Metody tvoření názvů rostlin používané v dílech Jānise Ilsterse

LINDA KURMIŅA

Ústav lotyšského jazyka LU

KLÍČOVÁ SLOVA: botanická terminologie, názvy rostlin, tvoření slov, Jānis Ilsters

Počátkům utváření botanické terminologie se věnuje řada prací (Viksna 2002; Vimba 2001; Pīete 2008) a její první výsledky jsou nejčastěji připisovány botanikovi, učiteli a básníkovi Jānisovi Ilstersovi (1851–1889), který v roce 1883 vydal první lotyšsky psanou knihu o botanice Botānika tautas skolām un pašmācībai (Botanika pro lidové školy a samouky) (Ilsters 1883). Tato práce obsahovala jen poměrně málo nejrozšířenějších názvů rostlin, doplněných podrobnějšími popisy.

Jako hlavní pramen pro současný výzkum metod používaných při tvoření názvů rostlin na konci 19^th. století byly použity nejrozsáhlejší soubory botanických termínů Jānise Ilsterse Latviešu botāniski nosaukumi (Lotyšské botanické názvy; Ilsters I, 1884; Ilsters II, 1885). Tyto soubory vyšly v letech 1884 a 1885 v časopisech Vědecké komise Lotyšské společnosti v Rize.

Tento článek pojednává o metodách tvoření názvů vybraných z Ilstersových seznamů názvů rostlin a zároveň je porovnává s názvy rostlin zaznamenanými v pozdějších terminologických pramenech, včetně moderních, především v díle Botāniskā vārdnīca Paulse Galenieka (Botanický slovník; BV 1950) a ve slovníku Inese Ēdelmaneové a Āriji Ozolové Latviešu valodas augu nosaukumi (Názvy rostlin v lotyšském jazyce; LVAN 2003). Analýza názvů rostlin vydaných na konci 19^th. století pomáhá odhalit nejcharakterističtější metody tvoření používané v počátečních etapách rozvoje lotyšské botanické terminologie.

Ilsters vyzýval veřejnost k aktivní účasti na sběru názvů rostlin. Dokládá to jeho doslov k prvnímu seznamu názvů rostlin Latviešu botāniski nosaukumi vydanému v roce 1884: „Ještě je celá řada rodů, pro něž sice kvůli jejich všeobecnému rozšíření existují lotyšské názvy v tom či onom prostředí

94 Linda Kurmiņa │ Methods of plant name formation used in the works by Jānis Ilsters

… shromažďovat. Proto by bylo vhodné, kdyby si je znalci do budoucna všímali a případně je zasílali „Komisi pro vědy“ Lotyšské společnosti k dalšímu využití, což by botanikům sestavujícím seznamy usnadnilo jejich práci“¹ (Ilsters I, 1884: 81). Jeho výzva nalezla odezvu – již ve druhém seznamu Latviešu botāniski nosaukumi (z roku 1885) autor zveřejňuje nejen dodatky ke své sbírce, ale také shromážděný materiál, který mu byl zaslán.

To znamená, že Ilsters do obou svých seznamů názvů rostlin zařadil názvy, které shromáždil sám (ty lze nalézt v prvním i druhém seznamu), a také názvy zaslané mu jinými sběrateli (především ve druhém seznamu). Tento materiál zahrnuje převážně názvy rostlin z Vidzeme, méně zastoupeny jsou Kurzeme a Zemgale. Autorovy vlastní sběry pocházejí ze Stukmaņi, Koknese, Vestieny a Dundagy. Většina názvů poskytnutých jinými sběrateli pochází z Vidzeme (Liezere, Valmiera, Cēsis, Trikāta, Sigulda), méně jsou zastoupeny Kurzeme (Aizpute, Kuldīga) a Zemgale (Dobele). V žádném ze dvou seznamů názvů rostlin sestavených Ilstersem se nevyskytuje žádný název z Latgale.

