TERMINIJOS SMULKMENOS IR LEIDINIAI

JURGIS ELISONAS A JEHO PAMĚTNÍ KNIHA

Institut ekologie vydal pamětní knihu věnovanou významnému učiteli, veřejně činnému člověku a aktivnímu přírodovědci Jurgisi Elisonasovi (1889–1946)¹, jakousi připomínku muže, který v první polovině 20. století mnoho působil a vykonal. Mezi četnými širšími i užšími oblastmi jeho činnosti je i nyní, více než půl století po smrti jejího průkopníka, dobře patrná poměrně široká a značně rozvinutá oblast terminologie. A vůbec nebyl lhostejný k otázkám jazyka ani duchovního života národa jako celku. Tyto věci J. Elisonase zajímaly po celý jeho zralý věk. Důvodů, proč knihu „Jurgis Elisonas“ nepřehlédnout ani nepřejít bez povšimnutí, je tedy opravdu dost. Čas navíc rychle plyne a 110. výročí narození hrdiny této knihy už není daleko.

Stejně jako nejeden mladík, který studoval na počátku 20. století, si J. Elisonas brzy uvědomil, že je Litevec, za svůj původ se nestyděl a rozhodl se pracovat pro Litvu. D. Urbas, bývalý Elisonasův žák na panevėžském gymnáziu a učitelském semináři, vzpomínal na vyprávění M. Miškinise, jak se patrně roku 1913, na konci prázdnin, procházel u skupiny žáků čekajících na vlak do Daugpilsu na rokiškiském nádraží student Petrohradské univerzity J. Elisonas a litevsky se ptal: „Chlapci, jsou mezi vámi snad nějací Litevci?“, a ty, kteří se ozvali, vybízel ke vzdělávání, ke čtení litevských novin a k psaní do nich; sliboval, že je bude navštěvovat a pomůže rozproudit činnost, což také činil². J. Elisonas byl člověk činu, který si velmi vážil společnosti, vzdělával ji a své žáky i studenty vedl k tomu, aby si cenili pozůstatků minulých generací; sám neustále pracoval a získával další ke spolupráci na pokroku země. Byl to velmi tvořivý člověk. Svou oblast působnosti i vědeckého zájmu nezužoval, nýbrž stále rozšiřoval. Jako vzdělaného zoologa ho nezajímalo jen to,

¹ Jurgis Elisonas. 1889–1946 / Sud. A. Jakimavičius. Red. kolegija: J. Virbickas (pirm.) ir kt. V.: Baltic ECO leidybos centras, 1997. 126 p., 8 pav. p.

² Urbas D. Mokytojas ir kraštotyrininkas // Jurgis Elisonas. 1889–1946. P. 24.

132

jaká zvířata žijí v rodném kraji, kde a jak žijí, ale také co si o nich myslí lidé a která zvířata se dostala do lidové tvorby. Při důkladnějším výzkumu by se možná ukázalo, že J. Elisonase lze považovat za zakladatele zoofolkloristiky či folklorní zoologie. Není tedy vůbec překvapivé, že patřil k oněm vzácným nefilologům, jejichž práce vycházely také ve vědeckých publikacích věnovaných folkloristice a jazykovědě („Tautoje ir žodyje“³, „Mūsų tautosakoje“⁴, „Tautosakos darbuose“⁵ a „Archivum Philologicum“⁶). Materiálu pro takové práce měl dostatek díky žákům, které o něj žádal a instruoval, a tím je zároveň přiváděl ke kulturní činnosti. Ve skutečnosti nebyly vědeckým institucím předány pouze jeho vlastní materiály, nýbrž i množství různých poznatků shromážděných žáky. Ve vědecké knihovně je nyní uložen také rozsáhlý archiv samotného J. Elisonase.

