Alvydas UMBRASAS

Litevský jazykový institut

POSTAVENÍ PRÁVNÍ TERMINOLOGIE V LITVĚ V LETECH 1918–1940

Jak v Litevském velkoknížectví, které jako stát přestalo existovat na konci 18. století, tak na pozdějším území dnešní Litvy, o které se více než sto let dělily mocné sousední země, měla litevština v právním životě státu jen velmi malé místo. Ani slavný Litevský statut z roku 1588 (napsaný latinsky, kancelářskou slovanskou a polskou řečí), ani pozdější ruské soubory zákonů Ruského impéria, platné na většině území dnešní Litvy, nevytvořily podmínky pro vznik litevského právního jazyka a utváření litevské právní terminologie.

Po vyhlášení nezávislosti Litvy v roce 1918 se litevština poprvé začala používat při správě státu i v dalších oblastech veřejného života. Mladý stát samozřejmě ve snaze zachovat stabilitu společenských vztahů musel nevyhnutelně převzít většinu zákonů Ruského impéria. To bylo zakotveno v článku 24 Základních ustanovení Prozatímní ústavy Litvy, přijatých Státní radou 2. listopadu 1918 – dokud nebudou vydány nové zákony, zůstávají dočasně v platnosti dosavadní zákony před první světovou válkou (tím byly odmítnuty krátce platné právní akty válečné doby zavedené v období císařské okupace). Téhož roku se Státní rada začala zabývat také překladem ruských zákonů do litevštiny (Maksimaitis 2001: 46–48). Brzy nato (31. 7. 1920) Nejvyšší tribunál v článku 16 zákona o prozatímní organizaci litevských soudů a jejich činnosti stanovil, že soudní řízení musí probíhat ve státním jazyce, litevštině (LLTI: 47).

Začátky nebyly snadné. Jak píše právník a velký zastánce litevství Boleslovas Masiulis, litevských právníků byla pouhá hrstka a část z nich se ještě nevrátila z Ruska. Již v prvních letech nezávislosti se aktivně pustili do vytváření litevských právních termínů. Věnovalo se tomu především několik lidí, kteří dobře ovládali litevštinu. V roce 1919.

76

B. Masiulis a Konstantinas Jablonskis (syn Jona Jablonskise) na ministerstvu spravedlnosti, pověřeni ministrem Liudasem Noreikou, vytvářeli právní termíny pro různé oblasti. Později K. Jablonskis po poradě s B. Masiulisem přeložil Ruský trestní statut a Směnečný řád. Antanas Kriščiukaitis (Aišbė), předseda Nejvyššího tribunálu, se staral o termíny pro soudní řízení (tehdy se používal termín teisenos). Stručně řečeno, již v letech 1919–1920 byly stanoveny nejpotřebnější termíny trestního a občanského práva pro soudy (Masiulis 1954 6: 2).

Na počátku nezávislosti se začal připravovat také slovník právních termínů. Dochoval se poměrně velký (o něco větší než A4) rukopisný rusko-litevský „Návrh slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy“ o 120 stranách (obr. 1). Dosud nebyl nejen zkoumán, ale lze říci, že je vůbec neznámý; v literatuře je zmíněn snad jen jednou (Andriulis 1998: 12). Hektografovaná kopie tohoto slovníku (volné archy) je uložena v rukopisném oddělení Ústřední knihovny Litevské akademie věd ve fondu K. Jablonskise (F 256–551). Dvě stejné kopie má vnuk A. Kriščiukaitise Vytautas Vaidelys. Hektografovanou kopii (vázanou v pevné vazbě) má také právník Vytautas Andriulis¹. V. Vaidelys má ještě jednu verzi téhož slovníku – jde o originál napsaný jinou rukou (hektografované kopie byly nejspíše přepsány písařem).

V žádné z kopií slovníku není uveden autor ani rok přípravy (pouze na první straně kopie V. Andriulise je mezi termíny z nejasného důvodu zapsáno datum 1923 VI 13). Dobu vzniku slovníku lze odhadnout z dalších pramenů. Dne 3. listopadu 1919 bylo v novinách „Lietuva“, v rubrice „Zprávy vlády“, oznámeno, že II. odbor ministerstva spravedlnosti připravuje k tisku „slovník právních termínů a slov, které nejvíce potřebují soudci, vyšetřovatelé, notáři atd.“ (DJTŽ: 2). Jak bylo uvedeno, informaci poskytli ředitel II. odboru Al. Milčinskis a vedoucí kanceláře K. Jablonskis. Osoby, jimž byl slovník určen, byly požádány, aby do tří týdnů zaslaly seznamy termínů, které používají, a termínů v ruštině, které

¹ Děkuji V. Andriulisovi a V. Vaidelysovi za poskytnuté informace a za možnost použít slovník.

77

Obr. 1. První strana projektu rukopisného slovníčku právních termínů

78

by bylo třeba přeložit (s navrhovanými překlady). V. Vaidelys má dopisy ministerstva spravedlnosti (podepsané ministrem spravedlnosti Vincem Karoblisem a dalšími), z nichž vyplývá, že již 1. 9. 1920 byly slavnému lingvistovi J. Jablonskému zaslány dva archy zmíněného slovníku (další archy byly zaslány po dvou 21. září a 1. října téhož roku). J. Jablonski byl požádán, aby se se slovníkem co nejrychleji seznámil a předložil připomínky k překladům stávajících termínů a návrhy, čím slovník doplnit a jak přeložit nepřeložené termíny. Po nějaké době se plánovalo svolat poradu právníků a lingvistů, aby byly právní termíny definitivně stanoveny. J. Jablonskému byla nejspíše zaslána stejná kopie, z jakých se některé dochovaly. Bohužel se nepodařilo zjistit, zda předložil nějaké návrhy.

Není známo, jak se o tomto slovníku jednalo (nejspíše účastníci jednání obdrželi stejné kopie), avšak v jedné z kopií V. Vaidelyse je množství poznámek – různé návrhy termínů, u nichž je uveden také autor. Lze zde najít příjmení nebo jejich zkratky Ciplijauskase, Leona, Linarta, Mačise, Sąmajauskase², Šaulise a dalších (např.: Braz., Bugail., Stark., Šalk.).

