Alvydas UMBRASAS

Litevský jazykový institut

LITERÁRNĚVĚDNÉ TERMÍNY V. MYKOLAITISE-PUTINA SE SLOŽKAMI VE FORMĚ -INIS, -Ė

V tomto článku se chceme zaměřit na oblast, na kterou terminologové z velké části zapomněli – terminologii literární vědy, přesněji na jeden druh termínů z této oblasti – víceslovné termíny, jejichž shodný člen je vyjádřen přídavným jménem s -inis, -ė. Materiál pro práci byl shromážděn z literárněvědných textů V. Mykolaitise-Putina¹. Autorovu volbu určilo přání pracovat s omezeným výzkumným materiálem a zaměřit se na texty z první poloviny tohoto století; V. Mykolaitis-Putinas je jedním z nejvýznamnějších literárních vědců této doby. Protože materiál byl shromážděn nikoli ze slovníků, nýbrž z textů jediného autora, není příliš rozsáhlý. Bylo nalezeno 191 víceslovných literárněvědných termínů, v nichž je jeden nebo dva závislé členy vyjádřeny přídavnými jmény s -inis, -ė. Toto číslo udává celkový počet slovních spojení, avšak slov, která plní funkci hlavního nebo závislého členu, je méně, neboť některé členy se v termínech opakují. Proměnlivý závislý člen při neměnném hlavním členu označuje druhové termíny (odráží druhy denotátu). Např.: egocentrinė (NLL 41, R VIII 356) // gamtinė (R VIII 444) // idėjinė (R VIII 344) // individinė (NLL 41, R VIII 356) // išpažintinė (NLL 41) // patriotinė (NLL, LE 86, R VIII 325) // pseudoentuz(i)astinė (R VIII 362) lyrika. Z těchto termínů lze i z hlavního členu vytvořit derivát s -inis, -ė, který se stává závislým členem dalších termínů a pojmenovává druhové pojmy těchto denotátů. Např.: lyrinis aprašymas NLL 36, lyrinė daina LE 113, lyrinis dialogas VD 39, lyrinis eilėraštis R VIII 11, lyrinis herojus R VIII 310, lyrinė impresija LE 213, lyrinis išgyvenimas R VIII 11, lyrinė įvada NLL 269, lyrinis kūrinys R VIII 206, lyrinė kūryba R VIII 356, lyrinė nuotaika VD 43, lyrinė

¹ Vysvětlení zkratek pramenů je uvedeno na konci práce; arabské číslice vedle zkratek v textu označují stránky; římské číslice vedle NLL označují stránky úvodu (tak je tomu v originále). Snažili jsme se zaznamenat vždy jedno (zpravidla první) užití termínu v knize.

78

poezija R VIII 321, lyrinė proza LE 213. Tyto termíny se od jiných (volných) slovních spojení liší především tím, že mohou zcela samostatně plnit komunikační funkci; jinými slovy, přídavné jméno, které je členem termínu, je z hlediska významu přesněji vymezené než přídavné jméno fungující volně.

Z hlediska struktury se zkoumané termíny s -inis, -ė dělí do dvou skupin: na dvouslovné a tříslovné termíny (v analyzovaném materiálu nebyly nalezeny termíny s více než dvěma přívlastky ve formě -inis, -ė). Dvouslovné termíny tvoří většinu – je jich 175, tříslovných je pouze 16 (zde se uvádějí minimální termíny obsahující dvě přídavná jména ve formě -inis, -ė; složené termíny, které mají závislé členy ve formě -inis, -ė i v jiné formě, nejsou probírány, neboť jejich struktura je odlišná a je třeba je analyzovat jinak).

