This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
Page 1
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
Ústav litevského jazyka
ORCID id: orcid.org/0000-0003-2196-8937
Oblasti vědeckého výzkumu: morfosyntax, valence, sémantika, typologie.
DOI: doi.org/10.35321/all87-12
ATŽVILGIU KONSTRUKCE Z HLEDISKA VALENCE
Konstrukce s atžvilgiu z hlediska valence
ANOTACE
Předmětem tohoto článku je konstrukce s postpozicí atžvilgiu. Cílem je na základě materiálu z Korpusu současného litevského jazyka (DLKT) objasnit vztah této konstrukce k valenci. Výzkum ukázal, že konstrukce s postpozicí atžvilgiu se ve větě užívá jak jako valenční aktant lexému, tak jako nevalenční – volný člen.
KLÍČOVÁ SLOVA: valence, valenční aktant, volný člen, konstrukce s atžvilgiu.
ANNOTACE
Předmětem tohoto článku je konstrukce s postpozičním atžvilgiu. Cílem je na základě údajů z Korpusu současného litevského jazyka zjistit vztah uvedené konstrukce k valenci. Studie ukázala, že konstrukce s postpozičním atžvilgiu se ve větě užívá jak jako valenční aktant lexému, tak jako nevalenční (volný) prvek.
KLÍČOVÁ SLOVA: valence, valenční aktant, volný prvek, konstrukce s atžvilgiu.
Straipsniai / Articles
245
Page 2
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
1. ÚVODNÍ POZNÁMKY
Již Ernst Fraenkel (1928: 185–186) ve své práci o pádech litevského jazyka zmiňuje instrumentál substantiva atžvilgis1. Jonas Jablonskis (1957: 632) nazývá atžvilgiu užité ve v příkladech 1–2 instrumentálem rozdílu a uvádí, že „tento pád je pouze určitým druhem způsobu nebo instrumentálu nástrojů“.
1) V tomto atžvilgiu se od ostatních neliší. (citováno podle Jablonskis 1957: 632)
2) Jeho spisy a jazyk jsou atžvilgiu snesitelné. (citováno podle Jablonskis 1957: 632)
V současnosti Jonas Šukys (1998: 267) uvádí, že atžvilgiu je instrumentál vztahu neboli zpřesňovací instrumentál (tamtéž: 557), který je „poměrně nesamostatný, často připomíná slova blízká předložkám (přesněji – postpozicím), protože obvykle stojí po [...] nejčastěji genitivu a zpřesňuje jej, jako by s ním podobně jako nějaká postpozice tvořil určitou konstrukci“; „zejména v jazyce tisku a psaném jazyce často ukazuje, vzhledem ke kterému atžvilgiu je věc nebo jev charakterizován“. Šukys (1998: 268) upřesňuje, že atžvilgiu je nejčastější v administrativním a odborném jazyce, a upozorňuje, že atžvilgiu se užívá, „když je zřejmý význam postoje k něčemu nebo hodnocení něčeho“, zatímco „když je význam postoje či hodnocení rozostřený, nelze zapomínat na tradiční výrazové prostředky živějšího jazyka. Namísto genitivu s postpozičně užitým atžvilgiu mohou být vhodnější příslovce (viz 3), prosté pády (zejména dativ) (viz 4–5), předložkové konstrukce (zejména konstrukce s předložkou dėl)“ (viz 6–8).
3) Děti jsou zde vychovávány fyzicky, mravně a rozumově atžvilgiu (srov. fyzicky, mravně, rozumově). (citováno podle Šukys 1998: 268)
4) Můžete udělat něco dobrého vůči invalidům atžvilgiu (srov. invalidům). (citováno podle Šukys 1998: 268)
5) Pocítil jsem chlad členů výboru vůči mně atžvilgiu (srov. mně). (citováno podle Šukys 1998: 268)
6) Nebyla přijata žádná opatření vůči narušitelům atžvilgiu (srov. proti narušitelům). (citováno podle Šukys 1998: 268)
7) Část lidí měla negativní mínění vůči institutu atžvilgiu (srov. o institutu). (citováno podle Šukys 1998: 268)
8) Vláda nemá vůči školám atžvilgiu promyšlenou politiku (mohlo by být také dėl škol). (citováno podle Šukys 1998: 267)
1 Podrobnější přehled prací o atžvilgiu viz Akelaitis (2005: 67–70).
246
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 3
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
V Jazykových doporučeních (KP S1 2009: 90) Šukys upřesňuje, že ve 3. příkladu je atžvilgiu užité ve významu postpozice vedlejší (částečnou) variantou normy. Jako knižní jev může být užíváno ve spisovném jazyce, avšak přednost má hlavní (neutrální) varianta normy – příslovce způsobu. Naproti tomu ve 4–6. stejně jako v 9–11. příkladech je atžvilgiu ve spisovném jazyce nevhodné. Přímý vztah k objektu zde musí být vyjádřen dativem nebo předložkovými konstrukcemi (KP S1 2009: 89; viz také Akelaitis 2005: 71, 76).
9) Větší úctu bychom očekávali vůči dívkám atžvilgiu (=dívkám). (citováno podle KP S1 2009: 89)
10) Budete vůči nám korektní atžvilgiu (=nám). (citováno podle Akelaitis 2005: 71)
11) Netolerance vůči Litvě atžvilgiu (=Litvě) nepochybně existovala. (citováno podle Akelaitis 2005: 71)
Šukys (KP S1 2009: 89) uvádí, že ve spisovném jazyce lze atžvilgiu užít k vyjádření nepřímého vztahu k objektu ve 12. příkladu.
12) Neudělal jsem nic špatného vůči dítěti atžvilgiu.
Gintautas Akelaitis (2005: 67) zkoumá konstrukci atžvilgiu v administrativním jazyce (viz 10–11) a uvádí, že atžvilgiu (a požiūriu) „se vyznačuje vysokou frekvencí užívání a zřetelným administrativním funkčněstylovým zabarvením“. Dochází (Akelaitis 2005: 76) k závěru, že „konstrukce administrativního jazyka gen. + atžvilgiu [...] nejsou podloženy živým územ a podle doby vzniku jsou pozdním jevem intelektualizovaného jazyka“. Akelaitis (2005: 67) uvádí: to, že atžvilgiu „následuje po genitivu podstatných jmen a substantivizovaných slov, jako by dovolovalo považovat je za blízké postpozicím. Za skutečné postpozice je považovat nelze kvůli zachované lexikální hodnotě. Dalším důvodem je, že shodné konstrukce a konstrukce s genitivem substantivizovaných slov si často jsou blízké, nebo dokonce tvoří dvojice, srov.: ekonominiu atžvilgiu a ekonomikos atžvilgiu“. Na druhé straně Akelaitis (2005: 70) na základě příkladů z Korpusu současného litevského jazyka provedl výzkum užívání atžvilgiu v administrativním jazyce a píše: „Ustálené atžvilgiu se nejčastěji užívá s genitivem substantivizovaných slov [...], avšak ve spojeních vytvořených shodou je velmi řídké [...] – poměr 0,07: 0,93“. Z jeho podrobného výzkumu vyplývá, že konstrukce s atžvilgiu jsou v administrativním jazyce náležitě užívány, když označují základ něčeho podle vnějšího objektu podmiňujícího děj nebo stav (Akelaitis 2005: 71), jako vedlejší varianta normy jsou vhodné k vyjádření vztahu základu (Akelaitis 2005: 74–75) nebo objektového vztahu, který může mít odstín příčiny a umožňuje atžvilgis, vyjádřit zohlednění tohoto nepřímého objektu (Akelaitis 2005: 73). Kromě toho, že atžvilgiu není vhodné k vyjádření přímého vztahu k objektu (Akelaitis 2005: 71), jsou dané konstrukce nevhodné
Straipsniai / Articles
247
Page 4
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
k vyjádření příčiny (Akelaitis 2005: 73). Rovněž „kde je to možné, zejména tam, kde je narušena ustálená litevská syntaktická realizace vztahů, je třeba se vyhýbat konstrukcím gen. + atžvilgiu [...], když má být vyjádřen atributivní vztah neboli vztah vlastnosti“ (Akelaitis 2005: 73).
