třeba znovu připomenout, že v podskupině vysokých samohlásek se dlouhé a polodlouhé (zkrácené dlouhé nebo prodloužené krátké) označují znaky TFA pro zavřené (angl. close), zatímco krátké znaky TFA pro samohlásky blízké zavřeným (angl. near-close), např.: [ˈuʲiːrds] ~ vyras, [uʲiˈræːlʲs] ~ vyrelis, [ˈuʲisas] / [ˈuʲisas] ~ visas, [ˈɡruːdas] ~ grūdas, [ɡruːˈdʲæːlʲs] ~ grūdelis, [ˈbuːva] / [ˈbuɔ] ~ buvo atd. Je třeba upozornit, že v případech, kdy se dlouhé y, ū (obvykle v nepřízvučné pozici) zcela zkrátí, měla by být i tak transkribována pomocí znaků pro zavřené samohlásky TFA, protože se kvalitativně většinou liší od krátkých samohlásek, srov.: [uʲiˈrʲæːlʲs], [ɡruˈdʲæːlʲs]. Do zobecněné soustavy aukštaitských fonémů je třeba zahrnout také polodlouhé samohlásky středního zdvihu charakteristické pro anykštėnský a kupiškėnský subdialekt, např.: [ˈmʲeːdʲis] ~ mėdis, [ˈsɔːkɛ] ~ sako. Fonologický status polodlouhých nízkých (otevřených) samohlásek v aukštaitských subdialektech, zejména v nářečích západních a jižních Aukštaitů, je mezi dialektology dosud diskutován (přehled problému viz Kardelis 2018: 119–129, 132–136; Bakšienė, Leskauskaitė 2021: 167), tyto samohlásky (zejména prodloužené a) je však třeba zahrnout také do zobecněného obrazu vokalismu, zvláště s ohledem na nářečí východních Aukštaitů, např.: [ˈmɑːnɑ] ~ mėno, [ɡʲeˈrʲæːsˈnʲis] ~ geresnis atd.
Z kvalitativních rysů fonémů je z hlediska transkripce třeba nejprve zmínit výrazně vyšší stupeň otevřenosti charakteristický pro samohlásky některých subdialektů (nižší zdvih jazyka). Otevřenější i, u (v tradiční kodaňské transkripci označované jako i̞, u̞) jsou nejtypičtější pro severní část západních kauniškých Aukštaitů, zatímco otevřenější ė, o (tradičně označované jako ẹ, o̞ / ɔ) se používají v mnoha nářečích východních Aukštaitů a v některých nářečích jižních a západních šiauliškých Aukštaitů. Otevřenější samohlásky ve všech pozicích, s výjimkou méně zaokrouhleného ą, se v systému TFA označují pomocí diakritika̞ zapisovaného pod samohláskou (angl. lowered), např.: [ˈkʲɪtɑ] / [ˈkʲɛtɑ] ~ kitą, [ˈs̞ʊkɑ] / [ˈsɔkɑ] ~ sūka, [ˈbrɔ̞lʲɪs] ~ brólis, [ˈtʲɛvɑs] ~ tėvas. Uvedená otevřená méně zaokrouhlená o se zapisuje stejným znakem jako v kodaňské transkripci, např. [ˈbrɔːlʲɪs].
V souboru znaků TFA je třeba upřesnit transkripci proměnlivých samohlásek ie, uo navrženou v roce 2017 (viz Bakšienė, Čepaitienė 2017: 121, 122). Pro Aukštaitii jsou charakteristické proměnlivé vokalické fonémy se dvěma stupni diftongizace: jasně diftongické hlásky ie, uo s výrazně proměnlivou artikulací (tradičně nazývané splývavé dvojhlásky), používané ve všech subdialektech; a méně diftongizované hlásky s nezřetelně vyslovovanou první složkou (diftongoidy), používané především v nářečích vilniškých, uteniškých a anykštėnských východních Aukštaitů. Vzhledem k tomu, že ve většině subdialektů jsou právě počáteční segmenty těchto hlásek akusticky podobné dlouhým samohláskám y, ū a teprve jejich konce se vyznačují artikulačními změnami a variabilitou (podrobněji viz Bacevičiūtė 2002; Girdenis 2009: 239; Jaroslavienė 2010: 7), a také s ohledem na přijaté doporučení pro litevský spisovný jazyk (viz VLKK k-25;
Straipsniai / Articles
169
Page 6
RIMA BAKŠIENĖ
Kazlauskienė, Bakšienė 2021: 4) se navrhuje ve všech případech (bez ohledu na přízvuk a přízvukovou konturu) transkribovat proměnlivé hlásky jednotně, se znaky pro zavřené samohlásky TFA v první části, např.: ['pʲienas] ~ pienas, ['dʲiena] ~ dieną, [dʲie̯na] ~ dienà, ['pʲuodas] ~ pūodas, ['ju̯okas] ~ juõkas, [juo̯'kos] ~ juokùs atd. Slabě diftongizované ie, uo různého původu se označují týmiž znaky, pouze nad první složkou⁴ se zapisuje diakritikum označující velmi krátkou samohlásku (angl. extra short), např.: [kɒm pūtęs] ~ kompotas, [kɔtʲ' lʲietės] ~ kotletas, [tʲ'e vʲe̯lʲis] ~ tėvelis, ['lʲuɔpʲi] ~ lapė.