Slovotvorná produktivita členů termínů s -inis, -ė je velmi různorodá. Velká část těchto odvozenin s příponou -inis, -ė je odvozena od jednoslovných termínů. Jednoslovné literárněvědné termíny jsou nejčastěji cizího původu (dostupné údaje ukazují, že přibližně 70% jednoslovných literárněvědných termínů V. Mykolaitise-Putina je cizího původu), proto není překvapivé, že u 150 dvouslovných termínů má slovo plnící funkci přívlastku základní kmen cizího původu, který tvoří základ přídavného jména s -inis, -ė. Lze rozlišit tři druhy těchto základních kmenů: neodvozené, příponové a předponové. Bohužel není vždy snadné určit, zda je kmen příponový, nebo bezpříponový. Lze vysledovat i svérázné způsoby tvoření (viz dále).

U části přívlastků cizího původu je základní kmen přídavných jmen s -inis, -ė zjevně neodvozený (přesněji řečeno, v litevštině funguje jako primární, v původním jazyce však může jít o odvozeninu). Nejčastěji se vychází z podstatného jména. Např.: chorejinė (: chorejas) eilutė R VIII 177, daktilinė (: daktilis) galūnė NLL 306, draminis (: drama) veikalas R VIII 336, epinė (: epas) daina LE 158, feljetoninė (: feljetonas) poema R VIII 450, idėjinė (: idėja) lyrika R VIII 344, individualinė (: individas) lyrika NLL 41, R VIII 444, jambinis (: jambas) skandavimas R VIII 180, kantatinė (: kantata) forma NLL 252, metaforinis (: metafora) stilius R VIII 468, patriotinė (: patriotas) lyrika NLL 5, LE 86, R VIII 325, proletarinė (: proletaras) poezija R VIII 446, satyrinis (: satyra) vaizdelis NLL 316, simbolinė (: simbolis) drama

79

R VIII 400, strofická (: strofa) forma NLL 252, tonický (: tón) metr R VIII 346.

Několik litevských odvozenin na -inis, -ė se opírá o přídavné jméno. Např.: abstraktní (: abstrakti) tvorba VD 40, křížný (: kryžmas²) souzvuk R VIII 175.

Cizí slovo s -inis, -ė nemusí mít v litevštině základové slovo. Například u termínů slabičné versifikace NLL 173, slabičná metrika R VIII 345 se komponent silabinė opírá o řec. syllabe (slabika), avšak litevská podoba tohoto slova dnes neexistuje. Proto je silabinis, -ė třeba považovat za slovo opatřené litevskou příponou.

Ne zcela obvyklým je také závislý komponent dvojslovných termínů dramatinis, -ė, který má nederivovaný základní kmen. Formálně, synchronně, je v litevštině třeba jej považovat za odvozeninu od drama, avšak dramat- je kmen řeckého slova (řec. drama, dramatos). Např.: dramatický konflikt VD 27, dramatická literatura NLL 411, LE 161, dramatická trilogie LE 200, VD 47. To ukazuje, že odvozenina nebyla vytvořena přímo v litevštině, nýbrž byla převzata z jiného jazyka. Litevskou podobou je draminis, -ė.

Zvlášť specifické jsou závislé komponenty termínů, které mají podobu cizího přídavného jména s -inis, -ė a základní kmen s příponou. Analýza tvoření těchto termínů je poněkud neobvyklá, protože přípona základního kmene se ne vždy přenáší do odvozeniny. Například všechny podrobné gramatiky uvádějí, že při tvoření přídavných jmen s příponou -inis, -ė z internacionalismů s formanty -ij-, -ik- se tyto formanty většinou vynechávají (např. DLKG, 210; LKG I, 573). Tento jev je relevantní pro terminologii. Ve zkoumaném materiálu je řada dvojslovných termínů, jejichž závislý komponent zmíněné formanty postrádá. Například bez formantu -ij-: agitativní literatura (: agitacija) LE 124, alegorické zobrazení (: alegorija) VD 20, biblická povídka (: biblija) LE 214, emocionální lyrika (: emocija) R VIII 344, filozofický aforismus (: filosofija) NLL 129, historická tragédie (: istorija) LE 211, náboženská píseň (: religija) NLL 135, R VIII 252.

² Za základové slovo lze považovat také podstatné jméno kryžma.

