doi.org/10.35321/term26-06

Zájmenové tvary v makroekonomické terminologii: zákonitosti užívání a příčiny kolísání

RAMUNĖ VASKE LAITĖ

Institut litevského jazyka

A N O T A C E

Ačkoli při stanovování norem užívání zájmenových tvarů (dále jen ZT) převažuje názor, že užívání ZT v terminologii je nezbytné, autorka této práce si všimla, že ZT se v terminologii užívají nepravidelně, a tento článek jejich užívání v terminologii dále zkoumá. Zákonitosti užívání a příčiny kolísání jsou zkoumány na terminologii makroekonomie, která je součástí ekonomické teorie, konkrétně na učebnicích makroekonomie pro vysoké školy. Porovnáním užívání ZT na intertextové a textové úrovni se zjišťují objektivní faktory, které určují kolísání v označování termínů ZT, pozornost je však věnována také subjektivnímu faktoru – rozdílné jazykové úrovni přípravy učebnic.

KLÍČOVÁ SLOVA: zájmenové tvary, složený termín, vedlejší složka.

A B S T R A K T

Ačkoli při stanovování norem užívání zájmenových tvarů (dále jen ZT) převažuje názor, že užívání ZT v terminologii je nezbytné, autorka článku si všimla, že ZT se v terminologii užívají nepravidelně, a tento článek jejich užívání v terminologii dále zkoumá. Zákonitosti užívání a příčiny kolísání jsou zkoumány na terminologii makroekonomie, která je součástí ekonomické teorie, konkrétně na učebnicích makroekonomie pro vysoké školy. Porovnáním užívání ZT na intertextové a textové úrovni se zjišťují objektivní faktory, které určují kolísání v užívání ZT u termínů, pozornost je však věnována také subjektivnímu faktoru – rozdílné jazykové úrovni přípravy učebnic.

KLÍČOVÁ SLOVA: zájmenové tvary, složený termín, vedlejší složka.

Terminologija | 2019 | 26

103

ÚVODNÍ POZNÁMKY.

JMENNÉ TVARY V TERMINOLOGII

Jmenné tvary litevského jazyka (dále jen ĮF) dodnes vzbuzují mnoho nejasností jak u představitelů diachronního, tak synchronního výzkumu jazyka. Zdá se, že badatelé dějin jazyka dosud nedospěli ke společnému názoru na to, zda zájmeno *io-, jehož prostřednictvím byly tyto tvary utvořeny, bylo anaforické, nebo relativní, a tedy zda jmenná adjektiva vznikla jako prostředek vyjadřování determinace a svým původem odpovídají členům indoevropských jazyků plnícím vymezovací funkci, anebo zda přece jen vznikla zdůrazněním označovaného předmětu – emfází (např.: Valeckienė 1986; 1990; Rosinas 1975; 2009: 237–241)¹. V gramatikách se uznává jak vymezovací, tak zdůrazňovací význam (LKG 1965: 505–510; DLKG 1997: 174–175), při výzkumu gramatické roviny však stále více převládá tendence vykládat ĮF pouze jako prostředek vyjadřování určenosti (Holvoet, Tamulionienė 2006; Mikulskas 2006; Spraunienė 2008a, b; 2011), a přesto je poměrně obtížné najít vysvětlení, proč se ĮF v litevštině užívají tak nepravidelně. V terminologických pracích se však takové problémy neprobírají, a proto se může zdát, že v této oblasti problémy s ĮF nevznikají. Tento dojem je však pouze povrchní.

Zaprvé, při volbě terminologie určitého oboru bývá někdy upozorňováno na to, že se v ní mimo jiné kolísá i užívání ĮF (např.: Andriuškaitė 2000: 73; Umbrasas 2002: 87; 2003: 69; 2004: 109; Kaulakienė 2002: 73; 2006: 93). Je pravda, že tato skutečnost se uvádí jen zřídka, odpovídala by však kodifikované normě, podle níž se termíny mají užívat pouze v ĮF (Pupkis 1980: 136; Piročkinas 1990: 86; KKP 1998: 123; KP 2002: 26; Šukys 2003: 113; Paulauskienė 2004: 204). Zřídka se však uvádí pouze tato skutečnost; ať už je při zkoumání složených termínů zvolen jakýkoli aspekt, zpravidla se nelze obejít bez příkladů, z nichž je patrné, že adjektivní či participiální členy termínů jsou vyjádřeny také prostými tvary (např.: Kazlauskaitė 2004: 216; Mitkevičienė 2006: 141; Zemlevičiūtė 2014: 164). Tím se nepřímo ukazuje, že i v terminologii se ĮF užívají nepravidelně; sklon k nepravidelnosti by přitom spíše odpovídal tendenci k zániku ĮF v nářečích, konstatované ve výzkumných a popisných pracích (Valeckienė 1957: 301–304; LKG 1965: 513; DLKG 1997: 177), nebo k jejich celkovému zániku (Paulauskienė, Tarvydaitė 1986: 138; Paulauskienė 1994: 222–223).

¹ Podrobný přehled výzkumů původu jmenných adjektiv, které se přikláněly k té či oné teorii, podává článek A. Valeckienė (1857).

104

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

Zadruhé, otázky vyvolává nejen pravidelnost užívání. Kolísání mezi jmennými a nejmennými tvary (dále jen NF) v terminologii se nejčastěji označuje jako variantní vyjádření (např.: Umbrasas 2004: 109; Kaulakienė 2006: 93) nebo jako varianty (např.: Andriuškaitė 2000: 73; Kaulakienė 2002: 73). Angele Kaulakienė například přímo říká, že adjektivní či participiální druhové členy složených termínů, z nichž některé jsou vyjádřeny pomocí ĮF a jiné pomocí NF, lze nazývat variantami (Kaulakienė 2002: 73). Avšak ve třech článcích vydaných v roce 2004 v časopise Terminologija se takové případy označují jako pseudovarianty (Mitkevičienė 2004: 136; Umbrasas 2004: 109; Zemlevičiūtė 2004: 97). Z toho plyne, že ĮF v terminologii vyvolávají také otázku pojmenování tohoto jevu. Předpona pseudo– však vyjadřuje nepravost, zdánlivost, což naznačuje, že otázka se týká nejen pojmenování jevu, ale i jeho hodnocení. Potvrzují to stručné poznámky, které následují po užití termínu pseudovariantai: „Jmenné a prosté tvary nelze teoreticky považovat za varianty, protože v jazykovém systému jde o jazykové jednotky s odlišným významem“ (Mitkevičienė 2004: 136). Jak se ukazuje, zařazení ĮF mezi nepravé varianty podněcuje teoretické pojetí ĮF, přesněji řečeno předpokládaný teoretický významový rozdíl, který je v rozporu s tendencí považovat v terminologii za varianty termíny lišící se pouze formou (Mitkevičienė 2004: 121–124; Stunžinas 2008: 111–112; Stankevičienė 2012: 22; Zemlevičiūtė 2012; Sirvidienė 2015).

Įvardžiuotinių būdvardžių vartoseną išsamiai tyrusi Adelė Valeckienė (1957) iš tikrųjų yra skyrusi specialias įvardžiuotinių būdvardžių reikšmes, o ir Lietuvių kalbos gramatikoje (toliau – LKG) pasakyta: „Įvardžiuotiniai būdvardžiai turi specifines reikšmes ir savo vartosena skiriasi nuo paprastųjų“ (LKG 1965: 505). Vis dėlto ne visi morfologai esminį reikšmės skirtumą yra linkę pripažinti: „Jeigu tarp paprastųjų ir įvardžiuotinių būdvardžių būtų didelis (esminis) reikšmės skirtumas, tai nebūtų bendrine kalba kalbančių žmonių, galinčių išsiversti be įvardžiuotinių būdvardžių, o dabar tie, kurie kilę iš įvardžiuotinių būdvardžių nevartojančių tarmių, ir kalbėdami bendrine kalba be jų išsiverčia, tuo prisidėdami prie įvardžiuotinių būdvardžių nykimo apskritai“ (Paulauskienė 1994: 222). ĮF vertinant kaip apibrėžtumo raiškos priemonę, reikšmės skirtumo klausimas vėlgi būtų sprendžiamas kitaip. Štai Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (toliau – DLKG) teigiama, kad ir ĮF, ir NF žymi daikto ypatybę, tik ĮF ne tik ją žymi, bet ir nurodo, kad daiktas yra žinomas (DLKG 1997: 174). Tačiau teorinė ĮF traktuotė veikiausiai remiamasi ir ĮF besiskiriančius terminus

Terminologija | 2019 | 26

105

považovány za varianty. V učebnicích morfologie se totiž ĮF obvykle pokládají za morfologickou kategorii adjektiva a probírají se spolu s jeho dalšími kategoriemi, například rodem a číslem (Paulauskienė 1983: 207–213; 1994: 198–232)², přičemž termíny lišící se rodem či číslem se v terminologii považují za varianty (Stunžinas 2008; Zemlevičiūtė 2012). Jestliže se v popisu morfologické roviny jazyka rozlišuje kategorie určenosti, probírá se rovněž v oddílu věnovaném adjektivu a je také vymezena jako kategorie adjektiva (DLKG 1997: 168–177), ačkoli rozlišování této kategorie pouze na základě ĮF a NF adjektiva bylo kritizováno³. V samostatné práci o gramatických kategoriích je určenost již charakterizována jako morfosyntaktická kategorie (Judžentis 2012: 99). To vše naznačuje, že gramatické pojetí ĮF není příliš jasné a že kolísání mezi termíny variantai a pseudovariantai tyto nejasnosti pravděpodobně odráží. Poslední uvedený termín se však užívá pouze v jediném čísle časopisu Terminologija, což může ukazovat také na to, že jeho užití je dáno nějakými subjektivními faktory, například souvisejícími s redakcí čísla, přípravou do tisku apod.

Zatřetí, některé terminologické práce obsahují normativní poznámky týkající se užívání ĮF a i ty poukazují na určitý rozpor. Kazimieras Gaivenis například tvrdil, že často není snadné určit, zda je pro daný termín ĮF zapotřebí, ačkoli ĮF jsou v terminologii obecně potřebné: „Jmenné tvary nejsou v terminologii zapotřebí pouze tehdy, když má druhový přívlastek ještě vlastní příslovečný přívlastek“ (Gaivenis 1995: 8). Jiní terminologové však uvádějí, že ĮF nejsou v terminologii potřebné ve všech případech, natožpak nezbytné (Keinys 2004: 81), nebo že jsou ĮF v současné terminologii někdy nadměrně oblíbené (Umbrasas 2002: 87). Z toho by vyplývalo, že potřebnost ĮF v terminologii hodnotí nejednotně i sami terminologové; rozpory by se ještě více ukázaly při srovnání takových tvrzení s výroky formulovanými při stanovování obecných norem užívání ĮF. U těchto norem, jak již bylo zmíněno, převládá tendence požadovat, aby byl každý termín označen pomocí ĮF: „Jmenné tvary jsou nezbytným ukazatelem složených termínů (s výjimkou těch slov,

² A. Paulauskienė ve své knize Lietuvių kalbos morfologijoje rozlišuje shodové kategorie adjektiva (rod, číslo, pád) a vnitřní gramatické kategorie adjektiva (ĮF, bezrodý tvar, tvary stupňování) (Paulauskienė 1994: 198–200).

³ A. Paulauskienė kritizovala ztotožňování kategorie určenosti / neurčenosti s opozicí prostých / jmenných adjektiv, protože tento protiklad se projevuje jak na úrovni lexémů, tak gramatických tvarů (Paulauskienė 1994: 225); při rozvíjení pojetí jmenné skupiny odlišného od tradičního litevského lingvistického přístupu se pak tvrdilo, že nejde o kategorii adjektiva, nýbrž jmenné skupiny (Holvoet, Tamulionienė 2006: 12).

106 Ramunė Vaskelaitė Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

která nemohou být určitou formou přídavného jména, např. přídavná jména s příponou -inis). I tehdy, když samotný tvar adjektivního slova již vyjadřuje vyčlenění, musí být termín v určitém tvaru. Například stupně přídavných jmen s příznakem již vyčleňují vlastnost od ostatních, v termínech však budeme mít pouze starší inženýr, nejvyšší soud apod.“ (Pupkis 1980: 136); „K vyjádření druhu a k tvorbě termínů nejsou vhodné prosté tvary“ (KKP 1998: 123); „Je tedy třeba dodržovat pravidlo: může-li být přídavné jméno nebo jiné slovo v určitém tvaru, pak je v terminologii vhodný výhradně určitý tvar, bez jakýchkoli výjimek“ (Paulauskienė 2004: 204). Z článku zveřejněného v Kalbos kultūroje vyplývá, že tuto myšlenku vyslovila terminoložka A. Kaulakienė, přičemž se zaměřila především na terminologické slovníky. V článku vydaném v roce 1973 pojednala o obecných rysech užívání druhových určitých přídavných jmen a vyslovila názor, že v terminologii by se tyto rysy měly projevit ještě výrazněji, a proto by se při sestavování terminologických slovníků, rejstříků apod. (v nichž jsou uvedeny téměř všechny druhové termíny) měla všude užívat pouze určitá přídavná jména. Návrh vychází ze snahy o systémovost: takové užívání „by napomohlo vytvoření systémovosti termínů, která obvykle odráží souvislost příslušných pojmů. Na druhou stranu by se dalo předejít kolísání, které je v terminologických slovnících nežádoucí“ (Kaulakienė 1973: 30–31). O užívání ĮF v textech druhového charakteru se uvádí, že slovní spojení s NF se užívají tehdy, když nechceme zdůraznit druh věcí či jevů, ale vyjádřit jejich vlastnosti či kvalitu; chceme-li vyjádřit vyčleňující, tj. terminologický význam, měly by se ĮF užívat i v textech (Kaulakienė 1973: 31).