Materiál shromážděný Ilstersem zahrnuje především názvy druhů, ale také některé názvy rodů. V předmluvě k prvnímu seznamu (Ilsters 1884: 63–64) autor poukazuje na to, že mnoho lotyšských názvů rostlin dosud nebylo systematicky uspořádáno – často proto, že jim byly kvůli podobnosti či rozdílnosti rostlin přiřazeny nepřesné názvy. V některých případech mají rostliny náležející k různým rodům stejný název a názvy rostlin téhož rodu jsou synonymní. Ilsters poznamenal, že botanici budou muset tyto názvy v budoucnu nějak řešit.

Oba seznamy jsou uspořádány abecedně. Nejprve jsou uvedeny latinské názvy a poté jeden či více jejich lotyšských ekvivalentů. V mnoha případech jsou vedle hesla připojeny poznámky sestavovatele nebo je navrženo možné vysvětlení původu názvu. Na konci je uveden německý ekvivalent. Například:

„Hypericum L., asinszāles, raganuakauli, krūstenes, (strutenes); pēdējais nosaukums tadēļ ta, ka ši puķe apakš Kristus krusta stāvejusi un uz viņas Kristus asins pilejis. Johannisblut, Hartheu.².“

¹ Překlad: „Stále existuje mnoho rodů, pro něž lze v tom či onom kraji najít lotyšské názvy, neboť jsou tam velmi rozšířené. Bylo by proto užitečné, kdyby si jich ti, kdo je znají, do budoucna všímali a případně je zasílali „Komisi pro vědy“ Lotyšské společnosti k dalšímu využití, což by botanikům sestavujícím seznamy usnadnilo jejich práci“.

² Překlad: „Hypericum L., asinszāles, raganuakauli, krūstenes, (strutenes); poslední rostlina má takový název proto, že rostla pod Kristovým křížem a kapala na ni Kristova krev. Johannisblut, Hartheu“

Terminoloģija | 2012 | 19

95

Jak píše Anna Vulāne, jazyk se neustále vyvíjí a změny jsou obzvláště aktivní na lexikální úrovni. S vytvářením a zaváděním nových objektů a pojmů v důsledku sociálně-ekonomického vývoje vzniká také potřeba dát jim co nejpřesnější názvy. Jednou z možností, jak této potřebě vyhovět, je tvoření nových slov a názvů. Ačkoli se intenzita používání té či oné metody či prostředku, produktivita i aktivita slovotvorného typu v průběhu času mění a zavádějí se dokonce nové metody a prostředky, informace obsažená ve slově zůstává zachována (Vulāne 2008: 88). Příklady týkající se flóry mohou označovat: 1) místo růstu (purvene, zemenes); 2) podobnost vzhledu (ķepaiņi, lācenes); 3) dobu kvetení nebo dozrávání (jāņogas, mārtiņpuķes).

Při analýze příslušných názvů rostlin bylo zjištěno, že při jejich tvoření byly použity různé slovotvorné postupy:

odvozování slov neboli afixace, například kazenāji³ (Rubus caesius), naktenēs (Solanum nigrum), rozītes (Bellis perennis);

tvoření složenin, například gaiļugriķes (Convolvulus);

tvoření názvů sestávajících z více slov, například dzeltenās ķimenes (Anthemis tinctoria), veca vīra bārzdiņa (Thymus serpyllum);

tvoření názvů se spojovníkem, například buku-vītols (Salix viminalis), laumas-slota (Apasagus officinalis).

V dalším textu článku bude podrobněji pojednáno o každém z výše uvedených postupů.

1. O D V O Z O V Á N Í N E B O A F I X A C E

V materiálu shromážděném Ilstersem se nachází mnoho takových názvů rostlin, které vznikly odvozováním slov neboli afixací, tedy přidáním afixu – předpony, přípony nebo derivační koncovky – ke kořeni či kmeni slova podle slovotvorných modelů, jež v jazyce existují. Jde o jednu z nejproduktivnějších slovotvorných metod v lotyštině obecně a také při tvoření názvů rostlin (VPSV 2007: 57; MLLVG I, 1959: 81; Kalme, Smiltniece 2001: 42).

