This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
Page 1
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
Institut litevského jazyka
ORCID iD: orcid.org/0000-0001-7497-7365
Oblasti vědeckého výzkumu: dialektologie, geolingvistika.
DOI: doi.org/10.35321/all88-07
DYNAMIKA DEPALATALIZACE V OKOLÍ MARCINKONYS
Dynamika depalatalizace v okolí Marcinkonys
ANOTACE
Článek se zabývá charakteristickým fonetickým rysem jižního aukštaitského nářečí – depalatalizací souhlásek. Cílem výzkumu je pojednat o tendencích depalatalizace souhlásek v jižním aukštaitském nářečí v okolí Marcinkonys v pozorovaném čase. Při zkoumání situace depalatalizace souhlásek ve třech věkových generacích se vychází z geolingvistické perspektivy, která souvisí s pojetím dynamického prostoru.
Článek předkládá analýzu depalatalizace souhlásek založenou na dvou vrstvách nářečního materiálu: zvukových nahrávkách a rukopisných textech ze 7. desetiletí 20. století uchovávaných v Nářečním archivu Institutu litevského jazyka a zvukovém materiálu tří generací nahraném autorkou článku v okolí Marcinkonys. Výzkum popisuje, jaká korelace měkkých a tvrdých souhlásek (nebo její absence) převládá v řeči tří generací; objasňují se příčiny určující dynamiku tohoto jevu.
Bylo zjištěno, že na začátku 21. století se nářeční oblast okolí Marcinkonys změnila. Získané výsledky ukazují poměrně soustavné a postupné oslabování depalatalizace souhlásek.
KLÍČOVÁ SLOVA: jižní aukštaitské nářečí, depalatalizace, nářeční rys, pozorovaný čas.
ANNOTATION
Článek analyzuje depalatalizaci jako rozlišující fonetický rys jižního aukštaitského nářečí. Cílem výzkumu je pojednat o tendencích depalatalizace, které lze pozorovat v jižním aukštaitském nářečí v okolí Marcinkonys
Straipsniai / Articles
145
Page 2
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
využitím přístupu zjevného času. Studie zabývající se situací depalatalizace vychází z geolingvistické perspektivy, která souvisí s pojetím dynamického prostoru.
Článek předkládá analýzu depalatalizace na základě dvou vrstev nářečních údajů: zvukových nahrávek a rukopisných textů ze 60. let 20. století uchovávaných v Nářečním archivu Institutu litevského jazyka a zvukových nahrávek tří generací pořízených autorkou článku v okolí Marcinkonys. Studie popisuje, jaká korelace palatalizovaných a nepalatalizovaných souhlásek (nebo její absence) převládá v jazyce tří generací; vysvětlují se důvody určující dynamiku tohoto jevu.
Bylo zjištěno, že na počátku 21st. století vykazuje nářeční oblast okolí Marcinkonys určité změny. Zjištění odhalují poměrně soustavné a postupné oslabování depalatalizace.
KLÍČOVÁ SLOVA: jižní aukštaitské nářečí, depalatalizace, nářeční rys, zjevný čas.
ÚVOD
Depalatalizace souhlásek, rozšířená v jižním aukštaitském nářečí – přeměna měkkých souhlásek v tvrdé – zajímá jazykovědce již dlouho. V 7. desetiletí 20. století autoři nové klasifikace litevských nářečí Aleksas Girdenis a Zigmas Zinkevičius jižní aukštaitské nářečí podrobněji nečlenili, avšak uznali nehomogenitu nářeční oblasti podle izofon dzūkavosti a depalatalizace souhlásek (Girdenis, Zinkevičius 1966: 139–147).¹
Za zónu nejintenzivnější depalatalizace souhlásek se považuje jižní část jižního aukštaitského nářečí jižně od linie Rudaminõs–Seirijų–Merkinės–Marcinkonių (viz obr. 1). V pracích tradiční dialektologie se uvádí, že v této oblasti se depalatalizují souhlásky [l̡], [s̡], zatímco souhlásky [r], [s], [z], [t͡s], [d͡z], [t͡ʃ], [d͡ʒ] nemají měkké koreláty (Zinkevičius 1966: 158–170; LKT 381, 384–385; LKA II 101–105, mapa č. 85–87; srov. Leskauskaitė 2006: 35–36; 2009: 34–36).
¹ Tuto klasifikaci, založenou pouze na fonetických rozdílech a shodách nářečí (zejména ve vokalismu a přízvuku), kriticky hodnotil Antanas Salys. Podle něj „je za nedostatek třeba považovat i nevyznačení izofony depalatalizace l v klasifikační mapě nářečí“ (Salys 1992: 296). A. Salys depalatalizaci souhlásek v západodzukštině podrobně nezkoumal, pouze poznamenal, že „dzūkská nářečí s depalatalizací“ na severu sousedí s kapsaskými nářečími (Salys 1992: 132).
146
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 3
Priebalsių kietinimo dinamika Marcinkonių apylinkėse
OBR. 1. Pravidelnější zadní posun samohlásek i, y (į) po depalatalizovaných souhláskách r, š, ž, č, dž (ve střední západní části a po c, dz je vyznačen tečkovanou linií². Mapa z LKTCh
V odborné literatuře byla depalatalizace souhlásek popsána především metodami tradiční dialektologie, s uvedením původu tohoto jevu, rozsahu jeho výskytu, inventáře tvrdých souhlásek, pozic, v nichž se souhlásky depalatalizují – před předními nebo zadními samohláskami –, a způsobu, jakým se mění následující samohlásky (Buch 1966: 33–36; Zinkevičius 1966: 158–170; 2006: 142–146; LKT 1970: 38; Urbanavičiūtė 1970: 75–86; 1970a: 61–65; 1971: 55–70; 1974: 73–80; 1978: 69–77; LKTCh 2004: 80; Zinkevičius 2006: 142–144 aj.).³ Takový statický a téměř neměnný popis tohoto jevu převládal v tradiční dialektologii až do konce 20. století, v některých případech i déle.
² Izofony vokalismu vyznačené na mapě jsou pro zkoumanou oblast irelevantní, a proto se o nich nepojednává.
³ Za zmínku stojí také výsledky výzkumů experimentální fonetiky. Artikulační stránku tvrdých souhlásek jižního aukštaitského nářečí zkoumala na základě palatogramů Elzbieta Mikalauskaitė (1975), akustické rysy zkoumali Rytis Ambrazevičius a Asta Leskauskaitė (2014).
