CHRISTIANE SCHILLER Humboldt-Universität zu Berlin Technische Universität Darmstadt ORCID id: orcid.org/0009-0004-5792-7680 Vědecké výzkumné směry: baltská, zejména prusko-litevská onomastika, německo-baltské jazykové, literární a kulturní vztahy, kuršština Kurské kosy. DOI: doi.org/10.35321/all89-14

Justyna B. Walkowiak LITEVSKÁ PŘÍJMENÍ POLÁKŮ. ETYMOLOGICKO-FREKVENČNÍ SLOVNÍK

Poznań: Wydział Neofilologii UAM w Poznaniu, 2019, 401 S. ISBN 978-83-954144-1-1

Lexikon příjmení Justyny B. Walkowiak, který je zde předmětem recenze, vyšel již v roce 2019 a je koncipován jako slovník. Nabízí dosud nejúplnější soubor příjmení (dále FamN) s prokázaným nebo předpokládaným litevským původem v dnešním Polsku. Její práce navazuje na příslušné práce Wojciecha Smoczyńského (1982, 2002) a na práce Zigmase Zinkevičiuse (2010, 2011), které se vztahovaly pouze k bezprostředním litevsko-polským kontaktním oblastem v regionech kolem Suwałk a Augustówa a k historickému Białystockému vojvodství, avšak svým rozsahem je zdaleka překonává.

V příjmeních litevského původu v dnešním Polsku, která autorka ve svém slovníku zohledňuje, se odrážejí rozmanité historické vztahy a vzájemné působení Poláků a Litevců. K nejstarší jmenné vrstvě patří polonizované podoby litevských dvoukmenových rodných jmen, která jsou v dnešním Polsku široce rozšířena díky potomkům litevských šlechtických rodin (např. Radziwiłł). V této souvislosti je třeba uvést také Jagiello, které se prostřednictvím svého nositele jména, litevského velkoknížete Jagiełła (Jogaily), jako krále na polském trůně stalo v Polsku populárním také jako rodné jméno, který

Recenze / Reviews

303

CHRISTIANE SCHILLER

litevského velkoknížete Jagiełła (Jogaily), jako krále na polském trůně stalo v Polsku populárním také jako rodné jméno. Z něj vzniklé příjmení Jagiella bylo historicky rozšířeno zejména v okolí Krakova. V samotné Litvě byla litevská příjmení polonizována polsky mluvící správou, později byla polská příjmení lituanizována. Nositelé příjmení z obou jmenných vrstev se do oblasti dnešního Polska dostali zejména po 2. světové válce. Zvláštní koncentraci litevských příjmení vykazuje oblast autochtonního litevského osídlení v dnešním Polsku v pohraničním regionu s Litvou, v regionech kolem Suwałk a Augustówa. V územích bývalého Východního Pruska, která od 2. světové války náležejí Polsku, se zachovala silně poněmčená příjmení prusko-litevského původu, z nichž některá byla polonizována. Ve slovníku lze tedy očekávat příjmení s litevskou etymologií, respektive v lituanizované podobě, velmi různého původu.

Autorka ve svém slovníku dále – aniž by to ovšem uvedla v názvu – zohledňuje také příjmení lotyšského a staropruského původu a polská a německá příjmení, která se vracejí k místním jménům litevského nebo staropruského původu. Název díla tedy měl přesněji znít Baltyckie Nazwiska Polaków, respektive Nazwiska pochodzenia bałtyckiego w Polsce. Tento výčet vrstev příjmení, které autorka zahrnula, dává očekávat mimořádně heterogenní onymický materiál.

Datovou základnu slovníku tvoří druhé vydání Słownik nazwisk używanych w Polsce na początku XXI wieku Kazimierze Rymuta, vydané na CD, které obsahuje údaje o frekvenci příjmení rozšířených v Polsku, rozčleněné podle okresů na základě sčítání lidu z roku 2002. Z tohoto obrovského korpusu čítajícího více než 13 000 stran autorka na základě formálních a sémantických kritérií vybírá příjmení údajně baltského původu pro prezentaci ve svém lexikonu jmen.