Jak lze usuzovat z tohoto článku, vychází se z druhového významu a ve snaze o systémovost terminologie se jazykový rys označování druhu pomocí zájmenné formy (ĮF) prosazuje jako univerzální princip označování termínů. A. Valeckienė, která vymezila druhový význam jako podtyp určitého vyznačeného významu, později přejmenovaného na vymezovací význam (Valeckienė 1986; 1998; DLKG 1997: 174–175)⁴, o užívání ĮF v terminologii uvedla pouze toto: „Protože druhová přívlastečná určení nejčastěji vyjadřují nějaké individuální vlastnosti společné skupině věcí, api-

⁴ A. Valeckienės (1997) straipsnyje, kur pateikiama išsami įvardžiuotinių būdvardžių klasifikacija, pirmiausia skiriama pabrėžiamoji ir pažymimoji reikšmė. Pastarosios nurodomi du porūšiai – nurodomoji ir išskiriamoji reikšmė, o tada atskirai aptariamas išskiriamosios reikšmės reiškimas išskiriamaisiais pažyminiais ir jos reiškimas rūšiniais pažyminiais. Panaši klasifikacija perkelta ir į LKG, tik rūšinės reikšmės žymėjimas kaip pažymimosios reikšmės porūšis čia skiriamas tiesiogiai: skiriamas daiktų rūšies žymėjimas, daiktų nurodymas ir daiktų išskyrimas (LKG 1996: 505–510). DLKG pažymimoji reikšmė pervadinama į apibrėžiamąją, o rūšies reiškimas vėl labiau susiejamas su išskyrimu: kaip apibrėžtumo reiškimo būdą išskyrus išskyrimą, pasakoma, kad įvardžiuotiniai būdvardžiai su tam tikrais pažymimaisiais žodžiais reiškia daiktų rūšį (DLKG 1997: 174–175).

Terminologija | 2019 | 26

107

zobecněné vlastnosti, které spolu s řídícím slovem označují název této skupiny, se takovými určitými přídavnými jmény velmi často tvoří termíny, např. termíny z jazykovědy“ (Valeckienė 1957: 186). Toto tvrzení bylo převzato i do LKG (1965: 507) a později do DLKG (1997: 174)⁵. V článku A. Valeckienė i v LKG jsou uvedeny také tři způsoby vymezení věcí druhovými přívlastečnými určeními: 1) vyčlenění jedné věci s vyšším stupněm (mírou) vlastnosti; 2) protiklad různých vlastností, tj. odlišení jedné věci od jiné podobné věci na základě jedné vlastnosti, která je protikladná vlastnosti druhé věci; 3) vyčlenění věci na základě nějaké individuální, specifické vlastnosti, která není typická pro ostatní věci daného druhu (Valeckienė 1957: 176–183; LKG 1965: 505–506). Článek A. Kaulakienė ukazuje, že všechny tyto způsoby označování druhu lze nalézt i v terminologii a že na základě rozdílu mezi označením druhu a označením vlastnosti či kvality se navrhuje označovat termíny pomocí ĮF. Ne ve všech pracích se však jako kritérium zdůrazňuje právě tento rozdíl. K. Gaivenis například uvádí protiklad mezi dočasností a trvalostí: obytný dům může být v určité době neobyvatelný, přesto se mu stále říká obytný dům, pitnou vodu teď nemusí nikdo pít, přesto to bude i nadále pitná voda, tj. voda určité kvality (Gaivenis 1995: 8)⁶. Obecně však platí, že při návrhu označovat termíny pomocí ĮF či při pochybnostech o tom, zda je takové označování nezbytné, se kritérium většinou neformuluje.

Výjimky z užívání ĮF nejsou výslovně uvedeny. Pouze v Kalbos patarimuose se uvádí, že k vyjádření vyčleňující kvality věci se v souslovných termínech ĮF neužívají spolu s příponami –(ut)inis, -ė, –(ur)inis, -ė (KP 2002: 26–27). Autorka tohoto článku však upozornila na výjimky, které jsou předpokládány nepřímo – prostřednictvím klasifikace významů (Vaskelaitė 2016). V této klasifikaci se druhový význam chápe jako podtyp určovacího významu nebo jako způsob vyjadřování určenosti, přičemž při pojednání o určovacím významu či určenosti se obvykle zmiňují případy neutralizace opozice ĮF a NF: že v nářečích se ĮF nepřipojuje ke superlativům přídavných jmen, že ĮF nemá u některých přípon, například u odvozenin s příponou –iškas a u přídavných jmen s přeneseným významem, že obecně protiklad ĮF a NF

⁵ A. Valeckienė je autorkou oddílu o přídavných jménech v obou gramatikách, v němž se pojednává také o ĮF.

⁶ Takový protiklad zmínil také Arnoldas Piročkinas: „V prvním případě může být vlastnost i náhodná, dočasná, zatímco v druhém případě je trvalá, podstatná. Proto se určité tvary užívají při tvorbě termínů, když se k základnímu podstatnému jménu připojuje přívlastek vyjadřující podstatnou vlastnost, jako ve spojení rychlík“ (Piročkinas 1990: 86).

108

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

nėra ryški ir nuosekli (LKG 1965: 511–512; Valeckienė 1986: 171–172; DLKG 1997: 175). Logiškai samprotaujant, jei jau rūšies žymėjimas yra vienas iš apibrėžiamosios reikšmės ar apibrėžtumo reiškimo būdų, tai pogrupiui neturėtų būti svetimi grupės polinkiai. O vienas neutralizacijos atvejis, būtent polinkis tarmėse ĮF nereikšti labai specifinės reikšmės išskiriamųjų ir rūšinių pažyminių, galinčių vien savo leksine reikšme išskirti daiktus (juodas pūdymas, kanapėta višta), su rūšine reikšme susiejamas ir tiesiogiai (Valeckienė 1957: 303; LKG 1965: 511; DLKG 1997: 175).

Z tohoto přehledu vyplývá, že i ĮF působí v terminologii problémy a dojem, že zde žádné problémy nevznikají, se vytváří proto, že se těmito problémy nikdo nezabývá. Podle znalostí autorky tohoto článku neexistuje žádný článek z oblasti terminologie, jehož přímým předmětem by bylo užívání ĮF v terminologii. Tato práce se bude snažit toto téma prozkoumat. Autorka se jím již poněkud zabývala, avšak pouze z normativního hlediska – s cílem zjistit, nakolik se skutečné užívání shoduje s kodifikovanou normou (Vaskelaitė 2016). Analýzou užívání ĮF v odborných článcích z ekonomie a v bezkontextovém prostředí užívání termínů, tj. v ekonomických terminologických slovnících a terminologických slovníčcích obsažených v právních předpisech, bylo v článku zveřejněném v Bendrinėje kalboje zjištěno, že přinejmenším v ekonomické terminologii se ĮF užívají nepravidelně, a byly rovněž naznačeny možné souvislosti mezi nepravidelností a kodifikací. Zároveň byl učiněn závěr, že užívání ĮF je třeba dále zkoumat, přičemž jako jeden z faktorů, které mohou ovlivňovat jejich neužívání, byl uveden vliv kontextu. Výzkum tedy pokračuje s využitím materiálu obsahujícího kontext, tento článek se však již nezaměří na vztah mezi užíváním a normou, nýbrž na zákonitosti užívání ĮF v terminologii a příčiny nepravidelnosti. Přesněji řečeno, při zkoumání zákonitostí užívání bude cílem zjistit, co může způsobovat kolísání v užívání ĮF v terminologii a jejich neužívání.

ZVLÁŠTNOSTI ZKOUMANÉHO MATERIÁLU A METODA

Stejně jako v předchozím článku se pro zkoumání užívání PF volí terminologie ekonomické vědy, avšak oblast bude vymezena užší – pouze termíny makroekonomie a pouze texty jednoho žánru, tj. učebnice makroekonomie určené vysokým školám.

Označení učebnice makroekonomie je ovšem poněkud podmíněné. Ačkoli se kurz makroekonomie na vysokých školách obvykle vyučuje samostatně, makroekonomie a mikroekonomie jsou součástmi ekonomické teorie

Terminologija | 2019 | 26

1 0 9

a oba kurzy proto mohou být vyloženy i ve společné učebnici ekonomické teorie. Jsou-li jako zdroje zvoleny i takové učebnice, byla vybrána ta jejich část, v níž je vykládána makroekonomie. Z důvodů pohodlnosti a stručnosti se bude používat souhrnné označení učebnice, pokud nebude důležité zdůraznit oblast užívání termínu. Bylo vybráno osm učebnic (všechny jsou uvedeny v seznamu pramenů), z nichž šest připravili různí autoři. Další dvě učebnice, připravené týmiž autory, byly použity k ověření hypotézy autorky, že užívání PF může ovlivňovat také úroveň jazykové redakce nebo přípravy textu. Všechny učebnice vyšly poměrně nedávno – v posledním desetiletí či dvou, nejstarší z nich v roce 1997.

Autoři učebnic charakterizují makroekonomii jako součást ekonomické teorie, která se zabývá hospodářstvím (ekonomikou, ekonomickým systémem) jako celkem, a na tomto základě ji odlišují od mikroekonomie, která zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů a tržní mechanismus. V učebnicích makroekonomie se probírá hrubý národní produkt a hrubý domácí produkt, považované za hlavní makroekonomické ukazatele, a taková makroekonomická témata, jako jsou všeobecná rovnováha, nezaměstnanost, inflace, měnová (monetární) a hospodářská (fiskální) politika, peníze a banky, mezinárodní obchod a měnové kurzy. Právě tato společnost témat umožňuje posuzovat shody či kolísání v užívání PF napříč texty. V několika učebnicích je zařazena také kapitola přehledu vývoje ekonomických teorií, taková kapitola však není typická pro všechny učebnice, a proto její terminologie nebude zahrnuta.

Volba souvislých textů je vedena především snahou posoudit fungování termínů v textu. Učebnice je univerzální text: pojmy se v ní nejen definují, ale také podrobně vysvětlují, a tak se projevují tendence jak při výběru termínů označujících pojmy, tak při jejich užívání v textu.

Vzhledem k tomu, že je vybráno několik učebnic, je zřejmé, že užívání PF bude zkoumáno nejen na textové, ale i na intertextové úrovni. Přesněji řečeno, nejprve se na základě této druhé úrovně zjistí, u kterých termínů se v učebnicích vedlejší složky obvykle uvádějí pouze s PF nebo NF a u kterých různě; tyto případy se pak budou zkoumat na úrovni textu. Prováděnou analýzu však nelze považovat za běžný výzkum variantnosti, neboť za prvé nemá takový cíl. Autorka již doložila, že užívání PF na intertextové úrovni značně kolísá, a tento článek se nezaměří na počítání těchto výkyvů, nýbrž na jejich příčiny. Za druhé by při výzkumu variantnosti bylo třeba předem zvolit, zda zkoumaný objekt označovat termíny

110

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

varianty a pseudovarianty. Autorka se domnívá, že při rozhodování o označení by se mělo vycházet nikoli z teoretického, ale ze skutečného rozdílu ve významu; jak velký tento rozdíl je, však může vyjít najevo až po provedení analýzy.

UŽÍVÁNÍ NA MEZITEXTOVÉ ÚROVNI

Při zkoumání toho, zda jsou termíny na mezitextové úrovni označeny ĮF, zaměříme se na termíny označující základní makroekonomické pojmy. To, že jde o takové termíny, často naznačuje nejen formulace definice, ale také formální ukazatel – takový termín je v učebnici zvýrazněn nebo vyznačen kurzívou: Volný obchod (Free Trade) – mezinárodní obchod bez jakýchkoli celních poplatků a omezení Dril 163; Zaměstnaní obyvatelé (L – Employment) – jsou to osoby pracující v podnicích, institucích a organizacích všech forem vlastnictví, včetně osob pracujících v zemědělských usedlostech, a také osoby vykonávající vojenskou službu nebo pobývající ve vězeňských zařízeních Dril 33.

Mezi označením termínu formálním ukazatelem a formulací definice však neexistuje úplná shoda. Definice může být formulována i nepřímo; v takovém případě se termín nezvýrazňuje, například při nepřímém formulování definice termínu čisté daně: Tato takzvaná automatická stabilita vzniká proto, že náš systém čistých daní (net tax system) je ve skutečnosti takový, že příjmy z čistých daní se mění přímo úměrně změnám HNP (čisté daně se rovnají daním T po odečtení transferových plateb a subvencí) Čieg 189. Na druhou stranu může být termín zvýrazněn, aniž by byla formulována jeho definice: Ve výrobním procesu hraje důležitou úlohu finanční kapitál, který se dělí na základní a nominální (cenné papíry) kapitál Dav 12. Přednost budou mít definované termíny, takže budou analyzovány termíny, které nejsou zvýrazněny, ale jsou definovány, zatímco zvýrazněné, avšak nedefinované termíny zahrnuty nebudou. Je pravda, že v učebnicích mohou být termíny spíše vysvětlovány než definovány: Rozpočet při plné zaměstnanosti (full-employment budget) ukazuje, jaký by byl přebytek nebo deficit rozpočtu, kdyby ekonomika fungovala při plné zaměstnanosti _Sn2 191. Vysvětlované termíny budou zahrnuty stejně jako termíny definované. Analýza užívání termínů na mezitextové úrovni by tedy měla především odhalit tendence k označování termínů pomocí ĮF při vysvětlování pojmů a formulování definic.

Při analýze užívání ĮF na mezitextové úrovni bude jako zdrojová stránka uvedena ta, na níž je formulována definice nebo podáno vysvětlení pojmu. Někdy se definice formuluje dvakrát – v takovém případě budou uvedeny obě stránky.

Terminologija | 2019 | 26

111

Termíny označované zájmennou formou

V některých učebnicích je definován termín čistý národní produkt Luk 73, Jak₁ 155, Jak₂ 162, Čieg 73, v jiných čistý domácí produkt Sn₁ 88, Sn₂ 93, nebo jsou definovány oba termíny (čistý národní produkt Dav 235 a čistý domácí produkt, Dav 236); ať je však zahrnut kterýkoli z nich, adjektivní složka obou termínů čistý je vyjádřena pouze pomocí ĮF. Pouze ĮF je vyjádřena také adjektivní složka termínu čistý export Dav 234, Jak₁ 163, Jak₂ 160, Čieg 58 nebo delší varianty čistý vývoz zboží a služeb Dril 13, Sn₁ 81, Sn₂ 85. Definice termínu čisté daně není formulována ve všech učebnicích, ale i termín čisté daně Dril 82, Dav 251, Sn₁ 179, Sn₂ 165, Čieg 189 se označuje ĮF, stejně jako termín hotové peníze Dril 43, 92, Luk 154, Dav 295, Jak₁ 209, Jak₂ 207, Sn₁ 199, Sn₂ 205, Čieg 218, ačkoli jeho definice je formulována jen v několika učebnicích.