Otázka, zda je atžvilgiu (nebo se stává) postpozičním prvkem, se dále ponechává stranou a jako pracovní termín se v článku užívá – postpoziční atžvilgiu. Konstrukce s ním se, jak vyplývá z citovaných příkladů a z dosavadního stručného pojednání, užívají na úrovni věty i slovního spojení. Za pozornost stojí Akelaitisova (2005: 72) myšlenka: „když se užívají konstrukce gen. + atžvilgiu [...], přímé zaměření děje, činnosti nebo vlastnosti na objekt se jakoby zmírňuje a zastírá“.
S ohledem na příklady 4–12 se dále klade otázka, jaký je základ tohoto zmírněného vztahu k objektu a proč například mluvčí v příkladu 10 volí namísto typického dativu beneficienta postpoziční atžvilgiu. Souvisí to (a jak) s významem slova a valencí? Pokud užívání postpozičního atžvilgiu souvisí s valencí, pak lze při zachování koncepce verbocentrického modelu věty učinit několik předpokladů: kromě toho, že (a) na užívání postpozičního atžvilgiu má vliv význam substantiva atžvilgis, (b) na užívání postpozičního atžvilgiu mají vliv lexikální, sémantické či jiné vlastnosti predikátu věty, sémantika slova i celé věty.
K zodpovězení uvedených otázek bylo zvoleno vycházet z materiálu shromážděného z Korpusu současného litevského jazyka (dále jen DLKT), vytvořeného Centrem počítačové lingvistiky VDU v Kaunasu (viz část 2). Tento průzkumný výzkum si klade tyto úkoly: (a) pojednat o významu substantiva atžvilgis ve slovnících (viz část 3), (b) stručně představit východiska teorie valence a uvést, jak souvisejí s užíváním postpozičního atžvilgiu (viz část 4), (c) z hlediska valence prozkoumat užívání konstrukcí s atžvilgiu v empirickém materiálu z DLKT (viz části 5 a 6). Poté vše shrnout (viz část 7). Pokud je známo, práce o postpozičním atžvilgiu z hlediska valence neexistují.
2. ZKOUMANÝ MATERIÁL
Většinu DLKT tvoří písemné, často redigované texty různých žánrů (publicistická, beletristická, naučná nebo administrativní literatura). Ukázek mluveného jazyka je zde zjevně méně. To je patrné z tabulky 1, která ukazuje, jak se atžvilgiu rozděluje podle žánrů ve výsledcích vyhledávání v DLKT².
² Příklady z DLKT byly shromážděny v červnu 2022.
248
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 5
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
Z tabulky 1 je patrné, že funkční styl může mít vliv na užívání postpozičního atžvilgiu. Atžvilgiu je nejméně časté v mluveném jazyce. V psaném jazyce se postpoziční atžvilgiu užívá nejméně v beletrii a nejčastěji v publicistice a naučné literatuře. Do publicistiky jsou v DLKT³ zařazovány: všeobecná periodika, populární periodika, odborná periodika, knihy (autobiografie, memoáry, vzpomínky, kroniky, letopisy, deníky, dopisy, eseje, črty aj.) atd., zatímco naučná literatura zahrnuje odbornou, pedagogickou, populárně-naučnou a další literaturu. Beletrii v DLKT tvoří povídky, kratší povídky, novely, pohádky, romány apod. Vzhledem k tomu, že příklady z administrativní literatury (dokumentů) obsažené v DLKT s postpozičním atžvilgiu byly zkoumány (Akelaitis 2005), dále se vychází z o něco více než 600 příkladů z jiných žánrů, v nichž je atžvilgiu užito postpozičně. Konkrétně je základem dalšího průzkumného výzkumu 200 příkladů z beletrie, naučné literatury a publicistiky a dále 5 dostupných příkladů z mluveného jazyka.
TABULKA 1. Atžvilgiu podle žánrů
Část korpusu | Celkový počet slov | Dotaz | Počet výskytů | Počet slov v analyzovaných zdrojích Beletrie | 15765554 | atžvilgiu | 601 | 2478947 Naučná literatura | 19322341 | atžvilgiu | 5873 | 4377158 Administrativní literatura | 13625715 | atžvilgiu | 1422 | 1524835 Publicistika | 86497837 | atžvilgiu | 9981 | 20774801 Mluvený jazyk | 447396 | atžvilgiu | 26 | 29146 Celkem: | 140921288 | atžvilgiu | 17903 | 29184887
Z dostupných příkladů (viz tabulku 2) je patrné, že konstrukce s postpozičním atžvilgiu může být ve větě spojena s různými tvary slovesa, přídavného jména nebo podstatného jména, případně s příslovcem. Nápadné je, že význam nejednoho často uváděného slova v dostupném materiálu implikuje vnímající subjekt (srov. jaustis, nusistatyti, abejingas, jautrus, nuostata, pažiūra atd.), nebo z hlediska sémantických funkcí vyčleňovaných na základě valence percipienta [Pcp] – nositele psychického stavu (Sližienė 1994: 20), což podle všeho ovlivňuje užívání postpozičního atžvilgiu.
Vzhledem k tomu, že se ve zkoumaných příkladech z různých žánrů postpoziční atžvilgiu opakuje se stejnými slovy nebo se v různých žánrech užívají
slova, s nimiž je konstrukce s postpozičním atžvilgiu sémanticky a syntakticky spojena, se navzájem doplňují, nikoli vylučují, příklady se proto dále nečlení podle žánrů. Například z beletrie a publicistiky jsou k dispozici příklady konstrukcí s postpozičním atžvilgiu spojených se slovesem nu(si)teikti, zatímco z publicistiky a naučné literatury s nusiteikimas, nebo z beletrie a publicistiky jsou příklady s postpozičním atžvilgiu spojeným s přídavnými jmény geranoriškas, tolerantiškas, zatímco v naučné literatuře se objevily příklady s tolerancija. Skutečnost, že ve všech zkoumaných stylových textech se atžvilgiu užívá se stejnými nebo podobnými slovy, by umožňovala domnívat se, že funkční styl v psaném jazyce nemá na užívání postpozičního atžvilgiu rozhodující vliv.
TABULKA 2. Vazba konstrukce s Atžvilgiu na slovní druh ve větě
Slovní druh
Příklady
Sloveso
būti, daryti, derėti, elgtis, įpareigoti, jaustis, laikytis, (ne)moralizuoti, nu(si)teikti, nusileisti, nus(is)atyti, nuvertėti, pasielgti, patirti, pasikeisti, pasisakyti, pavadėti, priešintis, reaguoti, rodyti, suprasti, susvetimėti, taikyti, turėti a další.
gerai, lygiagrečiai, (ne)palankiai, piktai, priešiškai, skeptiškai a další.
250
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 7
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
3. VÝZNAM PODSTATNÉHO JMÉNA ATŽVILGIS VE VÝKLADOVÝCH SLOVNÍCÍCH LITEVSKÉHO JAZYKA
Vzhledem k tomu, že postpozičně užívané atžvilgiu má význam, který může ovlivňovat užívání dané konstrukce, je vhodné zmínit definice substantiva atžvilgis. V Slovníku současného litevského jazyka (DLKŽₑ) je substantivum atžvilgis uvedeno ve významech 1. ‚zohlednění, přihlédnutí‘, 2. ‚postoj‘ (viz 1). V akademickém Slovníku litevského jazyka má atžvilgis tři významy: 1. ‚ohlédnutí zpět, rozhlédnutí‘ (viz 13); 2. ‚postoj, pohled‘ (viz 14; viz také 2); 3. ‚zohlednění‘ (viz 15).
13) Vlk chytil jednu ovci, ostatní se bez atžvilgio rozutekly Žem. 14) Naše literatura se z hlediska formy stala mnohem rozmanitější atžvilgiu rš. 15) Po všech útrapách snad bude nějaký atžvilgis Krkn.
Instrumentál substantiva atžvilgis užitý v příkladech 1–12 má tedy význam ‚postoj, pohled‘ (nebo by jej měl mít). Sémanticky blízké substantivu atžvilgis je požiūris rovněž dvojznačné: 1. ‚pohled, atžvilgis‘, 2. ‚konkrétní názor, postoj⁴‘ (DLKŽₑ; srov. LKŽₑ). Máme tedy minimální lexikálně-sémantické pole vzájemně souvisejících substantiv (atžvilgis, požiūris, žvilgsnis, pažiūra, nuomonė, nusistatymas). Zde je třeba upozornit na to, že, jak již bylo uvedeno ve 2. části, substantiva pažiūra, nuomonė, požiūris, nusistatymas se užívají s pojednávanou konstrukcí s postpozičním atžvilgiu. To by svědčilo o procesu gramatikalizace atžvilgiu.
