Gita KAZLAUSKAITĖ

Vilniuská pedagogická univerzita

STRUKTURA A PŮVOD LITEVSKÝCH FONOLOGICKÝCH TERMÍNŮ

Článek pojednává o současných litevských fonologických termínech z hlediska jejich struktury a původu. Materiál k výzkumu byl shromážděn z prací A. Girdenise „Fonologie“ (1981) a „Teoretické základy fonologie“ (1995). Všechny probírané termíny lze rozdělit do dvou skupin: jednoslovné a víceslovné. Mezi jednoslovnými termíny rozlišujeme jednoduchá slova a deriváty; deriváty mohou být podle způsobu tvoření sufixální, koncovkové či prefixální odvozeniny nebo složeniny.

Projednávání mezinárodních termínů z hlediska slovotvorby přináší mnoho problémů, protože strukturu toho či onoho termínu nelze vždy vysvětlit synchronně a motivovaně. Termíny tohoto typu vstupují do litevštiny již hotové a nejsou výsledkem litevské slovotvorby. Z tohoto důvodu je jejich rozčlenění a vymezení afixů poněkud formální a podmíněné. Někdy lze hovořit pouze o morfematické, nikoli slovotvorné členitelnosti. Za skutečná odvozená slova se zde považují ty mezinárodní termíny, které mají v litevštině fungující základové slovo.

Při probírání mezinárodních termínů vyvstává také problém vázaných a vyčleňovaných kmenů. Vázaným neboli spojeným kmenem se ve slovotvorbě nazývá takový kmen, který „se liší od samostatného (volného) tím, že sám o sobě netvoří slovní (ani flektivní) kmen a vždy se pojí (jako primární kmen) se sufixem, prefixem nebo jiným kmenem. Vázaný kmen se opakuje alespoň ve dvou slovech: vyplývá z jejich flektivních kmenů, po odečtení nesouhlasících afixů a komponentů“¹. Vyčleňované kmeny se rozlišují ve slovech, v nichž „lze jakoby vyčlenit afix (na základě toho, že se segment formálně shoduje s jiným známým afixem a že význam zkoumaného slova dovoluje jeho srovnání s jinými slovy obsahujícími takový afix

¹ Urbutis V. Žodžių darybos teorija. V.: Mokslas, 1978. P. 121.

51

), ale zbytek není jinak znám jako kmen (ani samostatný, ani spojený s jinými slovotvornými afixy)“².

V litevské terminologii tvoří většinu litevských substantivních termínů odvozených slov sufixální deriváty³. Tato tendence je patrná i při tvoření fonologických termínů.

Nejproduktivnějšími sufixy slovesných odvozenin jsou sufixy slovesných abstrakt -imas (přízvukování, změkčování, znělostní asimilace, splynutí) a mezinárodní sufix -(i)acija (artikulace, aspirace, dominace, defonologizace, faryngalizace, fonologizace, glotalizace, implikace, intonace, komutace, korelace, labializace, monoftongizace, neutralizace, palatalizace, refonemizace, transfonologizace, velarizace). Ostatními sufixy je utvořena vždy jen jedna odvozenina, např.: -ymas (výpověď), -tis (výslovnost), -cija (redukce), -muo (slabika), -ata (aspiráta).

Nejproduktivnějším sufixem jmenných odvozenin je sufix jmenných abstrakt -umas (znělost, neznělost, tvrdost, měkkost, neznělost, neměkkost, neslabičnost, relevančnost, znělost, tautosylabičnost, slabičnost, explozivnost, jednofonémovost, syčivost). Odvozeniny s jinými sufixy nejsou časté, např.: -atika (fonematika), -oidas (diftongoid), -ikas (enklitika, proklitika).