Při odvozování nového slova se obvykle používá jediný afix, například pār-cel-t → ne-pār-cel-t, pār-cel-šan-a, pār-cel-āj-s. Existuje však také mnoho slov se dvěma či více afixy a pořadí jejich přidávání se určuje obtížně, například přídavné jméno ie-zilg-an-s („namodralý“).

³ Zde i dále se přepis příkladů řídí normami současného lotyšského jazyka.

96

Linda Kurmiņa | Methods of plant name formation used in the works by Jānis Ilsters

mohlo být odvozeno buď od slova ie-zilg-s pomocí přípony -an-, nebo od slova zilg-an-s s předponou ie-. Některá slova se stále odvozují současným užitím dvou afixů – předpony a přípony, například pār-purv-o-t; předpony a derivační koncovky, například aiz-skap-e; nebo dvou přípon, například ārst-niec-isk-s. Dokládá to skutečnost, že tato slova nemají odpovídající motivující slovo vytvořené jediným afixem (pārpurus, purvot; aizskapis, skape atd.) (Kalme, Smiltniece 2001: 42–43).

Uvedené se může vztahovat také na odvozování názvů rostlin, například čūsk-en-āj-i (Orchis maculata), zirdz-en-āj-s (Rubus fruticosus).

Základem odvozeného názvu rostliny může být podstatné jméno (například blusenes (Polygonum persicaria), ziepene (Saponaria officinalis)), přídavné jméno (například skābenes (Rumex), zilenes (Vaccinium uliginosum)), stejně jako sloveso (například noartnes (Pimpinella)). Tyto názvy rostlin lze rozdělit do několika skupin:

názvy rostlin odvozené příponou – v analyzovaném materiálu byly zjištěny následující přípony používané při odvozování názvů rostlin: –āj–, –el–, –en–, –in–, –īt–;

názvy rostlin odvozené pomocí derivační koncovky.

Názvy rostlin odvozené pomocí přípony –āj-

MLLVG uvádí, že přípona –āj– (respektive koncovka –ājs) se používá k odvozování názvů rostlin od jmenných kmenů, zatímco dnes se při tvoření názvů používá jen zřídka (MLLVG I, 1959: 90). Soudě podle názvů rostlin shromážděných Ilstersem lze dospět k závěru, že se tato přípona při tvoření názvů rostlin používala poměrně často.

MLLVG uvádí několik významových kategorií názvů rostlin tvořených příponou –āj–: a) od názvů bobulí se pomocí přípony –āj– tvoří slova označující buď jednotlivou rostlinu, nebo – častěji – skupinu takových rostlin; b) od různých názvů rostlin se odvozují slova označující větší či menší skupinu těchto rostlin nebo místo, kde se tyto rostliny vyskytují v hojné míře (MLLVG I, 1959: 92). Seznamy Latviešu botāniski nosaukumi obsahují pouze takové názvy rostlin, které patří do první skupiny, tedy označují buď jednotlivou rostlinu, nebo skupinu takových rostlin. Autor dále uvádí, že koncovky –ājs, –āji se často používají při tvoření názvů keřů (včetně šeříku): avenāji (Rubus idaeus), bruklenājs (Vaccinium vitis idaea),

Terminologija | 2012 | 19

97

dundurnāji (Geum rivale), dzervenājs (Vaccinium oxycoccus), ērkšķogāji (Ribes grosularia), irbenājs (Viburnum opulus), kazēnāji (Rubus caesius), spradzenājs (Fragaria collina), zemenājs (Fragaria vesca).

