This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
PROMĚNY NÁŘEČNOSTI V SEVERNÍ ČÁSTI JIŽNÍCH ŽEMAJTSKÝCH RASEINIŠKIŮ (2. POLOVINA 20. STOLETÍ – 2. DESETILETÍ 21. STOLETÍ)
Nářeční změny v severní části jižních žemajtských raseiniškiů (2nd. polovina 20th. století – 2nd. desetiletí 21st. století)
ANOTACE
Článek zkoumá nářečnost severní části jižních žemajtských raseiniškiů ve 2. polovině 20. století a ve 2. desetiletí 21. století. Proměny nářečnosti jsou odhalovány analýzou nářečních údajů ze dvou období (fragmentů rukopisných textů z 2. poloviny 20. století a zvukových nahrávek z 2. desetiletí 21. století) ze sedmi bodů LKA, které měly v 20. století nejlépe reprezentovat podnářečí raseiniškiů: Kùrtuvėnai (LKA 195), Kušlekiai (LKA 225), Pãdubysys (LKA 226), Krãžiai (LKA 257), Kel̃mė (LKA 258), Adomáičiai (LKA 292) a Pãkražantis (LKA 293).
Během více než šesti desetiletí se v severní části podnářečí užívání nářečních rysů změnilo. Ve 2. desetiletí 21. století však představitelé starší a nejstarší generace podnářečí raseiniškiů hovoří místními variantami podnářečí raseiniškiů (nářeční řečí), které se utvořily na základě rysů tradičního podnářečí.
Rozdíly mezi minimálními a maximálními ukazateli nářečnosti i kolísání převládajících ukazatelů dokazují, že nářeční heterogenita je pro zkoumanou zónu Kelmė charakteristická již ve 2. polovině 20. století. Větší kolísání hodnot nářečnosti ve zvukových nahrávkách než ve fragmentech textů však opatrně umožňuje tvrdit, že ve 21. století probíhá rychlejší proměna podnářečí způsobená konvergenčními procesy.
270
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 2
Pietų žemaičių raseiniškių šiaurinės dalies tarmiškumo pokyčiai (XX a. 2-oji pusė – XXI a. 2-asis dešimtmetis)
fragmentů umožňuje opatrně tvrdit, že ve 21. století probíhá rychlejší proměna podnářečí způsobená konvergenčními procesy.
Článek se zabývá nářeční řečí (nářečností) v severní části jižních žemajtských raseiniškiů ve 2nd polovině 20th století a ve 2nd desetiletí 21st století. Nářeční změny jsou odhalovány analýzou nářečních údajů ze dvou období (fragmentů rukopisných textů z 2nd poloviny 20th století a zvukových nahrávek z 2nd desetiletí 21st století) ze sedmi bodů Litevského jazykového atlasu, které byly považovány za nejlepší reprezentanty raseiniškijského podnářečí v 20th století: Kurtuvėnai (LLA 195), Kušleikiiai (LLA 225), Padubysys (LLA 226), Kražiai (LLA 257), Kelmė (LLA 258), Adomaičiai (LLA 292) a Pakražantis (LLA 293).
Užívání nářečních rysů prošlo během více než šesti desetiletí určitými změnami. Ve 2nd desetiletí 21st století však představitelé starší a nejstarší generace raseiniškijského podnářečí užívají místní varianty raseiniškijského podnářečí (nářeční řeč), které se vyvinuly na základě rysů tradičního podnářečí.
Rozdíly mezi minimálními a maximálními nářečními ukazateli a variace dominantních ukazatelů dokazují, že oblast Kelmė již ve 2nd polovině 20th století vykazovala nářeční heterogenitu. Výraznější variace nářečních hodnot ve zvukových nahrávkách ve srovnání s textovými fragmenty však opatrně naznačují rychlejší proměnu podnářečí ve 21st století v důsledku konvergenčních procesů.
KLÍČOVÁ SLOVA: jižní žemajtské raseiniškijské podnářečí, oblast Kelmė, nářečnost, nářeční ukazatel.
1. ÚVOD
Podrobný výzkum celé oblasti raseiniškijského podnářečí jižních Žemajtů odhalil v severní části zónu Kelmė charakteristickou aktivními komunikačními vazbami mezi komunitami (Dambrauskienė 2021: 65, obr. 19).1 Zahrnuje třináct bodů Litevského jazykového atlasu (dále jen LKA): Gūdumoniškė (LKA 162), Šaukėnai
1 Komunikační vazby jsou chápány jako kontakty komunit s jinými komunitami, podmíněné nejčastějšími směry pohybu k určitým objektům; podrobněji viz Dambrauskienė 2021: 64–65 a tam uvedenou literaturu.
Podle údajů o sociokulturních sítích jsou žemajtské komunity přímo nebo prostřednictvím „strukturálních děr“ propojeny s východními Litevci (západními šiauliškiai a kauniškiai) a/nebo se žemajtskými varniškiai (Dambrauskienė 2021: 63–75)². To dokazuje, že geolekt Kelmė, formující se na základě rysů tradičního podnářečí, je přechodný (srov. Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 259–260; Dambrauskienė 2021: 93–97). Ověření ukazatelů nářečnosti potvrdilo nářeční heterogenitu zóny Kelmė neboli severní části podnářečí (Dambrauskienė 2021: 102–106). Nářečnost se v nových nářečních útvarech, geolektech (a regiolektech), chápe jako výraz realizace nářečních rysů závislý jak na objektivních (sociodemografických), tak subjektivních (jazykových postojích) faktorech (Mikulėnienė 2020: 4–5)³.
Na základě analýzy izofon rozlišujících a charakteristických rysů zjištěných ve 2. polovině 20. století bylo objasněno, že mísení žemajtských a východolitevských nářečních rysů mohlo probíhat pouze na hranici podnářečí se západními východními Litevci šiauliškiai, v okolí Gūdmoniškė (LKA 162) a Kūrtuvėnai (LKA 195) (srov. LKA II: 44–45, mapa 27; LKA II: 53–54, mapa 35; LKA II: 77–79, mapa 64; LKA II: 77–79, mapa 66; LKA II: 84–86, mapa 69; LKA II: 87–88, mapa 71; LKA II: 93–97, mapa 80; Dambrauskienė 2021: 40), viz obr. 1.
Z obr. 1 je patrné, že izofony kmenových přízvučných ē (27) a o (35) jsou rozmístěny na nejsevernějším okraji podnářečí (srov. LKA II: mapa 27, 35). Od severního cípu k jihu vede východní hranice podnářečí, oddělující Žemajty a východní Litevce, po izofonách kmenových přízvučných ie (64) a uo (66), zatímco západní hranice, oddělující žemajtské raseiniškiai a varniškiai, po izofonách kmenových cirkumflexních am, an (69) a em, en (71) (srov. LKA II: mapa 64, 66, 69, 71). Pouze izofona starých spojení *tj, *dj (80), probíhající od severního okraje k jihu, rozděluje plochu podnářečí (srov. LKA II: mapa 80). Svazek izofon se tedy shoduje s hranicí oddělující raseiniškiai od západních východních Litevců šiauliškiai. Nářeční rysy se tudíž nemohly míchat v místech vzdálených od pohraničí. Avšak
² O koncepci sociokulturních sítí podrobněji viz Dambrauskienė 2021: 63–64 a tam uvedenou literaturu. „Strukturální díra“ označuje situaci, kdy se mezi dvěma body LKA nachází jeden nebo několik sekundárních zdrojů jazykového šíření, které mohou ovlivňovat proměnu místního jazyka; o pojetí „strukturálních děr“ podrobněji viz Burt 1992: 8–311; 2000: 345–423; 2004: 349–399; dále srov. Gečienė 2009: 133; Dambrauskienė 2021: 63, poznámka 90.