Vedle skutečných slovotvorných sufixů je třeba rozlišovat zakončení, která neplní slovotvornou funkci. Termíny s těmito zakončeními mají obvykle vázané (1) nebo vyčleňované (2) kmeny, např.: -ija: 1) exkluze, prozodie, pozice, -cija: 1) distribuce; 2) extence, koalescence, korepce, -ema: 1) expreséma, fonéma, prozodéma; 2) cenéma, dialéma, syndéma, sociolema, -ata: 2) afrikáta, gemináta.

Koncovkové odvozeniny jsou ve fonologické terminologii velmi vzácné. S koncovkami -as a -is jsou utvořeny pouze 1–2 odvozeniny: -as (zvuk), -is (přízvuk, samohláska).

Pro prefixální odvozeniny jsou typičtější mezinárodní prefixy: meta- (metaalofon, metafonéma, metazvuk, metatonie, metavarianta), archi- (archifonéma, archipro

² Ten pat. P. 112.

³ Ke inys S. Priesaginė lietuviškų terminų daryba // Lietuvių kalbotyros klausimai. V: Mokslas, 1975. T. XVI. P. 7.

52

tima). Odvozeniny s litevskými předponami nejsou časté: prie- (souhláska, přízvuková intonace), ne- (ne samohláska, nesouhláska).

Za složené fonologické termíny je třeba považovat pusfonemė, dvibalsis, vienabalsis // vienbalsis.

V litevské fonologické terminologii se vyskytují také prvky mezinárodních termínů, které se nevyskytují jako samostatná slova, ale nejsou považovány ani za vlastní afixy. Častější jsou prepoziční mezinárodní prvky, často považované za části složených slov nebo prefiksoidy: bi- (bifonema), fono- (fonotaktika, fonostatistika, fonostilistika), hiper- (hiperfonema), kvazi- (kvazifonema, kvazihomonimas), morfo- (morfosilabema).

Podstatnou část fonologických termínů tvoří mezinárodní přejaté termíny: akūtas, apofonija, cirkumfleksas, diftongas, emfaze, finalė, formantė, glaidas, gravis, inicialė, medialė, mora, polifongas, sonantas, tonas.

Dvouslovné složené termíny se v terminologii obvykle dělí do tří skupin podle vztahu mezi hlavní a vedlejší složkou: 1) s přívlastkem shodným, 2) s přívlastkem neshodným, 3) s přívlastkem připojeným⁴. Pro potřeby fonologie se užívají pouze termíny první a druhé skupiny.

U termínů s přívlastkem shodným je přívlastek nejčastěji vyjádřen vztahovým nebo kvalitativním přídavným jménem. Vztahová přídavná jména jsou zpravidla litevská substantivní (1), adjektivní (2), participiální (3), adverbiální (4) nebo cizího původu (5) přídavná jména s příponou -inis: 1) zubní // patrová // labiální // přední artikulace, labiální // nosová // laterální afrikáta, dvojhlásková // labiální // nosová // přední // zadní samohláska, základní frekvence, splývavá dvojhláska, zvukový prvek, samohláskový // dvojhláskový // skupinový // souhláskový // polosamohláskový // složený foném, hrdelní // závěrový // jazykový // štěrbinový // souhláskový // faryngeální // slabičný // přechodný zvuk, samohlásková skupina, zvuková vlastnost, počáteční // souhlásková skupina, koncový // počáteční // vedlejší přízvuk atd.;

⁴ Gaivenis K. Dvižodžiai sudėtiniai terminai dabartinėje lietuvių kalboje // Lietuvių kalbotyros klausimai. V.: Mokslas, 1975. T. XVI. P. 61.

53

2) rázový akút;

3) táhlý cirkumflex, sečné // lomené // odsouvavé přízvukové intonace;

4) samovolná prozodie;

5) fonetická abeceda, faukalní afrikáta, fonologická // spektrální analýza, akcentologický archaismus, fonologický argument, alveolární // heterosylabická // retroflexní artikulace, béčková // křížková // difuzní // kompaktní samohláska, kontrastní // opoziční distribuce, korelační řada, fonologický // prozodický // suprasegmentální prvek, fonologický vývoj, periferní // funkční // historická fonetika, autosegmentální // autonomní // diachronní // dichotomická // generativní // klasická // metrická // prozodická fonologie, diftongický // difuzní // faryngální // kompaktní // laryngální // měkkopatrový // melodický // palatální // uvulární // velární zvuk atd.