V soustavě aukštaitských vokalických fonémů zůstávají z hlediska označování pomocí TFA jedněmi z nejproblematičtějších redukované samohlásky východoaukštaitských panevėžiškých nářečí. V nářečích jižních i severních panevėžiškých se vyskytuje po jedné krátké samohlásce přední a zadní řady, pouze s odlišným kvantitativním a kvalitativním stupněm výraznosti: v jižních – méně vybledlé, v severních – velmi silně vybledlé, takzvané „šeptané“ (viz obr. 1).
OBR. 1. Protějšky redukovaných krátkých samohlásek v nářečích jižních a severních panevėžiškých
V dřívějším souboru TFA z roku 2017 bylo pro litevská nářečí navrženo transkribovat „šeptané“ samohlásky severních panevėžiškých pomocí dodatečného diakritikā̄ označujícího sluchem neslyšitelné uvolnění hlásky (angl. no audible release). Tento návrh je však nepochybně třeba upřesnit. Podrobnější analýza systému diakritik TFA ukázala, že tento znak je určen pro varianty explozivních souhlásek, při nichž není slyšet zřetelný „výbuch“, tj. mluvidla se náhle neotevřou ani se od sebe neodtáhnou, ale ihned se vysloví následující souhláska s podobnou artikulací (viz HIPA 1999: 17). Nejčastěji k tomu dochází ve spojení souhlásek, např.: ['pʲlʲ'ɪgbajɔrʲɪs] ~ plikbajoris, [dʊgʲbʲlʲ'ɪs] ~ daugbal̃sis aj. (srov. Pakerys 2003: 87). Tento znak není určen k vyjádření vlastností samohlásek. Proto jediným nejvhodnějším řešením
⁴ V případě potřeby, pokud je druhá část ie, uo méně zřetelně slyšitelná, například při transkripci textů litevských nářečí v Bělorusku, lze toto diakritikum zapsat také nad druhou složkou.
170
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 7
Dar kartą dėl aukštaičių patarmių transkripcijos tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenimis (keletas tikslintinų atvejų)
v tomto případě je označovat redukované samohlásky severních panevėžiškých již zmíněným diakritikem TFA označujícím velmi krátkou samohlásku (angl. extra short), např.: [ˈdunɐ] ~ dúona, [ˈdɔŋɡɔs] ~ dangùs, [ˈkɔːsʲnʲɪs] ~ kąsnis, [ˈtʲɛsʲɐ] ~ tęsia. Příslušné méně redukované samohlásky jižních panevėžiškých se označují týmž diakritikem, který označuje samohlásku se sníženým zdvihem, např.: [ˈdunɔ̞], [ˈdʊŋɡɔ̞s], [ˈkɑsʲnʲɪs], [ˈtʲɛsʲɪ].
Z kvalitativních variant samohlásek se při transkripci systémem TFA doporučuje důsledně označovat přední posun zadních samohlásek o, ū, u a také první části uo po měkkých souhláskách. Fonetici uvádějí, že jde o jednu z nejvýraznějších variant samohlásek, jejíž artikulace se od artikulace nepřední základní varianty liší obzvláště výrazně; doporučuje se ji označovat i v transkripci litevského spisovného jazyka pomocí TFA (Pakerys 2003: 36; Kazlauskienė 2018: 35; VLKK k-25; Kazlauskienė, Bakšienė 2021: 6). Tento přední posun samohlásek se označuje diakritikem TFA ̟ (angl. advanced), např.: [ˈjɔ̟kʲo̟] ~ jókio, [ˈsʲu̟sʲu̟] ~ siūsiu, [kʲɛʌ̟ʲu̟] ~ kelių aj.