Straipsniai / Articles
147
Page 4
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
Dialektologům se otevřely širší možnosti výzkumu, když se v Litvě etabloval geolingvistický směr a na nářečí se začalo nahlížet nikoli jako na lokální a uzavřený fonologický systém omezený izoglosami nejrůznějšího druhu, ale jako na určitý kontinuum neustále ovlivňované různými jevy konvergence a divergence (Aliūkaitė, Mikulenienė 2014: 39; Mikulenienė 2018: 12; srov. Kalėdienė 2011). Geolingvistická perspektiva navíc umožňuje sledovat variabilitu a změnu jazyka nikoli jedné, ale několika generací informantů v zjevném čase⁴ – zde a nyní. Ačkoli jsou tedy takové výzkumy synchronní, získávají i diachronní perspektivu.
Přesto se i v nejnovějších dialektologických pracích z počátku 21. století o dynamičnosti depalatalizace souhlásek uvádějí pouze fragmentární údaje, tj. zdůrazňuje se nesystematická depalatalizace souhlásek a oslabování tohoto jevu (Garšva 2005: 236–237, 247–248, 251–252, 263–265; Leskauskaitė 2006: 35–36; 2016: 52–55; 2020: 28–29; 2021: 55–56; Tuomienė 2010: 227, 231; Mikulenienė et al. 2019: 150, 154; srov. Mikulenienė 2016: 340–346; Leskauskaitė 2016: 52–55; 2018a: 23–24; 2021: 55–57).
Tedy cílem tohoto článku je pojednat o tendencích k tvrdnutí souhlásek u jižních Aukštaitů v okolí Marcinkonys ve sledovaném období. Za tímto účelem jsou stanoveny úkoly: 1) charakterizovat, jaká korelace měkkých a tvrdých souhlásek (nebo její absence) převládá v řeči tří generací; 2) vysvětlit příčiny určující dynamiku tvrdnutí souhlásek.
Pro výzkum byla zvolena nehomogenní oblast jižních Aukštaitů, tj. body Marcinkonys (697), Darželiai (696), Kabėliai (704) Atlasu litevského jazyka (dále jen LKA)⁵, které jsou v tradiční dialektologii řazeny k nářečím Marcinkonys a Kabėliai (Leskauskaitė 2009: 29–30). Při zkoumání situace tvrdnutí souhlásek ve třech věkových generacích se vychází z geolingvistické perspektivy, která je především spojována s pojetím dynamického prostoru. Pojetí dynamičnosti je dáno také zahrnutím kulturních a sociálních faktorů do dialektologického výzkumu (Aliūkaitė 2013: 5).
⁴ V roce 1966 William Labov využil zjevné časové rozdíly ke zkoumání změn zvuků v New Yorku a etabloval metodu zjevného času jako hlavní prostředek výzkumu vari variability. V návaznosti na teorii jazykové variace a změny W. Labova odhalují jazykové rozdíly informantů různého věku jazykové změny probíhající ve zjevném čase (angl. apparent time): jazyk starších informantů označuje minulou etapu jazykové změny, jazyk mladších její současnou etapu. Více o zjevném čase viz Labov 1972; Bailey, Wikle, Tillery, Sand 1991: 241–244; Inoue 2008: 45–64; 2010: 45–64; Aliūkaitė, Mikulenienė 2014: 36; Kalėdienė 2015: 213–215).
⁵Bodem Litevského jazykového atlasu se rozumí konkrétní obydlené místo a sídla, která jsou mu geograficky a jazykově nejbližší a vzdálená 10–12 km (Mikulėnienė, Čepaitienė 2021: 85–94). K bodu Marcinkonys zkoumanému v tomto článku se přiřazují vesnice Zervynos a Manciagirė; k periferii bodu Darželiai – Kapiniškiai, Mardžionys, Grybauliai; k bodu Kabėliai – Ašašninkai, Musteikà, Daržinė lės.
148
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 5
Priebalsių ketinimo dinamika Marcinkonių apylinkėse
Při popisu nářeční oblasti okolí Marcinkonys je důležité poznamenat, že ve zkoumaných bodech se zachovaly nejdůležitější fonetické rysy jižního aukštaitského nářečí: zužování nosových samohlásek [ɑː], [æː], zachování diftongů [ɛm], [ɑm] [ɛn], [ɑn], [ɛm], [æːm], [ɛn], [æːm], dū́kavimas, depalatalizace souhlásek aj. (viz LKTCh 76–85; Zinkevičius 2006: 137–149; Leskauskaitė 2006: 29–40).
Oblast okolí Marcinkonys lze podrobněji diferencovat na základě dvou nářečních rysů: výslovnosti samohlásek [eː], [oː] a [ɛː], [ɔː] a směšování souhlásek [sʲ], [s], [zʲ], [z] a [ʃ], [s], [ʒʲ], [z]. Užší a napjatější [eː], [oː] se nejčastěji vyslovují v bodech Darželiai (696) a Marcinkonys (697), zatímco v Kabėliai (704) se vyslovují otevřenější [ɛː], [ɔː], bližší jihozápadní oblasti jižního aukštaitského nářečí (srov. Markevičienė 1999: 27–28; 2010: 51; Leskauskaitė 2004: 56–57; 2009: 30–31). Směšování souhlásek [sʲ], [s], [zʲ], [z] a [ʃ], [s], [ʒʲ], [z] je charakteristické pro bod Kabėliai (704) (Zinkevičius 1966: 147–148; LKTCh 38; Leskauskaitė 2009: 30; Markevičienė 2010: 49–50; Valentukevičienė 2019: 5–6)⁶
Zkoumaný materiál tvoří:
1) nářeční materiál ze 6.–7. desetiletí 20. století uchovávaný v Nářečním archivu Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka (dále jen GCTA): zvukové nahrávky z Marcinkonys (697) a Kabėliai (704) (CD 17 PA 7, nahrávka 08201704; CD 21 PA 9, nahrávka 38201697, délka nahrávek – 31 min. 2 s.), rukopisný materiál z bodů Marcinkonys (697, GCTA R, reg. č. svazku 839), Darželiai (696, GCTA R, reg. č. svazku 821) a Kabėliai (704, GCTA R, reg. č. svazku 840)⁷;
2) zvukový materiál 28 informantů v délce 28 hod. 16 min. zaznamenaný autorkou článku v letech 2019–2022 ve zkoumaných bodech metodou polostrukturovaného rozhovoru: 13 informantů nejstarší, 5 střední a 10 nejmladší generace⁸.
