Alvydas UMBRASAS

Institut litevského jazyka

PRÁVNÍ TERMÍNY OZNAČUJÍCÍ OSOBY V LITEVSKÝCH ZÁKONÍCÍCH Z LET 1918–1940

Zdrojem zkoumání tohoto článku jsou neoficiální překlady ruských zákoníků, které platily v Litvě v letech 1918–1940, do litevštiny (seznam zkratek je uveden na konci článku). Tato studie pokračuje v cyklu článků o právních termínech, zahájeném v 8. čísle časopisu Terminologijos. Zabývá se právními termíny, které označují osoby. Potřeba označovat osoby termíny se v různých vědních či pracovních oblastech liší. Existují oblasti, v jejichž terminologii je označení osob velmi málo, nebo dokonce vůbec žádná (to platí především pro exaktní vědy). Ve společenských vědách se bez terminologie označující osoby nelze obejít. Právo patří k oblastem, v nichž jsou vztahy mezi lidmi a jejich činnost středem zkoumání.

Předem je třeba říci, že označení osob nemají stejnou míru terminologičnosti. Tvrdí se, že terminologická povaha názvů činitelů je problematická a že slovo kalbininkas (jazykovědec) není termínem jazykovědy, protože neoznačuje zvláštní pojem tohoto oboru. Navrhuje se vyčlenit nomenklaturu názvů povolání do samostatné podskupiny terminologie (Gaivenis 2002: 31). V zákonících z let 1918–1940 nebylo nalezeno slovo teisininkas (právník), avšak vyskytuje se advokatas (advokát) C₃₃ 569 T, CTI₃₈ 44, BS₃₄ 155 T, BPI₃₀ 561, prisiekusysis advokatas (přísežný advokát) C₃₃ 1539 T, CTI₃₈ 44, BS₁₉ 30/8, BPI₃₃ 44. Je obtížné najít kritéria, na jejichž základě by tato slova nebyla řazena mezi právní termíny.

Pro výzkum byly shromážděny nejen termíny, které jasně označují lidi (fyzické osoby), ale také související termíny obdobného vyjádření, vhodné k označení fyzické i právnické osoby (např.: ieškovas, atsakovas [žalobce, žalovaný]).

V právních kodexech zkoumaných v této studii bylo nalezeno až přibližně 800 právních termínů označujících osoby (tedy téměř sedmina všech termínů použitých v kodexech). Přibližně polovina z nich je jednoslovná, polovina víceslovná (většinou dvouslovná). Víceslovné termíny jsou v článku rovněž popsány podle hlavního členu (společně s jednoslovnými).

Podle hlavního členu (jednoslovné termíny mají pouze jeden člen) je většina termínů označujících osoby litevského původu

107

(asi 700, tj. asi 88%). Jde o terminologizovaná prostá¹ slova nebo terminologizované či nově utvořené deriváty. Bylo nalezeno jen něco přes 20 jednoslovných prostých (z hlediska slovotvorby nedělitelných) termínů označujících osoby. Připočteme-li k nim složené termíny, jejichž základním členem jsou tytéž prosté termíny, celkový počet se blíží stovce (asi 14% termínů litevského původu podle základního členu).

Z prostých termínů je vzhledem k tématu, jímž se zabýváme, třeba nejprve zmínit osoba CI₃₃ 533/13. Vyskytuje se ve složených termínech: se stejným významem pohřešovaná osoba BPI₃₃ 852, osoba nezvěstná beze zpráv CTI₃₈ 1775, osoba, o níž není známo, kam zmizela CTI₃₈ 1451, osoba, o níž není známo, kde se nachází CI₃₃ 254 T, CTI₃₈ 1775 T; odpovědná osoba CI₃₃ 2105 S, civilní osoba BPI₃₃ 1252, fyzická osoba CI₃₃ 420 S, BS₃₄ 39 R, podezřelá osoba BPI₃₃ 46 (a osoba podezřelá BPI₃₃ 257/1), obviněná osoba BPI₃₃ 46 (a obviněný CI₃₃ 574 S), kolektivní osoba CI₃₃ 2325 T, osoba pracující na volné noze CI₃₃ 56, poškozená osoba BPI₃₀ 43, osoba, která se dopustila trestného činu BPI₂₄ 223 (a odsouzená osoba BS₃₄ 59 T, odsouzená osoba BS₃₄ 53 V), cizí osoba CI₃₃ 514 S, CTI₃₈ 44, BPI₃₃ 620/3, osoba postavená před trestní soud CI₃₃ 647 S, soukromá osoba CI₂₈ 982, BPI₃₃ 2 (a soukromá osoba CI₃₃ 31, CTI₃₈ 2, BS₃₄ 156 P), zainteresovaná osoba CI₃₃ 919 S, CTI₃₈ 1215 S (a zainteresovaná osoba CPI_3IV 241, CTI₃₈ 1164), třetí osoba CI₃₃ 1691 PT, BS₃₄ 72 P, BPI₂₄ 700 (a třetí osoba CI₃₃ 533 T, CTI₃₈ 128/1, BPI₃₃ 778). Mimochodem, v tehdejších kodexech se nevyskytuje nenormativní nominativní tvar tretysis asmuo, který se občas objevuje v současných právních předpisech (např. CK 2000: 6.51 čl.). Je třeba upozornit, že Státní

¹ Prostá slova se zde chápou z hlediska slovotvorby, tj. za prostá se považují slova, která nelze slovotvorně rozložit. Namísto členu prostý se užívá také prvotní (Urbutis 1978: 62). V terminologii má ovšem prosté slovo i jiný význam. Často se chápe jako protiklad odborných slov (termínů) v nářečích a spisovném jazyce (bez ohledu na slovotvorbu), když se hovoří o jejich terminologizaci, tj. převodu na termíny (viz Keinys 1980: 63–64). K. Gaivenis to nazývá výstižněji: hovoří o převádění hotových slov na termíny (Gaivenis 2002: 51–53), ačkoli v textu zmiňuje také prostá slova (Gaivenis 2002: 53). S. Šalkauskis k tomu užíval výrazy profánní slovo, profánní jazyk (Šalkauskis 1991: 24), ale zmiňuje se i o prostém jazyce (Šalkauskis 1991: 44). V lexikologických pracích se někdy hovoří o terminologizaci celonárodních slov (Jakaitienė 1980: 73), případně se termíny dělí na novotvary a lidová slova (Drotvinas 1987: 51).

108

Terminologická komise působící v Radě na sklonku nezávislosti místo dnes obvyklých termínů fyzická osoba a právnická osoba velmi vhodně navrhovala výrazy vlastní osoba a právní osoba (TTP 1940: 185). První termín mohl být novotvarem (v kodexech se nevyskytuje), zatímco právní osoba se již užíval (CI₃₃ 698 T, CTI₃₈ 45 T). Návrh se neujal. Podle názoru P. Kniūkšty užívání termínu osoba pro označení instituce či organizace (podle vzoru jiných jazyků) deformuje význam tohoto slova, je však přijatelné, pokud nezasahuje do jazykového systému. Podle jeho názoru bylo možné nalézt i lepší termíny, například právní subjekt (Kniūkšta 1999: 18–19).

Termín osoba souvisí také s termínem člověk CI₂₈ 533/13, BS₁₉ 39. Posledně uvedený se v prozkoumávaných kodexech někdy zřejmě užíval ve významu prvního, např.: nezletilý člověk BS₁₉ 421, nedospělý člověk BS₁₉ 420, duševně chorý člověk BS₁₉ 282, cizí člověk CI₃₃ 1246 T, CTI₃₈ 13, člověk plnoletý CI₂₈ 150/1, soukromý člověk CI₃₃ 1537 (a soukromý člověk CI₃₃ 212, BS₃₄ 471 T).

V neobvyklém významu byl užit termín přítel „člen společnosti“ CI₃₃ 2129, CPI₃₁C 36/3, společník veřejné obchodní společnosti CPI₃₁C 26. Tento terminologický význam není v LKŽ vyčleněn.

Poměrně početnou skupinu tvoří příbuzenské termíny potřebné pro občanské právo. Většina z nich jsou staré indoevropské zděděné výrazy², např.: bratr CI₃₃ 204, CTI₃₈ 83, BS₁₉ 455, BPI₃₃ 705, dcera CI₃₃ 125, přízeň „příbuzný z manželství“ CI₂₈ 23, CI₃₃ 23, CPI₃₁V 417, BPI₂₄ 99 (свойственник), sestra CI₃₃ 23 S, CTI₃₈ 83, BS₁₉ 455, BPI₃₃ 705, syn CI₃₃ 125, švagr „příbuzný z manželství“ CI₂₈ 254, CI₃₃ 1054 S, CTI₃₈ 86, BS₃₄ 518 S, BPI₃₀ 85, BPI₃₃ 85 (свойственник), švagr CI₃₃ 996 T, otec CI₃₃ 125, manžel „manželský partner“ CI₂₈ 41, CTI₃₈ 1086, BS₁₉ 29, BPI₂₄ 751, BPI₃₃ 1013 T (супруг), zeť CI₃₃ 1051 T, manželka „manželská partnerka“ CI₂₈ 41, CI₃₃ 23 S, CTI₃₈ 1086, BS₁₉ 29, BPI₂₄ 751, BPI₃₃ 85 (супруга); několik pobaltských, např.: snacha CI₃₃ 996 T, tchán CI₃₃ 1051 T, dítě CI₃₃ 12, CTI₃₈ 371, BS₃₄ 170 R; a jedna stará slovanská výpůjčka – vnuk³ CI₂₈ 203. Ačkoli si toho dnes nejsme vědomi, manželka, dítě jsou historicky odvozená slova

² Původ byl ověřen v pracích A. Sabaliauskase, zejména v jeho Lietuvių kalbos leksikoje (viz Sabaliauskas 1990).

³ Jazykový poradce opravoval slovo anūkas, -ė; -ai na sūnaitis, dukraitė; vaikų vaikai, vaikaičiai, palikuonys (KP 1939). V KPP 1985 se nevyskytuje, v DŽ 2003 se uvádí, ačkoli se někdy pochybuje o jeho vhodnosti. V současných kodexech se užívá termín vaikaitis.

109

(Skardžius 1996: 296; Keinys 1999: 27–28). Dítěte se týkala řada druhových termínů, např.: odloučené dítě Cl₃₃ 190, legitimované dítě Cl₃₃ 144, nezletilé dítě Cl₃₃ 106 S, neodloučené dítě Cl₃₃ 181, nezletilé dítě Cl₃₃ 164, dítě mladší než plnoleté Cl₃₃ 131, nemanželské dítě CP₃₁ᵥ 325/1, CT₃₈ 1460/2 S, panchart CT₃₈ 325/1, BS₃₄ 445 T, dítě počaté před manželstvím Cl₃₃ 163, legitimní dítě Cl₃₃ 144.

Muž má primární význam „dospělá osoba mužského pohlaví“, žena – „dospělá osoba ženského pohlaví“. Jejich užívání ve významu manžel, manželka je známo již od starých písemných památek; pravda, muž se v tomto významu užíval velmi často, žena jen ojediněle (Buivydienė 1997: 18, 19, 61–64). V zkoumaných zákonících byly výrazy muž, žena terminologizovány ve významech manželů, užívaly se však častěji v prvních překladech zákoníků; v pozdějších se častěji objevují výrazy manžel, manželka (jako v současném právu).

Je zajímavé, že pro označení příbuzných z manželství se v zákonících užívalo výrazu příbuzenstvo, švagr. Výraz příbuzenstvo se vyskytuje častěji v občanských zákonících a v prvních překladech občanského a trestního řádu (Cl₂₈ 4, Cl₃₃, CP₃₁ᵥ, BP₂₄), švagr – v pozdějších překladech procesních předpisů (BP₃₀, BP₃₃, CT₃₈). Významový vývoj slova švagr podrobně popsala R. Buivydienė (1997: 177–190). Švagři a švagrové původně označovali osoby spřízněné sňatkem sester (manžel sestry, sestra manželky), později osoby spřízněné sňatkem bratrů (manželka bratra, bratr manžela), až se nakonec význam rozšířil natolik, že zahrnoval všechny příbuzné z manželství. Podle A. Salise je výraz příbuzenstvo ve významu příbuzného z manželství v nářečích velmi vzácný (Salys 1979: 176) (takový význam nelze v LKŽ odlišit od významu pokrevního příbuzenství) a obecně lze pochybovat, zda se v živém jazyce příbuzný z manželství a pokrevní příbuzný označují různými slovy. Takový význam výrazu příbuzenstvo se v právu neustálil a kritizoval jej i A. Salys (tamtéž). Dnes se k tomuto účelu užívá výraz švagr. Ačkoli se možná často obejdeme i bez tohoto slova, pro označení takového příbuzenství se užívá pouze odvozenina od něj – švagrovství (TŽ 1954; CK 2000: 3.136 str.). Podle některých současných zákonů jsou odpovídající dvojice termínů tyto: příbuzenství – příbuzný, švagrovství – osoba spojená švagrovským vztahem (LRVTĮ 1999: 9 str.). Výrazu švagr se zřejmě kvůli jeho víceznačnosti vyhýbají, nebo přinejmenším

⁴ V textu Cl₂₈ se užívá jak výraz švagr, tak příbuzenstvo, avšak druhý z nich je na konci knihy opraven na švagr. Namísto výrazu „svéčmeninkas“ je užito také slovo příbuzenstvo, Cl₂₈ 1054.