Kdo je autorem tohoto slovníku, nelze říci zcela přesně, nejspíše je jím však K. Jablonskis (alespoň jeden z autorů). Ve zmíněném fondu rukopisů K. Jablonského se nachází koncept tohoto slovníku (F 256–550) a také řada listů různých velikostí hustě popsaných drobným písmem (F 256–546, 547, 552), z nichž je patrný proces tvorby slovníku. Protože se práce vykonávala na ministerstvu spravedlnosti, K. Jablonskis měl zřejmě i pomocníky. Je velmi pravděpodobné, že se radil (nebo dokonce spolupracoval) s A. Kriščiukaitisem. Není známo jak, ale dochovaný originál se ocitl u něj (rukopis je zřejmě K. Jablonského; nyní ho, jak již bylo zmíněno, má V. Vaidelys). A. Kriščiukaitis se jako předseda Nejvyššího tribunálu pochopitelně zajímal především o termíny potřebné pro soudy. Prameny uvádějí, že A. Kriščiukaitis aktivně pracoval na tvorbě právní terminologie. Podle Liudase Šmulkštise „sestavil celou terminologii litevského jazyka pro oblast soudnictví a ukázal, jak lze právní myšlenky vyjadřovat jednoduše a jasně“ (Šmulkštys 1958: 153).

² Podepisoval se takto, avšak v „Lietuvių enciklopedija“ je uvedeno Samajauskas (XXVI, South Boston, 1961, 379.)

79

Zmíněný projekt slovníku právních termínů je jediným dílem tohoto druhu z období tehdejší nezávislosti, o němž se dnes ví. Není známo, zda se dále zdokonaloval ani zda byl přístupný tehdejším právníkům. Je možné, že se šířil v hektografované podobě. Vzhledem k tomu, že slovník vznikal v prvních letech svobody Litevské republiky (1919–1920), kdy nebyly k dispozici vhodné litevské prameny, je jeho rozsah poměrně pozoruhodný. Podle přibližných výpočtů obsahuje slovník téměř 3000 terminologických hesel, v nichž je uvedeno asi 4000 ruských víceslovných i jednoslovných termínů nebo jiných slov. Do litevštiny z nich nebylo přeloženo jen něco přes 200. Překládat ruské termíny nebylo snadné, a proto se nejčastěji uvádí několik litevských ekvivalentů. Celkový počet litevských ekvivalentů uvedených ve slovníku je přibližně 5500. Jak vyplývá z názvu, slovník neobsahuje pouze právní termíny. Přibližně pětinu termínů tohoto slovníku nelze považovat za právní termíny, případně vůbec za termíny. Přesto mohl mít slovník na právní jazyk značný vliv; bohužel jeho další osud není znám. Je možné, že z neznámých důvodů nebyl dále redigován a upadl v zapomnění. Obsah slovníku si nepochybně zaslouží samostatný výzkum.

Na tvorbu a ustálení právních termínů měla vliv také Terminologická komise, zřízená při ministerstvu školství nařízením kabinetu ministrů ze dne 29. března 1921. Tímto nařízením se zároveň stanovilo, že zainteresované státní instituce mají vytvářet pomocné komise pro různé obory, včetně práva, které by shromažďovaly termíny (TKSĮ: 4). Zatím se nepodařilo zjistit, zda taková komise pro právní terminologii vznikla.

Jak ukazují zápisy Terminologické komise, již 6. října 1921 byl tehdejší předseda komise A. Smetona pověřen, aby sestavil „komisičku pro právní termíny“ (obvykle měla tři členy), která by připravila termíny pro tuto oblast. Konkrétní údaje o složení a činnosti této komisičky se nepodařilo nalézt, avšak již na schůzi 11. listopadu téhož roku byl projednáván krátký seznam právních termínů s příklady použití, jehož autorem byl A. Kriščiukaitis (schůze se zúčastnil a mohl být také členem zmíněné komisičky). O něco více právních termínů bylo projednáno na schůzi 1. prosince. Všechny termíny byly zveřejněny v „Lietuva“ (TTP: 2) k veřejné kritice.

Jak vyplývá ze zápisů, bylo obdrženo několik ohlasů (Bendo

80

rio a Bulotos). Zřejmě i samotná komise některé věci znovu promyslela, protože poměrně chaotický seznam byl poněkud přepracován, příklady užití byly přesunuty do samostatného oddílu a termíny upraveny. Objevily se do té doby v seznamu chybějící litevské ekvivalenty atsakovas (atsakytojas) – ответчик, ieškovas – истец (гражданский). Byl vypuštěn tretininkas ve významu „třetí osoba v řízení“. Upustilo se od původně přijatých termínů kliaudis (улика), įkliaudinti (уличать, уличить) a navrhovalo se užívat įkaltis, įkaltinti aj. Konečná opravená verze seznamu právních termínů byla schválena na zasedání Terminologické komise dne 9. března 1922 a usnesením komise zveřejněna v časopisech „Lietuva“ a „Švietimo darbas“ (TT₁: 3; TTR₁: 77–81). V roce 1922 otiskl tentýž seznam termínů v prvním čísle také odborný časopis „Teisė“, který začal vydávat Svaz litevských právníků (TT₂: 53–56). Takové rozšíření nemohlo uniknout pozornosti právníků ani celé společnosti. Pomohlo upevnit důležité termíny, jako jsou byla, teismo byla – судебное дело, kaltinimas – обвинение, kaltintojas – обвинитель, kaltinamasis – обвиняемый, teisiamasis – подсудимый, pareiškimas – заявление aj. Zároveň byla navržena řada variant termínů: baudžiamoji (kriminalinė, kriminalė) byla – уголовное дело; civilinė (civilė) byla – гражданское дело; ieškinys (ieškas), skundas – иск (гражданский и уголовный), жалоба; atsakovas (atsakytojas), skundžiamasis, apskųstasis – ответчик; liudytojo (liudininko) rodymas, parodymas, liudijimas (liudymas) – свидетельское показание aj. Jak ukazuje dnešní terminologie, postupem času byla vybrána nejvhodnější varianta. Protože v té době bylo aktuální překládat z ruštiny nejen jednotlivé termíny, ale i celé konstrukce, bylo uvedeno také mnoho příkladů užití termínů. Některé položky tohoto seznamu bychom navíc podle dnešního pojetí terminologie považovali za určitá terminologická spojení, nikoli za termíny. Celkem bylo uvedeno 22 příkladů a 46 termínů (podle číslování). Po započtení všech variant bylo litevských termínů ve skutečnosti podstatně více.