Její postup se podobá postupu Zinkevičiuse (2010, 2011), který se však opírá o údaje z telefonních seznamů, s tím rozdílem, že korpus Walkowiak je nesrovnatelně větší a výskyty příslušných příjmení nejsou geograficky omezeny na historické litevsko-polské kontaktní oblasti v Polsku. Tento přístup je zřejmě jediný možný, mají-li být příjmení litevského původu zachycena v celém rozsahu a nemá-li se výzkum omezit na příjmení s jednoznačnými morfologickými nebo grafickými znaky ukazujícími na litevštinu. Skrývá však, jak bude ještě ukázáno, velká rizika, pokud jde o chybné určení baltského původu příjmení.

Autorka nabízí, jak uvádí podtitul, etymologický slovník příslušných příjmení s uvedením frekvence jejich

304

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Justyna B. Walkowiak. Litewskie nazwiska Polaków. Słownik etymologiczno-frekwencyjny

výskytu v dnešním Polsku. Autorka se v předmluvě nezabývá principy grafické a fonetické polonizace litevských vlastních jmen. Nejsou tematizovány ani v jednotlivých heslech. Uživatelé slovníku by s nimi měli být obeznámeni, chtějí-li ověřovat etymologie, které autorka prezentuje. Slovníku předchází seznam litevských jmenných prvků a jejich významů.

Příjmení jsou ve slovníku prezentována jako hlavní hesla a odkazová hesla. Nejbližší varianta domněle litevského příjmení nebo příjmení samo tvoří vždy hlavní heslo, na něž odkazují pravopisné varianty, někdy i v delších řetězcích. Následují údaje o předpokládané litevské (baltské) výchozí podobě příjmení, k níž je přiřazen onymický základ, respektive jeden nebo více litevských, staropruských či lotyšských etymonů. Údaje o slovotvorbě (např. o tvorbě zdrobnělin pomocí –elis/–ėlis nebo patronymických útvarů pomocí –aitis) autorka často postrádá. Na závěr každého hesla následuje údaj o frekvenci příjmení v Polsku a také frekvence rozčleněná podle okresů, kterou autorka převzala z Rymuta (2005). Uživatel jistě lituje, že má k dispozici tištěnou verzi a nemůže si rozšíření příjmení ověřit ad hoc. Pomocí mapovacího programu uvedeného na stránce Nazwiska polskie. Rozkład występowania nazwisk w powiatach (přístup: http://nlp.actaforte.pl:8080/Nomina/Ndistry?nazwisko=)), který rovněž vychází z údajů sčítání lidu v Polsku z roku 2002, je to však bez problémů možné.

Vedle příjmení s jasnou litevskou (baltskou) etymologií a přesvědčivými slovotvornými podobami, jako jsou například Burba (s. 72), Gintowt (s. 124) nebo Kalwajtys (s. 159), která jsou ve své litevské podobě rozšířena i v Litvě, je zvláštní snahou autorky zachytit skrytá polská příjmení litevského, respektive baltského původu, která dosud nebyla uvedena v jiných lexikonech jmen. Příliš snadno se však nechává vést zvukovou podobností příjmení s litevským apelativem nebo litevským onymem k úvahám o litevském původu, aniž by důsledně ověřila, zda je příjmení v Litvě vůbec rozšířeno, zda je odvození u příjmení přesvědčivé a zda je polské, respektive polonizované příjmení rozšířeno v oblastech, v nichž je doloženo autochtonní litevské osídlení nebo je pravděpodobné přistěhovalectví. To se mimo jiné týká hesel Batanda (s. 45), Diews (s. 91), Dulka (s. 100), Nawra (s. 235), Wojnar (s. 366), abychom uvedli jen několik příkladů. Stejně tak by příjmení s

^¹ Srov. např. rozšíření příjmení Diews, Dulka a Nawra 1890. Přístup: https://nvk.genealogy.net/map/1890:Dulka,1890:Nawra,1890:Diews.

Recenzijos / Reviews

305

CHRISTIANE SCHILLER

zakončením –as neměla být paušálně klasifikována jako litevská (při polonizaci litevských příjmení toto zakončení zpravidla odpadá), což platí mimo jiné pro příjmení Adamas (s. 27), Babilas (s. 40), Kieras (s. 168), Tarnas (s. 327), Warpas (s. 350), u nichž je rovněž třeba hledat výklad mimo baltskou oblast.