110

skliaustuose pateikiamas paaiškinimas – svainis (sutuoktinio giminaitis) (LRVAĮ 1999: 21 str.). Prie svainio (svainystės) įtvirtinimo teisėje anuomet prisidėjo A. Salys (1979: 176, 187), dalyvavęs Valstybės Tarybos Terminologijos komisijos veikloje, nors jau šioje komisijoje galėjo būti pastebėtas terminijai nepriimtinas tarmių nulemtas svainio daugiareikšmiškumas. Galbūt todėl ši komisija svainiui, svainė paliko senesnes reikšmes (Schwager, šurin, svojak; Schwägerin, svojačinica), o vedybų giminaičiui įvardyti teikė terminą svainaitis (Verschwägerter; svoistvennik) (TTP 1939: 479). Jis greičiausiai buvo padarytas pagal analogiją su giminaitis. Darybiškai ir sistemiškai visai galimas, tačiau Nepriklausomoje Lietuvoje šiam terminui prigyti jau nebuvo kada, o sovietmečiu jis nepastebėtas. Nepateko ir į LKŽ. Tai gali būti A. Salio naujadaras. Jis, iš pradžių teikęs svainio daugiareikšmiškumą (Salys 1979: 187), galėjo apsigalvoti.

Jiný typ představují v zákonících vzácné termíny strýček C₃₃ 204, teta C₃₃ 1137. P. Skardžius je považuje za slova dětské řeči, utvořená ze dvou stejných zvukových skupin – jde o zdvojené neboli reduplikativní útvary (Skardžius 1996: 22, 23). Synchronně nejsou rozložitelné. Někteří badatelé (např. E. Fraenkel) je považují za výpůjčky ze slovanských jazyků (Sabaliauskas 1966: 13).

Většinu termínů označujících osoby, užívaných v zákonících z let 1918–1940, tvoří odvozeniny (nebo víceslovné termíny s odvozeninou jako hlavním členem). Některé z těchto odvozenin se terminologizovaly, jiné jsou novotvary právní terminologie. Často je obtížné rozlišit první od druhých (zejména jde-li o produktivní typy), protože chybějí údaje z dějin slov.

Jak bývá zvykem, mezi odvozeninami převažují odvozeniny se sufixy. V zkoumaném materiálu bylo nalezeno přibližně 450 termínů vytvořených pomocí sufixů (nebo obsahujících takový hlavní člen), tedy asi 67% termínů litevského původu. Tyto termíny označující osoby (jednoslovné nebo hlavní členy víceslovných termínů⁵) patří do dvou slovotvorných kategorií: názvy činitelů a nositelů slovesných vlastností a názvy nositelů vlastností vyjádřených jmény. Nalezeno bylo více termínů první kategorie – asi 320, z nichž přibližně polovina je jednoslovných a polovina víceslovných (tj. obsahují takový hlavní člen). Nejproduktivnější jsou dva sufixy: -tojas a -ėjas.

⁵Víceslovné termíny se stejným hlavním členem se počítají jako samostatné jednotky.

111

Přípona -tojas, -a je nejčastěji užívanou příponou pro označení původců děje a nositelů slovesných vlastností, a to nejen ve zkoumaném materiálu, ale i v celém jazyce, včetně terminologie (Urbutis 1965: 317; Keinys 1975: 25). Ve zkoumaných kodexech bylo nalezeno 60 odvozenin s touto příponou (jednoslovných termínů), např.: aikvotojas CT₃₈ 1460/13 (растомучель, srov. eikvotojas CT₃₃ 1383, CT₃₈ 1460/21 T), aukotojas „osoba, která daruje majetek státu nebo někomu jinému“ CI₃₃ 986, derėtojas „účastník dražby“ CT₃₈ 1171 T, dovanotojas CI₃₃ 974, CT₃₈ 258 T, gabentojas BP₃₃ 1149 (провозитель), gimdytojai „rodiče“ CI₃₃ 194, CP_31v 1345/10, gyventojas CT₃₈ 1460/19 T, BS₃₄ 401 S, BP₃₃ 216, globotojas CI₃₃ 12, BP₃₃ 85, ieškotojas „žalobce“ CT₃₈ 161/6, BS₁₉ 160, kainotojas „odhadce“ CI₃₃ 675, CP_31v 1007, BP₃₃ 113 T, kaltintojas CI₃₃ 574 S, BS₃₄ 419 T, BP₃₃ 63, klastotojas BS₃₄ 442 P, kurstytojas BS₁₉ 51, laiduotojas CI₃₃ 1555 S, CT₃₈ 161/3, BP₃₃ 80, laikytojas⁶ CI₃₃ 1512 S, BS₁₉ 617, liudytojas CI₃₃ 31, CT₃₈ 54, BS₃₁ 30, BP₂₄ 161, BP₃₃ 50, mokėtojas BS₃₄ 578 T, prašytojas CI₃₃ 56, CT₃₈ 54/1, rikiuotojas „správce“ BS₃₁ 605, rūpintojas CI₃₃ 6, CT₃₈ 1543, BS₁₉ 30/6, BP₃₃ 975/1 V, samdytojas CI₃₃ 1744, CT₃₈ 138, BS₁₉ 208, skolintojas CI₃₃ 584, BS₁₉ 606, tardytojas⁷ CI₃₃ 1512 S, BS₃₄ 158 R, tarnautojas CI₃₃ 102, CT₃₈ 616, CP_31v 1086, BS₁₉ 396, BP₃₀ 1120, turėtojas CI₃₃ 420 (владелец), tvirtintojas BS₃₄ 636 T, valdytojas CI₂₈ 420, CI₃₃ 442 T, CT₃₈ 34, CT₃₈ 1116, BS₃₄ 624 S, vykdytojas BS₃₄ 51 R, BP₃₃ 955.

Přibližně třetina odvozenin na -tojas má předponu, např.: antspaud(u)otojas CT₃₈ 1696, atsakytojas „žalovaný“ CI₃₃ 1530 T, BS₁₉ 160, įgaliotojas CI₃₃

⁶ V kodexech se jako totožné s laikytoju uvádějí turėtojas a savininkas, např. „[cenné papíry na doručitele] musí být týmž trestním soudním rozhodnutím vráceny jejich poslednímu d r ž i t e l i jako jejich skutečnému m a j i t e l i a oprávněnému v l a s t n í k o v i“ CI₃₃ 1512 S. Dnes se místo laikytojo užívá turėtojas nebo savininkas.

⁷ Již roku 1892 psal J. Jablonskis o slově tardymas, tardyti a uváděl, že je známo odedávna a že je užíval již Donelaitis ve významu „zkoumat prostřednictvím výslechu“. J. Jablonskis toto slovo spojuje s tarti, tj. tardau znamená „činím, přikazuji, aby ostatní o hledané věci řekli, co vědí“ (Jablonskis 1935: 12, 13). Zmiňuje také Kuršaitise, v jehož slovníku tardyti, tardytojas znamená „zkoumat“, „vyšetřovatel“, a navrhuje: „Vyšetřovateli bychom mohli nazývat naše ‚sliedovatelus‘, protože celé dny pouze vyslýchají ostatní, veškerá jejich práce spočívá ve vyslýchání druhých“ (tamtéž). Tardyti lze spojit také s tirti (iterativum), což vysvětluje souvislost s Kuršaitisovým výrazem „vyšetřovatel“.

V. Urbutis tardytoją laiko J. Jablonskio naujadaru (Urbutis 1999: 430), tačiau J. Jablonskis tik pasiūlė šį žodį vartoti tam tikra reikšme.

112

687, CTI₃₈ 47, BS₃₄ 44 S, irodinėtojas CI₃₃ 120, įvaikintojas CI₃₃ 145 S, CTI₃₈ 1460/12, nusiunomotojas „ten, kdo vypoví nájem, nájemce“ CI₃₃ 1691, pasirašytojas „podepsal za negramotného“ CI₃₃ 919 S, pasisavintojas BS₃₄ 574 S, pavaduotojas CI₃₃ 691 T, paveldėtojas CI₃₃ 132, CI₂₈ 533/10, pristatinėtojas CI₂₈ 1740 (поставщик), pristatytojas CTI₃₈ 470, BS₃₄ 591 T (поставщик UGS), prižiūrėtojas BS₁₉ 311, užsakytojas „objednatel“ CI₃₃ 1737 S, užstatytojas CI₂₈ 1630, CI₃₃ 1664. U mnoha zde uvedených odvozenin je předpona nezbytná, téměř zlexikalizovala (dala jim nový význam), existují však i takové, u nichž předpona nezbytná není, např.: išieškotojas „žalobce“ CI₃₃ 1399 S, CPI₃₁₆ 161/16, CTI₃₈ 161/10, išnuomotojas CI₃₃ 1691 T, CTI₃₈ 1460/29 T, išžagintojas BS₃₄ 520 S, suklastotojas BS₃₄ 440 S, sukurstytojas BS₃₄ 131 T. Mimochodem, zajímavé je, že protiklad nuomotojo – nuomininko je rozlišen předponami: išnuomotojas – nusiunomotojas (termín nuomotojas nebyl nalezen, zatímco nuomininkas se užívá hojně). V některých z uvedených případů se v současném právu užívají pouze odvozeniny na -ovas: atsakovas, ieškovas, užsakovas. J. Jablonskis doporučoval právní termín atsakovas (srovnával jej s ieškovas), zatímco atsakytoją navrhoval ponechat škole a jiným oblastem (Jablonskis 1936: 105). Tento poslední termín užívali právníci více pouze na počátku nezávislosti; byl obsažen v rukopisném slovníku (TTTŽP: 61).

Odvozeniny s uvedenou příponou často vystupují jako hlavní složky víceslovných termínů (takových termínů je dokonce více než jednoslovných), např.: varžytynių dalyvautojas CI₃₃ 1492, kontrabandos gabentojas BPI₃₃ 1174, teismogydytojas BS₁₉ 171, BPI₃₃ 337, nuolatinis gyventojas CTI₃₈ 1673 T, pirminutinis turto įgytojas⁸ CI₂₈ 420, prisiekusysis kainotojas BPI₃₃ 335, privatinis kaltintojas BPI₃₃ 5, termininis laiduotojas CTI₃₈ 651, įmonės laikytojas BS₃₄ 363/3, užstato laikytojas CI₂₈ 542/24, CTI₃₈ 1586 T, vekselio laikytojas CTI₃₈ 161/3, BS₃₄ 440 T, kvotos liudytojas CI₃₃ 28, sutuoktuvinių liudytojas CI₃₃ 36, valstybės verslų ančdelio mokėtojas BS₁₉ 546, teisių paveldėtojas CPI₃₁V 458, įpėdinių neįvaldinto palaikų turto rūpintojas CPI₃₁V 1744, vakansinio palikimo rūpintojas CTI₃₈ 1744, testamento sudarytojas CI₃₃ 1048 S, nužudymo sumanytojas BS₃₄ 457 S, laisvai samdomas

⁸ Neobvyklá odvozenina, užívaná však již K. Sirvydasem. V kodexech se častěji vyskytovalo igijė-jas; objevily se také výrazy igijėlis, isigijėlis, které LKŽ neuvádí (viz dále).

113

úředník CTI₃₈ 1289, BS₃₄ 532 S, státní úředník CTI₃₈ 261, BS₃₄ 471 T, doživotní držitel majetku CI₃₃ 533/1, držitel půdy CI₃₃ 434, faktický správce CI₃₃ 533 T, CTI₃₈ 29 T, vedoucí řízení BPI₃₃ 249 P, vykonavatel rozhodnutí BS₃₄ 59 T, vykonavatel závěti CI₃₃ 1048 S, CPI₃₁V, CTI₃₈ 24.