K upevnění uvedených termínů přispěla také brožura „Įvardai, arba terminai, priimti Terminologijos komisijos“ [„Pojmenování neboli termíny přijaté Terminologickou komisí“], kterou o pár let později sestavil tajemník Terminologické komise Antanas Vireliūnas. Zde byly mezi termíny z jiných oblastí, seřazeny abecedně a doplněny o několik desítek odkazů, znovu zveřejněny tytéž „Terminai teisės reikalams“ (TTR₂: 13–23). Ačkoli kvůli chybám J. Jablonskis

81

šį leidinuką supeikė ir net nerekomendavo skaityti (Rygiškių Jonas 1925: 347–348), jis skaitytojų neliko nepastebėtas.

O aktuálnosti a důležitosti těchto termínů svědčí také to, že o několik let později byl seznam právních termínů přepracovaný A. Vireliūnasem s několika změnami otištěn v tehdy mezi právníky oblíbeném „Teisininkų kalendorius“ (TTR₃: 272–277), který vydával Svaz litevských právníků (předseda A. Kriščiukaitis). Snad z podnětu svazu nebo sestavovatele Zigmo Toliūšise byly opraveny některé chyby, pozměněno několik termínů a upuštěno od některých variant. Zřejmě roky, které uplynuly od prvního zveřejnění, již pozměnily úzus, takže už nebylo třeba užívat atsakytojo, skundžiamojo, apskųstojo vedle atsakovo; liudininko vedle liudytojo. Byly rozlišeny dosud jako synonyma uváděné ieškas, ieškinys (учк) od skundas (жалоба), ieškovas (истец) od skundikas (жалобщик) aj.

Tento seznam termínů přijatých Terminologickou komisí, zveřejněný nejméně pětkrát, měl tedy nepochybně značný význam pro tvorbu a stabilitu právní terminologie tehdejší (i dnešní).

Je třeba zmínit, že některé právní termíny byly také v dalších seznamech termínů zveřejněných Terminologickou komisí. Lze je nalézt v oddílech výše zmíněné brožury A. Vireliūnase „Terminai akcizo reikalams“ (s. 5–13), „Terminai politiškosios ekonomijos reikalams“ (s. 139–144). Terminologická komise, která působila do roku 1926, se již dalšími právními termíny zvlášť nezabývala. Po rozpuštění komise byla terminologická práce svěřena univerzitě, tam však zcela ustala.

Po zániku Terminologické komise se po určitou dobu nikdo nezabýval právními ani jinými termíny na celostátní úrovni. Ačkoli se hovořilo o příčinách rozpadu komise (především o vnitřních neshodách a odlišných názorech na politevšťování termínů) a objevila se myšlenka obnovit terminologickou práci a vrátit ji na ministerstvo školství (Laurinaitis 1928: 4–5, Laurinaitis 1930: 27–31), společnost ani vedení školství na tato volání nereagovaly. Teprve v roce 1935³ byla založena Litevská

³ Do tohoto roku neexistovala komise, která by upravovala termíny různých oborů, zatímco zvláštní Komise pro právní terminologii působila v kanceláři Státní rady již přibližně v letech 1930–1933. Informací o ní je velmi málo; viz dále v článku.

82

jazyková společnost měla Terminologickou sekci, avšak protože v ní pracovalo pouze pět lidí a bylo navíc stanoveno, že se budou projednávat jen ty termíny, které budou nejprve potřebné pro samotnou společnost (LKDK 1936: 164), nebyla její činnost příliš rozsáhlá ani rozmanitá. Jak vyplývá z knihy protokolů veřejných schůzí společnosti uložené v rukopisném oddělení Centrální knihovny Litevské akademie věd (F 63–3), dne 13. 5. 1935 byl členu společnosti B. Masiulisovi zadán úkol vypracovat návrh právních termínů, avšak nejsou o něm žádné informace. Nezmiňuje se o něm ani sám B. Masiulis (Masiulis 1954). Protože se nepodařilo nalézt ani protokoly Terminologické sekce, ani jiné dokumenty (zřejmě se nedochovaly), a víme, že tato sekce rozhodla zveřejňovat přijaté termíny v tisku, který by byl nejdostupnější zainteresovaným osobám (LKDK 1935: 95), avšak žádné zveřejněny nebyly, lze předpokládat, že se sekce právními termíny vůbec nezabývala. Zřejmě chyběla soukromá iniciativa, neboť ještě v roce 1939 Petras Jonikas vyzýval právníky, aby sami pečovali o jazykovou kulturu, sporné právní termíny konzultovali s jazykovědnými odborníky a obraceli se s žádostí o pomoc na Terminologickou sekci LKD (Jonikas 1939: 99–100). A po článku Jona Mičiulise v časopise „Teisė“ (Mičiulis 1937: 326–328), v němž se rovněž očekávala pomoc Terminologické sekce, připojila redakce časopisu doslov (s. 328–329), v němž souhlasila s vyslovenými názory a vyzvala čtenáře, aby sami předložili potřebné materiály. Píše se zde, že Pranas Skardžius a Antanas Salys souhlasili, že právníkům pomohou, pokud jim předloží návrhy termínů s vysvětleními a překlady do jiných jazyků. Termíny stanovené Litevskou jazykovou společností spolu s vysvětleními měly být zveřejněny v časopise „Teisė“.