Po návratu do Litvy po první světové válce se J. Elisonas téměř okamžitě vydal na dráhu učitele přírodopisu a věnoval se zejména zoologii. Zvláštní na tom je, že nejen sám vyučoval své žáky, ale také překládal a psal učebnice zoologie (1920, 1925, 1938 a 1940), shromažďoval a uspořádával odborné termíny a publikoval velké množství článků o různých zvířatech své země. A konečně roku 1932 vyšla jeho třísvazková kniha „Mūsų krašto žinduoliai“, někdy označovaná za encyklopedii litevských zvířat. V letech 1919–1920 se v tisku („Lietuvos mokykloje“, „Draugijoje“) objevila Elisonasova „Stručná příručka zoologických termínů pro-

³ Elisonas J. Keletas folkloro dalykų apie mūsų krašto varles (Amphibia) // Tauta ir žodis. K., 1926. T. 4. P. 476–485.

⁴ Elisonas J. Ožio ceremonijos // Mūsų tautosaka. K., 1930. T. 2. P. 117–126; jo paties. Vilkas tautosakoje // Ten pat. P. 127; jo paties. Mūsų krašto ropliai (Reptilia) lietuvių folkloro šviesoje // Ten pat. K., 1931. T. 3. P. 81–177; jo paties. Mūsų krašto fauna lietuvių tautosakoje // Ten pat. K., 1932. T. 5. P. 3–231; jo paties. Dievas Senelis // Ten pat. K., 1935. T. 9. P. 3–352.

⁵ Elisonas J. Kaimečių pasisveikinimo ir etiketo formos // Tautosakos darbai. K., 1935. T. 1. P. 27–48; jo paties. Gamtos garsų pamėgdžiojimai lietuvių tautosakoje // Ten pat. K., 1939. T. 6. P. 238–351.

⁶ Elisonas J. Drapanų ir šiaip įvairių audeklinių arba odinių dalykų sąrašas // Archivum Philologicum. K., 1931. Kn. 2. P. 117–131; jo paties. Lietuvių sodiečių technikos žodyno mėginimas // Ten pat. K., 1932. Kn. 3. P. 125–167, su paveikslais.

133

jektas“, a roku 1920 vyšel v Kaunasu jeho „Slovníček zoologických systematických termínů“, jak uvedl sám autor, „upravený pro učivo vyšších škol“. Jde o první tištěný litevský terminologický slovník v tomto oboru, který ostatně příznivě hodnotil K. Būga a který mu poskytl příležitost v nedokončené recenzi podrobněji se vyjádřit k několika zásadním terminologickým otázkám (zdrojům termínů, přízvuku)⁷. Zanedlouho spatřily světlo světa články „Názvy zástupců třídy plazů neboli šplhavců (Reptilia) v Litvě“ („Kosmos“, 1920/21. Seš. 1. S. 95–96), „Zástupci třídy žab (Amphibia) v Litvě a jejich názvy“ (Tamtéž. S. 88–94), „Co znamená gonė, gonys“ („Švietimo darbas“. 1921. Č. 1/2. S. 88–90), „Z nepublikovaných botanických spisů Pabrėži“ („Kosmos“. 1922/23. Seš. 1. S. 46–51; Seš. 2. S. 183–186; Seš. 3. S. 283–292). „Příklady výuky a výchovy: trocha materiálu pro slovník geologie a fyzické geografie“ („Švietimo darbas“. 1923. Č. 2. S. 126–134), „Soubor terminologického materiálu z biologie a srovnávací anatomie obratlovců (včetně člověka)“ („Švietimo darbas“. 1924. Č. 1. S. 19–34; Č. 2. S. 129–144; Č. 3. S. 238–250; Č. 4. S. 321–336; Č. 5. S. 430–445; Č. 6. S. 539–555; Č. 7. S. 623–638; Č. 8. S. 812–841), „Několik názvů oblaků užívaných v okrese Panevėžys a okolí“ („Švietimo darbas“. 1924. Č. 8. S. 714–719), „Domnělý název vyhynulého zvířete z našich lesů, Gulo borealis Nilss.“ („Kosmos“. 1924. Seš. 2. S. 174–176), „Jak litevsky pojmenovat člověka, který loví?“ („Medžiotojas“. 1927. Č. 1. S. 9–10), „Několik poetických názvů zvířat převzatých z živého litevského jazyka a folkloru“ („Švietimo darbas“. 1927. Č. 1. S. 25–29; Č. 2. S. 121–133. A také samostatné vydání: Kaunas, 1927). Jako práce důležité pro terminologii je třeba znovu připomenout první dvě zmíněné práce, publikované v jazykovědném sborníku „Archivum Philologicum“ Fakulty humanitních věd Vytautasovy Velké univerzity (viz šestou poznámku). Konečně i jeden z posledních článků vydaných ještě za jeho života – „Pokus o litevský rybářský slovník“ („Gimtasai kraštas“. 1943. S. 372–384) – je věnován terminologii. Podle bibliografie J. Elisonových prací sestavené R. Tolvaišaitė bylo tedy publikováno…

