TERMINOLOGIE A SOUČASNOST

Stasys KEINYS

Institut litevského jazyka, Vilnius

J. KRUOPAS A LITEVSKÁ TERMINOLOGIE

Beveik ketvirtis šimtmečio prabėgo po Jono Kruopo (1908–1975) mirties, bet jo darbų reikšmė bei veiklos svarba, rodos, nė kiek nenublanko. Dabar, kaip ir anuomet, kai J. Kruopas tebebarė į priekį savo paties pasirinktą ar kitų paskirtas kalbotyros vagas, galima neabejojant teigti, kad jis priklauso prie pačių žymiųjų lietuvių kalbininkų. Vidurinė ir jaunoji lituanistų karta nejuto šio šviesaus stotingo žmogaus kaip pedagogo, mokslo darbų vadovo išminties ir šilumos, tačiau ji išaugo iš tos dirvos, kurioje arė, akėjo ir sėjo J. Balčikonis, J. Kruopas ir kiti senieji bei senesnieji kalbininkai. J. Kruopas buvo ir visuomet liks pobūginės ir pajablonskinės kalbininkų kartos atstovas, kuriam kartu su J. Balčikoniu ir nedideliu būreliu mokslo draugų, Vytauto Didžiojo universiteto auklėtinių, sudėtingais pokario laikais teko pareiga ir atsakomybė ugdyti gimtąją kalbą ir jos tyrinėtojus, tvarkyti kalbos tiriamuosius darbus ir pačiam našiai į juos įsitraukti, pagaliau rengti tautos gyvybei būtinus lietuvių kalbos ir literatūros mokytojus. Visus šiuos darbus J. Kruopas dirbo rimtai, atsidėjęs ir dorai. Į lietuvių mokslo istoriją jis įėjo kaip žymus senųjų raštų kalbos bei žodynų istorijos tyrinėtojas, kaip iškilus žodynininkas, kaip nuotokus bendrinės kalbos teikybininkas. Aiškios jo pėdos ir lietuvių terminologijos baruose.

Zájem o terminologii se projevil již v prvním článku J. Kruopase „Jazyková kultivace a naše společnost“, otištěném roku 1935 v časopise „Gimtoji kalba“. Když J. Kruopas psal o tvorbě jazyka, vedle spisovatelů (kteří tehdy usilovali o téměř výlučné postavení tvůrců jazyka) zde zmiňuje také „jednoho či druhého“ upravovatele terminologie ve svém oboru (P. Avižonise, E. Draugelise, K. Griniuse, St. Šalkauskise, J. Vidmantase) či sběratele termínů (J. Elisona)¹. Tento zájem

¹ Žr. Kruopas J. Kalbos ugdymas ir mūsų visuomenė // Gimtoji kalba. 1935. Nr. 7. P. 98.

7

neutichl po celá čtyři desetiletí, během nichž J. Kruopas psal a publikoval své vědecké práce. Zvláště výrazně zesílil od roku 1951, kdy byl J. Kruopas jmenován předsedou Terminologické komise Institutu litevského jazyka (od roku 1952 Institutu litevského jazyka a literatury); tuto veřejnou funkci zastával až do roku 1972, kdy byla místo komise zřízena Terminologická rada při Prezidiu Akademie věd. Místopředsedou této rady byl J. Kruopas rovněž až do své smrti. Zhruba pětadvacet let tedy J. Kruopas řídil terminologickou práci v Litvě a sám se na ní podílel. Po celou tuto dobu byl přímo v centru organizační terminologické práce – podněcoval odborníky z různých oborů, zejména vědce z ústavů Akademie věd, aby uspořádávali terminologii svých oborů a připravovali terminologické slovníky či bulletiny; dbal na to, aby se terminologická práce dostala do plánů všech vědeckých institucí a vysokých škol a soustavně se tam vykonávala.