Při zkoumání valence základových slov abstraktních substantiv požiūris, žvilgsnis, pažiūra, tedy sloves (pa)žiūrėti a žvelgti, ve Slovníku valence litevských sloves Nijolė Sližienė je zřejmé, že sloveso žiūrėti ‚dbát, zohledňovat‘ vyžaduje nominativ subjektu odpovídajícího percipientovi a genitiv kontentivu⁵ nebo vedlejší větu (viz 16). Slovesa (pa)žiūrėti a žvelgti ‚mít utvořený názor, hodnotit‘ vyžadují nominativ percipientního subjektu, předložkovou konstrukci s į odpovídající patientovi⁶ a příslovce odpovídající funkci modusu⁷ (viz 17–18) (Sližienė 2004: 457, 461). V sémantice substantiva atžvilgis ‚postoj, pohled‘ jsou tedy obsaženy funkce percipienta, patienta,
⁵ „Kontentiv [Con] – funkce obsahu děje nebo stavu“ (Sližienė 1994: 22).
⁶ „Patient [P] – funkce příjemce účinku děje nebo nositele stavu“ (Sližienė 1994: 20).
⁷ „Modus [Mod] – funkce kvality, způsobu děje“ (Sližienė 1994: 25).
Straipsniai / Articles
251
Page 8
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
kontentivu a modusu s vlastní realizací. Subjekt percipienta by měl omezovat užívání postpozičního atžvilgiu s predikáty aktivního děje (tranzitivními). Jak však bylo vidět například ve 4. příkladu, postpoziční atžvilgiu se užívá (viz dále). Na druhé straně se lze domnívat, že právě postpozičním atžvilgiu se například v 11. příkladu označuje (něm. markiert) v širokém smyslu postoj a naladění člověka jako percipienta, a v (kon)textu se tak vyčleňuje uvedený nepřímý účinek na objekt odpovídající beneficientovi⁸ (srov. 19–20).
16) Ty [Pcp] se na něj [Con] podíváš [b. (citováno podle Sližienė 2004: 457) 17) Někteří [Pcp] dokonce podezřívavě [M] pohlíželi na samotného Beringa [P] i na celou jeho cestu [P] Br. (citováno podle Sližienė 2004: 457) 18) Zda se jednotlivci stávají mravnými, závisí na tom, jak [M] na ně [P] pohlížejí ostatní lidé [Pcp] VDTUk. (citováno podle Sližienė 2004: 461) 19) Francouzská společnost je nepřátelsky naladěna. Od tolerantní společnosti [Pcp] vůči muslimům [B] je v tomto případě vzdálena jako nikdy předtím⁹. 20) On [Pcp] byl tolerantní k velkým i malým [B], se všemi se rád dělil o své sportovní znalosti a zkušenosti.
Lze v příkladech 19–20, kde se hovoří o odlišné interpretaci skutečnosti, rozlišit dvě valence slovesa tolerantiškas? Může to tak být (viz dále). Podle principu ikoničnosti neboli izomorfismu souvisí odlišná realizace s odlišnými významy predikátu: každá forma má svůj význam. Pojem ikoničnosti je implicitně spojen s označeností (angl. markedness). Talmy Givón (1990: 945–947; srov. 2001: 38–41), který definoval označenost podle tří kritérií – strukturální a kognitivní komplexnosti a frekvence –, tvrdí, že souvislost mezi kognitivní a strukturální komplexností je jedním z nejobecnějších aspektů ikoničnosti – kognitivně označená kategorie bývá označována i strukturálně a naopak¹⁰. Ikoničnost a označenost přímo souvisejí s ekonomií a distinktivností v jazyce: mluvčí se snaží sdělit co nejvíce obsahu pomocí co nejúspornějších jazykových prostředků a s co nejmenším úsilím (viz dále). S ohledem na to vše je pravděpodobné, že i užívání postpozičního atžvilgiu souvisí s přirozenými ekonomickými potřebami uživatelů jazyka vyjádřit gramatické struktury
⁸ „Beneficient [B] – funkce adresáta, příjemce, držitele, typická pro živé bytosti, zejména osoby, v jejichž prospěch nebo neprospěch něco probíhá, děje se nebo existuje“ (Sližienė 1994: 21).
⁹ Pokud u příkladů není uvedeno jinak, pocházejí z DLKT.
¹⁰ „Princip metaikonické označenosti: Kognitivně označené kategorie mají tendenci být označené i strukturálně“ (Givón 1995: 58). Srov.: „Strukturálně označené kategorie jsou rovněž substanciálně označené“ (Givón 1990: 965).
252
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 9
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
přirozenými ekonomickými potřebami (které se ne vždy shodují s jazykovou normou) v komunikaci.
4. VALENCE A POSTPOZIČNÍ ATŽVILGIU
Stručně řečeno, valence je vlastnost daná významem slova otevírat určitý počet volných míst, která ve větě nebo slovním spojení obsazují slova a jejich tvary s určitým významem nebo jejich ekvivalenty (viz Sližienė 1994: 16; Vaičiulytė-Semėnienė 2001: 19 a tam citovaná literatura).
Valence se obvykle spojuje se třemi úrovněmi: abstraktní úrovní logické sémantiky a dvěma konkrétními jazykovými úrovněmi – syntaxí a lexikální sémantikou. Na úrovni logické sémantiky se určuje počet volných míst slova a sémantické funkce jejich možných aktantů, na syntaktické úrovni se určuje gramatická forma valenčních aktantů a jejich obligatornost nebo fakultativnost, na úrovni lexikální sémantiky se určuje sémantika valenčních aktantů (slova jakých sémantických tříd mohou být aktanty daného slova). Kromě valenčních syntaktických aktantů, jejichž obligatornost a fakultativnost se určuje ve větě, se vyčleňují volné členy – větná slova, která nejsou podmíněna významem slova a nepatří k jeho valenci. V predikativní struktuře volné členy odpovídající jednotlivým predikátům, nikoli argumentům predikátu, nevyplňují volná místa otevřená predikátem; jejich spojení s predikátem je dáno čistě gramatickou schopností, vlastní mu jako určitému slovnímu druhu, připojovat další slova a jejich formy (Sližienė 1994: 35). Obligatory syntaktické aktanty ve větě nelze vynechat, protože po jejich vynechání se věta stává negramatickou. Obligatory syntaktické aktanty označují tu část situace, která je pro význam slova nejdůležitější a nejaktuálnější (Sližienė 1994: 31). Fakultativní syntaktické aktanty jsou ty, které lze ve větě vynechat, přičemž věta zůstává gramatická a srozumitelná. Věty bez fakultativních aktantů znamenají přibližně totéž co věty s nimi, protože fakultativní aktanty jsou implikovány v samotném významu slova (Sližienė 1994: 35). Fakultativními aktanty, které se dále v příkladech uváděných v DLKT píší v kulatých závorkách, se označuje ta část situace, která je pro význam predikátu méně aktuální. Uznává se, že mezi obligatorními a fakultativními aktanty a volnými členy neexistuje ostrá hranice (Hentschel, Weydt 1994: 345).
Vilmos Ágel (2000: 211–212) vyslovuje hypotézu: čím častěji budou volné členy (A) užívány, tím více budou očekávány. Pak se podle jeho názoru mohou volné členy jako obsahoví specifikátoři (INSP) reinterpretovat jako komponenty sémantické valence predikátu a ty se mohou postupem času podle maximy Paula Grice relevance (angl. relevance) ustálit jako komunikačně nezbytné
Straipsniai / Articles
253
Page 10
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
(KOM-NOT). Když se podmínky pragmatické relevance zahrnující KOM-NOT a INSP konvencionalizují, komunikační nezbytnost (KOM-NOT) se lexikalizuje jako sémantická nezbytnost (SEM-NOT). Právě poslední z nich (spolu)určuje syntaktickou nezbytnost (SYN-NOT) a specifičnost formy (FOSP) (viz schéma). Podle názoru V. Ágela (2000: 211) jsou syntaktické aktanty predikátu (mohou být) lexikalizovanými, gramatikalizovanými volnými členy.