To, že se v makroekonomické terminologii ĮF obvykle označují případy užití přídavného jména čistý, -á, potvrzují i termíny zahrnuté v učebnicích: čistý osobní příjem Luk 73 nebo čisté osobní příjmy Dav 237, čisté domácí příjmy (národní důchod) Sn₂ 94, tok čistých příjmů výrobních faktorů (tok čistých příjmů z vlastnictví) Sn₂ 67. Jako synonymum termínu čisté osobní příjmy se v některých učebnicích uvádí termín disponibilní příjem Dril 59, Sn₂ 95, Čieg 76, avšak u jeho vedlejší složky se ĮF obvykle neužívá, což ještě výrazněji ukazuje tendenci používat ĮF u přídavného jména čistý, -á.

Ve všech učebnicích se ĮF označuje také termín hrubý národní produkt Dril 11, 18, Luk 65, Dav 231, Jak₁ 153, Jak₂ 152, Sn₁ 61, Sn₂ 67, Čieg 51, stejně jako hrubý domácí produkt Dav 232, Jak₂ 162, Sn₁ 38, 61, Sn₂ 67, Čieg 57 nebo hrubý vnitřní produkt Dril 18, Luk 70, hrubý vnitřní (domácí) produkt Jak₁ 154. Přídavné jméno hrubý, -á se v ĮF užívá také v termínech hrubý příjem Dav 25, Čieg 73, hrubé výdaje Dav 25, Sn₁ 141, Sn₂ 126, hrubé národní výdaje Jak₁ 153, Jak₂ 160, Čieg 73, avšak tyto termíny nejsou definovány ani užívány ve všech učebnicích. V některých se uvádí termín agregátní výdaje Čieg 62, Jak₁ 153. Termíny hrubá poptávka Dril 24, Sn₁ 141, Sn₂ 126 a hrubá nabídka Dril 25, Sn₁ 153, Sn₂ 141 se rovněž uvádějí jen v některých učebnicích; v jiných se užívá agregátní poptávka Luk 99, Dav 244, Jak₂ 166, Čieg 87 a agregátní nabídka Dav 246, Jak₂ 172, Čieg 13; jen v některých učebnicích se užívá také hrubá rovnováha Dril 25, Dav 243. V některých učebnicích se uvádějí taková synonyma jako agre-

112

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

agregovaná poptávka a agregovaná nabídka Jak₂ 165, jejich vedlejší člen však, ačkoli může být vyjádřen skloňovaným tvarem, je vyjádřen jednoduchým tvarem, což rovněž ukazuje, že v makroekonomické terminologii se skloňovaný tvar používá spíše k vyjádření adjektivního členu obecný či obecná.

Rozsah jednotlivých učebnic není stejný, a proto se liší i počet termínů v nich užitých; obsahují však řadu termínů, jejichž druhovým členem je obecný či obecná, čistý či čistá, a ve všech případech je vyjádřen skloňovaným tvarem. Rozlišují se například typy investic či výdajů označované jako hrubé domácí investice Luk 72, hrubé soukromé domácí investiční výdaje Čieg 59, hrubé investice a čisté investice Jak₁ 152, Jak₂ 159, Čieg 60, hrubé domácí investice Dril 12 a čisté investice Dril 13; jinde se rozlišují hrubé soukromé domácí investice Sn₁ 79, Sn₂ 83 a čisté soukromé domácí investice Sn₁ 80, Sn₂ 83; ve všech případech jsou adjektivní členy hrubé a čisté vyjádřeny skloňovaným tvarem, zatímco přídavné jméno soukromý, -á, užité jako vedlejší člen těchto víceslovných termínů, skloňovaným tvarem vyjádřeno není.

Na tendenci užívat v této terminologii právě přídavná jména čistý, -á a obecný, -á nemá vliv počet členů termínu: uvádějí se jak čistý kapitalismus Čieg 33, čistý dlužník Sn₁ 87, čistý úrok Jak₂ 132, Čieg 75, obecná cla Luk 143, tak obecná poptávka po penězích Dav 345, Čieg 229, křivka agregátní poptávky Sn₁ 141, Sn₂ 126, křivka agregátní nabídky Sn₁ 154, Sn₂ 141, autonomní agregátní poptávka Sn₁ 147, Sn₂ 133, čisté veřejné statky Dav 219, čistý ekonomický blahobyt Sn₁ 92, Sn₂ 96, záporné čisté investice Čieg 61, čistý domácí (národní) důchod Sn₁ 82, ukazatel čistého ekonomického blahobytu Čieg 71, čistý věřitel zahraničních států Sn₁ 87, Sn₂ 86, čistý osobní (disponibilní) důchod obyvatelstva Čieg 77, dokonce i křivka agregátní nabídky v krátkém období Sn₁ 155, 360, Sn₂ 142, křivka agregátní nabídky v dlouhém období Sn₁ 155, Sn₂ 143, přímka agregátní nabídky v krátkém období Sn₂ 328, čistý rozdíl mezi debetem a kreditem platební bilance Dav 367. Jak je vidět, význam nemá ani pozice členů.

Z uvedených příkladů vyplývá, že skloňovaným tvarem jsou označovány také termíny krátké období, dlouhé období. Pojmy, které tyto termíny označují, se ve skutečnosti vysvětlují nikoli v učebnicích makroekonomie, nýbrž v učebnicích mikroekonomie nebo v úvodních kapitolách učebnic ekonomické teorie⁷, tyto termíny se však používají

⁷ Krátké období výroby je charakterizováno jako časový úsek, během něhož není možné změnit výrobní kapacity podniku, tj. základní kapitál, zatímco dlouhé období výroby je takové období, během něhož lze změnit i výrobní kapacity Dav 50–51.

Terminologija | 2019 | 26

113

jak v učebnicích makroekonomie, tak jako součást jiných termínů; krátké období a dlouhé období se označují skloňovaným tvarem: neutralita peněz v dlouhém období Čieg 320, funkce spotřeby v krátkém období a funkce spotřeby v dlouhém období Sn₁ 112. Adjektivní člen termínu dlouhé vlny, který je zařazen do některých učebnic, Jak₁ 179, Jak₂ 188, Sn₁ 413, Sn₂ 374, Čieg 175, je rovněž vyjádřen skloňovaným tvarem.

Skloňovaným tvarem je označen také termín volný obchod, který je definován v sedmi učebnicích: Dril 163, Luk 141, Dav 334, Jak₁ 246, Jak₂ 261, Sn₁ 575, Sn₂ 532. Pokud jsou uvedeny termíny volná ekonomická zóna Luk 142, zóna volného obchodu Luk 141, Sn₁ 624, je i jejich adjektivní člen vyjádřen skloňovaným tvarem.

Při pojednání o penězích a peněžním trhu jsou uvedeny termíny peníze v širším smyslu Dril 92, Dav 299, Sn₁ 226, Čieg 219 a peníze v užším smyslu Dav 299, Jak₂ 207, Sn₁ 221, které jsou rovněž označeny skloňovaným tvarem, stejně jako termíny velké ekonomické cykly Čieg 174 a malé ekonomické cykly Čieg 175, které uvádí jedna učebnice. V jedné učebnici je definován termín veřejné korporace Čieg 40 a ve dvou je podrobněji vysvětlen termín veřejné statky Čieg 38, Dav 217; adjektivní člen obou termínů je však vyjádřen skloňovaným tvarem. V učebnicích je skloňovaným tvarem označen termín lidský kapitál Luk 83, Dav 12, 405, Jak₁ 233, Jak₂ 247, není však definován ve všech učebnicích. Mezi adjektivy cizího původu se v probírané terminologii poněkud častěji užívá ve skloňovaném tvaru výraz speciální či speciální: zvláštní práva čerpání Dav 355 či Zvláštní práva čerpání Jak₁ 270, „Zvláštní vypořádací práva“ Luk 171, jakož i speciální cla Luk 143, speciální banky Luk 157.

Skloňovaným tvarem se však vyjadřují nejen adjektivní, ale i participiální členy. Přesněji řečeno většinou jen ty, které představují trpné příčestí se specifičtějšími významy (účelu a vhodnosti, vymezujícími pojem prostředku). Skloňovaným tvarem jsou například označeny termíny kupní síla Dril 170, Sn₂ 474, kupní síla peněz Luk 154, Dav 273, Čieg 318, parita kupní síly Dril 170, Sn₁ 537, Sn₂ 474, teorie parity kupní síly Dav 365, Jak₁ 257, Jak₂ 275, směnný kurz parity kupní síly Sn₁ 537, Sn₂ 474, peníze s vysokou kupní silou Sn₁ 266, Sn₂ 238. Pojednává-li se o účtu platební bilance, i participiální člen termínu označujícího jednu z jeho složek se uvádí pouze ve skloňovaném tvaru: běžný účet Dril 159, Dav 366, Sn₁ 87, Sn₂ 91. Tento termín si skloňovaný tvar zachovává i jako součást jiného termínu – deficit běžného účtu Dav 367, 368. Používá se pouze trpné příčestí přechodový, -á: tradiční přechodová ekonomika Sn₁ 37, Sn₂ 32, ekonomika přecházející na nový typ Sn₁ 37, Sn₂ 33. Skloňovaným tvarem je označen termín definovaný při pojednání o mezinárodním obchodu: komparativní výhoda

114

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

nost Dav 42, Sn₁ 564 nebo srovnávací výhoda Sn₂ 517. PF jsou rovněž označovány termíny teorie komparativní výhody Jak₁ 243, Jak₂ 258, zákon komparativní výhody Sn₁ 564, zákon srovnávací výhody Sn₂ 518, zákon komparativních nákladů Luk 138. PF dále označují termíny multiplikativní účinek Dav 305, multiplikátor HDP Dav 266, inverzní multiplikátor Dav 266, korekční operace Dav 393, obnovovací investice Sn₂ 83 nebo rekonstrukční investice Dav 13, 234, obslužné operace Luk 157. Pokud je při rozlišování typů nezaměstnanosti jeden z nich označen jako frikční nezaměstnanost Dril 35, Luk 113, i vedlejší člen termínu se uvádí v PF. Tento termín se však vyznačuje značnou synonymií, a proto je jeden z typů nezaměstnanosti označován jako frikční nezaměstnanost Dril 35 nebo frikční či třecí nezaměstnanost Luk 113 pouze ve dvou učebnicích. Rozlišuje se také skrytá nezaměstnanost Luk 113, Dril 38, Čieg 120, depresivní nezaměstnanost Dril 38, Čieg 119.

Ve dvou učebnicích je uvedeno po několika termínech, jejichž vedlejším členem je zájmenné příčestí se závislými slovy: částečně směnitelná měna Luk 172, měna směnitelná (konvertibilní) za kteroukoli jinou měnu Luk 172, regulovaně plovoucí měnové kurzy Jak₁ 261, nepřímo související měnové kurzy Jak₁ 261, kurzy související s košem Jak₁ 261. Podle současných norem užívání PF se takové užívání PF považuje za nežádoucí (KP 2002: 27), avšak i tyto termíny se vyskytují pouze v oněch dvou učebnicích. V jiných učebnicích, a dokonce i v těchto, se užívají NF: nepřímo související měnové kurzy Jak₂ 281, kurzy související s košem Jak₂ 281, volně směnitelná měna Dav 350, částečně směnitelná měna Dav 350, volně pohyblivý měnový kurz Dav 352, systém pevných měnových kurzů Luk 173, podmíněně přiřazená hodnota Čieg 54, období vyvolávající inflaci a období vyvolávající pokles Čieg 110, inflační mezera a mezera vyvolávající pokles Jak₁ 177, inflace tažená zisky Čieg 326.

Termíny neoznačované zájmennou formou

Po prozkoumání užívání zájmenných adjektiv uvedla A. Valeckienė jako jeden ze tří způsobů druhového vymezení věcí pomocí zájmenných adjektiv to, že taková adjektiva mohou věci vymezovat tím, že staví do protikladu jejich různé vlastnosti (Valeckienė 1957: 184–485). Přesto se adjektivní nebo participiální členy značné části termínů utvořených protikladem vlastností v učebnicích uvádějí právě v neplné formě.

Terminologija | 2019 | 26

115

Pouze v neplné formě se uvádějí termíny utvořené s adjektivem pružný, -á a příčestím pevný, -á, ačkoli při označování měnových kurzů a jejich systémů (režimů) tvoří protiklad. Je pravda, že termín pružný měnový kurz není ustálený; užívají se i termíny s příčestními členy plovoucí měnový kurz, kolísající měnový kurz a vyskytují se také synonyma termínu pevný měnový kurz, avšak všechny tyto termíny mají vedlejší člen vyjádřený neplnou formou. O měnových kurzech a jejich systémech, o nichž je řeč, se tedy hovoří jako o pružném měnovém kurzu Dril 171, kolísajícím měnovém kurzu Luk 173, volně kolísajícím, neboli pružném, měnovém kurzu Dav 352, plovoucím měnovém kurzu Luk 171, plovoucím směnném kurzu Sn₂ 469, režimu plovoucího kurzu Sn₂ 468, režimu plovoucích měnových kurzů Sn₂ 555, systému pružných měnových kurzů Jak₁ 255, Jak₂ 272, systému pružného nebo volně plovoucího měnového kurzu Dril 171 a systému pevného měnového kurzu Dav 352, režimech pevných měnových kurzů Jak₁ 256, Jak₂ 273, Sn₂ 550, systému pevného neboli stanoveného měnového kurzu Dril 171, Dav 352, systému udržování pevného měnového kurzu Luk 171, pevného přizpůsobovacího kurzu Dril 195, pevného měnového kurzu Dav 352. Pouze v jedné učebnici je učiněn pokus uvést synonymum v PF: režim pevného (stanoveného) kurzu Sn₂ 468. Mimochodem, tyto termíny se obvykle nedefinují; v učebnicích se spíše vysvětlují a užívají při pojednání o rozdílech mezi systémy měnových kurzů nebo o jejich vývoji.