Aby terminologická práce v Litvě probíhala účinněji a cílevědoměji, napsal J. Kruopas v roce 1953: „Dosud v naší republice není orgán, který by koordinoval a řídil veškerou terminologickou práci. Je samozřejmé, že tuto funkci nemůže plnit tříčlenná terminologická komise při Institutu litevského jazyka a literatury, která z jazykového hlediska posuzuje termíny předkládané jednotlivými ústavy Akademie věd a poskytuje ústně i písemně konzultace různým institucím, podnikům a organizacím. Složení, poslání a pravomoci této komise jí neumožňují organizovat a rozvíjet terminologickou práci na úrovni republiky. Za tímto účelem by měla být podle vzoru jiných sovětských republik zřízena republiková ústřední terminologická komise, která by mohla uložit jednotlivým vědeckým institucím, podnikům a organizacím, aby se podílely na uspořádání terminologie svého oboru; koordinovala by terminologickou práci vykonávanou jednotlivými vědeckými institucemi, ústavy, nakladatelstvími aj. a jí schválené termíny by byly závazné pro všechny,“ dodal s tím, že odborné terminologické komise podřízené ústřední terminologické komisi by měly působit v ústavech Akademie věd nebo na vysokých školách². Ačkoli zde vyjádřené

² Kruopas J. Dėl terminologijos darbo išvystymo ir pagerinimo // „Tiesa“. 1953, sausio 11.

8

myšlenky o organizaci terminologické práce nebyly uskutečněny, přesto se samotná terminologická práce od počátku padesátých let znatelně oživila. Byla připravena a vydána řada terminologických slovníků z různých oborů, byly obnoveny nebo ustaveny aktivní oborové terminologické komise; některé z nich, například botanická a fyzikální, úspěšně pracují již několik desetiletí. Terminologická komise vedená J. Kruopasem posoudila „Slovník právních termínů“ A. Žiurlise (1954), první sešit „Knihovnické a bibliografické terminologie“ sestavený I. Kisinou (1956), „Slovník geologických a fyzickogeografických termínů“ V. Gudelise (1956), „Slovník fyzikálních termínů“ redigovaný P. Brazdžiūnasem (1958), „Slovník sportovních termínů“ připravený kolektivem odborníků Institutu tělesné kultury (1959), „Slovník melioračních termínů“ J. Čeitise (1960), „Chemický slovník“ K. Daukšase (1960), první díl „Výkladového slovníku textilních termínů“ A. Jurevičiuse a A. Čižase (1962), „Slovník botanických termínů“ připravený kolektivem vedeným J. Dagiem (1965), „Rusko-litevský slovník ekonomických termínů“ sestavený ekonomy vedenými K. Meškauskasem (1966), „Stručnou příručku kriminalisty“ B. Augustina, P. Danisevičiuse a K. Miecevičiuse (1970) a „Rusko-litevský-anglický slovník výpočetní techniky“ V. Kairise, A. Kaminskase, Z. Kudirkase, R. Kundrotienė, M. Lipšice, A. Mačerniuse, J. Norkuse, J. Riaubūnase, J. Stanačitise, B. Stulpinase a A. Šliavase (1971). Autoři či sestavovatelé téměř všech těchto slovníků v předmluvách upřímně děkovali mimo jiné také J. Kruopasovi za konzultace, rady či účast při projednávání termínů. J. Kruopas také pomáhal při přípravě „Výkladů zoologických termínů“ S. Gecevičiūtėové (1974), „Rusko-litevského slovníku meteorologických termínů“ M. Mikalajūnase (1975) a „Slovníku lékařských termínů“ V. Astrauskase, S. Bizulevičiuse, S. Pavilionise, A. Vaitilavičiuse a A. Vileišise (1980); pomáhal terminologické komisi Ústavu energetiky a elektrotechniky Akademie věd, která v sedmdesátých letech vydala řadu bulletinů technických termínů, a podporoval i další práce na uspořádání terminologie.

Svým zápalem, elánem, živostí, schopností jednat s lidmi, veselostí a nakažlivým smíchem J. Kruopas lidi přitahoval. Často ho navštěvovali nebo mu telefonovali odborníci z různých oborů,

9

žádající o radu či dokonce o konečné rozhodnutí ohledně používaných nebo chybějících termínů. Dnes asi už nikdo nedokáže určit, komu, kolik a jakých termínů J. Kruopas navrhl sám, jisté však je, že souhlasil s převážnou částí termínů zařazených do terminologických slovníků a bulletinů, které projednávala Terminologická komise vedená Kruopasem, a které se používaly v mnoha učebnicích různých oborů, monografiích a dalších publikacích, jejichž autoři – vědci či redaktoři nakladatelství – se na něj obraceli. Nejednomu z těchto vědců se terminologická práce stala také důležitým opěrným bodem. Velké terminologické práce vykonali fyzik P. Brazdžiūnas, botanik J. Dagys, geograf V. Gudelis aj.