80

Řada komponentů má také vynechaný formant -ik-, např.: analytický popis (: analitika³) NLL 32, didaktická próza (: didaktika) NLL 46, klasická forma (: klasika) NLL 252, lyrický hrdina (: lyrika) R VIII 310, rétorický styl (: retorika) R VIII 143, romantická poezie (: romantika) NLL5, LE 74, politická satira (: politika) NLL 162, LE 213 atd.

Někdy se vynechává i jiný formant, např.: dekadentní literatura (: dekadentizmas) R VIII 446. Komponent romantinis, -ė lze formálně i sémanticky odvozovat jak od romantika, tak od romantizmas.

Tvoření spojené s takovým zkracováním lze považovat za samostatný typ slovotvorby a nazývat jej dezintegrační tvoření⁴. V. Urbutis však soudí, že nejvhodnější je nepovažovat tento jev za specifický způsob tvoření, nýbrž jej zařadit pouze mezi vedlejší slovotvorné jevy a hovořit nikoli o slovotvorném typu, ale o dezintegrálních základních kmenech (Urbutis V. 1978, 206).

Při pojednání o těchto literárněvědných termínech je vhodné zmínit také pojem vázaného kmene⁵. Je zřejmé, že základní kmen některých přídavných jmen s -inis, -ė se nevyskytuje bez přípon, a proto lze uvést vázané kmeny alegor-, bibl-, emoc-, lyr-, polit-, romant-, traged- aj. Jako primární kmeny v litevštině samostatně nefungují.

Některé odvozeniny na -inis, -ė se základním kmenem s příponou jsou poněkud odlišné – příponu základního kmene (nebo jednu ze dvou) zachovávají i v odvozenině. Poměrně početnou skupinu tvoří odvozeniny na -inis, -ė s příponou -ist- převzatou ze základního kmene. Např.: beletristické dílo R VIII 49, humoristický fejeton R VIII 450, publicistická polemika LE 211, stylistický prostředek NLL 36. I ony však všechny mají dezintegrální základní kmen, který ztratil formant -ik-, srov.: beletristinis – beletris-

³ Z hlediska tvoření slov lze slovo spojovat také s analizė, avšak neobvyklá změna z:t ukazuje, že analitinis bylo převzato přímo z jiného jazyka a teprve později spojeno se slovem analizė.

⁴ Žr. Urbutis V. 1978, 125. V. Urbutis sutinka ir su P. Zvolinskio siūlymu dez integracinės (dez integralinės) derivacijos terminu (ten pat, p. 204–205).

⁵ Vázaným (nebo spojeným) kmenem se nazývá takový kmen, který se od samostatného (volného) liší tím, že sám netvoří kmen slova (ani skloňovací kmen) a vždy se pojí (jako primární kmen) s příponou, předponou nebo jiným kmenem (Urbutis V. 1978, 121).

81

tika, humoristický – humoristika. Odvozování od beletristas, humoristas je z hlediska slovotvorného významu pochybné.

Interpretace některých adjektiv s -ist- je mnohem složitější. Např.: impresionistinis stilius LE 213, pozityvistinis realizmas NLL 382, realistinis veikalas VD 45, socialistinė poezija R VIII 446. Formálně mají tato adjektiva základní kmen substantiv označujících osoby (impresionistas, pozityvistas), ale sémanticky je třeba je odvozovat od impresionizmas, pozityvizmas. Nelze zapomínat, že ani vzájemný etymologický vztah slov typu impresionizmas – impresionistas není zcela jasný; někdy se předpokládá oboustranná motivace (Urbutis V. 1978, 127). Z hlediska litevštiny je obtížné vysvětlit, odkud se v adjektivu s -inis, -ė bere -ist-, tím spíše, že adjektiva se sufixem -inis, -ė se netvoří ze substantiv s výraznou slovotvornou strukturou (jedna překážka), která označují osoby a činitele (druhá překážka) (Kniūkšta P. 1976, 19–20). Je tedy velmi pravděpodobné, že tato adjektiva byla převzata přímo z jiných jazyků (gramaticky přizpůsobena litevštině sufixem -inis, -ė) a hledání základového slova je pouze formální záležitostí.