Termíny utvořené s adjektivem soukromý, -á obvykle také tvoří určitou dvojici: soukromé investiční výdaje a vládní investiční výdaje Dril 12, soukromý sektor a státní sektor Luk 107, soukromý sektor a veřejný sektor Čieg 39. Přesto se toto adjektivum v PF neužívá ani v těchto případech, ani v jiných. Při definování termínů hrubé soukromé domácí investiční výdaje Čieg 59, hrubé soukromé domácí investice Sn₁ 79, Sn₂ 79, čisté soukromé domácí investice Sn₁ 80, Sn₂ 83, soukromé transferové platby Čieg 61, Sn₂ 81, soukromé transferové dávky Sn₁ 78 se také užívá NF.

V PF se vůbec neužívá ani adjektivum absolutní, -í, které označuje jednu z vlastností tvořících protiklad: relativní výhoda a absolutní výhoda Luk 137, komparativní výhoda a absolutní výhoda Dav 328, srovnávací výhoda Sn₂ 517 a absolutní výhoda Sn₂ 517, relativní hranice chudoby a absolutní hranice chudoby Dav 229, hypotéza podmíněné konvergence a hypotéza absolutní konvergence Čieg 398.

V učebnicích se dvojice termínů dokonalá konkurence a nedokonalá konkurence rovněž neoznačuje PF. V učebnicích makroekonomie tyto termíny nejsou definovány,

116

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

pouze se užívají (Luk 94, Dav 358, Čieg 26, 41, 42). Bývají však definovány či probírány v kapitolách o mikroekonomii v obecných učebnicích ekonomické teorie a z výkladu vyplývá, že dokonalá konkurence není označením vlastnosti konkurence, nýbrž pojmenováním abstraktního teoretického modelu používaného ke zkoumání ekonomické reality. Při označování modelu by se měla užívat ĮF, avšak i při jeho podrobném výkladu se užívá NF, tj. dokonalá konkurence Jak₂ 74, 75, 76, 85, i když je tento model stavěn do protikladu k jinému teoretickému modelu označovanému termínem čistý monopol Jak₂ 85. V další učebnici je trh dokonalé konkurence vymezen jako jedna ze čtyř forem organizace trhu (trh dokonalé konkurence, trh monopolistické konkurence, oligopolní trh a monopolní trh) a jako krajní forma organizace trhu je stavěn do protikladu k monopolnímu trhu, avšak ani v těchto případech se ĮF nevyznačuje – užívá se dokonalá konkurence Dav 99.

Cizí přídavné jméno optimální se v termínech rovněž užívá v NF, tj. optimální míry ekonomického růstu Sn₂ 346, optimální míra znečištění Jak₂ 313, avšak termíny tvořené s tímto přídavným jménem se definují zřídka. Pouze v jednotlivých učebnicích se formulují definice termínů stabilní ekonomický stav Čieg 395, stacionární stav Čieg 363, stálá míra časových preferencí Čieg 377, konstantní výnosy z rozsahu výroby Sn₂ 101, avšak zvolené vyjádření těchto termínů naznačuje, že v terminologii ĮF se patrně netenduje ani k užívání přídavných jmen stabilní, stacionární, stálý.

Pouze ve dvou učebnicích jsou definovány termíny udržitelný rozvoj Čieg 371, udržitelná expanze Sn₁ 381, jejichž adjektivní složka je však uvedena v NF, stejně jako adjektivní složky termínů definovaných v jednotlivých učebnicích silná udržitelnost Čieg 371, slabá udržitelnost Čieg 372, potenciální výstup Čieg 121, záporné míry ekonomického růstu Sn₂ 346, neutrální technický pokrok Sn₂ 351, neutrální technický pokrok Sn₂ 351 jsou v ĮF vyjádřitelné adjektivní složky. Ani v ĮF se nevyjadřují adjektivní složky vyskytujících se dvojic termínů – pasivní politika a aktivní politika Sn₂ 408, pasivní politika a adaptivní politika Čieg 325, pasivní politika trhu práce Čieg 128 a aktivní politika trhu práce Čieg 129, extenzivní ekonomický růst a intenzivní ekonomický růst Čieg 345, extenzivní cesta ekonomického růstu Luk 81 a intenzivní cesta ekonomického růstu Luk 82, příznivá (kladná) obchodní bilance Luk 139 a nepříznivá (záporná) obchodní bilance Luk 140.

Při výkladu případů neutralizace opozice určitosti se uvádí, že v ĮF se netenduje k užívání odvozenin s příponou –iškas (Valeckienė 1986: 172; DLKG 1997: 175). Terminologie vybraných učebnic to potvrzuje.

Terminologija | 2019 | 26

1 1 7

to potvrzuje: vedlejší člen termínu plná zaměstnanost Dril 27, 37, Dav 271, Jak₁ 217, Jak₂ 230, Sn₂ 399, Čieg 121 je v učebnicích, s výjimkou jedné, uveden v NF, stejně jako ve výrazech rozpočet plné zaměstnanosti Dav 283, Čieg 193, Sn₂ 191, dobrovolná nezaměstnanost Sn₂ 388, 403, bezpodmínečná mobilita Čieg 327, spotřebitelská poptávka Luk 99, spotřebitelský úvěr Sn₂ 117, skutečné investice Jak₁ 170, Jak₂ 180, skutečné míry růstu Sn₂ 361, skutečná reálná úroková míra Sn₂ 450, v nichž je vedlejším adjektivním členem odvozenina s příponou –iškas. Termín věřitel poslední instance Sn₂ 261, uvedený v jedné učebnici, by odpovídal dalšímu případu neutralizace opozice: formant určitého tvaru se nepřipojuje k přídavnému jménu ve třetím stupni, protože tato přídavná jména jsou, jak se vysvětluje při zmínce o tomto případu neutralizace (DLKG 1997: 175), svým významem blízká určitým přídavným jménům, která vyčleňují předměty podle nejvyššího stupně označované vlastnosti. Termín poslední věřitel Dav 394, Sn₁ 292, Čieg 236, uváděný ve třech učebnicích, by odpovídal nejen případu neutralizace, ale také výjimce předpokládané kodifikovanou normou – odvozenina s příponou –utinis má neidentifikující tvar.

V učebnicích se netenduje k vyjadřování ĮF ani u některých příčestních členů; tato příčestí však nemají význam prostředku či vhodnosti ani jiné specifičtější významy. Jak již bylo uvedeno, ĮF se nevyznačují termíny disponibilní příjem, pevný směnný kurz, plovoucí směnný kurz, kolísavý směnný kurz. Zvláště typické je uvádět příčestí vyrovnaný v NF: vyrovnaný růst Čieg 391, trajektorie vyrovnaného růstu Čieg 394, vyrovnaný rozpočet Dav 282, Jak₂ 197, nevyrovnaný rozpočet Dav 282, multiplikátor vyrovnaného rozpočtu Čieg 168, vyrovnaný rozvoj Sn₂ 346. V ĮF se nevyjadřují příčestní členy termínů zaručená míra růstu Čieg 391 nebo zaručené (zajištěné) míry růstu Sn₂ 561, hromadění nežádoucích zásob Jak₁ 171, Jak₂ 180, nežádoucí pokles zásob Jak₁ 171, nežádoucí rovnováha Dril 27, harmonizovaný index spotřebitelských cen Dav 392, vyvolaná (vynucená) spotřeba Čieg 91, očekávaná reálná úroková míra Sn₂ 449, zjednodušený ekonomický model Čieg 29, ztělesněný technický pokrok Sn₂ 351, zaměstnaní obyvatelé Dril 33, Sn₁ 39, Sn₂ 34, zaměstnaní lidé Luk 103, zaměstnanci v pracovním poměru Luk 104 jsou příčestní členy. Vyskytující se činná příčestí se v ĮF už vůbec neužívají, a to ani při definování termínů: zklamaní pracovníci Jak₁ 216, Jak₂ 228, pomáhající členové rodiny Luk 105, pohyblivá úroková míra Sn₂ 597, peníze s vyšší účinností Dril 183. Je však třeba poznamenat, že takové termíny jsou definovány pouze v jednotlivých učebnicích.

118 Ramunė Vaskelaitė Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

Ačkoli se termín subalansuotas biudžetas v učebnicích téměř nedefinuje, kontext jeho zmínění odhaluje, že jde o jeden z typů rozpočtu, stejně jako deficitní rozpočet nebo přebytkový rozpočet Dav 282. Přesto ani označení typu nepodněcuje k volbě ĮF. Při uvádění typů či druhů investic se rovněž volí NF: planuotos investicijos Jak₁ 171, pageidautinos investicijos Jak₁ 171, Jak₂ 180, indukuotos investicijos Sn₂ 123, nenumatytos investicijos Sn₁ 131. Stejně jako přídavná jména se příčestí v ĮF často neužívají v případech, kdy jsou termíny utvořeny jako protiklad dvou vlastností: sukurtas turtas a nesukurtas turtas Luk 63, materialus nesukurtas turtas a nematerialus sukurtas turtas Luk 63, eksportuojamos produkcijos kainų indeksas a importuojamos produkcijos kainų indeksas Čieg 64, Sn₁ 72, Sn₂ 77, subalansuota infliacija a nesubalansuota infliacija Luk 129.

Výkyvy vyjadřování

U některých termínů jsou již běžné větší výkyvy v užívání ĮF. Vyskytují se případy, kdy je jeden člen dvojice termínů vyjádřen pomocí ĮF a druhý pomocí NF. Tak jsou dokonce ve dvou učebnicích druhy měnové politiky označeny jako skatinančioji (pigių) pinigų politika a ribojanti (brangių) pinigų politika Dril 114, Luk 159. V jiné učebnici jsou příčestné složky obou termínů vyjádřeny pomocí ĮF, tj. pigių pinigų politika arba skatinančioji monetarinė politika Čieg 258, avšak při výkladu těchto termínů v další kapitole se již užívá skatinanti (ekspansinė) fiskalinė politika Čieg 182 a ribojanti (restrikcinė) fiskalinė politika Čieg 183.

Při pojednání o inflaci se v učebnicích rovněž rozlišují dva druhy: šliaužian­ti infliacija a šoliuojanti infliacija Luk 125, 126, Dav 273, Jak₁ 220, Jak₂ 232, Čieg 313. Ve dvou učebnicích se však tyto druhy označují jako šliaužiančioji infliacija a šoliuojančioji infliacija Sn₁ 462, Sn₂ 421. Užívání ĮF kolísá i při klasifikaci inflace z jiného hlediska: numatyta infliacija Sn₂ 449 a netikėta infliacija Sn₂ 452, numatytoji infliacija Sn₁ 438 a netikėtoji infliacija Sn₁ 452, numatytoji (laukiamoji) infliacija a netikėtoji infliacija Jak₂ 313, Čieg 313, „očekávaná“ a „neočekávaná“ infliacija Luk 128.

V jedné učebnici se pro označení druhů poptávky po penězích a nabídky peněz volí také termíny s odlišným vyjádřením: realioji pinigų pasiūla a nominali pinigų pasiūla Dril 42, realioji pinigų paklausa a nominali pinigų paklausa Dril 43. Druhy hrubého národního produktu se však již označují jednotně: realusis BNP a nominalusis BNP Dril 15. Při označování druhů hrubého

Terminologija | 2019 | 26

119

národního produktu nebo hrubého domácího produktu jsou přídavné složky obou termínů vyjádřeny pomocí ĮF i v jiných učebnicích: nominalusis bendrasis nacionalinis produktas ir realusis bendrasis nacionalinis produktas Luk 66, 67, Dav 238, nominalusis BNP ir realusis BNP Čieg 63, nominalusis (arba piniginis) BNP ir realusis BNP Jak₁ 148, Jak₂ 154, nominalusis BVP ir realusis BVP Sn₁ 70, Sn₂ 70. ĮF se užívá také při označování druhů měnového kurzu: realusis valiutos kursas Jak₁ 257, Jak₂ 275, Sn₁ 536, Sn₂ 473 a nominalusis valiutos kursas Jak₁ 257, Jak₂ 275, Sn₁ 528, Sn₂ 465. Při uvádění dalších termínů se však používá jak realusis (realusis turtas Sn₁ 253, Sn₂ 225, realioji kapitalo kaina Sn₁ 106, Sn₂ 105, realusis darbo užmokestis Sn₁ 104, Sn₂ 105, numatyta realioji palūkanų norma Sn₂ 449, realiųjų kasos likučių poveikis Sn₂ 572, realiosios bendrosios paklausos kreivė Sn₂ 503), tak realus (reali palūkanų norma Čieg 318, realus ekonominio ciklo teorija Sn₂ 499, realūs gamtos ištekliai Jak₁ 278, Jak₂ 300). Také užívání ĮF při definování termínů s přídavným jménem nominalus, -i, kolísá: nominali obligacijos vertė Dril 105, nominali palūkanų norma Čieg 318 a nominalusis kapitalas Dav 12, nominalioji palūkanų norma Sn₂ 119. Ne všechny termíny vytvořené s těmito přídavnými jmény jsou však definovány.

Užívání ĮF kolísá i v případech, kdy vedlejšími složkami dvojic termínů jsou přídavná jména litevského původu atviras, -a a uždaras, -a. Používají se k označení rozdílů mezi ekonomickými systémy, avšak v některých učebnicích se objevuje pouze slovní spojení atvira tarptautinė ekonomikos erdvė Luk 99 nebo je definována pouze atvira ekonomika Dril 198. Při uvedení dvojice termínů se uvádí atvira ekonominė sistema ir uždara ekonominė sistema Jak₂ 157, atviros ekonomikos sistemos ir uždaros mišriosios ekonomikos sistemos Čieg 29, avšak v jedné učebnici vydané v roce 2008 je definován termín atvirosios ekonomikos sistema Sn₂ 58, atvirosios ekonomikos makroekonomika Sn₂ 465, avšak také uždaros mišriosios ekonomikos sistema, uždara ekonomika Sn₂ 284. V učebnici vydané v roce 2005, kterou připravil kolektiv autorů odpovědný za tuto pozdější učebnici, jsou definované pojmy označeny jako atvirosios ekonomikos sistema ir uždarosios mišriosios ekonomikos sistema Sn₁ 65, tato učebnice se však obecně vyznačuje pravidelným užíváním ĮF, čemuž se budeme věnovat později. Pouze ve třech učebnicích je jedno z opatření měnové politiky označeno jako atvirosios rinkos operacijos Jak₂ 217, Sn₁ 285, Čieg 255, zatímco v ostatních se volí NF – atviros rinkos operacijos Dril 105, Luk 159, Dav 309, Jak₁ 205, Sn₂ 255.