⁷ Žr. Būga K. Rinktiniai raštai. V., 1961. T. 3. P. 783–786.

134

…určitý počet terminologických nebo příbuzných prací⁸. J. Elisonas však o různých otázkách pojmenovávání pojednával nebo se o nich alespoň zmínil i v řadě dalších prací. Například v článku „Vyskytují se ve vodách Litvy zástupci řádu kytovců (Cetacea)?“ („Gamta“. 1936. Č. 3. S. 189–190), v němž vystupoval proti sklonu některých zoologů nazývat živočichy politevštěnými latinskými (údajně mezinárodními) názvy, se podivoval: „Proč se krásné a v běžném životě ustálené litevské názvy kytovců a tuleňů mají nahrazovat skutečnými lesnickými termíny: cetaceji a pinipedy“⁹. Kromě toho jsou všechny jeho přírodovědné práce (knihy, články i publikované útržky materiálů) důležitým pramenem k poznání etapy utváření současné litevské zoologické terminologie.

Pamětní kniha přináší také přehled archivu J. Elisonase, který je nyní uložen v knihovně Akademie věd (v článku R. Tolvaišaitė „Život a činnost Jurgise Elisonase“ aj.). V archivu se nacházejí i rozsáhlé terminologické práce. Především je třeba zmínit zřejmě příručku „Fauna Litvy – poznatky, bibliografie a slovník“ (několik desítek strojopisných svazků o více než 6000 stranách a také přibližně 100000 kartiček¹⁰). To jsou úctyhodná čísla! Zmiňuje se také rozsáhlá práce připravená k tisku (či práce?) „Paraziti naší země“ (nebo také „Paraziti“)¹¹, která by měla být důležitým terminologickým pramenem, dále rukopisný rybářský slovník¹² a práce o rybách litevských vod¹³.

Takové terminologické otázky jsou tedy v knize „Jurgis Elisonas. 1889–1946“ představeny a některé z nich jsou alespoň částečně rozebrány. Většina autorů příspěvků v této knize vyzdvihuje zásluhy J. Elisonase o litevskou terminologii. Na některých místech je představován jako tvůrce zoologických termínů (s. 3) či jako zakladatel litevské zoologické terminologie (s. 5), ačkoli, jak lze usoudit z příspěvku K. Gaivenise „J. Eli

⁸ Žr. Jurgis Elisonas. 1889–1946. P. 97–109.

⁹ Cit. iš ten pat. P. 61.

¹⁰ Ten pat. P. 14.

¹¹ Ten pat. P. 14, 68.

¹² Ten pat. P. 32, 75.

¹³ Ten pat. P. 32, 63.