Přípona -tojas je v živém jazyce poměrně častá, proto není snadné určit, které odvozeniny zterminologizovaly a které byly vytvořeny speciálně pro právo. A vůbec, rozdělení odvozenin této přípony na zterminologizované a novotvary vyvolává značné pochybnosti, neboť takovou odvozeninu lze vytvořit kdykoli (pravidelně), je-li třeba pojmenovat činitele. Například slovo LKŽ kaltintojas není doloženo z nářečí ani starých písemných pramenů, ačkoli jsou zaznamenána slova kaltinti, kaltinykas (kaltininkas) „obviňovat, obviňovatel (viník)“. Termín kaltintojas navrhla v roce 1922 Terminologická komise (podrobněji viz Umbrasas 2001: 81). Byl to novotvar? Pravděpodobnější jsou zde lexikografické mezery než možnost, že toto slovo nebylo nikdy dříve použito (pro takové výzkumy by vedle starých písemných pramenů velmi pomohl korpus textů z 19. a počátku 20. století). Protože je přípona -tojas velmi běžná, je možné, že právě proto se později rozšířilo několik odvozenin se stejným základem na -ovas, které byly poněkud specifičtější a více se odlišovaly od běžné slovní zásoby. Podle údajů LKŽ je většina výše uvedených odvozenin s diskutovanou příponou zaznamenána ve slovnících či jiných písemných pramenech již před 20. stoletím. Za slova tohoto století lze považovat například termíny antspauduotojas, įgaliotojas, įrodinėtojas, įvaikintojas, kainotojas, klastotojas, rikiuotojas, vykdytojas.

Z hlediska své funkce, významu a pravidelnosti tvoření je přípona -ėjas, -a velmi podobná příponě probírané výše, jen jejích odvozenin bylo nalezeno poněkud méně – téměř 40 jednoslovných termínů (a jen o něco více víceslovných). O něco více než polovina z nich má předponu, např.: atpirkėjas „ten, kdo získává zpět rodový majetek“ CTI₃₈ 1448, įgijėjas CI₃₃ 1424 T, CTI₃₈ 161/3, BS₃₄ 591 S, įkeitėjas CI₂₈ 1664, CI₃₃ 1630, CTI₃₈ 1068, BS₃₄ 577 S, įskundėjas BS₃₄ 157 R, BPI₃₃ 1204 (доноситель UUS), įteikėjas BS₃₄ 530 S, įžeidėjas BS₃₄ 530 S, padėjėjas BS₁₉ 51, BPI₃₃ 73 P, palikėjas CI₃₃ 923, CTI₃₈ 1705 (завѣщатель ZG), papirkėjas „úplatkář“ BS₁₉ 149, pardavėjas CI₃₃ 570 S, CPI₃₁V 470, BS₃₄ 532 S, pareiškėjas CI₃₃ 1512 S, BPI₃₃ 307, patarėjas CI₂₈ 6, CTI₃₈ 1632, perėmėjas CTI₃₈ 458 (преемник), perleidėjas „ten, kdo převádí právo k majetku či něčemu jinému“ CI₃₃ 1424 T, pranešėjas CI₃₃ 1666, BPI₃₀ 1204 (доноситель UUS), priėmėjas „ten, kdo převzal majetek do úschovy“ CI₃₃ 2111, privertėjas „ten, kdo přiměl k“

114

trestnému jednání“ BS₁₉ 146. Jak je vidět, předpona je pro termíny nezbytná. Z případů, kdy by termín mohl být bez předpony, lze zmínit snad jen apdraudėjas „ten, kdo poskytuje pojišťovací služby“ CT₃₃ 2199 S.

Odvozenin bez předpony je jen o něco méně, např.: draudėjas CL₂₈ 2200 P (страхователь), gavėjas CL₃₃ 1744 S, gyvėjas CT₃₈ 967/1, BPI₂₄ 516, globėjas CL₂₈ 12, CT₃₈ 20, BS₁₉ 30/6, BPI₂₄ 99, pirkėjas CL₃₃ 521 T, CT₃₈ 1056, BS₁₉ 610, radėjas „ten, kdo našel ztracenou věc“ CL₃₃ 539, BS₃₄ 573 R, reiškėjas⁹ BS₁₉ 30, BS₃₄ 30, BPI₃₃ 975/1 V (свидѣтель UU), rinkėjas BS₁₉ 30/1, BPI₃₃ 975/1 V, siuntėjas CL₃₃ 1744 S, skundėjas CL₃₃ 432 T, CP₃₁C, CT₃₈ 163, BS₃₄ 156 S, BPI₃₃ 307 (жалобщик UUS), sprendėjas BPI₂₄ 579, šmeižėjas BS₃₄ 537 S, teisėjas¹⁰ CL₃₃ 120 S, CT₃₈ 50, CPI₃₁V 1390, BPI₃₃ 10, vertėjas BS₁₉ 158, BPI₃₃ 114, vežėjas BPI₃₀ 1173, BPI₃₃ 1230.

Převážně se stejnými složkami se užívaly také víceslovné termíny, např.: zástavce BPI₃₃ 80, nabyvatel majetku CTI₃₈ 1424, BS₃₄ 616 R, výstavce směnky CL₃₃ 1529 T, příjemce zástavy BS₁₉ 593, příjemce úplatku BS₃₄ 531 T, příjemce zástavy BPI₃₃ 27 S, obhájce obžalovaného BS₃₄ 111/2 T, BPI₃₃ 93, přísežný opatrovník CL₃₃ 1653 T, přísežný rozhodce BS₁₉ 30/8, BPI₂₄ 582, zakladatel akciové společnosti BS₁₉ 580, okresní soudce CTI₃₈ 82, trestní soudce BPI₃₃ 119 P, smírčí soudce CL₃₃ 131, CPI₃₁C 82, BS₃₄ 68 S, BPI₃₃ 34, soudní poradce CTI₃₈ 1681, nástupce práv věřitele CL₃₃ 2058 S, zpravodaj ve věci CTI₃₈ 804/1, příjemce zástavy CL₃₃ 1703, CT₃₈ 1068 S, BS₃₄ 593 R, vedoucí podniku BS₃₄ 298 T.

Vzhledem k pravidelnosti tvoření (ve srovnání s odvozeninami na -tojas se liší pouze samohláskovým kmenem) je i zde obtížné rozlišit slova vytvořená speciálně pro právo. Většina z nich je nepochybně zterminologizovaná. Podle údajů LKŽ nebyla před zkoumaným obdobím doložena například slova apdraudėjas, draudėjas, įgijėjas, įkeitėjas, palikėjas, pareiškėjas, perėmėjas.

V současné terminologii se osoby příponou -ėlis, -ė pojmenovávají jen zřídka, neboť její odvozeniny mají často hanlivý význam (Keinys 1975:

⁹ TTTŽP свидѣтель vedle reiškėjas je přeloženo také jako reiškikas (96).

¹⁰ Místo teisėjas se ve starších písemných pramenech užívala různá pojmenování, např.: teislys, teismadarys, teistojas, tiesdarys, tiesdarys, tiesudėja (LKŽ; Palionis 2004). Na počátku minulého století některá z nich zřejmě ještě neztratila aktuálnost, neboť J. Šlapelis vysvětluje výraz teisėjas slovy teislys, teisdarys a slavismem sūdžia (SNŽŽ 1907).

115

25; uvádí pouze jeden derivát této přípony), ačkoli v běžném jazyce svou produktivitou výrazně převyšuje ostatní přípony označující nositele slovesného děje (Urbutis 1965: 318). V analyzovaných kodexech je také málo derivátů na -ėlis – 15 (ve srovnání s údaji St. Keinys by se však dalo říci, že poměrně mnoho) a několik složených termínů s nimi, např.: igijėlis C₃₃ 401 S (srov. teisėtas igijėlis C₃₃ 1512 S), įsigijėlis C₃₃ 384 T (srov. pirmutinis turto įsigijėlis C₃₃ 420; TŽ 1954 pro tento případ uvádí įgijėjas, nesubrendėlis BS₃₄ 158 S, nukentėjęlis „poškozený“ BPI₂₄ 43, numirėlis BS₁₉ 79, BPI₂₄ 352, BPI₃₃ 338, nusikaltėlis C₃₃ 652, BS₁₉ 16, BPI₃₃ 1244, nusimanėlis „znalec, expert“ BS₁₉ 158, BPI₃₃ 444 V, nusizengėlis BS₁₉ 240, nusižudėlis C₃₃ 1017, pabėgėlis „uprchlý z vězení“ BS₃₄ 66 T, pamišėlis C₃₃ 5, CT₃₈ 84, BPI₃₃ 93 (v C₃₃ 366 je vysvětleno: pamišėliai jsou ti, kteří po ztrátě rozumu v důsledku nějaké události a po onemocnění někdy dospějí až k šílenství; taková nemoc může být nebezpečná společnosti i jim samotným, a proto je třeba, aby byli pod zvláštním dohledem; rozlišuje se od beprotis: bepročiai jsou ti, kdo od dětství nemají zdravý rozum C₃₃ 365), sutuokėlis „manžel“ C₂₈ 695/6, C₃₃ 37, BPI₃₃ 861, susivedėlis „manžel“ CPI₃₁C 83. Jeden derivát byl nalezen pouze ve složeném termínu neatsargus nusigyvenėlis (prostý bankrot) BS₁₉ 603. Z uvedených termínů se v současných kodexech užívají pouze nusikaltėlis a pabėgėlis. Pozornost zasluhují dvojice nusikaltimas – nusikaltėlis, nusižengimas – nusižengėlis. Druhý z těchto termínů se v dnešních právních předpisech nevyskytuje (ověřeno v databázi Seimas; TŽ 1954 jej však uvádí); používá se opisné vyjádření – osoba, která se dopustila přestupku. Možným důvodem je, že současný trestní zákoník užívá pouze termín trestný přestupek (a odpovídajícím způsobem také osoba, která se dopustila trestného přestupku), z něhož by bylo třeba vytvořit neobvyklý dvouslovný termín trestný přestupkář.

Soudě podle LKŽ byla většina zde uvedených derivátů poprvé užita až ve sledovaném období, a lze je tedy považovat za právní novotvary. Jasněji terminologizovány jsou pouze numirėlis, nusižudėlis, nusigyvenėlis, pamišėlis.

Derivátů s příponou -tinis, -ė bylo nalezeno stejně jako u předtím probírané přípony – 15 (a několik složených termínů), např.: atleistinis „propuštěný ze služby“ BS₁₉ 27, įgaliotinis C₃₃ 533 T, CT₃₈ 14, BS₁₉ 116, BPI₃₃ 43 (srov. bylininko įgaliotinis C₃₃ 2326 T, valstybės įgaliotinis BS₃₄ 116 R), įsakytinis C₃₃ 1238 P, CT₃₈ 445, BS₁₉ 115, BPI₃₃ 1131 (приказчикъ UUS,

116

UGS), įtikėtinis „zmocněnec“ BS₁₉ 30 (srov. įtikėtinis byloms BS₁₉ 30), kviestinis „předvolaný svědek“ CĮ₃₃ 580, BS₁₉ 172, BPĮ₃₃ 108, BPĮ₃₀ 114 (понятой UUS), pavestinis „zmocněnec“ BS₃₄ 363/8, perįgaliotinis CĮ₃₃ 2307 S, suimtinis „zadržený, vězeň“ BS₃₄ 479, sutuoktinis CĮ₃₃ 40, CTĮ₃₈ 83, BPĮ₃₃ 962, sužadėtinis CĮ₃₃ 12 S. Dva deriváty byly nalezeny pouze ve složených termínech globojamas auklėtinis CTĮ₃₈ 246, rūpinamas augintinis CPĮ₃₁V 246. Z uvedených příkladů je patrné, že mnohem rozmanitější je dnes běžný termín įgaliotinis. S výjimkou slov auklėtinį, augintinį ir suimtinį (užívaných již K. Sirvydasem, J. Bretkūnasem a L. Ivinskisem), jsou ostatní slova nová.

Deriváty s příponou -ikas, -ė se ve zkoumaných kodexech užívaly v podstatě pouze jako jednoslovné termíny. Bylo jich nalezeno 11, např.: apdraudikas CĮ₃₃ 2200 P (страхователь), apgavikas „podvodník“ BS₃₄ 598, atpirkikas „ten, kdo zpětně získává prodaný majetek“ CĮ₃₃ 1371, grobikas CĮ₃₃ 652, BS₃₄ 591 S, pardavikas BS₁₉ 610, pirkikas CĮ₃₃ 555 S, CPĮ₃₁V 1056, CTĮ₃₈ 1167 T, BS₃₄ 619 T, rinkikas „účastník voleb“ BS₃₄ 639 T, skaudikas „urážející“ CĮ₃₃ 667, skundikas CPĮ₃₁V 745, BS₁₉ 157, BPĮ₂₄ 45, BPĮ₃₃ 132 T (жалующийся, жалобщик, приносящий жалобу), užpuolikas BS₃₄ 45 R, vežikas „dopravce, přepravce“ BPĮ₃₀ 1149. V současném právu bylo mnoho derivátů na -ikas nahrazeno deriváty na -ėjas: pardavėjas, pirkėjas, rinkėjas, skundėjas, vežėjas atd. Oba typy derivátů jsou slova běžného jazyka. Jen zřídka se dnes derivátům těchto přípon od téhož základového slova přisuzují různé významy, např. draudikas „organizace poskytující pojišťovací služby“ a draudėjas „osoba nebo organizace platící pojistné“ (tehdy se takové neobvyklé rozlišení ještě neustálilo a přípony kolísaly¹¹). Obecně jsou téměř všechny zde zmíněné deriváty terminologizované; vyčlenit lze pouze výrazy apdraudikas, atpirkikas, které LKŽ neuvádí.