Výběr příjmení údajně baltského původu podle formálních a sémantických znaků má, jak již bylo naznačeno výše, svá úskalí. Zde je třeba věnovat pozornost zejména frekvenci příjmení. Příjmení zaznamenaná v korpusu s méně než 5 výskyty by měla autorku varovat a vést k opatrnosti, zvláště tehdy, když příjmení nelze vyložit a zároveň se jinak v Litvě nevyskytuje. To se například týká Detrait, srov. „DETRAIT – por. hipotetyczną formę *^Detraitis26, Detreit²⁷. Odrzucenie końcówki charakterystyczne dla ML. LPŽ nie odnotowuje“ (s. 91). Jako pramen litevské podoby Detraitis je uvedena domnělá Anne Detraitis, zaznamenaná v americkém sčítání lidu z roku 1940, kde lze však podobu jména snadno vysvětlit jako chybně napsané Petraitis. Jako pramen podoby Detreit je uváděn Jacob Detreit, který měl v roce 1681 žít v Německu. Stačí však nahlédnout na stránku https://forebears.io, abychom rozpoznali, že příjmení Detrait má původ ve Francii nebo Belgii, kde je doloženo 615, respektive 171 výskytů tohoto příjmení². Zjevně tedy jde o francouzské příjmení, jehož nositelka žije v Polsku patrně teprve krátce. Lze uvést další příklady, jako ^Baradat, ^Barat, ^Barbat (s. 48) a další. Základní korpus zřejmě obsahuje také příjmení, která jsou chybně napsaná a ve skutečnosti neexistují (srov. Cigua s. 78 místo Cigula; Narwot s. 234 místo Nawrot, Otrowski s. 242 místo Ostrowski a další), která měla autorka předem vyřadit.

Stejně podezřelá by však pro autorku měla být také frekventovaná příjmení, která se jako Wojnar (3778⁶, s. 366), Dziewulski (2414, s. 104, k příjmení viz níže) nebo Darul (957, s. 87, k příjmení viz níže) v Litvě nevyskytují nebo jejich výskyt v Litvě a Polsku je ve výrazném

^² Pramen: Přístup: https://forebears.io/x/de/surnames/detrait. Číselné údaje na Forebears představují pouze přibližné hodnoty. Spolehlivě však informují o tom, zda a v jakém řádu je příjmení v určité zemi rozšířeno.

^³ Baradat: 1097 výskytů ve Francii (přístup: https://forebears.io/x/de/surnames/baradat).

^⁴ Barat: 106.786 výskytů v Kazachstánu, 24.662 v Afghánistánu, 13.066 v Indii, 4.720 ve Francii a další výskyty v jiných zemích (přístup: https://forebears.io/de/surnames/barat).

^⁵ Barbat: 1330 výskytů ve Francii, 742 v Rumunsku (přístup: https://forebears.io/de/surnames/barbat).

^⁶ Údaje bezprostředně za příjmením se vztahují k frekvenci příjmení v korpusu.

306

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Justyna B. Walkowiak. Litewskie nazwiska Polaków. Słownik etymologiczno-frekwencyjny

nepoměru. Příjmení Wojnar je rozšířeno zejména v jižním Polsku,^⁷ což hovoří proti litevskému původu. Autorka si je nepochybně vědoma významu geografického rozšíření příjmení pro posouzení jeho litevského (baltského) původu, jak zdůrazňuje na s. 17 a násl., nicméně rozšíření možná neověřovala důsledně nebo z něj (např. ze silné koncentrace v jižním Polsku, která nikdy nemohla vzniknout přistěhovalectvím) nevyvodila nezbytné závěry. Existence litevských podob, jako v případě Darul^⁸ versus Darulis (s. 87), by každopádně neměla svádět k zařazení polské nebo východoslovanské výchozí podoby do lexikonu jmen (srov. také Fursa, s. 110).

I když Walkowiak připouští, že jí navrhované etymologie mají někdy hypotetický charakter, což je vzhledem k počtu prezentovaných příjmení více než pochopitelné, přesto mohla pečlivá a metodicky správná etymologizace a zohlednění litevských slovotvorných principů zabránit některým zjevným chybám.