Bohužel se zdá, že tato výzva zůstala bez odezvy, přestože se v tisku objevily souhlasné reakce (Stravinskas 1937: 4) a o něco později také náznaky, že se této práce hodlají ujmout někteří členové Svazu právníků a že se při redakci „Teisė“ vytváří tým jazykovědců (Stravinskas 1938: 98). Zároveň se navrhovalo, že by bylo účelnější svěřit úpravu právní terminologie některému státnímu orgánu, který by ustavil kompetentní komisi k revizi užívaných termínů a tvorbě nových. Termíny zveřejněné takovou komisí by byly oficiální a závazné pro všechny, a proto by se v praxi snáze prosadily (viz tamtéž).

Na konci třicátých let bylo stále naléhavější řešit problémy právní terminologie také proto, že v té době se vydá-

83

Vydávána byla „Lietuviškoji enciklopedija“. Pokud by se potřebná terminologie upravovala a vytvářela pozdě, mohly v encyklopedii zůstat nepojmenovány důležité právní pojmy a mohla se v ní ustálit nevhodná právní terminologie.

Ani po dvou desetiletích nezávislosti nebyla právní terminologie dosud oficiálně kodifikována. Jak v zákonech, tak v teoretických a praktických právních textech panovala značná nejednotnost. To narušovalo nejen legislativní, ale i právní praxi. Ačkoli starší generace právníků, která prošla ruskými, německými a jinými právnickými školami, jež výrazně ovlivnily jejich jazyk, již postupně uvolňovala místo právníkům s litevským vzděláním a jazyk právníků značně pokročil, pociťoval se velký nedostatek slovníku právních termínů.

Za těchto okolností se věnovala větší pozornost terminologii dané oblasti. Za účelem posouzení již užívaných právních termínů a jejich doplnění o nové byla při Státní radě zřízena Terminologická komise, která zahájila činnost 13. února 1939. Předsedal jí předseda Státní rady B. Masiulis; za členy byli přizváni člen Státní rady K. Jablonskis, spolupracovník této rady A. Salys a referent rady P. Stravinskas. V případě potřeby byli na zasedání zváni i další spolupracovníci rady a členové komisí připravujících zákony.

Jak píše B. Masiulis, ve Státní radě se od jejího založení (1928) dbalo na jazykové otázky. Prezident Antanas Smetona stanovil, že v radě musí být alespoň jeden člověk, který dobře ovládá litevštinu. Usilovalo se o to, aby návrhy zákonů a další písemnosti byly napsány ukázkovým, správným jazykem. Proto byl již ve druhém roce po založení rady přizván ke spolupráci lingvista A. Salys. S přestávkami pracoval několik let. Poté, co odešel, pomáhal po určitou dobu lituanista Juozas Bukota. Kromě toho ve Státní radě působila téměř po celou dobu redakční komise, která redigovala návrhy zákonů a jejími stálými členy byli B. Masiulis, Juozas Papečkys a Zigmas Starkus. Někdy se zapojoval i předseda Stasys Šilingas (Masiulis 1954 6: 2–3, Masiulis 1958: 14). Z textů B. Masiulise vyplývá, že již na počátku existence Státní rady v ní působila Terminologická komise, jejímž členem byl

84

on sám a A. Kriščiukaitis spolu s A. Salysem. Když A. Kriščiukaitis v říjnu 1933 náhle zemřel, komise přestala fungovat. Tvorba termínů však neustala – pokračovala v ní redakční komise rady za pomoci A. Salyse a komise připravující návrhy zákonů (tamtéž a Masiulis 1965: 60).

Terminologická⁴ komise učinila důležitý krok směrem k normalizaci právní terminologie. Bylo naplánováno, že termíny budou projednávány třikrát. Projednané a opravené termíny měly být předány Lituanistickému institutu ke konečnému posouzení. Poté se přijaté termíny měly stát závaznými. O těchto plánech a činnosti, kterou komise zahájila, informoval veřejnost v časopise „Teisė“ P. Stravinskas (Stravinskas 1939: 384–385). Zároveň začal v časopise zveřejňovat pro pozornost zájemců termíny přijaté během prvních měsíců práce komise po jednom či dvou projednáních. Již 12. června totiž komise uspořádala 25 zasedání a projednala 307 termínů. Ve čtyřech číslech časopisu „Teisė“ (1939: č. 48, s. 385–387, č. 49, s. 475–480; 1940: č. 50, s. 73–74, č. 51, s. 184–185) bylo uvedeno 211 očíslovaných termínů s překlady do němčiny a ruštiny (několik termínů bylo přeloženo pouze do jednoho jazyka). Protože jedno číslo někdy označovalo několik termínů, ve skutečnosti jich bylo o něco více. Práci přerušili okupanti, kteří zaplavili Litvu, a ještě bylo co zveřejňovat. P. Stravinskas uvádí, že komise přijala celkem asi 500 termínů (Stravinskas 1958: 16). Tento počet ukazuje, že komise pracovala intenzivně pouze v prvních měsících. Později se možná nespěchalo a čekalo se na ohlas veřejnosti na termíny zveřejňované v poměrně malých počtech.

Protože v celém období nezávislosti nebyla prakticky vůbec normalizována terminologie občanského práva, pociťoval se nedostatek termínů v této oblasti, a Terminologická komise proto projednávala téměř výhradně termíny občanského práva. Přispěly k tomu i okolnosti – právě tehdy se připravoval občanský zákoník. Jeho tvůrce v komisi zastupoval pracovník redakční komise kodexu, který předkládal potřebné k projedná-

⁴ Jak vyplývá z použitých pramenů, první projednávaná komise Státní rady byla terminologijos, zatímco druhá byla z nějakého důvodu terminologinė. To není zcela jisté, protože její název mohli zkreslit lidé, kteří o práci komise psali.