Ve zkoumaném materiálu je málo derivátů s příponou -ovas, -ė – 8 (stejný počet byl nalezen ve složených termínech s těmito deriváty), např.: atsakovas CĮ₃₃ 47, CTĮ₃₈ 15, BS₃₁ 160, BPĮ₃₃ 1013 P (srov. civilinis atsakovas BPĮ₃₃ 6 P, solidariniai atsakovai CĮ₃₃ 1548 S, CTĮ₃₈ 1197 T, solidarūs atsakovai CĮ₃₃ 1548 T), atstovas CTĮ₃₈ 1 S, BPĮ₃₀ 1171 (деньгам UUS) (srov.

¹¹ Rozlišovalo se také nikoli pomocí přípon: protiklad страхователь – страховщик byl vyjadřován odpovídajícím způsobem jako draudėjas – apdraudimo priėmėjas (BŽ 1924: 494), draudėjas – draudimų ėmėjas (BŽ 1933: 545).

117

interesų atstovas CT₃₃ 1164 S), ieškovas CT₃₃ 112 S, CP₃₁₃C 57, CT₃₈ 6, BS₃₁ 160, BPI₃₃ 7 (srov. civilinis ieškovas CT₃₃ 964 IPS, BPI₃₃ 6, posesorinis ieškovas CT₃₈ 29 T), rangovas CT₂₈ 1740, CT₃₈ 1301, BS₁₉ 382 (srov. didmenų rangovas BS₁₉ 382), statovas, „dodavatel“ CT₃₃ 1740 (поставщикъ), vadovas CT₃₃ 56, valdovas BS₁₉ 72, žinovas „expert“ CT₃₃ 675, CP₃₁₃C, CT₃₈ 82/2, BS₃₄ 37 S, BPI₂₄ 130. Většina z nich jsou právní novotvary (srov. Skardžius 1966: 10–11). Novým výrazem je také rangovas, místo něhož první Terminologická komise navrhla darbeivis (ĮTPTK 1924: 28). Tento termín byl později kritizován (Skardžius 1998: 238–239). Obecně se tato přípona rozšířila teprve nedávno, neboť v textech 16.–17. století se takové deriváty nevyskytují (Ambrazas 1993: 152–153). Podle LKŽ jsou z uvedených derivátů terminologizovány pouze vadovas, valdovas, žinovas.

Odvozenin označujících osoby s příponou -inys, -ė byly nalezeny pouze 4: vězeň CT₃₈ 1608, BS₁₉ 173, BPI₃₃ 191/1, posel CT₃₈ 225, BPI₃₃ 230, nádeník CT₃₃ 2202, úředník „občan“ CT₂₈ 102, BS₁₉ 265. Poslední termín je v BS₃₄ 642 S použit také ve významu „podřízený nadřízeného“. Občan v kodexech převažuje, úředník je charakteristický pouze pro první přeložený kodex – BS₁₉. V současném právu je v jiném významu (jako v BS₃₄) znám prefixální tvar podřízený. Mimochodem, ve slovníku TŽ 1954 (nejspíše vlivem předválečné terminologie) odkazuje podřízený na úředník (подданный). Úředníkovi byla dána přednost také v KP 1939 a KPP 1985. Dnes převažuje podřízený (podporuje jej systém – podřízený, podřízenost). Podle údajů LKŽ jsou zde uvedená slova terminologizována.

Konečně je třeba zmínit málo produktivní přípony. U osmi přípon se vyskytuje po 1–3 derivátech označujících osoby. Celkem bylo nalezeno 13 takových jednoslovných termínů (existuje také několik složených termínů s těmito deriváty), např.: -ata: valkata BPI₃₃ 209; -ėiva: verteiva BS₁₉ 209 (промышленникъ). V TTTŽP se slovo verteiva překládá jako дѣлецъ, предприниматель (23, 79), což by odpovídalo dnešnímu výrazu verslininką; -inė; giminė „příbuzný“ CT₂₈ 23, CT₃₃ 196, CP₃₁₃C 83 (srov. duchovní giminė CT₂₈ 37, kraujogiminė CT₂₈ 37); -ininkas, -ė: liudininkas BS₃₄ 108 T, samdininkas „najatý, nádeník“ CI₃₃ 2229, valdininkas CI₂₈ 677, CI₃₃ 683, CPI₃₁₃V 261, CT₃₈ 76, BS₁₉ 143, BPI₃₃ 2 (должностное лицо UUS) (srov. úředník akci̇zo valdininkas BPI₃₃ 1150, úředník pověřený dozorem nad obchodem valdininkas BS₁₉ 134). Mimochodem, termín liudininkas je v kodexech velmi vzácný (srov. také ve složeném termínu liudininko parodymas CP₃₁₃C 102); převládal výraz liudytojas. Obě tato slova jsou stará. J. Klimavičius dokázal,

118

kad liudytojas yra ir universalesnis, ir sistemiškesnis (Klimavičius 1988: 3–5); -lis: antstolis CTI₃₈ 942, BPI₃₃ 189; -lys, -ė: našlys CI₃₃ 1259 S, CTI₃₈ 1086, pirklys CTI₃₈ 468, BS₃₄ 220 S; -ūnas: atskalūnas „sektos narys“ BS₁₉ 380; -uonis: atskaluonis „sektos narys“ BS₃₄ 380, palikuonis CI₂₈ 201, CI₃₃ 420, BS₃₄ 672 R. Tai terminizuoti žodžiai, dauguma jų žinomi iš tarmių ir senesnių raštų.

Další kategorií tvoření termínů označujících osoby jsou názvy nositelů pojmenované vlastnosti. V kodexech bylo nalezeno téměř 130 jednoslovných termínů této kategorie tvořených příponami nebo složených termínů, v nichž je základním členem derivát této kategorie (z toho je jednoslovných termínů jen něco přes padesát). Více než 30 termínů obsahuje zdaleka nejčastější příponu této kategorie -ininkas, -ė (připočteme-li složené termíny s tímto příponovým základním členem, celkový počet přesahuje 70). Jen malá část shromážděných derivátů s touto příponou označuje osoby podle jejich zaměstnání, např.: darbininkas CI₃₃ 106 T, CTI₃₈ 138, BS₁₉ 125 (srov. laisvai samdomas darbininkas CTI₃₈ 1289), įmonininkas CI₃₃ 584, CTI₃₈ 203 S, iždininkas CI₃₃ 2048, BS₃₄ 578 T, prekybininkas CI₃₃ 192, CPI_31V 468, CTI₃₈ 1485, raštininkas CI₃₃ 1073. Nejčastěji je obtížné vymezit zobecněný význam; vyplývá ze základového slova, např.: amžininkas „vrstevník“ BS₁₉ 180, bylininkas „účastník řízení“ CI₃₃ 531 T (srov. užinteresuotas bylininkas CTI₃₈ 504 T), CPI_31C 15/3, CTI₃₈ 13, BS₃₄ 160 S, BPI₃₃ 44 V, dalininkas „držitel společného vlastnictví“ CI₂₈ 553, CI₃₃ 2135 S, CPI_31V 1156/3, CTI₃₈ 36/3 (srov. bendrojo turto dalininkas CI₃₃ 1315 S, bendros nuosavybės dalininkas CI₃₃ 546 S, įmonės dalininkas CI₃₃ 2137, kompanijos dalininkas CI₃₃ 2136), įkaitininkas „držitel zástavy“ CI₃₃ 542/24, CPI_31V 1156/3, CTI₃₈ 1545 P, BS₃₄ 577 S, indėlininkas CI₃₃ 2135, kyšininkas BS₃₄ 656 S, kuopininkas „člen spolku (oddílu)“ CI₃₃ 1238 P, nuomininkas CI₃₃ 514 T, CTI₃₈ 138, BS₃₄ 507 T, BPI₃₃ 1131, papėdininkas „dědic, který získal odkaz závětí“ CPI_31V 1712 (srov. palikimo papėdininkas CPI_31V 1510/1)¹², paskolininkas CI₃₃ 2036 (заемщик), posedininkas „zvláštní člen soudu Klaipėdského kraje“ BPI₃₃ 33 P (srov. prisiekęs posedininkas BPI₃₃

¹² KP 1939 se slovo jako nepovedený novotvar opravuje na palikuonį.

119

801), pusininkas „pachtýř půdy za polovinu úrody“ CI₃₃ 1691 T, BS₃₄ 591 T, santuokininkas „manžel“ CPI_31V 1337, skolininkas CI₃₃ 112 S, CTI₃₈ 8, BS₁₉ 178 (srov. neišsimokantis skolininkas BS₃₄ 599 T, nusigyvenęs skolininkas BS₁₉ 599), sutartininkas „smluvní strana“ CPI_31V 458, CI₃₃ 1222 S, tarpininkas CTI₃₈ 1370, užstatininkas „držitel zástavy (dnes – zástavní věřitel)“ CI₃₃ 1549 S, vietininkas „taková funkce“ CTI₃₈ 88, viršininkas CI₃₃ 1234, žemininkas CI₃₃ 2201, BS₁₉ 609 (землевладѣлецъ).

Základovým slovem derivátů s touto příponou je nejčastěji podstatné jméno. Lze vyčlenit termín vytvořený ze složeného podstatného jména nuomnuomininkas CI₃₃ 1547 S. Odpovídá termínu subnuomininkas TŽ 1954. Vychází se z neobvykle utvořeného termínu nuomnuomė CI₃₃ 1705 S. Téměř vždy je pouze jeden derivát vytvořen z přídavného jména, číslovky či zájmena, např.: bendrininkas CPI_31V 15/4, CPI_31C 36/3, CTI₃₈ 1156/3, BS₁₉ 51, kaltininkas CI₃₃ 78, CTI₃₈ 10, CI₃₃ 78, CTI₃₈ 10 (srov. tiesioginis kaltininkas BS₃₄ 51 R, vyriausias kaltininkas „hlavní viník“ BS₃₄ 51 R, pirmininkas CTI₃₈ 1134, BS₁₉ 141 (srov. ministeris pirmininkas CTI₃₈ 88), savininkas CI₃₃ 106 T, CPI_31V 1147, CTI₃₈ 1042, BS₁₉ 255 (srov. dokumentalinis turto savininkas CI₃₃ 567 PT, pasaugos savininkas CI₃₃ 2119). Bendrininkas se užíval v několika významech: „spolupachatel trestného činu“, „držitel společného vlastnictví“, „spoluúčastník řízení“. Dokládají to i složené termíny besibylinėjantis bendrininkas CPI_31V 15/3, bylos bendrininkas CPI_31V 483, nusikalstamojo darbo bendrininkas BS₁₉ 51, BPI₃₃ 207, nusikaltimo bendrininkas BPI₃₃ 934 S, nusižengimo bendrininkas BS₁₉ 51, turto bendrininkas CTI₃₈ 1095 T.

Má se za to, že přípona -ininkas vznikla z -inykas. Tato druhá podoba přípony je dodnes typičtější pro mnoho litevských nářečí, zatímco -ininkas se užívá pouze v žemaitských a sousedních nářečích (Ambrazas 2000: 124, 125). Ve starých písemných pramenech lze najít slova s oběma podobami přípony. Již od 16.–17. století jsou (bez ohledu na podobu přípony) doložena slova bendrininkas, bylininkas, darbininkas, kaltininkas, nuomininkas, raštininkas, skolininkas, tarpininkas, vietininkas a další. V nářečích se užívá pirmininkas „pastýř jdoucí v čele stáda; vůdce; předák; kdo

¹³ Základové slovo zde není zcela jasné: lze je spojovat jak s kaltas, -a, tak s kaltė (viz Urbutis 1978: 91). Někteří badatelé považují kaltininką za derivát přídavného jména (viz Ambrazas 2000: 120), jiní za derivát podstatného jména (viz Pakerys 1994: 124).

120

geriausias, pirmos rūšies“ (Ambrazas 2000: 119–124). Taigi didelė kalbamos priesagos vedinių dalis yra terminizuota, tik įgavo naujų reikšmių. Kai kurios terminų reikšmės nuo gyvosios kalbos žodžių nutolo nedaug, kai kurios gerokai (pvz., pirmininkas; nors 1907 m. J. Šlapelis jį pateikia tarp „nesuprantamų žodžių“ ir aiškina svetimybėmis ir vertiniu pirmasėdis, plg. rus. председатель SNŽŽ 1907). Vis dėlto nemažai terminų yra nauji, padaryti specialiai teisės reikalams, pvz.: įkaitininkas, įmonininkas, indėlininkas, išdininkas, kyšininkas, kuopininkas, paskolininkas, posėdininkas, prekybininkas, santuokininkas, sutartininkas, užstatininkas.

