SVARSTYMAI, SIŪLYMAI

CASTRUM, DECUMANUS, CARDO?

Lat. castrum, decumanus, cardo (gen. cardinis) – termíny římského urbanismu. Lze a je třeba je takto počešťovat?

Lat. castrum znamená především – často dem. castellum – „opevnění, opevněné místo, (menší) pevnost, fort [nejde o římské, nýbrž o francouzské slovo, pouze od lat. fortis ‚silný, pevný‘], hrad“ [z lat. adj. castellanus – přes pol. kasztelan – je kastelán správcem středověkého hradu a jeho okolí, v Litevském velkoknížectví pak vysokým úředníkem župy (vedle maršálka a vojvody), velitelem šlechty kaštelionas (již ve slovníku Konstantinase Sirvydase z roku 1642 kasztelan – legatus palatini, castellanus – kasztelonas; vyslovováno kaštelionas), zatímco velitel samotného hradu (později už jen jeho hospodářský správce) – pilininkas – je novotvar spisovného jazyka namísto slovanského horodničius (v Malé Litvě se užívalo živé litevské slovo pilionis (-ies ir -io), které však mělo i další významy – v postile J. Bretkūnase ‚občan‘, u K. Donelaitise ‚měšťan; dvořan‘, v různých písemnostech – a u S. Daukantase – ‚obyvatel a obránce hradu a jeho podhradí, tj. obránce hradu‘]).

Starší význam – mn. č. castra – je „vojenský tábor“: letní polní tažení – castra aestiva, zimní – castra hiberna, stálý – castra stativa (další významy castra jsou „kasárna“, „sídlo“, dokonce i „vojenská služba“).

Kde je tábor či hrad, tam brzy vznikne i osada, město (srov. také litevská místní jména Pilis, Pilaitė, Pilėnai, Piliūnai, Pilioniai, Pilionys, Piliuona; Senapilė, Naujapilis; Papilė, Papilys, Papiliai, Papilėnai; Piliakalnis, Piliakalniai, Pilkalnis, Piliakiemiai, Pilialaukis, Pilkapiai, Pilsūdai...). Typická kolonizační jména římských hradních měst jsou rozeseta po celé Římské říši; mnohá se v pozměněné podobě zachovala po staletí – Castrum Novum, Castrum Albium, Castrum Vergium (nepočešťují se – žádné Kastrumas neexistuje); Castra Hannibalis, Castra Posthumiana, Castra Cornelia (Corneliana), Castra Julia, Castra Caecilia; Castel Gandolfas (Kastelgandolfas) – papežská letní rezidence; Kastili-

88

ja, Alkazaras (arabizovaná podoba); Kastelis; Lankasteris, Mančesteris, Vinčesteris, Česterfildas,...

Toto lot. castrum nazvali badatelé urbanismu později castrum Romanum – „římským vojenským táborem, který byl základem mnoha dnešních západoevropských měst. <...>. Tábory obklopovala hradba se čtyřmi [=čtverými] branami. <...>“ LE III. Do litevštiny se překládá dvojím způsobem – římský tábor a římské město, ačkoli lat. castrum pro Římany nemělo význam „město“ – tím bylo urbs (dokonce Urbs – o Římě – princeps urbium, aeterna Roma, septemgemina Roma – sedmihlavý Řím), ostatně také starší význam slova urbs byl „horní část města, městská pevnost“ (a také civitas znamenalo nejen „občanství“, nejen „občané, obec; stát“, ale také „město“, zvláště „město Řím“). Nikdo nelitevštil kastrumas, tím spíše, že nejde jen o castrum, nýbrž o castrum Romanum. V „Slovníku antiky“ se u hesla castra (lat.) odkazuje na litevský ekvivalent – ↗ tábor (vojenský). „Římané budovali tábory s pravidelným uličním plánem, protože v případě nepřátelského útoku poskytovaly lepší možnosti přehledu a spojení. Ulice táborů byly rovnoběžné a protínaly se v pravých úhlech. Takové stálé tábory (castra stativa) se časem často měnily v města. Místo valů se objevovaly kamenné hradby, místo kožených stanů domy a ulice zůstávaly stejné, vedené ovšem také podle Hippodamových zásad“ AŽ 327. Co jsou to Hippodamovy zásady? „Podle Aristotela (Politica, 2. 5. 1), který nemusí být zcela přesný, Hippodamos „vymyslel“ rozdělení měst na čtvrti“ RMA 26. Zde je určitý rozpor – města vznikají z opevnění a táborů, ale uplatňuje se na ně… městský plán.