85

ti medžiagą (Stravinskas 1958: 16). Tuo metu Valstybės Taryba rengė ir santuokos įstatymą. Jo terminijai komisija skyrė daug dėmesio. Maždaug pusę spėtų paskelbti terminų sudaro giminystės ir kiti su santuoka susiję terminai⁵. Be tradicinių dažniausių giminystės terminų (tėvas, motina, sūnus, duktė, anyta, uošvis ir kt.), pateikta daug priešdėlių vedinių, reiškiančių giminystės tikrumą ar kartų santykius, pvz.: įvaikis – Wahlkind (adaptiert), usynovlionnyj⁶; įtėviai – Wahleltern (Adaptiveltern), usynoviteli (priemnyje roditeli); provaikaičiai – die Urenkel, pravnuki; proprovaikaičiai – die Urenkel, prapravnuki; provaikaičiai – Grossneffen und -nichten, dvojurodnyje vnuki i vnjučki; potetė – tetka dvojurodnaja, papuseserė – Kusine der Kusine, weitläufige Kusine, sestra trojurodnaja; povaikiai – Stiefkinder, pasynki i padčery ir kt. Apskritai nemažai šiame projekte paskelbtų terminų tapo įprasti, dalis jų vėliau pasikeitus santvarkai neteko aktualumo. Būta ir neįprastų įdomių terminų: reik inys⁷ – Anspruch; atieškas – Rückgriff, regres; spręsumas – Urteilsfähigkeit, raszudok, raszuditel’nost’; patarytinis, -ė – der Bereitbedürftige; teisinis sandaras – Rechtsgeschäft, juridicăsaja sdelka. Lyginant su jau sovietiniais laikais (1954 m.) pasirodžiusiu Alfonso Žiurlio sudarytu pirmuoju spausdintu teisės terminų žodynu (TŽ), kai kurie terminai buvo pakeisti: pereigyba – Amt, dolžnost’ (pareigybė TŽ); pareigonis – Beamter, dolžnostnoje lico (pareigūnas TŽ); tikrinis asmuo – natürliche Person, fizičeskoje lico (fizinis asmuo TŽ); teisinis asmuo – juristische Person, juridīčeskoje lico (juridinis asmuo TŽ).

V návrhu byly navrženy také deriváty s koncovkami, které jsou oblíbené i v současné terminologii: námitka – Einwendung (prieštaravimas TŽ); poručenství – Vormundschaft, opeka; opatrovnictví – Pflegschaft, popečitelstvo (rūpyba TŽ); pohotovost – Bereitschaft; nutná obrana – Notwehr, neobchodimaja oborona (būtinoji gintis TŽ); krajní nouze – Notstand, krajniaja neobchodimost’ (būtinasis reikalingumas TŽ). Z dnešního pohledu lze tento způsob tvoření termínů považovat za pokrokový.

⁵ Zde má patrně největší zásluhu A. Šalys, neboť právě před několika lety publikoval obsáhlý článek o otázce těchto termínů (viz Salys 1937).

⁶ Ruská slova přepsaná latinkou jsou zde uvedena tak, jak stojí v originále.

⁷ Vėliau jį kritikavo pats P. Stravinskas (Stravinskas 1954: 3).

86

V projednávaném seznamu byly také aktuální, dlouho diskutované termíny teisinas, -a – rechtsfähig, pravosposobnyj (teisnus TŽ); veik­s­nus, -i – geschäftsfähig, dejesposobnyj a jejich abstraktní podstatná jména s příponou -umas. Dlouho konkurující teisinus, -i⁸ byl odmítnut již kolem roku 1933 první Terminologickou komisí Státní rady (Masiulis 1957: 36).

Protože se nepodařilo najít publikované termíny přijaté Terminologickou komisí. Nebyly nalezeny ani protokoly, písemnosti apod. dokládající činnost komise, neboť v Litevském ústředním státním archivu se vůbec nenachází fond dokumentů Státní rady⁹. Při absenci oficiálních pramenů se vycházelo z údajů dobového tisku.

Veškerá popsaná organizovaná činnost při normování právní terminologie měla nepochybně zásadní význam pro rozvoj právní jazykové kultury té doby. Několik set projednaných termínů však představovalo jen poměrně malou část termínů užívaných v právní teorii a praxi. Skutečný soubor tehdejší právní terminologie odráží právnická literatura. Tu tvoří přibližně pět a půl tisíce právních předpisů zveřejněných v „Úředním věstníku“, dále překlady ruských zákoníků (občanského a trestního), které zůstaly v platnosti, a rozhodnutí ve věcech Nejvyššího tribunálu vydávaná pravidelně.

Důležitou úlohu měl také univerzitní Právnický fakultní odbor. Právě zde byla budoucím právníkům vštěpována litevská terminologie, k čemuž byly zapotřebí litevské učební pomůcky. Fakulta jich vydala značné množství, překladových i původních. Protože na univerzitě působili nejvýznamnější právní vědci té doby, vzniklo zde mnoho právnických studií. Právnický fakultní odbor měl samostatná vydavatelská práva a publikace vydával sám. Od roku 1924 začala vycházet edice „Práce Právnického fakultního odboru“ (vyšlo 42 knih od různých autorů), od roku 1931 „Knihovna právních věd“ (edice obsahovala 26 svazků právních studií), od roku 1936 „Právní

⁸ Plačiau apie teisinus, -i ir teisinas, -a santykį žr. Skardžius 1958: 14–15.

⁹ B. Masiulis píše, že 27. července 1940 vtrhla do sídla Státní rady „jakási furie“ vyslaná Povilasem Pakarklisem. Rychle zapečetila pracovny, a zaměstnancům dokonce nedovolila vzít si své věci. Ukázalo se, že 26. července J. Paleckis a M. Gedvilas podepsali „Zákon o rozpuštění Státní rady“, který pověřil P. Pakarklise jmenováním komise k převzetí majetku Státní rady. Poté služební spisy zaměstnanců rady, pracovní dokumentace i archiv kamsi zmizely (Masiulis 1958: 14).

87

a ekonomická studia“. Za zmínku stojí také konspekty přednášek vyučujících Právnické fakulty, vydané z iniciativy univerzitních studentů. Vycházely i monografie z oblasti práva. Významný vliv na utváření právního jazyka měly také veřejnosti nejdostupnější časopisy zaměřené na právo (zejména „Teisė“). Nejenže nejrychleji šířily terminologii, ale také vytvářely prostor k diskusi o této otázce¹⁰.