Téměř všichni účastníci výzkumu z nejstarší generace splňují kritérium NORM: získali základní nebo střední⁹ vzdělání, žijí usedle a nemají možnost často měnit své bydliště. Mnozí z nich pracovali v zemědělství, lesnictví nebo ve službách, kde není zapotřebí aktivní komunikace.
Představitelé střední generace, s výjimkou jednoho informanta s vysokoškolským vzděláním, získali základní nebo střední vzdělání, jsou mobilní, pracují
⁶ Tento jev se vyskytoval také v řeči obyvatel, kteří se do Marcinkonys přistěhovali z Ašašninkai a Kabėliai (Leskauskaitė 2009: 30). Směšování souhlásek bylo zaznamenáno také v bodě Šklėriai (703). Zvukových nahrávek z Marcinkonys (697) a Kabėliai (704) ze 6.–7. desetiletí 20. století je málo. Jejich délka činí 2 až 10 minut.
⁷ Zvukových nahrávek z Marcinkonys (697) a Kabėliai (704) ze 6.–7. desetiletí 20. století je málo. Jejich délka činí 2 až 10 minut.
⁸ Ve výzkumech kvantitativní sociolingvistiky je ideální, když se vzorek blíží 30 informantům (Milroy, Gordon 2003: 164).
⁹ Informanti získali střední vzdělání až v dospělosti na večerní škole.
Straipsniai / Articles
149
Page 6
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
ve službách. Mladí účastníci výzkumu – studenti gymnázií a vysokých škol a několik dělníků – představují nejmobilnější skupinu, která své kulturní, sociální a ekonomické potřeby uspokojuje mimo oblast nářečí.
1 TABULKA. Délka zvukových nahrávek (28 hod. 16 min.)
Č. Kód informanta Rok narození Vzdělání Délka zvukové nahrávky 1. 697Mrc3M 1938 Základní 1 hod. 31 min. 2. 697Mrc3–1M 1940 Základní 1 hod. 21 min. 3. 697Mrc3–2M 1942 Střední 1 hod. 16 min 4. 697Mrc3–3M 1937 Základní 34 min. 5. 696Drž3M 1936 Základní 1 hod. 36 min. 6. 696Drž3–1M 1938 Základní 1 hod. 1 min. 7. 696Drž3–2M 1938 Základní 1 hod. 8. 696Drž3–3M 1942 Střední 1 hod. 1 min. 9. 696Drž3V 1942 Základní 10. 696Drž3–1V 1938 Základní 1 hod. 2 min. 11. 704Kb3M 1937 Základní 12. 704Kb3V 1942 Základní 1 hod. 32 min. 13. 704Kb3–1M 1966 Střední 36 min. 14. 697Mrc2M 1975 Střední 1 hod. 19 min. 15. 697Mrc2–1M 1978 Základní 1 hod. 10 min. 16. 697Mrc2–2M 1973 Střední 1 hod. 20 min. 17. 704Kb2–1V 1973 Vysokoškolské 36 min. 18. 704Kb2V 1972 Střední 1 hod. 19 min. 19. 697Mrc1M 2004 Střední 20. 697Mrc1–1M 2002 Střední 1 hod. 39 min. 21. 697Mrc1–2M 2004 Základní 1 hod. 22. 697Mrc1V 2003 Střední 1 hod. 23. 696Drž1M 2002 Střední 1 hod. 5 min. 24. 704Kb1M 2003 Střední 1 hod. 3 min. 25. 704Kb1–2M 2004 Základní 1 hod. 26. 704Kb1V 1995 Střední odborné 40 min. 27. 704Kb1–1V 2004 Základní 1 hod. 28. 704Kb1–2V 2002 Střední odborné 1 hod. 29 min.
150
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 7
Priebalsių ketinimo dinamika Marcinkonių apylinkėse
Informanti jsou kódováni podle čísla a zkratky názvu bodu LKA, věku informanta (1 označuje nejmladší generaci od 18 do 30 let, 2 – střední generaci od 31 do 50 let, 3 – nejstarší generaci) a pohlaví (M – žena, V – muž). Například informant nejmladší generace z bodu Marcinkonys je označen 697Mrc1V. Pokud je informantů stejné věkové skupiny více, uvádí se za krátkou pomlčkou další číslo, např. 697Mrc1V-1 (viz tabulku 1).
Za účelem zjištění tendencí depalatalizace souhlásek ve třech generacích byl z nahrávek každého informanta vybrán třicetiminutový úsek spontánní řeči, případy s (ne)depalatalizovanými souhláskami byly systematicky přepsány a výsledky vizualizovány. Příklady rukopisných textů jsou v článku uváděny v autentickém pravopisu, materiál 21. století – v Mezinárodní fonetické abecedě (MFA) (viz Bakšienė 2018: 10–20; 2022: 165–183). Ve výzkumu byly použity metody popisné, pozorování a analýzy empirického materiálu.
1. SOCIOLINGVISTICKÉ RYSY OKOLÍ MARCINKONYS
Zkoumané body Marcinkonys (697), Darželiai (696) a Kabėliai (704) se nacházejí v jižní části Litvy při hranici s Běloruskem. V letech 1920–1939 okolí Marcinkonys náleželo k Polskem spravovanému Vilniuskému kraji, v letech 1939–1940 pak k Bělorusku.
Ve 20. století žili v okolí Marcinkonys vedle dominujících Litevců také Rusové (především v Marcinkonys), Poláci, Bělorusové a Ukrajinci10. Kromě litevštiny se až do konce 20. století ve veřejném prostoru užívala také polština a ruština, a v důsledku jazykového kontaktu proto narůstala i fonetická interference (srov. Grumadienė 1988: 138).