2. NĚKTERÉ PŘÍPADY OZNAČOVÁNÍ AUKŠTAITSKÝCH SOUHLÁSEK V TFA
Ze všech souhlásek charakteristických pro aukštaitské subdialekty je z hlediska transkripce pomocí TFA nejsložitější označování frikativních souhlásek š, ž. V souboru znaků TFA z roku 2017 bylo navrženo označovat je obecně frikativními postalveolárními souhláskami TFA ʃ, ʒ, ačkoli již tehdy se diskutovalo o neúplné shodě těchto znaků (viz Bakšienė, Čepaitienė 2017: 124). Jak souhlásky spisovného litevského jazyka, tak zejména nářeční tvrdé a měkké souhlásky se výrazně liší svými artikulačními a akustickými vlastnostmi. Po podrobném prozkoumání vlastností souhlásek š, ž ve spisovném litevském jazyce se konstatuje, že postalveolární ʃ, ʒ TFA leží někde mezi litevskými tvrdými a měkkými souhláskami, avšak blíže měkkým; navrhovaná označení TFA jsou rovněž různá (podrobněji viz Pakerys 2003: 71–76; Ambrazevičius, Leskauskaitė 2014: 164–168; Kazlauskienė 2018: 47–63; Urbanavičienė, Indričianė, Jaroslavienė, Grigorjevs 2019: 21, 99–125 aj.). V aukštaitských subdialektech neexistuje pouze klasická opozice tvrdých a měkkých souhlásek této skupiny; v mnoha nářečích, v nichž souhlásky tvrdnou, se artikulační a akustické vlastnosti depalatalizovaných hlásek liší od palatalizovaných š, ž ještě výrazněji (viz přehled Ambrazevičius, Leskauskaitė 2014: 38–44). Užívání depalatalizovaných souhlásek je nejtypičtější pro nářečí jižních a východních Aukštaitů, proto lze při transkripci jejich souhláskového systému pomocí TFA volit pro tvrdé a měkké š, ž různé protějšky, které přesněji vyjádří jejich vlastnosti. Měkké š, ž lze v takovém případě zapisovat již zmíněnými postalveolárními
Straipsniai / Articles
171
Page 8
RIMA BAKŠIENĖ
[ʃ], [ʒ] s diakritikem měkkosti, při zachování systémovosti označování všech měkkých souhlásek⁵, např.: [ʔʲʒienas] ~ šienas, [kemʲʃʲtʲ] ~ kamšyti, [ʒʲieʲma] ~ žiemą, [ʒʲiba] ~ žiba; depalatalizované š, ž pak retroflexními [ʂ], [ʐ], např.: [ʔˈʂienas], [kemˈʂʲtʲ], [ʐieˈma], [ˈʐiba]. Některá aukštaitská nářečí, například jižní Aukštaitové, mají velmi měkké, intermediální souhlásky mezi měkkými s, z a š, ž, které se označují alveolárními palatálními souhláskami TFA [ɕ], [ʑ], např.: [ˈuɕi] ~ visi, [ɕʲiˈdʲus] ~ slidūs, [ˈʑʲizʲæ] ~ zyžia, [kaˈʑʲis] ~ Kazys⁶. Při transkripci hlásek subdialektů s jednodušší souhláskovou soustavou, například západních kauniškých Aukštaitů, nebo při volbě zjednodušené, nikoli úplné varianty transkripce lze ve všech případech pro označení š, ž zvolit uvedené obecné znaky TFA [ʃ], [ʒ] (měkké se navíc označují diakritikem palatalizace ʲ).
Poněkud je třeba upřesnit také transkripci afrikát pomocí znaků TFA navrženou v roce 2017. Bylo navrženo transkribovat afrikáty dvěma samostatnými znaky, nahoře spojenými obloučkem: c – [t͡s], č – [t͡ʃ], dz – [d͡z], dž – [d͡ʒ] (viz Bakšienė, Čepaitienė 2017: 124, 125). V doporučení pro spisovný jazyk však bylo především z praktických důvodů zvoleno jejich označování digrafy [ts], [tʃ], [dz], [dʒ] (viz VLKK k-25; Kazlauskienė, Bakšienė 2021: 5), proto se analogicky transkribují i nářeční hlásky. Pokud se v transkribovaném textu zvolí výše popsaný podrobnější způsob označování souhlásek š, ž, měly by se příslušně označovat i frikativní komponenty v afrikátách, např.: [ˈsʲam͡tʲis] / [ˈsamt͡sis] ~ šamtis, [ˈmʲe͡dʲis] / [ˈmʲed͡zis] ~ mėdis, [ˈkʲimʲʃʲtʲi] / [ˈkʲimʃt͡si] ~ kimšti, [ʒʲiˈdʒʲuovʲ] / [ʐʲiˈdʐʲuovʲ] ~ išdžiūvo.
3. AUKŠTAITSKÁ PROZODICKÁ SOUSTAVA A OZNAČOVÁNÍ DVOJHLÁSKOVÝCH SLABIK V TFA
Aukštaitská prozodická soustava je poněkud jednodušší než žemaitská, avšak v některých nářečích se také vyskytuje různý stupeň posunu přízvuku a specifické alofony přízvukových kontur (viz tab. 2; podrobněji viz Kazlauskas 2000 [1968]: 5–9; Bakšienė 2016: 50–55 aj.). Záznam prozodických jednotek, zejména nářečních rysů přízvukových kontur,
⁵ Diakritikum palatalizace ʲ je nejvíce zapotřebí při provádění dialektometrických měření, například při analýze řad transkripcí a výpočtu jazykových vzdáleností pomocí počítačového programu Gabmap (viz Nerbonne, Colen, Gooskens, Kleiweg, Leinonen 2011: 65–89; Leinonen, Çöltekin, Nerbonne 2016: 71–83; Snoek 2014: 192–208 aj.). Vzhledem k podobnosti artikulačních / akustických vlastností litevských měkkých souhlásek š, ž s akustikou hlásek TFA (viz IPA 2022) by bylo možné diakritikum nepsat, v tomto případě se však dává přednost kritériu systémovosti.
⁶ Stejnými znaky by bylo možné zapisovat také dnes již vzácné případy „šlekiování“ v severních šiauliškých nářečích a mimořádně měkké š, ž vyslovované vlivem slovanských jazyků.
172
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 9
Dar kartą dėl aukštaičių patarmių transkripcijos tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenimis (keletas tikslintinų atvejų)
Z hlediska znaků TFA nepochybně zůstává nejproblematičtější částí transkripce. Tato otázka již byla probírána v odborném tisku dialektologů (viz Bakšienė, Čepaitienė 2017: 126, 127; Bakšienė 2019: 7–27 aj.), avšak je třeba uznat, že nejvhodnější varianta transkripce, která by adekvátně zachytila rozmanitost alotonů aukštaitských přízvukových kontur, se stále hledá.