Názvy rostlin odvozené pomocí přípony -el-

Slova tvořená pomocí přípony -el- mohou být starobylými odvozeninami a dnes je tato přípona produktivní pouze při tvoření zdrobnělin (MLLVG I, 1959: 93, 94). Také v seznamech názvů rostlin od Ilsterse se vyskytuje jen málo slov s touto příponou; nalezená slova přitom zpravidla nemají zdrobnělý význam, například spīdeles (Bellis perennis).

Názvy rostlin odvozené pomocí přípony -en-

Jak uvádí MLLVG, přípona -en- (respektive koncovka -ene) se používala k tvoření rozsáhlé skupiny názvů rostlin, bobulí a hub a jde o poměrně produktivní příponu (MLLVG I, 1959: 95). V materiálu shromážděném Ilstersem lze nalézt tyto příklady: cirvene (Alisma), elksnene (Agaricus subdulcis), kaulenes (Rubus saxatilis), lipene (Lychnis diurna), naktenes (Solanum nigrum), precenes (Aster salicifolius), rasenes (Drosera), trīsene (Briza media), vilnene (Agaricus subdulcis), vistēnes (Empetrum nigrum), zīdenes (Centaurea).

Názvy rostlin utvořené pomocí přípony -iņ-

Obvykle se přípona -iņ- používá k tvoření zdrobnělých podob, které vyjadřují jak skutečnou zdrobnělost, tak citově-subjektivní hodnocení; zdrobňující význam se však neutralizuje, když podstatná jména s koncovkami -iņš, -iņa získají status termínu (MLLVG I, 1959: 112–113, 117), jako například u následujících názvů rostlin: auniņi (Erigeron acer), liniņi (Linaria vulgaris), plakstiņi (Alectrolophus), žagatiņa (Majanthemum bifolium).

Názvy rostlin utvořené pomocí přípony -īt-

Přípona -īt- je skutečnou zdrobňující příponou; stejně jako v případě přípony -iņ- však slova utvořená touto příponou po nabytí charakteru termínu ztrácejí význam zdrobnělosti i laskavého zabarvení (MLLVG I, 1959: 130–131). V materiálu shromážděném Ilstersem se přípona -īt- jeví jako často používaná při tvoření názvů rostlin, například v množném čísle ancīši, dadzīši (Agrimonia eupatoria), bārenīte (Viola tricolor), cepurītes (Campanula), kumelītes (Matricaria chamomilla), kurpītes (Aconitum lycoc

98

Linda Kurmiņa

Methods of plant name formation used in the works by Jānis Ilsters

tonum), pulkstenītes (Campanula), rozītes (Bellis perennis), v množném čísle sunīši (Bidens), trepīte (Potentilla anserina).

Názvy rostlin utvořené pomocí derivační koncovky

Derivační koncovka se používá především k tvoření podstatných jmen, sloves a příslovcí. Při tvoření slov se užívají následující derivační koncovky: –a, –e, –is, –s, –t, –ies, –i, –u (Vulāne 2008: 101). Zjistilo se, že dvě z nich, totiž –e a –is (množné číslo –i), byly použity při tvoření názvů rostlin v excerpovaném materiálu. Ze sbírky názvů rostlin lze uvést následující příklady: ziemele (pravděpodobně od ziemelis „sever“) (Chrysanthemum leucanthemum) (srov. ME IV, 1929–1932: 742), vizbuļi (Anemone) (srov. Karulis II, 1992: 542). Názvy rostlin lze tvořit také pomocí předpony a derivační koncovky, například egl-e → pa-egl-is (Juniperus communis), případně lze vytvořit složený název a připojit k němu derivační koncovku, například sausa serde „suché srdce“ → saus- + serd-is (Lonicera xylosteum), tūtas (veida) lapa „list ve tvaru kornoutu“ → tūt- + lap-e (Aquilegia vulgaris).

2. TVOŘENÍ SLOŽENIN

Ve sbírce názvů rostlin, kterou shromáždil Ilsters, jsou složené názvy poměrně časté.