SCHÉMA. Lexikalizace / gramatikalizace volných členů podle Ágela (2000: 211)
Kromě již zmíněné relevance – říkej to, co souvisí s tématem rozhovoru a je pro ně důležité – stojí za krátkou zmínku i další maximy vyčleňované P. Gricem (1989). Když hovoří o komunikaci založené na principu spolupráce (angl. the cooperative principle), vyčleňuje ještě tři maximy účinného rozhovoru, jimiž se účastníci rozhovoru nevědomky řídí, aby zajistili jeho kvalitu. Jsou to maximo kvantity (angl. quantity) (říkej tolik, kolik je třeba), kvality (angl. quality) (říkej to, co je pravdivé a srozumitelné) a způsobu (angl. manner) (mluv srozumitelně, jasně a souvisle).
Wallace Chafe (Чейф 1983: 36) na základě psycholingvistického experimentu a při pojednání o tom, jak se reálná situace skutečnosti (pře)měňuje v text, tvrdí, že verbalizace prožité situace je individuální interpretací situace v realitě, jak ji člověk vnímá. Co a jak bude o vnímaném řečeno a vyjádřeno o situaci v (kon)textu – způsoby verbalizace závisí na mluvčím. Věta vyjadřuje sémantickou interpretaci popisované situace a „sémantická struktura věty poskytuje pouze určité aspekty námi vnímané situace“ (Sližienė 1994: 26). S větnou perspektivou, užíváním jazyka a komunikací souvisí pragmatický aspekt valence (Sližienė 1994: 26–41). Od komunikačních
výskyt fakultativních syntaktických aktantů ve větě.
Od principů teorie valence se nyní vraťme blíže ke konstrukci atžvilgiu probírané v článku. Za zmínku stojí výzkum Pavla Graščenkova, v němž tvrdí (Гращенков 2018: 169), že sémantická funkce základu jakožto hodnocení může být určována jak sémantikou samotného slova (predikátu), tak kontextem. P. Grashchenkov upozorňuje, že funkce základu je typická pro adjektivum: v popisované situaci vyjádřené adjektivními predikáty je implikované hodnocení označeno například konstrukcí ruské předložky для, která odpovídá sémantické funkci experiencera (jinak percipienta) nebo beneficienta (Говорун [...] испyскат неприятный для непьющего Федора запах дорогого коньяка; давление опасное для психики и даже для самой жизни.) (Гращенков 2018: 167–168). V ruštině je fakultativní syntaktický aktant označený například konstrukcí předložky k sémanticky blízký beneficientovi označenému konstrukcí в отношении кого-либо («Мерзость какая!» – подумал пристав, хотя в отношении чистоты был человек нетребовательный...). Konstrukce в отношении кого-либо se užívá i tehdy, když ruské adjektivum nevyžaduje syntaktický aktant označený zmíněnou konstrukcí s předložkou k; tehdy je в отношении кого-либо obligatorním syntaktickým aktantem adjektiva (нужно не сбиваться и на восхваления, а также быть корректным в отношении соперников).
Pokud ponecháme stranou normativní aspekt konstrukcí s postpozicí atžvilgiu, vracíme se k otázce položené na začátku: jaký je vztah postpozičního atžvilgiu k valenčním aktantům a volným členům.
5. POSTPOZIČNÍ ATŽVILGIU A VALENČNÍ AKTANTY
Při přechodu k analýze dostupného materiálu DLKT je patrné, že například v případech, kdy dvouvalenční adjektivum reiklus vyjadřuje postoj osoby k věci, její psychické naladění vůči věci, vyžaduje (řídí) kromě nominativu subjektu odpovídajícího percipientovi také dativ kontentyvu, který ve větě vystupuje jako nepřímý objekt, např.: Autorius labai reiklus savo kalbai¹⁸. V případech, kdy reiklus vyjadřuje sympatie, přízeň nebo antipatii jedné osoby vůči jiné osobě, jeho dativem označený fakultativní syntaktický aktant
¹⁸ Příklad z DLKŽ.
Straipsniai / Articles
255
Page 12
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
odpovídá beneficientovi, např. Geras vadovas sau turi būti reiklesnis negu kitiems¹⁹. Z hlediska valence reiklus „mající velkou potřebu“ vyžaduje nominativ pacienta a fakultativní dativ kontentyvu, např. Agurkai yra labai reiklus šilumai²⁰. Jak je patrné z příkladů 21–23, místo obligatorního a fakultativního syntaktického aktantu označeného dativem se užívá konstrukce atžvilgiu.
21) – Jste reiklus komforto atžvilgiu [Con]? 22) Prezidentas [Pcp] by měl být labai reiklus (savo atžvilgiu) [B], schopný pochybovat. 23) Agrastai dera kasmet, ypač dobře v Žemaitiji. Reiklumas vietai ir dirvai. Agrastai [P] (vietos atžvilgiu) [Con] nereiklus.
Kromě reiklus dostupný materiál DLKT ukazuje, že postpoziční atžvilgiu se užívá s celou řadou adjektiv, když vyjadřují postoj jedné osoby k jiné osobě a mají sémantickou valenční strukturu [Pcp, B]: abejingas, blogas, draugiškas, (ne)gailestingas, geranoriškas, griežtas, įžūlus, kietaširdis, kritiškas, malonus, nuosaikus, palankus, pagarbus, priešiškas, rūpus, tolerantiškas, pakantus, (ne)sąžiningas, švelnus, (ne)teisus, ūmus a podobně (viz 24–25). Analogické užití je patrné i tehdy, když se užívají abstrakta uvedených adjektiv, například abejingumas, atlaidumas, delikatumas, despotizmas, gailestingumas, geranoriškumas, kietaširdystė, supratingumas, tolerancija, šališkumas, žiaurumas atd. (viz 26–28). Jejich fakultativní aktant, obvykle označený dativem²¹, který ve větě vystupuje jako nepřímý objekt, se nahrazuje postpozičním atžvilgiu. Na základě příkladu 27 je třeba upozornit, že BLKŽ despotizmas definuje jako „2. panovačnost a svévole vůči okolí“, tj. explicitně vyjádřený aspekt postoje a názoru vůči jiné osobě, který se při vzniku komunikační potřeby vyjadřuje fakultativním aktantem.
24) Ona [sousedka] je přátelská (vůči němu [chlapci]). 25) Viktorie, nebyl jsem k vám zcela upřímný (vůči vám). 26) Děkuji také předsedovi Seimasu panu A. P. za dobrou vůli (vůči VU). 27) Bylo zvláštní stále častěji slýchat řeči o režisérově despotismu (vůči herci). 28) Ten slepý hněv, který po uvolnění nezná hranic. Všimli si něčeho jiného, čeho jsem si sám nevšiml a kvůli čemu se objevil ten sotva postřehnutelný chlad (vůči mně)? (srov. příklad 5)
¹⁹ Příklad z BLKŽe. ²⁰ Příklad z LKŽe. ²¹ Beneficient může být rovněž označen konstrukcí s předložkou su, srov. větu z DLKT: Dar kurį laiką buvo su ja griežti.
256
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 13
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
Zmíněnou strukturu [Pcp, B] mají i ve větách užívaná slovesná abstrakta jausmas, laikysena, neapykanta, nusistatymas, např.:
29) Nebo snad mano jausmai (jos atžvilgiu) byly dvojznačné?
30) To vedlo k odlišnému pohledu představitelů jednotlivých proudů atstovų na politické uspořádání budoucí svobodné Litvy a k poněkud chladnému laikyseną (vůči A. Smetonos atžvilgiu, který přijel do USA).
31) Ať byla kdokoli, neprojevila náležitou péči o tebe. – Jsi plná išankstinių nusistatymų moterų atžvilgiu! (na rozdíl od: předsudků vůči ženám)
V případech, kdy slovo ve větě vyjadřuje postoj osoby k věci, psychické naladění osoby vůči věci, má sémantickou valenční strukturu [Pcp, Con]. Ve finitní větě je obvykle vyjádřena nominativem perceptivního subjektu a dativem nepřímého objektu nebo předložkovou konstrukcí s dėl. Jak je patrné z dostupných příkladů 32–33 a podobných příkladů, s perceptivními lexémy se užívá postpoziční atžvilgiu. Analogicky mluvčí volí toto užití i v příkladu 34 s abstraktem nepasitenkinimas, kde je postpoziční atžvilgiu spojeno nikoli s dativem beneficienta (ji rodė man), ale s instrumentálem kontentyvu (srov. ji nepatenkinta manimi).