Malá skupina termínů s přívlastkem shodným má přívlastek vyjádřen příponou -utinis (1) nebo složenými (2) přídavnými jmény:

1) horní // dolní samohláska, poslední slabika;

2) cirkumflex s pevným přízvukem, „dvouvíde“ foném, vícenásobně kmitavý zvuk, dvoufonémová skupina, jednomístná mediala, vícemístná // vícestranná // oboustranná opozice, víceslabičné // dvojslabičné // čtyřslabičné // trojslabičné slovo.

Shodné přívlastky dvouslovných termínů se vyjadřují také kvalitativními jednoduchými (1) nebo zájmennými (2) přídavnými jmény:

1) defektní distribuce, nestálý // potenciální // samostatný foném, komutabilní zvuk, stálý přízvuk, proporcionální opozice, fakultativní realizace atd.

2) neznělá afrikáta, neznělá // měkká artikulace, otevřená // vysoká // dlouhá // neprodloužená // jednoduchá // stálá // slabá // silná // krátká // zavřená // nízká samohláska, smíšený dvojhlásek, obecná fonetika, obecná fonologie, slabý foném, znělý // nevýrazný // tvrdý // výrazný // sonorní // nízký zvuk, volný přízvuk, prázdné políčko, fakultativní neutralizace, potenciální // virtuální pauza, minimální pár, slabá // silná pozice, vysoká // znělá // nevýrazná // neznělá // tvrdá // měkká // neznělá // nezměkčená // nezvučná // nespojitá // výrazná // jednoduchá // hlídací // znělá // plynulá // spojitá // explozivní // nízká // drs

54

ný souhláskový zvuk, drsná // jemná předrážka, otevřený // zavřený předěl, dlouhá slabika, volná varianta, univerzální příznakovost.

Častá shodná přívlastečná určení vyjádřená příčestími trpného (1) nebo činného (2) rodu:

1) frikativní // kmitavá artikulace, napjatá // proměnlivá // mručivá // nenapjatá // neměnná // nepřízvučná samohláska, doplňková distribuce, nerealizovaný foném, faryngalizovaný // napjatý // labializovaný // nenapjatý // velarizovaný zvuk, aspirovaná // faryngalizovaná // glotalizovaná // labializovaná // neaspirovaná // nemotivovaná // nefrikativní // palatalizovaná // frikativní // explozivní // kmitavá souhláska, přízvučná // nepřízvučná slabika atd.;

2) komutující zvuk, stoupavý // klesavý tón, stoupavá // klesavá předrážka.

Řídící slova termínů s typem řídícího přívlastku řídí přívlastek vyjádřený genitivem, proto se podrobnější klasifikace opírá o povahu genitivu. Přívlastek je tedy vyjádřen genitivem popisným (1) nebo přivlastňovacím (2):

1) dozvuk přízvuku, kombinace samohlásek // zvuků, distribuce fonému, řetězec sinharmonie, skupina zvuků // souhlásek, harmonie samohlásek, inventář fonémů, kombinace fonémů // zvuků // souhlásek, kvantita hlasu // souhlásky, kvalita fonému // slabiky, komplex zvuků, korelace aspirace // řad // měkkosti // znělosti // drsnosti, třída samohlásek // fonémů // zvuků // souhlásek // polosamohlásek // sonantů, matice fonémů, svazek korelací, pozice neutralizace, vnější předěl, signál hranice, systém samohlásek // přízvuku // souhlásek, stylistika zvuků, typ přízvuku, místo přízvuku, podnět k palatalizaci // výslovnosti;