Složeniny jsou názvy utvořené spojením alespoň dvou samostatných slov nebo jejich kmenů a v jazyce fungují jako jediná lexikální jednotka. Spojování slov do složenin, stejně jako odvozování, je jedním z nejproduktivnějších způsobů tvoření nových slov v současné lotyštině (VPSV 2007: 338; MLLVG I, 1959: 84; Kalme, Smiltniece 2001: 47). Jak uvádí Vilma Kalme, první složkou složeniny se mohou stát různé slovní druhy: podstatná jména, přídavná jména, číslovky, zájmena, slovesa a příslovce (Kalme, Smiltniece 2001: 47–48). První složkou složených názvů rostlin je ve většině případů podstatné jméno, například miroņpuķe „květina mrtvého“ (Linaria vulgaris), mežrozīte „lesní růže“ (Geranium), nebo přídavné jméno, například baltvēderiņi „bílá bříška“ (Potentilla anserina), mazpurენīte „malý blatouch“ (Ranunculus ficaria). Jde o dva nejproduktivnější typy tvoření složených názvů rostlin. Ačkoli méně často, v seznamech názvů rostlin sestavených Ilstersem se objevují také složeniny, jejichž první složkou je číslovka, například septiņstērīte „sedm paprsků“ (Trientalis europaea), vienlapa „jeden list“ (Parnassia palustris). Složeně utvořené názvy lze rozdělit na dvousložkové a třísložkové složené názvy.

Terminoloģija | 2012 | 19

99

Dvousložkové složeniny lze dále rozdělit do dvou podskupin:

◦ složeniny, jejichž první částí je podstatné jméno v genitivu bez koncovky; tomuto typu náleží většina složených názvů v materiálu shromážděném Ilstersem, například dzelzzale „železná tráva“ (Echium vulgare), kaķaste „kočičí ocas“ (Amarantus), lāčauzas „medvědí oves“ (Bromus secalinus), purveglīte „bažinná jedle“ (Pedicularis), vārndeguns „havraní nos“ (Delphinium consolida), velnābols „ďáblovo jablko“ (Datura stramonium);

◦ v Ilsterových seznamech se poměrně často vyskytují také složeniny, jejichž první částí jsou podstatná jména v genitivu s koncovkou, například celāboliņš „jetel silniční“ (Melilotus tournef), dziparu-karkls „vlněná vrba“ (Salise acutifolia), meduspuķe „medová květina“ (Galium verum), mežrozīte „lesní růže“ (Geranium), miroņupuķe „mrtvolná květina“ (Linaria vulgaris), varžukājas „žabí nohy“, vārnukājas „havraní nohy“ (Comarum palustre).

Ve srovnání se současnými zdroji názvosloví, konkrétně s Botāniskā vārdnīca od Galenieka a slovníkem Ēdelmane a Ozoly Latviešu valodas augu nosaukumi, bylo zjištěno, že tyto složeniny buď ztratily koncovku první složky, nebo se změnily v názvy tvořené víceslovným spojením:

lat. Alchemilla vulgaris

– la. kroķulapas (Ilsters I, 1884: 65)

→ kroķu lapas (LVAN 2003: 312)

lat. Antennaria dioica

– la. kaķupēdiņas (Ilsters I, 1884: 66)

→ kaķpēdiņas (BV 1950: 29)

lat. Berberis vulgaris

– la. aluspuke (Ilsters I, 1884: 67)

→ alus puke (LVAN 2003: 41)

lat. Convallaria majalis

– la. zīdalapas (Ilsters I, 1884: 67; Ilsters II, 70)

→ zīdlapas (LVAN 2003: 159)

lat. Epilobium

– la. kazurozes (Ilsters I, 1884: 70)

→ růže (LVAN 2003: 148)

lat. Mentha crispa

– la. krūzumētra (Ilsters I, 1884: 74)

→ máta polej (LVAN 2003: 219)

lat. Orchis

– la. džegužūpuķes (Ilsters I, 1884: 74)

→ džegužpuķes (BV 1950: 19)

100

Linda Kurmiņa

Methods of plant name formation used in the works by Jānis Ilsters

Tříčlenné složeniny jsou vzácné; ve sbírce rostlinných názvů Ilsterse byly nalezeny pouze dva takové názvy rostlin: ceļmallapas (Plantago) a caurduružāles (Datura stramonium).

