This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
IDENTIFIKACE ANONYMNÍCH SPISŮ Z ÚZEMÍ NĚMECKÉHO ŘÁDU V PRUSKU POMOCÍ NOTÁŘSKÝCH PODPISŮ¹.
Pro prof. Dr. Grasildau Blažienė k 75. narozeninám dne 15. srpna 2024
Identifikace anonymních písemností Německého řádu v Prusku na základě notářských podpisů².
Věnováno prof. dr. Grasildě Blažienė, která 15. srpna 2024 slaví 75. jubileum
ANNOTATION
Tento příspěvek představuje metodu, která umožňuje identifikovat anonymní pozdně středověké praktické texty díky dochovaným notářským podpisům v rámci téhož registraturního kontextu.
KLÍČOVÁ SLOVA: Německý řád, veřejní notáři, anonymní písemnosti, notářské instrumenty, notářské podpisy, dějiny Německého řádu, středověké a raně novověké dějiny Pruska, Livonsko, Lotrinsko a Slezsko.
¹Mírně pozměněná verze přednášky, kterou autor přednesl u příležitosti konference o západoevropských rukopisech a listinách od pozdní antiky do raného novověku ve sbírkách Petrohradu (19.–21. 9. 2019) v Petrohradu.
²Tento článek je stručně redigovanou verzí příspěvku předneseného na konferenci věnované západoevropským rukopisům a historickým dokumentům pozdní antiky a raného novověku. Konference se konala v Petrohradu ve dnech 19.–21. září 2019.
Straipsniai / Articles
11
Page 2
DIETER HECKMANN
ANNOTATION
Tento článek představuje metodu identifikace anonymních pozdně středověkých užitkových textů díky dochovaným notářským podpisům v kontextu téhož registru.
KLÍČOVÁ SLOVA: Německý řád, veřejní notáři, anonymní písemnosti, notářské instrumenty, notářské podpisy, dějiny Německého řádu, středověké a raně novověké dějiny Pruska, Livonsko, Lotrinsko a Slezsko.
Při zpracování Elbląžské válečné knihy z let 1383 až 1409, která vyšla v roce 2013, se mimo jiné podařilo přiřadit mladší písařskou ruku elbląžskému městskému písaři Bartholomeovi Stumemu³.
K tomu byly dány nejméně dvě základní podmínky: 1. Bartholomeova písařská ruka je pro rok 1408 poprvé doložena jako vedlejší a pro rok 1409 jako jediná ruka. 2. V listině z 10. prosince 1403 (obr. 1) se Bartholomeus pomocí vlastnoručního podpisu identifikuje jako veřejný notář⁴.
Tento výsledek otevírá prostor pro další otázky, z nichž některými bychom se měli zabývat níže. Představuje Bartholomeus Stume ojedinělý příklad písařské kariéry v pozdně středověkém pruském městě?
³ Heckmann, Kwiatkowski 2013: 28–30.
⁴ Tamtéž: 29.
12
Acta Linguistica Lithuanica XC
Page 3
Identifizierung anonymer Schriften aus dem Deutschordensland Preußen mit Hilfe von Notarsunterschriften
Existují srovnatelné kariéry v písařské službě jiných původců registratur na území Německého řádu v Prusku nebo v kancelářích mimo Prusko? Jaké závěry umožňují identifikace písařských rukou s ohledem na souvislosti písemného materiálu? To se dotýká tematických oblastí, jako je například vliv veřejných notářů na správu písemností, výzkum provenience nebo existence písařských oblastí. Jaké metodické problémy brání jednoznačnému přiřazení písařských rukou? Konkrétně je třeba se ptát, zda vůbec existují dostatečné textové příklady, zda nebo do jaké míry se projevily změny písma způsobené věkem nebo zda užívání nových forem písmen nevytvořilo paleografické překážky.