U přídavného jména potencialus, které v této terminologii nemá zjevný protikladný protějšek, je užívání ĮF ještě méně obvyklé. Ve třech učebnicích však

120

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

se formuluje definice termínu potencialusis BVP Dav 240, potencialusis (galimasis) bendrasis vidaus (nacionalinis) produktas _Sn₁ 142, _Sn₂ 142, a tento termín je v nich označen PF. Vedlejší člen jiného termínu s takovým adjektivním členem – potencialūs gamtos ištekliai Jak₁ 216, Jak₂ 300 – se PF nevyjadřuje.

U termínů natūralus nedarbas Čieg 121, natūralus nedarbo lygis Dril 37, Jak₁ 218, Jak₂ 230, stejně jako u termínů uváděných v jednotlivých učebnicích natūralus augimo tempas Čieg 392, Čieg 38, natūralūs (būtini) augimo tempai Sn₁ 319, 399, Sn₂ 361, natūralios monopolijos Čieg 39, se PF obvykle nevyjadřuje; ve třech učebnicích je však formulována definice a pojem je pojmenován natūralusis nedarbo lygis Dav 271, Sn₁ 353, 441, Sn₂ 319.

Ve vybraných učebnicích je uvedeno jen málo termínů utvořených s adjektivem mišrus, -i, ale i ty by ukazovaly na kolísání v užívání PF: mišrios paskolos Luk 176, mišrios pajamos Luk 72, Dav 219, mišri ekonomikos sistema Čieg 34, ale mišrioji ekonomika Dav 40, mišrieji bankai Luk 157, Sn₁ 255, mišriosios gėrybės Dav 219.

Vedlejší člen termínu označujícího rezervy, které jsou banky povinny držet, nebo jejich míru se značně liší a nejednotný je i hlavní člen: privalomosios atsargos Čieg 253, privalomasis rezervas Jak₂ 216, būtinieji rezervai Dril 94, būtinųjų rezervų norma Dril 95, 102, būtinojo rezervo norma nebo būtinųjų rezervų norma Luk 160, privalomųjų / reikalaujamųjų atsargų norma _Sn₁ 259, 292, privalomųjų (reikalaujamųjų) rezervų norma _Sn₂ 232, 262, privalomųjų (reikalaujamų) atsargų norma Čieg 246. Jak je vidět, tento termín má tendenci být označován PF, avšak v některých učebnicích je definovaný pojem pojmenován jako privalomas rezervas Dav 303, Jak₁ 206.

Ne ve všech učebnicích jsou definovány termíny utvořené s participiem samdomas, ale i ony odhalují kolísání mezi NF a PF: samdomi darbuotojai Luk 104, samdomieji darbuotojai Dav 271, algos samdomiesiems darbininkams Dav 69, samdomasis darbas Dav 12.

Pravidelnosti

Analýza intertextové roviny znovu potvrzuje skutečnost, kterou autorka konstatovala již v předchozím článku: užívání PF v terminologii neodpovídá kodifikované normě. Z učebnic makroekonomie vyplývá, že se dodržují některé výjimky stanovené normou; například se jen zřídka vyskytují případy užití PF u participií s rozvíjejícími slovy, PF se nevyjadřuje

Terminologija | 2019 | 26

121

vedlejší člen termínu paskutinis skolintojas, avšak hlavní zásada označovat každý termín PF se nedodržuje.

Prostředí užívání termínů bez kontextu je přesto schopno odhalit především morfologické, lexikální či syntaktické činitele, které mohou ovlivňovat označení termínu PF nebo jeho neoznačení, nedokáže však jejich prostřednictvím vysvětlit užívání či neužívání PF. Rozhodujícím činitelem například není slovní druh. Poměrně často se PF neužívají u participií (subalansuotas, garantuotas, disponuojamos, fiksuotas, plaukiojantis, svyruojantis, pageidautinos ar nepageidautinos, planuotos, nenumatytos), PF se však neužívají ani u adjektiv (lankstus, tobulas, netobulas, privatus, absoliutus, pastovus, stabilus, stacionarus). Na druhé straně se PF užívají jak u adjektiv (bendrasis, grynasis, ilgasis, trumpasis, platusis, siaurasis, laisvoji), tak u participií (perkamoji, einamoji, (pa)lyginamasis, tekamasis, dauginamasis, koreguojamosios, atkuriamosios). Mezi druhovými členy termínů, u nichž se v některých učebnicích PF vyjadřují a v jiných nikoli, se nacházejí jak adjektiva (realus ir realusis, nominalus ir nominalusis, atviras ir atvirasis, uždaras ir uždarasis, potencialus ir potencialusis, natūralus ir natūralusis, mišrus ir mišrusis), tak participia (šliaužianti ir šliaužiančioji, šuoliuojanti ir šuoliuojančioji, skatinanti ir skatinančioji, numatyta ir numatytoji, netikėta ir netikėtoji, samdomi ir samdomieji).

V této terminologii se PF snad o něco častěji neužívají u slov cizího původu (privatus, absoliutus, stabilus, stacionarus, fiksuotas, subalansuotas, garantuotas, disponuojamos), zatímco se užívají u slov s litevským kořenem (bendrasis, grynasis, negrynasis, ilgasis, trumpasis, platusis, siaurasis, laisvoji, perkamoji, einamoji, (pa)lyginamasis, tekamasis, dauginamasis, pereinamoji); PF se však neužívají ani u některých slov litevského původu, adjektiv a participií (lankstus, tobulas, netobulas, atvira, uždara, nepageidautinos), zatímco u některých slov cizího původu (specialiosios, ekstensyvusis, intensyvusis, koreguojamosios) se PF užívají.

Syntaktický činitel, konkrétně počet členů termínu nebo pozice členu, podle termínů uváděných v učebnicích rovněž nemá význam. Jestliže se PF užívají, pak se tato forma vyskytuje jak v termínech složených ze dvou, tak z více slov, při různém pořadí členů. A naopak, pokud se u některého vedlejšího členu, například privatus, PF obvykle nevyjadřuje, pak se nevyjadřuje v termínech jakékoli syntaktické struktury (privatus sektorius, privačios pervedamosios išmokos, bendrosios privačios vidaus investavimo išlaidos, bendrosios privačios vidaus investicijos, grynosios privačios vidaus investicijos).

122

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

Některé tendence v uvádění makroekonomických termínů v učebnicích by naznačovaly, že užívání zájmenných tvarů (dále jen ZT) se spíše řídí nikoli kodifikovanou normou, ale výjimkami, které se při pojednání o určovacím významu či určenosti uvádějí jako případy neutralizace opozice mezi ZT a prostými tvary (PT). ZT se téměř neužívají u termínů utvořených od přídavných jmen visiškas, faktiškas, savanoriškas, vartotojiškas, takovou neutralizaci by však bylo obtížnější vysvětlit u pravidelně užívaného termínu žmogiškasis kapitalas, jehož přívlastek je v ZT. Tendence neužívat ZT u přídavných jmen ve třetím stupni, uváděná jako případ neutralizace (LKG 1965: 511; Valeckienė 1986: 171; DLKG 1997: 175), se v terminologii může projevovat jako vyhýbání se ZT u těch složek termínů, které vyjadřují přídavná jména označující nejvyšší stupeň vlastnosti (tobulas, absoliutus, optimalus).

Rýsující se tendenci neužívat ZT pouze u některých přídavných jmen či příčestí by bylo možné spojovat s případem neutralizace, který přímo souvisí s druhovým významem. Jak v podrobném článku A. Valeckienė, tak v gramatikách se při pojednání o vyjadřování druhovosti uvádí, že v některých nářečích se ZT neužívají u specificky významových rozlišovacích či druhových přívlastků, které mohou svým lexikálním významem samy odlišovat předměty (Valeckienė 1957: 303; LKG 1965: 511; DLKG 1997: 175); dodává se také, že takové „případy nejednotného vyjadřování mohly ovlivnit a přispět k počínajícímu ústupu zájmenných tvarů a jejich nahrazování prostými tvary“ (Valeckienė 1957: 303). Takovou neutralizací by však bylo obtížné vysvětlit rozdíly v užívání ZT přídavných jmen laisvas, –a ir atviras, –a, které se rýsují v učebnicích, tím spíše pak rozdílné vyjadřování druhových složek termínů utvořených z přídavných jmen atviras, –a ir uždaras, –a, realus, –i ir nominalus, –i, zejména v téže učebnici.

Užívání ZT v učebnicích však neodpovídá úplně nejen výjimce z užívání ZT při vyjadřování druhovosti, ale ani uváděným zákonitostem. A. Valeckienė například ve svém článku uvádí jako jeden ze způsobů vymezení předmětů druhovými přívlastky protiklad různých vlastností, avšak rozebírané tendence ukazují, že ani při protikladu vlastností se přídavné či příčestné složky termínů v ZT neužívají (tobula konkurencija ir netobula konkurencija, atvira ekonomika ir uždara ekonomika, lankstus valiutos kursas ir fiksuotas valiutos kursas, absoliutus pranašumas ir lyginamasis pranašumas, privatus sektorius ir valstybinis (viešasis) sektorius, šliaužanti infliacija ir šuoliuojanti infliacija). Je pravda, že jak článek A. Valeckienė, tak LKG pojednávají pouze o přídavných jménech a takový protiklad je zmíněn jen jako jeden ze způsobů vyjadřování druhovosti druhovými přívlastky, nikoli jako závazný princip. Jako

Terminologija | 2019 | 26

1 2 3

nejčastější ze tří způsobů vyjadřování druhovosti zájmennými přídavnými jmény se uvádí vyčlenění předmětu na základě individuální, specifické vlastnosti a rozebírané tendence v užívání přídavných jmen grynasis, –oji, bendrasis, –oji by tomu odpovídaly; příčestí, která rovněž vyčleňují předmět na základě individuální, specifické vlastnosti, se však v ZT vyjadřovat nemají sklon, s výjimkou trpných příčestí se specifičtějšími významy.

Při podrobnějším zkoumání posledně uvedených by se ukázalo, že při jejich užití v PT by vzniklo slovní spojení, které by se významově značně lišilo od termínu (perkama galia, einama sąskaita, tekamas nedarbas, pereinama ekonomika, dauginamas multiplikatorius, koreguojamos operacijos). Význam by se značně lišil také tehdy, kdyby se PT užily u přídavných složek termínů, které jsou ve všech učebnicích uváděny v ZT (grynas nacionalinis produktas, grynas eksportas, gryni mokesčiai, grynos investicijos, bendras nacionalinis produktas, bendra pasiūla, bendra pusiausvyra). Naproti tomu u těch termínů, jejichž přívlastek se v ZT nevyjadřuje nebo u nichž užívání ZT kolísá, by ZT tak velký významový rozdíl nezpůsobily (lankstus kursas ir lankstusis kursas, fiksuotas kursas ir fiksuotasis kursas, privatus sektorius ir privatusis sektorius, absoliutus pranašumas ir absoliutusis pranašumas, tobula konkurencija ir tobuloji konkurencija, natūralus nedarbas ir natūralusis nedarbas, visiškas užimtumas ir visiškasis užimtumas, nominali palūkanų norma ir nominalioji palūkanų norma, nepageidautina pusiausvyra ir nepageidautinoji pusiausvyra). Jinými slovy, důvody neužívání ZT mohou souviset s významovým faktorem. Zároveň z analýzy na intertextové úrovni vyplývá, že mnoho termínů, u nichž se ZT užívají, se v učebnicích také definuje; definice termínů, u nichž se ZT neužívají nebo se užívají pouze v některých učebnicích, jsou formulovány méně často. Jak významový faktor, tak možné souvislosti s formulováním definice by však mohl lépe odhalit pouze širší kontext.

UŽÍVÁNÍ NA ÚROVNI TEXTU

Termíny se v učebnicích nejen definují, ale také užívají a jejich užívání v textu odhaluje souvislosti s analýzou užívání termínů na intertextové úrovni. Ty termíny, které jsou na intertextové úrovni označeny ZT, jsou takto označeny i při užití termínu v textech. Termíny, u nichž bylo zjištěno, že se ZT neoznačují, se takto neoznačují ani v textu. Označování ZT v textu nejvíce kolísá u těch termínů, jejichž vyjádření bylo na intertextové úrovni zjištěno jako kolísavé.

124 Ramunė Vaskelaitė Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

Případy jednotného vyjadřování

Termíny označované ZT na intertextové úrovni, tedy při výkladu pojmů či formulování definic, se tímto ukazatelem označují také při užívání termínů v textech. Například v učebnicích se vůbec nevyskytují případy užití PT u termínů grynasis nacionalinis produktas, grynasis vidaus produktas, grynasis eksportas, grynieji mokesčiai, grynosios pajamos, grynosios palūkanos, grynosios investicijos, grynasis kapitalizmas, grynoji ekonominė gerovė, grynųjų mokesčių sistema, bendrasis nacionalinis produktas, bendrasis vidaus produktas, bendroji paklausa, bendroji pasiūla, bendrosios paklausos kreivė apod.; stejně tak se nevyskytují případy, kdy by se v textech ZT neoznačovaly termíny perkamoji galia, perkamosios galios paritetas, einamoji sąskaita, tekamasis nedarbas, lyginamasis ar palyginamasis pranašumas, pereinamoji ekonomika, dauginamasis poveikis, koreguojamosios operacijos. Přídavné jméno bendras, –a se v učebnicích užívá, avšak tyto případy užití zjevně označují vlastnost: V posledně uvedeném případě se míní rovnováha všech trhů jako společného celku, tj. obecná rovnováha Dav 243; Agregátní poptávka je celkový součet poptávek po finálních statcích _Sn₂ 125.