S upevňováním litevského spisovného jazyka ve veřejném životě ve druhé polovině 20. století prestiž jižního aukštaitského nářečí, stejně jako prestiž ostatních litevských nářečí,11 klesala a byla znevažována, protože hlavní pozornost se obrátila ke spisovnému jazyku
10 Většina příslušníků nejstarší generace, kteří se z Ruska přistěhovali do Marcinkonys, se litevsky nikdy nenaučila. Poláci a Bělorusové, kteří založili rodiny s Litevci, doma komunikovali litevsky (srov. Rutkovska 2016: 2–3). Děti slovanských rodin navštěvovaly litevské školy a úspěšně se přizpůsobily dominantnímu jazykovému prostředí.
11 Prestižní jazyk užívají obyvatelé s výjimečnou sociální mocí (Milroy 2001: 549). Prestiž může být otevřená, když jsou deklarovány pozitivní jazykové postoje a jazykové chování (srov. Holmes 2001: 345). Pojem skryté prestiže zahrnuje pozitivní hodnocení veřejně neuznávaných jazykových kódů a otevřeně (zejména před cizími lidmi) nedeklarované pozitivní postoje (srov. Trudgill 1979: 9; Kalėdienė 2013: 137; Holmes 2001: 345; Ramonienė 2006: 145).
Straipsniai / Articles
151
Page 8
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
(Leskauskaitė 2018: 36). Nejvýraznější rysy jižního aukštaitského nářečí – dzūkavimas a depalatalizace souhlásek – se staly neprestižními. Obyvatelé okolí Marcinkonys se jim stejně jako ostatní jižní Aukštaitci při rozhovoru s cizími lidmi vyhýbají (srov. Mikalauskaitė 1975: 94; Leskauskaitė 2009: 38).12
K oslabování prestiže nářečí přispěla také zanikající infrastruktura a změněné demografické, socioekonomické a kulturní podmínky, které vedly k oslabení sociálních vazeb obyvatel a k jejich mobilitě nejen uvnitř nářeční oblasti, ale i mimo ni.13 Výrazně zvýšená mobilita obyvatel je jedním z hlavních faktorů vedoucích k častějšímu užívání spisovného jazyka jak jednotlivci, tak jazykovými komunitami (srov. Chambers 2002: 117; Meiliūnaitė, Mikulėnienė 2014: 126; Monka 2015: 98; Čepaitienė 2016: 154).
Po shrnutí sociolingvistických údajů lze konstatovat, že míra izolace nářečí v okolí Marcinkonys je nízká – převládají otevřené sociální sítě, v nichž jsou osoby spojeny slabými síťovými vazbami a jsou otevřené inovacím a jazykové změně (srov. Kalėdienė 2013: 148).
2. SITUACE DEPALATALIZACE SOUHLÁSEK V OKOLÍ MARCINKONYS VE DRUHÉ POLOVINĚ 20. STOLETÍ
Širší nářeční situaci 7. desetiletí 20. století odhalují nepočetné zvukové nahrávky a rukopisné texty uchovávané v Nářečním archivu Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka. Analýza nářečního materiálu ukazuje, že ve zkoumané oblasti se tvrdě vyslovovaly souhlásky [l], [r], [s], [ʂ], [z̪], [tʂ], [t̪s], [dž], [dʐ], [p], [b], [m], [u] (viz tabulku 2).
Z rukopisných textů je patrné, že sběratelé nářečního materiálu zaznamenávali také změněné přední samohlásky následující po tvrdých souhláskách. Na zadní posun předních samohlásek po tvrdých [r], [s], [z], [tʂ], [t̪s], [dž] upozornila a ve speciálních grafémech jej v transkribovaných textech z bodů Darželiai (696) a Kabėliai (704) zaznamenala Žaneta Urbanavičiūtė-Markev ičienė (šas.
12 Informanti nejstarší a střední generace hodnotí jižní aukštaitské nářečí jako krásné a vhodné k mluvení pouze v blízkém prostředí, ve veřejném prostoru je však jako prostředek komunikace nepotřebné: „Kdo dnes ještě mluví dzūksky po vesnicích? Osmdesátnice. A i kdyby někde zůstal nějaký mladší, tak odjede do Vilniusu nebo do města a dzūkština z něj také hned nebude slyšet. A není potřeba“ (Mrc697Mrc3-2M). Nejmladší generace zastává názor, že nářečí je zajímavé, hodnotné a hodné ochrany, ale kvůli přerušené tradici předávání nářečí je již třeba se mu učit.
13 Okolí Marcinkonys je považováno za zónu dlouhodobé depopulace se zanikající infrastrukturou. V celé obci nezůstaly žádné školy všeobecného vzdělávání, zdravotnická ani jiná zařízení a pracovní místa.
152
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 9
Priebalsių kietinimo dinamika Marcinkonių apylinkėse
reg. č. 821; reg. č. svazku 840). Ostatní zapisovatelé faktů uvedli pouze jednotlivé příklady (Leskauskaitė 2009: 35).
TABULKA 2. Inventář tvrdých souhlásek v rukopisných textech14
Jak je z tabulky patrné, konsonantický systém okolí Marcinkonys se nevyznačuje harmonickou korelací tvrdých a měkkých souhlásek, protože souhlásky [r], [š], [ž], [t͡ʃ], [d͡z], [t͡s], [d͡z] z něj vypadávají, tj. vždy se vyslovují tvrdě (srov. Urbanavičiūtė 1970: 61). Tvrdě se vyslovují nejen uvedené souhlásky, ale také [l], [s] a sporadicky (pouze v některých slovech) i [p], [b], [m], [v].
V rukopisném materiálu GCTA a zvukových nahrávkách z druhé poloviny 20. století se objevují také případy užití měkkých souhlásek [ǯ], [ʃ̌], [t͡ʃ̌], [rʲ], např.: vežìmo, nùnėšė, incipràšė, pãǯčo (Mrc), ažãri (Drž), reĩke (Kb), které již ukazovaly na započaté nářeční změny.
14 Rukopisné texty jsou psány zjednodušenou zobecněnou transkripcí, v níž jsou uvedeny nejdůležitější rysy nářečí. Část variant fonémů, zejména jemnějších, však v textech není vyznačena a nejsou v nich zachyceny ani výkyvy fonetických rysů zkoumaných bodů. Z tohoto důvodu se v článku nářeční materiál přepisuje pomocí MFA. Více o zobecněné zjednodušené transkripci viz Bacevičiūtė 2010: 5–14.