34) Mano atžvilgiu projevovala nepasitenkinimą podrážděnou nespokojenost.
Postpoziční atžvilgiu se užívá místo dativu odpovídajícího pacientovi s perceptivním slovesným abstraktem įtarimas:
35) Reino se trpce usmál, jako by toto krátké seznámení s mou dcerkou potvrdilo všechny jo įtarimus mano atžvilgiu.
Zkoumané příklady z DLKT ukazují, že konstrukce s postpozičním atžvilgiu se užívá místo typického dativu nepřímého objektu tehdy, když slovo užité predikativně nebo atributivně vyjadřuje určitou (ne)prospěšnost věci nebo záležitosti pro osobu. Jak ukazují příklady 36–37 a podobné příklady, kde se užívá např. drastiškas, (ne)draugiškas, griežtas, korektiškas, kritiškas, naudingas, pagarbus, palankus, pavojingas, reiklus, teisingas, tinkamas a podobně, má sémantickou valenční strukturu [P, B].
36) To může být důvodem k přijetí přísného rozhodnutí (vůči němu atžvilgiu).
37) Vyslechl jsi přátelský a (vůči sobě navzájem) uctivý rozhovor.
Ve větě se fakultativní syntaktický aktant predikátu, obvykle označený dativem, nahrazuje konstrukcí s postpozičním atžvilgiu v případech, kdy obě vyjádření nepřímého objektu odpovídají sémantické funkci percipienta, zatímco subjektový aktant – pacientovi,
Straipsniai / Articles
257
Page 14
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
aktant – pacientovi, tj. pro dané slovo typická sémantická valenční struktura je [P, Pcp], např.:
38) Proto prosíme o odpuštění, že jsi byl įkyrus buvai (panelės atžvilgiu).
39) Je to příliš odporné (vůči rodinám obětí)?
Na základě valence slovesa žiūrėti „mít vytvořený názor, hodnotit“ se ve zkoumaných příkladech ukazují i rozdíly v syntaktické valenci podstatného jména pažiūra. Z příkladu 40 vyplývá, že místo předložkové konstrukce s į odpovídající pacientovi mluvčí zvolil konstrukci s postpozičním atžvilgiu. Zde lze užití postpozičního atžvilgiu vysvětlit také na základě zmíněného označení beneficienta u kritiškas touto konstrukcí (viz dále). Příklad 41 s podstatným jménem požiūris však ukazuje, že předložková konstrukce odpovídající pacientovi u výchozího perceptivního slovesa se nahrazuje postpozičním atžvilgiu.
40) Tehdy [...] mano pažiūros jo atžvilgiu byly poměrně kritiškos.
41) Vyjadřuje se [...] poměrně jasný negativní požiūris ir Lietuvos valstybės atžvilgiu.
Konstrukce s postpozičním atžvilgiu se užívá i ve větách, v nichž slovo (nusidėti; diskriminacija, išdavystė, įtaka, kaltinimas, kėslas, kritika, nusikaltimas, prievarta, smurtas, teroras a další) vyžaduje syntaktický aktant subjektu odpovídající funkci agenta²². Z příkladů 42–46 je patrné, že v kontextu věty aktivní děj vyjádřený slovesnými formami nebo jejich abstrakty či věcně chápaný děj ztrácí svou typickou aktivitu, a tím se snižuje agentyvnost subjektu. V příkladu 42, kde sloveso nusidėti „provinil se“ vyžaduje subjekt odpovídající agentovi a nepřímý objekt beneficienta označený dativem (Sližienė 1994: 63), je agentyvnost subjektu „snížena“ podle sémantiky perceptivního jaustis „cítit se“ (viz 34). Mluvčí obdobně patrně volí postpoziční atžvilgiu i v situacích vyjádřených v příkladech 43–44, kde aktivita podstatných jmen kritika, represija, která typicky předpokládají agenta, je zmírněna perceptivními výrazy pažiūra, bijo, jež ve větě nebo spojení řídí uvedené abstrakty aktivního děje. V příkladu 45 ovlivňuje užití konstrukce s atžvilgiu s abstraktem aktivního děje (kritika) také nepřímost. V DLKT samozřejmě existují příklady (viz 46), v nichž je místo postpozičního atžvilgiu vhodnější neoznačené vyjádření nepřímého objektu – dativ. Zvláště aktuální by se to zdálo v příkladu 47, kde je v substantivní skupině děj vyjádřený slovesným abstraktem pasisakymas aktivnější. Na druhou stranu, pokud bychom se domnívali, že v příkladech typu 48
²² Agent [A] – funkce vykonavatele děje, kterou předpokládají slovesa s významem děje (Sližienė 1994: 19).
258
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 15
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
užité postpoziční atžvilgiu sémanticky souvisí jak s kalba (srov. pirmininko kalba apie signatarus), tak s griežtas (srov. pirmininkas griežtas signatarų atžvilgiu), pak bychom mohli tvrdit, že i v příkladu 47 ovlivňuje užití konstrukce s postpozičním atžvilgiu také atributivně užité nedraugiškas (viz 24). Poněkud jiná situace je v příkladech 49–50, kde konstrukce s postpozičním atžvilgiu, spojená s akuzativem přímého objektu tranzitivního slovesa (vertinti, išduoti), vedle slovesného abstrakta (vertinimas, išdavystė) nabývá komunikační a gramatické nezbytnosti.
42) Tak či onak neudělal nic, za co by si mohl vyčítat a cítit se nusidėjęs Margo atžvilgiu.
43) I. K. [...] neupřímně přiznal stranickou kritiku, [...] přičemž zamlčel svůj postoj ke kritiką jų atžvilgiu.
44) Svědek Morovy činnosti, který se neodvažuje jej veřejně obžalovat, protože se bojí represijų savo atžvilgiu.
45) Vyvolává v nás velké znepokojení, že se v poslední době v tisku a dalších médiích často vyslovuje příliš ostrá kritikos Lietuvos mokslininkų atžvilgiu.
46) Své rozhodnutí změnili teprve poté, co na okresních konferencích DDP vyslechli savo atžvilgiu griežtą kritiką.
47) Upozorňuje se na v poslední době některými ruskými politiky, včetně poslanců Dumy V. Ž. a A. N., jejich nepřátelská vyjádření vůči Litvě.
48) Předseda, který na nedělním shromáždění hnutí pronesl griežtą kalbą daugumos Kovo 11-osios akto signatarų atžvilgiu, odjel do Švédska.
49) S vědomím našich partijos kritinius vertinimus J. B. atžvilgiu (srov.?mūsų partijos kritinius J. B. vertinimus) nemusel premiér G. K. spěchat s potvrzením J. B. ve funkci hlavního poradce.
50) Většina běloruských představitelů vyhodnotila návrhy Kaunasu Varšavě, ne-li jako lietuvių išdavystę jų atžvilgiu (srov. *jų), pak alespoň jako nedodržení dohod.
Samostatně je třeba zmínit sloveso daryti „jednat vůči někomu“. Obvykle daryti vyžaduje agentyvní subjekt, modus odpovídající akuzativu přímého objektu nebo příslovci a nepřímý objekt odpovídající pacientovi, označený předložkovou konstrukcí se su, např. Ką [Mod] tu [A₁] darysi su ja [P] ir su manimi [P] (Sližienė 1994: 166). V příkladu 51 se typické vyjádření nepřímého objektu nahrazuje konstrukcí s postpozičním atžvilgiu, která aktualizuje, že agentyvní děj neprobíhá, přesněji probíhá spíše na úrovni vědomí a myšlenek. Důležité je, že v samotném významu daryti (srov. také BLKŽₑ daryti „3. (co, komu, s kým) jednat (zpravidla vůči někomu)“) je explicitně obsažena séma vztahu a že
Straipsniai / Articles
259
Page 16
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
subjekt děje vyjádřeného slovesem je z hlediska agentyvnosti méně typický. V probírané situaci děj vykonávaný subjektem (pono, vergo) se objektu (kito, savęs) přímo nedotýká.
51) To, co pán dělá „vůči druhému“, dělal by i vůči sobě samému, a co otrok dělá vůči sobě samému, dělal by i „vůči druhému“. Tak vzniklo jednostranné a nerovné uznání. V tomto případě je nevědomí objektem pána.