Také u termínů, které na intertextové úrovni nejsou označeny ZT, není tendence označovat je ZT v textu. V textech se užívají pouze PT u termínů lankstus valiutos kursas a fiksuotas valiutos kursas, jejichž přívlastky by mohly mít ZT: Probereme dva krajní systémy měnového kurzu: flexibilní a pevný měnový kurz Dril 171; Při flexibilním měnovém kurzu je křivka IS zobrazena pasivně Dril 191; Důležitým argumentem zastánců flexibilních měnových kurzů je svoboda Jak₁ 255; Alternativou k systému flexibilních měnových kurzů je systém pevných měnových kurzů Jak₂ 273; V případě pevných měnových kurzů je situace zcela jiná Dav 363. V některých učebnicích se užívá také termín plaukiojantis valiutos kursas, který se rovněž neoznačuje ZT: Zde se omezíme na dva krajní případy – pevný a plovoucí měnový kurz Sn₁ 468; Plovoucí měnové kurzy však v krátkém období neudržují paritu kupní síly Jak₂ 279. Takové termíny nejsou definovány ve všech učebnicích, avšak i když se definice formuluje, termín se ZT neoznačuje: Režim plovoucího kurzu (flotating/flexible exchange rate regime) – metoda regulace měnového kurzu, při níž se měnový kurz mění v závislosti na změnách nabídky či poptávky po měně, tj. vláda nezasahuje na měnovém trhu Sn₂ 469; Systém pevného nebo stanoveného měnového kurzu (Fixed Exchange Rate System) – metoda regulace měnového kurzu, při níž se vláda zavazuje udržovat určitý směnný kurz Dril 171.

Terminologija | 2019 | 26

125

Přídavné jméno privatus, -i se v učebnicích obecně užívá pouze v NF, a to i tehdy, když kontext ukazuje, že označuje určitý druh a vlastnosti jsou stavěny do protikladu: Dochází ke změnám zaměstnanosti v soukromém a veřejném sektoru Luk 107; Moderní ekonomika již nemůže fungovat pouze na základě soukromých výdajů (C, I). Nezbytné jsou také vládní výdaje (G), potřebné na stavbu silnic, letišť a škol, na vzdělávání, zdravotní péči, sociální pojištění atd. Fiskální politika může být zaměřena proti soukromému (C, I) nebo vládnímu sektoru (G) Dril 86; Za samostatný případ lze tedy vyčlenit veřejné statky (public goods). Na rozdíl od soukromých statků je může spotřebovávat jednotlivec, aniž by se tím omezila možnost, aby je současně spotřebovávali i jiní jednotlivci Čieg 38. Dvouslovné termíny privatusis sektorius, privačios išlaidos, privačios investicijos, privačios gėrybės však v učebnicích definovány nejsou. Snad v jediné učebnici je definován termín privačioji gėrybė a jeho adjektivní složka je užita v ĮF: Čisté veřejné statky a soukromé statky jsou krajními případy ekonomických statků Dav 219; Smíšený statek může být bližší buď soukromému, nebo veřejnému statku Dav 219.

Pouze v textech NF se uvádějí vedlejší složky užívaných termínů tobula konkurencija a netobula konkurencija: Model dokonalé konkurence ostře kritizoval K. Marx Čieg 33; V podmínkách trhu dokonalé konkurence se ceny pohybují směrem k rovnováze, při níž se množství poptávky a nabídky shodují Jak₂ 44; Mnoho výrobců působí na trhu nedokonalé konkurence a ceny jimi prodávaných výrobků jsou regulovány Luk 94. Tyto termíny, jak již bylo uvedeno, nejsou v učebnicích makroekonomie definovány; v kapitole o mikroekonomii se pojmy, které označují, zpravidla vysvětlují podrobněji, avšak i při vysvětlování nebo dokonce definování se adjektivní složka termínu vyjadřuje NF: Model dokonalé konkurence jako ekonomický systém založený na zákonech samoregulace začal vytvářet A. Smith, který v roce 1776 napsal své slavné „Bohatství národů“, ačkoli takový pojem nepoužíval Jak₁ 72; Ostatní trhy jsou naproti tomu variantami nedokonalé konkurence Dav 99; Rozlišují se dvě formy konkurence – dokonalá a nedokonalá konkurence. Dokonalá konkurence je taková konkurence, při níž je na trhu mnoho kupujících a prodávajících a jednotlivý kupující ani prodávající nemá na tržní cenu žádný vliv. Nedokonalá konkurence je taková konkurence, při níž jednotlivý kupující nebo prodávající může ovlivnit tržní cenu Dav 73.

V některých učebnicích se termín visiškas užimtumas spíše vysvětluje, než definuje, avšak jak při jeho vysvětlování či definování, tak při užívání termínu

126

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

v textu se vedlejší složka neoznačuje jako ĮF: Nyní proberme plnou zaměstnanost (full employment). Plná zaměstnanost tedy neznamená nulovou nezaměstnanost Čieg 121; V ekonomické teorii tedy pojem plná zaměstnanost neznamená, že míra nezaměstnanosti činí 0%. Plná zaměstnanost je zaměstnanost odpovídající přirozené míře nezaměstnanosti, která nezpůsobuje nepřijatelné zvýšení inflace Dav 271; Tento rovnovážný stav bude odpovídat plné zaměstnanosti a vyššímu kurzu národní měny Dav 381.

Termín absoliutus pranašumas je v některých učebnicích definován, avšak vedlejší složka termínu užívaného v textu, na rozdíl od vedlejší složky souběžně užívaného termínu (pa)lyginamasis pranašumas, není vyjádřena ĮF: Říká se, že každá země má při výrobě příslušného produktu absolutní výhodu Dav 329; Pak má smysl, aby se každá země specializovala na výrobu produktu, při jehož výrobě má absolutní výhodu, tedy produktu, který dokáže vyrobit s nižšími náklady než její partner Dav 329; Spojené státy tedy mají absolutní výhodu ve výrobě počítačů, automobilů, televizorů a textilních výrobků, zatímco Velká Británie ve výrobě obuvi a skla. Absolutní výhoda však hraje v analýze nepřímou roli Sn₂ 522.

Participiální složky termínů, u nichž se při definování či vysvětlování termínů vůbec nesnaží o vyjádření v ĮF, se nevyjadřují v ĮF ani při užívání termínů v textech: Jediným výraznějším rozdílem mezi trajektoriemi vyváženého růstu v modelech Solowově a Ramseyově–Cassově–Koopmanově je to, že v Ramseyově–Cassově–Koopmanově modelu nemůže trajektorie vyváženého růstu odpovídat kapitálovým zásobám převyšujícím úroveň zlatého pravidla Čieg 394; Tomu se říká multiplikátor vyrovnaného rozpočtu (balanced budget multiplier), který se rovná 1 Čieg 168; Plné využití těchto kapacit zajišťuje zaručené tempo růstu G_W (warranted rate of growth) Čieg 391; Disponibilní příjmy se dělí na spotřební výdaje a osobní úspory Dril 59; Obyvatelé při vyšších disponibilních příjmech více spoří Dril 64; Nazveme ji nežádoucí rovnováhou Dril 27; V této kapitole probereme faktory růstu HNP, jeho cyklickou povahu, agregátní poptávku, agregátní nabídku, agregátní rovnováhu, nežádoucí agregátní rovnováhu a hlavní směry ekonomické teorie (klasický, keynesiánský, monetaristický a nabídkový), které usilují o odstranění nežádoucí rovnováhy Dril 21; Když se množství národního produktu dostane do rovnováhy, je důležité rozlišit skutečné a žádoucí investice 179. Výjimky jsou ojedinělé; například ve dvou učebnicích připravených týmiž autory se užívá výraz disponuojamosios pajamos Jak₁, 156, Jak₂ 163, 164.

Terminologija | 2019 | 26

127

Často však teprve definice ukazuje, že ten či onen slovní spojení užívané v textu je termín: Nežádoucí rovnováha (Undesirable Equilibrium Level of GNP) je soulad agregátní poptávky s agregátní nabídkou, kdy nebylo dosaženo plné zaměstnanosti Dril 27; Disponibilní příjem (Y_D – Disposable Income) je část osobních příjmů, která obyvatelům zbývá po zaplacení osobních (přímých) daní (z příjmů, majetku, dědictví apod.) Dril 59. Dokládá to také přímé označení užívaného slovního spojení jako termínu či pojmu: Než popíšeme termín „plná zaměstnanost“ (full employment), vymezíme s odkazem na takzvanou „tradiční“ klasifikaci několik různých typů nezaměstnanosti (unemployment) Čieg 116; Termín „přirozená nezaměstnanost“ vůbec neznamená, že ekonomika vždy funguje na úrovni přirozené nezaměstnanosti a realizuje svůj potenciální výstup Čieg 121; Proto se místo plné zaměstnanosti nejčastěji používá pojem přirozené míry nezaměstnanosti Dril 37; Proto je třeba přesně definovat pojem plné zaměstnanosti Jak₂ 217. Jiné případy lze posuzovat buď jako termíny, tedy jako případy vyjadřování terminologického významu, nebo jako slovní spojení vyjadřující kvalitu či vlastnost věci; takových případů je v textech poměrně mnoho: Plná zaměstnanost je cílem hospodářské politiky každé země Dav 33; Agregátní rovnováha se proto může vytvořit a dlouhodobě přetrvávat na takové úrovni produkce HNP, která nezajišťuje plnou zaměstnanost Dril 27; S nižšími náklady na pracovní hodiny má Litva absolutní výhodu při výrobě obou statků Jak₂ 260; Trh dokonalé konkurence je založen na dokonalé konkurenci Dav 99; Většina však neutratí všechny peníze; část disponibilních příjmů se odkládá na pozdější spotřebu, tedy se spoří Dril 61; Na trhu může vzniknout také nežádoucí agregátní rovnováha (viz obr. 23) Dril 26; Neočekávaná inflace přerozděluje bohatství: bere věřitelům a předává je dlužníkům Jak₂ 232; Členové MMF si mohou zvolit buď pevný, nebo pružný směnný kurz, případně jejich kombinaci Jak₂ 281. Od těchto případů lze zřetelněji odlišit pouze ty, v nichž přídavné jméno či příčestí fungující jako vedlejší složka termínu zaujímá pozici přísudku: Litas je „připoután“ k americkému dolaru, tj. jeho směnný kurz je pevný: 4 lity za 1 americký dolar nebo 0,25 amerického centu za 1 litas Dril 173; Jinými slovy, kdyby byl rozpočet od samého počátku vyrovnaný, měla by se fiskální politika v období recese ubírat směrem k deficitu státního rozpočtu Jak₂ 232; Pokud se příjmy státu rovnají jeho výdajům, je rozpočet vyrovnaný a rozpočtové saldo se rovná nule Sn₂ 159; Státní rozpočet je vyrovnaný, pokud se výdaje rovnají příjmům Sn₁ 34; Obrázek 2.3 ukazuje, že

128

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

všeobecná rovnováha v bodě E – je nežádoucí, protože nastává, když je cenová hladina – P_E, zatímco objem produkce HDP – Y_E Dril 27. Jinými slovy, hranice mezi termínem a případem vyjádření kvality či vlastnosti, kterou kodifikovaná norma povinného označování termínu pomocí ĮF navrhuje vytyčit, není v souvislém textu, přinejmenším v takovém, jako je učebnice, kde jsou často zmiňovány nejen předměty pojmenované proto, aby byly jejich vlastnosti postaveny do protikladu nebo zdůrazněny, ale i vlastnosti samy, vždy jasná. Právě to může ztěžovat označování termínů pomocí ĮF, a proto může být NF volena jako pohodlná univerzální možnost. Na druhé straně se NF volí i při formulování definic, tedy tam, kde se terminologický význam vyjadřuje mnohem zjevněji, což může naznačovat, že přinejmenším v textech tohoto typu může být hranice nejen nejasná, ale i nezřetelná – termín, který v učebnici užívající makroekonomickou terminologii není označen pomocí ĮF, lze rozpoznat jako termín.

Případy kolísajícího vyjádření

U termínů, u nichž se vyjádření vedlejšího členu pomocí ĮF na mezitextové úrovni mění, se kolísání objevuje i na úrovni textu. Například v jedné učebnici se při definování termínu povinná rezerva užívá NF: Centrálně stanovená výše bankovních rezerv se nazývá povinná rezerva. Jde o minimální výši rezerv, kterou mohou banky vždy překročit Dav 303. NF se užívá i dále: Je-li míra povinných rezerv 10%, činí multiplikační účinek bankovního systému 4–5 Dav 305; Povinné rezervy bank se tvoří jako vklady těchto bank u centrální banky. Pro různé druhy účtů lze stanovit odlišné sazby povinných rezerv Dav 309. V textu se však užívá i ĮF: Snižováním povinných rezerv se tak zvyšuje množství peněz a naopak Dav 309. Jiná učebnice uvádí synonymum termínu s ĮF: Míra povinných (požadovaných) rezerv (required reserve ratio) – minimální množství hotovosti, které centrální banka stanoví jako procento z celkového objemu vkladů KB a které musí banky držet jako rezervu Sn₂ 262. Zde se však toto synonymum užívá jak v NF, tak v ĮF: CB může držet v rezervě i více peněz, ale ne méně než požadovanou rezervu. Sledujme, jak změna míry požadovaných rezerv ovlivňuje nabídku peněz Sn₂ 262.