1. PŘÍKLADY KARIÉR VEŘEJNÝCH NOTÁŘŮ-PÍSAŘŮ NA ÚZEMÍ NĚMECKÉHO ŘÁDU V PRUSKU A V ŘÍMSKÉ ŘÍŠI
Výzkum zná mnohem důvěrněji než Bartholomea Stumeho kulmského městského písaře Konráda Bitschina. Bitschinova známost pramení především z toho, že v roce 1431 sestavil nejstarší sbírku kulmského práva, které v Prusku získalo velký význam jak pro městské, tak pro venkovské formy osídlení. Kdy Bitschin získal aprobaci jako veřejný notář, není známo. Roku 1423 se poprvé objevuje jako městský písař v Gdaňsku, roku 1430 přešel Bischin do služeb kulmské městské rady a k roku 1431 je tam doložen jako držitel vikárie ve farním kostele. Bitschin se svého úřadu kulmského městského písaře vzdal nejpozději v roce 1443, což zřejmě souviselo se získáním dvou obročí v pomořanském biskupství. Navzdory dalším kariérám zůstal Bitschin městu Kulm věrný, neboť pro tamní radu působil jako příležitostný písař, byl držitelem dalšího vikariátu a nejméně mezi lety 1453 a 1456 měl v Kulmu byt. Bitschinova písařská ruka není doložena jeho notářským podpisem, nýbrž prostřednictvím incipitu jeho právní sbírky5.
Identifizierung anonymer Schriften aus dem Deutschordensland Preußen mit Hilfe von Notarsunterschriften
Naproti tomu veřejný notář Petr z Wormdittu sloužil řádu od samého počátku své kariéry, nejprve jako písař komtura domu samlandské kapituly. V této funkci je doložen k 7. srpnu 1376. Po studiu práv v Praze vstoupil Petr z Wormdittu do písařské služby nejvyššího maršála Německého řádu, kde je doložen v letech 1396 až 1399. Odtud přešel do kanceláře velmistra. V červenci 1403 jej velmistr jmenoval řádovým prokurátorem u kurie v Římě. Funkci prokurátora zastával Wormditt až do své smrti 27. srpna 1419⁶. Písařská ruka Petra z Wormdittu je doložena především jeho korespondencí, takže při její identifikaci nebyl výzkum odkázán pouze na jeho notářský podpis (obr. 3).
Se Stefanem Mathiasem z Neidenburgu máme k dispozici další prominentní příklad. Stejně jako jeho patron, velmistrův kancléř Andreas Santberg⁷, studoval Stefan na vídeňské univerzitě. Nejpozději od roku 1441 působil Stefan v písařské službě pomořanského biskupa. Z této doby je znám i nejstarší doklad jeho podpisu jako veřejného notáře v transsumptu listiny papeže Klementa III. ze 6. února 1191, který vyhotovil (obr. 4).
Identifizierung anonymer Schriften aus dem Deutschordensland Preußen mit Hilfe von Notarsunterschriften
Z kanceláře pomořanského biskupa přešel Stefan Mathias z Neidenburgu roku 1448 do velmistrovy kanceláře na Marienburgu. Stefan byl nejprve obdařen kanonikátem ve Varmii, poté farním úřadem u sv. Mikuláše ve starém městě Elblągu a od roku 1462 opět místem varmijského dómského kanovníka, o které po smrti velmistra Ludvíka z Erlichshausenu v roce 1467 v důsledku znovu vypuklých válečných střetů s Polskem z politických důvodů přišel. Po smíru mezi Polskem a řádem, který provázela politická amnestie přívrženců obou stran konfliktu, získal Stefan roku 1479 svůj kanonikát zpět. Z podnětu polského krále jej kulmská kapitula téhož roku postulovala kulmským biskupem. Úřad kulmského biskupa zastával Stefan z Neidenburgu od roku 1481, roku své konsekrace, až do své smrti v roce 1495⁸.
Pro Římskou říši, od níž území Německého řádu v Prusku převzalo veřejné notářství⁹, doložil Peter-Johannes Schuler obdobně koncipované kariéry veřejného notáře. I tam veřejný notář často ukončil svou svobodnou činnost poté, co získal dobře dotované obročí nebo výnosný úřad, například jako městský písař, univerzitní profesor, advokát či syndik¹⁰. Toto zjištění poskytuje dostatečné podněty k tomu, aby se obdobným způsobem anonymní písemnosti porovnávaly s dochovanými notářskými podpisy v registraturách nebo sbírkách říšských teritorií a říšských měst.
2. SOUVISLOSTI PÍSEMNÉHO MATERIÁLU
Velmistrův kancléř Andreas Santberg ani Johann Birsmıt, Bartholomeův předchůdce v úřadu elbląžského městského písaře, podle dosavadních znalostí nezískali aprobaci jako veřejní notáři. Představují sice řadu příkladů, u nichž se podařilo identifikovat anonymní písemnosti i bez notářského podpisu, veřejní notáři v písařské službě zeměpána nebo města si však zasluhují zvláštní pozornost. Souvisí to patrně s okolností, že z jejich řad vzešel podnět k reorganizaci pruské
správy písemností. Z toho těžil především registraturní systém jak zeměpanských, tak městských kanceláří, s nímž souvisilo posílení veřejné víry registratury a s ní spojeného archivu¹¹. Jednou z významných činností v této souvislosti byla registrace listů nebo udělovacích listin maršálského úřadu, kterou zahájil tehdejší písař u nejvyššího maršála Petr z Wormdittu¹².