³ Je třeba zdůraznit, že pojem nářečnosti v nejnovějších nářečních útvarech „zahrnuje“ jak nářeční, tak nářečnický jazyk. O pojetí nářečního a nářečnického jazyka viz 3. kapitolu tohoto článku.
272
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 4
Pietų žemaičių raseiniškių šiaurinės dalies tarmiškumo pokyčiai (XX a. 2-oji pusė – XXI a. 2-asis dešimtmetis)
před několika lety bylo „překrývání“ žemajtských a východolitevských rysů potvrzeno v nářečním materiálu z bodu Kelmė (LKA 258) z 2. poloviny 20. století (Mikulėnienė, Čepaitienė, Bakšienė a kol. 2019: 15–16, 270).
1 OBR. Izofony rozlišujících a charakteristických nářečních rysů v oblasti podnářečí jižních žemajtských raseiniškiů (sestavila L. Geržotaitė). Izofony označují čísla odpovídající číslům map LKA II. Čísla označující body LKA odpovídají uvedeným číslům bodů LKA (LKA I: 21–30; LKA II: 9–17; LKA III: 9–19)
Zjištěné nesrovnalosti v užívání nářečních rysů ve 2. polovině 20. století a potvrzená přechodnost celé zóny Kelmė ve 2. desetiletí 21. století umožňují předpokládat, že rysy již ve 20. století nebyly důsledně zachovávány ani v dalších bodech LKA, které měly nejlépe reprezentovat podnářečí raseiniškiů. Proto
Straipsniai / Articles
273
Page 5
DIANA DAMBRAUSKIENĖ
je důležité zhodnotit realizaci nářečních rysů v těch bodech LKA, v nichž měly být rysy ve 2. polovině 20. století zachovány nejlépe.
Cílem tohoto článku je stanovit proměny nářečnosti v severní části jižních žemajtských raseiniškiů od 2. poloviny 20. století do 2. desetiletí 21. století.
K dosažení cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) prozkoumat realizaci nářečních rysů ve fragmentech rukopisných textů z 2. poloviny 20. století a ve zvukových nahrávkách mluveného jazyka z 2. desetiletí 21. století a stanovit nářečnost; 2) vypočítat ukazatele nářečnosti a stanovit její úroveň; 3) ověřit souhrnné hodnoty nářečnosti a zhodnotit její proměny.
Předmětem výzkumu je nářečnost zóny Kelmė ve 2. polovině 20. století a ve 2. desetiletí 21. století.
Materiál výzkumu a metodika jeho výběru.
Ve 2. polovině 20. století nebyly nářeční rysy ve všech bodech LKA zóny Kelmė zachovávány důsledně⁴ a podnářečí raseiniškiů nejlépe reprezentovalo sedm bodů LKA: Kūrtuvėnai (LKA 195), Kušleikiai (LKA 225), Padubysys (LKA 226), Kražiai (LKA 257), Kelmė (LKA 258), Adomaičiai (LKA 292) a Pākražantis (LKA 293) (srov. Zinkevičius 1966: 13–14, 101–102, 448, 452, 453, 473, 477–479, 487–489, 491–493, 503, 505, 512, 513, 515–516, 518; 1994: 106–108; LKA II: 73, 77–78, 80, 84–85, 87–88, mapa 3, 7, 19, 20, 27, 32, 35, 40, 41, 43, 64, 66, 68, 69, 71, 105; LKT 1970: 22–23; dále viz nářeční texty LKT 1970: 100–103, 106–108, 111–112, 115–117, 118–128; LKTCH 2004: 206–208; 211–212; Salys 1992: 36; srov. Dambrauskienė 2021: 40–41, 43).
Článek tedy porovnává údaje nářečního materiálu ze dvou období (od 2. poloviny 20. století do 2. desetiletí 21. století) z těchto sedmi bodů LKA v zóně Kelmė.
Údaje z materiálu prvního období byly získány z fragmentů textů v rukopisných sešitech uložených v Nářečním archivu Geolingvistického centra Institutu litevského jazyka, které byly shromážděny a zapsány přibližně v letech 1957–1961 (viz příloha 1). K rukopisným textům se přihlíží proto, že v Nářečním archivu Geolingvistického centra Institutu litevského jazyka nejsou zvukové nahrávky nářečí z bodů LKA zkoumaných pro 2. polovinu 20. století. Údaje z materiálu druhého období představují nářeční doklady informátorů shromážděné autorkou tohoto článku v letech 2016–2019 a zaznamenané na diktafon (viz příloha 2).
Fragmenty rukopisných nářečních textů z Kūrtuvėnai (LKA 195), Kušleikiů (LKA 225), Kražiů (LKA 257), Kelmė (LKA 258), Adomaičiů (LKA 292) a
⁴ Nesystematické užívání nářečních rysů bylo zjištěno v Gūdumoniškė (LKA 162), Šaukėnai (LKA 194), Vaiguva (LKA 224), Kiaunoriai (LKA 227), Kubiliai (LKA 259) a Tytuvėnai (LKA 260) (podrobněji viz Dambrauskienė 2021: 30–31, 40–43 a tam uvedenou literaturu). Nářečnost těchto bodů LKA proto v článku není analyzována.
274
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 6
Proměny nářečnosti v severní části jižních žemajtských raiseiniškiů (2. polovina 20. století – 2. desetiletí 21. století)
z Pākražantis (LKA 293) jsou souvislé, z Pādubysys (LKA 226) nesouvislé⁵. Zvukové nahrávky byly z diktafonu pro výzkum vybrány tak, aby byl materiál co nejautentičtější, tedy nikoli ze začátku rozhovoru, ale z poněkud pozdější fáze, kdy informátoři hovoří přirozeně a svou řeč již „neopravují“. Délka analyzovaných zvukových nahrávek činí 3 hod. 29 min. 3 s, věk informátorů je od 43 do 85 let; viz příloha 2.
Příklady ilustrující nářeční rysy z fragmentů textů z 2. poloviny 20. století jsou uváděny pravopisem rukopisných sešitů, zatímco příklady ze zvukových nahrávek z 2. desetiletí 21. století autorka článku přepsala mezinárodní fonetickou abecedou (TFA)⁶. Vzhledem k tomu, že nářeční texty byly, jak je v tradiční dialektologii obvyklé, shromažďovány na základě kritéria NORM⁷, a s očekáváním co nejobjektivnějšího porovnání údajů, se nářečnost určuje analýzou zvukových nahrávek představitelů starší a nejstarší generace⁸.