J. Kruopas si uvědomoval, že pro užívání spisovného jazyka je velmi důležité vhodně uvádět nejdůležitější termíny různých oborů ve všeobecných jazykových slovnících, a proto přizval skupinu významných odborníků, aby svými radami pomohli připravit hlavní dílo kodifikace slovní zásoby spisovného jazyka – „Slovník současného litevského jazyka“, jeho první vydání (1954). Ve slovníku se děkuje fyzikovi P. Brazdžiūnasovi, právníkovi J. Bulavovi, lékaři S. Biziulevičiusovi, chemikovi K. Daukšovi, historikovi J. Jurginisovi, lexikografovi Ch. Lemchenasovi, plukovníkovi V. Luniovi, biologovi J. Maciukovi, inženýrovi A. Novodvorskému, astronomovi P. Slavėnasovi, lékaři J. Vaitilavičiusovi, matematikovi G. Žilinskému, právníkovi A. Žiurliovi aj. Díky úsilí J. Kruopase se tak ustálily vztahy mezi jazykovědci a odborníky z jiných oborů, důležité a prospěšné pro obě strany. Ostatně právě litevský jazyk z této harmonické spolupráce těžil nejvíce.

J. Kruopas byl schopný člověk, dobrý a tvůrčí organizátor práce, který dokázal lidi získat pro práci a inspirovat je. Neustále podporoval činnost oborových terminologických komisí, podle svých možností se sám účastnil jejich schůzí, pořádal celostátní terminologické porady a usiloval o oživení a institucionalizaci terminologické práce ve všech vědeckých institucích. Nejednou vysvětloval, že terminologická práce má být v každé vědecké instituci považována za nedílnou součást vědecké práce a že jí musí být vyčleněni pracovníci i další potřebné prostředky. Tento názor se zdá zcela správný. Terminologie je totiž pro vědeckou práci nezbytná a její tvorba i úprava musí vycházet z vědeckých zásad.

O úspěchu práce rozhodují lidé. Každá práce však vyžaduje určitou přípravu. Terminologii nelze upravovat bez

10

znalosti daného oboru a dostatečné jazykové průpravy i citu. Podstatou terminologické práce je kodifikace odborného jazyka. Dobře uspořádat termíny kteréhokoli oboru proto mohou pouze vynikající odborníci s širokým vzděláním a rozhledem, kteří spolupracují s náležitě připravenými jazykovědci. Společně, protože odborníci zpravidla nemají jazykové vzdělání ani zkušenosti s touto prací, zatímco jazykovědcům chybí znalost specializovaných oborů. Teprve při delší společné práci získávají značné zkušenosti obě strany. J. Kruopas se v tomto ohledu držel názoru rozšířeného v dřívějších dobách, ale dosud živého, že v terminologických komisích mají pracovat odborníci z příslušných vědních oborů a jazykovědci mají „přispívat jazykovou konzultac퓳. Bez znalosti řemesla a pouze na základě konzultací si však dům ani přístavbu nepostavíte. A koneckonců nestačí ani znalost jediného vědního oboru. Jazyková tvorba, stejně jako jakákoli jiná tvorba, vyžaduje talent a dobrý jazykový cit. Ne každý dobrý jazykovědec dokáže vytvořit dobrý a vhodný termín nebo jiné slovo. Největší a nejpřirozenější část slovní zásoby jazyka ostatně vytvořili nikoli jazykovědci, odborníci jiných oborů nebo spisovatelé, nýbrž jako by sama od sebe prostí lidé, kteří svou mateřštinu cítili až do hloubky. Je tedy zřejmé, že nemají pravdu ani ti, kteří pouze požadují, aby jim jazykovědci dodali termíny, a sami je pak užívají. Jazyk tvoří společnost. Ta také postupně tříbí, zpřesňuje a mění prostředky jazykového vyjadřování. Nesmíme však ztrácet ze zřetele, že spisovné jazyky se tvoří, rozvíjejí a upravují především vědomě. Proto je zde nezbytná schopnost jazykové práce a úpravy, a to i v oblasti terminologie.

J. Kruopas se staral o výchovu profesionálních terminologů z řad jazykovědců. Vedle zkušených jazykovědců a členů terminologické komise ústavu N. Griga a A. Kučinskaitė pracovali pod jeho vedením po různě dlouhou dobu na terminologických úkolech mladí A. Balašaitis, V. Bartusevičius, V. Labutis, T. Valiuvienė aj. Z nich zasvětili celý život nikdy nekončící terminologické práci K. Gaivenis a později také Ang. Kaulakienė a J. Klimavičius. Také autora těchto řádků, který právě dokončil studium na Vilniuské univerzitě, J. Kruopas

³ Tamtéž.