Mezi názvy nositelů pojmenované vlastnosti se ve zkoumaném materiálu nevyskytuje žádná další přípona, jejíž skupinu derivátů by bylo možné vyčlenit. Bylo nalezeno ještě 17 přípon, u každé z nich však existuje pouze 1–3 derivátů označujících osoby (celkem jich je čtvrt stovky a stejný počet složených termínů s nimi): -ainis; gentainis CI₂₈ 1054 (современник); -aitis: giminaitis CI₂₈ 132/12, CPI₃₁V 83, CTI₃₈ 83, sūnaitis CI₃₃ 201, vaikaitis CI₃₃ 1356, ve složeném termínu – valsčiaus viršaitis BS₃₁ 480, BPI₃₃ 249/2. Mimochodem, J. Jablonskis kritizoval viršaitį a doporučoval užívat viršilą (Jablonskis 1935: 132, 133, 164). V prvním překladu BS se skutečně objevilo valsčiaus viršila BS₁₉ 480 (-ila), neujalo se však; viršilą se začalo užívat v armádě; -eivis: keleivis BS₃₁ 479; -ėlis: neturtėlis BS₁₉ 578; -ėnas: sūnėnas CI₃₃ 204; -ėtis: pašalėtis „cizí člověk“ CI₂₈ 193 (посторонний). Není jasné, zda byla varianta pašaliečio použita záměrně, nebo jde o chybu; -ietis: giminietis CI₃₃ 132/12, BPI₃₃ 622, pašalietis „cizí člověk“ CI₃₃ 193, BS₁₉ 140 (посторонний ZG), pilietis CI₃₃ 1, CTI₃₈ 45, BS₃₁ 265, BPI₃₃ 215 (srov. garbės pilietis BS₁₉ 26). Z formálního hlediska souvisí termín pilietis se slovem pilis (LKŽ pilietis 2. „obyvatel hradu“), sémantická souvislost se však již přerušila. Je třeba pouze upozornit, že pilietis v dnešním významu „plnoprávný člen některého státu“ byl poprvé zaznamenán poměrně pozdě – v roce 1907 ve slovníčku Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlyje J. Šlapelise (Klimavičius 2003: 12, 13). Je tedy možné, že aktuální význam slova piliečio je poměrně nový; -ijas: prekijas CPI₃₁V 470, BS₁₉ 198 (srov. didmenų prekyjas BS₁₉ 213); -ikis: jaunikis CI₃₃ 3; -ina: motina CI₃₃ 122 S, BS₁₉ 419 (derivát se řadí také mezi deminutiva, ačkoli se uznává, že tento význam ztratil (Ambrazas 2000: 107)); -iška: moteriška „žena“ CI₃₃ 102; -iškė: moteriškė „žena“ BS₁₉ 58; -olis, -ė: senolė CI₂₈ 1118, CI₃₃ 1118, senolis CI₂₈ 1118, CI₃₃ 1118; -(i)onis: pasaulionis „světský člověk“

121

BS₃₄ 5 R, dědičné léno CT₂₈ 521, CT₃₃ 521 (вотчинник), ve složeném termínu – duševně nemocný BS₃₄ 480 P; -(i)ūnas: seniūnas CT₃₃ 919 S, BS₃₄ 530 S, BPI₃₃ 249/2, tėvūnas CT₂₈ 1118 (подоначальник); -utinis: žemutinis „příbuzný v sestupné linii, tj. mladší, např. dítě, vnuk“ CT₃₃ 132/12 (нисходящий).

S výjimkou jednoho či druhého slova (např.: pasaulionis, tėvūnas) je většina zde uvedených odvozenin stará. Byly terminologizovány. Jak je vidět, je zde uvedeno mnoho příbuzenských termínů. U většiny odvozenin se složené termíny neužívaly; hojně se vyskytovaly pouze s synonymními složkami giminaitis nebo giminietis, např.: příbuzný v přímé linii vyššího stupně CT₃₈ 83, příbuzný vyššího stupně BPI₃₃ 5 P, příbuzný v pobočné linii CT₃₈ 86, příbuzný v pobočné linii CT₃₈ 1400 P, příbuzný v přímé linii CT₃₈ 86, příbuzný v přímé linii CT₃₈ 1400 P, přímý příbuzný CT₃₈ 370, příbuzný v přímé linii nižšího stupně CT₃₈ 83, příbuzný nižšího stupně CT₂₈ 132/12, CT₃₃ 132; příbuzný v přímé linii vyššího stupně CT₃₃ 194 S, příbuzný vyššího stupně CT₃₃ 132, BS₁₉ 455, BPI₂₄ 5, BPI₃₀ 5, pokrevní příbuzný CT₃₃ 37, pokrevní příbuzný CT₃₃ 37, příbuzný v pobočné linii CT₃₃ 994 S, příbuzný druhého stupně v pobočné linii BS₁₉ 519, příbuzný nižšího stupně BS₁₉ 455. Ačkoli se spojení s giminaitis nenašlo, místo převládající pobočné linie se užívala také boční linie (CT₃₃ 200) (současné kodexy používají právě složku boční). Tehdy převažovala složka eilė, současné kodexy však užívají linija, a to nikoli tiesioginė, nýbrž tiesioji. Nyní tedy existuje příbuzný v přímé nebo boční linii a příbuzný v linii vyššího nebo nižšího stupně (CK 2000: 3.131–3.133 str.).

V kodexech bylo při výzkumu právních termínů označujících osoby, které nejsou tvořeny příponami, nalezeno málo případů (asi 10% termínů litevského původu). Nejpočetnější jsou mezi nimi kompozita, kterých bylo nalezeno přes 20 (složené termíny s nimi nebyly zjištěny). Více než polovina z nich je utvořena z přídavného a podstatného jména. Až na jeden případ mají všechna taková kompozita spojovací samohlásku, např.: ben-drabylininkas „osoba, která vede spor společně s někým“ CT₃₈ 15/3, CP₃₁₃ 15/4 (nesprávné kompozitum), bendradarbis BS₁₉ 615, jaunametis BS₁₉ 181, mažametis CI₂₃ 213, CT₃₈ 1368, BS₁₉ 40, nesveikaprotis CP₃₁₃ 84, pilnametis CI₃₃ 150/1, BPI₃₃ 356/6 S, silpnaprotis BPI₃₃ 95, svetimatautis CI₂₈ 66. Bez spojovací samohlásky bylo užito pouze svetimšalis „cizí státní příslušník“

122

CTI₃₈ 261, BS₃₄ 4 T, ačkoli i tento termín má variantu svetimašalis CI₃₃ 1, BS₁₉ 5, BPI₃₃ 228.

Méně případů bylo nalezeno u složenin podstatného jména se slovesem. Existují spojení se spojovací samohláskou, například darbadirbys „pracovník“ BS₁₉ 608, knygavedys „písař“ BS₁₉ 328, a bez spojovací samohlásky, například darbadavys CI₃₃ 684 PT, CTI₃₈ 1163 T, BS₃₄ 625 T, įstatymleidys BS₃₄ 4 R (může být převzato podle законодатель), raštvedys BS₃₄ 656 S.

Jeden další termín kodexů označující osobu náleží k odvozeninám vzácné struktury: a) přídavné jméno + sloveso: bendravaldis CTI₃₈ 1189 (совладѣлец), veltkleidis „osoba, která promrhává majetek“ CPI_31V 1460/13 (расточитель). Je ovšem možné, že v těchto případech první složka nevznikla přímo z přídavného jména, ale z příslovce od něj odvozeného; b) podstatné jméno + podstatné jméno: pusbrolis CI₃₃ 204.

Terminologizována je pouze část zde uvedených odvozenin. Podle údajů LKŽ vznikla v minulém století slova spolupracovník, spoluvládce, dělník, zákonodárce, mladistvý, nezletilý, jde tedy o možná právní neologická pojmenování. Bendrabylininko, knygavedžio v LKŽ nejsou (existuje však zřejmý neologismus knihvedoucí).

V kodexech bylo nalezeno přibližně stejně mnoho termínů tvořených prefixací jako kompozit (složené termíny nebyly zjištěny ani zde). Není ani jediný prefix, který by výrazně vynikal produktivitou. S jedním prefixem se tvoří nejvýše 5 odvozenin. Celkem bylo nalezeno odvozenin se 7 různými prefixy označujících osoby, např.: be-: bedarbis BS₃₄ 53 T, beprotis CI₃₃ 5, BPI₃₃ 93, beturtis CTI₃₈ 200/7, BPI₂ 199, bevaikis CI₃₃ 1138; į-: įdukra CPI₂₈ 145, įmotė CPI_31V 1460/12, įsūnis CI₂₈ 1119/1, įtėvis CI₃₃ 152, CPI_31V 1460/53, CTI₃₈ 86, įvaikis CI₃₃ 1119/1, CPI_31V 195, CTI₃₈ 86; ne⁻¹⁴: nepilnametis CI₃₃ 213, CTI₃₈ 45, BS₁₉ 41, BPI₃₃ 16; pa-: pamotė CI₃₃ 1129, patėvis CI₃₃ 1129, BS₃₄ 515 S, pavainikis „nemanželské dítě“ CI₃₃ 122 S, CTI₃₈ 1460/2 S; po-: podukra BS₃₄ 515 S, posūnis CI₃₃ 194 S; pra-: prasenelė

¹⁴ Nepilnametis se zde považuje za odvozeninu s prefixem ne- (srov. termín pilnametis), zatímco nesveikaproti je zařazeno mezi kompozita, protože termín nesveikaproti neexistuje. Obecně není vždy jasné, zda je třeba ne- považovat za součást termínu. Není-li zápor konkrétně vymezen, slovníky obvykle uvádějí pouze kladné podoby termínů, ačkoli v textech se tyto termíny někdy mohou vyskytovat i s prefixem ne-.

123

CĮ₂₈ 207, prasenolis CĮ₂₈ 207; pro-: prosenis CĮ₂₈ 202, prosenolė CĮ₃₃ 207, prosenolis CĮ₃₃ 202.

Jak je patrné, zde se vyskytuje značné množství příbuzenských termínů. Většina z nich byla terminologizována a převzata z živého jazyka. V LKŽ nejsou uvedena pouze slova prasenelė, prasenolis.

Právně relevantních slovotvorných přípon pojmenování osob bylo nalezeno jen několik (terminologizovaná označení činitelů a nositelů slovesné vlastnosti), např.: -is (-ys): němý CĮ₃₃ 212, CTĮ₃₈ 1345/4, BPĮ₃₃ 411, slepý BS₁₉ 612, zloděj CĮ₃₃ 652 S, BS₃₄ 45 R; -a: nevěsta CĮ₃₃ 3. Mimochodem, v kodexech se nevyskytuje dnes užívané hluchoněmého, nalezeno bylo pouze hluchý němý CĮ₃₃ 381 T.

V litevské jazykovědě se rozlišuje také smíšený způsob tvoření termínů. Jde o případy, kdy se současně uplatňují dva různé způsoby tvoření (Urbutis 1978: 189–290). V kodexech byl nalezen termín tohoto způsobu tvoření įpėdinis CĮ₃₃ 533/10, CTĮ₃₈ 24, BPĮ₃₃ 18 (vytvořený současně předponou a příponou; slovo užíval již S. Daukantas). Existovalo několik desítek jeho druhových termínů, např. netiesioginis įpėdinis CĮ₃₃ 1134 T, šalutinis įpėdinis CĮ₃₃ 1104 T, tiesioginis įpėdinis CĮ₃₃ 156 T. Uvedeny byly také dvě řady synonym: įpėdinis iš įstatymo CĮ₃₃ 1110 T, įpėdinis pagal įstatymą CĮ₃₃ 1300, įstatyminis įpėdinis CĮ₃₃ 1068/2 S, CTĮ₃₈ 1352, įstatymiškas įpėdinis CĮ₃₃ 1066 PT, įstatymiškasis įpėdinis CĮ₃₃ 1066 PT a įpėdinis iš testamento CĮ₃₃ 1298 S, įpėdinis pagal testamentą CTĮ₃₈ 1408 S, testamentinis įpėdinis CĮ₃₃ 1010 S, CTĮ₃₈ 69 T. Zajímavá je zde dnes neobvyklá synonymie termínů s předložkami iš a pagal (podrobněji k tomu viz Umbrasas 2004: 102, 103).

Nakonec je třeba zmínit svébytné termíny označující osoby, které nejsou vytvořeny slovotvorným způsobem. V analyzovaných kodexech bylo nalezeno více než padesát slov jiných slovních druhů užívaných jako podstatná jména (asi 9% domácích termínů). Jde o participia, která lze považovat za substantivizovaná, nebo přinejmenším substantivizující se. Substantivizaci nelze řadit ke slovotvorbě. V. Urbutis uvádí, že skutečnost, že slovo získává sémantické a syntaktické vlastnosti příznačné pro jiný slovní druh, neumožňuje hovořit o slovotvorbě ani o vzniku samostatného slova. Jde pouze o změnu funkce, neboť základové slovo se od údajného derivátu formálně nijak neliší a nemá slovotvorný formant (Urbutis 1978: 294–297).