Od slovesa daryti „jednat vůči někomu“ můžeme přejít ke slovesu elgtis. N. Sližienė (1994: 193) rozlišuje elgtis „1. počínat si, jednat určitým způsobem, např. Jis [A₁] elgiasi padoriai, gražiai, teisingai [Mod]²³, nebo ‚2. určitým způsobem s někým nakládat, ovlivňovat něčí osud, např. Jis [A₁] nedorai [Mod] pasielgė su savo motina [P]. Stručně řečeno, séma vztahu explikovaná ve zmíněném významu daryti je implikována v definicích významů elgtis. To ovlivňuje užití postpozičního atžvilgiu v příkladech 52–54 se slovy elgtis, elgesys, poelgis. V příkladu 52 byla místo typické předložkové konstrukce se su odpovídající pacientovi zvolena konstrukce s postpozičním atžvilgiu. Při porovnání příkladů 53 a 54 je zřejmé, že užití postpozičního atžvilgiu je v příkladu 54 nezbytné – gramaticky podmíněné. Je třeba upozornit také na to, že například v příkladu 55 ovlivňuje užití atžvilgiu i skutečnost, že adjektivum sąžiningas se rovněž užívá s postpozičním atžvilgiu (viz 25). To je zřejmé v příkladech 56–57, kde valenční aktant odpovídající modu predikátu věty (elgtis), vyjádřený adjektivním příslovcem, sám vyžaduje beneficientní aktant (podobně se užívá i vedle výrazů jako draugiškai, sąžiningai, priešiškai, netaktiškai, šališkai nebo jiných), nebo připojuje volný člen. Uvedené příklady ukazují, že užití postpozičního atžvilgiu může být ovlivněno jak valencí hlavního predikátu věty (elgtis), tak valencí jednoho z predikátem lexikalizovaných aktantů nebo valenční schopností slova.
52) Ani půl slova [konzervativci] neřekli o tom, kaip jie elgiasi Seime mažumos atžvilgiu.
53) Tátovo elgesys byl vznešený. Jen vůči Nanos atžvilgiu jis buvo niekingas.
54) Cukrář byl rovněž zklamán krikdemų elgesiu vienas kito atžvilgiu (srov. zklamán z?chování křesťanských demokratů vůči sobě navzájem).
55) Svůj kladný nebo záporný názor na člověka jste si utvořili při komunikaci s ním, elgiatės sąžiningai tiek savo, tiek jo atžvilgiu.
56) Frustrované dítě se stává pohyblivým, rozzlobeným, elgiasi agresyviai savo bendraamžių atžvilgiu.
²³ Srov. LKVJŽ (Sližienė 1994: 166), kde se rozlišuje daryti „jednat“, např. Neprotingai [Mod], katel [A₁], darai.
260
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 17
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
57) Údajně se během připomínky Velké vlastenecké války Jonas ir aš nemandagiai elgėmės veterano [...] atžvilgiu.
Podobně se v dostupných příkladech z DLKT konstrukce atžvilgiu užívá, když jako hlavní predikát věty vystupují tvary sloves nu(si)teikti, nusistatyti ‚2. odhodlat se, pevně se držet názoru, rozhodnutí‘ (DLKŽₑ), nebo když je postpozice atžvilgiu spojena s abstrakty těchto či jiných perceptivních sloves – podstatnými jmény nusistatymas, nusiteikimas, nuostata, ketinimas (viz 58–61). V příkladu 58 ovlivňuje užití postpozice atžvilgiu nejen neagentivní nuteikti ‚vyvolat nějakou náladu, city‘, nýbrž, jak již bylo uvedeno, přídavné jméno – příslovce nepalankiai, které samo vyžaduje beneficientní aktant. Podobně je tomu v příkladu 59 se zvratným nusiteikti: postpozice atžvilgiu je rovněž spojena s příslovcem geranoriškai (ve zkoumaných příkladech se atžvilgiu obdobně užívá s nusiteikti, gerai, piktai, priešiškai, skeptiškai apod.), avšak její nahrazení beneficientním dativem je na rozdíl od případu 58 více omezeno intranzitivností predikátu. Příklady 60–61 ukazují, že užití postpozice atžvilgiu ovlivňují také kategoriální vlastnosti lexému (viz také 26–28). To, že perceptivnost lexému ovlivňuje užití atžvilgiu ve větě, je zřejmé z příkladu 62, kde lze volbu postpozice atžvilgiu vysvětlit nikoli podle typické valence slovesa elgtis (srov. elgtis su kitais savo nuožiūra), nýbrž podle nuožiūrą ‚mínění, názor‘ (DLKŽₑ).
58) Copak teď mohu propustit byť jen jediného člověka tak nepříznivě vůči mně (srov. mně) naladěného?
59) O něco méně pravděpodobné je, že druhá je vůči ní (?.iai) dobře naladěná.
60) Žák nevědomky pociťuje učitelův postoj vůči němu.
61) Chtě nechtě se mění i naše postoje vůči nim.
62) Svoboda, kterou ubránili, byla svobodou jednat podle vlastního uvážení vůči ostatním.
Domníváme-li se, že v příkladu 62 ovlivňuje užití atžvilgiu také sémantika nuožiūra, je zřejmé, proč je v příkladech 63–65 volena namísto obsahově odpovídající předložky apie nebo konstrukce s předložkou dėl a výrazy nuomone, pozicija ‚3. přen. názor, zásadní postoj‘ (DLKŽₑ). V příkladu 64 je patrné také to, že užití konstrukce atžvilgiu ovlivňuje kontext.
63) Mnozí, já sám i mnozí naši straníci mají velmi jasný názor na Paleckise.
64) – Cože? – O vašem příteli Mojžíšovi. Udělal jsem si na něj pevný názor.
65) Jaký je oficiální postoj dnešní církve vůči Židům?
Straipsniai / Articles
261
Page 18
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
Na základě příkladů 63–65 lze vysvětlit užití postpozice atžvilgiu s politika ‚řízení státních záležitostí, teorie a praxe státní moci‘ (DLKŽe). Mluvčí volbou označení, řekněme v příkladu 66, aktualizuje aspekt politiky jako teorie, ideologie, názoru, ačkoli nelze vyloučit, že takové označení zobecňuje i při mluvení o praktickém aspektu politiky (viz 67).
66) Na otázku, zda se nyní v Moskvě domnívají, že dřívější politika vůči Západu byla příliš ústupná.
67) Dlouhá a bolestná historie „Mažeikių naftos“ však vyvolává pochybnosti, zda ruská politika vůči Litvě bude založena na pragmatismu.
6. POSTPOZICE ATŽVILGIU A NEVALENČNÍ (VOLNÉ) ČLENY
Jak již bylo uvedeno, hlavní rozdíl volných členů oproti fakultativním aktantům spočívá v tom, že nemají oporu v sémantické valenční struktuře predikátu věty a na úrovni logické sémantiky nerealizují žádné sémantické aktanty. V příkladu 68 je konstrukce postpozice atžvilgiu volným členem predikátu věty (laikėsi). Jak však bylo řečeno dříve, je syntaktickým aktantem vyžadovaným jedním z valenčních aktantů predikátu (neapykanta) (neapykanta žydų atžvilgiu (srov. žydams)). Jinými slovy, na úrovni věty je konstrukce atžvilgiu volným členem, na úrovni spojení valenčním aktantem.
68) Přesto ne všichni myslitelé osvícenství byli k Židům blahovolní. Značná část z nich sice kritizovala staré tradice, avšak vůči Židům se držela nenávisti.