11

přijal do Ústavu litevského jazyka a literatury, aby se věnoval terminologické práci. Toto přijetí se ukázalo jako osudové, protože po několika letech, když nastoupil do postgraduálního studia na Vilniuské univerzitě, mu nezapomenutelný školitel V. Urbutis navrhl téma disertace z oblasti tvoření termínů; o několik desítek let později jej J. Kruopas znovu pozval a on se na dlouhou dobu vrátil do Ústavu litevského jazyka a literatury, aby pracoval na lexikografických a terminologických úkolech, a po smrti J. Kruopase pokračoval v některých jeho dílech. V té době už v ústavu působila Terminologická skupina, založená roku 1972 z podnětu J. Kruopase. Pracovali v ní všichni tři výše zmínění oddaní pracovníci; vedli ji K. Gaivenis a vedoucí Slovníkového oddělení J. Kruopas. Pod jeho vedením napsali a obhájili disertace kandidáta filologických věd z oblasti terminologie A. Balašaitis („Dějiny litevských jazykovědných termínů“, 1961) a K. Gaivenis („Složené termíny v současném litevském jazyce“, 1969); J. Klimavičius absolvoval postgraduální studium. Shromažďovala se témata pro budoucí terminologické disertace.

Nesmíme přehlížet, že J. Kruopasovi velmi záleželo nejen na praktické terminologické práci, ale i na výzkumu v této oblasti. Vyzýval mladší vědecké pracovníky, aby zkoumali aktuální otázky a psali články, navrhoval témata, nešetřil radami a někdy také sám přicházel pomoci jako spoluautor. Jeho odbornou i osobní podporu pociťovali všichni litevští terminologové starší a střední generace. Řečeno přesněji, nejen terminologové, ale patrně i mnozí vědci a studenti, kteří na své životní cestě J. Kruopase potkali a měli s ním společné záležitosti. S rozšířením terminologického výzkumu a růstem počtu samotných badatelů se začaly vydávat publikace věnované terminologii. Na začátku sedmdesátých let vydával Ústav litevského jazyka a literatury téměř každoročně „Pokyny k tvorbě kartotéky terminologických slovníků“ (1972), sešit časopisu „Kalbos kultūra“ věnovaný terminologii (č. 25. Vilnius, 1973), svazek „Lietuvių kalbotyros klausimai“ (sv. 16: Lietuvių terminologija. Vilnius, 1975); z ruštiny byla přeložena a vydána metodická příručka „Terminologinis darbas“, připravená Výborem pro terminologii vědy a techniky MA TSRS (přeložila A. Kaulakienė. Vilnius, 1973).

12

Otázky terminologie J. Kruopas, dalo by se říci, průběžně nastoloval a často je také prohluboval ve svých vědeckých článcích i v kratších textech publikovaných v obecném tisku (novinách a časopisech). Několik pracovníků v oblasti terminologie, jak již bylo řečeno, zmínil ve svém prvním článku „Péče o jazyk a naše společnost“, publikovaném před válkou v časopise „Gimtoji kalba“. Krátce po druhé světové válce se ve studii „Slovanské výpůjčky ve spisovném jazyce M. Mažvydase“, napsané u příležitosti 400. výročí vydání první tištěné litevské knihy, krátce dotkl také terminologických otázek. Poté, co poznamenal, že Mažvydas, Vilentas, Bretkūnas a další první tvůrci písemnictví „museli razit nové, obtížné cesty při vytváření a utváření litevského spisovného jazyka“, J. Kruopas dále vyjmenoval „obtížně řešitelné úkoly“, které před nimi mohly a měly vyvstat. Prvním z těchto úkolů bylo „vytvoření terminologie pro označování nové víry, křesťanství, a také abstraktních pojmů“⁴. Dále se krátce věnoval zdrojům náboženských termínů – část termínů byla převzata z jiných jazyků (bažnyčia, kryžius, altorius aj.), část byla přejata z pohanství s novým významem (dievas, šventas, dangus aj.) – a vyslovil skutečně zajímavou myšlenku, že „lze položit otázku, jaké důsledky mělo střetnutí dvou kultů, zánik pohanství a upevnění křesťanství v litevském jazyce“⁵. Otázky utváření křesťanské i obecně litevské terminologie se dotkl také v článku o paralelách v katechismu M. Daukši⁶ a ve svém nejrozsáhlejším díle – „Lexika katechismu Merkelise Petkevičiuse z roku 1598“.