Když se mluví o substantivizaci, obvykle se nejprve myslí na přeměnu přídavných jmen v podstatná jména (Jakaitienė, Laigonaitė, Paulauskienė

124

1976: 78, 79; Paulauskienė 1983: 42–45). Takto substantivizovaná přídavná jména jsou neoddělitelně propojena s podstatnými jmény vytvořenými pomocí formantů, a proto bývá často obtížné určit, zda jde o substantivizované přídavné jméno, nebo o podstatné jméno tvořené příponou přídavného jména. Formanty takto substantivizovaných přídavných jmen se proto považují za formanty tvoření podstatných jmen (Paulauskienė 1983: 43, 44). Zde se proto nerozebírají případy jako bedarbis, moteriška „žena“, mažametis, pilnametis, které byly probrány mezi deriváty a považují se za podstatná jména, ačkoli mohou být užita i jako přídavná jména; pak by však byla součástí víceslovných termínů, nebo by se za termíny vůbec nepovažovala.

Zde se pojednávají pouze participia plnící funkci podstatných jmen. Z nashromážděného materiálu vyplývá, že pro označování osob se nejčastěji terminologizují pasivní participia přítomného času, např.: atstojamasis „osoba, po jejíž smrti zdědí jiná osoba ze zákona jí určené dědictví“ CL₃₃ 1123 S, draudžiamasis CL₃₃ 2199 S, globiamasis CL₂₈ 12, CP₃₁C 19, BS₃₄ 577, globojamasis CL₃₃ 12, CP₃₁C 19, CT₃₈ 19, BS₃₄ 577, grasomasis „osoba, které je vyhrožováno“ BS₁₉ 510, įtariamasis BS₃₄ 676 T, įvaikinamasis CT₃₈ 1460/8, įžeidžiamasis BS₃₄ 532 T, kaltinamasis CL₃₃ 644 S, CT₃₈ 6, BS₁₉ 9, BPI₂₄ 669, BPI₃₃ 3, kurstomasis „osoba naváděná ke spáchání trestného činu“ BS₃₄ 51 P, kviečiamasis BS₃₄ 676 T, paperkamasis „příjemce úplatku“ BS₃₄ 149 R, renkamasis „kandidát účastnící se voleb“ BS₁₉ 30/1, BPI₃₃ 975/1 V, rūpinamasis CT₃₈ 1632, samdomasis „námezdní pracovník“ CL₃₃ 2201 S, skundžiamasis BS₃₄ 156 S, šaukiamasis „osoba předvolaná k soudu“ CT₃₈ 61, BPI₃₃ 56, šmeižiamasis BS₃₄ 537 S, teisiamasis CL₃₃ 574 S, CT₃₈ 111, BS₃₄ 1 S, BPI₃₃ 748, tiriamasis „osoba vyšetřovaná soudními lékaři“ CT₃₈ 1673 T.

V kodexech se vyskytuje neméně mnoho podstatných jmen užívaných jako pasivní participia minulého času, např.: apkaltintasis CT₃₈ 1333 (обвиняемый), aprašytasis CL₂₈ 1039 (завещатель), įdukrintas CPI₃₁C 195, BPI₂₄ 99 (mužský rod!), išūnytasis CT₃₈ 195, CPI₃₁C 195, BPI₃₃ 85, išteisintasis BPI₃₃ 21, įtartasis BS₁₉ 159, įvaikintasis CPI₃₁C 195, įžeistasis BPI₃₃ 1213/4, nubaustasis BPI₂₄ 216 (осужденный), nuskaustasis „uražený, poškozený“ CL₃₃ 667, BS₁₉ 477, BPI₃₃ 20, nusk riaustasis BS₃₄ 536 T, nusmerktasis CL₃₃ 50, BS₁₉ 10, BPI₃₃ 180/10, BPI₂₄ 226 (осужденный), nuteistasis BPI₂₄ 791, BPI₃₀ 948, BS₃₄ 522 T (осужденный), papirktasis BS₁₉ 149, pasamdytasis CL₃₃ 2228 S, pasmerk-

125

odsouzený BS₃₄ 10, BPI₃₃ 26 (odsouzený), zadržený BS₁₉ 59, BPI₃₃ 51/1, zadržený Cl₃₃ 665.

Z příkladů je patrné, že existují příčestí různých časů se stejným kořenem. Jejich význam se liší, například teisiamasis a nuteistasis neznamenají totéž (mimochodem, nuteistąjį odpovídá také nubaustasis, nusmerktasis, pasmerktasis), někdy se však zdá, že příčestí různých časů se užívají v zásadě k označení téhož pojmu, srov. <…> lživá výpověď se stala předmětem vyšetřování, nebo kvůli ní bylo zahájeno trestní stíhání, anebo byl podezřelý předvolán k disciplinárnímu soudu <…> BS₁₉ 159 a <…> starosta obce při provádění domovní prohlídky u podezřelého ho neudeřil <…> BS₃₄ 676 T.

Příklady ukazují, že se substantivně užívají zájmenné tvary příčestí. Zájmenný tvar lze do jisté míry považovat za formální prostředek substantivizace, nejde však o slovotvorný formant, neboť tento tvar má již samo příčestí (Urbutis 1978: 296–297).

Nelze vyloučit ani to, že substantivizace některých uvedených příčestí je pouze situační, některá slova jsou však zjevnými termíny uvedenými v TŽ 1954, např.: įtariamasis, kaltinamasis, teisiamasis, sulaikytasis, nuteistasis. Tam, kde je to možné, jsou podstatná jména vhodnější než slovesné tvary, srov. globotinis (v kodeksích se nevyskytuje) a globojamasis. Tehdejším analogickým výrazem k prvnímu bylo také suimtinis BS₁₉ 174, BS₃₄ 479 (арестантъ; srov. suimtasis).

Bylo nalezeno také několik terminologizovaných příčestí činného rodu minulého času prostého, např.: nukentėjusysis Cl₃₃ 1512 S, BS₃₄ 45 T, BPI₃₃ 43 (потерпѣвшій UUS; srov. nukentėjęlis TŽ 1954), susituokusysis „manžel“ Cl₂₈ 44 (a susituokusiejį „manželé“ Cl₂₈ 102, BS₃₄ 412 R).

Substantivně jsou užita také nezájmenná příčestí činného rodu minulého času prostého, jejichž nominativ má příponu -us-. Taková příčestí jsou typická pro některá nářečí (Ambrazas 1996: 358). Ve významu „urážejícího“ se vyskytují įžeidusis Cl₃₃ 670, nuskaudusis Cl₂₈ 670. Že jsou užity jako termíny, je patrné z opozice nuskaustasis – įžeidusis, např.: jestliže poškozený v důsledku osobní křivdy nebo urážky utrpěl ztrátu úvěru nebo majetku, musí mu tedy poškozený či urážející nahradit tyto škody podle uvážení a rozhodnutí soudu Cl₃₃ 670. Je pravda, že podruhé je nuskaustasis užito nesprávně, takže věta je nesrozumitelná – v originále stojí обидѣвшій или оскорбившій, proto místo druhého nuskaustasis má být, jak je užito v Cl₂₈, nuskaudusis.

126

Osob označujících termínů cizího původu bylo nalezeno poměrně málo. Většinou jde o výpůjčky nebo složené termíny, jejichž řídícím členem je výpůjčka – celkem je takových termínů asi 80 (polovina jednoslovných, polovina složených; přibližně 10% zkoumaného materiálu). Jen několik z nich jsou cizí slova, která jsou pro litevštinu zjevně nepotřebná, např.: armijos atsargos ofcieris¹⁵ BS₁₉, 183, prikazčikas CT₃₈ 445 (připsáno patrně pro srozumitelnost vedle įsakytinis), unteraficieris BS₁₉ 27.

Ostatní výpůjčky je třeba považovat za internacionalismy; téměř všechny lze nalézt v současných slovnících cizích slov. Je třeba upozornit, že asi třetina výpůjček se nevyskytuje přímo v článcích kodexů, nýbrž v různých dodatcích k článkům a vysvětlivkách, především v rozhodnutích Nejvyššího litevského tribunálu (v menší míře v rozhodnutích ruského Senátu), a do litevských překladů se tedy dostala ne nutně z originálu.

Z některých případů je patrné, že internacionalismy byly užity i tehdy, když v ruském originálu, z něhož se překládalo, internacionalismus není, např.: administratorius CP_31v 1794 (управитель), advokatas BP₃₀ 561 (защитник), apeliantas CP_31v 165 (противная сторона), apeliatorius CP_31v 163, CP_31v 164/3 (приносящий жалобу, проситель), civilis BP₃₃ 226 (лицо гражданского ведомства), expertas CP_31v 516, CT₃₈ 1117, BP₃₃ 112 (свободные люди), kuratiorius CP_31v 1543, CI₂₈ 220 (попечитель), testatorius CI₂₈ 985, CT₃₈ 25 (завещатель). Je samozřejmé, že tyto internacionalismy mohly být užity na jiných místech ruského textu, než jsou uvedena, samotná skutečnost však svědčí o tom, že internacionalismus nebyl vždy převzat z ruského originálu. Někdy se zapisuje záměrně, i když bylo možné podle ruského ekvivalentu zvolit domácí slovo, například ne advokatas, nýbrž gynėjas¹⁶ (takový ekvivalent navrhoval také P. Skardžius (1998: 441)). Důvodem je patrně to, co již bylo zmíněno v literatuře – internacionalismus, zejména když plní funkci termínu, mívá často vyhraněnější význam než jeho litevské synonymum, nevyvolává vedlejší asociace a je abstraktnější nebo stylově neutrálnější (Pikčilingis 1975: 176). Zároveň lze předpokládat, že u části internacionalismů

¹⁵ Tiesa, šis žodis anuomet laikytas tarptautiniu (plg. Skardžius 1998: 441). ¹⁶ Beje, LKŽ duomenimis, „advokato“ reikšme S. Daukantas vartojo terminą teisrodis, iš A. Kuršaičio žodyno šiam reikalui žinomas tiesabylys, o Aušroje 1886 m. pavartota forma tiesabylius.

127

Na vznik termínů mělo vliv také západní právnické písemnictví, vždyť právníci je nepochybně četli.

Dostupné údaje ukazují, že téměř všechny shromážděné mezinárodní termíny označující osoby mají latinský základ¹⁷, např.: agent C_I₃₃ 1744 S, CT_I₃₈ 36, BS_₁₉ 111 (diplomatický agent CT_I₃₈ 225, BS_₃₄ 5 R, BP_I₃₃ 230), odvolatel CP_I₃₁V 165, autor C_I₃₃ 695/5, CT_I₃₈ 1041, cenzor BS_₁₉ 302, debitor C_I₃₃ 2200 P, CT_I₃₈ 1092 S, poslanec BP_I₃₃ 1171, emigrant BS_₃₄ 442 P, generální guvernér CT_I₃₈ 88, věřitel C_I₃₃ 542 S, CT_I₃₈ 8, BS_₃₄ 607 T, notář C_I₃₃ 569 S, CT_I₃₈ 47, BS_₁₉ 672, BS_₃₄ 577 S, okupant C_I₃₃ 700 T, subjekt přestupku BS_₃₄ 245 R, osoba BP_I₃₃ 1 P, testátor CT_I₂₈ 985, C_I₃₃ 1010 T, CT_I₃₈ 25, BS_₃₄ 440 R, prezident státu C_I₃₃ 53.

Několik termínů souvisí s románskými jazykovými podobami pocházejícími z latiny (francouzština, italština), např.: velvyslanec CT_I₃₈ 225 (franc. ambassadeur TŽŽ 2001; franc. ambassadeur < it. ambasciatore – posel TŽŽ 1999), komendant BS_₃₄ 174 T (franc. commandant – velitel, představený), komisionář CT_I₃₈ 445 (franc. commissionnaire < lat. commissio – pověření), prokurátor CT_I₃₈ 8, BP_I₃₀ 11 (franc. procureur), státní kontrolor CT_I₃₈ 200/10, BP_I₃₃ 277/1 T (franc. contrôleur), státní tajemník CT_I₃₈ 88 (franc. secrétaire). Existují jen ojedinělé případy, kdy se při uvádění původu zmiňují jiné jazyky (němčina, nizozemština, polština), např.: bankrot „zadlužená osoba“ CT_I₃₈ 1485 (it. banca rotta – rozbitý stůl TŽŽ 2001; franc. banqueroute TŽŽ 1999; něm. Bankrott < it. bancarrotta – úpadek TŽŽ 1969), purkmistr „vedoucí města“ CT_I₃₈ 1117 T (pol. burmistrz < něm. Bürgermeister), makléř C_I₃₃ 1690, CT_I₃₈ 445, BP_I₃₃ 369 (něm. Makler TŽŽ 2001; něm. Makler < niz. makelaar TŽŽ 2000).