Návrhy z roku 2017 na označování přízvukových kontur litevských nářečí systémem TFA je nepochybně třeba upřesnit. Tehdy byla jako hlavní znaky přízvukových kontur navržena diakritická znaménka TFA pro klesavý tón (angl. falling tone) / stoupavý tón (angl. rising tone) ^ a ˅. Po zobecnění většího počtu teoretických a instrumentálních prací o litevských přízvukových konturách se však znovu potvrdila hlavní myšlenka badatelů, že tento jev není v litevštině pouze tonální povahy. Prozodické rysy přízvukových kontur navíc velmi závisí na zvucích tvořících jádro slabiky, na systému subdialektu, na akcentové pozici a na mnoha dalších faktorech. V aukštaitských subdialektech se silnou opozicí přízvukových kontur, jako jsou západní kaunišké nářečí, by uvedená diakritika snad byla vhodná k zachycení přízvukových kontur vokalických slabik⁸, avšak
⁷Význam zkratek: VA – západní Aukštaitové, PA – jižní Aukštaitové, RA – východní Aukštaitové; PK – hlavní přízvuk, AK – posunutý přízvuk; + – charakteristické pro celou oblast a ve všech pozicích, (+) – charakteristické nikoli pro celou oblast a / nebo ne ve všech pozicích; – – necharakteristické.
⁸Na webových stránkách Mezinárodní fonetické asociace (viz IPA 2022) znějí zvukové ukázky několika mluvčích se samohláskami nesoucími klesavý nebo stoupavý tón velmi podobně jako litevské přízvukové kontury.
Straipsniai / Articles
173
Page 10
RIMA BAKŠIENĖ
nejsou univerzální pro případy jiných nářečí a slabik odlišné struktury, zejména dvojhlásek / diftongických slabik, v nichž převažují jiné než tonální rysy přízvukových kontur. Proto se při dodržení jednotného systému s navrženou transkripcí přízvukových kontur spisovné litevštiny (viz VLKК k–25; Kazlauskienė, Bakšienė 2021: 5) navrhuje všechny aukštaitské alofony přízvukových kontur akutového původu označovat horním číslem ¹, zatímco kontury cirkumflexového původu (a také takzvané střední¹⁰, přerušované a průběžné přízvukové kontury) – ², např.: [¹ʋˈiɾas] ~ ʋyras, [¹ˈkɾuːmas] ~ krūmas, [²ˈkoʃʲe] ~ košė, [²ˈejo] ~ ėjo atd. Konkrétní kvantitativní a kvalitativní rysy zvuků tvořících slabiky, závislé na přízvukových konturách, se označují příslušnými znaky délky hlásek (ː – dlouhá, ˑ – polodlouhá) a potřebnými vokalickými znaky TFA. Například pokud se v důsledku rázových alotonů cirkumflexu – střední nebo přerušované přízvukové kontury – na konci slova dlouhé samohlásky zkrátí, transkribují se uvedením znaku čísla příslušné přízvukové kontury před slabikou a znaku polodlouhé samohlásky¹¹: [nʊ ²ˈkuː] ~ na ką, [ʋˈʊ̯enjɔ-²ˈsʲiːk] ~ vienąsýk.
Z hlediska transkripce jsou nejsložitější zdůrazněné dvojhláskové / diftongické slabiky různé struktury, proto článek uvádí příklady jejich transkripce pomocí TFA v různých akcentových pozicích (viz příloha 2).
Podrobnější komentář vyžaduje několik věcí. Složka a se označuje různě v slabikách s přízvukovou konturou s počátečním vrcholem nebo s průběžnou přízvukovou konturou a v slabikách s koncovým vrcholem; rovněž střední / přerušovaná přízvuková kontura v přízvučných dvojhláskách – v prvním případě se zapisuje TFA [d], ve druhém TFA [ɛ]; první složka dvojhlásky au s koncovým vrcholem (a se střední / přerušovanou přízvukovou konturou) se kvůli silné labializaci označuje znakem TFA [ɒ]. Složku e (stejně jako a, které se stalo předním) lze transkribovat znaky TFA [æ] nebo [ɛ] podle systému subdialektu (charakteristická otevřenější nebo zavřenější hláska), kontextové pozice (před tvrdou nebo před měkkou souhláskou, na konci slova) a dalších fonetických faktorů. Složky i, u mohou mít v aukštaitských subdialektech různé kvantitativní (krátké, polodlouhé, dlouhé) a kvalitativní (nezaokrouhlené / zaokrouhlené / nabývající kvality dlouhé samohlásky) varianty, všechny však
⁹ Potřebná čísla v horním indexu je vhodnější zapisovat nikoli jejich zvednutím pomocí volby „superscript“, ale rovnou výběrem znaků v horním indexu z tabulky symbolů (kódy viz v 1. příloze článku); při sazbě, převádění textu z MS Wordu do jiných počítačových programů apod. se pak nedeformují.