2) přízvuk slabiky, reprezentant archifonému, alofon fonému, centrum slabiky, neznělost souhlásky, dvojfonemičnost zvuku, etalon fonému, funkce zvuku, intenzita výslovnosti, intonace slabiky, vlastnost zvuku, tvrdost souhlásky, měkkost souhlásky, norma fonému, základ slabiky, příznak alofonu // znělosti // zvuku // intonace // korelace // tónu, principy fonologie, hranice slabiky, znělost souhlásky, mezera v systému, síla hlasu // zvuku // výslovnosti, náhražka fonému, témbr souhlásky, délka výslovnosti, jednofonemičnost dvojhlásky.

55

Samostatně je třeba zmínit termíny s řízeným přívlastkem, jejichž určovaným slovem je slovesné podstatné jméno. Podle významu se rozlišují termíny vyjadřující objektové (1) a subjektové (2) vztahy:

1) akomodace samohlásek, asimilace samohlásek, aspirace souhlásky, stažení přízvuku, identifikace fonémů // identifikování, manifestace fonému, modulace zvuků, nazalizace samohlásky, nivelizace přízvukových rozdílů, určení fonémů, realizace fonému // přízvuku;

2) vývoj přízvuku, vtělení fonémů, kombinace fonémů, změna samohlásek // souhlásek, posun samohlásek dopředu, shluk souhlásek, nahromadění samohlásek // fonémů, posun samohlásek dozadu.

Složené tříslovné termíny se v litevské fonologické terminologii užívají ve třech typech: 1) k určovanému slovu a přívlastku (složenému termínu) je připojen další přívlastek, 2) přívlastek připojený k určovanému slovu je vyjádřen genitivní slovní skupinou (složeným termínem), 3) určované slovo má dva samostatné přívlastky, které se k němu vztahují.

První přívlastek u termínů prvního typu se obvykle vyjadřuje genitivem podstatného jména, druhý přívlastek přídavným jménem s příponou -inis, např.: regresivní asimilace samohlásek, rozšířené jádro slabiky, fonologické centrum slova, počáteční // vnitřní skupina souhlásek, centrální // periferní prvek slabiky, fonologický prvek slova, poziční // přirozená délka slabiky, artikulační // inherentní // spektrální vlastnosti zvuků, heterosylabická skupina zvuků, počáteční skupina souhlásek, synchronní změna zvuků, syntagmatická třída fonémů // souhlásek, tautosylabický // heterosylabický komplex zvuků, nefonemické hraniční signály, základní varianta fonému atd.

Hlavní člen genitivní slovní skupiny tvořící přívlastek u termínů druhého typu se vždy vyjadřuje genitivem podstatného jména; závislý člen může být genitivem přídavného jména s příponou -inis (1), podstatného jména (2), přídavného jména (3) nebo trpného příčestí (4), např.:

1) výška základního tónu, distribuce vokalických fonémů, přízvuk na předposlední slabice, kritérium zvukové podobnosti, třída suprasegmentálních prvků, stupeň artikulačních vlastností, manifestace fonologického přízvuku, periferie fonologického systému, fonologický prvek

56

realizace, nahromadění souhláskových fonémů, znak fonetické transkripce;

2) skupina na začátku slabiky // slova, změna místa přízvuku, mechanismus změny zvuků, složka větné intonace, metodika identifikace // určování fonémů, realizace skupiny fonémů, technika identifikace fonémů;

3) charakteristika individuálního hlasu, zvuk se stálou // klouzavou artikulací, systém volného přízvuku;

4) zvuk s proměnlivou artikulací, jazyk s pevným přízvukem, prodlužování přízvučných samohlásek, systém pevného přízvuku.

Prvním přívlastkem u tříslovných termínů třetího typu bývá obvykle přídavné jméno s příponou -inis, -ė, druhým přídavné jméno s příponou -inis, -ė (1), genitiv podstatného jména (2), nominativ příčestí (3) nebo přídavného jména (4), např.:

1) fonologický sluchový experiment, suprasegmentální fonologický prvek, přechodový nosový prvek, d positive?