Mimořádně názorným příkladem je v tomto ohledu pokus o výklad příjmení Baldyga (s. 45), pro něž polské slovníky nabízejí přesvědčivý polský výklad.^⁹

BALDYGA – srov. pol. substantivum Bauda (něm. Baude, dříve také Bauda, Bawde) < prus. apel. baudīntun ‘budit’, lit. baubti ‘křičet, volat, řvát’. Srov. také Bełdycki. GG Baldyga/Buldyga Wąsosz pow. grajewski 1705, Bałdyga Suwałki 1725, Bełdygowna Miastkowo pow. łomżyński 1743. GenWiki Bauda, Baude, Bawde (substantivum). [...]

Jen lingvističtí laici mohou spojovat staropruské baudīntun (které ovšem není uvedeno ani v PKEŽ, ani v PJa^¹⁰ a zřejmě není doloženo) s litevským baūbti. Autorka se zde odvolává na GenWiki jako na pramen, přesněji jde o stránku https://wiki.genealogy.net/Baude_(Fluss).. Na ní je uveden (neobratný) pokus o výklad hydronyma Baude, které je odvozováno od „pruského ‘baudint’ = probouzet“ respektive „pruského-nadruvského ‘baubti’ = řvát“. Ani poloha řeky Bauda neodpovídá

^⁷ Srov. Nazwiska polskie Rozkład występowania nazwisk w powiatach http://nlp.actaforte.pl:8080/Nomina/Ndistr?nazwisko=Wojnar.

^⁸ Srov. Nazwiska w Polsce: Dar-ul, zkrácení staropolských dvoučlenných jmen s -dar v druhé části, jako jsou Bogudar, Bożydar, NAp (přístup: https://nazwiska.ijp.pan.pl/haslo/show/id/6826).

^⁹ Nazwiska w Polsce: Bałdyga, od apelativa bałdyga ‘velká, neohrabaná hůl’; přeneseně ‘nešika, dlouhán’ SGP, SW (přístup: https://nazwiska.ijp.pan.pl/haslo/show/id/1270).

^¹⁰ Obě standardní díla o staropruštině nejsou uvedena v bibliografii.

Recenze / Reviews

307

CHRISTIANE SCHILLER

rozšířením příjmení Baldyga, ani význam sufixu –(y)ga není v tomto případě objasněn. Pokud bychom uvažovali o baltském výkladu, pak by bylo mnohem vhodnější spojení s litevskými belsti, bāldyti ‘tlouci, klepat’.

Autorce činí potíže také výklad příjmení prusko-litevského původu, protože při etymologizaci je zde třeba zohlednit fonetické a grafické adaptace do němčiny. Například u Dirschuweit (s. 92) je třeba vzít v úvahu, že litevská podoba, která je základem německé jmenné podoby, mohla vedle jí uvedené podoby *Diršuvaitis znít také *Diržuvaitis, respektive *Diržiuvaitis. Němčina kromě přejatých slov nezná /ʒ/ a nahrazuje je /ʃ/ a nezná ani palatální souhlásky. Dirschuweit proto nelze, jak to činí autorka, odvozovat ze střhn. türs(e) (jako pramen k tomu uvádí Kohlheim/Kohlheim 2005: 192, ačkoli tam je uvedeno pouze Dirscherl, nikoli jí uváděné Dirsch a Dirschuweit), nýbrž od litevského diržius ‘výrobce řemenů, řemenář’, odvozeného sufixem –ius k označení povolání od litevského diržas ‘pás, řemen’.¹¹ Jinde, například u příjmení Steguweit (s. 300), se o etymologii nepokouší, ačkoli ji již uvádí Christiane Schiller (2008: 55), kterou sice uvádí v seznamu literatury, ale zjevně ji nevyužila. Slovotvorná pravidla litevštiny autorka při výkladu příjmení vůbec zohledňuje jen málo. Protože například deriváty utvořené variantou sufixu –iuvaitis předpokládají jako derivační základ podobu na –ius, nelze u příjmení Kailow eit (s. 157) uvažovat o odvození od Keilis, které autorka považuje za výpůjčku z něm. Keil, zvláště když v kailius existuje vhodný litevský etymon. První výklad proto není zapotřebí. Balandat (s. 42) se odvozuje od litevského balandītis ‘mladý holub’, ačkoli u prusko-litevských příjmení je u všech příjmení na –a(i)t(is) třeba vycházet z příslušného patronymického sufixu. I když jsou příjmení ve slovníku tohoto druhu prezentována jako jednotlivá jména (což vyplývá z povahy věci), je třeba příjmení posuzovat v systémových souvislostech. Pro příjmení prusko-litevského původu je charakteristický patronymický sufix –aitis/–atis, tj. u příjmení utvořených těmito sufixy jde obecně o patronyma, nikoli o zdrobněliny.