¹⁰ Zde se mají na mysli pouze slabiky, v nichž střední přízvuk funguje jako aloton cirkumflexu, například na konci slova. V případech, kdy bylo v kophenaginské transkripci obvyklé označovat znak středního přízvuku na prodloužených přízvučných samohláskách, např. [sā.ko] ~ sāko, [nẽ.ša] ~ neša, [bū.va] ~ būvo, [ki.tas] ~ kitas, se při transkripci TFA žádný přízvuk neoznačuje.
¹¹ Při transkripci TFA se nerozlišuje mezi středním a klesavým přízvukem (pokud samohláska v obou případech zůstává polodlouhá); je třeba to hodnotit jako nedostatek navrhovaného značení a nevyřešenou otázku, je však třeba uznat, že jde o velmi subtilní alotony a areál rozšíření klesavého přízvuku v oblasti aukštaičtiny je poměrně malý. V budoucnu bude po provedení dalších výzkumů transkripci nářečních přízvuků ještě nutné upřesnit.
174
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 11
Dar kartą dėl aukštaičių patarmių transkripcijos tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenimis (keletas tikslintinų atvejų)
je třeba označit příslušnými znaky TFA. Rozdíl mezi zřetelným stoupavým přízvukem a jeho prudšími alotony – středním nebo klesavým přízvukem – se ukazuje zaznamenáním kvantity druhé složky: v prvním případě se druhá složka označuje jako polodlouhá, v druhém jako krátká, bez jakéhokoli znaku kvantity.
Při transkripci nepřízvučných dvojhlásek se u složek rovněž nepíší žádné znaky kvantity a kvalita složek je většinou podobná jako u stoupavých dvojhlásek, takže první složka se zapisuje týmiž znaky TFA, např.: [kʲelʲba] ~ kalbà, [u̯e̞rʲˈkʲi] ~ verki; [sʲu̯ˈsʲus] ~ sausùs, [le̞i̯ˈkʲu] ~ laikù, [pʲe̞i̯ˈkʲų] ~ peikiù; [kʲe̞tʲˈlʲes] ~ kiaulės.
Ve většině aukštaitských podnářečí, v nichž dochází k posunu přízvuku, se ve slabikách s posunutým přízvukem přízvuky nerozlišují. Takové slabiky se v transkripci TFA zapisují bez jakýchkoli čísel přízvuku, pouze s vyznačením místa přízvuku (pokud existuje vedlejší přízvuk, označí se rovněž), přičemž kvalita složek se většinou zapisuje stejně jako u stoupavých nebo nepřízvučných slabik, např.: [ˈu̯e̞lkʊs] / [u̯aɪ̯ˈkʊs] ~ vaikùs, [kelba] / [kalʲba] ~ kalbà; [u̯arʲˈkʲe̞] ~ varškė, [ˈgʲe̞rʲe̞l] ~ gerai. Pokud by se vyskytly případy, kdy se ve slabice zdůrazněné posunutým přízvukem přízvuky vyslovují výrazněji (například v severních nářečích Šiauliů a Panevėžys), pak se transkribují stejně jako ve slabikách s hlavním přízvukem.
Z hlediska transkripce je třeba zvlášť zmínit monoftongizaci dvojhlásek au, ai, ei, která je charakteristická pro některá východní aukštaitská podnářečí, zejména širvintišké a panevėžišké. V těchto nářečích se první složka stoupavých a nepřízvučných dvojhlásek (zejména v koncových pozicích) vyslovuje oslabeně; redukce může mít velmi různý stupeň, například dvojhláska au po tvrdé souhlásce: [da²ˈrʊɔ] > [da²ˈrʊɔ] > [da²ˈrʲɔ] / [da²ˈrʊ] > [da²ˈrʊ] / [da²ˈrɔ] / [ˈdarɔ] ~ darai; [ˈdʲirbʊ] > [ˈdʲirbʲɔ] / [ˈdʲirbʊ] > [ˈdʲirbʊ] / [ˈdʲirbɔ] ~ dirbau; dvojhláska au po měkké souhlásce: [tʲi²ˈsʲɛʊ] > [tʲi²ˈsʲɛʊ] > [tʲi²ˈsʲɪʊ] > [tʲi²ˈsʲų] / [tʲi²ˈsʲɔ] / [tʲisʲɔ]¹² ~ tęsiau; [ˈu̯aˈlʲgʲɛʊ] > [ˈu̯aˈlʲgʲɪʊ] > [ˈu̯aˈlʲgʲų] / [ˈu̯aˈlʲgʲɔ] ~ válgiau; dvojhláska ai: [da²ˈrɛɪ̯] > [da²ˈrɛɪ̯] > [da²ˈrʲɪ] > [da²ˈrʲɪ] / [da²ˈrɔ] / [ˈdarɔ] ~ darai; [ˈu̯iˈrɛɪ̯] > [ˈu̯iˈrʲɪ] > [ˈu̯iˈrʲɪ] / [ˈu̯iˈrʲɔ] ~ užrai; dvojhláska ei: [da²ˈrʲɛɪ̯] > [da²ˈrʲɛɪ̯] > [da²ˈrʲɪ] > [da²ˈrʲɪ] ~ darė; [ˈrɔʊ̯ɛɪ̯] > [ˈrɔʊ̯ɪ] > [ˈrɔʊ̯ɪ] / [ˈrɔʊ̯ɛ] ~ rōvei. Transkripce by tedy v konkrétním případě měla zohledňovat jak výraznost přízvuku (pokud jsou dvojhlásky stoupavé), tak kvantitu a kvalitu složek, přičemž se volí odpovídající znaky samohlásek a diakritika.