Straipsniai / Articles
153
Page 10
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
3. INVENTÁŘ TVRDÝCH SOUHLÁSEK INFORMANTŮ NA POČÁTKU 21. STOLETÍ
Při shromažďování nářečního materiálu pro Atlas litevského jazyka nebyly zkoumány rozdíly v tvrdnutí souhlásek u informantů různého věku. Zvukové nahrávky 28 informantů, kteří se účastnili tohoto výzkumu, ukázaly, že tvrdnutí souhlásek je charakteristické pouze pro 22 informantů, zatímco v řeči 6 mladých lidí tento jev nebyl vůbec zaznamenán. Informanti se lišili také individuálním inventářem tvrdých souhlásek: v řeči informantů nejstarší generace je zaznamenáno 5 až 12, střední generace 1 až 6 a mladší generace 0 až 6 souhlásek (viz tabulku 3).
Jak je patrné z tabulky 3, největší inventář souhlásek je charakteristický pro nejstarší generaci, avšak ani v její řeči není depalatalizace souhlásek systematická, srov.: [zʲrʲuˈi̯ːnʲɪ̯kʲɪs] ~ žervyniškis a [zʲe̯rʲuˈi̯n̪o̞s] ~ Zervynos (697Mrc3–1M), [atʊəˈz̪u̯i̯] ~ atvažįavę a [nʊədʒʲa̯e̯ˈu̯] ~ nuvažiavau (697Mrc3–3M), [ˈp̪ɔ.d̪es] ~ pėdsakas a [p̪ˈe̞²d̪e̯] ~ pėdsakai (704Kb3V) atd.
Je třeba upozornit, že jedním z důležitých faktorů určujících nářečí a užívání určitých jazykových rysů není pouze jazykové prostředí, ale také vazba předávání nářečí. Fumio Inoue (2008: 477) tvrdí, že na jazykovou kompetenci dětí má velký vliv jazyk matky. Výzkumný materiál ukazuje, že informanti tří generací jedné rodiny mohou nesystematicky užívat tytéž tvrdé souhlásky, např.: informanti 704Kb3M, 704Kb2V, 704Kb1V, 704Kb1–1V nesystematicky vyslovují souhlásky [l], [r], [s], [z], [t͡s], [d͡z] stejně jako informantka nejstarší generace 704Kb3M. Je proto přirozené, že inventář tvrdých souhlásek příslušníků nejstarší generace žijících v téže rodině, kteří se narodili v různých vesnicích, se často neshoduje, např.: 696Drž3–1V tvoří 4, zatímco 696Drž3–1M 7; 704Kb3V – 13, zatímco 704Kb3M – 6 souhlásek.
Souhrnně je třeba poznamenat, že inventář tvrdých souhlásek vytváří každý uživatel nářečí individuálně. Jeho bohatost a realizace závisí jak na lingvistických, tak na extralingvistických faktorech.
154
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 11
Priebalsių ketinimo dinamika Marcinkonių apylinkėse
TABULKA 3. Inventář tvrdých souhlásek
Straipsniai / Articles
155
Page 12
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
4. TENDENCE DEPALATALIZACE SOUHLÁSEK U NEJSTARŠÍ GENERACE
V okolí Marcinkonys nejstarší generace nejčastěji vyslovuje tvrdé souhlásky [l], [r], [s], [š], [z] před vokalismem typu [ε]. Stejně jako po všech depalatalizovaných souhláskách se přední samohlásky posouvají dozadu, např.: [baˈlʲə] ~ balelė (696Drž3M), [gɣu̯ˈlʲəːk] ~ gulėk, [ˈlʲaɪ̯dzə] ~ leidžia, [ˈlʲɛn̪də] ~ lenda, [raˈt̪u] ~ retu (696Drž3M), [saˈna] ~ sena (704Kb3-3M); [ˈsaːra] ~ šeria (696Drž3-1M), [ˈzaːmʲiː] ~ žemę (704Kb3V). V akuzativu a instrumentálu jednotného čísla feminin se samohlásky kmene ē mění v zadně posunuté [i̯], [i], např.: [spɔn¹ˈgu̯lʲiː] ~ spanguolę (697Mrc3M), [pʊˈpʲaːlʲi] ~ pupele (697Mrc3M), [pʊʂaˈlʲi] ~ pušele (704Kb3V).
Tvrdé souhlásky [r], [s], [z] před vokalismem typu [ɪ] užívá nejstarší generace pravidelněji v bodech Darželiai (696) a Kabėliai (704), např.: [kʲoˈsʲɪnʲt͡ʃʲ] ~ kiaušinį (696Drž3-3M), [kuˈrʲɪna] ~ kūrena (Kb3V), [ˈʃʲi̯təs] ~ šitas (Drž3M), [ˈsʲi̯emʲɛt] ~ šiemet (697Mrc3M), [zʲiˈnʲɛv] ~ žinai (696Drž3-1M), [ɡrɔʑʲz̪] ~ graži (696Drž3V). Korelace měkkosti a tvrdosti těchto souhlásek může zaniknout dokonce i v relevantní pozici, tj. před zadními samohláskami, např.: [srʊˈba] ~ sriuba (696Drž3V), [ˈʐurβʊs] ~ žiūriu (697Mrc3M), [ˈkʲrʲiːzʊ] ~ kryžių (697Mrc3M).
Tendence k tvrdnutí souhlásek lze ilustrovat diagramem, v němž jsou uvedeny (ne)tvrdnuté souhlásky informantky 697Mrc3–2M vybrané z půlhodinové zvukové nahrávky a jejich počet (viz obr. 2).
OBR. 2. Tendence k tvrdnutí souhlásek u informantky 697Mrc3–2M
156
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 13
Priebalsių kietinimo dinamika Marcinkonių apylinkėse
Jak je patrné z obrázku 2, v řeči informantky 697Mrc3–2M se systematicky tvrdí souhlásky [l], [t͡s], [d͡z], zatímco [r], [ž] podléhají kolísání. Nejvíce kolísá výslovnost [ʃ] / [ʒ], zatímco [sʲ] je vždy měkké.