135

„…sonova zoologická systematická terminologie“; sám však mohl vytvořit poměrně málo termínů. Zdá se, že největším zdrojem termínů, které J. Elisonas používal, byla živá řeč prostých lidí, stejně jako litevské písemnosti a slovníky. Již „Slovníček termínů zoologické systematiky“ udělal „velmi příjemný dojem“ na K. Būgu¹⁴ množstvím materiálu a uvedením jeho zdrojů. Přínos J. Elisonase k litevské terminologii tedy zřejmě spočívá především nikoli ve vytvoření několika desítek či stovek termínů, nýbrž v budování celé soustavy zoologických termínů na základech jazyka lidu. Tyto úvahy jsou zatím jen hypotézami, které vycházejí z toho, co je dosud známo. Není pochyb o tom, že terminologická činnost J. Elisonase si zaslouží důkladný výzkum. Pak by snad byly zřetelnější jeho zásluhy jako tvůrce soustavy termínů, nikoli jako tvůrce jednotlivých slov. A snad by pak bylo možné odvážněji tvrdit, že při budování soustavy termínů pokládal spolu s dalšími vzdělanými zoology základy současné litevské zoologické terminologie (nikoli pouhého souboru termínů).

Tato kniha není terminologickým dílem. Ani tak nebyla zamýšlena. Z uvedených důvodů je však bezpochyby důležitá nejen pro dějiny zoologie a litevské vědy vůbec, ale také pro dějiny litevské terminologie. V knize vynikající znalci svých oborů pojednali o zoologických pracích J. Elisonase (článek St. Biziulevičiuse a P. Zajančkauskase „Jurgis Elisonas – pedagog a zoolog“, J. Prūsaitės „Publikace J. Elisonase o fauně litevských savců“, J. Virbickase „Publikace J. Elisonase o rybách a rybářství“, V. Stanevičiuse „J. Elisonas a ornitologie“, St. Biziulevičiuse „Šiřitel poznatků z parazitologie“), prozkoumali pohled samotného J. Elisonase na dějiny zoologie (A. Jakimavičiuse „J. Elisonas a dějiny zoologické vědy v Litvě“), nezapomněli na jeho folkloristickou činnost (G. Radvila „Jurgis Elisonas – folklorista“) a připomněli také jeho zájem o vlastivědu a muzejní práci (L. Kaziukonis „Zásluhy J. Elisonase o vlastivědu a muzejnictví v Panevėžysu“). Zařazena je i menší skupina vzpomínek někdejších žáků J. Elisonase z panevėžyských gymnázií a učitelského ústavu (filologa D. Urbase, geografa V. Gudelise, biologa A. Pečiukėnase, N. Zvierevaitė, lékaře S. Pavilonise), Zemědělské akademie (agronoma A. Stancevičiuse) a také souseda z rodného kraje…

¹⁴ Būga K. Min. veik. P. 784.

136

…A. Šilinise (mimochodem, V. Gudelis i S. Pavilonis sami úspěšně působili v oblasti terminologie. Příklad jejich učitele a zaseté semeno tedy i v tomto ohledu přinesly skvělé plody). Když připočteme výše zmíněné články R. Tolvaišaitės a K. Gaivenise, přehled důležitějších dat z J. Elisonasova života a činnosti (stále v něm zůstává řada mezer; není dobře, že se často uvádí jen doba zahájení nějaké práce apod.), bibliografii prací J. Elisonase sestavenou R. Tolvaišaitė (vyskytují se v ní nepřesné bibliografické údaje a chybějí práce, které jsou jakoby zmíněny hned zde, v této knize; například několik článků o rybářství, které J. Virbickas uvádí na s. 64, nebo práce „Zaříkávání, nasbíraná v panevėžyském okrese J. Elisonasem“ z roku 1925, na kterou G. Radvilas odkazuje na s. 88 v III. svazku „Tautos ir žodis“; nejvíce však mrzí, že se do bibliografie nedostaly rukopisy J. Elisonase) a bibliografický rejstřík „Literatura o J. Elisonasovi“, který sestavil A. Jakimavičius (z nějakého důvodu se v něm vůbec nezmiňují poměrně časté odkazy na J. Elisonase a pojednání o jeho činnosti v pracích jazykovědců, zejména v pracích o dějinách litevského jazyka a terminologii ve 20. století; celkově tento rejstřík podrobněji zachycuje snad jen publikace přírodovědců), bude to téměř celý obsah recenzované knihy. Téměř, neboť zbývá zmínit už jen předmluvu, anglické shrnutí nikoli knihy, ale života a díla J. Elisonase, a rejstřík jmen.