2) zadní afrikáta jazyka, fonologická analýza jazyka, zadní artikulace jazyka, zvukový aspekt jazyka, nepřední // přední // zadní souhláska jazyka, fonetická realizace přízvukování // přízvuku, fonologický systém jazyka // nářečí, fonologická struktura intonace // slova atd.;

3) posunutá dopředu zadní artikulace, posunutá dopředu zadní samohláska, murmurová // „redukovaná“ vokalická fonéma, prenazalizovaná // velarizovaná konsonantická fonéma;

4) čistý složený diftong, dlouhá // krátká vokalická fonéma, tvrdá // měkká // jednoduchá konsonantická fonéma, dvojčlenná explozivní skupina, dvojčlenná explozivní sekvence, trojčlenná vnitřní sekvence.

Protože složené čtyřslovné termíny tvoří jen malou část všech fonologických termínů, není ani jejich vyjádření příliš rozmanité. Nejčastěji se vyskytuje konstrukce, v níž je k určovanému slovu připojena skupina dvou přívlastek a samostatný přívlastek: relativní výška základního tónu, implozivní část vnitřního spojení, slabičný murmurový

57

// ekvivalent redukovaného hlasu, fonologické kritérium syntagmatické identifikace, planimetrický model fonologického systému, fonetická // „vnější“ redukce fonologického prvku, segmentální // slabičná realizace redukovaného hlasu, latinské označení fonetického přepisu.

Z hlediska původu mohou být termíny domácí, tj. termíny vytvořené vlastními jazykovými prostředky, přejaté z jiných jazyků, takzvané mezinárodní termíny, a smíšené termíny – hybridy.

Většinu jednoslovných fonologických termínů tvoří mezinárodní termíny – 70,8%, např.: artikulace, aspirace, aspirata, bifoném, defonologizace, diftong, exkluze, expresema, emfáze, fonotaktika, gemináta, hyperfoném, intonace, komutace, labializace, metatonie, prozodém, refonemizace, sinharmonismus, sonant, tón, velarizace a další.

Ostatní jednoslovné fonologické termíny se dělí takto: domácí – 24,5%, např.: samohláska, znělost, neznělost, dvojhláska, zvuk, tvrdost, přízvukování, přízvuk, změkčování, měkkost, nezvučnost, neznělá souhláska, neměkkost, nepřízvučná souhláska, promluva, souhláska, přízvukový průběh, znělost, slabika, odznělení, splynutí, výslovnost, plynulost, explozivita, jednohláska // jednohláska; hybridní – 4,7%, např.: metazvuk, půlfoném, relevantnost, tautosylabičnost, jednofonémovost.

Tabulka 1. Jednoslovné fonologické termíny z hlediska původu.

Typ termínů | Počet (ks) | Procenta (%) 1. Mezinárodní termíny | 75 | 70,8 2. Domácí termíny | 26 | 24,5 3. Hybridní termíny | 5 | 4,7 Celkem | 106 | 100

Složené termíny se tvoří podle vzoru slovních spojení vlastního jazyka, jejich složky však mohou mít různý původ. Ve fonologii se nejčastěji užívají takové složené dvouslovné termíny, které se skládají ze dvou domácích složek – 32,6%, např.: dvojhláskový // koncový // retní // nosový // přední // zadní vokál, smíšený dvojhláskový zvuk, neznělost souhlásky