Jelikož procesy shromažďování materiálu obou období dělí více než 50 let, analýza nářečnosti odhalí nejen změny v užívání nářečních rysů od 2. poloviny 20. století do 2. desetiletí 21. století, ale i úroveň nářečnosti v zóně Kelmė.
Metodologie. Nářečnost se jak ve fragmentech textů, tak v nahrávkách určuje zaznamenáním všech možných a realizovaných (zapsaných a vyslovených) rozlišujících, charakteristických a nevýrazných rysů.
Rozlišující rysy: 1) diftongy obecného jazyka uo, ie odpovídají [i̯], [u̯] nebo diftongoidům [i̯i̯], [u̯u̯]; 2) dvojhlásky an, am, en, em jsou zachovány v úplnosti (Zinkevičius 1966: 13–14, 101–102, 503, 505, 512, 513; 1994: 106, 108; LKA II: 77–78, 84–85, 87–88, mapy 64, 66, 68, 69, 71; LKTCH 2004: 206 a n.).
Charakteristické rysy: 1) dlouhé napjaté ė, o v kmeni a přízvučné koncovce odpovídají [ɪɛ], [ʊɔ] (Zinkevičius 1966: 473, 479; 1994: 107; Salys 1992: 36; LKA II: mapy 27, 35; LKTCH 2004: 207), 2) stará spojení *ti, *di jsou zachovávána nesystematicky (Zinkevičius 1966: 518; 1994: 107; LKA II: mapa 80; LKTCH 2004: 208).
Nevýrazné a další, neboli svébytné, rysy: 1) krátké samohlásky v nepřízvučných koncovkách se nevyslovují (zůstávají pouze mezi s, š, z, ž a l, r, m, n), dlouhé se zkracují
⁵ Souvislý zapsaný text z bodu Pādubysys (LKA 226) nebyl ve fondu Nářečního archivu Geolingvistického centra v bodě LKA nalezen.
⁶ O použití TFA k zápisu nářečních rysů litevského jazyka podrobněji viz Bakšienė, Čepaitienė 2017: 105–135; Bakšienė, Čepaitienė 2017a: 203–229.
⁷ Angl. non-mobile older rural man, lit. usedlý starší venkovský muž (srov. Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014a: 32–33 a tam uvedenou literaturu).
⁸ Představitelé starší generace – od 36 do 60 let, nejstarší generace – od 61 let. O zařazení informátorů ke generacím viz Dambrauskienė 2021: 10.
Straipsniai / Articles
275
Page 7
DIANA DAMBRAUSKIENĖ
(Zinkevičius 1966: 448, 452, 453; 1994: 107; LKT 1970: 23; LKA II: mapy 3 a 7; LKTCH 2004: 207), 2) v nepřízvučné koncovce o, ė se vyslovují [a], [ɪ], [ɛ] (Zinkevičius 1966: 477, 478, 487, 489; LKA II: mapy 32 a 40), 3) nepřízvučné y, ū se zkracují v kmeni a uzavřené koncovce (Zinkevičius 1966: 491, 492, 493; LKA II: mapy 41, 43; dále viz nářeční texty LKT 1970: 100–103, 106–108, 111–112, 115–117, 118–128), 4) samohlásky i, u se rozšiřují a také první složky diftongu ui a dvojhlásek il, ir, ul, ur (Zinkevičius 1966: 515, 516; 1994: 108; LKT 1970: 23; LKA II: mapy 19, 20; LKTCH 2004: 108; dále viz nářeční texty LKT 1970: 100–103, 106–108, 111–112, 115–117, 118–128), 5) diftongy ai, ei uprostřed slova zůstávají celé, pouze v koncovkách, v příponě –aitis, –aitė a ve slovíčkách kaip, taip se monoftongizují (LKT 1970: 22; LKA II: 73; LKTCH 2004: 207), 6) předpona per a předložka per se vyslovují [per] (LKTCH 2004: 211, 212)⁹, 7) konstrukce předložky pas se užívá s genitivem jména (LKTCH 2004: 212), 8) přízvuk se z krátké koncovky stahuje na kteroukoli předcházející slabiku (LKA II: mapa 105; LKTCH 2004: 208) a další rysy vyskytující se v jednotlivých nářečích.
Nářeční údaje jsou uvedeny v matici sestavené na základě nářečních údajů obou období.
Metody. V článku jsou použity metody kvantitativního hodnocení, statistická metoda, komparativní analýza a popisná metoda.
K určení ukazatelů nářečnosti se používá metodika škály proměn nářečních variant vytvořená Danguolė Mikulėnienė na základě kvantitativních jazykových hodnocení Fumia Inoueho (Inoue 2012: 121–122; Mikulėnienė 2020: 6; Dambrauskienė 2021: 89–106).
Statistická metoda je vhodná pro výpočet nářečnosti a průměrů ukazatelů nářečnosti¹⁰.
Komparativní analýza a popisná metoda se používají při analýze objektivně vypočtených ukazatelů nářečnosti, při porovnávání užívání rysů nářečních znaků, údajů o ukazatelích nářečnosti a při popisu získaných výsledků.
Článek pokračuje ve výzkumu variabilnosti podnářečí jižních žemajtských raseiniškiů a poprvé zkoumá hodnocení nářečnosti raseiniškiů v nářečním materiálu z různých období.
⁹ Tento rys není ve svazcích LKA (LKA II, LKA III) vyčleněn, je však uveden v LKTCH (2004), (viz Dambrauskienė 2021: 39).
¹⁰ Metodiku výpočtu průměrů viz v poznámce 16 tohoto článku.
276
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 8
Proměny nářečnosti v severní části jižních žemajtských raseiniškiů (2. polovina 20. století – 2. desetiletí 21. století)
2. MATICE REALIZACE NÁŘEČNÍCH RYSŮ
Podle údajů analýzy nářečního materiálu se během šesti desetiletí v severní části podnářečí užívání nářečních rysů změnilo. Bylo zjištěno, že jak ve 2. polovině 20. století, tak ve 2. desetiletí 21. století se realizace nářečních rysů liší nejen téměř ve všech bodech LKA, ale také každý informátor je užíval s odlišnou frekvencí, viz tabulku.
Bylo zjištěno, že rozlišující rys – realizace diftongů ie, uo monoftongy [iː], [uː] nebo diftongoidy [i̯i̯], [u̯u̯] – se ve fragmentech textů z 2. poloviny 20. století užívá nesystematicky, např.: [l̃i̯.pi] ~ liẽpė, [v̯i.na] ~ viẽną, ale [niẽka] ~ niẽko, [tie] ~ tiẽ (LKA 195), [padeglũ.s] ~ Padegliuosè, [gidúodami] ~ giedódami, [puõ miẽstą] ~ po miẽstą, [už ariẽlką] ~ už ariẽlką, [viẽna] ~ viẽną, [niẽka] ~ niẽko, [vakarienī] ~ vakarienę, [li.taũs] ~ lietaũs, [dī.nas] ~ dienàs, [žiẽmišką] ~ žiẽmišką¹¹, [tamsúoli] ~ tamsuõlė, [seniejė] ~ seniejì, [kiėk] ~ kiẽk, [dúti] ~ dúoti, [vūnc] ~ vienas, [niẽka] ~ niẽko, [niẽkur] ~ niẽkur, [kiėk] ~ kiẽk (LKA 195), [padeglũ.s] ~ Padegliuosè (ves Padeglių – pozn. aut.), (LKA 226), (LKA 257), (LKA 292).