Jak ukazují výsledky výzkumu, pouze d zūkojantys informanti tří generací systematicky užívají tvrdé afrikáty [t͡s], [d͡z], např.: [kuˈi̯eʲt͡su] ~ kviečių, [soˈd͡zus] ~ sodžius, [d͡zoˈu̯i̯tu] ~ džiovytų (697Mrc3–2M), ˈtsa ~ čia 704Kb1V. Před vokalismem typu [i] výslovnost těchto afrikát kolísá – mohou být vyslovovány tvrdě i měkce, srov.: [nak͡tsʲˈmʲi] ~ naktimi (697Mrc3M), [ˈzʲsmʲe̯rt͡sʲ] ~ mirčiai (696Drž3–3M), ale [ˈd͡zʲd͡eʲlʲis] a [ˈd͡zʲd͡ʲeʲlʲis] ~ didelis (704Kb3V)¹⁵
Situace s tvrdnutím souhlásek [t͡s], [d͡z] je odlišná; tento jev z nářečního užívání ustupuje. Pouze jednotliví informanti nejstarší generace vyslovují tyto souhlásky tvrdě, např.: [ɪzʲˈd͡zu̯i̯] ~ išdžiūvę (697Mrc3M), [ˈpɐu̯i̯zʲd͡zu] ~ pavyzdžiui (696Drž3–3M), [traˈt͡sɐdʲi̯e̯nʲis] ~ trečiadienis (697Mrc3–4M), [u̯oˈkʲi̯eʲt͡sʲi] ~ vokiečiai (696Drž3V), [suoˈkʲt͡sʲimas] ~ švokštimas (696Drž3V), [sokerˈsʲt͡sɐu̯o] ~ sukarščiavo (696Drž3–2M), [ˈt͡sʲt͡sʲas] ~ tuščias, [ˈt͡sʲɐs] ~ laikas (697Mrc3M). Tvrdé souhlásky [t͡s], [d͡z] se tedy v řeči střední a mladší generace staly měkkými.
Lze konstatovat, že mizí také tvrdnutí souhlásek [bʲ], [pʲ], [mʲ], [u̯], ačkoli je považováno za novější a dosud neukončený jev (LKTCh 38; Markevičienė 1970: 62; Garšva 2005: 263; Zinkevičius 2006: 143–144). Příklady těchto tvrdě vyslovovaných souhlásek před [ə] byly zaznamenány pouze v řeči nejstarších informantů, např.: [rɐˈmʲi̯bʲe̯s] ~ ramybės (697Mrc3M), [nʊˈbʲe̯gɔ] ~ nubėgo (704Kb3V), [ˈkʲa̯e̯pʲ] ~ kepė, [məˈlʲi̯nʲu] ~ mėlyniu (ale [ˈmʲe̯lʲi̯nɐ] ~ mėlyna) (697Mrc3M), [mʲəˈsʲɐs] ~ mėsos (704Kb3V), [pastɪˈu̯əi̯o] ~ pastovėjo (696Drž3–2M), [ˈnʲe̯dɐu̯ɔ] ~ nedavė (696Drž3–3). Pro nářeční užívání, zejména v řeči střední a mladší generace, je výslovnost tvrdých souhlásek [b], [p], [m], [u̯] před samohláskou [ə] neprestižní a považuje se za znak provincialismu¹⁶
5. TENDENCE K TVRDNUTÍ SOUHLÁSEK VE STŘEDNÍ A MLADŠÍ GENERACI
Ještě dynamičtější změny v tvrdnutí souhlásek se zaznamenávají v řeči střední a mladší generace. Největšímu kolísání podléhají tvrdé [l], [r], [s],
¹⁵ O situaci dzūkavání v oblasti jižních Aukštaitů viz Valentukevičienė 2021: 58–76.
¹⁶ Výslovnost těchto souhlásek je hodnocena jako starobylý pozůstatek jazyka a u účastníků rozhovoru vyvolává smích, proto je osoby střední a mladší generace mohou vyslovovat s cílem někoho zesměšnit.
Straipsniai / Articles
157
Page 14
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
[z] souhlásky, které se vyslovují v jednotlivých slovech, např.: [ɡɑˈlʲɛsʲɪ] ~ galėsi (Mrc2M-1M), [ˈpʲiːʂ] ~ pylė (Mrc2-2M), [ˈrɛːkʲæ] ~ reikia, [ˈʑuːro] ~ žiūri (Mrc1V) a pod. (viz obr. 3).
OBR. 3. Tendence k tvrdnutí souhlásek u informantky 697Mrc2–1M
Jak je patrné z obr. 3, silná konkurence tvrdých [r], [s], [z] a měkkých [rʲ], [ʃʲ], [ʒʲ] souhlásek ukazuje, že se v nářečí prosazují varianty s měkkými souhláskami, např.: [wɑrʲəˈnɑ] ~ Varėna (704Kb2V), [rʲæ̃tɑs] ~ retas (696Drž3M–1), [ʃʲɛrʲmʊ̃kʲɪnʲɔ] ~ šermukšnio (697Mrc2–1M), [ʃʲɛɪ̯mɑ] ~ šeima (704Kb2V) a pod. Jinými slovy, některé tvrdé souhlásky jsou z nářečního užívání vytlačovány.
Oslabování tvrdnutí souhlásek potvrzuje jazykové chování nejmladší generace. Z 10 mladých lidí účastnících se výzkumu je tento jev vlastní pouze 4, zatímco 6 nedokázalo vyslovit tvrdé souhlásky a po nich následující zadopatrovělé samohlásky přední řady [ɡ̑], [i̯], [l̴], takže je zřejmé, že tvrdnutí souhlásek je neprestižním fonetickým rysem nářečí, kterému se mladí lidé na veřejnosti vyhýbají.
Například inventář tvrdých souhlásek informanta 704Kb1–1V je početnější než u ostatních účastníků výzkumu z jeho generace, ale souhlásky tvrdí pouze při komunikaci v blízkém prostředí (viz obr. 4).
Jak je patrné z obr. 4, v řeči informanta 704Kb1–1V si konkurují [l], [r], [s], [z] a jejich měkké koreláty. Souhlásky [ts], [dz] konkurenci nepodléhají.