Ponechme však tento rozpor stranou a začněme u tábora. „Castrum Romanum mělo obdélníkový půdorys se dvěma nejdůležitějšími ulicemi – Cardo a Decumanus, v jejichž průsečíku se nacházelo tzv. náměstí Praetoria“ LE III. Při dalším pátrání bohužel znovu překvapí rozpory mezi odborníky: „široký decumanus, vedoucí ze severu na jih, a tři široké cardines – od východu na západ – vymezují dlouhé úzké bloky obytných domů neboli insuly, <...>“ RMA 30; dále však: „Decumanus obvykle vede od východu na západ, cardo od severu na jih“ RMA 35; „Pouze severně od hlavní

89

východo-západní ulice, decumanus maximus, vznikly větší bloky o rozměrech 70×110 m, <...>“ RMA 44 (všude jsem upravil já – J. K.). Decumanus tento směr potvrzuje, byť opačně, také autorita slovníku latinského jazyka J. Dvoreckis: decumanus < decimanus (limes) (Plinius Starší, Columella – oba v 1. století) – 5, „hranice od západu k východu“, zatímco cardo – 3, „dělící linie od severu k jihu“ (na rozdíl od limes decumanus – „linie vedená od východu k západu“; a obrácená tímto směrem) LRS.

Naštěstí pro naši věc nejsou směry decumanus a cardo rozhodující. Důležitá jsou slova a jejich významy. Decumanus a cardo jsou živá latinská slova: „Autoři, kteří popisovali římské plánování, obvykle při hovoru o městech používali některé zvláštní termíny římských zeměměřičů: zejména decumanus a cardo jako označení dvou „osových“ ulic“ RMA 35. Porta decumana – zadní brána – „u ubikací desáté kohorty [cohors decima]“ AŽ 478. Přední brány – pretoriánská brána (porta praetoria) – bývaly u pretoria, velitelova (vojevůdcova) pretoria (praetor < prae-itor – „ten, kdo kráčí vpředu“) – velitelství (a náměstí kolem něj). Napříč táborem vedly ulice – zadní příčná ulice (via decumana), dále vnitřní příčná ulice (via quintana) – mezi pátým manipulem (třetinou kohorty – dvěma centuriemi, tj. stovkami) a pátou turmou (oddílem 30–32 jezdců) a šestým manipulem a šestou turmou; blíže k pretoriu pak ulice velitelství (via principalis), která ústila do brány velitelství (porta principalis) – pravé a levé AŽ 478. Na plánu římského vojenského tábora v AŽ 478 se decumanus nachází na konci tábora, zatímco cardo zde vůbec není, ačkoli se v článku o městských blocích uvádějí „dvě hlavní ulice (cardo a decumanus)“ AŽ 326. Lze snadno usoudit, že cardo vedlo právě od porta praetoria k porta decumana [cardo 2. mask. „osa; pól; světová strana“, 3. mask. 2) „hranice, zeď, dělící linie“; 1. „(dveřní) závěs“ LoLieŽ]. RMA 43 zachycuje táborové město veteránů pretoriánů (elitních vojáků) v Aostě zcela jinak – decumanus vede středem tábora. Tento rozdíl však pro nás není rozhodující.

Protože tato římská urbanistika neměla pokračování, jsou tyto latinské termíny pouze historické a lze používat jejich původní podoby, tím spíše

90

že při počešťování vznikají neobratné tvary (kardas!). Důležitější je mít jejich české ekvivalenty (nikoli náhražky), které by bylo možné užívat jak jako termíny, tak jako vysvětlující označení. V různých významech a podle potřeby by castrum odpovídalo: (válečný) tábor; táborové město, vojenské městečko; hradní město. Podélná a příčná linie a ulice (dokonce podélka a příčná míra) by mohly odpovídat dvěma zbývajícím termínům (protože v užívání decumanus a cardo panuje zmatek, mohou odborníci rozhodnout, který ekvivalent patří ke kterému termínu).

Zkratky

AŽ – Antikos žodynas / vertimo ats. red. D. Staškevičienė. Vilnius, 1998.

LE – Lietuvių enciklopedija. Bostonas, 1954, T. 3.

LoLieŽ – Kuzavinis K. Lotynų-lietuvių kalbų žodynas. Vilnius, 1996.

LRS – Дворецкий И. X. Латинско-русский словарь. Москва, 1986.

RMA – Wheeler M. Římské umění a architektura / přel. O. Daukšienė, red. V. Gasiliūnas, konzult. D. Dilytė. Vilnius, 1999.

Ska Číslice označují svazky (římskými číslicemi) a strany.

Jonas KLIMAVIČIUS

Jonas KLIMAVIČIUS, Ústav litevského jazyka, Antakalnio g. 6, LT-2055, Vilnius

Přijato 25. 9. 2000

91