Ve zvukových nahrávkách z 2. desetiletí 21. století je tento rys vzácný. O něco častější realizace ie, uo monoftongy [i̯], [u̯] nebo diftongoidy [i̯i̯], [u̯u̯] byla zaznamenána pouze v mluvě informátorů z Kušleikiů (LKA 225) a Kražiů (LKA 257) ([u̯aˈʒu̯dau̯] ~ važiúodavo (LKA 225_3_1), [ˈmʲiˈstʲe] ~ miestè (LKA 257_3_1); ostatní informátoři častěji užívali podoby obecného jazyka. Rys nebyl zaznamenán (nebo byl zaznamenán pouze jednou) v bodech Pãdubysys (LKA 226), Adomáič̨iai (LKA 292) a Pãkražantis (LKA 293) (v některých byly nahrávány více než jeden informátor), což ukazuje na jeho upadající užívání.
Realizace dlouhých napjatých ė, o v kmeni a přízvučné koncovce pomocí [ɛ], [ɔ] je ve fragmentech textů velmi častá ([tuoks vu̯ãrkšas] ~ tóks varg̃šas, [žmũogus] ~ žmõgus (LKA 195), [pradėjau] ~ pradé́jau (LKA 225), [į̯ kalėjimą] ~ į kalėjimą (LKA 226), [pridėjom žuolės] ~ pridėjom žolės (LKA 257), [žvė́ju̯ot] ~ žvejóti (LKA258), [múotinas] ~ mótinos (LKA 292), [valduõvs] ~ valdõvas, [idė̃s] ~ idė̃s (LKA 293). Ve zvukových nahrávkách se rys užívá nesystematicky: zatímco v řeči některých informátorů je velmi častý, v řeči obyvatele Pãkražantis (LKA 293), LKA 293_3, nebyl zaznamenán ([ˈʔkoːlukʲi] ~ kolūkyje, [bʲiˈbʲi̯ʑɔtʲɛka] ~ biblioteka).
Zachovalo se rozšiřování krátkých samohlásek i, u (a prvních složek dvojhlásek il, ir, ul, ur a diftongu ui) i stahování přízvuku, oba rysy se však ve fragmentech textů i ve zvukových nahrávkách užívají nesystematicky.
¹¹ Příklady jsou uvedeny tak, jak byly zapsány v originále, proto tento ani jiné případy přízvukování nebyly opraveny.
Straipsniai / Articles
277
Page 9
DIANA DAMBRAUSKIENĖ
Bod LKA Kur tuveniai (LKA 195) Kuslėkiai (LKA 225) Fragment textu a zvuková nahrávka LKA 195 LKA 195_2 LKA 195_3 LKA 225 LKA 225_3_1 LKA 225_3_2 Rozlišující rysy Cirkumflexní an, am, en, em (on, om (un, um)) ie, uo: y, ū Charakteristické rysy Dlouhé napjaté e, o v kmeni a přízvučné koncovce: ie, uo *tj, *dj Nevýrazné rysy Předložka pas s genitivem Předpona per a předložka per: par-, par Stahování přízvuku Krácení koncovek (kromě mezi s, š, z, ž a l, r, m, n) rozšiřování ai, ei: a, e i, u (il, ir, ul, ur, ui) rozšiřování y, ū v nepřízvučném kmeni a koncovce: i, u ė, o v nepřízvučném kmeni a koncovce: a, i, e a, e, i, u v nepřízvučné koncovce: a, e, i, u (an, en) Okluzivní am, an, em, en + + + + + + (+) (+) +/− + (+) (+) 0 +/− +/− 0 0
¹ Význam znaků: „+“ velmi často (nebo vždy) užívaný rys; „(+)“ užívaný rys; „−“ velmi zřídka (nebo vůbec) neužívaný rys; „+/−“ – rys užívaný jednou generací (nebo velmi zřídka); „0“ – rys, který nebyl ani jednou užit. Fragmenty textů a jejich ilustrace s uvedením čísla bodu LKA (např. fragment textu z Kūrtuvėnai (LKA 195) je označen LKA 195), zvukové nahrávky – s uvedením čísla bodu LKA, avšak zvuková nahrávka informátora starší generace je označena „2“, nahrávka informátora nejstarší generace „3“. Kurzivou jsou uvedeny záznamy označené LKA 225, LKA 225_3_1–LKA 225_3_2.
TABULKA. Matice nářečnosti¹²
278
Acta Linguistica LXXXVII
Page 10
Pietų žemaičių raseiniškių šiaurinės dalies tarmiškumo pokyčiai (XX a. 2-oji pusė – XXI a. 2-asis dešimtmetis)
Straipsniai / Articles
279
Page 11
DIANA DAMBRAUSKIENĖ
Případy rozšiřování jsou nejčastější ve fragmentech textů z Kūrtuvėnai (LKA 195) a Kušleikiů (LKA 225) ([dùręs] ~ dùris (LKA 195), [didelẽ] ~ didelę, [išmirì] ~ išmirė (LKA 225); z Kražiů (LKA 257) a Adomaičiů (LKA 292) se souběžně užívají i podoby obecného jazyka ([būva] ~ būvo, ale [dùkter.] ~ dùkterį, [rišėjoms] ~ rišėjoms, [aplinkine.] ~ aplinkiniai (LKA 257), [nūorem] ~ nórim, ale [būva] ~ būvo, [auginti] ~ auginti, [biški] ~ biški (trochu, z něm. bißchen), zatímco v Padubysys (LKA 226), Kelmė (LKA 258) a Pàkražantis (LKA 293) buď k rozšiřování nedocházelo, nebo nebylo v textech vyznačeno.
Systematické rozšiřování krátkých samohlásek i, u (a prvních složek dvojhlásek il, ir, ul, ur a diftongu ui) stejně jako stahování přízvuku bylo zjištěno pouze ve zvukové nahrávce informátora LKA 258_3 z Kelmė (LKA 258), který se narodil a do 25 let žil v okrese Plungė ([susʲiˈdʉrtʲ] ~ susidùrt, [ʒʲeˈmɛtʲɪˌjɛ] ~ Žemaitiją, [ˈdʉkra] ~ dukrą)13
Přízvuk se nejčastěji stahuje ve fragmentech textů z Kūrtuvėnai (LKA 195) a Pàdūbysys (LKA 226) ([žmuõgus] ~ žmõgùs, [vìsus] ~ vìsùs, [tãda] ~ tadã (LKA 195), [pãčìus] ~ pačiùs, [jàvùs] ~ javùs, [jàunì] ~ jaunì (LKA 226), méně často v Kelmė (LKA 258), zatímco ve fragmentech ostatních bodů LKA byl tento rys nalezen jen několikrát.