Právě z periodik lze poznat aktuální otázky právní terminologie daného období. Bylo zřejmé, že dokonalá právní terminologie nemůže vzniknout náhle. Rozvinutou terminologii mohou mít pouze země s dlouhou právní tradicí. Velmi důležité je zohledňovat také stále složitější právní vztahy, rozvoj právní vědy a vznik nových pojmů. Právě úroveň právní vědy do značné míry určuje právní terminologii. Nejprve musí věda právní pojmy vysvětlit a analyzovat a teprve poté lze hovořit o konkrétním uplatnění terminologie v praxi. Jelikož se v Litvě právní věda dlouho nerozvíjela v litevštině, mnohé pojmy, třebaže byly přítomny ve vědomí, neměly litevské pojmenování (Stravinskas 1938: 94–95).

Chybějící termíny nebyly jediným problémem. Existovala také mnohoznačnost a synonymie. Ta působila zvláště mnoho potíží. Každý překladatel ruských aktů se mohl stát tvůrcem termínů, protože ustálená terminologie neexistovala. Někteří ignorovali termíny, které se jim nelíbily, a vytvářeli vlastní varianty. Tuto kaši samozřejmě vařili právníci sami, bez pomoci jazykovědců. Někdy se zacházelo až do krajností. V tisku se objevily návrhy nahradit i více či méně vžité termíny, například statut a kodex výrazem „kniha zákonů“, civilní výrazem „majetkový“ (majetkové právo), kriminální či trestní výrazem „trestní“ (trestní nauka, trestní spis), apelaci výrazem „odvolání“, kasaci výrazem „přezkum“ a tribunál výrazem „soud“ (Šamajauskas 1934: 26–35). Některé z těchto návrhů lze ospravedlnit. Mohly být přijaty a dnes by šlo o běžné výrazy. Objevily se i názory, že dokonce termín stát je třeba nahradit výrazem panství, občana – výrazem „poddanský obyvatel“ a státní právo nazývat panským právem (tamtéž). Takové návrhy se nesetkaly se souhlasem a některým zřejmě připadaly i úsměvné.

¹⁰ Išsamiau apie to laikotarpio teisės leidinius žr. Andriulis 1998: 6–27.

88

Právníci dostávali od jazykovědců i závažnější návrhy. V rubrice „Klausimų kraitelė“ časopisu „Gimtoji kalba“ se opravovaly některé právní termíny. Časopis věnoval značnou pozornost také vznikající terminologii kancelářské správy, která byla pro právníky důležitá. Objevovaly se i články se zajímavějšími návrhy. V jednom z nich se navrhuje nahradit výraz be žinios dingti (безвестно отсутствовать) jednoduše výrazem (pra)dingti, be žinios dingusį (безвестно отсутствующий) nazývat dinguonis, výraz užpardavimą (запродажа) nahradit výrazem sulygimą parduoti a smlouvu o předběžném prodeji (užpardavimo sutartį, запродажный договор) nahradit smlouvou o sjednaném prodeji, rozhodnutí pro zmeškání (sprendimą už akių, заочное решение) výrazem užakinis sprendimas a podobně (Zimanas 1933: 36–37).

Je třeba zmínit také „Slovníček obchodní korespondence“ v litevštině, němčině a angličtině, který sestavil Leonardas Dargis a redigoval A. Salys¹¹ (Dargis 1938: 160–179). Protože obchod úzce souvisí s právními vztahy, lze značnou část zde uvedených termínů zčásti nebo zcela zařadit do oblasti práva. Najdeme zde například tyto termíny: dalininkas – Teilhaber; išsimokamasis pardavimas – Abzahlungsgeschäft; įvežamasis muitas – Einfuhrzoll, import-duty; nekilnojam ybės – Immobilien; nepiniginis mokėjimas – bargeldlose Zahlung; raginamasis raštas – Mahnungsschreiben; vertybiniai popieriai – Effekten, Wertpapiere, stoks, funds a další. Slovníček věnuje značnou pozornost litevskosti. Například poměrně zdařile navrhuje ekvivalenty padalas, pelninys (dividendas) – Dividende, Gewinnanteil, dividend. Slovníček obecně neztratil na aktuálnosti ani dnes a lze se z něj mnohému naučit.

Jak je vidět, po celé období nezávislosti se postupovalo, byť jen malými krůčky, směrem k právnímu terminologickému slovníku. V posledních letech nezávislosti už existovali lidé schopní tuto práci vykonat a terminologie byla značně ustálena. Terminologická komise Státní rady měla tento cíl, bohužel ho však nedosáhla.

¹¹ V knize L. Dargia se jednoduše nazýval „Slovníček“. Protože na litevské části tohoto slovníčku značně pracoval A. Salys, byl zařazen do „Spisů“ A. Salyse vydaných v Římě (Salys 1979: 455–484). Při jejich vydávání L. Dargis slovníček ještě doplnil o chybějící anglické termíny.

89

Nejrozsáhlejší seznam termínů, který patrně reprezentuje právní terminologii posledních let nezávislosti, je uložen v rukopisném oddělení Litevské národní knihovny Martyna Mažvyda. Jde o strojopis o 61 stranách, který knihovníci datují přibližně do roku 1941 a který obsahuje právní termíny v litevštině a ruštině (PR – 1221). Autor není uveden. Termíny jsou seřazeny abecedně pouze podle prvního písmene (v rámci jednotlivých písmen jsou pomíchané). Seznam má dvě části; lze říci, že jde o dva seznamy. První má 47 stran, druhý (jako příloha) 14 stran. Ve druhé části je rukou připsáno: „přivezeno z Vilniusu 1942. VI. 19/20“.

Nepodařilo se zjistit, že by byl tento seznam termínů zmíněn v tisku. Nebyly nalezeny ani žádné zmínky vědců. (V oddílu na obalu, kde se zapisují čtenáři, není ani jediný záznam.) Soudě podle jednoho termínu s příkladem (atsistatyti – nodamъ, быть в отставку; Respublikos Prezidentas atsistato pagal 1938 m. Lietuvos Konstituciją (2¹²), byl tento seznam sestaven nejdříve v roce 1938. Ačkoli seznam obsahuje značné množství termínů zveřejněných Terminologickou komisí Státní rady, není jisté, že jej komise připravila. Datum uvedené knihovníky je zřejmě poměrně dobře podložené. Může jít o práci z prvních let okupace.