Výklad příjmení staropruského původu je vzhledem ke špatnému stavu dochování, způsobenému nedostatečnými doklady a chybějící kontinuitou v tradování, obecně spojen s velkými obtížemi

¹¹ Schiller 2012: 51–52, 55; Schiller 2022 (přístup: http://www.namenforschung.net/id/name/202942/1).

308

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Justyna B. Walkowiak. Litewskie nazwiska Polaków. Słownik etymologiczno-frekwencyjny

spojeno a v onomastické literatuře dosud probíhá jen mezerovitě. Příslušné výklady většinou zůstaly hypotetické. Je proto překvapivé, že autorka do své práce zahrnuje příjmení staropruského původu, ačkoli je nezmiňuje ani v názvu, ani ve struktuře, takže k tomu nebyl žádný důvod. Kontaktní oblast staropruského a polského obyvatelstva v dnešním Polsku však přirozeně umožňuje očekávat i příjmení staropruského původu, takže jejich zohlednění by představovalo důležitý příspěvek k výkladu těchto příjmení. Příspěvek autorky k výkladu polských příjmení staropruského původu je však omezený. Navrhovaný staropruský výklad je často málo pravděpodobný, například pokud již historické rozšíření ukazuje na oblasti mimo Prusko, jako u Alke (s. 31), Makurat (s. 209), Man(n)igel (s. 210), Wysgalla _{(S. 273)}^¹² a další. Často je přirozenější výklad jako německé příjmení, například u Man (s. 209, srov. také Mann), Meinike (s. 217), Rajnike (s. 268). U příjmení, u nichž lze uvažovat o staropruském výkladu, jsou údaje o etymologii nepřesné; autorka často jen řadí údaje ze sekundární literatury, například u příjmení Korinth^¹³ (s. 183).

KORINTH – srov. prus. vl. jména Corinth, Korin, Korreynen a prus. apel. kurint ‘zahřívat se’. E. Breza však spojuje jméno spíše s místním jménem Korynt (Řecko). OG Corinth, Korinth. GenWiki Korinth (Familienname). Breza 2000a: 220, Traut ani LPŽ nezaznamenávají.

Jak již bylo uvedeno výše u příjmení Baldyga, Walkowiak i zde bohužel používá pramen GenWiki, jehož hesla vytvořená zřejmě lingvistickými a onomastickými laiky ani zde kriticky neověřila. Autorka nevysvětluje, v jakém vztahu je uvedené příjmení k Korin, respektive Korreynen (poslední dvě jsou historicky doložena jako místní jména), ani zde neověřila existenci jí citovaného staropruského etymonu kurint v prusistických příručkách.^¹⁴

^¹² Srov. k tomu historické rozšíření z roku 1890 (přístup: https://nvk.genealogy.net/map/1890: Alke, 1890:Makurat,1890:Manigel,1890:Mannigel,1890:Wysgalla,1890:Wysgalla).

^¹³ Poslední pokus o výklad u Graszildy Blažienė (2011: 114).

^¹⁴ Srov. údaje v https://wiki.genealogy.net/Korinth_%28Familienname%29 „Původ a význam: pruské “kurint” = zahřívat se“ a „Varianty jména: Corinth, Korin, Korreynen“. Tamní údaje vycházejí z hesla „Corinth – místo Korin/Korreynen, kurint = zahřívat se“ z knihy Heinze G. Podehla (1987: 16), která je pro výklad příjmení staropruského původu v zásadě nepoužitelná, protože autor není lingvista a nevyužil odbornou literaturu ke staropruským osobním jménům, například Reinholda Trautmanna (1925).