Realizace nepřízvučného kmenového a koncovkového y, ū krátkými i, u ve fragmentech textů kolísá: v některých je velmi častá, v jiných se vůbec nevyskytla. Důsledné krácení y, ū bylo zjištěno ve fragmentech textů z Pàdūbysys (LKA 226) ([gyvėntuojë] ~ gyvėntojai), zatímco u Kūrtuvėnai (LKA 195) a Adomaičiai (LKA 292) nebylo zaznamenáno ([ku.tie] ~ kūtėje, [vãlgi.sma] ~ válgysime (LKA 195), [Bùtautìkė] ~ Butautikė, [žù.riek] ~ žiūrek, [gyvėnti] ~ gyvėnti, [paruodìti] ~ parõdyti, [vìniuo] ~ vynioja, [lãistìti] ~ láistyti, [rùpùži] ~ rupūžė (LKA 292).
Krátké protějšky y, ū byly nalezeny ve všech zvukových nahrávkách ([bʲerʒʲiˈnʲuks] ~ beržynūkas (LKA 225_3_2), [grʲi²nʲe] ~ grynai (LKA 258_3), což ukazuje, že se tento rys v severní části podnářečí v současnosti užívá častěji než ve 2. polovině 20. století.
Užívání starých spojení *tj, *dj od 2. poloviny 20. století zesláblo: ačkoli byl tento rys vzácný i ve fragmentech textů ([nelėid] ~ neléidžia, ale [išdžū.val] ~ išdžiūvo (LKA 195), [á.ud] ~ áudžia, ale [iždžiuovi.n] ~ išdžiovina, [didžã.usi] ~ didžiausi, [su vì.ce] ~ su vytim (tenkou, ohebnou větvičkou) (LKA 225), [išlėid] ~ išlėidžia, ale [saldžùs] ~ saldius, [plačáuses] ~ plačiausios (LKA 226), realizoval se pouze v jediné zvukové nahrávce ([liˈlʲeːid] ~ lėidžia (LKA 195_2).
Ve zvukových nahrávkách se konstrukce předložky pas s genitivem jména užívá méně často než ve fragmentech textů. Ačkoli se ve fragmentech textů vyskytovaly jak nářeční varianty, tak podoby obecného jazyka ([pàs buõžù] ~ pàs buõžės,
¹³ Ačkoli tato osoba žije více než polovinu svého života v oblasti raseiniškiů, v její řeči se pravděpodobně zachovalo značné množství rysů západních Žemajtů.
280
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 12
Pietų žemaičių raseiniškių šiaurinės dalies tarmiškumo pokyčiai (XX a. 2-oji pusė – XXI a. 2-asis dešimtmetis)
ale [pas bū.ožes] ~ pàs būožes, [pas tā. pū.ona] ~ pàs tā pŏnę (LKA 258), v nahrávkách byl tento rys nalezen jen několikrát [pa_s'ėn'i'č'i'ų] ~ pas senelius (LKA 195_2), [pas_t'ė v̇ųkų] ~ pas tėvukus (LKA 195_3), [pas_'mūsu] ~ pas mūs (LKA 293_3).
Nejvíce se od 2. poloviny 20. století snížilo užívání [aː] [εː] namísto ai, ei a užívání realizace [pər] předpony per a předložky per. Ve většině textových fragmentů jsou tyto rysy velmi časté ([gerã.] ~ gerai, [su lankā.s] ~ su lankais, [ka.ṗanì.] ~ kaip anìe, [kā.p] ~ kaip, virà ~ vỳrai, [darbinìrka.] ~ darbininkai, [regerã.] ~ negerai, [rn atā.] ~ rnatai, [la-bā.] ~ labai, [ketu ruo liktā.s] ~ keturioliktais, [Paldūnāti su Šimulāte] ~ Paldūnaitė su Šimulaitė, [par_tus bandītus] ~ pēr tuõs bandītus, [par_ṗi.tūs] ~ per pietūs, [pártverda va] ~ pértverdavo, [par rādija] ~ per rā diją, [pā.r dvārus] ~ per dvarùs, [pār dīnas] ~ per dienàs, [pársižegnuojo] ~ pérsižegnojo, [v̇eik'ė l'ė] ~ vaikėliai, [per_sᵊd'i-ba] ~ per sodybą, [per_t'ė l'ė'u'żor'ų] ~ per televizorių (LKA 195, 195_3, 225, 226, 257, 258, 292, 293, 258_2).
Jak v textových fragmentech, tak v nahrávkách se často objevuje krácení koncovkových ą, ę, į, ų na [a], [ε], [i], [u] (fragm.: [par rā dija] ~ per rādiją, [i.ri.ga] ~ į Rygą, [pruoš lāngą] ~ proč lāngą, [taūre] ~ taūrę, ['uaːlanda] ~ vālandą, [ts'i'ḃsl'u] ~ cibūlių, [būva dvārviētil] ~ būvo dvārviėte, [ą teka] ~ o tēko, [dū.dava] ~ dúodavo, [²'s'n'iegɔ] ~ sniego, [n'e'ḃyua] ~ nebūvo, [²'k'ei̯'m'ės] ~ Kel̃mės, [ka.ṗui.rs] ~ kaip ūyras, [vīnc vaĩks] ~ vienas vaikas, [Gudūks] ~ Gudūkas, [b'ėrʒ'3'i'n'uks] ~ beržynlūkas, [²'p'ļēnts] ~ pléntas (LKA 257, 292, 293, 292_2, 225_3_2, 226, 257, 258, 225_3_1, 226_3_2, 258_2, 195, 292, 225_3_2, 293_3). Změny v užívání těchto rysů jsou v severní části subdialektu minimální.
Analýza dialektality ukazuje, že již ve 2. polovině 20. století byl zkoumaným lokalitám vlastní nikoli dialektalita jako soubor dialektálních rysů, nýbrž dialektalita jako výraz realizace těchto rysů (srov. Mikulėnienė 2020: 4).
¹⁴ V elektronickém slovníku litevského jazyka je uvedena žemaitská užívaná forma krėmta, viz LKŽ.
Straipsniai / Articles
281
Page 13
DIANA DAMBRAUSKIENĖ
3. HODNOTY DIALEKTALITY
Dialektalitu tedy lze měřit a určovat její úroveň jak v nových nahrávkách mluveného jazyka, tak ve starých textových fragmentech. Pro určení úrovně dialektality jsou všechny dialektální rysy stejně důležité (srov. Mikulėnienė 2018: 119–121; 2019: 60).
Po výpočtu všech případů potenciálně realizovatelných a realizovaných dialektálních rysů15 byl vytvořen diagram, který zvýraznil kolísání indexů dialektality: menší v textových fragmentech, větší v nahrávkách mluveného jazyka, viz obr. 2.