Vlastní a mezinárodní termíny přizpůsobené litevštině. Ve většině případů (jak je patrné z již uvedených termínů) se užívají slova v podobách dnes obvyklých, tj. pravopisné, fonetické a morfologické přizpůsobení termínů litevštině se shoduje se současným stavem. Bylo nalezeno sice jen málo, ale několik dnes neobvyklých pravopisných či fonetických odlišností, např.: klijentas C_I₃₃ 1539 T, CT_I₃₈

¹⁷ Původ byl ověřován především v TŽŽ 1999, 2000, 2001.

128

410 T, BS₃₄ 363/4, společník CĮ₃₃ 2126 S, BS₃₄ 574 S, kurýr BS₃₄ 5 R, smluvní partner CĮ₃₃ 569 S, CTĮ₃₈ 1304, BS₃₄ 591 T. Tehdy se užíval i dnešní termín kontrahent (smluvní kontrahent CTĮ₃₈ 1302). Byl uveden v KP 1939 s odůvodněním, že -g- pochází z ruštiny. Odlišně se užíval také termín bankrot CTĮ₃₈ 1485 a bankrutas CPĮ₃₁ᵥ 1485 (srov. dnešní bankrotas, ale bankrutuoti). U složených termínů se přidává ještě jedna varianta: piktas bankrotas CTĮ₃₈ 1794, BPĮ₃₃ 29 S, piktas bankrūtas CTĮ₃₈ 468, piktavališkas bankrutas CPĮ₃₁ᵥ 468. Za zmínku stojí také ministeris CPĮ₃₁ᵥ 88, CTĮ₃₈ 88 (lat. minister) – teprve v sovětské éře se rozšířilo ministras, pravděpodobně podle rus. министр; srov. také franc. ministre (TŽŽ 1969). V litevských slovnících té doby byl výraz ministeris (SNŽŽ 1907; SNŽŽ 1924; TŽŽ 1936).

Konečně je třeba upozornit, že v dnešních slovnících cizích slov jeden či druhý termín užitý v kodexech chybí. Zde stojí za zmínku odvolatel CPĮ₃₁ᵥ 163, CTĮ₃₈ 745, BS₃₄ 262 T (lat. apellator – osoba podávající odvolání proti rozsudku LLŽ 1996). Dnes se užívá odvolatel, odvozený od téhož latinského slova a nalezený v jednom zkoumaném kodexu, CPĮ₃₁ᵥ 165. Je pravda, že v CPĮ₃₁ᵥ se odvolatel a odvolatel zřejmě užívaly v odlišných významech: první označoval osobu, která si stěžuje, druhý osobu, proti níž je stížnost podána (CPĮ₃₁ᵥ 163 a 165). Jde o neobvyklé rozlišení. V CPĮ₃₁ᵥ 764 se užívá také protiodvolatel se synonymem – protipodávající odvolání. Mimochodem, v současném trestním řádu nejsou termíny systémově uspořádány: osoba, která podala kasační stížnost, se nazývá kasační stěžovatel, zatímco osoba, která podala odvolání, se nazývá odvolatel. Dnes se již neužívají ani zřejmě synonymní termíny legataras CPĮ₃₁ᵥ 1712, legatarius CĮ₃₃ 1086 S, CTĮ₃₈ 1510/1 (lat. legatarius – dědic). Srov. také složené termíny společný legataras CPĮ₃₁ᵥ 1510/1 (vysvětlený jako palikimo papėdininkas), společný legatarijas CTĮ₃₈ 1510/1. V TŽŽ 1936 byla nalezena jiná podoba – legataris.

Někdy se zkouší synchronně analyzovat tvoření mezinárodních termínů, třídí se podle slovotvorných kategorií a uvádějí se přípony (viz Urbutis 1965), tedy postupuje se podobně jako u domácích slov¹⁸. Z tohoto hlediska by jen o něco více než třetina analyzovaných termínů nalezených v kodexech mohla být

¹⁸ Tvrdí se, že útvary převzaté z jiných jazyků fungují jako odvozeniny díky slovotvorným vztahům, které vznikly s jinými slovy cizího původu týchž kořenů. Tomu se říká korelační tvoření (Urbutis 1978: 248, 249).

129

nelze rozčlenit z hlediska slovotvorby a u většiny zkoumaných mezinárodních termínů by ani při čistě formálním pohledu nebylo možné najít potenciální základová slova. Mezi případy, u nichž lze slovotvorbu formálně rozpoznat, převažují termíny s příponami -orius, -ė, např.: pracovní inspektor CT₃₈ 161/1, hypoteční věřitel CT₃₈ 1563, senátor CT₃₈ 88, a -atorius, -ė, např.: kasační stěžovatel CĮ₃₃ 1184 T, BS₃₄ 41 T, BPĮ₃₃ 3 T, kurátor CĮ₂₈ 220, CPĮ_31V 1543, správce majetku CĮ₃₃ 1317 S.

Hybridních termínů označujících osoby, tj. takových, které kromě vlastních obsahují také neměnné morfémy původem z jiných jazyků, bylo ve zkoumaném materiálu nalezeno pouze 16 (přibližně 2% materiálu). Většina z nich jsou odvozeniny s příponou -ininkas (považované za označení nositelů jmenné vlastnosti), např.: akcionář CĮ₃₃ 2138 S, BS₁₉ 580, bankrotář BS₃₄ 602 S, činžovník CĮ₃₃ 533 T, duelant BS₃₄ 486 R, kancelářský zaměstnanec CĮ₃₃ 1238 P, pašerák BS₃₄ 591 T, policista BS₃₄ 523 T, držebnostník BS₃₄ 624 T, vyděrač BS₃₄ 615 R. Místo posledního se nyní užívá vyděrač, známý je také mezinárodní termín chantážista (DŽ 2003). Tento ani analogický termín pašerák se v tehdejších kodexech nevyskytoval (pašerák je vedle pašeráka uveden v SNŽŽ 1907). Pašerák je nyní zcela vžitý, a proto se termín pašerák, který občas zaznívá v televizi, oprávněně opravuje (Pečkuvienė 2004: 11, 12). Bankrotář ani držebnostník se dnes v právu vůbec neužívají. Se stejnou příponou, avšak jiného typu, je termín podnájemník CĮ₃₃ 570 T. Je utvořen z hybridního termínu, srov. podnájem CĮ₃₃ 1705 S. V kodexech z let 1918–1940 ještě nebyly, avšak TŽ 1954 vhodně nabízí pro danou záležitost termíny podnájem, podnájemník – na tyto termíny tvůrci současných příslušných kodexů zbytečně zapomněli. Je pravda, že TŽ 1954 uvádí bez jakéhokoli synonymního vztahu také podnájem s podnájemníkem, a dokonce i s jinými ekvivalenty, nejde však nejspíš o záměrné rozlišení, nýbrž o nedostatek slovníku.

Jiných hybridních termínů bylo nalezeno jen několik. Za zmínku stojí trojice hybridních označení činitelů s příponou -tojas: odvolatel BS₃₄ 155 T, likvidátor CĮ₃₃ 2200 P, zákonů dabotojas BPĮ33 166 S (vedle zjevně nevhodného posledního termínu je připsáno bliustitel zakona); nalezena byla také dvě hybridní příčestí užitá jako podstatná jména: zatčený BS₃₄ 453 T, internovaný BS₃₄ 174 T.

130

K termínům cizího původu se obvykle řadí také kalky. Z hlediska tvorby kalků nebyl zkoumaný materiál analyzován, protože rozpoznávání a výklad kalků přinášejí problémy, zejména v případech, kdy jsou slova dobře přizpůsobena systému litevského jazyka a jejich cizost není pociťována. Vlastnost termínu být domácí se zde chápe především jako přítomnost litevských složek. Jednoznačně lze odlišit pouze termíny vytvořené slepým napodobením jiných jazyků, jimž chybí slovotvorná motivace¹⁹ nebo mají neobvyklou podobu; takových případů je však ve zkoumaném materiálu velmi málo. Například termín spoluvlastník_Cl₃₃ 555 PT, CP_l₃₁V 1156/3, CT_l₃₈ 4 T se vlivem ruštiny opravuje – nahrazuje termínem spoluvlastník²⁰, spolumajitel (TT 1992: 25; K Konsul 2003: 35); v originále se vyskytovaly různé podoby: соучастникъ въ общемъ владѣніи; совладѣлецъ UGS; z TŽ 1954 vyplývá, že strukturálně nejbližším ekvivalentem je сособственник.

Za zmínku stojí již dlouho kritizovaný termín zákonodárce BP_l₃₃ 174 T a s ním související termín zákonodárcovství²¹ BP_l₃₃ 180/4 P (srov. законодатель, законодательство). Posledně uvedený termín byl zařazen do příručky Kalbos patarėjas z roku 1939 (KP 1939), oba se opravují ještě i dnes (Šukys 2003: 44). Ačkoli nejsou příliš vhodné, o něco lepší jsou termíny odpovídající těm předchozím: zákonodárná činnost BS_₃₄ 4 P, zákonodárce BS_₃₄ 4 R (také se opravují). Oba typy se nahrazují výrazy zákonodárství, zákonodárce (tento se vyskytoval již tehdy v C_l₃₃ 570 T, CT_l₃₈ 1163 T, BS_₃₄ 53 S; viz TT 1992; Piročkinas 1990: 152; Šukys 2003: 44). Všechny tyto termíny byly nejspíš utvořeny analogicky podle starších písemných památek. Podle údajů LKŽ užívali K. Sirvydas a J. Brodovskis pro daný význam termíny tiesastatys, tiesastatis, později se v Aušra vyskytl také termín tiesastatystė. V jazykových slovnících z 19.–20. století (zejména u S. Gimžauskase, G. H. F. Nesselmanna, J. Šlapelise, J. Ryterise a A. Kuršaitise) se dále uvádějí tiesadavys (tiesadavis), tiesadavėjas a tiesadavystė, tiesadavėjystė, tiesadavyba. Na počátku 20. století, kdy se přestalo užívat slovo tiesa ve významu „právo“, byla změněna i složka odvozeného termínu, přičemž nebylo vloženo teisė, nýbrž įstatymas.

¹⁹ Pouze takové případy nazývá St. Keinys kalky, zatímco termíny jinak odpozorované podle jiných jazyků považuje za napodobeniny (Keinys 1999: 113. 115).

²⁰ V kodexech se nevyskytovalo označení takové osoby, byl však nalezen podobný termín spoluvlastník majetku _CTl₃₈ 1095 T.

²¹ LKŽ uvádí také podobu įstatymdavybė.

131

Závěry

1. V kodexech z let 1918–1940 se hojně používaly právní termíny označující osoby. Část těchto termínů náleží do právní vědy, část do právní praxe. Jde o názvy osob spojených právními vztahy, které plní různé právní funkce.

2. Charakteristickým rysem právních termínů označujících osoby v období, které je předmětem výzkumu, je jejich litevský původ. V kodexech se vyskytuje jen málo slovotvorně nerozčlenitelných označení osob; většina termínů jsou odvozeniny. Jen část z nich byla vytvořena speciálně pro potřeby právní terminologie, většina byla terminologizována. Přesně odlišit terminologizované výrazy od nových odvozenin je obtížné, protože chybějí údaje o historii slov. Většina právních termínů označujících osoby jsou odvozeniny tvořené běžnými a produktivními sufixy -tojas, -a a -ėjas, -a, které jsou v běžném jazyce velmi obvyklé (ačkoli ne vždy jsou zachyceny v lexikografických zdrojích). Je možné, že právě kvůli jejich obvyklosti byly některé termíny vytvořené sufixem -tojas, -a později nahrazeny odvozeninami s -ovas, -ė. Zřetelnější novotvary zkoumaného období se většinou tvořily sufixem -ininkas, -ė.

3. Za zvláštní typ právních termínů označujících osoby lze považovat substantivizovaná příčestí, nejčastěji příčestí přítomná trpná. Jde o poměrně vhodný způsob stručného vyjádření. Některé termíny tohoto typu jsou běžné i dnes.

4. Přejatá slova tvoří v kodexech poměrně malou část právních termínů označujících osoby. Téměř všechna jsou to slova mezinárodní. Většina z nich má latinský původ. Počeštění se u jediného či několika málo mezinárodních slov neshoduje s dnešním stavem; variant bylo málo. Materiál rovněž ukazuje, že mezinárodní slova nebyla vždy přejímána z ruského originálu. Přejatým slovům se blíží také hybridní termíny, avšak tento způsob tvoření termínů byl v kodexech velmi vzácný.