¹² Takové příklady, kdy dochází k úplné monoftongizaci, se mohou vyskytovat v severních panevėžyských nářečích. V těchto případech nelze pod samohláskou označit dva diakritické znaky – otevřenost i přední artikulaci – proto byla za důležitější rys považována otevřenost samohlásky.
Straipsniai / Articles
175
Page 12
RIMA BAKŠIENĖ
APIBENDRINIMAS
Po zhlédnutí zobecněného obrazu aukštaitského vokalismu, jakož i nejdůležitějších souhlásek a prvků prozodie, byl projednán vztah nářečních hlásek k systému znaků TFA a stanoveny možné ekvivalenty TFA pro zvukové jednotky aukštaitských podnářečí. Z předchozího souboru znaků TFA z roku 2017 určeného pro litevská nářečí se nejvíce upřesňuje značení proměnlivých samohlásek ie, uo, „mumlajících“ samohlásek východních aukštaitských panevėžyských nářečí, frikativních souhlásek š, ž, afrikát, jakož i aukštaitských přízvuků a jejich alotónů znaky TFA. Poslední dva zvukové prvky zůstávají z hlediska transkripce nejproblematičtější; je možné, že jejich značení v TFA bude v budoucnu s ohledem na nejnovější výzkumy ještě upřesněno.
LITERATŪRA
Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014: Geolingvistika: ideologija, teorija ir metodai. Pagrindinės sąvokos. – Danguolė Mikulėnienė, Violeta Meiliūnaitė (red.). XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas, Vilnius: Briedis, 29–47.
Atkočaitė Daiva, Rinkauskienė Regina 2003: Lietuvių kalbos tarmių fonetika. Mokomoji knyga, Vilnius: Vilniaus pedagoginis universitetas.
Bacevičiūtė Rima 2002: Lietuvių kalbos kintamųjų garsų ie, uo instrumentinė analizė. – Kalbotyra 51(1), 5–17. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/kalbotyra/article/view/23376/22612.
Bakšienė Rima 2016: Vakarų aukštaičių kauniškių priegaidės: Marijampolės šnekta, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Bakšienė Rima 2017: Lietuvių tarmių transkripcija TFA simboliais: vakarų aukštaičiai šiauliškiai. – Acta Linguistica Lituanica 77, 237–254. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/837/928.
Bakšienė Rima 2018: Žemaičių patarmių transkripcija TFA simboliais: sudėtingesni atvejai. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 5, sud. R. Bakšienė, N. Morozova, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 102–118.
176
Acta Linguistica LXXXVI
Page 13
Dar kartą dėl aukštaičių patarmių transkripcijos tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenimis (keletas tikslintinų atvejų)
Bakšienė Rima 2018a: Lietuvių tarmių transkripcija IPA simboliais: pietų aukštaičių ypatybių analizė. – Vārds un tā pē t īšanas aspekti 22(1/2), 9–19. Prieiga internete: https://vards.liepu.lv/files/VARDS%20UN%20TA%20PETISANAS%20ASPEKTI_2018.pdf.
Bakšienė Rima 2019: Dėl lietuvių tarmių priegaidžių žymėjimo TFA simboliais. – Linguistica Lettica 27, 7–27. Prieiga internete: https://dspace.lu.lv/dspace/bitstream/handle/7/54159/Linguistica_Lettica_27.pdf?sequence=1&isAllowed=y.
Bakšienė Rima 2021: Kauno rajono kalbinis variantiškumas – „Tarmyno“ modelio kūrimo pagrindas. – Respectus Philologicus 39 (44), 73–88. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/21920/23210.
Bakšienė Rima, Čepaitienė Agnė 2017: Tarptautinės fonetinės abėcėlės taikymo lietuvių tarmių garsams galimybės. – Baltistica 52(1), 105–135. Prieiga internete: http://www.baltistica.lt/index.php/baltistica/article/view/2303/2270.
Bakšienė Rima, Čepaitienė Agnė 2017a: Lietuvių tarmių transkripcija: tradicija ir IPA. – Linguistica Lettica 25, 203–229. Prieiga internete: https://dspace.lu.lv/dspace/handle/7/54158.
Bakšienė Rima, Čepaitienė Agnė 2020: A Quantitative Analysis of the Eastern Aukštaitian Subdialects of the Lithuanian Language. – Scando-Slavica 66(1), 144–180.
Bakšienė Rima, Leskauskaitė Asta 2021: Vytautas Kardelis. Arealinis tipologinis lietuvių tarmių kompleksiškumas, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 2018, 299 p. [recenzija]. – Baltistica 66(1), 157–170. Prieiga internete: http://www.baltistica.lt/index.php/baltistica/article/view/2425/2369.
Čepaitienė Agnė 2018: XXI a. pradžios aukštaičių patarmių kaita: gretinamasis geolingvistinis aspektas: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Čepaitienė Agnė 2020: Application of Dialectometric Methods in Research on Lithuanian Dialects. – Lithuanian Dialectology Profiles: Problems and Findings, sud. V. Meiliūnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 217–248.