3. TVOŘENÍ NÁZVŮ SLOVNÍCH SKUPIN

Další produktivní metodou tvoření názvů rostlin je vytváření slovních skupin. Nejčastěji se takové skupiny skládají ze dvou nebo tří složek. Existují také čtyřčlenné slovní skupiny. Jeden takový příklad uvádí Ēdelmane – dižā baltā ūdens lēpe („velký bílý stulík“ ve vodě) (Ēdelmane 1978: 101), takové příklady však nejsou početné. V seznamech rostlinných názvů sestavených Ilstersem se žádné nevyskytují.

Názvy rostlin ve formě slovních skupin doložené v seznamech Latviešu botāniski nosaukumi lze rozdělit na dvoučlenné a tříčlenné názvy.

Podle Ēdelmane je mezi názvy rostlin nejproduktivnějším typem dvoučlenných názvů ve formě slovních skupin ten, jehož závislou složkou je podstatné jméno v genitivu (Ēdelmane 1978: 100). Také materiál rostlinných názvů sestavený Ilstersem obsahuje značné množství takových názvů. Byly zaznamenány následující modely názvů slovních skupin:

◦ podstatné jméno v jednotném / množném čísle v genitivu + samostatná složka: dzeguzes sietavas „kukaččiny kamaše“ (Pinguicula vulgaris), mīlestības krūms „keř lásky“ (Myrica gale), zaķu skābenes „zaječí šťovíky“ (Osealis acetosella);

◦ přídavné jméno s určitým zakončením v jednotném / množném čísle + samostatná složka: dzeltenās ķumeles „žlutý heřmánek“ (Anthemis tictoria), mīkstās nātres „měkké kopřivy“ (Lamium), pelēkais zirnis „šedý hrách“ (Pisum arvense);

◦ přídavné jméno s neurčitým zakončením + samostatná složka: skarainas auzas „metlice“ (Avena sativa);

◦ trpné příčestí přítomné s možností skloňování + samostatná složka: gremo jama zāle „přežvykovaná tráva“ (Menyanthes trifoliata), vemjama zāle „zvracená tráva“ (Morchella).

Tříčlenné slovní skupiny jsou vzácnější. Byly zaznamenány následující modely tříčlenných názvů ve formě slovních skupin:

◦ přídavné jméno s určitým zakončením v jednotném čísle + podstatné jméno v jednotném čísle v genitivu + samostatná složka: baltā Jāņa zāle „bílá

Terminologija | 2012 | 19

101

Jānisova tráva (Galium mollugo), dzeltenā Jāņa zāle „žlutá Jānisova tráva“ (Galium verum);

dvě podstatná jména v genitivu + nezávislá složka: Poļu ķēniņa puķe „květ polského krále“ (Campanula glomerata);

přídavné jméno s neurčitým zakončením + podstatné jméno v jednotném genitivu + nezávislá složka: veca vīra bārzdina „vous starého muže“ (Thymus serpyllum);

číslovka + podstatné jméno v množném genitivu + nezávislá složka: deviņu vīru spēks „síla devíti mužů“ (Verodscum thapsus), septiņu vīru spēks „síla sedmi mužů“ (Phyteuma spicatum).