158
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVIII
Page 15
Priebalsių kietinimo dinamika Marcinkonių apylinkėse
4 OBR. Tendence k tvrdnutí souhlásek u informanta 704Kb1–1V
Po zhodnocení vztahu mezi tvrdnutím souhlásek a generacemi informantů byla zjištěna jasná negativní korelace: čím mladší je mluvčí, tím méně často jsou souhlásky tvrdnuty nebo se neužívají vůbec. Například informantka 697Mrc1M v půlhodinovém zvukovém záznamu 18krát použila slovesný tvar jet a pouze 6krát jej vyslovila s tvrdými souhláskami: [atʋdˈʑuɔʑiem] ~ atvažiuojam(e), [atʋɑˈɫʑuɔt] ~ atvažiuotų, [atʋɑˈɫʑuɔs] ~ atvažiuos, [ɪsʋɑˈɫʑuɔʑiem] ~ išvažiuojam, [ɪsʋɑˈɫʑuˈi] ~ išvažiavę, [ʋɑˈɫʑuɔʑiem] ~ važiuojam(e).
Tvrdnutí souhlásek v jednotlivých tvarech by se nemělo nazývat stabilním nářečním rysem, který je vlastní tradičnímu nářečí, nýbrž diferenciačním nářečním znakem, který pomáhá identifikovat nářečí dané osoby17. Danguolė Mikulėnienė (2019: 51–62) uvádí, že při charakterizaci nejnovějších nářečních teritoriálních útvarů získá diferenciační význam již nikoli jednotlivý znak, nýbrž celý jejich komplex.
Lze shrnout, že inventář tvrdých souhlásek a tendence k tvrdnutí souhlásek u informantů mladší a střední generace ukazují, že v důsledku proměny jihovýchodoaukštaitského nářečí a formování nových nářečních útvarů tvrdnutí souhlásek ztrácí stabilitu a některé souhlásky ustupují z užívání.
17 O termínu nářečního znaku viz více Mikulėnienė 2019: 51–62.
Straipsniai / Articles
159
Page 16
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
ZÁVĚRY
Po zhodnocení tendencí k tvrdnutí souhlásek ve třech generacích lze vyvodit následující závěry. Tvrdnutí souhlásek bylo ve druhé polovině 20. století v okolí Marcinkonys mimořádně živé v řeči nejstarší generace.
Analýza nářečního materiálu z počátku 21. století ukazuje již změněnou situaci tohoto jevu. Souhlásky [r], [s], [z] a [ts], [dz], [tʃ], [dʒ], které dříve neměly měkké koreláty, nyní procházejí v řeči všech tří generací největšími změnami. Tvrdé souhlásky [r], [s], [z] jsou v nářeční řeči často nahrazovány měkkými variantami. S ústupem džúkavání se stále méně užívají také tvrdé afrikáty [ts], [dz]. Jejich životnost koreluje se zachováním džúkavání jakožto jevu. Pouze pro nejstarší generaci jsou charakteristické souhlásky [s], [ts], [dz], [p], [b], [m], [l], které z užívání ustupují.
Nestejnorodý inventář tvrdých souhlásek informantů a tendence k tvrdnutí souhlásek ukazují, že při proměně jihoaukštaitského podnářečí a formování nových nářečních útvarů tvrdnutí souhlásek postupně slábne. Jednotlivé případy tvrdnutí souhlásek v nářeční řeči je třeba hodnotit nikoli jako nářeční rysy, ale jako nářeční markery.
LITERATURA A PRAMENY
Aliūkaitė Daiva 2013: Horizontální a vertikální členění jazykového kontinua: varianty řeči 21. století z pohledu běžného hodnotitele jazyka. – Taikomoji kalbotyra 2, 1–27. DOI: 10.15388/TK.2013.17261.
Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014: Geolingvistika: ideologie, teorie a metody. Základní pojmy. – Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře), ed. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 29–47.
Ambrazevičius Rytis, Leskauskaitė Asta 2014: Akustické vlastnosti souhlásek: palatalizace a znělost, Kaunas: Technologija.
Bacevičiūtė Rima 2010: Prezentace fonetických rysů v litevských nářečních slovnících. – Baltų Filologija 19(1/2), 5–14.
Bailey Guy, Wikle Tom, Tillery Jan, Sand Lori 1991: Konstrukce zdánlivého času. – Language Variation and Change 3, 241–264.
Bakšienė Rima 2018: Transkripce litevských nářečí pomocí ipa symbolů: analýza rysů jihoaukštaitského nářečí. – Vārds un tā pētīšanas aspekti 22(1/2), 10–20. Dostupné online: https://vards.liepu.lv/files/VARDS%20UN%20TA%20PETISANAS%20ASPEKTI_2018.pdf.
160
Acta Linguistica Lithuanica LXXXVII
Page 17
Priebalsių ketinimo dinamika Marcinkonių apylinkėse
Bakšienė Rima 2022: Ještě jednou k transkripci nářečí auktaitštiny znaky mezinárodní fonetické abecedy (několik případů vyžadujících upřesnění). – Acta Linguistica Lituanica 86, 165–183.
Buch Tamara 1966: Nářeční projevy depalatalizace v litevštině. – Acta Baltico-Slavica III, Baltica in honorem Johannis Otrębski, Bialystok, 33–36.
Chambers Jack K. 2002: Dynamika konvergence nářečí. – Journal of Sociolinguistics 6, 117–130.
GCTA R – Rukopisný fond Nářečního archivu Centra geolingvistiky Litevského jazykového institutu, 1964–1965.
Grumadienė Laima 1988: Sociolingvistický výzkum litevského jazyka obyvatel Vilniusu: konsonantismus a akcentuace. – Lietuvių kalbotyros klausimai 27, 132–148.
Holmes Janet 2001: An Introduction to Sociolinguistics, 2.nd vydání, Londýn: Longman, 342–361.
Inoue Fumio 2008: Kapitola dvacátá čtvrtá. Stárnutí populace a změna jazyka. – The Demographic Challenge: A Handbook about Japan, ed. F. Coulmas, H. Conrad, A. Schad-Seifert, G. Vogt, Leiden, Boston: Brill, 473–490.
Inoue Fumio 2010: Vodítka skutečného a zdánlivého času k rychlosti šíření nářečí. Dialectologia 5, 45–64.
Kalėdienė Laima 2011: Podmínky rozvoje geolingvistiky v Litvě. – Teze příspěvků mezinárodní vědecké konference „Sociolingvistická dialektologie: výzkum baltských nářečí“, 21.–22. října 2011, Kaunas: Fakulta Kaunasu Vilniuské univerzity. Dostupné online: http://www.tarmes.lt/images/Veikla/Laima%20KALEDIENE.pdf.