5. Část zkoumaných právních termínů označujících osoby se dnes již nepoužívá: změnily se pojmy nebo byly nalezeny vhodnější formy vyjádření a byla odstraněna synonyma. Nesprávných termínů je málo. Z termínů uvedených v kodexech se dnes opravuje jen několik málo. Důvodem opravy bývá často nevhodný vliv jiných jazyků.

132

HLAVNÍ PRAMENY²²

BPL₂₄ – Zákon o trestním řízení. Red. A. Kriščiukaitis. – Právo 6–10 [příloha], Kaunas, 1924–1926.

BPL₃₀ – B y l a J. Zákon o trestním řízení, Kaunas, 1930.

BPL₃₃ – Zákon o trestním řízení s komentáři sestavenými na základě rozhodnutí ruského Senátu a Nejvyššího tribunálu Litvy a dalších výkladů týkajících se trestního práva procesního ve Velké Litvě a Klajpedské oblasti. Red. M. Kavolis, Kaunas, 1933.

BS₁₉ – Trestní zákon, Kaunas, 1919 // Trestní zákony, Kaunas, 919.

BS₃₁ – J a b l o n s k i s K. Trestní zákon: s dodatky, 2. vyd., Kaunas, 1930.

BS₃₄ – Trestní zákon s doplňujícími trestními zákony a komentáři sestavenými na základě rozhodnutí ruského Senátu a Nejvyššího tribunálu Litvy a dalších výkladů, Kaunas, 1934.

C_I28 – Občanské zákony: [Sb. zák. X, sv. 1, část. Překlad.

C_I33 – Š a l k a u s k i s K. Občanské zákony: díl I svazku X, Kaunas, 1933.

CPĮ_31C – Zákon o občanském soudním řízení. S Lietuvino M. Čepas, Kaunas, 1931.

CPĮ_31V – Zákon o civilním procesu s připojenými zákony a věcným rejstříkem-slovníčkem. K tisku připravil J. Viskanta, Kaunas, 1931.

CTĮ₃₈ – Zákon o civilním soudním řízení se všemi změnami a doplňky a s výklady Nejvyššího tribunálu a ruského Senátu. Red. Č. Butkys, Kaunas, 1938.

UGS – Občanský soudní řád a ustanovení o notářství (sv. XVI, část I, Sbírka zákonů Ruského impéria), Berlín, 1924.

UU – Trestní zákoník z 22. března 1903 Podle vydání N. S. Taganceva, Riga, 1922.

UUS – Trestní řád (Sbírka zákonů, sv. XVI, část 1, vydání z roku 1914) s pozdějšími zákonnými předpisy, legislativními důvody, výklady Vládního senátu a oběžníky ministerstva spravedlnosti. Sestavili M. P. Šramčenko a V. P. Širkov, Riga, 1923.

ZG – Občanské zákony: (sbírka zákonů, sv. X, část I, vydání z roku 1914, podle dodatku z roku 1914): se zahrnutím pozdějších zákonných předpisů podle čl. 87

²² Zde jsou uvedeny pouze zkoumané litevské kodexy a jejich ruské protějšky. Pro snazší vyhledání termínu se vedle zkratky kodexu uvádí číslo článku, nikoli strana. Mnoho termínů bylo převzato z příloh článků, které obsahují komentáře. Vedle čísla článku se pak uvádí také písmeno označující typ přílohy: T – rozhodnutí Nejvyššího tribunálu Litvy, S – rozhodnutí ruského Senátu, R – komentář redakční komise kodexu, V – jiný zákon, P – všechny ostatní přílohy, včetně těch, které byly v originále. Některé termíny byly převzaty z podčlánků. Vedle čísla článku se pak za lomítkem uvádí také číslo podčlánku.

133

základních zákonů a výkladů Vládního senátu od roku 1866 do 1. října 1915 Sestavil V. V. Isačenko, Petrohrad, 1916.

LITERATURA A DOPLŇKOVÉ PRAMENY

Ambrazas S. 1993: Daiktavardžių darybos raida: Lietuvių kalbos veiksmažodžių vediniai, Vilnius.

Ambrazas S. 2000: Daiktavardžių darybos raida 2: Lietuvių kalbos vardažodžių vediniai, Vilnius.

Ambrazas V. 1996: Veiksmažodžio neasmenuojamosios formos. – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius, 354–385.

Buivydienė R. 1997: Lietuvių kalbos vedybų giminystės pavadinimai, Vilnius.

BŽ 1924: Baronas J. Rusiškai lietuviškas žodynas, Kaunas.

BŽ 1933: Baronas J. Rusų lietuvių žodynas, Kaunas.

CK 2000: Lietuvos Respublikos civilinis kodeksas. – Lietuvos Respublikos pagrindiniai įstatymai, Vilnius, 25–303.

Drotvimas V. 1987: Lietuvių kalbos leksika ir frazeologija, Vilnius.

DŽ 2003: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. St. Keinys, Vilnius (e. leidimas).

Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius.

ĮTPTK 1924: Įvardai, arba terminai, priimti Terminologijos komisijos. Sudarė A. Vireliūnas, Kaunas.

Jablonskis J. 1935: Jablonskio raštai 4, Kaunas.

Jablonskis J. 1936: Jablonskio raštai 5, Kaunas.

Jakaitienė E., Laigonaitė A., Paulauskienė A. 1976: Lietuvių kalbos morfologija, Vilnius.

Jakaitienė E. 1980: Lietuvių kalbos leksikologija, Vilnius.

Keinys St. 1975: Priesaginė lietuviškų terminų daryba. – Lietuvių kalbotyros klausimai 16: Lietuvių terminologija, 7–56.

Keinys St. 1980: Terminologijos abėcėlė, Vilnius.

Keinys St. 1999: Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryba, Šiauliai.

KKonsul 2003: Kalbos konsultacijos. Sudarė A. Kupčinskaitė-Ryklienė, Vilnius.

Klimavičius J. 1988: Kas krato teisės kalbos vežimą? – Gimtoji kalba 7, 3–10.

Klimavičius J. 2003: Vila – vasarnamis, kotedžas – pilaitė. – Gimtoji kalba 10, 10–13.

Kniūkšta P. 1999: Ypatingesni kanceliarinės kalbos atvejai. – Kalbos kultūra 72, 19–28.

KP 1939: Kalbos patarėjas. Paruošė L. Dambrauskas. Red. A. Salys ir P. Skardžius, Kaunas.

KPP 1985: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė A. Pupkis, Vilnius.

LKŽ: Lietuvių kalbos žodynas 1–20, Vilnius, 1941–2002.

LLŽ 1996: Kuzavinis K. Lotynų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

134

LRVAI 1999: Lietuvos Respublikos viešojo administravimo įstatymas. – Valstybės žinios 60-1945.

LRVTĮ 1999: Lietuvos Respublikos valstybės tarnybos įstatymas. – Valstybės žinios 66-2130.

P a k e r y s A. 1994: Akcentologie 1: Podstatné jméno a přídavné jméno, Kaunas.

P a l i o n i s J. 2004: XVI–XVII a. lietuviškų raštų atrankinis žodynas, Vilnius.

P a u l a u s k i e n ė A. 1983: Přehled morfologie litevského jazyka, Kaunas.

P e č k u v i e n ė L. 2004: Co chytat na litevské hranici: pašeráky, nebo kontrabandisty. – Gimtoji kalba 3, 11–12.

P i k č i l i n g i s J. 1975: Stylistika litevského jazyka 2, Vilnius.

P i r o č k i n a s A. 1990: Kultura administrativního jazyka, Vilnius.

S a b a l i a u s k a s A. 1966: Lietuvių kalbos leksikos raida. – Lietuvių kalbotyros klausimai 8: Lietuvių kalbos leksikos raida, 5–141.

S a b a l i a u s k a s A. 1990: Slovní zásoba litevského jazyka, Vilnius.

S a l y s A. 1979: Spisy 1, Řím.

S k a r d ž i u s P. 1966: Přípona -ovas a její užívání. – Gimtoji kalba 1, 10–12.

S k a r d ž i u s P. 1996: Vybrané spisy 1, Vilnius.

S k a r d ž i u s P. 1998: Vybrané spisy 3, Vilnius.

SNŽŽ 1907: Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis: Skaitytojams palengvinimas. Sudarė J. Šlapelis, Tilžė.

SNŽŽ 1924: N o r k u s J. Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis, Kaunas.

Š a l k a u s k i s S. 1991: Spisy 2: Terminologie filozofie a pedagogiky, Vilnius.

Š u k y s J. 2003: Kalbos kultūra visiems, Kaunas.

TT 1992: Terminologijos taisymai. Parengė K. Gaivenis, A. Kaulakienė, St. Keinys, J. Klimavičius, Vilnius.

TTP 1939, 1940: Teisinės terminijos projektas. P. Stravinskas. – Teisė 48, 384–387; 49, 475–480; 50 73–74; 51, 184–185.

TTTŽP: Návrh slovníčku právních termínů a dalších slov potřebných pro soudy [rukopis], [1920].

TŽ 1954: Teisinių terminų žodynas. Sudarė A. Žiurlys, Vilnius.

TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas. Sudarė K. Boruta, Pr. Čepėnas, A. Sirutytė-Čepėnienė. Red. J. Žiugžda, Kaunas.

TŽŽ 1969: Tarptautinių žodžių žodynas. Vyr. red. F. Petrovas. Vertė O. Doveikienė ir kt. Lietuviško leid. red. Ch. Lemchenas, Vilnius.

TŽŽ 1999: V a i t k e v i č i ū t ė V. Slovník mezinárodních slov 1, Vilnius.

TŽŽ 2000: V a i t k e v i č i ū t ė V. Slovník mezinárodních slov 2, Vilnius.

TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. A. Kinderys, Vilnius.

U m b r a s a s A. 2001: Stav právní terminologie v Litvě v letech 1918–1940. – Terminologija 8, 76–94.

U m b r a s a s A. 2004: Prielinksniniai teisės terminai 1918–1940 metų Lietuvos kodeksuose. – Specialybės kalba: sistema ir vartosena. Mokslinės konferencijos darbai, Vilnius, 102–108.

U r b u t i s V. 1965: Daiktavardžių daryba. – Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius, 251–473.

135

Urbutis V. 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius.

Urbutis V. 1999: Naujadaras. – Lietuvių kalbos enciklopedija. Red. V. Ambrazas, Vilnius, 429–430.

PRÁVNÍ TERMÍNY OZNAČUJÍCÍ OSOBY V LITEVSKÝCH PRÁVNÍCH KODEXech Z LET 1918–1940

Shrnutí

Prameny výzkumu v tomto článku tvoří neoficiální překlady ruských právních kodexů do litevštiny, které platily v Litvě v letech 1918–1940. Článek analyzuje právní termíny označující osoby. Část těchto termínů lze zařadit do právní vědy, další část do právní praxe. Jde o označení osob spojených právními vztahy a osob vykonávajících právní funkce. V dříve uvedených kodexech bylo nalezeno přibližně 800 takových termínů. Asi polovinu tvoří jednoslovné termíny, druhou polovinu víceslovné termíny (především dvouslovné). Termíny jsou rozebírány z hlediska svého původu a slovotvorby.

Charakteristickým rysem právních termínů tohoto období označujících osoby je jejich litevský původ. V těchto kodexech se zřídka vyskytují označení osob, která lze z hlediska slovotvorby rozčlenit; většina z nich jsou odvozeniny. Některé byly vytvořeny speciálně pro potřeby právní terminologie, většina z nich je terminologizovaná. Přesně rozlišit terminologizované útvary od nových útvarů je poměrně obtížné. Jestliže se odvozenina, která je systémově možná, neobjevila ve starší lexikografii, nelze z toho vyvodit, že takové slovo neexistovalo. Většina právních termínů označujících osoby jsou odvozeniny s příponami -tojas, -a a -ėjas, -a, které jsou obecně velmi běžné a produktivní. Je možné, že právě kvůli jejich běžnosti byly některé termíny utvořené příponou -tojas, -a nahrazeny odvozeninami s příponou -ovas, -ė. Zřetelněji nová slova se tvořila příponou -ininkas, -ė.

Článek vyčleňuje svébytný typ právních termínů označujících osoby – substantivizovaná příčestí, většinou v trpném rodě přítomného času. Jde o poměrně vhodný způsob stručného vyjádření. Některé termíny tohoto typu se běžně používají dodnes.

Přejatá slova tvoří v těchto kodexech poměrně malou část právních termínů označujících osoby. Téměř všechna přejatá slova jsou internacionalismy. Naprostá většina z nich je latinského původu. Podoba několika málo internacionalismů po jejich přizpůsobení litevštině se liší od současné podoby; odchylky jsou vzácné. Hybridní termíny mají k přejatým slovům blízko, tento způsob označování osob však v těchto kodexech vůbec nebyl oblíbený.

Alvydas UMBRASAS

Doručeno 10. 11. 2005

Institut litevského jazyka

ul. P. Vileišiaus 5, LT-10308 Vilnius

e-mail: [email protected]

136