OBR. 2. Ukazatele dialektality v textových fragmentech a nahrávkách
K měření dialektality se používá škála změn dialektálního mluvení (dialektality): ukazatel dialektality od 1,0 do 0,75 označuje zachovaný variant tradičního dialektu, od 0,75 do 0,5 dialektální jazyk a hodnoty nižší než 0,5 variant jazyka silně ovlivněný konvergenčními procesy (srov. Mikulėnienė 2020: 6–7; Dambrauskienė 2021: 89). Tato škála byla dosud použita ve dvou výzkumech území subdialektu jižních Žema jťů raseiniškisů ve sledovaném období: 1) při analýze dialektality informantů a úrovní dialektality informantů vybraných bodů LKA a 2) při určování korelace ukazatelů dialektality a objektivních extralingvistických faktorů v lokalitách uzavřených sociokulturních sítí (viz Dambrauskienė 2021: 136–141; 2021a: 101–116). Nástroj je však vhodný i ke zjištění změn dialektality při zkoumání dialektálního materiálu z několika vybraných období z týchž
15 Výpočet ukazatelů dialektality: 1) v textovém fragmentu (nebo zvukové nahrávce) se spočítají všechny možné případy realizace rysů charakteristických pro raseiniškise, které se ohodnotí koeficientem 1; 2) spočítají se případy realizovaných rysů; 3) ukazatel dialektality se získá vynásobením koeficientu 1 počtem případů realizovaných rysů a vydělením počtem všech potenciálně realizovatelných případů rysů. Příklad výpočtu ukazatelů dialektality viz Dambrauskienė 2021: 90, pozn. 119.
282
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 14
Pietų žemaičių raseiniškių šiaurinės dalies tarmiškumo pokyčiai (XX a. 2-oji pusė – XXI a. 2-asis dešimtmetis)
lokalit. Z toho vyplývá, že změření dialektality dialektálního materiálu týchž bodů LKA z 2. poloviny 20. století a 2. desetiletí 21. století pomocí této škály odhalí změny dialektality v tomto období.
Protože při výpočtu ukazatelů dialektality bylo vycházeno z různého množství pramenů, byly pro objektivní posouzení dialektality vypočteny průměry ukazatelů dialektality textových fragmentů a zvukových nahrávek16.
Průměry dialektality (textové fragmenty – 0,919, zvukové nahrávky – 0,776) ukazují, že v materiálu obou období se zachovaly místní varianty subdialektu raseiniškisů, utvořené na základě tradičního subdialektu. Malý rozdíl průměrů (0,143) pak umožňuje tvrdit, že tyto varianty nejsou od 2. poloviny 20. století silně ovlivněny konvergenčními procesy.
Je třeba zdůraznit, že průměry a jejich rozdíl ukázaly obecné tendence v užívání dialektálních rysů. Úroveň dialektality a jazykovou změnu vyhodnocují hranice minimální a maximální dialektality (Mikulėnienė 2020: 9; srov. Dambrauskienė 2021: 135–136).
V textových fragmentech byl tedy zjištěn rozdíl mezi minimálním (0,869) a maximálním (0,944) ukazatelem dialektality 0,075, který ukazuje nejen poměrně vysokou a stabilní úroveň dialektality, ale také relativně podobný počet případů realizovaných dialektálních rysů.
Z krabicového diagramu, v němž je znázorněno souhrnné hodnocení dialektality textových fragmentů, je patrné, že dominantní index dialektality kolísá přibližně od 0,91 do 0,93 (hlavní – přibližně 0,925). Tento ukazatel znamená, že v textových fragmentech byl zaznamenán dialektální jazyk. Objevila se však i hraniční situace, v diagramu označená kroužkem, viz obr. 3.17
Nedominantní hraniční situace znamená zvlášť velkou odchylku od dominantního ukazatele. Je však známo, že označuje minimální ukazatel dialektality 0,869, který je podle škály změn dialektálního mluvení považován za dialektální jazyk. Ačkoli tato hraniční situace dialektalitu v zásadě nemění, signalizuje silnější změnu místního jazyka v okolí Pākražantisu (LKA 293) než v jiných lokalitách. Potvrzují to i údaje ze zvukových nahrávek – nejnižší ukazatel dialektality (0,574), označující dialektální variant jazyka, byl rovněž zjištěn v řeči informanta (LKA 293_3) z Pākražantisu (LKA 293).
16 Průměry se vypočítávají takto: součet všech ukazatelů dialektality materiálu jednoho období (textových fragmentů nebo zvukových nahrávek) se vydělí počtem materiálů z daného období. Například po vydělení součtu všech ukazatelů dialektality textových fragmentů 6,434 počtem fragmentů 7 získáme zaokrouhlený průměr 0,919.
17 Vodorovné tenké čáry – kvartily (percentily) údajů a průměry (minimální a maximální údaje). Výrazná čára – medián označující střed výběru; na rozdíl od průměru není ovlivněn velkými výkyvy údajů a zůstává stejný (podrobněji viz Lapinskas 2010: 2–1–2–5; dále viz Mikulėnienė 2020: 7).
Straipsniai / Articles
283
Page 15
DIANA DAMBRAUSKIENĖ
OBR. 3. Hodnota dialektality v textových fragmentech
Jiné výsledky se ukázaly po výpočtu rozdílu mezi minimálním (0,574) a maximálním (0,957) ukazatelem v zvukových nahrávkách. Rozdíl (0,383) umožňuje tvrdit, že v současnosti probíhají silné konvergenční procesy a nezanedbatelné změny v užívání dialektálních rysů.
Po znázornění souhrnného hodnocení dialektality nahrávek v krabicovém diagramu se hraniční situace nevyskytly a dominantní index dialektality kolísá přibližně od 0,68 do 0,85, viz obr. 4.
OBR. 4. Hodnota dialektality v nahrávkách
284
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 16
Pietų žemaičių raseiniškių šiaurinės dalies tarmiškumo pokyčiai (XX a. 2-oji pusė – XXI a. 2-asis dešimtmetis)
Jak je patrné z tohoto diagramu, od nejnižší hodnoty (přibližně 0,57) po nejvyšší (přibližně 0,96) je kolísání značné. Hlavní hodnota (přibližně 0,79) však umožňuje předpokládat, že obyvatelé zkoumaných lokalit starší a nejstarší generace mluví dialektálním jazykem.
Diagramy souhrnných indexů dialektality obou období tedy ukázaly, že tradiční subdialekt raseiniškisů v zóně Kelmė nebyl během více než pěti desetiletí vystaven působení zvlášť silných konvergenčních procesů – v této části subdialektu se jak v textových fragmentech z 2. poloviny 20. století, tak ve zvukových nahrávkách mluveného jazyka z 2. desetiletí 21. století užívá dialektální jazyk. Větší kolísání hodnot dialektality v nahrávkách než ve fragmentech však umožňuje tvrdit, že ve 21. století probíhají rychlejší změny.
Je také důležité poznamenat, že kolísání hodnot dialektality a zjištěná hraniční situace potvrzují přechodnost bodů LKA v severní části jižního žemaitského subdialektu raseiniškisů, neboli v zóně Kelmė, již od 2. poloviny 20. století.
4. ZÁVĚRY
Výsledky provedeného výzkumu ukazují, že dialektalita jako výraz realizace dialektálních rysů byla pro severní část jižních žemaitských raseiniškisů charakteristická již ve 2. polovině 20. století. Od 2. poloviny 20. století do 2. desetiletí 21. století se změnilo užívání téměř všech dialektálních rysů.