HIPA 1999 – Handbook of the International Phonetic Association. A Guide to the Use of the International Phonetic Alphabet, Cambridge: Cambridge University Press.
IPA 2022 – International Phonetic Alphabet. Prieiga internete: https://www.internationalphonetic alphabet.org/.
Jaroslavienė Jurgita 2010: Rytinių kauniškių Prienų šnektos fonologija: daktaro disertacija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Jasiūnaitė Birutė, Girdenis Aleksas 1996: Trys rytų aukštaičių uteniškių fonologiniai balsių ilgumai. – Baltistica 31(2), 181–199. Prieiga internete: http://www.baltistica.lt/index.php/baltistica/article/view/369/324.
Kardelis Vytautas 2018: Arealinis tipologinis lietuvių tarmių kompleksiškumas. Aukštaičiai, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Kazlauskas Jonas 2000 [1968]: Dėl lietuvių kalbos kirčio ir priegaidės pobūdžio. – Jonas Kazlauskas. Rinktiniai raštai 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 5–9.
Kazlauskienė Asta 2018: Bendrinės lietuvių kalbos fonetikos ir fonologijos pagrindai, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Prieiga internete: http://ebooks.vdu.lt/eb/1691/bendrinės-lietuvių-kalbos-fonetikos-ir-fonologijos-pagrindai/.
Kazlauskienė Asta, Bakšienė Rima 2021: Tarptautinė fonetinė abėcėlė lietuvių kalbai. – Gimtoji kalba 7, 3–6.
Leinonen Therese, Çöltekin Çağrı, Nerbonne John 2016: Using Gabmap. – Lingua 178, 71–83. Prieiga internete: https://pure.rug.nl/ws/portalfiles/portal/37303943/1_s2.0_S0024384115000315_main.pdf.
LKTCh 2004 – Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija, sud. R. Bačevčiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
Mikulėnienė Danguolė 2020: New Trends in Lithuanian Dialectology: Multifunctional Research Model. – Acta Linguistica Lithuanica 82, 11–33. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/1022/1397.
Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Bakšienė Rima, Geržotaitė Laura, Kardelytė-Grinevičienė Daiva, Leskauskaitė Asta, Meiliūnaitė Violeta, Vyniautaitė Simona 2019: Dialektometrinis tradicinių lietuvių tarmių klasifikacijos pjūvis: žvalgomasis tyrimas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
178
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 15
Dar kartą dėl aukštaičių patarmių transkripcijos tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenimis (keletas tikslintinų atvejų)
Nerbonne John, Colin Rinke, Gooskens Charlotte, Kleiweg Peter, Leinonen Therese 2011: Gabmap – A Web Application for Dialectology. Dialectologia. Special Issue 2, 65–89. Prieiga internete: https://www.researchgate.net/publication/228546484_Gabmap_-_A_web_application_for_dialectology.
Pakerys Antanas 2003: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika, Vilnius: Enciklopedija.
Snoek Conor 2014: Review of Gabmap: doing dialect analysis on the web. – Language documentation & conservation 8, 192–208. Prieiga internete: https://scholarspace.manoa.hawaii.edu/bitstream/10125/24602/snoek.pdf.
Urbanavičienė Jolita, Indričienė Inesė, Jaroslavienė Jurgita, Grigorjevs Juris 2019: Baltų kalbų garsynas XXI a. pradžioje: priebalsių instrumentinis tyrimas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://lki.lt/wp-content/uploads/2021/03/Baltu_kalbu_garsynas_XXI_a_pr._2_knyga_2019_v2.pdf.
Vyniautaitė Simona 2021: Terminio požymio statika ir dinamika: žemaičių regresyvinės balsių asimiliacijos atvejis: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
VLKK k-25 – Rekomendacija dėl tarptautinės fonetinės abėcėlės pritaikymo bendrinės lietuvių kalbos garsiniams vienetams žymėti. Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/rekomendacija-del-tarptautines-fonetines-abeceles-pritaikymo-bendrines-lietuviu-kalbos-garsiniams-vienetams-zy meti.
VTG 2021 – Visos tarmės gražiausios...: tarmių medžiagos rinkimo instrukcija, 2-asis patais. ir papild. leidimas, sud. D. Mikulėnienė, V. Ragaišienė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.
Once More on the Transcription of Aukštaitian Subdialects by the Symbols of the International Phonetic Alphabet (Several Clarified Cases)
SUMMARY
The article addresses the questions of transcribing the Aukštaitian subdialects of the Lithuanian language by the symbols of the International Phonetic Alphabet (IPA), revises certain symbols from the earlier set of the IPA symbols for the sounds of Lithuanian dialects presented in 2017 and ways of transcribing.
Straipsniai / Articles
179
Page 16
RIMA BAKŠIENĖ
The first part of the article presents the generalized Aukštaitian system of vocalism, discusses the transcription of phonemes and their variants by the IPA symbols. It highlights those Aukštaitian vowel elements, which are most troublesome in terms of transcribing. The reduced vowels of the Eastern Aukštaitian of Panevėžys having the status of independent phonemes are considered such elements. It is especially problematic to appropriately convey the vowels from the subdialect of Northern Panevėžys which have undergone a strong quantitative and qualitative reduction. The article discusses the possible IPA symbols to be used for the transcription of these vowels.