58

ostní, hrdelní // závěrová // velární // frikativní // souhláska, zvuková vlastnost, skupina hlásek, nepřízvukování na konci slova, nepřízvučnost, vysoká // sonorní // mdlá // neznělá // tvrdá // měkká // nesonorní // netvrdá // nebolestivá // nepřerušovaná // výrazná souhláska, stoupavá // klesavá // drsná // jemná přízvuková intonace, dlouhá // přízvučná slabika, víceslabičné // dvojslabičné // čtyřslabičné slovo. Nejméně časté jsou složené dvouslovné termíny, jejichž obě složky jsou mezinárodní – 4,6%, např.: alofon fonému, defektní // distribuce fonému, etalon fonému, potenciální foném, skupina fonémů, identifikace fonémů, třída fonémů // sonantů, kombinace fonémů, korelace aspirace, manifestace fonému, matice fonémů, individuální modifikace, norma fonému, pozice neutralizace, realizace fonému, segmentace textu, surogát fonému, substituční test. Ostatní typy dvouslovných termínů jsou zastoupeny přibližně stejně: litevská a mezinárodní složka – 22,3%, např.: frikativní // vibrační artikulace, komplementární distribuce, vokalický // diftongický // konsonantický // aproximantní foném, harmonie samohlásek, zvukový // zvukový komplex, korelace řad // měkkosti // drsnosti, třída samohlásek // hlásek // souhlásek // aproximant, tabulka distribucí, svazek korelací, příznak korelace alofonu // intonace // tónu, realizace přízvuku, shluk fonémů; hybridní a litevská složka – 21,4%, např.: fonetická abeceda, béčková // křížková // difuzní samohláska // faryngální // kompaktní // laryngální // palatální hláska, dynamický // fonologický // monotónní // hudební // tónový přízvuk, abruptivní // cerebrální // glotální // intervokalická // kakuminální // kompaktní // palatální // retroflexní souhláska, hyperdaktylické // ortotonické slovo; hybridní a mezinárodní složka – 19,1%, např.: fonologická // spektrální analýza, fonologický // paralingvistický // prozodický // segmentální // simultánní prvek, autonomní // diachronní // dichotomická // klasická // metrická // prozodická fonologie, asimilační // fakultativní // kontextová // strukturní neutralizace, fonologická opozice, akustický signál, fonologický // fonotaktický systém, implozivní sonant, fonetický // fonologický přepis, fakultativní // kompozitní // poziční varianta.

59

Tabulka 2. Dvouslovné fonologické termíny z hlediska původu.

Typ termínu

Počet (ks)

Procenta (%)

1. Dvě litevské složky

169

32,6

2. Litevská a mezinárodní složka

116

22,3

3. Hybridní a litevská složka

111

21,4

4. Hybridní a mezinárodní složka

99

19,1

5. Dvě mezinárodní složky

24

4,6

Celkem

519

100

Kombinace složek složených trojslovných termínů se z hlediska původu velmi liší. Tyto termíny mohou sestávat z litevských a mezinárodních složek – 30,1%, např.: zadní lingvální afrikáta, zadní lingvální artikulace, rozšířené jádro slabiky, zvuk s konstantní // klouzavou artikulací, vyslovovaný zvukový komplex, mechanismus změny hlásek, systém volného přízvuku; hybridní, mezinárodní a litevská složka – 25,6%, např.: regresivní asimilace samohlásek, fonetické centrum slova, centrální prvek slabiky, heterosylabický // tautosylabický zvukový komplex, syntagmatické vztahy fonémů, syntagmatické vlastnosti fonémů, fonologická struktura slova, znak fonetického přepisu; hybridní a litevské složky – 15,8%, např.: poziční délka slabiky, artikulační // inherentní // spektrální vlastnosti hlásek, heterosylabická skupina hlásek, synchronní změna hlásek, stupeň artikulační vlastnosti, relevantní fonologický příznak, předpoklad fonologického výzkumu, kvalitativní fonetický jev; tři litevské složky – 14,3%, např.: přední uzavřená zadní samohláska, pravý složený diftong, velární nosovka, přirozená délka slabiky, počáteční skupina souhlásek, nástupové skupiny, přízvuk na předposlední slabice, vedlejší sekundární // terciární přízvuk, nepřední // přední // zadní lingvální souhláska, vnější // mezislovní otevřené rozhraní; hybridní a mezinárodní složky – 13,5%, např.: fonologický auditivní experiment, klasická synchronní fonologie, paradigmatická // syntagmatická identifikace fonémů-