Téměř dvacetileté působení Stefana z Neidenburgu ve velmistrově kanceláři nebo Stumeho činnost v letech 1408 až 1417¹³ ve službách elbląžské městské rady jistě patří k výjimečným případům, což hledání jejich vlastnoručních písemných dokladů v dochovaném materiálu značně usnadňuje. Většina ostatních písařů naproti tomu často měnila své zaměstnavatele, takže jejich vlastnoruční písemné ukázky by bylo třeba hledat v různých archivech nebo troskách archivů. Časté střídání zaměstnavatelů a v neposlední řadě osobní vazby však podporovaly také tendence k normování, například vznik úředních knih za účelem racionalizace správy písemností nebo utváření kancelářské krajiny s jednotným kancelářským jazykem či jednotnými kancelářskými zvyklostmi¹⁴.
Tato pozorování lze chápat jako výzvu jak pro tvorbu dalších biogramů písařů, tak pro výzkum provenience, zejména registraturních torz nebo jednotlivých kusů uchovávaných ve sbírkách rukopisů velkých knihoven. Kromě toho podněcují katalogizaci notářských signetů a notářských podpisů, dvou vzájemně působících autentizačních znaků veřejných notářů – shrnutých jako notářské podřízení¹⁵ –,¹⁶.
Identifizierung anonymer Schriften aus dem Deutschordensland Preußen mit Hilfe von Notarsunterschriften
3. METODICKÉ PROBLÉMY PŘI PŘIŘAZOVÁNÍ PÍSAŘSKÝCH RUKOU
Vedle nedostatku textových příkladů, často matoucího střídání inkoustu, rozptýlené dochovanosti a skryté písařské kariéry stojí při identifikaci anonymní písařské ruky často v cestě také změny písma způsobené věkem (obr. 5 a 6 s mladistvou a stařeckou rukou Johanna Birsmita).
Obr. 5: Mladistvá ruka elbląžského písaře Johanna Birsmita z roku 1387, Heckmann, Kwiatkowski 2013: 23
Obr. 6: Stařecká ruka elbląžského písaře Johanna Birsmita z roku 1405, Heckmann, Kwiatkowski 2013: 24
Straipsniai / Articles
19
Page 10
DIETER HECKMANN
Normování prostřednictvím písařských škol nebo v důsledku zvláštních požadavků na čitelnost (misál), stejně jako v neposlední řadě přejímání nových typů písmen, například znaků písma Antiqua, mohou rovněž znemožnit nebo přinejmenším ztížit jednoznačné přiřazení.
PRAMENY A LITERATURA
Armgart Martin 1995: Die Handfesten des preußischen Oberlandes bis 1410 und ihre Aussteller, Köln, Weimar, Wien: Böhlau, 253–259.
Conrad Klaus 1963: Vznik sbírky listů maršálského úřadu. – Preußenland 1, 19–25.
Generalprokuratoren – Die Berichte der Generalprokuratoren des Deutschen Ordens an der Kurie, sv. 2, zpracoval H. Koeppen, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1960, 29–34.
GStA PK – Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz, XX. Hauptabteilung [HA], Pergamenturkunden, Schieblade [Schiebl.] 1, Nr. 1a; Schiebl. 62, Nr. 9; Schiebl. L, Nr. 28; Ordensfoliant [OF] 83, 2.
Heckmann Dieter 2009: Veřejný notář v území Řádu v Prusku v zrcadle recepce práva a kancelářské praxe. – Preußenland 47, 37–56.
Heckmann Dieter 2011: Zjednodušení správy v Prusku: Německý řád a veřejní notáři ve 14. a 15. století. – Streifzug durch Brandenburg-Preußen. Archivische Beiträge zur kulturellen Bildungsarbeit im Wissenschaftsjahr 2011, Berlin: Selbstverlag GStA PK, 57–67.
Heckmann Dieter 2013: Kvas ve správě. Veřejné notářství na území Německého řádu v Prusku. – Archivallische Zeitschrift 93, 207–220.
Heckmann Dieter 2016: Aspekty reorganizace kancelářského systému v pruském řádovém území po 2. toruňském míru. – Zapiski Historyczne 81(4), 101–116.