Z distinktivních rysů se změnilo pouze užívání zadních diftongů an, am, en, em; realizace uo, ie monoftongy [i], [u̯] nebo diftongoidy [iʌ̯], [u̯ʌ] oslabila.
Změny charakteristických rysů: realizace dlouhých napjatých ē, o dvojhláskami [ɪɛ], [ʊɔ] se snížila minimálně a zůstala poměrně častá; staré kombinace *tj, *dj jsou téměř vždy realizovány afrikátami.
Změny okrajových rysů: mírně se snížila realizace nepřízvučného kmene a koncovky ē, o jako [a], [ɪ], [ɛ], krácení koncovek, s výjimkou případů mezi s, š, z, ž a l, r, m, n, jakož i odsunu přízvuku; téměř zcela vymizelo monoftongizování dvojhlásek ai, ei, výslovnost předpony per a předložky per [pɛr] a konstrukce předložky pas s genitivem jména; častěji se vyskytuje krácení nepřízvučných y, ū v kmeni a uzavřené koncovce a rozšiřování i, u (a prvních složek dvojhlásek il, ir, ul, ur i dvojhlásky ui).
Jak průměry hodnot dialektality, tak diagramy souhrnných indexů dialektality potvrdily, že od 2. poloviny 20. století do 2. desetiletí 21. století se v zóně Kelmė užívají místní varianty subdialektu raseiniškisů (dialektální jazyk).
Straipsniai / Articles
285
Page 17
DIANA DAMBRAUSKIENĖ
Zjištěné rozdíly mezi minimálními a maximálními ukazateli dialektality a kolísání dominantních ukazatelů dokazují, že pro tuto zónu je dialektální heterogenita charakteristická již od 2. poloviny 20. století. Větší kolísání hodnot dialektality ve zvukových nahrávkách než v textových fragmentech však umožňuje tvrdit, že v důsledku konvergenčních procesů probíhá ve 21. století rychlejší změna subdialektu.
LITERATURA A PRAMENY
Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014: Geolektové a regionální dialekty v Litvě. – Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře), ed. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 257–262.
Bakšienė Rima, Čepaitienė Agnė 2017: Možnosti použití Mezinárodní fonetické abecedy pro litevské nářeční hlásky. – Baltistica 52(1), 105–135.
Bakšienė Rima, Čepaitienė Agnė 2017a: Transkripce litevských nářečí: tradice a IPA. – Linguistica Lettica 25, 203–229.
Burt Ronald S. 1992: Structural Holes: The Social Structure of Competition, Cambridge: Harvard University Press.
Burt Ronald S. 2000: Síťová struktura sociálního kapitálu. – Research in Organizational Behavior 22, ed. by B. M. Staw, R. I. Sutton, 345–423.
Burt Ronald S. 2004: Strukturální mezery a dobré nápady. – American Journal of Sociology 110(2), 349–399.
Dambrauskienė Diana 2021a: Korelace ukazatelů dialektality a objektivních extralingvistických faktorů v lokalitách uzavřených sociokulturních sítí jižních žemaitských raseiniškisů. – Profily litevské dialektologie: regionální varianty počátku 21. století, jejich vztahy a perspektivy, ed. V. Meiliūnaitė, Vilnius: Institut litevského jazyka. Dostupné online: http://lki.lt/wp-content/uploads/2022/01/Lietuviu-dialektologijos-profiliai-1.pdf.
Gečienė Ingrida 2009: Analýza sociálních sítí ve studiích migrace. – Sociologie. Myšlenka a jednání 2(25), 130–143.
Inoue Fumio 2012: Zlepšení sociolingvistického statusu dialektů pozorované prostřednictvím jazykové krajiny – využití google maps a google insights. – Dialectologia 8, 85–132.
286
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 18
Změny dialektality v severní části jižních žemaitských raseiniškisů (2. polovina 20. století – 2. desetiletí 21. století)
Lapinskas Remigijus 2010: Nejkratší kurz aplikované statistiky s R, Vilnius: Vilniuská univerzita. Dostupné online: http://web.vu.lt/mif/a.reklaite/files/2013/02/2010.01-Pats-trumpiausias-su-R.pdf.
LKA I – 1977: Atlas litevského jazyka I. Lexikum, odpovědný red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas.
LKA II – 1982: Atlas litevského jazyka II. Fonetika, odpovědný red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas.
LKA III – 1991: Atlas litevského jazyka III. Morfologie, odpovědný red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas.
LKT 1970: Litevská nářečí (čítanka), ed. E. Grinaveckienė, A. Jonaitytė, K. Morkūnas, B. Vanagienė, A. Vidugiris, Vilnius: Mintis.
LKTCH 2004: Čítanka litevských nářečí, ed. R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, Vilnius: Institut litevského jazyka.
Mikulėnienė Danguolė 2018: Multimodální dialektologický model: možnosti zkoumání variabilit místního polského jazyka v Litvě. Dostupné online: http://www.lenkutarmes.flf.vu.lt/files/mikuleniene_%20tarmetyros_modelis.pdf.
Mikulėnienė Danguolė 2019: Nomenklatura rysů dialektality: od dialektálních rysů ke znakům dialektality. – Respectus philologicus 35(40). Dostupné online: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/12716/11395.
Mikulėnienė Danguolė 2020: Dialektalita jako měřitelná veličina. – Lietuvių kalba 15. Dostupné online: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22434/21701.
Zinkevičius Zigmas 1994: Dialektologie litevského jazyka, Vilnius: Nakladatelství věd a encyklopedií.
Dialektální změny v severní části jižního žemaitského subdialektu raseiniškisů (2nd. polovina 20th. století – 2nd. desetiletí 21st. století)
SHRNUTÍ
Důkladný výzkum oblasti jižního žemaitského subdialektu raseiniškisů ukázal, že oblast Kelmė, situovaná v severní části subdialektu, vykazuje aktivní mezikomunitní komunikační vazby. Do této oblasti spadá třináct bodů z Atlasu litevského jazyka (dále jen LLA): Gudmoniškė (LLA 162), Šaukėnai (LLA 194), Kurtuvėnai (LLA 195), Vaiguva (LLA 224), Kušlėikiai (LLA 225), Padubysys (LLA 226), Kiaunoriai (LLA 227), Kražiai (LLA 257), Kelmė (LLA 258), Kubiliai (LLA 259), Tytuvėnai (LLA 260), Adomaičiai (LLA 292) a Pakražantis (LLA 293).
Vazby žemaitských komunit (přímé nebo prostřednictvím „strukturálních mezer“) a Aukštaiťanů (mluvčích subdialektu západních Šiauliai a kaunského subdialektu) a/nebo mluvčích žemaitského subdialektu Varniů dokazují, že geolect Kelmė, který se vyvíjí na základě tradičních rysů subdialektu, je přechodný. Výzkum dialektálních ukazatelů zároveň potvrzuje dialektální heterogenitu oblasti Kelmė.