⁴ K r u o p a s J. Slovanské výpůjčky ve spisovném jazyce M. Mažvydase // Senoji lietuviška knyga. K., 1947. S. 220. Tato myšlenka byla zopakována i ve studijním článku „Lexikální paralely v jazyce Daukšova katechismu (1595)“, vydaném o několik desítek let později (viz Lietuvių kalbotyros klausimai. V., 1960. T. 3. S. 223), takže J. Kruopas byl o ní zřejmě pevně přesvědčen. Je však těžké uvěřit, že by křesťanství mohlo v litevských zemích existovat půldruhého nebo dokonce dvě stě let bez litevských termínů (podrobněji viz autorův článek „Přehled tvorby litevské terminologie (do roku 1940)“ // Kalbotyra. V., 1967. T. 18. S. 6–7).

⁵ Tamtéž. S. 253.

⁶ Viz K r u o p a s J. Lexikální paralely v jazyce Daukšova katechismu (1595). S. 243, 245, 254.

13

je“⁷. J. Kruopas tedy zhodnotil úlohu všech tří litevských katechismů vydaných v 16. století v dějinách litevské terminologie. J. Kruopas publikoval řadu článků o lexikografických pracích kulturních osobností 19. století. Tyto články pojednávají o slovnících připravených M. Akelaitisem (1829–1887), S. Daukantasem (1793–1864), L. Ivinskisem (1810–1881), A. Kašarauskasem (1821–1882), J. Miliauskasem (Miglovarou, 1845–1937), D. Sutkevičiusem (1782–1849) a dalšími, jakož i o některých dalších pracích. Článkem z této řady o terminologických slovníčcích a seznamech K. Drąsutavičiuse (Drąsučio, přibližně 1850 – přibližně 1905) bylo předurčeno uzavřít soupis publikací samotného J. Kruopase. Jeho vydání se již nedožil – šestnáctý svazek „Lietuvių kalbotyros klausimų“ („Litevská terminologie“), knihy, jejímž iniciátorem a odpovědným redaktorem byl J. Kruopas, vyšel několik měsíců po jeho smrti. V některých z těchto článků jsou místy podrobněji rozebrány nebo alespoň zmíněny termíny obsažené v uvedených slovnících a dalších pracích. Například článek „M. Akelaitis jako lexikograf“ uvádí, že „lexikografická činnost tohoto muže se projevila nejen snahou sestavit srovnávací a dva dvojjazyčné slovníky, ale také sběrem různých terminologických materiálů a tvorbou nových termínů, zapisováním litevských termínů do polského textu litevské mluvnice, výklady slov a dalšími drobnými poznámkami“⁸. Tam je také pojednáno o dvacetistránkovém rukopisném seznamu, který J. A. Pabrėža vypsal, ale upravil do aukštaitského nářečí, nazvaném „Rodykle wardų sawiszkųjų, kaip kores augimes wadina Žemajti˛ai“; obsahuje 580 litevských názvů rostlin s latinskými ekvivalenty. Zde jsou rovněž uvedeny jazykovědné termíny používané M. Akelaitisem a citována jeho poznámka k termínu žodynas („Wadinu „Žodinas“, ne Žodinis, kajp nor Walleniawicze [Valiūnas] ir Ivinskis; nes sakom – karklis, karklinas, puszis, puszinas: už tataj ir žodis – žodinas“⁹). Dále-

⁷ Viz K r u o p a s J. Lexika katechismu Merkelise Petkevičiuse z roku 1598 // Lietuvių kalbotyros klausimai. T. 12: Iš lietuvių leksikologijos ir leksikografijos. V., 1970. S. 144 a násl.

⁸ K r u o p a s J. M. Akelaitis jako lexikograf // Lietuvių kalbotyros klausimai. T. 12: Iš lietuvių leksikologijos ir leksikografijos. V., 1970. S. 172.

⁹ Tamtéž. S. 173.