4. TVOŘENÍ NÁZVŮ SE SPOJOVNÍKEM

V poměrně mnoha případech Ilsters používá v seznamech Latviešu botāniski nosaukumi názvy, jejichž složky jsou spojeny spojovníkem, tedy takzvané názvy se spojovníkem. Valentīna Skujiņa ve své knize Latviešu terminoloģijas izstrādes principi (The principles of Latvian terminology development) poukazuje na to, že „v písemných pramenech 17.–19. století se spojovník, resp. spojovací znaménko (=), používal k vyjádření těsného pojmového vztahu slov nebo částí slov“⁴ (Skujiņa 2002: 115–116); například ve slovníku G. Mancelia Lettus (Rīga, 1638) jsou uvedeny následující názvy rostlin se spojovníkem: Bisscha=brehssliņi, ceļļa=lappa, Lahc=auzchi, které jsou dnes nahrazeny odpovídajícími složeninami, a dále Musschates=zeedi, Zirr dzenes=sacknis, které se dnes označují víceslovným pojmenováním. Podle závěrů, k nimž Skujiņa dospěla ve svém výzkumu terminologie, se spojovníkové skupiny v terminologii současné lotyštiny používají jen málo ve srovnání s vývojem lotyšské terminologie v předchozích staletích. Ve většině případů názvů rostlin, které Ilsters uvádí se spojovníkem, například buku-vītols (Salix viminalis), lauka-naglene (Dianthus arenarius), laumas-slota (Asparagus officinalis), slotiņu-ciesa (Calamagrostis epigeios), zaķa-staipekņi (Lycopodium annotinum), se v současných pramenech spojovník nepoužívá a dávají se přednost složeninám nebo víceslovným pojmenováním.

⁴ Překlad: „v písemných pramenech 17.–19. století se spojovník, resp. spojovací znaménko (=) používal k vyjádření těsného pojmového vztahu slov nebo částí slov“.

102

Linda Kurmiņa

Methods of plant name formation used in the works by Jānis Ilsters

ZÁVĚRY

1. V materiálu názvů rostlin shromážděném Ilstersem jsou nejproduktivnějšími slovotvornými postupy odvozování pomocí přípon a tvoření složenin. Z různých afixů se nejčastěji používají přípony -en-, -iņ-, -īt-. Zdrobňovací přípony obvykle ztratily svůj zdrobňovací význam.

2. Mezi složenými názvy je nejproduktivnějším typem dvousložková složenina; koncovka první složky může být zachována nebo vypuštěna.

3. Názvy tvořené složeninami a víceslovnými pojmenováními se většinou skládají ze dvou složek. Vedle nich se názvy se spojovníkem používají častěji než v současné lotyštině.

4. Ačkoli Ilsterova práce Latviešu botāniski nosaukumi je jedním z prvních pokusů shromáždit rozsáhlý materiál botanických názvů, tento shromážděný a klasifikovaný materiál vykazuje poměrně velkou rozmanitost, která může sloužit jako základ pro budoucí rozvoj botanické terminologie.

PRAMENY A BIBLIOGRAFIE

BV 1950: Botāniskā vārdnīca. Sast. P. Galenieks, Rīga: Latvijas Valsts izdevniecība.

Ēdelmane I. 1978: Augu nosaukumu darināšanas veidi latviešu valodā. – Latviešu valodas kultūras jautājumi, Rīga: Liesma, 97–103.

Ilsters J. 1883: Botānika tautas skolām un pašmācībai. Elementārkurss, Rīga: Pūcišu Ģederta un biedra apgādībā.

Ilsters J. I. 1884: Latviešu botāniski nosaukumi, krāti un sastādīti no J. Ilstera. – Rīgas Latviešu biedrības Zinību komisijas 2. krājums, Jelgava, drukāts un apgādāts no E. Sieslacka, 61–81.

Ilsters J. II, 1885: Latviešu botāniski nosaukumi, sastādīti no J. Ilstera, Otrais salasījums. – Rīgas Latviešu biedrības Zinību komisijas 3. krājums, Rīga: General-Kommisija, J. Kazimira grāmatu pārdotava, 68–74.