Z hlediska valence se při hovoru o volných členech ve větě rozlišuje volný dativ (něm. freier Dativ). Podle názoru N. Sližienė (1994: 39) je „prvkem syntaktické struktury celé věty, který označuje osobu nebo věc zainteresovanou na ději nebo tu, které se něco stane (beneficient)“. Axelis Holvoetas a Veslava Čižik-Prokaševa (2005: 81–92) pojednávají o čtyřech typech volného dativu: dativus commodi, dativus sympatheticus, dativus ethicus, dativus iudicantis. Autoři (Holvoet, Čižik-Prokaševa 2005: 83, 86, 88, 90) interpretují dativus commodi jako okolnost beneficienta, dativus sympatheticus jako případ rozštěpení argumentu, dativus ethicus spojují s diskurzem a považují jej za okolnost věty. Tvrdí (Holvoet, Čižik-Prokaševa 2005: 90, 92), že „dativus iudicantis je sémanticky vyžadován a syntakticky řízen“, „avšak není řízen slovesem“. Agnieszka Rembiałkowska (2009: 159–161) vychází ze Simona
262
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 19
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
Dikovy (Dik 1997) teorie funkční gramatiky a koncepce vrstvené sémantické struktury věty a při pojednání o různých volných dativních konstrukcích navrhuje „při klasifikaci [...] vycházet z kritéria jejich dosahu (angl. scope)“ (Rembiałkowska 2009: 149). „Typy volných dativů se rozlišují především podle toho [...], s kterou úrovní predikace tvoří těsnější celek a s kterou úrovní predikace souvisí dosah jimi vyjadřované predikace“ (Rembiałkowska 2009: 149–150). Na tomto základě „se posesivní významy kódované výrazem dativus sympatheticus projevují na úrovni jádrové24 predikace, beneficientní / maleficientní významy kódované výrazem dativus commodi / incommodi“ (tamtéž: 167–168) „by měly náležet úrovni rozšířené25 predikace (extended predication)“ (tamtéž: 162), „významy dativus iudicantis [kódované] na úrovni propozice26, dativus ethicus – na úrovni řečového aktu (věty)“ (tamtéž: 168).
To, že s dativus commodi / incommodi, jímž se označuje osoba nebo věc, v jejíž prospěch či neprospěch se děj uskutečňuje nebo něco je, souvisí konstrukce atžvilgiu, je patrné z příkladů 69–70 (a tam, kde je atžvilgiu gramaticky spojeno s výrazy humaniškas, neutralus, negatyvus, pasyvus, savanaudiškas; taika, supratingumas, neutralumas, nežmoniškumas; niekinamai, niekingai atd.).
69) Z čeho se skládá ten pocit vlastní hodnoty? Zjednodušeně lze říci, že – ze všech pocitů a myšlenek, které ve vztahu k sobě vůči sobě (srov. sobě, v sobě) pociťujeme.
70) V životě jsem potkal mnoho velkých umělců, ale nepotkal jsem takového, který by byl tak abstraktně a neomylně objektivní vůči sobě samému.
Nejobecnější funkcí volného dativus iudicantis je „označit hodnoticí systém, podle něhož lze posoudit, zda je někomu právem přisuzována určitá vlastnost. Potřeba uvést hodnoticí systém vzniká s cílem zdůraznit, že se neshoduje se společensky přijatými nebo předpokládanými hodnoticími standardy“ (Rembiałkowska 2009: 156). Tento s účastníkem vnímání spojený dativus iudicantis, náležející na úroveň propozice (angl. proposition), je, jak ukazují příklady 71–72 nebo podobné příklady s výrazy ciniškas, prasmingas, neetiškas; ambivalentiškumas; gerai, bjauru, nehigieniška, neetiška, nemandagu, padoru, nederama atd., rovněž nahrazován konstrukcí atžvilgiu. Na úrovni propozice, která odpovídá „možnému faktu“
24 Na úrovni jádrové predikace (angl. core predication [...]) jsou definovány „vnitřní“ parametry elementární situace“ (Rembiałkowska 2009: 160).
25 Na úrovni rozšířené predikace „se zpřesňuje čas, místo, příčina vzniku elementární situace, účel apod.“ (Rembiałkowska 2009: 160).
26 Na úrovni propozice neboli tvrzení „se představuje postoj mluvčího k elementární situaci“ (Rembiałkowska 2009: 160).
Straipsniai / Articles
263
Page 20
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
a kde se představuje postoj mluvčího k elementární situaci (srov. Dik 1997: 68), dativus iudicantis upřesňuje podmínky platnosti tvrzení (Rembiakovska 2009: 163).
71) Vždyť to by bylo nemorální – nemorální vůči všem!
72) Tvůj plat se sníží nejméně na polovinu, ale jinak to nejde, bylo by to nespravedlivé vůči ostatním.
Na základě zkoumaného materiálu lze dodat to, co bylo uvedeno na začátku článku: postpozice atžvilgiu se užívá namísto příslovcí způsobu (okolností). To je patrné z příkladu 73. Tyto modifikátory označované konstrukcí postpozice atžvilgiu nevstupují do jaderné (angl. nuclear) predikace věty a tvoří jádrovou (angl. core) predikaci. Takové modifikátory první úrovně spojené se samotným predikátem věty (prototypicky způsobu, prostředku, kvality apod.) modifikují událost vyjádřenou hlavním predikátem neboli podle S. Dika (1997: 225–226) stav věcí (angl. states of affairs (SoA)) jaderné predikace (angl. nuclear predication) (viz také příklad 74, v němž se konstrukcí postpozice atžvilgiu vyjadřuje základ).
73) Zájmenný morfém plnící funkci nominalizátoru není ani koncepčně, ani (mor)fonologicky není samostatný.
74) Lze postřehnout určitou příbuznost geometrického umění a eposu příbuznost jak z hlediska ideje, tak z hlediska formy.
O tom, že postpozice atžvilgiu souvisí s modifikátory druhé úrovně, vyčleňovanými na úrovni věty, kde se stav věcí vyjadřuje z hlediska místa, času, výsledku, účelu, příčiny apod. (Dik 1997: 243–244), svědčí příklady 75–76.
75) Marijus je již zjevně okouzlen tou dívkou. […] Jaké jsou jeho záměry vůči té mladé bytosti?
76) Ještě jednou Vám děkuji za kroky učiněné vůči mně, jen bohužel zatím nejsou žádné výsledky.
7. SHRNUTÍ A ZÁVĚRY
Po prozkoumání 600 příkladů z DLKT s konstrukcí postpozice atžvilgiu je patrné, že se tato konstrukce užívá jak namísto valenčních aktantů slova, tak jako volné členy. Z hlediska valence lze na základě zkoumaného materiálu sestavit tyto korelace:
Konstrukce postpozice atžvilgiu se jako volný člen užívá na úrovni jádrové, rozšířené predikace a propozice. Z hlediska valence s
264
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 21
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
volným dativem (nebo konstrukcí s předložkou su) spojená postpozice atžvilgiu je volným členem, který odpovídá percipientovi nebo beneficientovi. V případech, kdy konstrukce atžvilgiu označuje volný člen, který ve větě plní funkci (způsobové, důvodové, příčinné) okolnosti, souvisí s příslovcem, předložkovými konstrukcemi.
Konstrukce postpozice atžvilgiu přešly z volných členů (predikátu, větných modifikátorů (okolností)) na místo valenčních aktantů slova (řízených členů (nepřímých objektů)). Podle analogie s volnými členy označovanými komunikativně nezbytnou konstrukcí postpozice atžvilgiu se volí označení příslušných aktantů sémantické valence slova.
Konstrukce postpozice atžvilgiu je nezbytným valenčním aktantem predikátu: tak se (roz)lišují dva významy jednoho lexému s odlišnou valencí (srov.: korektiškas – ‚zdvořilý, taktní‘ (BLKŽė), např. Byl (vůči mně) (srov. se mnou celkem korektiškas (DLKT), a korektiškas – ‚správný, přesný, odpovídající‘, např. Ústavní soud nepředložil své stanovisko, jednací řád Seimasu se nepovažuje za dokument odporující základnímu zákonu země: „Není však korektiškas vůči Ústavě.“ (DLKT)).