Recenzijos / Reviews

309

CHRISTIANE SCHILLER

Druhou jmennou vrstvu, která není uvedena již v názvu a kterou autorka do svého slovníku zahrnuje, představují příjmení lotyšského původu. Zaměřuje se zde především na přistěhovalectví z Latgalska (něm. také Polnisch-Livland, pol. Inflanty), kde v minulosti existovaly nejintenzivnější polsko-lotyšské kontakty. Při identifikaci příslušných příjmení se autorka opírá především o Ilmarse Mežse (2017). Vedle lotyšských příjmení Berzin (s. 53), Jaunzems (s. 150) nebo Kruminsz (s. 187) však k údajně lotyšským podobám vrací také příjmení jako Bokisz (s. 61), Kejster (s. 165) nebo Gejda ^{(S. 115)}, která jsou již historicky rozšířena v oblastech dnes náležejících Polsku. I zde se autorka nekriticky opírá o pramen (Mežs je historik, nikoli jazykovědec), když Kejster odvozuje od litevského keisti ‘měnit, nahrazovat, přetvářet’, aniž by to bylo jakkoli plausibilní, protože takový útvar na -er nelze očekávat.

Při navrhovaných výkladech údajně litevských nebo baltských příjmení je třeba vždy zohledňovat také slovotvorné principy polských příjmení. V polštině se sufixem -owicz, respektive -ewicz zpravidla tvoří patronyma od rodných jmen, přezdívek nebo označení povolání, zatímco sufixem -ski se tvoří jména původu od příslušných místních jmen. U příjmení Azarewicz (s. 40) proto není přesvědčivé (autorka zde následuje Zinkevičiuse 2010: 12) odvozovat je od litevského ežeras, āžeras ‘jezero’. Vzhledem k dalším příjmením rozšířeným ve východní Evropě, jako jsou Azarenka, Azarov a další, zde mělo být zřejmé, že Azar, respektive Azarij¹⁶ je rodné jméno (mimo baltskou oblast). Vzhledem k tomu, že polská příjmení na -ski lze zpravidla odvozovat od místních jmen, je třeba u těchto příjmení nejprve hledat odpovídající místní jméno a nepokoušet se o apelativní výklad. Příjmení Dziewulski (s. 104) tedy není odvozeno od litevského dievas ‘Bůh’ (podle LPŽ I 543, stejně tak Zinkevičius 2010: 50), nýbrž od místního jména Dziewule (okres Siedlce, Mazovské vojvodství, respektive vzácněji okres Łuków, Lublinské vojvodství),¹⁷ od něhož lze jako jméno obyvatele odvodit i Dziewulak (s. 104).

Na závěr ještě několik slov k citační praxi. Digitální slovník příjmení Německa (DFD) je ve 37 heslech uveden jako pramen

^¹⁵ K historickému rozšíření viz https://nvk.genealogy.net/map/1890:Bockisch, 1890:Keister,1890:Geida. U Bokisz, Kejster a Gejda jde o polonizované podoby německých příjmení Bockisch, Keister, Geida (srov. k tomu polské Gajda).

^¹⁶ Unbegaun 1972: 51.

^¹⁷ Srov. heslo Dziewulski v Nazwiska w Polsce https://nazwiska.ijppan.pl/haslo/show/id/5372, také Siwik (2010: 156).

310

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX

Justyna B. Walkowiak. Litewskie nazwiska Polaków. Słownik etymologiczno-frekwencyjny

uvedena a recenzentka je citována jako autorka článků.¹⁸ Nicméně u velké části FamN, u nichž je jako zdroj uveden DFD, tehdy (např. Dirschuweit, Kailoweit) a dosud (Diews, Dewileit, Dirwelat aj.) články o jménech vůbec nebyly vytvořeny. Není jasné, jaké informace autorka kromě toho, že příslušné FamN je rozšířeno v Německu, z údajů DFD převzala.