14

Zmíněna byla také práce M. Akelaitise „Apej garus“, v níž bylo zaznamenáno více než sto názvů částí parní lokomotivy, většinou podle slov J. Kruopase převzatých z lidového jazyka; sám M. Akelaitis je považován za průkopníka litevské technické terminologie¹⁰. Mimochodem, o této práci publikoval J. Kruopas spolu s L. Gastilou a A. Žitkutė v časopise „Mokslas ir technika“ (1969, č. 11) také samostatný článek „Průkopník technické literatury a terminologie“. Obecné otázky vývoje litevské terminologie a jejího stavu, jakož i přehledy vykonané a probíhající práce, předkládal J. Kruopas na vědeckých konferencích a poradách. Zúčastnil se a vystoupil na tehdy proslulé celosvazové poradě o tvorbě terminologie a zdokonalování pravopisu a abeced, kterou svolal v roce 1959 v Moskvě Lingvistický ústav Akademie věd SSSR. V úvodním projevu na této poradě nejvlivnější ruský jazykovědec té doby V. Vinogradov mimo jiné předložil zásadu nejmenších rozdílů mezi mezinárodní terminologií ve spisovných jazycích národů SSSR a nově vytvářenými termíny založenými na ruských výpůjčkách; tato zásada byla později mnohokrát probírána při různých příležitostech (byla také zahrnuta do doporučení přijatých jménem porady)¹¹. O otázkách litevské terminologie na poradě hovořili A. Balašaitis, J. Kruopas a Ch. Lemchenas. Zásady V. Vinogradova se nedotkli. J. Kruopas po přehledu terminologické práce v Litvě a zmínce o úloze Terminologické komise Institutu litevského jazyka a literatury i o jí připravených pokynech pro sběr, katalogizaci a výklad termínů otevřel otázku zdrojů terminologie. Při této příležitosti uvedl, že v litevštině existuje mnoho souběžných mezinárodních a litevských termínů a že se zastává stanovisko takovou synonymii neodstraňovat¹². Jako každý jiný názor lze i tento hodnotit různě, dokonce protikladně (kladně i záporně), avšak zdá se zřejmé, že se tím vyjadřoval střízlivý pohled na základy a stav terminologie, odrážející umírněnou politiku v oblasti terminologie a jazykové kultury vůbec. V oné

¹⁰ Tamtéž. S. 173 a 162.

¹¹ Viz Вопросы терминологии (Материалы Всесоюзного терминологического совещания). Москва, 1961. С. 10, 227.

¹² Tamtéž. S. 212.

15

Mohlo to však být odpovědí zaníceným zastáncům internacionalizace terminologie, a kdo ví, možná i snahou zmírnit důsledky budoucího uplatňování právě zveřejněné a mnohými nadšeně podporované „zásady nejmenších rozdílů“. I dnes zůstává přístup J. Kruopase důležitý, protože zastánců internacionalizace odborného jazyka a jeho přizpůsobování jiným jazykům (byť z druhé strany světa) rozhodně neubývá.

Široce pojatá situace litevské terminologie, nedostatky a obtíže této práce i typy vydaných terminologických slovníků byly probrány ve společném příspěvku J. Kruopase a K. Gaivenise „Terminologická práce a příprava terminologických slovníků v Litevské SSR“, předneseném na mezirepublikové poradě baltských terminologů, která se konala roku 1969 v Rize. Mimo jiné zde bylo zdůrazněno, že hlavním zdrojem tvorby a doplňování litevské terminologie je lidový jazyk, nářečí, obecně slovní zásoba litevštiny a tvoření slov¹³. Situaci a perspektivy terminologické práce přehledně představili tito jazykovědci také ve svém příspěvku předneseném na republikové terminologické poradě pořádané roku 1972 Terminologickou radou při prezidiu Akademie věd a Institutem litevského jazyka a literatury.

Od počátku padesátých let publikoval J. Kruopas v časopisech, novinách a časopisech věnovaných jazykové kultuře několik článků a kratších textů, v nichž rozebíral jednotlivé termíny nebo jejich skupiny. Patří k nim jeho články „Jak přeložit восприятие do litevštiny?“ („Tarybinė mokykla“, 1952, č. 1), „Není hektar plocha?“ („Žemės ūkis“, 1966, č. 5), „O užívání slova „reisas““ („Žemės ūkis“, 1966, č. 6), „O některých názvech kovů“ („Mokslas ir technika“, 1971, č. 5), „Nevkládejme do jazyka zbytečná slova“ („Mokslas ir gyvenimas“, 1973, č. 7), dále článek „O rozlišování adjektivních abstrakt s příponou -umas a koncovkami -is, -a v terminologii“, který napsal s Ang. Kaulakienė („Kalbos kultūra“, 1971, sešit 21), a další. V některých jeho článcích tohoto druhu se objevují nepodložená tvrzení; někdy, ze své tolerance, nepovažoval za chyby ani to, co jiní

¹³ Kruopas I. R., Gaivenis K. B. Terminologická práce a příprava terminologických slovníků v Litevské SSR // Otázky tvorby vědeckotechnické terminologie. Riga, 1973. S. 24, 27.