Konstrukce postpozice atžvilgiu se volí namísto valenčních (nezbytných a fakultativních) aktantů lexému v případech, kdy odpovídají funkcím percipienta, beneficienta nebo kontentyvu. Tehdy konstrukce atžvilgiu plnící ve větě funkci nepřímého objektu nahrazuje aktant označený dativem nebo předložkovou konstrukcí (su, į, apie, dėl); subjekt může odpovídat percipientovi, pacientovi, agentovi. Konstrukce postpozice atžvilgiu bývá volena v případech, kdy lexém předpokládá syntaktický aktant subjektu odpovídající percipientovi. Perceptivnost ovlivňuje skutečnost, že také u sloves aktivního děje je beneficientní aktant typicky označovaný dativem nahrazován konstrukcí postpozice atžvilgiu. Rozlišuje se (má tendenci se rozlišovat) pro aktualizaci a označení beneficientního stavu resp. aktivního děje. S ohledem na to lze tvrdit, že sémantický aktant odpovídající méně typickému beneficientu perceptivních predikátů bude označován několika syntaktickými formami: dativem a/nebo konstrukcí postpozice atžvilgiu. Užití postpozice atžvilgiu souvisí s (in)tranzitivností lexému a (ne)agentivitou subjektu.27
Kategoriální vlastnosti lexému ovlivňují morfosyntaktické označení sémantického aktantu (beneficienta, pacienta, kontentyvu) korelujícího s nepřímým objektem (dativem, předložkou į, apie nebo podobnými konstrukcemi a/nebo konstrukcí postpozice atžvilgiu). Syntaktický aktant řízený příslovcem může být označen pouze konstrukcí postpozice atžvilgiu (např. Je nebezpečně (a
27 Srov. pojetí mentálního recipienta (něm. mentaler Rezipient) u Hentschel (2001: 183), Bartels (2005: 106–107).
Straipsniai / Articles
265
Page 22
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
nepříznivě vůči jeho nadějím) (srov. *nepříznivě jeho nadějím) zamyšlený upoutal číšníka (DLKT)). Sémanticky a gramaticky nutná může být také konstrukce s postpozicí atžvilgiu vyžadovaná podstatným jménem (srov. diskriminace Němců vůči nim, *diskriminace Němců jejich).
V případech, kdy je aspekt vztahu či postoje explicitován nebo implikován již ve významu lexému (např. priešas – ‚2. nepřátelsky naladěný člověk, který přeje druhému zlo‘ (DLKŽₑ); priešingas – ‚4. ten, kdo má jiné názory, je nepřátelsky naladěný, nepřátelský‘ (LKŽₑ); despotizmas – ‚2. panovačnost a svévole vůči okolí‘ (BLKŽₑ), nuotaika – ‚3. obvykle mn. postoj, naladění vůči někomu‘ (LKŽₑ) atd.), lze mít tendenci nebo je nutné označit – užít konstrukci postpozice atžvilgiu (srov. Podle obecné nálady litevského národa vůči Židům, vztáhneme-li to i na okres Šilalė, se věci vyvíjely takto. (DLKT)). Analogicky se postoj či naladění (obvykle s predikáty percepce) označuje také v případech, kdy význam lexému tento aspekt neukazuje. Aspekt postoje či naladění označovaný konstrukcí postpozice atžvilgiu souvisí s nepřímým (srov. Mohu očekávat, že i na mě připadne část odpustků z vaší zásobárny, pokud se poctivě přiznám, že jsem se vůči vám dopustil hříchu? (DLKT)).
ŠALTINIAI
BLKŽₑ – Bendrinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. D. Liutkevičienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013–2022. Prieiga internete: https://ekalba.lt/bendrines-lietuviu-kalbos-zodynas/.
DLKT – Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Prieiga internete: http://tekstynas.vdu.lt/tekstynas/.
DLKŽₑ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, 8-as patais. ir papild. leidimas, vyr. red. St. Keinys, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. Prieiga internete: https://ekalba.lt/dabartines-lietuviu-kalbos-zodynas/.
LKŽₑ – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005 (atnaujinta versija 2018). Prieiga internete: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/.
LITERATŪRA
Ágel Vilmos 2000: Valenztheorie, Tübingen: Gunter Narr Verlag.
266
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 23
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
Akelaitis Gintautas 2005: Konstrukcijos su atžvilgiu, požiūriu administracinėje kalboje. – Kalbos kultūra 78, 67–78.
Bartels Hauke 2005: Dativ oder Präposition: Zur Markierungsvariation im Kontext adjektivischer Prädikate im Deutschen, Russischen und Polnischen (Studia Slavica Oldenburgensia 12), Oldenburg: BIS-Vlg.
Chafe Wallace 1983: Чейф У. Память и вербализация прошлого опыта [Pamjat’ i verbalizacija prošlogo opyta]. – Новое в зарубежной лингвистике [Novoe v zarubežnoj lingvistike] 12, 35–73.
Dik Simon C. 1997: The Theory of Functional Grammar. Part 1: The Structure of the Clause, Second, revised edition, ed. by K. Hengeveld, Berlin, New York: Mouton de Gruyter.
Fraenkel Ernst 1928: Syntax der litauischen Kasus, Kaunas: Lietuvos universiteto Humanitarinių mokslų fakultetas.
Givón Talmy 1990: Syntax. A Functional-Typological Introduction 2, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.
Givón Talmy 1991: Markedness in Grammar: Distributional, Communicative and Cognitive Correlates of Syntactic Structure. – Studies in Language 15, 335–370.
Givón Talmy 1995: Functionalism and Grammar, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.
Graščenkov Pavel V. 2018: Гращенков, Павел В. Синтаксические зависимые: лексический и конфигурационный подходы (на материале прилагательных) [Sintaksičeskie zavisimye: leksičeskij i konfiguracionnyj podxody (na materiale prilagatel’nyx)]. – Вестник Института востоковедения РАН [Vestnik Instituta vostokovedenija RAN], № 5, Москва: ИВ РАН [Moskva: IV RAN], 160–174.
Grice Paul 1989: Logic and Conversation. – Studies in the Way of Words, Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 22–40.
Hentschel Elke, Weydt Harald 1994: Handbuch der deutschen Grammatik, 2. Aufl., Berlin, New York: De Gruyter.
Hentschel Gerd 2001: Dative or prepositional marking of noun phrases in the context of Russian adjectival experiencer predicates. – Variierende Markierungen von Nominalgruppen in Sprachen unterschiedlichen Typs (Studia Slavica Oldenburgensia 4), Hrsg. W. Boeder, G. Hentschel, Oldenburg: Bibliotheksund Informationssystem der Universität Oldenburg, 171–200.
Straipsniai / Articles
267
Page 24
LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ
Holvoet Axel, Čižik-Prokaševa Veslava 2005: Papildiniai ir aplinkybės. – Gramatinių funkcijų tyrimai (Lietuvių kalbos gramatikos darbai 3), red. A. Holvoet, R. Mikulskas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 65–92.
Jablonskis Jonas 1957: Rinktiniai raštai 1, sud. J. Palionis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.
KP S1 2009: Kalbos patarimai 2: Sintaksė 1. Linksnių vartojimas, sud. R. Miliūnaitė, vyr. red. A. Pupkis, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Rembiaľkowska Agnieszka 2009: Lietuvių kalbos laisvieji naudininkai ir predikacijos lygmenys. – Gramatinių funkcijų prigimtis ir raiška (Acta Salensia 3), red. A. Holvoet, R. Mikulskas, Vilnius: Vilniaus universitetas, asociacija „Academia Salensis“, 147–168.
Sližienė Nijolė 1994: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Sližienė Nijolė 1998: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 2(1), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Sližienė Nijolė 2004: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 2(2), Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
Šukys Jonas 1998: Lietuvių kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos, Kaunas: Šviesa.
Vaičiulytė-Semėnienė Loreta 2001: Lietuvių kalbos būdvardžių valentingumas: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Construction with atžvilgiu from the Perspective of Valency
SUMMARY
The article addresses the construction with postpositional atžvilgiu from the perspective of valency. It draws on 600 examples collected from The Corpus of Contemporary Lithuanian Language, which was developed at the Centre of Computational Linguistics of Vytautas Magnus University in Kaunas.
It appeared that the construction with postpositional atžvilgiu is used in a sentence both instead of the valent actants of the word and as free elements.
As a free element, the construction with postpositional atžvilgiu is related to the free dative (or the construction with the preposition su), prepositional constructions, adverb; they are used at the core, extended and propositional level.
268
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 25
Atžvilgiu konstrukcija valentingumo aspektu
There is a tendency to use the construction with postpositional atžvilgiu instead of the valent (mandatory and facultative) actants of the lexeme where they correspond to the functions of the percipient, beneficiary or contentive. In such case, the construction with atžvilgiu used as an indirect object replaces the dative or the actant expressed by a prepositional (su, į, apie, dėl) construction; the subject corresponds to the percipient, patient, agent. The construction with postpositional atžvilgiu is preferred when the lexeme denotes the syntactic actant of the subject corresponding to the percipient. A beneficiary is specified (tends to be specified) in order to highlight and mark a state or an active action. The usage of postpositional atžvilgiu pertains to the (in)transitivity of the lexeme and the (non)agency of the subject.
The categorical properties of the lexeme affect the morphosyntactic marking of the semantic actant correlating to the indirect object (by the dative, constructions with the prepositions į, apie, etc. and/or the construction with postpositional atžvilgiu).