První část seznamu se svou strukturou velmi podobá „Slovníku právních termínů“, který A. Žiurlys připravil a vydal v roce 1954, ačkoli v ní nejsou termíny označující sovětské reálie. Tato souvislost může alespoň částečně pomoci odhalit autorství. B. Masiulis zveřejnil v emigrantském časopise „Teisininkų žinios“ recenzi Žiurlysova slovníku, v níž uvedl, že v předmluvě ke slovníku nejsou zmíněni všichni, kdo se podíleli na jeho vzniku. V letech 1940–1941 byla při Lidovém komisariátu spravedlnosti (komisař – P. Pakarklis) ustavena komise vedená mladým právníkem A. Žiurlysem (vedoucím kodifikačního oddělení komisariátu), jejímž úkolem bylo přeložit do litevštiny právní předpisy přinesené Rusy. B. Masiulis uvádí, že v této komisi vybíral a projednával termíny bývalý člen Státní rady a předseda Nejvyššího tribunálu Liudas Ciplijauskas, bývalý místopředseda Státní rady J. Pa-

¹² Strana strojopisu.

90

pečkys, bývalý referent rady P. Stravinskas a jazykovědec Stasys Dabušis (Masiulis 1957: 34). Je velmi pravděpodobné, že tito lidé jsou autory první části uvedeného seznamu, nebo se na jeho přípravě alespoň podíleli. Tento seznam lze považovat za zárodek slovníku A. Žiurlia (více než třikrát rozsáhlejšího). Na základě zmíněné recenze, avšak s nepřesným uvedením zdroje slovníku, se již v literatuře objevila zmínka o utajení některých autorů „Slovníku právních termínů“ (Andriulis 1998: 12–13).

Pojednávaný seznam termínů je poměrně rozsáhlý. Jeho hlavní část (47 s.) obsahuje přibližně 1100 terminologických hesel, v nichž je uvedeno asi 1500 termínů. Připojený doplňkový seznam (14 s.) obsahuje přibližně 500 termínů. Některé termíny se v druhé části opakují a liší se tam také struktura jejich podání. Je téměř jisté, že tuto část připravila jiná osoba (osoby), nejspíše i o něco později. Objevují se v ní také některé sovětské reálie (např.: výkonný výbor – Ispolkom; účastník kolektivního hospodářství – kolchoznik; kolektivní hospodářství – kolchoz). U některých termínů je patrný také velmi negativní vliv ruštiny: nekvalitní výrobky – niedobrokačestviennaja produkcija; spolupachatel – součastnik; vadné zboží /vadné výrobky/ – bračnyj tovar; předbranně způsobilý – doprizyvnik; člověkoměsíc – čelovekomesiac. Jsou zde i termíny zajímavé z dnešního pohledu: pojistník /pojištěnec/ – strachovščik; zařízení k vystřízlivění /zařízení pro vystřízlivění/ – vytrezvitel; kolchoz – kolchoz; kolchozník – kolchoznik. Obecně není druhá část seznamu z vědeckého hlediska příliš cenná. První část je jiná. Měla by poměrně dobře odrážet právní terminologii posledních let nezávislosti. B. Masiulis ve zmíněné recenzi slovníku A. Žiurlia napsal: „Termíny, kamkoli se podíváte, jsou samé staré – z dob nezávislé Litvy“ (Masiulis 1957: 34–35), ačkoli v předmluvě ke slovníku se píše: „Za vlády buržoazie byla otázka právní terminologie v Litvě zcela zanedbávána: buržoazii nejenže nezáleželo na vytvoření jasné a přesné právní terminologie, nýbrž naopak měla zájem na její nejasnosti a spletitosti, neboť jí to umožňovalo ještě více utlačovat a vykořisťovat pracující lid, který se nedokázal vyznat v buržoazních zákonech“ (3). Místo komentáře se hodí slova citované recenze: „Ach, komedianti!“ (35).

Seznam právních termínů není dokončen. Zůstaly v něm dvě prázdné rubriky pro termíny v němčině a francouzštině (není v nich ani jeden ter-

91

mín, ale zřejmě byly velké ambice). Rubrika s ruskými ekvivalenty termínů také není úplná. Překládají se pouze heslové termíny, složené termíny většinou překládány nejsou. To zároveň svědčí o chvályhodném přístupu sestavovatelů – shromažďovaly se litevské termíny, místo aby se hledaly ekvivalenty k ruským. Ačkoli se při sestavování seznamu nepochybně využívaly termíny přijaté Terminologickou komisí Státní rady, vyvstává otázka, proč byly některé z nich přesto vynechány. Zdá se, že nebyly zařazeny termíny potřebnější pro právní teorii než pro praxi. To by mohlo svědčit i o praktickém účelu seznamu.

Z terminologického hlediska je seznam poměrně kvalitní. Autoři nemuseli termíny sami vytvářet, mohli shromažďovat již užívané, více či méně promyšlené a časem prověřené termíny. Mnohé z nich, zcela totožné nebo mírně pozměněné, lze nalézt ve „Slovníku právních termínů“. Některé termíny samozřejmě po změně právního systému přestaly být potřebné. Na druhou stranu při pohledu dnešníma očima mnohé termíny ze slovníku A. Žiurlia, nemluvě o sovětismech, pozbyly aktuálnosti nebo by potřebovaly značnou redakční úpravu; to je však již samostatné téma. Kvalitu termínů v seznamu lze dobře ilustrovat také touto hrstkou příkladů: zprošťující rozsudek (14), nástroj trestného činu (15), legitimace dítěte (15), obžalovací řeč prokurátora (18), křivá výpověď (22), ustanovení zákona (24), podmíněné odsouzení (26), poradní hlas (31), preventivní opatření (35), přitěžující okolnost (40), smírčí dohoda (42), předběžné vyšetřování (43). Obstály ve zkoušce času a přetrvaly až do dnešních dnů.

Existují také termíny, které se neujaly, např.: výčepní – pachevočno, prodej piva výčepním (13), načas – срочный, načas listina, načas práce (17), domov zadržených – местозаключения (40); vedle obvyklejšího termínu úschova – поклажа se nyní jako by neznámé navrhují termíny poskytovatel úschovy – uschovatel, příjemce úschovy – úschovník (29). Termíny označující poskytovatele a příjemce služeb se nevytvářejí snadno ve všech oborech, ačkoli už tehdy byly poměrně zdařile vytvořeny a ujaly se termíny pojistitel – страхователь (18), pojišťovna – страховщик (18).