U dvou odvozenin na -inis, -ė mají základové kmeny sufixy -acija, -encija (takové sufixy uvádí DLKG, 99 aj.), např.: dedikacinis (: dedikacija) eilėraštis R VIII 449, korespondencinis (: korespondencija) stilius NLL 163. V odvozeninách zůstávají prvky -ac-, -enc-. To vede k zamyšlení, zda bychom v základovém kmeni neměli rozlišovat dva sufixy, nebo zda by se -acija, -encija neměly chápat jako rozšířené (či složené) sufixy⁶. V tomto případě bychom nejspíše měli konstatovat, že v odvozenině na -inis, -ė v důsledku dezintegrace mizí polovina sufixu. To by potvrzovalo názor, že -ij- (a také -ik-) se vypouští nikoli tolik jako morfologický, nýbrž jako fonetický prvek, který vytváří zvukové skupiny obtížné artikulace (Kniūkšta P. 1976, 21).

Kad tiriamosios medžiagos terminuose nelietuviškas priklausomasis dėmuo su -inis, -ė turėtų nedезинтегruotą pamatinį kamieną, yra reta. Tai tik gana dažni dėmenys klasikinis, -ė (: klasika), literatūrinis, -ė (: literatūra), turintys ir priesagas -ūr-, -ik-. Pvz.: klasikinė

⁶ Apie tokias priesagas yra užsiminęs V. Urbutis (1978, 216–219).

82

literatūra R VIII 245, klasikinė poezija R VIII 425, literatūrinis laiškas NLL 7, literatūrinis romantizmas LE 72, literatūrinis škicas NLL V, literatūrinis žanras LE 47.

Samostatně je třeba zmínit odvozeniny na -inis, -ė, jejichž základovým kmenem je adjektivum se sufixem. Do odvozeniny přechází formant nelitevského adjektiva -al-⁷. Např.: muzikalinė (: muzika) pjesė NLL 415, originalinė (: originali) literatūra R VIII 403, sentimentalinė (: sentimentali) melodrama LE 30. Dnes se tyto útvary nedoporučují užívat (KPP, 18–19, 96–97).

Ze dvouslovných literárněvědných termínů V. Mykolaitise-Putinase, které mají nelitevský závislý člen se sufixem -inis, -ė, tvoří samostatnou skupinku termíny, jejichž odvozenina na -inis, -ė⁸ vychází z nelitevského slova blízkého předponovým odvozeninám (nebo složeninám). Např.: autoanalitinis eilėraštis R VIII 328, autobiografinis veikalas R VIII 420, egocentrinis eilėraštis R VIII 334, pseudoentuziasinė lyrika R VIII 362, pseudoklasinė poezija NLL 5. Všechny tyto odvozeniny na -inis, -ė však mají dezintegraci základového kmene.

Dvouslovných termínů zkoumaného materiálu s litevskými závislými členy na -inis, -ė je málo – pouhých 25 termínů s takovým závislým členem (nelitevských bylo 150). Ve V. Mykolaitise-Putinasových textech je většina litevských odvozenin na -inis, -ė vytvořena ze substantiv. Základová substantiva jsou různorodá. Převládají sufixální, např.: kūrybinis (: kūryba) metodas VD 48, tarybinė (: taryba) literatūra R VIII 374, visuomeninė (: visuomenė) lyrika NLL 292, gamtinė (: gamta) lyrika R VIII 444, išpažintinė (: išpažintis) lyrika NLL 41, R VIII 356, a primární, např.: skiemeninė (: skiemuo) eilėdara R VIII 176, tautinis (: tauta) epas LE 151. Dále je třeba rozlišit základová substantiva tvořená koncovkovým způsobem. Např.: grožinė (: grožis) literatūra

⁷ Lze uvažovat o složeném sufixu -alinis, -ė, avšak v těchto případech náleží formant -al- spíše k základovému slovu. Pouze výraz teatrinė dramaturgija LE 222 je zřejmě odvozen od teatras, nikoli od teatralus ar teatralas.