Heckmann Dieter 2020: „Kulmská kniha privilegií“ (1431–1456). Popis za účelem zpřístupnění. – Schriftlichkeit im Preußenland, vyd. M.-L. Heckmann, J. Sarnowsky, Osnabrück: fibre Verlag, 187–209.
Heckmann Dieter, Kwiatkowski Krzysztof 2013: Elbinger Kriegsbuch (1383–1409). Rechnungen für städtische Aufgebote, zpracoval D. Heckmann za spolupráce K. Kwiatkowského, Köln, Weimar, Wien: H. Böhlau.
Karp Hans-Jürgen 1996: Neidenburg, Stephan von (kolem 1412–1495). – Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1448 bis 1648. Ein biographisches Lexikon, vyd. E. Gatz za spolupráce C. Brodkorba, Berlin: Duncker & Humblot, 498–499.
20
Acta Linguistica Lithuanica XC
Page 11
Identifizierung anonymer Schriften aus dem Deutschordensland Preußen mit Hilfe von Notarsunterschriften
Santberg Andreas, Heckmann Dieter 2007: Die „Chronik vom Bund und Vereinigung wider Gewalt und Unrecht“ des Hochmeisterkaplans Andreas Santberg zur Vorgeschichte des Dreizehnjährigen Krieges in Preußen (1450–1454), zpracoval D. Heckmann za spoluúčasti M.-L. Heckmanna, Marburg: N. G. Elwert.
Schuler Peter-Johannes 1976: Geschichte des südwestdeutschen Notariats. Von seinen Anfängen bis zur Reichsnotariatsordnung von 1512: disertační práce, Bühl: Verlag Konkordia.
Weileder Magdalena 2019: Spätmittelalterliche Notarsurkunden. Prokuratorien, beglaubigte Abschriften und Delegatenurkunden aus bayerischen und österreichischen Beständen, Wien, Köln, Weimar: H. Böhlau.
Identifikace anonymních písemností Německého řádu v Prusku na základě notářských podpisů.
Věnováno prof. dr. Grasildě Blažienė. Dne 15. srpna 2024 slavící 75. jubileum
SHRNUTÍ
Při práci s Elbląžskou válečnou knihou z let 1383–1409 se mimo jiné podařilo zjistit totožnost předchozího zpracovatele textu, elbląžského městského písaře Bartholomea Stumeho. K tomuto závěru vedly dvě důležité okolnosti: 1) písemné dokumenty písařskou rukou Bartholomea byly poprvé identifikovány v roce 1408 jako dílo pomocného písaře a v roce 1409 jako dílo hlavního a jediného písaře; 2) v jednom z dokumentů z roku 1403 se Bartholomeus podepsal jako veřejný notář.
Vzhledem k povaze dostupných údajů není taková identifikace dokumentů z období vlády Německého řádu v Prusku ničím neobvyklým. To se netýká pouze dochovaného materiálu městských kanceláří. Ještě více anonymních písemností lze identifikovat právě díky veřejným notářům působícím v kancelářích pruských vládců a hodnostářů (velmistra, biskupa a biskupské kurie) a jejich úředníků, například komturů a fojtů. Za dobře známý a zvláště zdařilý příklad lze považovat přínos tehdejšího prokurátora Německého řádu u římské kurie Petra z Wormdittu a Stefana Mathiase z Neidenburgu, který v letech 1481–1495 zastával úřad kulmského biskupa. Autentické podpisy obou notářů se dochovaly na notářských listinách, které vyhotovili. Tyto podpisy obsahují dostatek srovnatelných údajů, jež umožňují spolehlivě přiřadit určité anonymní písemnosti, zejména v kancelářských dokumentech a korespondenci, konkrétnímu zpracovateli. Identifikační práce na kancelářských knihách maršálského úřadu, které připravil Petr z Wormdittu, již byly provedeny, zatímco práce na písemnostech Stefana z Neidenburgu teprve začnou.
Straipsniai / Articles
21
Page 12
DIETER HECKMANN
Identifikaci anonymních písemností na základě notářských podpisů určují určité okolnosti jejich registrace, vyplývající především z kancelářských archivů a množství dochovaných přijatých autentických písemností. Identifikaci mimo jiné ztěžuje nedostatek vhodných textových příkladů. V textech z různých období lze pozorovat změny písma nebo používání nových typů písmen, například znaků písma Antiqua.
Přijato 29. dubna 2024.
DIETER HECKMANN
Vědecký archivář v. v. v Geheimes Staatsarchiv PK, Berlin Rosenstr. 53, D-14542 Werder [email protected]