V textu kolísá i užívání dalších termínů, u nichž není na mezitextové úrovni při formulování definic ustálen způsob vyjádření. Například v jedné učebnici je jako označení definovaného pojmu zvolen termín přirozená míra nezaměstnanosti: Určitá míra nezaměstnanosti, například související s pří-

Terminologija | 2019 | 26

129

činami, které vytvářejí frikční a strukturální nezaměstnanost, je v moderní tržní ekonomice nevyhnutelná a nazývá se p ř i r o z e n o u mírou nezaměstnanosti Dav 271. Dále se však užívá i NF: Skutečná a očekávaná inflace se shodují a nezaměstnanost se přibližuje k p ř i r o z e n é míře nezaměstnanosti Dav 275–276; Tato křivka ukazuje, že při p ř i r o z e n é míře nezaměstnanosti si ekonomika může zvolit rovnováhu při jakékoli míře inflace Dav 276. V jiné učebnici má pomocný člen v podobě příčestí ĮF pouze jeden z dvojice definovaných termínů – expanzivní (levná) měnová politika a restriktivní (drahá) měnová politika Dril 114, ale v textu se ĮF užívá u příčestí vystupujících jako vedlejší členy obou termínů: Je-li úroková sazba v zemi vysoká, je vhodnější e x p a n z i v n í měnová politika, je-li nízká, r e s t r i k t i v n í fiskální politika, protože zvyšuje úrokovou sazbu Dril 139.

Kolísání ĮF a NF je obzvláště charakteristické pro termíny tvořené přídavnými jmény reálný, -á a nominální, -í. Určitou formu těchto přídavných jmen autoři spíše volí při definování termínů reálný hrubý národní produkt a nominální hrubý národní produkt, avšak i při jejich užívání v textu se vyskytuje vyjádření pomocí NF: Ekonomický růst je proces, který se projevuje růstem r e á l n é h o HDP Luk 81; Zrychlující se inflace zastavuje růst r e á l n é h o národního produktu a později způsobuje i jeho pokles Luk 98. V jiné učebnici se definuje termín reálný HDP, ale v textu se rovněž užívá NF: Současně se bude měnit rovnovážný bod a jemu odpovídající velikost r e á l n é h o HDP. Tím se určuje vztah mezi cenami a velikostí r e á l n é h o HDP, tj. křivka agregátní poptávky (obr. 12.16) Dav 263. Kolísání se vyskytuje dokonce i v témže odstavci: Při výpočtu objemu finálních výrobků a služeb v běžných cenách se stanoví nominální (neboli peněžní) HNP, při výpočtu ve srovnatelných cenách pak r e á l n ý HNP. N á r ů s t reálného hrubého národního produktu za určité období se nazývá ekonomický růst Jak₁ 148. Po definování termínu nominální HDP Čieg 63 se v textu rovněž užívá NF: Rozdíly mezi pojetím n o m i n á l n í h o a reálného HNP umožňují vedle indexu spotřebitelských cen (VKI) a indexu cen výrobců (GKI), které se používají velmi široce, vytvořit další ukazatel inflace (inflation) – implicitní deflátor HNP (neboli cenový index HNP) Čieg 65.

V jiných případech se přídavná jména reálný, -á a nominální, -í ještě častěji užívají v NF: Ekonomika zůstává ve stavu plné zaměstnanosti, avšak s vyššími cenami a n o m i n á l n í m i mzdami Dril 45; Například po recesi v letech 1981–1982 dosáhla výše n o m i n á l n í mzdy pouze předkrizové úrovně Luk 97; Investice jsou ekonomická činnost, při níž se zdroje využí-

130

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

vají k vytváření nového reálného kapitálu Luk 100; Posuny rozpočtových přímek ukazují také změny reálných příjmů spotřebitelů Jak₁ 53. Definice těchto termínů se však v učebnicích často neformulují a vysvětlení uvedené v jedné učebnici odhaluje možnou příčinu – na reálné a nominální lze rozdělit všechny ekonomické veličiny: Pokud jde o HNP, je třeba rozlišovat nominální HNP a reálný HNP. Než je však probereme, podíváme se blíže na problém nominálních a reálných veličin. Již v 19. století významný filozof D. Hume (1711–1776) a jeho současníci vyslovili předpoklad, že všechny ekonomické veličiny je třeba rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří nominální proměnné, tj. veličiny měřené v peněžních jednotkách, druhou reálné proměnné, tj. veličiny měřené ve fyzických jednotkách. Například cena pšenice se řadí k nominálním proměnným, protože se měří v litech, eurech či dolarech, zatímco objem sklizně pšenice k reálným proměnným, protože se měří v centnerech či tunách Čieg 62. Tato možnost autory učebnic nejspíše vede k tomu, že přídavná jména reálný, -á a nominální, -í užívají spíše jako vyjádření vlastností. Na druhé straně se v těchto případech pojmenovávají ekonomické veličiny, stejně jako reálný HNP nebo nominální HNP, a právě to nejspíše vede jiné, případně i tytéž autory učebnic k volbě ĮF: S růstem životních nákladů se musí odpovídajícím způsobem zvýšit nominální příjmy spotřebitelů Dril 52; Růst reálné úrokové sazby snižuje množství poptávaných reálných peněz, protože se zvyšují náklady na držbu reálných peněz Dril 43.

Ve dvou učebnicích jsou však některé z těchto pojmů definovány a k pojmenování definovaného pojmu je zvolena ĮF: reálná mzda Sn₁ 104, Sn₂ 105. Definovaný termín se důsledně užívá i v textu: Pamatujte, že míru nezaměstnanosti a reálnou mzdu pojí nepřímá závislost Sn₂ 446; Zda se předpokládaná reálná mzda shoduje s rovnovážnou reálnou mzdou, závisí na přesnosti inflačních prognóz Sn₂ 446. To by podporovalo hypotézu, že ĮF a NF kolísají v důsledku nedostatečně ustáleného či ne zcela jasného statusu slovního spojení jako termínu a že s postupným vyjasňováním nebo ustalováním tohoto statusu by mělo být kolísání v užívání ĮF méně časté.

Tuto hypotézu jako by potvrzovaly tendence v užívání dalších termínů. Například přídavné jméno potenciální, -í se spíše neužívá v ĮF v těch učebnicích, v nichž není formulována definice termínu potenciální hrubý národní produkt (HNP): Přirozená míra nezaměstnanosti je taková míra nezaměstnanosti, která vzniká při potenciálním HNP a zahrnuje frikční a strukturální nezaměstnanost Jak₁ 230; Přirozená míra nezaměstnanosti (NUR –

Terminologija | 2019 | 26

131

Natural Rate of Unemployment) – nezaměstnanost vznikající při dosažení potenciálního HDP, kdy třecí a strukturální nezaměstnanost nepřekračují přípustné meze Dril 37. V učebnici, v níž je tento termín definován, se však přídavné jméno používá v plné formě nejen v definici, ale také v textu: Potenciální (možný) hrubý domácí (národní) produkt (Yp – potential gross domestic (national) product) – nejvyšší úroveň skutečného objemu produkce, kterou je hospodářství země schopno vyrobit za určitou dobu při plném využití všech dostupných výrobních faktorů Sn₂ 142; Aby výroba dosáhla úrovně potenciálního národního produktu označené bodem B, musí se zvýšit celkové výdaje Sn₂ 153; Výroba nedosáhne úrovně potenciálního národního produktu označené bodem A a pracovní síla zůstane nevyužita Sn₂ 153. Užívání termínu volný obchod, jehož definice je formulována v sedmi učebnicích, je rovněž důslednější – jak v definici termínu, tak při jeho užití se uvádí plná forma: Volný obchod (Free Trade) – mezinárodní obchod bez jakýchkoli cel a omezení Dril 163; Nejrozšířenějšími formami volného obchodu jsou zóny volného obchodu (regiony), celní unie a svobodné ekonomické zóny Luk 141; Volný obchod má kromě výhod také mnoho nevýhod, a proto se zahraniční obchodní politika států ubírá směrem k protekcionismu Jak₁ 246. Termín volný trh není v učebnicích definován, a proto je tentýž přídavný člen užíván jak v plné, tak v krátké formě: Světová zkušenost nakonec dokázala, že nejefektivnější je takový smíšený ekonomický systém, v němž převažují vztahy volného trhu, nikoli příkazové vztahy Čieg 34; Ve smíšeném ekonomickém systému hrají stát i soukromý sektor (podniky a spotřebitelé) důležitou úlohu při rozdělování výrobních faktorů, utváření struktury rozdělování a spotřeby a členění ekonomiky na dva sektory: volný trh a státní regulaci Čieg 34.

To vše jako by naznačovalo, že plná a krátká forma by měly kolísat, dokud je slovní spojení chápáno spíše jako označení vlastnosti či kvality a nezískalo jasný status termínu; jakmile se tento status vyjasní a ustálí, měla by převládnout plná forma. Přinejmenším dvě okolnosti však vedou k pochybnostem. Zaprvé, jak se již ukázalo, existují termíny, jejichž adjektivní či participiální člen se neužívá v plné formě ani při formulaci definice, tedy i když slovní spojení jednoznačně získalo status termínu. Výsledkem kolísání plné a krátké formy tedy nemusí být nutně převládnutí termínu s plnou formou. Zadruhé, přestože učebnice pokrývají poměrně krátké období, ukazují, že pozdější vydání učebnice nemusí nutně znamenat převládnutí plné formy ani ústup kolísání.

132

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

FAKTOR REDAKČNÍ PŘÍPRAVY TEXTU

Učebnice makroekonomie či ekonomické teorie vycházejí v různých vydáních, což umožňuje snadno ověřit, zda užívání plné formy závisí na vydání učebnice. Pro tuto analýzu byla vybrána vždy dvě vydání učebnic, která od sebe dělí poměrně krátký časový odstup.

Jedna učebnice, kterou připravilo třináct vyučujících Kaunaské technologické univerzity, V. Snieška, V. Baumilienė, D. Bernatonytė a kol., Makroekonomika vyšla v roce 2005, druhá, připravená v zásadě týmž autorským kolektivem (jeden autor se liší) a označená jako třetí, opravené a doplněné vydání, v roce 2008. Obě učebnice vydalo stejné nakladatelství, ale jako jazykové redaktorky jsou uvedeny různé osoby. Vydání z roku 2005 je rozsáhlejší, protože na konci každé kapitoly obsahuje závěry, úlohy k sebekontrole a seznam doporučené literatury. Porovnání textů ukazuje, že se často liší pouze jazykovými úpravami.

V učebnici z roku 2005 (Sn₁) jsou definovány téměř všechny termíny označující základní pojmy makroekonomie a u téměř všech se adjektivní člen uvádí v plné formě: operace na volném trhu 285, absolutní výhoda 564, hypotéza absolutního příjmu 113, dokonalá mobilita kapitálu 538, model nedokonalých informací 506, přirozená míra nezaměstnanosti 440, nominální úroková sazba 125, reálná úroková sazba 125, nominální peněžní nabídka 225, reálná peněžní nabídka 225, nominální poptávka po penězích 235, reálná poptávka po penězích 225, režim plovoucího kurzu 531, režim pevného (stanoveného) kurzu 530, expanzivní monetární politika a restriktivní monetární politika 295, zaručené tempo růstu 407, indukované investice 128, neplánované investice 145, očekávaná inflace 483, neočekávaná inflace 486, očekávaná reálná úroková sazba 484, plíživá inflace a cválající inflace 462, míra povinných (požadovaných) rezerv 259. V plné formě se uvádějí i přídavná jména s příponou –iškas: plná zaměstnanost 440, rozpočet při plné zaměstnanosti 203, skutečné ceny 65, skutečné tempo růstu 407, skutečná reálná úroková sazba 484.

Při formulování definic se vedlejší člen mnoha těchto termínů uvádí v plné formě také v učebnici z roku 2008 (Sn₂). Přestože jde o pozdější vydání, případů, kdy se plná forma neužívá, je zde více: krátká forma je použita u vedlejších členů dvouslovných termínů absolutní výhoda 517, neplánované investice 131, indukované investice 123, očekávaná inflace 449, neočekávaná inflace 452, i u víceslovných termínů operace na volném trhu 255, zaručená (zajištěná) tempa růstu 361, režim plovoucího kurzu 468, skutečného ekonomického

Terminologija | 2019 | 26

133

teorie cyklu 499, plovoucí úroková sazba 597 mohou být uvedeny v plné formě. V plné formě nejsou uvedeny ani členy termínů tvořené odvozeninami s příponou –iškas, –a: plná zaměstnanost 399, rozpočet při plné zaměstnanosti 191, skutečné ceny 70, skutečná tempa růstu 361, skutečná reálná úroková sazba 450.

Užívání plné formy v textu se odpovídajícím způsobem liší. V učebnici z roku 2005 se všechny uvedené termíny užívají v plné formě i v textu: Federální rezervní systém nekontroluje diskontní politiku tak, jako kontroluje operace na volném trhu, a změnit diskontní politiku je mnohem obtížnější než provádět operace na volném trhu Sn₁ 292; Každá země se specializuje na dodávky toho produktu, při jehož výrobě má absolutní výhodu Sn₁ 564; obr. 4.2 neplánované investice jsou znázorněny svislými šipkami Sn₁ 145; Protože systém pevného směnného kurzu nedokázal zvládnout nominální a reálné deformace světového hospodářství, byl nahrazen systémem plovoucího směnného kurzu Sn₁ 607; Je zřejmé, že v systému pevného nominálního kurzu zbývá pouze druhý způsob, zatímco při plovoucím kurzu jsou možné oba Sn₁ 546; Při hledání kritéria, které by pomohlo posoudit správnost fiskální politiky vlády, byl vytvořen koncept rozpočtu při plné zaměstnanosti Sn₁ 203. V učebnici z roku 2008 se termíny, které při formulování definic nejsou uvedeny v plné formě, užívají v textu v krátké formě: Federální rezervní systém však obecně nekontroluje diskontní politiku tak, jako kontroluje operace na volném trhu, a změna diskontní politiky je mnohem obtížnější než operace na volném trhu Sn₂ 262; Každá země se specializuje na dodávky toho produktu, při jehož výrobě má absolutní výhodu Sn₂ 517 atd.

V učebnici z roku 2005 se plná forma užívá i u termínů, jejichž definice nejsou uvedeny: Multiplikátor vyrovnaného rozpočtu se rovná jedné 196; Nevyrovnaný rozpočet je proto zcela oprávněný, pokud vláda provádí odpovídající fiskální politiku 203; Mnozí ekonomové pocítili, že zdrojem ekonomické nestability se stal právě stát, nikoli soukromý sektor 340; Reálné příjmy jsou rovněž důležitým faktorem určujícím objem kapitálu 131; Celkový dopad vládních výdajů a proporcionálních daní na rovnovážný národní důchod je znázorněn na obr. 5.17 198. V učebnici z roku 2008 se ve všech těchto případech užívá krátká forma: Multiplikátor vyrovnaného rozpočtu se rovná jedné 183 atd.

V učebnici z roku 2005 se plná forma užívá dokonce i při diskusi o možnosti dělit všechny proměnné na reálné a nominální: Již v 18. století tvrdil D. Hume, významný skotský filozof, že množství peněz v zemi nemá vliv na její reálné bohatství, a přikloniv se ke kvantitativní teorii peněz, vyslovil návrh

134

Ramunė Vaskalaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

možnost rozdělit všechny ekonomické proměnné do dvou skupin: n o m i n á l n í proměnné, veličiny určené peněžním vyjádřením; r e á l n é proměnné, veličiny určené fyzickými, naturálními jednotkami. Například cena rajčat nebo jablek je n o m i n á l n í proměnná, protože se vyjadřuje v litech nebo v jiných peněžních jednotkách, zatímco velikost sklizně zeleniny nebo ovoce je r e á l n á proměnná, protože se určuje v tunách nebo centech 505. V učebnici z roku 2008 se volí řešení, které nelze vysvětlit ani případy neutralizace, ani výjimkami předpokládanými kodifikovanou normou či jinými zákonitostmi: u PF se používá pouze přídavné jméno realus (realusis kintamasis, realieji kintamieji), zatímco nominalus se uvádí jako NF (nominalus dydis, nominalūs kintamieji) Sn₂ 499–500.

Používání PF se liší také ve dvou učebnicích připravených jinými autory – v učebnici Ekonomikos teorijos pagrindai A. Jakučise, V. Petraškevičiuse, A. Stepanova, L. Šečkutė a S. Zaiceva vydané v roce 2000 a v šestém opraveném a doplněném vydání učebnice Ekonomikos teorija připravené týmiž autory, které vyšlo v roce 2007. Učebnice vydaná v roce 2007 je rozšířeným či revidovaným vydáním, lze v ní však zaznamenat také jazykové opravy, přestože jazyková redaktorka je uvedena i v učebnici vydané v roce 2000. Například místo termínu atstatymo investicijos Jak₁ 152 je již uvedeno z hlediska jazykových norem vhodnější atnaujinimo investicijos Jak₂ 159, místo neatstatomieji ištekliai Jak₁ 233 – neatkuriamieji ištekliai Jak₂ 247. Namísto činných příčestí (apribojanti fiskalinė politika Jak₁ 193, orientuojančiosios sekos Jak₁ 185) jsou v termínech použita pro terminologii přijatelnější trpná příčestí (apribojamoji fiskalinė politika Jak₂ 203, orientuojamosios sekos Jak₂ 194). PF účastníků rozvitých příslovcem nebo pádem byla nahrazena NF, takže termíny reguliuojamai plaukiojantiejį valiutos kursai Jak₁ 260, netiesiogiai susijusieji valiutos kursai Jak₁ 261, krepšiu susijusieji valiutos kursai Jak₁ 262 jsou nyní uváděny jako reguliuojamai plaukioj ant ys valiutos kursai Jak₂ 280, netiesiogiai susiję valiutos kursai Jak₂ 281, krepšeliu susiję valiutos kursai Jak₂ 281.

Jazykové opravy zahrnují také používání PF. Například v učebnici z roku 2000 jsou termíny atviros rinkos operacijos Jak₁ 206, privalomas rezervas Jak₁ 206, varžanti (restrikcinė) monetarinė politika Jak₁ 219, v nichž PF nebyla vyznačena, již uváděny jako atvirosios rinkos operacijos Jak₂ 217, privalomasis rezervas Jak₂ 216, varžančioji (restrikcinė) monetarinė politika Jak₂ 219. V textu se termíny používají také poněkud důsledněji. Tak například v vydání z roku 2000 je po vymezení termínu realusis BNP bezprostředně použita NF: R e a l a u s bendrojo nacionalinio produkto padidėjimas per tam tikrą laikotarpį vadinamas ekonominiu augimu Jak₁

Terminologija | 2019 | 26

135

148. Ve vydání z roku 2007 se v tomto případě již používá PF: Realiojo bendrojo nacionalinio produkto padidėjimas per tam tikrą laikotarpį vadinamas ekonominiu augimu Jak₂ 148. Mnoho definovaných, vysvětlovaných a užívaných termínů však ani v učebnici vydání z roku 2007 nemá vyznačenu PF, na rozdíl od pojednávané učebnice vydání z roku 2005, připravené jinými autory a vyznačující se pravidelností v používání PF: atvira ekonominė sistema a uždara ekonominė sistema Jak₂ 157, šliaužian­ti infliacija [pozn.: text nejistý]

ŠALTINIAI

Čieg – Čiegis R. 2012: Makroekonomika. Vilniaus universiteto vadovėlis, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Dav – Davulis G. 2009: Ekonomikos teorija. Antroji papildyta ir pataisyta laida, Vilnius: Mykolo Romerio universitetas.

Dril – Drilingas B., Čiburienė J., Snieška V. 1997: Makroekonomikos pagrindai. Kaunas: Technologija.

Jak₁ – Jakutis A., Petraškevičius V., Stepanovas A., Šečkutė L., Zaicev S. 2000: Ekonomikos teorijos pagrindai. Vadovėlis aukštųjų mokyklų studentams, Kaunas: Smaltijos leidykla.

Jak₂ – Jakutis A., Petraškevičius V., Stepanovas A., Šečkutė L., Zaicev S. 2007: Ekonomikos teorija. Vadovėlis. Šeštasis pataisytas ir papildytas leidimas, Vilnius: Eugrimas.

Luk – Lukoševičius V., Stankevičius P. 2002: Teorinė ekonomika 2. Metodinė mokymo priemonė, Vilnius: Vilniaus pedagoginis universitetas.

Sn₁ – Snieška V., Baumilienė V., Bernatonytė D., Čiburienė J., Juozapavičienė A. ir kt. 2005: Makroekonomika. Vadovėlis ekonominių specialybių studentams, Kaunas: Technologija.

Sn₂ – Snieška V., Baumilienė V., Bernatonytė D., Čiburienė J., Juozapavičienė A. ir kt. 2008: Makroekonomika. Vadovėlis, Kaunas: Technologija.

LITERATŪRA

Andriuškaitė R. 2000: J. Balčikonio kalbotyros terminų sandara ir savitumas. – Terminologija 7, 59–75.

DLKG 1997: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Gaivenis K. 1995: Keletas minčių apie terminų standartizaciją. – Terminologija 2, 6–10.

Holvoet A., Tamulionienė A. 2006: Apibrėžtumo kategorija. – Daiktavardinio junginio tyrimai. Red. A. Holvoet, R. Mikulskas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 11–32.

Judžentis A. 2012: Lietuvių kalbos gramatinės kategorijos, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kaulakienė A. 1973: Įvardžiuotinių būdvardžių vartojimas sudėtiniuose terminuose. – Kalbos kultūra 25, 27–31.

Kaulakienė A. 2002: Konstantino Šakenio „Fizikos“ vadovėlio terminija. – Terminologija 9, 66–77.

Kaulakienė A. 2006: Pirmojo lietuviško aukštosios mokyklos fizikos vadovėlio terminija. – Terminologija 13, 76–96.

Kazlauskaitė G. 2004: Fonet ikos terminų antonimijos bruožai. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 212–217.

Keinys St. 2004: Terminologijos raida, būklė, vaidmuo ir uždaviniai į XXI amžių įžengus. – Lietuvių terminologijos raida, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 74–88.

KKP 1998: Kanceliarinės kalbos patarimai. Parengė P. Kniūkšta, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

KP 2002: Kalbos patarimai. Kn. 1: Gramatinės formos ir jų vartojimas. Sudarė R. Miliūnaitė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1. Atsak. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis.

Mikulskas R. 2006: Apibrėžiamųjų būdvardžių aprašo perspektyva. – Daiktavardinio junginio tyrimai. Red. A. Holvoet, R. Mikulskas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 33–66.

Mitkevičienė A. 2004: V. Dubo visuotinės literatūros vadovėlio terminų variantai. – Terminologija 11, 119–144.

Mitkevičienė A. 2006: Literatūros mokslo terminų antonimija 1922–1942 m. – Terminologija 13, 134–148.

Paulauskienė A. 1983: Lietuvių kalbos morfologijos apybraiža, Kaunas: Šviesa.

Paulauskienė A. 1994: Lietuvių kalbos morfologija: paskaitos lituanistams, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Paulauskienė A. 2004: Lietuvių kalbos kultūra, Kaunas: Technologija.

Paulauskienė A., Tarvydaitė D. 1986: Gramatikos normos ir dabartinė vartosena, Kaunas: Šviesa.

Piročkinas J. 1990: Administracinės kalbos kultūra, Vilnius: Mintis.

Pupkis A. 1980: Kalbos kultūros pagrindai, Vilnius: Mokslas.

Rosinas A. 1975: Ar baltų *i-, *io- resp. *ī-, iā- kamienai buvo reliatyviniai. – Baltistica 11(2), 163–170.

Terminologija | 2019 | 26

137

Rosinas A. 2009: Baltų kalbų įvardžių semantinė ir morfologinė struktūra: sinchronija ir diachronija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų institutas.

Sirvėdienė S. 2015: Jūreivystės terminijos leksiniai variantai. – Kalbos praktikos problemos 14, 45–55.

Spraunienė B. 2008a: Apibrėžtumo kategorija ir jos tyrimai lietuvių kalbotyroje. – Lietuvių kalba 2.

Spraunienė B. 2008b: Paprastųjų ir įvardžiuotinių būdvardžių opozicija lietuvių kalboje kaip apibrėžtumo sistema. – Acta Linguistica Lithuanica 59, 109–139.

Spraunienė B. 2011: Apibrėžtumo žymėjimas lietuvių kalboje lyginant su danų ir kitomis artikelinėmis kalbomis. Daktaro disertacija, Vilnius.

Stankevičienė S. 2012: Variantinė ir sinoniminė lietuvių ir vokiečių kalbų elektrostatikos terminų raiška. – Kalbų studijos / Studies about languages, 21–27.

Stunžinas R. 2008: Variantiniai statybos liaudies terminai Lietuvių kalbos žodyne. – Terminologija 15, 111–131.

Šukys J. 2003: Kalbos kultūra visiems, Kaunas: Šviesa.

Umbrasas A. 2002: Lietuvos Respublikoje (1918–1940) veikusio Baudžiamojo statuto vertimų teisės terminijos skirtybės. – Terminologija 9, 78–94.

Umbrasas A. 2003: Teisės terminijos kaita 1918–1940 m. Lietuvoje veikusio civilinio kodekso vertimuose. – Terminologija 10, 56–83.

Umbrasas A. 2004: Bendrasakniai dvižodžių teisės terminų sinonimai ir variantai 1918–1940 m. Lietuvos kodeksuose. – Terminologija 11, 100–118.

Valeckienė A. 1957: Dabartinės lietuvių kalbos įvardžiuotinių būdvardžių vartojimas. – Literatūra ir kalba 2, 161–328.

Valeckienė A. 1986: Apibrėžtumo / neapibrėžtumo kategorija ir pirminė įvardžiuotinių būdvardžių reikšmė. – Lietuvių kalbotyros klausimai 25, 168–189.

Valeckienė A. 1990: Įvardžiuotinių būdvardžių kilmė. – Baltistica 26(1), 23–28.

Valeckienė A. 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Vaskelaitė A. 2016: Įvardžiuotinių formų nevartojimas terminijoje ir jo keliamas iššūkis normai. – Bendrinė kalba 89, 1–58.

Zemlevičiūtė P. 2004: Ligų pavadinimai Lietuvos ūkininko priede Sveikata (1909–1928). – Terminologija 11, 70–99.

Zemlevičiūtė P. 2012: Morfologiniai anatomijos terminų variantai XVI–XVIII a. lietuvių leksikografijoje. – Terminologija 19, 105–104.

Zemlevičiūtė P. 2014: Pirmojo lietuviško medicinos mokslo žurnalo dvižodžiai ir trižodžiai sudėtiniai terminai. – Terminologija 21, 160–175.

PRONOMINAL FORMS IN THE TERMINOLOGY OF MACROECONOMICS: USAGE PATTERNS AND REASONS FOR FLUCTUATIONS

S u m m a r y

The article investigates the usage of pronominal forms (hereinafter referred to as PF) in terminology on the basis of the terminology of macroeconomics, which is a component of economic theory. It is aimed at establishing usage patterns and reasons for fluctuations by selecting a wide context material, i.e. macroeconomics textbooks for higher schools. After establishing how PFs tend to be used on the intertextual level, the PF usage is investigated on the textual level. A certain compliance is determined: those terms, which have a tendency to be defined by using only a pronominal or non-pronominal form in the subordinate component in all textbooks, are accordingly used within the text, i.e. the subordinate component of the term is regularly expressed by using a pronominal or non-pronominal form, while those terms, which have a tendency to be defined in the textbooks by using a PF in the secondary component in a fluctuant manner, are expressed within the text by irregular PF usage.

138

Ramunė Vaskelaitė

Įvardžiuotinės formos makroekonomikos terminijoje: vartojimo dėsningumai ir svyravimų priežastys

When studying such cases of irregular usage, it is established that the boundary between denoting a specific meaning and denoting a peculiarity is often insignificant and unclear; consequently, a non-pronominal form is selected as a universal one, and the uncertainty of this boundary is thus reflected. In these cases, PFs do not perform as obvious distinctive function as they do in the cases of regular usage. These might be the factors determining fluctuations of the PF usage in the terminology. However, the comparison of different editions of the textbooks prepared by the same authors allows a conclusion that regularity or irregularity of PFs usage is significantly influenced by the quality of text preparation in linguistic terms. Consequently, the further destiny of PFs usage in the terminology will mostly depend not only on objective factors, but also on the level of textbook preparation in linguistic terms.

Gauta 2019-10-14

Ramunė Vaskelaitė

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

E. paštas [email protected]

Terminologija | 2019 | 26

139