⁸ Považovat tyto členy za předponové odvozeniny by bylo nelogické, protože se jen velmi zřídka tvoří z odvozených adjektiv; zvolený způsob slovotvorby navíc podporuje i slovotvorný význam.

83

R VIII 393, hlavní (: základ) postava R VIII 202. Základem několika odvozenin je předponové podstatné jméno (světová (: svět) literatura NLL III, R VIII 42) nebo složené podstatné jméno (systém versifikace (: versifikace) R VIII 140, folklorní (: folklor) prvek R VIII 527).

Litevské odvozeniny na -inis, -ė utvořené z jiných slovních druhů jsou ve zkoumaném materiálu zcela vzácné. Máme po jednom termínu, jejichž závislý člen vychází z trpného příčestí minulého, zájmena nebo infinitivu slovesa: překladové (: přeložené) spisy R VIII 164, všeobecná (: všechen) literatura R VIII 426, určené ke čtení (: číst⁹) drama LE 222. U posledních dvou termínů je však třeba rozlišovat nikoli příponu -inis, -ė, nýbrž její varianty -uotinis, -ė, -tinis, -ė.

Tříslovných literárněvědných termínů (se dvěma přídavnými jmény na -inis, -ė) bylo ve zkoumaném materiálu nalezeno pouze 16. Členy termínů jsou v zásadě stejná přídavná jména jako u dvouslovných termínů (mnoho nelitevských, stejné problémy s tvořením). Nejčastěji (10) mají oba přívlastek nelitevský základový kmen. Např.: agitační revoluční píseň NLL 202, dialogická-dramatická forma LE 112, emocionální rétorický styl NLL47, epická dramatická scéna NLL 39, historická patriotická tragédie NLL 415, literární dramatický žánr VD 77, metrická klasická versifikace NLL 173, opoziční politická báseň R VIII 432, propagandistická patriotická literatura NLL 366, tonický chorejský metr R VIII 177. Mnohem méně často má jeden přívlastek litevský a druhý nelitevský základový kmen (5), např.: přírodní-patriotická alegorie NLL 39, milostná erotická lyrika NLL 212, R VIII 356, národní patriotická ideologie NLL 3, tonická slabičná versifikace R VIII 140, společenská patriotická píseň LE 10. Pouze v jednom případě jsou oba přívlastky litevské: knižní veršová metrika R VIII 369.

Hovořit o významu členů literárněvědných termínů V. Mykolaitise-Putina s -inis, -ė je poměrně problematické. Ačkoli přídavná jména s

⁹ Nelze vyloučit, že určená ke čtení vychází z příčestí (čtené), ale z hlediska slovotvorného významu se zdá přijatelnější infinitiv – „určená ke čtení“.

84

Významy přípon -inis, -ė byly značně zkoumány; nejčastěji se analyzují přídavná jména litevského původu, zatímco o přídavných jménech s nelitevským základovým kmenem se často mlčí a uvádí se jen jeden či dva příklady. Je známo, že význam přídavných jmen s -inis, -ė¹⁰ vychází ze základového slova odvozeniny, zároveň však úzce souvisí se slovem, k němuž dané přídavné jméno náleží (v tomto případě by šlo o hlavní člen termínu) (Kniūkšta P. 1976, 56–59). Vyjadřují-li tyto členy konkrétní věci, hovořit o jejich významech je snazší; literárněvědné termíny V. Mykolaitise-Putina jsou však většinou nelitevského původu a označují abstraktní pojmy, takže je obtížné určit význam členů s -inis, -ė na základě vztahu odvozeniny k základovému a závislému slovu; jasné sémantické typy nelze rozpoznat. Při práci s abstraktními a přísně nevymezenými pojmy není snadné ani přesně oddělit funkční a lexikální významy. Ve zkoumaném materiálu lze přesto rozlišit několik typů významu členů s -inis, -ė, a to:

1. Přídavná jména označující složení, strukturu či princip utváření toho, co vyjadřuje hlavní slovo termínu – „složený z toho (podle principu), co označuje základové slovo“. (Tato přídavná jména se poněkud blíží typickému zobecněnému významu látky u přídavných jmen s -inis, -ė.)