Na závěr je třeba říci, že ačkoli se hovořilo o nepořádku v oblasti právní terminologie, v letech 1918–1940 se toho udělalo mnoho. Právní terminologie v litevštině, která se začala naléhavě utvářet, se neustále zdokonalovala a postupně se ji pokoušeli normovat nebo alespoň sjednocovat. Již tehdy bylo možné—

92

vypracovat slovník právních termínů; zřejmě k tomu však chyběla iniciativa a nakonec tomu zabránily politické okolnosti. Práce tehdejší doby přesto nepřišla nazmar, ačkoli se v sovětském období zdůrazňovalo, že právní terminologii se začali věnovat až po „osvobození“ Litvy. Ve skutečnosti právě v letech 1918–1940 byly položeny základy, na nichž stojí dnešní stavba právní terminologie.

LITERATŪRA

Andriulis V. 1998: Pirmosios Lietuvos Respublikos (1918 II 16–1940 VI 15) teisinės sistemos kūrimo bruožai, Vilnius.

Dargis L. 1938: Prekybinė korespondencija: vadovėlis mokyklai ir gyvenimui, Kaunas.

DJTŽ – Dėl juridinių terminų žodyno. – Lietuva. 1919. Lapkričio 3.

Jonikas P. 1939: Apie teisės kalbą. – Gimtoji kalba 7.

Laurinaitis J. M. 1928: Dėl terminologijos darbo pakasynų. – Lietuvos aidas. Kovo 16.

Laurinaitis J. M. 1930: Terminologijos darbo atgaivinimas. – Kalba 1 (1).

LKDK 1935 – LKD kronika. – Gimtoji kalba 6.

LKDK 1936 – LKD kronika. – Gimtoji kalba 12.

LLTI – Laik. Liet. teismų ir jų darbo sutvarkymo įstatymas. – Teisė 1, 1922.

Maksimaitis M. 2001: Lietuvos teisės šaltiniai 1918–1940 metais, Vilnius.

Masiulis B. 1954: Kalba ir teisininkai. – Teisininkų žinios 6, 7.

Masiulis B. 1957: Pasklaidžius teisinių terminų žodyną. – Teisininkų žinios 21–22.

Masiulis B. 1958: Valstybės Taryba. – Teisininkų žinios 25–26.

Masiulis B. 1965: Valstybės taryba. – Lietuvių enciklopedija 33, South Boston.

Mičiulis J. 1937: Teisininkai ir lietuvių kalba. – Teisė 39.

Rygiškių Jonas 1925: Įvardai, arba terminai, priminti Terminologijos komisijos (recenzija). – Švietimo darbas 4.

Salys A. 1937: Mūsų gentvardžiai. – Gimtoji kalba 1, 2, 3, 5.

Salys A. 1979: Raštai 1, Roma.

Sąmajauskas K. 1934: Lietuviškasis teismas. – Teisė 25.

Skardžius P. 1958: Teisnus ir veiksnus. – Gimtoji kalba 1.

Stravinskas P. 1937: Teisinės terminologijos reikalu. – Lietuvos aidas. Spalio 26.

Stravinskas P. 1938: Lietuviškosios teisinės terminologijos klausimu. – Teisė 41.

Stravinskas P. 1939: Teisinės terminijos projektas. – Teisė 48.

Stravinskas P. 1954: Mūsų teisinė terminologija. – Teisininkų žinios 9.

Stravinskas P. 1958: Kaip ruošėme Lietuvos civilinį kodeksą. – Teisininkų žinios 25–26.

Šmulkštys L. 1958: Antanas Krischiukaitis. – Lietuvių enciklopedija 13, South Boston.

93

TKSĮ – Terminologijos Komisijos sudarymo įsakymas. – Vyriausybės žinios 60, 1921.

TT₁ – Teisės terminai. – Lietuva. 1922. Kovo 26.

TT₂ – Teisės terminai. – Teisė 1, 1922.

TTP – Teisės terminai (projektas). – Lietuva. 1921. Gruodžio 23.

TTR₁ – Terminai teisės reikalams. – Švietimo darbas 7, 1922.

TTR₂ – Terminai teisės reikalams. – Įvardai, arba terminai, priimti Terminologijos komisijos. Sud. A. Vireliūnas. Kaunas, 1924.

TTR₃ – Terminai teisės reikalams. – Teisininkų kalendorius 1928 metams. Sud. Z. Toliūšis.

TŽ – Teisinių terminų žodynas. Sud. A. Žiurlys. Vilnius, 1954.

Zimanas G. 1933: Keletas pasiūlymų teisininkams jų terminologijos reikalu. – Gimtoji kalba 3.

THE STATE OF THE TERMINOLOGY OF LAW IN LITHUANIA IN 1918–1940

Summary

After the declaration of independence in 1918 Lithuanian language for the first time got into the fields of government of state and other fields of the public life. The need for the Lithuanian terminology of law arose and terms were created. This article gives an overview of various works (1918–1940) which dealt with the creation and standardisation of the terminology of law. Probably for the first time the manuscript of the dictionary of law (1920) is more widely introduced. Quite a lot of attention is given to activities of the standardisation of the terminology of law which was performed in an organised way – merits of the Terminological commission at the Ministry of Education (1921–1926) and Terminological commission of the State Council (1939–1940) are described. Various data about terminology of law from the press of that time is presented. This article also introduces with the typewriting copy of the list of terms of law which is kept in the Department of manuscripts of the Martynas Mažvydas National Library. Possible authors and sources of the first published dictionary of law („Teisinių terminų žodynas“ compiled by A. Žiurlys. Vilnius, 1954), which could have been concealed are mentioned. The aim of this article is to emphasize that the foundations of the Lithuanian terminology of law were laid in 1918–1940.

Alvydas UMBRASAS

Gauta 2001 10 01

Lietuvių kalbos institutas

Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius

E. paštas [email protected]

94