Kalėdienė Laima 2013: Pohled na nářečí a postoje k jejich užívání ve třech částech etnografického regionu Dzūkija. – Města a jazyky II: Sociolingvistická mapa Litvy, Vilnius: Vilniuská univerzita, 125–151.
Kalėdienė Laima 2015: Jazyk města Vilniusu: hypotéza zdánlivého času. – Nářečí – kulturní dědictví evropských národů = Dialects – Cultural Heritage of European Nations, Vilnius: Univerzita Mykolase Romerise, 211–244.
Labov William 1972: Sociolinguistic Patterns, Philadelphia: University of Pennsylvania Press.
Leskauskaitė Asta 2004: Vlastnosti vokalismu a prozodie jižní auktaitštiny, Vilnius: Nakladatelství Litevského jazykového institutu.
Straipsniai / Articles
161
Page 18
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
Leskauskaitė Asta 2006: Texty nářečí z oblasti Kučiūny, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Leskauskaitė Asta 2009: Texty nářečí z Marcinkonys, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Leskauskaitė Asta 2016: Texty nářečí ze Serijai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Leskauskaitė Asta 2018: Lingvistická krajina severních jižních Aukštaitů v 6.–7. desetiletí 20. století. – Problémy dějin jazyka a dialektologie 5, ed. R. Bakšienė, N. Morozova, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 26–43.
Leskauskaitė Asta 2018a: Texty nářečí z okolí Leipalingisu, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Leskauskaitė Asta 2020: Texty nářečí z okolí Švendubrė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Leskauskaitė Asta 2021: Texty nářečí litevských dialektů v Polsku, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
LKA II – Atlas litevského jazyka, sv. 2: Fonetika, odpovědný redaktor K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1982.
LKT – Nářečí litevského jazyka. Chrestomatie, ed. E. Grinaveckienė, K. Morkūnas, Vilnius: Mintis, 1970.
LKTCh – Chrestomatie nářečí litevského jazyka, ed. R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2004.
Markevičienė Žaneta 1999: Texty aukštaitských nářečí 1, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Markevičienė Žaneta 2010: Fonetické rysy nářečí Ašašninkai a Kabeliai: současný stav. – Člověk a slovo 1, 48–51.
Mikulėnienė Danguolė 2016: Charakteristické fonetické rysy. – Proměny litevských nářečí na počátku 21. století: litevská nářečí v Polsku, kolektivní monografie, ed. D. Mikulėnienė, A. Leskauskaitė, V. Ragaišienė, L. Geržotaitė, N. Birgelienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Mikulėnienė Danguolė 2018: O formování a vývoji sekundárních dialektů. – Problémy dějin jazyka a dialektologie 5, ed. R. Bašienė, N. Morozova, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 11–25.
Ramonienė Meilutė 2006: Postoje k spisovnému jazyku a nářečí: případ Joniškėlis. – Kalbos kultūra 79, 137–148.
Rutkovska Kristina 2016: Současný stav polských nářečí v Litvě. – Lietuvos lenkų tarmės, ed. K. Rutkovska, elektronická publikace, Vilnius: Vilniuská univerzita, Centrum polonistiky. Dostupné online: http://www.lenkutarmes.flf.vu.lt/.
Salys Antanas 1992: Spisy 4: Nářečí litevského jazyka, Řím. Litevská katolická akademie věd.
Tuomienė Nijolė 2010: Nářečí jižních Aukštaitů v Bělorusku: důsledky jazykových kontaktů. – Respectus philologicus 18(23), 223–234.
Urbanavičiūtė Žanetа 1970: Souhlásky l, r, s (ž?) před nekoncovými ė, en v litevských nářečích. – Kalbotyra 21, 75–86.
Urbanavičiūtė Žanetа 1970a: Tvrdé a měkké souhlásky v litevském spisovném jazyce a nářečích. – Baltistica 6(1), 61–65.
Urbanavičiūtė Žanetа 1974: Souhlásky l, r, s, z před e na konci slova v aukštaitských nářečích. – Kalbotyra 25(1), 73–80.
Urbanavičiūtė Žanetа 1978: Tvrzení souhlásek t, d, n a p, b, m, v v litevských nářečích. – Kalbotyra 29(1), 69–77.
Straipsniai / Articles
163
Page 20
DANUTĖ VALENTUKEVIČIENĖ
Valentukevičienė Danutė 2019: Zvratná slovesa v okolí Kabeliai. – Litevský jazyk 13, 1–17. Dostupné online: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22485.
Valentukevičienė Danutė 2021: Změny dzūkavování v oblasti varėnského geolectu. – Profily litevských nářečí: regionální varianty počátku 21. století, jejich vztahy a perspektivy, ed. V. Meiliūnaitė, Vilnius: Institut litevského jazyka, 58–76. Dostupné online: http://lki.lt/wp-content/uploads/2022/01/Lietuvių-dialektologijos-profiliai-1.pdf.
Zinkevičius Zigmas 2006: Původ litevských nářečí, Vilnius: Institut litevského jazyka.
Dynamika depalatalizace v okolí Marcinkonys
SHRNUTÍ
Analýza nářečních dat z počátku 21ˢᵗ. století ukazuje, že situace tohoto jevu se již změnila. Souhlásky [rʲ], [sʲ], [zʲ] a [t͡sʲ], [d͡zʲ], [t͡ʃ], [d͡ʒ], které dříve neměly své palatalizované koreláty, již podléhají nejvýraznějším změnám v řeči všech tří generací. V nářeční řeči jsou nepalatalizované souhlásky [r], [s], [z] často nahrazovány svými palatalizovanými variantami. S ústupem takzvaného dzūkavování se nepalatalizované afrikáty [t͡s] a [d͡z] používají méně často. Jejich životaschopnost koreluje s udržováním dzūkavování jako jevu. Souhlásky [s], [t͡s], [d͡z], [p], [b], [m], [ʊ], které jsou typické pouze pro starší generaci, postupně mizí z užívání.
Rozrůzňující se inventář nepalatalizovaných souhlásek užívaných informanty a tendence depalatalizace ukazují, že s proměnou subdialektu jižní aukštaitštiny a vznikem nových nářečních útvarů depalatalizace postupně slábne. Případy depalatalizace izolovaných souhlásek v nářeční řeči jsou považovány spíše za nářeční markery než za nářeční rysy.