Např.: chorejská „složená z chorejů“ veršová řada R VIII 177, daktylská koncovka NLL 306, jambické čtyřverší NLL 255, párový „utvořený na principu dvojic“ souznění R VIII 175, slabičná metrika R VIII 370, tonická versifikace R VIII 140.

K tomuto typu se mohou přibližovat také denominální přídavná jména – křížový „křížem utvořený“ rým R VIII 12.

Sémanticky lze k tomuto typu přiřadit také termíny sylabická versifikace NLL 173, R VIII 140, sylabická metrika R VIII 345, ačkoli protože člen sylabická nemá v litevštině základové slovo, nelze hovořit o slovotvorném významu. Přiřazení by se opíralo o lexikální

¹⁰ Na těchto vztazích jsou v zásadě založeny všechny klasifikace významů přídavných jmen s -inis, -ė. Např.: Skardžius P. 1943, 246–253; Valeckienė A. 1957, 257–270; LKG I, 568–571; Gaivenis K. 1975, 70–85; Kniūkšta P. 1976, 59–85; DLKG, 210–215.

85

význam; jelikož chápeme, že slabičný = slabikový, uplatní se princip analogie.

2. Přídavná jména označující účel věci vyjádřené hlavním slovem termínu – „určený k tomu, co je vyjádřeno základovým slovem“.

Např.: agitační „určená k agitaci“ literatura LE 124, dedikační báseň R VIII 498, didaktická báseň R VIII 133, svobdinė daina R VIII 23.

3. Přídavná jména označující objekt věci vyjádřené hlavním slovem – „popisující, čerpající motivy z toho, co je vyjádřeno základovým slovem, zaměřený na to“.

Např.: přírodní „o přírodě“ poezie NLL 31, R VIII 239, historické „s historickými motivy“ drama NLL 17, LE 9, politická satira NLL 162, LE 213, společenská lyrika NLL 292.

4. Přídavná jména označující příslušnost věci vyjádřené hlavním slovem – „náležející k tomu, co je vyjádřeno základovým slovem“.

Typickým způsobem vyjádření příslušnosti je genitiv. Přídavným jménem s -inis, -ė se vyjadřuje slabší vztah příslušnosti; někdy tento vztah není příliš zřetelný. V nejzřetelnějších případech lze přídavné jméno transformovat na genitiv. Význam se, dá se říci, nemění. Například literatūrinis žanras LE 140 = literatūros žanras.

V analyzovaném materiálu se tímto typem přídavného jména často vyjadřuje příslušnost k určité oblasti či žánru, např.: beletristinis stilius NLL 46 (srov. beletristikos stilius), biblinis stilius R VIII 535, eilėdarinė sistema R VIII 140, folklorinis elementas R VIII 449, kantatinė forma NLL 252, klasikinė literatūra R VIII 245, korespondencinis stilius NLL 163, kūrybinis metodas VD 48, literatūrinis kūrinys VD 40, pasaulinė literatūra NLL III, R VIII 42, poetinė priemonė R VIII 189, stilistinė priemonė NLL 36, tautosakinis elementas R VIII 527.

V literární vědě přídavné jméno s -inis, -ė poměrně často vyjadřuje také příslušnost k určitému proudu či směru, např.: dekadentinė lyrika LE 216 (srov. dekadentizmo lyrika), impresionistinis stilius LE 213, realistinis veikalas VD 45, romantinė poezija NLL 5, LE 74, socialistinė poezija R VIII 446, tarybinė literatūra R VIII 374.

Příslušnost může být spojena také s osobou či kolektivem, například tautinis epas LE 151.