The second part analyses the questions of transcribing Aukštaitian consonants by the IPA symbols. Most attention is paid to the consonants š, ž and affricates. As their articulatory and acoustic properties do not correspond to the IPA equivalents most of all, it is attempted to find as accurate variant for their transcription as possible.
The third part is dedicated to discuss the transcription of Aukštaitian pitch accents and their allophones by the IPA symbols. It also reviews the transcription of the syllables containing diphthongs and gives some transcribed examples. Due to the inconsistencies in the utterance of pitch accents, the syllables of this group have an especially high number of positional variants.
¹³ Parengta remiantis bendrinės kalbos transkripcijos TFA rašmenimis rekomendacija (žr. VLKK k-25). Pateikiami tik nuo bendrinės kalbos besiskiriantys priebalsių rašmenys. Pasviruoju brūkšniu atskirti galimi transkripcijos variantai, plačiau apie juos žr. straipsnio 2–ą skirsnį. Jei reikiamas rašmuo yra surenkamas iš pagrindinio simbolio ir diakritiko, nurodyti jų abiejų kodai.
180
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 17
Dar kartą dėl aukštaičių patarmių transkripcijos tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenimis (keletas tikslintinų atvejų)
¹⁴ Lentelėje pateikti tik dažniausiai galimi atvejai transkribuojant aukštaičių patarmes, iliustruojantys bendruosius transkripcijos TFA rašmenimis principus. Suprantama, kad gali būti ir įvairesnių dvibalsių / dvigarsių variantų, jie užrašytini pagal konkretų tarimą.
182
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVI
Page 19
Dar kartą dėl aukštaičių patarmių transkripcijos tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenimis (keletas tikslintinų atvejų)
Dvibalsis / dvigarsis (b k rašmenimis) tvirtapradis tvirtagalis kirčiuotas tęstine priegaide kirčiuotas vidurine / kirstine priegaide a i [¹ɑɪ] [²ɛɪ] [²ɑɪˈ] [²ɛɪ] e i [¹æɪ] / [¹ɛɪ] [²ɛɪˈ] [²æɪˈ] / [²ɛɪˈ] [²ɛɪ] u i [¹ʊɪ] / [¹ʉɪ] / [¹ʉ̯ɪ] / [¹u̯ɪ] / [¹uːɪ] [²ʊɪ] [²ʊɪˈ] / [²ʉɪˈ] [²ʊɪ] i e [¹ɪɛ] [²ɪɛ] [²ɪɛ] [²ɪɛ] u o [¹ʊɔ] [²ʊɔ] [²ʊɔ] [²ʊɔ] al, ar, an, am [¹ɑl], [¹ɑr], [¹ɑn], [¹ɑm] [²ɛl], [²ɛr], [²ɛn], [²ɛm] [²ɑlˈ], [²ɑrˈ], [²ɑnˈ], [²ɑmˈ] [²ɛl], [²ɛr], [²ɛn], [²ɛm] el, er, en, em [¹æɫ], [¹æɾ], [¹æm], [¹æŋ] / [¹ɛɫ], [¹ɛɾ], [¹ɛŋ], [¹ɛm], [¹ɛŋ] [²ɛɫ], [²ɛɾ], [²ɛŋ], [²ɛm] [²æɫˈ], [²æɾˈ], [²æŋˈ], [²ɛmˈ] / [²ɛɫˈ], [²ɛɾˈ], [²ɛŋˈ], [²ɛmˈ] [²ɛɫ], [²ɛɾ], [²ɛŋ], [²ɛm] il, ir, in, im [¹ɪl], [¹ɪr], [¹ɪn], [¹ɪm] / [¹ɪl], [¹ɪr], [¹ɪn], [¹ɪm] / [¹ɪl], [¹ɪr], [¹ɪn], [¹ɪm] / [¹ɪm] / [¹ɪl], [¹ɪr], [¹ɪn], [¹ɪm] / [¹ɪɫ], [¹ɪr], [¹ɪn], [¹ɪm] [²ɪl], [²ɪr], [²ɪn], [²ɪm] [²ɪ̯lˈ], [²ɪ̯rˈ], [²ɪ̯nˈ], [²ɪ̯mˈ] [²ɪl], [²ɪr], [²ɪn], [²ɪm] ul, ur, un, um [¹ʊl], [¹ʊr], [¹ʊn], [¹ʊm] / [¹ʉl], [¹ʉr], [¹ʉn], [¹ʉm] / [¹ʉl], [¹ʉr], [¹ʉn], [¹ʉm] / [¹ʊr], [¹ʊn], [¹ʊm] / [¹uːl], [¹uːr], [¹uːn], [¹uːm] / [¹uːl], [¹uːr], [¹uːn], [¹uːm] [²ʊl], [²ʊr], [²ʊn], [²ʊm] [²ʊ̯lˈ], [²ʊ̯rˈ], [²ʊ̯nˈ], [²ʊ̯mˈ] [²ɪl], [²ɪr], [²ɪn], [²ɪm]