Na základě analýzy izofon distinktivních a charakteristických rysů zjištěných ve 2nd. polovině 20th. století je míšení žemaitských a aukštaitských dialektálních rysů možné pouze v oblasti, kde subdialekt hraničí se západním aukštaitským subdialektem Šiauliai. Před několika lety však bylo „překrývání“ dialektálních rysů zjištěno v dialektálních údajích shromážděných ve 2nd. polovině 20th. století v bodě Kelmė (LLA 258), který leží ve větší vzdálenosti od hranice. Lze předpokládat, že dialektální rysy nebyly důsledně zachovávány ani v dalších bodech LLA, které nejlépe reprezentují raseiniškisský subdialekt, již ve 20th. století.
Článek porovnává realizaci dialektálních rysů v dialektálních textech z 2nd. poloviny 20th. století a ve zvukových nahrávkách z 2nd. desetiletí 21st. století ze sedmi bodů LLA spadajících do oblasti Kelmė (Kurtuvėnai (LLA 195), Kušlėikiai (LLA 225), Padubysys (LLA 226), Kražiai (LLA 257), Kelmė (LKA 258), Adomaičiai (LLA 292) a Pakražantis (LLA 293).
288
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 20
Pietų žemaičių raseiniškių šiaurinės dalies tarmiškumo pokyčiai (XX a. 2-oji pusė – XXI a. 2-asis dešimtmetis)
Dialektální matice založená na dialektálních údajích obou období ukazuje, že realizace dialektálních rysů ve 2nd. polovině 20th. století a ve 2nd. desetiletí 21st. století se liší nejen téměř ve všech bodech LLA, ale každý informant je také užíval s odlišnou frekvencí.
Dialektální ukazatele byly vypočteny na základě škály změn dialektálního mluvení (dialektality). Za účelem objektivního vyhodnocení dialektality byly vypočteny průměrné hodnoty dialektálních ukazatelů textových fragmentů a zvukových nahrávek a jejich rozdíly. Uvedené údaje ukázaly obecné tendence v užívání dialektálních rysů, tj. zachované místní varianty raseiniškisského subdialektu, které vznikly na základě tradičního subdialektu.
Pro odhalení úrovně dialektality a jazykové změny byly stanoveny meze minimální a maximální dialektality. Po znázornění souhrnných dialektálních indexů diagramem bylo prokázáno, že tradiční raseiniškisský subdialekt v oblasti Kelmė během posledních šesti desetiletí neprošel zvlášť silnými konvergenčními procesy: dialektální jazyk se užívá jak ve fragmentech textů z 2nd. poloviny 20th. století, tak ve zvukových nahrávkách dialektální řeči z 2nd. desetiletí 21st. století.
Rozdíly mezi minimálními a maximálními dialektálními ukazateli a kolísání dominantních ukazatelů zjištěná ve výzkumu vedou k závěru, že oblast Kelmė vykazuje dialektální heterogenitu již od 2nd. poloviny 20th. století. Výraznější kolísání dialektálních hodnot ve zvukových nahrávkách ve srovnání s textovými fragmenty však ukazuje na rychlejší dialektální změny způsobené konvergenčními procesy ve 21st. století.
Straipsniai / Articles
289
Page 21
DIANA DAMBRAUSKIENĖ
PŘÍLOHA 1
R egistr fragmentů nářečních textů
Bod LKA
Registrační číslo sešitu
Zapisovatel(é) nářečí
Informanti nářečí
Datum zápisu materiálu
Kūrtuvėnai (LKA 195)
629 (1) / 195 (1)
Student 4. ročníku VVU Albertas Rosinas
M. D., nar. 1883. J. M., asi 60 let. K., asi 70 let.
1960
Kušlėikiai (LKA 225)
543 (1) / 225 (5)
Studentky 3. ročníku fakulty litevského jazyka a literatury VVPI Žana Urbonavičiūtė, Elena Tamošaitytė, Janina Keliotytė
N., 96 let. V. S., narozen 1888. R. B., 60 let. S. V., 54 let. B. V., 53 let. S. V., nar. 1942.
Neuvedeno
Padubysys (LKA 226)
696 (1) / 226 (1)
Neuvedeno
J. M. L. P. M. P. J. M. P. I. M.
Neuvedeno
Krž̌iai (LKA 257)
558 (2) / 257 (2)
G. Narauskaitė D. Jonikaitė G. Čičelytė
L., 69 let. S., 78 let. G., 63 let. E. B., nar. 1942. K., 97 let. Dcera K., 56 let.
Neuvedeno
Kelmė (LKA 258)
406 (3) / 258 (3)
Studentka 3. ročníku Fakulty litevského jazyka a literatury Šiauliajského pedagogického institutu Ona Lukošiūtė
A. L., 56 let. O. L., 55 let.
5. května 1957
Adomaičiai (LKA 292)
672 (1) / 292 a (1)
Strodomskytė
M. Š., nar. 1900. K. J. R. S., nar. 1894.
Neuvedeno
Pākražantis (LKA 293)
721 (1) / 293 b (1)
Lituanista 3. ročníku Vilniuské státní univerzity nesoucí jméno V. Kapsukase Juozas Levickas
J. L., nar. asi 1903. J. G., nar. 1898. K. N., nar. 1895. S. V., nar. 1888. A. P., nar. 1928.
1960–1961
290
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 22
Pietų žemaičių raseiniškių šiaurinės dalies tarmiškumo pokyčiai (XX a. 2-oji pusė – XXI a. 2-asis dešimtmetis)
PŘÍLOHA 2
Registr zvukových nahrávek
Bod LKA | Informant | Místo bydliště | Délka nahrávky Kūrtuvėnai (LKA 195) | LKA 195_2 (47 let) | městys Kūrtuvėnai | 30 min 47 s | LKA 195_3 (79 let) | městys Kūrtuvėnai | 225 Kušleikiai (LKA 225) | LKA 225_3_1 (62 let) | ves Kušleikių | 13 min 14 s | LKA 225_3_2 (75 let) | ves Šaltenių (1 km od vesnice Kušleikių) | 16 min 36 s Padubysys (LKA 226) | LKA 226_2 (56 let) | ves Kaniūkų (dříve ves Pādubysio) | 23 min 49 s | LKA 226_3_1 (78 let) | ves Kaniūkų (dříve ves Pādubysio) | | LKA 226_3_2 (80 let) | ves Kaniūkų (dříve ves Pādubysio) | 12 min 55 s Kražiai (LKA 257) | LKA 257_3_1 (61 let) | městys Kražiai | 9 min 27 s | LKA 257_3_2 (70 let) | ves Piliakalnio (1 km od Kražiů) | 13 min 51 s Kelmė (LKA 258) | LKA 258_2 (60 let) | město Kelmė | 12 min 26 s | LKA 258_3 (85 let) | město Kelmė | 8 min 40 s Adomaičiai (LKA 292) | LKA 292_2 (43 let) | ves Ląplėgių (1 km od Adomaičių) | 13 min 54 s Pąkražantis (LKA 293) | LKA 293_2 (51 let) | ves Pąkražančio | 38 min 58 s | LKA 293_2 (72 let) | ves Pąkražančio | 4 min 26 s Celkem nahrávek: | 3 h 29 min 3 s
Přijato 30. června 2022
DIANA DAMBRAUSKIENĖ
Institut litevského jazyka, Petro Vileišio ul. 5, LT-10308 Vilnius, Litva [email protected]