86

5. Přídavná jména vyjadřující vlastnictví – „mající to, co je vyjádřeno základovým slovem“.

Např.: emocionální „mající emoce“ lyrika R VIII 344, ideová lyrika R VIII 344.

6. Přídavná jména vyjadřující podobnost věci označené řídícím slovem. V tomto případě se podobnost chápe nejen jako srovnávání dvou účastníků, ale také jako vlastnění určitého příznaku – „podobný, mající příznak toho, co je vyjádřeno základovým slovem“ (tím se význam velmi přibližuje významu vlastnictví). Nejvhodnější je spatřovat tento význam v interakci určitých žánrů.

Např.: epická „mající rysy eposu, podobná eposu“ balada R VIII 558, epická poezie NLL 32, LE 158, R VIII 335, fejetonová poema R VIII 450, filozofický aforismus NLL 129, filozofická alegorie VD 96, humoristický fejeton R VIII 450, lyrická próza LE 213, satirický fejeton R VIII 450.

7. Přídavná jména vyjadřující pojmenování věci označené řídícím slovem – „jsoucí tím, co je vyjádřeno základovým slovem“. Jde o poměrně specifický druh významu; tato přídavná jména v podstatě nesou význam celého složeného termínu.

Např.: dramatická tvorba VD 12 (= drama), lyrická tvorba R VIII 356 (= lyrika), poetická tvorba VD 12 (= poezie).

8. Mnohá přídavná jména mají specifický, nejasný význam. Vztah přídavného jména k řídícímu i základovému slovu je neurčitý a chápe se pouze jako určitá souvislost.

Např.: egocentrická elegie NLL 212, beletristická tvorba R VIII 460, hyperbolický paralelismus NLL 397, lyrická imprese LE 213, literární dopis NLL 7, hlavní postava R VIII 202, rétorický hyperbolismus R VIII 143, symbolické drama R VIII 400.

Ani ve slovnících (např. DŽ₃) není význam těchto přídavných jmen výslovně uveden; pouze se poukazuje na slovotvornou a významovou souvislost se základovým slovem, např.: lyrický – „související s lyrikou“, hlavní → základ, symbolický → symbol.

Specifické jsou také případy, kdy je řídící člen složeného termínu vyjádřen slovesným podstatným jménem, např.: analytický popis NLL 32, alegorické zobrazení VD 20, alegorický trak-

87

lavimas NLL 27, emocionální popis NLL 36, epické vyprávění R VIII 558, LE 158, lyrický prožitek R VIII 11. Základní člen těchto termínů lze chápat jako označení samotného děje i jeho výsledku. Protože je vnímán význam označení děje, je obtížné vymezit význam adjektiva s -inis, -ė. Lze říci, že adjektivum vyjadřuje určitý způsob děje či procesu, ale nelze jej vymezit ve vztahu k základovému slovu.

Samostatně je třeba zmínit adjektiva odvozená od adjektiv. Nemají konkrétní slovotvorné významy a svým významem se blíží základovým slovům (Kniūkšta P. 1976, 87). Mění se pouze jejich význam, ve srovnání s významem základového slova mírně modifikovaný a více terminologizovaný (adjektiva s -inis, -ė lze považovat za znak terminologičnosti). Např.: abstraktní tvorba VD 40, individuální poezie R VIII 27, muzikální skladba NLL 415, sentimentální poezie NLL 5.

Je třeba říci, že v textech V. Mykolaitise-Putinase bylo nalezeno poměrně málo dvouslovných literárněvědných termínů, jejichž závislý člen je vyjádřen genitivem (42). Méně než polovina těchto genitivů by mohla částečně konkurovat adjektivům na -inis, -ė. Např.: lidová poezie VD 9, mistrovské dílo lyriky R VIII 424, literární směr VD 8, propagandistické dílko VD 42, folklorní poezie R VIII 22, umění slova LE 26, R VIII 20. Používání těchto genitivů však není typické, jak ukazuje poměr adjektiv na -inis, -ė a genitivů v termínech: V. Mykolaitis-Putinas dává přednost adjektivům, někdy i v případech, kdy by se více hodil genitiv. Případy, kdy by se adjektivum na -inis, -ė a genitiv se stejným základovým slovem používaly synonymicky, nebyly nalezeny.