Kalme V., Siltiniece G. 2001: Latviešu literārās valodas vārddarināšana un morfoloģija, Lokāmās vārdšķiras: Mācību grāmata, Liepāja: LiePA.

Karulis K. II, 1992: Latviešu etimoloģijas vārdnīca II, Rīga: Avots.

LVAN 2003: – Latviešu valodas augu nosaukumi. Sast. I. Ēdelmane, Ā. Ozola, Rīga: Augsburgas institūts.

ME IV 1929–1932: K. Mühlenbacha. Latviešu valodas vārdnīca, rediģējis, papildinājis, turpinājis (nobeidzis – 4) J. Endzelīns, IV, Rīga: Kultūras fonda izdevums.

MLLVG I 1959: Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika I, Fonētika un morfoloģija, Rīga: Latvijas PSR Zinātņu akadēmijas izdevniecība.

Piete L. 2008: Pārmaiņas botānikas terminu darināšanā 19. gs. beigu un 20. gs. publikācijās. – Letonikas otrais kongress. Valodniecības raksti – 2, Rīga: Latvijas Zinātņu akadēmija, LU aģentūra “LU Latviešu valodas institūts”, Rīgas Pedagoģijas un izglītības vadības augstskola, 46–55.

Skujiņa V. 2002: Latviešu terminoloģijas izstrādes principi, Rīga: Latvijas valodas institūts.

Vīksna M. 2002: Ar sava novada stāju tautasdziesmā. – Latvijas Vēstnesis, Nr. 161 (2736), 10.

Vimba E. 2001: Botāniķim Jāni Ilsteram –150. – Dabas un vēstures kalendārs 2001, Rīga, 223–228.

VPSV 2007: Valodniecības pamatterminu skaidrojošā vārdnīca. Skujiņa Valentīna (red.), Rīga: LU Latviešu valodas institūts.

Vulāne A. 2008: Vārd darināšana. – Latviešu valodas gramatika: koncepcija, prospekts, atsevišķu nodaļu pirmvarianti, diskusijas materiāli, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 87–112.

Terminoloģija | 2012 | 19

103

AUGALŲ VARDŲ DARYBOS BŪDAI JANIO ILSTERIO PUBLIKACIJOSE

Článek se zabývá lotyšskými názvy rostlin z konce 19. století ze soupisů Jānise Ilsterse (Jānis Ilsters) Latviešu botāniski nosaukumi (Lotyšské botanické názvy), uvedených ve dvou sbornících zpráv Vědecké komise Lotyšského spolku v Rize, vydaných v letech 1884 a 1885. Jsou přehledně představeny způsoby tvoření těchto názvů. Názvy rostlin uvedené v soupisech J. Ilsterse se porovnávají s názvy zaznamenanými v pozdějších pramenech.

Nejčastějšími způsoby tvoření lotyšských názvů rostlin shromážděných J. Ilstersem jsou odvozování pomocí přípon a skládání. Charakteristickým rysem příponového odvozování je, že názvy rostlin se nejčastěji tvoří pomocí přípon -en-, -iņ-, -īt-. Zdrobňovací přípony ve většině případů ztratily zdrobňovací význam.

Nejčastěji se vyskytují složeniny se dvěma částmi a víceslovná dvojslovná označení. Některé názvy rostlin obsahují spojovník. Takové vyjádření je v současné botanické nomenklatuře vzácné.

Ačkoli soupisy názvů rostlin J. Ilsterse představují jeden z prvních pokusů shromáždit materiál lotyšských názvů rostlin, shromážděná a uspořádaná data odhalují velkou rozmanitost názvů a mohou být užitečná pro rozvoj botanické nomenklatury.

Obdrženo 2012-11-05

Linda Kurmiņa Latvian Language Institute of LU Akadēmijas laukumā 1, Riga, LV-1050, Latvia E-mail [email protected]

104

Linda Kurmiņa | Methods of plant name formation used in the works by Jānis Ilsters