60

kace, syntagmatická třída fonémů, třída suprasegmentálních prvků, klasifikace fonologických prvků, syntagmatická klasifikace fonémů, metodika identifikace fonémů, periferie fonologického systému, realizace fonologického prvku, fonologická struktura intonace; tři mezinárodní komponenty – 0,7%, např.: komponent intonace fráze.

Tabulka 3. Tříslovné fonologické termíny z hlediska původu.

Typ termínu

Počet (ks)

Procenta (%)

1. Litevské a mezinárodní komponenty

40

30,1

2. Hybridní, mezinárodní a litevská komponenta

34

25,6

3. Hybridní a litevské komponenty

21

15,8

4. Tři litevské komponenty

19

14,3

5. Hybridní a mezinárodní komponenty

18

13,5

6. Tři mezinárodní komponenty

1

0,7

Celkem

133

100

Složené čtyřslovné termíny se ve fonologii používají v malém počtu. Termíny složené z litevských, hybridních a mezinárodních komponent tvoří 37,5%, např.: slabičný ekvivalent redukované samohlásky, základ klasifikace fonologických prvků, segmentální // slabičná realizace redukované samohlásky, latinské označení fonetické transkripce; litevské a hybridní komponenty – 25%, např.: relativní výška základního tónu, implozivní část vnitřního spojení, jednorázová explozivní část slabiky, simultánní tembrální rys souhlásek; hybridní a mezinárodní komponenty – 18,75%, např.: fonologické kritérium syntagmatické identifikace, planimetrický model fonologického systému, fonetická redukce fonologického prvku; litevské a mezinárodní komponenty – 18,75%, např.: slabičný ekvivalent murmurované samohlásky, foném s omezenou distribucí před samohláskou, jazyk s otevřenou strukturou slabik.

61

Tabulka 4. Čtyřslovné fonologické termíny z hlediska původu.

Typ termínu Počet (ks) Procenta (%) 1. Litevské, hybridní a mezinárodní složky 6 37,5 2. Litevské a hybridní složky 4 25 3. Hybridní a mezinárodní složky 3 18,75 4. Litevské a mezinárodní složky 3 18,75 Celkem 16 100

Větší část substantivních jednoslovných odvozených termínů užívaných v litevské fonologii tedy tvoří deriváty utvořené pomocí přípon. Deriváty vytvořené jinými slovotvornými postupy jsou poměrně málo zastoupené. Většinu víceslovných termínů tvoří dvouslovné termíny (s přívlastek shodným nebo neshodným). Z hlediska původu jsou ve skupině jednoslovných termínů nejpočetnější mezinárodní termíny, mezi dvouslovnými termíny ty, jejichž obě složky jsou litevské, a mezi trojslovnými termíny ty, které se skládají z litevských a mezinárodních složek. Tyto údaje samozřejmě nejsou absolutní (k tomu by byla zapotřebí analýza většího počtu fonologických prací z terminologického hlediska), lze však pozorovat určité tendence.

Obdrženo 29. 9. 1999

TERMÍNY LITEVSKÉ FONOLOGIE: STRUKTURA A PŮVOD

Shrnutí

Tato studie analyzuje moderní termíny litevské fonologie z hlediska struktury a původu. Všechny termíny se dělí podle struktury na dva typy: jednoslovné a víceslovné termíny. Jednoslovné termíny litevské fonologie se podle původu dělí na 1) litevské, tj. utvořené vlastními prostředky litevského jazyka, 2) přejaté z jiných jazyků, takzvané mezinárodní termíny, a 3) smíšené termíny – hybridy. Struktura víceslovných termínů je z hlediska původu různorodá.

62