Číst tuto knihu bylo z hlediska jejího obsahu příjemné. Příjemné je také to, že byl takto, samostatnou knihou, poctěn další významný muž našeho kraje, proslulý učitel a ředitel škol (jehož dnešní žáci snad ani neslyšeli, že kdy žil. Bohužel, bohužel…). Nepříjemné však je, že kniha obsahuje řadu jazykových chyb a celkově v ní zůstalo mnoho redakčních nedostatků (nebyly ověřeny názvy rukopisů J. Elisonase, nebylo sjednoceno psaní některých místních a osobních jmen, zůstaly v ní nepřesné údaje z dějin jazyka atd.). Řečeno na rovinu, aby se J. Elisonasovi dostalo skutečně důstojné pocty, této knize velmi chyběl zkušenější redaktor.

V tomto článku se nepokoušíme ani ukázat rozmanitost všech jazykových chyb nalezených v knize, ani hodnotit jejich závažnost či četnost. Zde chceme upozornit zoology pouze na poměrně časté nevhodné užívání některých přídavných jmen tvořených příponou -inis, -ė. Nejprve jsme na několika stránkách sepsali příznačné příklady jazyka autorů knihy: zoologinės

137

knygos (s. 5, 81), zoologinė literatūra (s. 12, 56, 61, 85), zoologinio turinio straipsniai (s. 12), zoologinė sistematika (s. 17), zoologinė terminija (s. 17), zoologinės žinios (s. 31, na téže straně je užito také zoologijos žinios), anatominiai terminai (s. 42), zoologiniai terminai (s. 51), zoologinės publikacijos (s. 53), ekologinės žinios (s. 59), faunistiniai darbai (s. 63), faunistinės naujienos (s. 63), faunistinės žinios (s. 63), ichtiologinė terminologija (s. 64), ornitologinis palikimas, ornitologinės publikacijos, ornitologinė literatūra (s. 65), gamtosauginės akcijos (s. 66), zoologinis klausimas (s. 80), zoologiniai vadovėliai (s. 82), zoologiniai rašiniai (s. 83), faunistinė literatūra (s. 85) a další. Všude by Litevec, jehož jazyk zůstal neporušený či nepoškozený, bez váhání užil místo řídce vysázeného přídavného jména genitiv příslušného podstatného jména; říkal a psal by tedy zoologijos knygos, zoologijos sistematika (ostatně právě tak to nejčastěji říkají i sami zoologové!), zoologijos terminai, terminija, žinios, zoologijos klausimai, rašiniai, vadovėliai, anatomijos, ichtiologijos terminai (terminologija), ekologijos žinios, faunistikos darbai, naujienos, žinios, ornitologijos palikimas, publikacijos (skelb i niai), literatūra, gamtosaugos akcijos (renginiai) a další. To by si měli zoologové, kteří si jinak skutečně zaslouží úctu, osvojit i bez redaktorů.

Knihu oživuje několik fotografií J. Elisonase a jeho blízkých a několik obálek či titulních stran jeho knih. Díky tomu se tento člověk, který vykonal mnoho dobrého pro Litvu, čtenáři přiblížil a stal se mu jakoby známým. Autorka tohoto článku by stejně jako R. Tolvaišaitė, autorka prvního příspěvku v knize „Život a činnost Jurgise Elisonase“, ráda zakončila svůj text nápisem na náhrobním pomníku Jurgise Elisonase na hřbitově ve Wiesbadenu (Německo), tedy epitafem:

Zde odpočívá Velký Litevec, přítel přírody, jenž věnoval život vědě a vlasti. Kéž jeho duši utěší louka a pole, ptáci – jeho stálí přátelé.

Stasys KEINYS

138