Z dnešního hlediska nejsou zkoumané literárněvědné termíny V. Mykolaitise-Putinase zastaralé, téměř všechny se používají i dnes (u některých je třeba změnit morfologickou podobu). V. Mykolaitis-Putinas pravděpodobně není ani jejich tvůrcem (mohl být překladatelem). Ne nadarmo se někdy říká, že v literární vědě téměř neexistují zastaralé, nahrazené teorie, a proto termíny nepřestávají fungovat (ESJL, 357; LES, 439).

88

Jak je vidět, největší část adjektiv s -inis, -ė ve zkoumaném materiálu je nelitevského původu a má poměrně složitou slovotvornou stavbu. To svědčí o tom, že tato část literárněvědné terminologie je většinou přejatá. Hledání základového slova u nelitevského adjektiva bývá často pouze formální záležitostí, protože mnohá adjektiva s -inis, -ė mohou být přejata přímo z jiných jazyků (přizpůsobena litevštině příponou), zvláště když se překládá víceslovný termín. Někdy tedy nezbývá než rozpoznat pouze vztahový kmen.

Doručeno 1999 10 01

Šaltiniai

LE – Mykolaitis-Putinas V. Literatūros etiudai. Kaunas, 1937.

NLL – Mykolaitis-Putinas V. Naujoji lietuvių literatūra. T. 1. Kaunas, 1936.

R VIII – Mykolaitis-Putinas V. Raštai. T. 8. Vilnius, 1962.

VD – Mykolaitis V. Vydūno dramaturgija. Kaunas, 1935.

Literatūra

1. DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Vilnius, 1997.

2. DŽ₃ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vilnius, 1993.

3. ESJL – Энциклопедический словарь юного литературоведа. Москва, 1987.

4. Gaivenis K. 1975 – Dvიოžodžiai sudėtiniai terminai dabartinėje lietuvių kalboje // Lietuvių kalbotyros klausimai. T. 16. Vilnius.

5. KPP – Kalbos praktikos patarimai. Sud. A. Pupkis. Vilnius, 1985.

6. LES – Литературный энциклопедический словарь. Москва, 1987.

7. LKG I – Lietuvių kalbos gramatika. T. 1. Vilnius, 1965.

8. Skardžius P. 1943 – Lietuvių kalbos žodžių daryba. Vilnius.

9. Urbutis V. 1978 – Žodžių darybos teorija. Vilnius.

10. Valeckienė A. 1957 – Dabartinės lietuvių kalbos įvardžiuotinių būdvardžių vartojimas // Literatūra ir kalba. T. 2. Vilnius.

89

TERMS HAVING COMPONENTS WITH THE SUFFIX -INIS, -Ė IN MYKOLAITIS-PUTINAS TEXTS ON LITERARY SCIENCE

Summary

This article is devoted to terms of literary science, a field of the Lithuanian language which has not been widely analysed from the linguistic point of view. Subordinate term components of adjectives with the suffix -inis, -ė have been discussed in this study. The research material has been collected from the literary texts by Mykolaitis-Putinas. The number of examples presented in the article amounts to 191 compound terms, of which one or two subordinate components are expressed by adjectives with the suffix -inis, -ė (175 of two-word and 16 of three-word terms).

Adjectives with the suffix -inis, -ė have been divided into adjectives of Lithuanian and non-Lithuanian word-building focusing on the issues of their word-building. Non-Lithuanian adjectives having a disintegrated (abbreviated) underlying stem have been analysed most deeply. The hypothesis that they are not formed in the Lithuanian language but are adopted ready-made from other languages (which causes various word formation difficulties) by adding only a Lithuanian suffix has been introduced in the present study.

The article analyses the problems of meaning of literary term components of adjectives with the suffix -inis, -ė; classification of types of meanings is presented herein as well.

90