16

poměrně jednotně opravovaných věcí. O něco více nepřesností, místy dokonce zkreslení, lze nalézt v polemických článcích J. Kruopase. Například v článku „Skutečnost a... bloudící přízraky“ („Tėvynės balsas“, 1965, č. 22), při zpochybňování nepříliš přesných výroků A. Salise o stavu litevské terminologie, které se objevují v hesle „Terminologie“ v „Litevské encyklopedii“, se téměř obecně začal popírat zjevný vliv ruského jazyka na litevskou terminologii. Mimochodem, tento vliv při jiných příležitostech ve svých článcích opakovaně zdůraznil i sám J. Kruopas¹⁴.

J. Kruopas obecně nepřecházel bez povšimnutí žádnou významnější publikaci ani událost týkající se jazykové praxe a terminologie. Zvlášť příznivě zřejmě hodnotil „Slovník botanických termínů“, vydaný roku 1965; jako jedinému z terminologických slovníků mu věnoval dokonce dva články – „Významný příspěvek botaniků k terminologii“ („Tiesa“, 23. března 1966) a „Slovník botanických termínů“ („Žemės ūkis“, 1966, č. 5).

Terminologické starosti J. Kruopase, lze říci, nikdy neopouštěly. Ať už recenzoval nějakou knihu, představoval veřejnosti nový svazek „Slovníku litevského jazyka“, nebo rozebíral otázky současného jazyka či jeho minulosti, vždy alespoň stručně zmínil, v čem jsou tyto publikace nebo témata důležité a přínosné pro litevskou terminologii. Když takto recenzoval II. svazek „Slovníku litevského jazyka“, napsal J. Kruopas roku 1948: „Bez slovníku se v žádném případě neobejdou ani tvůrci a uspořadatelé terminologie jednotlivých oborů. Mnoho termínů ze slovníku budou moci převzít bez jakéhokoli zásahu; některé termíny si snadno vytvoří buď zúžením, nebo rozšířením významu, případně převedením slov, která jsou svým významem nejbližší pojmům, jež potřebují vymezit,

¹⁴ Nepřesně byl pochopen i autor těchto řádků, který zřejmě proto sklidil J. Kruopasovu kritiku za článek „Mezinárodní slova při tvoření složených termínů“ („Tiesa“, 9. září 1967). Na druhou stranu však byla o rok později ve společném posudku J. Kruopase a K. Gaivenise velmi příznivě hodnocena disertace tohoto autora, obhájená pro získání kandidátského titulu: byla označena za „první rozsáhlejší vědeckou práci o současné litevské terminologii“. V posudku byly zmíněny také pochybnosti o „interpretačním rozboru tvoření složených termínů strukturálního typu ‚mezinárodní složka + litevské slovo‘“, ty však byly označeny za nepodstatné. Tím tento spor tehdy skončil.

17

význam a tím přizpůsobí slovníkový materiál svému oboru. Péče o oborovou terminologii a její tvorba patří k našim nejaktuálnějším úkolům jazykové kultury a nelze je odkládat stranou. Slovník je pro tento účel základním zdrojem. Každý si z něj vybere to nejlepší a nejpřijatelnější. Při pečlivém hledání nebude třeba příliš naříkat nad nedostatkem slov pro vyjadřování abstraktních pojmů. Taková slova se také najdou, případně je lze snadno utvořit z předkládaného materiálu. Zde je několik domácích, srozumitelných slov převzatých ze slovníku, která by se mohla hodit jako termíny pro určité účely, například: nespėga (od nespėti) – nedostatek času, „Zeitnot“; palydija – „družina“; kloja – období rosení lnu; slinkis – „kanapka“; maigūnas – „tapčianas“; deglas – pochodeň; esnos – žvýkací svaly; įdaras – mleté maso atd.¹⁵. „Slovníku litevského jazyka“ si zvlášť cenil a opakovaně jej vyzdvihoval jako nevyčerpatelnou a nejdůležitější zásobárnu litevských termínů. J. Kruopas byl na druhou stranu zastáncem umírněného zařazování termínů do normativního slovníku spisovného jazyka¹⁶.

J. Kruopas vykonal opravdu mnoho práce jak v oblasti obecné, tak odborné (oborové) lexikografie. Získal zde rozsáhlé zkušenosti a zároveň si po celou dobu zachoval tvůrčí přístup. Pod jeho dohledem a vedením litevská lexikografie a terminografie výrazně vyrostla a dospěla. V závěru života vytyčoval nové ambiciózní úkoly při přípravě terminologických slovníků a psal: „Dosud se naše práce na uspořádání terminologie projevovala především inventarizací termínů a přípravou a vydáváním dvojjazyčných terminologických slovníků jednotlivých oborů. Většina vydaných slovníků je však malého rozsahu, nepodává výklad termínů a některé nemají potřebné rejstříky atd. Nyní před námi vyvstal úkol přejít od inventarizace termínů k tvorbě terminologických systémů a definic termínů, a připravovat rozsáhlé, systematické výkladové terminologické slovníky“¹⁷. J. Kruopas se jako autor článků i jako konzultující redaktor podílel na „Malé-

¹⁵ Kruopas J. Lietuvių kalbos žodynas // „Tarybinė mokykla“. 1948. Nr. 12. P. 45.

¹⁶ Viz Kruopas J. Jaký by měl být slovník spisovného jazyka // „Literatūra ir menas“. 19. října 1968.

¹⁷ Kruopas J. Daugiau dėmesio terminologijai // „Tiesa“. 1972, balandžio 20.

18

sios lietuviškosios tarybinės enciklopedijos“ (1966–1971) rengimo, talkino „Lietuviškosios tarybinės enciklopedijos“ (1976–1985) rengimo pradiniame tarpsnyje. Būdamas gyvo būdo ir veiklus žmogus, jis gebėjo suspėti turbūt visur, kur kildavo terminologijos klausimų ir kur reikėjo jo paramos ir svaraus žodžio.

* * *

Činnost J. Kruopase v oblasti terminologie byla široká a rozvětvená, plná elánu a moudrosti. Navazoval na tradice práce v tomto oboru v meziválečné Litvě (mimochodem, J. Balčikonisovo vydání „Spisů“ J. Jablonskise, kompletní soubor tehdejšího časopisu „Gimtoji kalba“ a mnoho dalších významných publikací, stejně jako čísla časopisu „Logos“ ze třicátých a čtyřicátých let, v nichž byly otištěny terminologické práce St. Šalkauskise, se po celou dobu nacházely v Kruopasově pracovně v ústavu a mladí terminologové je mohli kdykoli studovat). Ruku v ruce pracoval s odborníky různých oborů, vědeckými a technickými pracovníky, kteří vyrostli v tehdejším období i v mladší generaci. J. Kruopas významně přispěl k tomu, aby se terminologická práce v nelehkých poválečných letech i později rozvíjela plodně a správným směrem. Hodnota těchto prací je značná a přínos J. Kruopase a jeho spolupracovníků k rozvoji naší terminologie je patrný i dnes. Lze směle říci, že tento ušlechtilý, skromný a velmi vzdělaný člověk, významný historik litevského jazyka a lexikograf, byl největší autoritou litevské terminologie v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech.

V uvedeném článku „Rozvoj jazyka a naše společnost“ napsal mladý J. Kruopas: „Musíme pochopit, že jazyk je pojítkem národa, projevem duše národa, největší kulturní a sociální hodnotou, bez níž není možný pokrok společenského života. Musíme si uvědomit, jak důležité je, aby byl jazyk čistý, krásný a dokonalý, a že k jeho rozvoji musíme všichni přispívat, neboť jazyk vzniká a roste pouze ve společnosti“¹⁸. Svou prací i činností také on

¹⁸ K r u o p a s J. Kalbos ugdymas ir mūsų visuomenė // Gimtoji kalba. 1935. Nr. 7. P. 99.

19

sám významně přispěl k rozvoji a zdokonalování spisovného jazyka a přiváděl k této práci i další. Tím si J. Kruopas postavil věčný, skutečně „pevnější než měď“ pomník a zůstane v paměti národa.

Doručeno 14. 7. 1998

20