Sestavit slovník, jako je tento, představuje vzhledem ke komplexní jazykové kontaktní situaci, a tedy heterogenitě materiálu, jakož i vzhledem k jeho rozsahu velkou výzvu. Práce autorky proto nelze ocenit dostatečně vysoko. Je její zásluhou, že FamN litevského (baltského) původu znovu uvedla do vědeckého diskurzu jako výraz společných polských a litevských dějin. Navzdory kritickým připomínkám předložila Justyna Walkowiak obsáhlou příručku k polským FamN litevského (baltského) původu, a významně tak přispěla k polské onomastice. Budoucí onomastický výzkum, který bude moci využívat další historické a genealogické prameny a možnosti kartografického zpracování FamN, jistě dokáže potvrdit mnohé z etymologií, které autorka uvádí.

LITERATURA

Blažienė Grasil­da 2011: Familiennamen aus dem Altpreußischen im Deutschen. – Familiennamen im Deutschen. Erforschung und Nachschlagewerke. Familiennamen aus fremden Sprachen im deutschen Sprachraum, Bd. 2, vyd. K. Hengst, D. Krüger, Leipzig: Leipziger Universitätsverlag, 105–129.

LPŽ I – Vanagas Aleksandras, Maciejauskienė Vitalija, Razmukaitė Marija. Lietuvių pavardžių žodynas 1 (A–K), věd. red. A. Vanagas, Vilnius: Mokslas, 1985.

Mežs Ilmārs 2017: Latviešu uzvārdi arhīvu materiālos. Latgale, Rīga: Latviešu valodas aģentūra.

PKEŽ – Mažiulis Vytautas. Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1–4, 1. vydání, Vilnius: Mokslas (sv. 1, 1988), Mokslo ir enciklopedijų leidykla (sv. 2–3, 1993–1996), Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas (sv. 4, 1997).

Podehl Heinz G. 1987: 4444 ostpreußische Namen prußisch erklärt, Leer: Rautenberg.

¹⁸ „DFB (sic!) – Digitales Familiennamenwörterbuch Deutschlands (autorka etymologických výkladů příjmení z ML – Christiane Schiller). http://www.namenforschung.net/dfd/woerterbuch/liste“ (s. 393).

Recenzijos / Reviews

311

CHRISTIANE SCHILLER

Pr] – Toporov Vladimir N. Prusskij jazyk. Slovar’ 1–4, Moskva: Nauka, 1975–1984.

Schiller Christiane 2008: Familiennamen preußisch-litauischer Provenienz in der Bundesrepublik. – Zunamen 3/1, 38–58.

Schiller Christiane 2012: Berufsnamen im Preußisch-Litauischen. – Acta Linguistica Lithuanica 66, 48–63.

Schiller Christiane 2022: Dirschuweit. – Digitales Familiennamenwörterbuch Deutschlands. Přístup: http://www.namenforschung.net/id/name/202942/1.

Siwik Jan 2010: Encyklopedia nazwisk i przydomków szlacheckich, 1. vyd., Warszawa: Kastor.

Smoczyński Wojciech 1982: Les noms de famille polonais d’origine lituanienne. – Proceedings of ^13th International Congress of Onomastic Sciences, sv. 2, red. K. Rymut, Kraków: PWN, 437–446.

Smoczyński Wojciech 2002: Nazwy osobowe ‘litewskie’. Próba objaśnienia. – Słownik etymologiczno-motywacyjny staropolskich nazw osobowych. Część 7: Suplement. Rozwiązanie licznych zagadek staropolskiej antroponimii, red. A. Cieślikowa, Kraków: Wydawnictwo Naukowe DWN, 19–30.

Trautmann Reinhold 1925: Die altpreußischen Personennamen. Ein Beitrag zur baltischen Philologie, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Unbegaun Boris O. 1972: Russian Surnames, Oxford: Clarendon Press.

Zinkevičius Zigmas 2010: Lietuviškas paveldas Suvalkų ir Augustavo krašto Lenkijoje pavardėse: náčrt polonizace, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

Zinkevičius Zigmas 2011: Lietuviškas (baltiškas) paveldas Balstogės vaivadijos Lenkijoje pavardėse: náčrt slavizace, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

Doručeno 25. května 2023.

CHRISTIANE SCHILLER Humboldtova univerzita v Berlíně Institut německého jazyka a lingvistiky Unter den Linden 6, D-10099 Berlin, Německo [email protected]

Technická univerzita v Darmstadtu Institut jazykovědy a literární vědy Residenzschloss Darmstadt Residenzschloss 1, 64283 Darmstadt [email protected]

312

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX