doi.org/10.35321/term27-11

Litevská terminologie na počátku obnovené nezávislosti

ALVYDAS UMBRASAS

Litevský jazykový institut

ANOTACE

Článek věnovaný 30. výročí obnovení nezávislosti Litvy se z terminologického hlediska zabývá počátkem významného období litevských dějin – nezávislosti –, které začalo po sovětské éře, a tehdejšími problémy. Největší pozornost je věnována činnosti Terminologického oddělení Litevského jazykového institutu. Na počátku nezávislosti se zde uskutečnily nejdůležitější vědecké i praktické práce v oblasti terminologie – začalo vycházet odborné periodikum věnované terminologii, terminologicky se hodnotily terminologické slovníky a normy a rozvíjela se myšlenka databáze termínů.

KLÍČOVÁ SLOVA: terminologie, terminologická práce, Terminologické oddělení, dějiny terminologie, Litva, obnovení nezávislosti

ABSTRAKT

Článek věnovaný 30^th. výročí obnovení nezávislého litevského státu pojednává z hlediska terminologie o počátku významného období litevských dějin, tedy období nezávislosti, které začalo po sovětské éře, a o problémech té doby. Největší pozornost je věnována činnosti Terminologického oddělení Litevského jazykového institutu. Právě zde se po obnovení nezávislého litevského státu uskutečnily zásadní vědecké a praktické práce v oblasti terminologie: začalo vycházet periodikum věnované terminologii; terminologické slovníky a normy byly posuzovány z terminologického hlediska; vznikla a rozvíjela se myšlenka databáze termínů.

KLÍČOVÁ SLOVA: terminologie, terminologická práce, Terminologické oddělení, dějiny terminologie, Litva, obnovení nezávislosti

Jazyk je součástí identity státu a terminologie je ukazatelem rozvoje jazyka, a tím i státu. Pouze menšina světových jazyků má rozvinutou terminologii. Zárukou rozvoje terminologie je užívání jazyka pro potřeby státu a vědy. Vývoj státu úzce souvisí s termi-

258

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtosios nepriklausomybės pradžioje

Vývoj terminologie, určité etapy vývoje státu bývají často zároveň etapami vývoje terminologie. Stát může za určitých okolností na mapách vzniknout nebo z nich poměrně rychle zmizet, jazyk je však setrvačný a pomalu se měnící jev; jeho změny nenastávají náhle, státní změny jej však časem ovlivňují. Tyto změny se obvykle nejlépe projeví s časovým odstupem.

Letošní rok – 30. výročí obnovení nezávislosti Litvy – je příležitostí ohlédnout se trochu do minulosti. Třicet let už je dlouhá doba – člověk za tu dobu dospěje a možná i stát. Po uplynutí určitého období je zajímavé vzpomenout si na počátky. Období let 1990–2020 je pro litevský stát a litevský jazyk velmi významné a zvláště zajímavý je jeho začátek, který předurčil další vývoj. U příležitosti výročí bylo rozhodnuto prozkoumat z terminologického hlediska počátky nezávislosti, prvních několik let po jejím obnovení (zaměření je především na prvních pět let nezávislosti, přesné hranice se však nestanovují). Článek pomocí deskriptivní metody přináší analýzu tehdejší terminologické činnosti. Jeho cílem je ukázat terminologické problémy počátků obnovené nezávislosti a plány do budoucna, představit tehdejší terminologickou práci a dotknout se některých aspektů jejího vývoje, jakož i nastínit tehdejší situaci.

Terminologická práce a věda jsou v Litvě úzce spjaty s Ústavem litevského jazyka. Otázkami terminologie se v něm zabývali již od jeho založení v roce 1941. V roce založení Ústavu litevského jazyka zde bylo zřízeno oddělení praktického jazyka a terminologie; ve sloučeném Ústavu litevského jazyka a literatury byla v roce 1971 při slovníkovém oddělení založena terminologická skupina (vedl ji Kazimieras Gaivenis). Ještě předtím, v letech 1951–1971, zde pro posuzování termínů působila Terminologická komise (podrobněji viz Auksoriūtė 2005; Auksoriūtė 2014). V předvečer nezávislosti (1989) začalo působit oddělení jazykové kultury a terminologie. V té době byli jazykovědci a literární vědci stále součástí jednoho ústavu, ale rok obnovení nezávislosti zároveň označuje rok obnovení samostatného Ústavu litevského jazyka. V roce 1991 zde vzniklo samostatné terminologické oddělení – poprvé byl pro potřeby terminologické vědy vytvořen autonomní útvar. Článek se zaměřuje právě na činnost terminologického oddělení, které vyrostlo z terminologické skupiny, protože na počátku nezávislosti bylo hlavním pracovištěm pro výzkum a usměrňování termínů. Částečně se věnuje také předhistorii tohoto oddělení a okolnostem jeho vzniku. Při přípravě článku se vycházelo především z nepublikovaných archivních údajů – jako prameny byly použity…

Terminologija | 2020 | 27

259

…protokoly¹ a jejich přílohy (zprávy aj.) terminologické skupiny, oddělení jazykové kultury a terminologie a terminologického oddělení Ústavu litevského jazyka, jakož i vědecké rady tohoto ústavu².

PRÁCE V DOBĚ ZVRATU

Počátek nezávislosti byl na jedné straně obtížným obdobím, protože ve státě bylo třeba mnoho věcí vytvořit či obnovit, zároveň však šlo o romantické období víry v dobrou budoucnost. Proměna státu, kterou zahájilo hnutí Sąjūdis, se odrazila také v terminologické práci a obecně v práci na kultivaci jazyka. Činnost tehdejšího oddělení jazykové kultury a terminologie s tím úzce souvisela. Po dlouhém období dvojjazyčnosti se litevština stala jediným – státním – jazykem, což přineslo řadu výzev pro oblast jazykové kultivace, neboť za sovětské éry byla litevština z některých oblastí, například dopravy, průmyslu, administrativy a zejména armády, zcela nebo téměř vytlačena. Dne 11. března 1990 Nejvyšší rada Litevské republiky vrátila Litvě státní suverenitu a Přechodným základním zákonem Litevské republiky otevřela litevštině dveře do různých oblastí státní činnosti³. Již zanedlouho, ve dnech 29.–30. května, uspořádal Ústav litevského jazyka 7. teoreticko-metodický seminář pobaltských států o terminologii a jazykové kultuře „Státní jazyk a jazyková normalizace“, na němž se probíraly jevy litevského jazyka…

Název vědecké rady Ústavu litevského jazyka se v průběhu času měnil. Jak vyplývá z pramenů, zpočátku se nazývala Vědeckou radou Ústavu litevského jazyka, později se po poměrně dlouhou dobu označovala jednoduše jako rada Ústavu litevského jazyka. Článek mezi těmito názvy nerozlišuje a ve všech případech používá označení vědecká rada.

V textu článku se v závorkách uvádí, o který protokol se text opírá. Zkratky: KKTS – oddělení jazykové kultury a terminologie, TS – terminologické oddělení, MT – vědecká rada; vedle se uvádí datum zasedání, o němž byl pořízen protokol. Děkuji ředitelce Ústavu litevského jazyka dr. Albině Auksoriūtė za možnost využít archivní údaje tohoto ústavu a také archivářce ústavu Ritě Maldoniene za ochotné obstarání potřebných protokolů z archivu.

Článek 7 tohoto zákona stanovil: „Státním jazykem Litevské republiky je litevština. Litevská republika zajišťuje užívání litevského jazyka při činnosti státních a společenských orgánů, ve vzdělávacích, kulturních, vědeckých, výrobních a jiných institucích, podnicích a organizacích a péči státu o všestranný rozvoj a výuku litevského jazyka. Vytvářejí se podmínky pro užívání a rozvoj jazyků národnostních společenství.“ Nejvyšší rada Litevské SSR již 18. listopadu 1988 přijala změnu tehdejší ústavy (článek 77¹), která stanovila: „Státním jazykem Litevské SSR je litevština. Litevská SSR zajišťuje užívání litevského jazyka při činnosti státních a společenských orgánů, ve vzdělávacích, kulturních, vědeckých, výrobních a jiných institucích, podnicích a organizacích a péči státu o všestranný rozvoj a výuku litevského jazyka. Vytvářejí se podmínky pro rozvoj i dalších jazyků užívaných v Litevské SSR a pro studium a užívání ruštiny jako prostředku vzájemného dorozumívání národů SSSR“ (St. Keinys upozornil na přehnanou kompromisnost tohoto znění, založenou na důrazně prosazované dvojjazyčnosti národnostních menšin a ruštiny (Keinys 2012 [1994]: 21–22)). Podrobněji upravil užívání státního jazyka zákon Litevské republiky o státním jazyce, přijatý Seimasem 31. ledna 1995.

260

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtosios nepriklausomybės pradžioje

Po změně jejího statusu se publikovaly příspěvky ze semináře⁴; například Stasys Keinys se zabýval vztahy mezi národem, jazykem a státem a zahrnul historické aspekty, rusifikační politiku, pojetí státního jazyka a související otázky jazyků národnostních menšin (Keinys 2012 [1994]). V obnoveném státě bylo třeba řešit různé otázky související s jazykem – na zasedání Oddělení jazykové kultury a terminologie dne 13. září 1990 se projednával návrh pasu občana Litevské republiky, který k jazykovému posouzení zaslal právní odbor Nejvyšší rady. Z protokolu vyplývá, že pozornost byla věnována dvojjazyčnosti – dříve byl pas v litevštině a ruštině, nyní se navrhovala litevština a angličtina, od této otázky se však upustilo, protože nebyly k dispozici vzory pasů jiných zemí. Nejvíce diskusí vyvolaly otázky zápisu příjmení, jména a jména po otci (otázky zápisu osobních jmen v dokumentech vyvolávají vášně i po 30 letech...) – někteří (Pranas Kniūkšta, K. Gaivenis) navrhovali uvádět nejprve příjmení, protože je úředně důležitější, jiní (St. Keinys) zdůrazňovali, že takové pořadí je ruské, zatímco v litevštině se obvykle uvádí nejprve jméno (a tak bylo dohodnuto navrhnout). Projednalo se, že v ruštině jsou jméno a jméno po otci neoddělitelné, zatímco v našich dokumentech lze jméno po otci zcela vynechat. Bylo dohodnuto, že v pasu by se místo rodinný stav mělo uvádět rodinný stav, nebo ještě lépe záznamy o manželství. Diskutovalo se o termínu návrhu pasu identifikační číslo a bylo dohodnuto navrhnout číslo totožnosti (zřejmě jde o to, co bylo v normě Lietuvos RST 1185–91, která vstoupila v platnost 1. prosince 1991, nazváno Osobní kód. Složení a struktura jako osobní kód).

Již na konci měsíce, kdy byla vyhlášena nezávislost (KKTS 1990 03 27), se projednávala otázka, v protokolu nazvaná „Litevská verze mezinárodní normy ISO připravená oddělením normalizace univerzity“ (zde se míní norma Lietuvos RST 1115–90 Zásady a metody terminologie, zveřejněná později téhož roku), byly tedy podniknuty důležité kroky k normalizaci litevských termínů. Normy (nikoli terminologické) se v Litvě začaly připravovat a vydávat v roce 1975 (Maslauskienė 2004: 257); do vyhlášení nezávislosti v Litvě platily sovětské normy (GOST), mezi nimi i terminologické normy, neobsahovaly však litevské termíny (Maslauskienė 2004: 260). Na zmíněném zasedání byly vzneseny různé připomínky k logickým a jazykovým aspektům normy, například se hovořilo o potřebnosti synonym a vztazích mezi pojmy; Jonas Klimavičius navrhoval, aby vedle termínu tvorba termínů

⁴ Mezinárodnímu semináři byl věnován 31. svazek Lietuvių kalbotyros klausimai, který vyšel až v roce 1994, ačkoli vydání bylo schváleno do tisku již v roce 1991 (MT 1991 12 13); Vědecká rada však nesouhlasila s publikováním článků v estonštině, později povolila, aby nebyly překládány (MT 1992 02 04).

Terminologija | 2020 | 27 261

mělo by se užít i širšího termínu tvorba termínů nebo vytváření termínů. Ačkoli protokol neuvádí jména zpracovatelů, je zřejmé, že se na přípravě normy⁵ podílel také K. Gaivenis, neboť na zasedání bylo rozhodnuto „normu schválit z jazykového hlediska a K. Gaivenise požádat, aby zohlednil připomínky a návrhy“. Z protokolů Terminologické skupiny vyplývá, že již na zasedání dne 10. března 1989, kterého se kromě terminologů St. Keinys a K. Gaivenis a tehdejšího zástupce ředitele Ústavu litevského jazyka a literatury Aleksandro Vanagase zúčastnili Zigmas Zinkevičius (zástupce Jazykového sdružení), A. Rėza (zástupce Plánovacího výboru), S. Daugėla, A. Januškis, A. Palšaitis, N. Dudlauskienė, A. Juodviršis a B. Palaima⁶ (Kaunský polytechnický institut) (viz obr. 1), se projednávaly záležitosti organizace terminologické práce a bylo rozhodnuto připravit některé terminologické normy, jazykovou expertizu svěřit Terminologické skupině (bylo uvedeno, že je třeba ji rozšířit) a věcnou expertizu provést v ústavech Akademie věd a na vysokých školách. Norma věnovaná zásadám a metodám terminologie tedy byla součástí těchto prací.

Při hodnocení práce oddělení za první pololetí (KKTS 1990 06 15) hovořil P. Kniūkšta o připravovaných Doporučeních pro administrativní jazyk⁷ a problémech, které při jejich přípravě vyvstávaly, neboť se měnily dokumenty i názvy institucí; uvedl, že pomohl Archívní správě připravit instrukci pro vedení spisové agendy. Když oddělení projednávalo činnost v prvním roce nezávislosti (KKTS 1990 12 12), K. Gaivenis hovořil o tom, že práce terminologů souvisela spíše s praxí. Vyzýval pracovníky oddělení, aby se neuchylovali k poskytování služeb, ale věnovali se vědecké práci a jejímu prestiži. Říkal, že hodnota článků v Lietuvių kalbotyros klausimai je pochybná, že čtenáře zaujme název článku, nikoli jeho obsah, a litoval, že se publikuje málo článků praktického zaměření. Vzhledem k přibývající praktické práci navrhoval St. Keinys konzultace

⁵ V samotné normě Lietuvos RST 1115-90 se uvádí, že ji připravili K. Gaivenis (vedoucí tématu), N. Dudlauskienė, L. Laužikas, E. Paukštienė a J. Storpirštienė (křestní jména nejsou uvedena). S Terminologickou radou Akademie věd ji koordinovala Vilniuská univerzita a schválilo ji Oddělení normalizace a kvality při vládě Litevské republiky usnesením č. 3 ze dne 28. 9. 1990. Norma byla připravena podle příslušné mezinárodní normy ISO 704-87 Terminology work – Principles and methods. Litevská norma z počátku nezávislosti platila dlouho; po určitou dobu platila i poté, co Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) normu v roce 2000 aktualizovala (ISO 704:2000) (Maslauskienė 2004: 261). Novější litevská verze se objevila až o více než deset let později – LST ISO 704:2005/P:2006 Terminologická práce. Zásady a metody (totožná s ISO 704:2000). O něco později byla původní norma aktualizována (ISO 704:2009), v roce 2010 byla dosavadní litevská verze zrušena a místo ní byla jako litevská norma přijata anglická verze LST ISO 704:2010. Znepokojuje, že ani po deseti letech, tedy až do současnosti, litevský překlad nevznikl.

⁶ V protokolu se uvádějí pouze počáteční písmena křestních jmen osob; stejně jsou uvedena i v článku.

⁷ Název byl vytvořen podle analogie s Doporučeními pro jazykovou praxi; publikace byla zamýšlena již v sovětské době, její příprava byla dokončena v roce 1992, vyšla v roce 1993, rychle se vyprodala a později byla opakovaně vydána (Kniūkšta 2018: 27–28).

262

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtos nepriklausomybės pradžioje

Obr. 1. Protokol ze zasedání terminologické skupiny dne 10. března 1989

Terminologija | 2020 | 27 263

a provádět redakční úpravy za úplatu, dokonce se zamýšlel nad tím, zda by možná nebylo vhodné založit nějaké družstvo jazykových služeb (byla to doba zakládání družstev...), a vědecká instituce se přece nemá stát, jak říká, „služkou těch, kdo neumějí jazyk“ (o rok později také J. Klimavičius uvažoval, že by bylo třeba založit „firmu jazykových služeb“, která by překládala termíny a pomáhala s praktickou prací (TS 1992 12 21)).

Jednou z významnějších prací terminologů, které byly vykonány hned na začátku nezávislosti ve společném oddělení, byla kolektivně připravovaná kniha terminologických oprav. Připravovali ji K. Gaivenis, Angelė Kaulakienė, St. Keinys, J. Klimavičius; se shromažďováním materiálu pomáhala Auksė Montvilienė. Opravy se shromažďovaly na základě vlastní pracovní praxe a vybíraly se z Kalbos kultūros, Mūsų kalbos, G imtosios kalbos a dalších publikací. Práce byla dokončena v roce 1991 a 29. dubna byla k posouzení na zasedání oddělení jazykové kultury a terminologie předložena konečná (druhá) verze nazvaná Terminologijos patarimai (KKTS 1991 04 29). Jak vyplývá z protokolu, materiál shromažďovaly především A. Kaulakienė a K. Gaivenis, celá příprava trvala 3 roky a konalo se mnoho zasedání terminologů. Podle K. Gaivenise byly opravy v první připravené verzi (terminologové ji posuzovali odděleně od celého oddělení) volnější, zatímco ve druhé verzi byly více zpřísněny a terminologizovány a usilovalo se o uvedení co nejmenšího počtu synonym. K. Gaivenis navrhoval práci vydat a po třech letech připravit druhé vydání dvojnásobného rozsahu, které „bychom mohli zadat do počítače“. Při schvalování této publikace k tisku ve vědecké radě ústavu se také hovořilo o tom, že po jejím doplnění „by bylo možné zřídit banku nesprávných termínů vedle banky správných termínů“ (MT 1991 05 08). Při projednávání publikace jak na oddělení, tak ve vědecké radě se diskutovalo o názvu Terminologijos patarimai (zřejmě byl zvolen podle vzoru Kalbos praktikos patarimų) a navrhovalo se jej změnit. Objevily se návrhy nazvat ji Terminologijos žodynėlis (Kazys Ulvydas), Terminai – blogi ir geri (Vytautas Ambrazas). Nakonec byl zvolen výstižnější název Terminologijos taisymai a publikace vyšla až v roce 1992 (TT). Podle údajů v předmluvě bylo do sborníku zařazeno asi 3,5 tisíce „oprav, které spadají spíše do kompetence terminologů“. Vědecká rada doporučila, aby publikaci schválila Terminologická rada působící při Akademii věd, k tomu však nedošlo (v té době se již diskutovalo o existenci a potřebnosti této rady⁸ (TS

⁸ V protokolech se někdy píše Terminologijos t a r y b a, jindy Terminologijos k o m i s i j a, ačkoli se, zdá se, míní totéž. Terminologická rada při Prezidiu Akademie věd byla založena již v roce 1971 namísto Terminologické komise působící v Institutu litevského jazyka a literatury (v témže roce byla v institutu založena terminologická skupina). Radu tvořilo 23 významných odborníků z různých vědních a technických oborů, předsedal jí akademik Vytautas Mažiulis, místopředsedou byl Jonas Kruopas (po jeho smrti St. Keinys) a tajemníkem K. Gaivenis (Auksoriūtė 2005: 12).

264

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtosios nepriklausomybės pradžioje

1991 12 23; MT 1991 06 25; MT 1991 09 27)). Celkově publikace sehrála důležitou roli v jazykové praxi a byla užitečná redaktorům i dalším pracovníkům pečujícím o terminologii. Novější, doplněná vydání již nevyšla (nelze vyloučit, že k tomu přispěly potíže se vzájemným slaďováním stanovisek autorů k otázkám oprav).

ZŘÍZENÍ TERMINOLOGICKÉHO ODDĚLENÍ

Oddělení jazykové kultury a terminologie, založené v roce 1989⁹, nemělo dlouhého trvání. Nejspíše to způsobily politické okolnosti. Po obnovení nezávislosti výrazně vzrostla role litevštiny i potřeba zkoumat a normovat různé jazykové otázky. Dne 8. května 1991 vědecká rada Institutu litevského jazyka podpořila reorganizaci oddělení jazykové kultury a terminologie a rozhodla, že místo něj budou zřízena dvě oddělení – jazykové kultury a terminologie. Mezi důvody, které uvedl ředitel institutu A. Vanagas, patřila potřeba posílit práci v oblasti jazykové kultury a tvorby termínů, protože litevština je nyní státním jazykem (MT 1991 05 08). Je třeba říci, že oddělení jazykové kultury a terminologie nebylo jednotné a práce v něm probíhala ve skupinách. Jak již bylo zmíněno, terminologická skupina působila v oddělení slovníků institutu už od roku 1971; z protokolů vyplývá, že terminologická skupina fungovala také v oddělení jazykové kultury a terminologie a že jí vedl¹⁰ K. Gaivenis (ostatní skupiny oddělení vedli P. Kniūkšta a Simas Karaliūnas). Protože činnost v oddělení probíhala ve skupinách, rozdělení zaměstnanců při jeho reorganizaci nemělo být obtížné. Několik dní po rozhodnutí vědecké rady oznámily noviny Lietuvos aide (1991 05 14) konkurz na místa vedoucích nových oddělení – jazykové kultury a terminologie. Do konkurzu se přihlásil vždy jeden kandidát – P. Kniūkšta, respektive St. Keinys (ten vedl od roku 1987 oddělení současného litevského spisovného jazyka a od roku 1989 oddělení jazykové kultury a terminologie). Dne 25. června vědecká rada v konkurzu tajným hlasováním potvrdila P. Kniūkštu jako vedoucího oddělení jazykové kultury, avšak St. Keinys nebyl zvolen vedoucím terminologického oddělení. Vyhlašuje-

⁹ Mimochodem, v záhlavích některých protokolů (1990 03 27; 1990 09 13; 1990 11 15) se uvádí, že jde o Terminologijos ir kalbos kultūros skyrius (názvy oblastí jsou prohozené). Tuto odlišnost lze chápat jako známku vnitřní konkurence.

¹⁰ Při atestaci K. Gaivenise na oddělení (KKTS 1991 03 13) bylo uvedeno, že vede terminologickou skupinu; vedení bylo navrženo, aby jej znovu zařadilo jako staršího vědeckého pracovníka, a pokud by to možnosti dovolovaly, jeho funkční zařazení by mohlo být povýšeno na vedoucího vědeckého pracovníka (podle tehdejšího postavení šlo o funkci mezi starším a hlavním vědeckým pracovníkem; dnes tato funkce neexistuje a vědecký pracovník se nyní nazývá výzkumným pracovníkem).

Terminologija | 2020 | 27

265

… i opakované volby vedoucího Oddělení terminologie (Lietuvos aidas 1991 08 16). Nyní se o tuto funkci uchází K. Gaivenis a 27. září je zvolen vedoucím.

Po rozdělení Oddělení jazykové kultury a terminologie na dvě oddělení připadlo Oddělení terminologie 11 pracovníků (z 21) a jedna doktorandka; kromě toho byly ihned přijaty další dvě pracovnice, takže oddělení tvořili: dr.¹¹ K. Gaivenis (vedoucí), vedoucí vědecký pracovník habil. dr. S. Karaliūnas, starší vědecké pracovnice dr. A. Kaulakienė a dr. St. Keinys, vědecký pracovník J. Klimavičius, mladší vědecké pracovnice A. Auksoriūtė, Nijolė Banevičienė, Gina Kavaliūnaitė, Adelė Noreikaitė, Rosita Medišauskienė a Audronė Šalkauskaitė, starší laborantky Jolanta Gaivenytė a Giedrė Šilinskaitė a doktorandka Vilija Drėgūnienė. Při rozdělování oddělení bylo vyhověno žádosti S. Karaliūnase o zařazení do Oddělení terminologie, ačkoli se hovořilo o tom, že podle zaměření výzkumu by mohl působit na Oddělení dějin jazyka (MT 1991 09 27) (zároveň byla zrušena Sociolingvistická skupina, kterou vedl a která byla zřízena „kvůli konjunkturálním okolnostem“; v této skupině zůstal už jen on sám). Jak je vidět, oddělení bylo poměrně velké a mělo řadu zkušených i mladých odborníků¹².

PLÁNY DO BUDOUCNA

Z první výroční zprávy Oddělení terminologie (TS 1991 12 23; první stranu zápisu ze schůze, na níž byla zpráva projednána, viz obr. 2) vyplývá, že oddělení převzalo z předchozího oddělení téma „Lingvistický výzkum litevské terminologie a uspořádání a standardizace vědeckých a průmyslových termínů“ (pouze S. Karaliūnas pracoval samostatně a jeho vědecká práce do tohoto tématu nespadala). Uvedlo se, že styky s východními vědeckými institucemi téměř zanikly a se západními dosud nebyly navázány. Konstatovalo se, že praktická práce na uspořádávání a normalizaci termínů byla intenzivnější než zkoumání terminologických problémů. Pracovalo se na připravovaných slovnících (např. geologickém, geodetickém, fyzikálním a chemickém); zároveň se litovalo špatné situace ve vydávání terminologických slovníků, neboť bylo připraveno více než 10 rozsáhlých slovníků (např. matematický, obchodní, psychologický, stavební a zoologický), které nikdo nechtěl vydat. Práce na standardizaci termínů byla v daném roce označena za „strastiplnou“: „Oddělení kvality a standardizace—

¹¹ Akademické hodnosti jsou zde uváděny tak, jak byly chápány po nostrifikaci v roce 1993.

¹² V dnešním Terminologickém centru, které bylo v roce 2003 zřízeno místo Oddělení terminologie, pracuje z tehdejších prvních odborníků oddělení pouze dr. A. Auksoriūtė. Nyní je hlavní vědeckou pracovnicí centra a ředitelkou Litevského jazykového institutu.

266

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtosios nepriklausomybės pradžioje

Obr. 2. Začátek zápisu ze schůze Oddělení terminologie konané 23. prosince 1991

Terminologija | 2020 | 27

267

…tament, který nedostal peníze, republikové normy nepřipravoval, ale některé továrny zpracovávaly místní normy termínů potřebné při přechodu na kancelářskou agendu v litevštině“ (terminologové konzultovali odborníky, kteří tyto podnikové normy připravovali). V první zprávě oddělení se vedoucí K. Gaivenis obával, že praktická práce zastíní práci teoretickou, a zároveň měl obavy o budoucnost: „Význam našeho oddělení pro terminologickou vědu byl a bude přímo úměrný kvalifikaci pracovníků oddělení. Bude-li kvalifikace našich mladých pracovníků stejná nebo dokonce nižší než kvalifikace řadových redaktorů nakladatelství, nebude nás nikdo potřebovat. Nebudeme schopni dobře vykonávat práci na uspořádávání termínů. Proto je velmi důležité dobře vykonávat nejen praktickou, ale také teoretickou terminologickou práci.“ O oddělení se sebekriticky psalo, že „v dnešním moři tisku je popularizace jazyka a terminologie bohužel nevýrazná a nepatrná. Návrhů přichází mnoho, ale těch, kdo píší, je málo. Ještě méně je těch, kdo píší dobře, aktuálně a zajímavě.“ Zvláště mladým se přálo, aby se naučili psát popularizační články o vědě. Zpráva vyzdvihla, že jazykovědu a terminologii nejvíce popularizoval články v periodickém tisku a rozhlasovými pořady J. Klimavičius.

V té době se objevily návrhy, aby terminologové připravili státní terminologický program (navrhl to ředitel institutu A. Vanagas; TS 1991 12 23; MT 1992 01 16), avšak z výroční zprávy Oddělení terminologie za rok 1991 vyplývá, že o tom zároveň panovaly pochybnosti – takový program by měl být záležitostí státu, nikoli jediné vědecké instituce. K. Gaivenis ve zprávě psal, jak je třeba terminologickou práci zlepšit: „Podle našeho názoru by ji [terminologickou práci] měly vykonávat čtyři litevské instituce: 1) Litevský jazykový institut (výzkum teoretických terminologických problémů a jazyková expertiza všech terminologických textů); 2) nakladatelství „Mokslo“¹³ nebo jiné státní nakladatelství (organizace přípravy a vydávání terminologických slovníků); 3) Oddělení kvality a norem (příprava a vydávání norem termínů) a 4) Institut informatiky a matematiky (vytvoření a provozování terminologické databanky). Kdyby všechny tyto instituce pracovaly a spolupracovaly koordinovaně, terminologická práce by se měla zásadně zlepšit“ (TS 1991 12 23).

Takové byly plány do vzdálenější budoucnosti (z dnešního pohledu lze říci, že byly logické a prozíravé); pro nejbližší rok – 1992 – byly kromě tradičních úkolů teoretické a praktické práce stanoveny ještě dvě nové otázky: 1) byla vyjádřena potřeba vydat zcela novou publikaci připravenou oddělením—

¹³ V roce 1992 bylo nakladatelství „Mokslas“ sloučeno se Státním nakladatelstvím encyklopedií a dostalo název Nakladatelství vědy a encyklopedií (od roku 1997 – Institut vydávání vědy a encyklopedií, od roku 2010 – Centrum vydávání vědy a encyklopedií) (VLEe: „Mokslas“). Tato instituce působila spíše jako vydavatel než jako organizátor přípravy terminologických slovníků.

268

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtos nepriklausomybės pradžioje

ní Terminologija (v rozsahu 5 autorských archů), který by se měl svým obsahem lišit od Kalbos kultūros (za tímto účelem je třeba sestavit novou redakční radu a rozhodnout o charakteru publikace a jejím vztahu ke Kalbos kultūra); 2) byla vyjádřena iniciativa zřídit při Ústavu litevského jazyka Terminologickou komisi, která by měla organizovat svou práci a zasedání jinak než nefungující Terminologická rada při Akademii věd. Plánovalo se, že členové komise budou dvojího druhu – stálí a placení konzultanti. Ti druzí (šlo by o odborníky z různých oborů) by se zasedání neúčastnili, své stanovisko by vyjadřovali písemně nebo ústně. Ve Vědecké radě Ústavu litevského jazyka se také hovořilo o potřebě systému schvalování termínů a o tom, že komise schvalující termíny musí mít stejné pravomoci jako Státní komise pro litevský jazyk¹⁴ (MT 1991 06 25). Plány týkající se této komise zůstaly pouze plány a Terminologická rada při Akademii věd tiše zanikla (přesné datum ukončení činnosti¹⁵ zřejmě není známo).

TERMINOLOGICKÝ ČASOPIS

V roce 1992 se k vydávání časopisu věnovaného terminologii postupovalo jen malými krůčky. V tomto roce Terminologické oddělení připravovalo 65. číslo časopisu Kalbos kultūros (šlo již o třetí číslo tohoto časopisu věnované otázkám terminologie). Při projednávání tohoto čísla na konci roku se hovořilo o tom, že oddělení má potíže s přípravou časopisu Kalbos kultūros, protože terminologové připravují celé číslo, zatímco redaktor publikace je z jiného oddělení. K. Gaivenis řekl, že příští rok nebude souhlasit s vydáváním časopisu Kalbos kultūros (TS 1992 12 21). Lze předpokládat, že vznikaly potíže při koordinaci s redaktorem časopisu Kalbos kultūros P. Kniūkštou. Na začátku roku 1993 se Terminologické oddělení dohodlo, že je zapotřebí zcela samostatná publikace nezávislá na Kalbos kultūros, Terminologija, a rozhodlo se požádat, aby ji schválila Vědecká rada ústavu (TS 1993 01 11).

Ve Vědecké radě se diskutovalo o přání terminologů vydávat samostatnou publikaci. Vyjadřovaly se pochybnosti ohledně úzkého okruhu čtenářů – terminologická publikace by zajímala pouze úzký okruh odborníků, zatímco oblast jazykové kultury je širší, a lze očekávat

¹⁴ Dne 20. června 1990 byla při prezidiu Nejvyšší rady Litevské republiky zřízena Státní komise pro litevský jazyk (A. Vanagas tehdy vedl tuto komisi i Ústav litevského jazyka); předtím zmíněná komise působila jako společenská organizace při Litevské akademii věd.

¹⁵ J. Klimavičius při přehledu terminografie zmiňuje jako možná poslední práci Terminologické rady projednání normy Lietuvos RST 1115-90 Terminologijos principai ir metodai. Je pravda, že v jeho článku je také uvedeno, že ve slovníku V. Gudelise Jūros krantotyros terminų žodyne, vydaném v roce 1993, je poznámka, že jej schválila Terminologická rada (Klimavičius 2003: 21, 25), mezi projednáním a vydáním však samozřejmě může uplynout dlouhá doba. Například Matematikos terminų žodynas, který připravil kolektiv autorů (vedoucí J. Kubilius), vyšel v roce 1994, Terminologická rada jej však schválila už v roce 1989.

Terminologija | 2020 | 27

269

více čtenářů. Někteří pochybovali a navrhovali, aby terminologové nadále vydávali samostatná čísla časopisu Kalbos kultūros s podtituly (např. Terminologija) a aby se za tímto účelem ustavily samostatné redakční rady. K. Gaivenis však svůj postoj hájil a říkal, že dvě redakční rady by se obtížně koordinovaly a že si přeje, aby v nové publikaci spolupracovali odborníci z různých oborů. Terminology podpořil A. Vanagas: „Terminologickému oddělení je třeba dát ‚šanci‘, pokud jsou tak odhodlaní“ (MT 1993 01 12). Po diskusi bylo schváleno, že vedle Kalbos kultūros bude vycházet samostatná publikace Terminologija a byla schválena její redakční rada: K. Gaivenis, A. Kaulakienė, St. Keinys (odpovědný redaktor), J. Klimavičius, R. Miliūnaitė (členy navrhlo Terminologické oddělení) (MT 1993 01 12).

Brzy byla připravena první publikace a koncem roku 1993 byla projednána na zasedání Terminologického oddělení (TS 1993 12 08). Název časopisu, který už byl zdánlivě schválen, však prošel proměnami. Jak lze vyrozumět z protokolu (TS 1993 12 08), první číslo publikace předložené k projednání redaktor nazval Terminologijos vagos, avšak K. Gaivenis, A. Kaulakienė a J. Klimavičius na zasedání navrhovali název Terminologija. V protokolu není zaznamenáno žádné usnesení; zřejmě názory zůstaly rozdílné. Vědecké radě byla publikace předložena ke schválení již pod názvem Terminai ir tekstai a v zápisu ze zasedání rady není zaznamenána žádná diskuse o názvu; publikace byla schválena k tisku (MT 1993 12 16) a pod názvem Terminai ir tekstai byla zařazena také do výroční zprávy Terminologického oddělení za rok 1993. Na začátku roku 1994 K. Gaivenis informoval Vědeckou radu, že redaktor publikace St. Keinys si přeje, aby byl ponechán původní název Terminologijos vagos. V zápisu se uvádí, že někteří členové rady o tomto názvu pochybovali, avšak rozhodnutí ponechali na samotném redaktorovi (MT 1994 02 01). První číslo publikace, které vyšlo v roce 1994, bylo skutečně nazváno Terminologijos vagos, na konci téhož roku se však k otázce názvu znovu vrátili. V listopadu Vědecká rada rozhodla změnit název Terminologijos vagos na Terminologija a schválila novou redakční radu: St. Keinys (odpovědný redaktor), K. Gaivenis (zástupce odpovědného redaktora), A. Kaulakienė, J. Klimavičius, Algirdas Smilgevičius, Antanas Buračas (MT 1994 11 18). Po změně názvu St. Keinys z redakční rady odešel (TS 1994 12 09). Bylo rozhodnuto nezvyšovat počet členů redakční rady schválené před třemi týdny; bývalý redaktor v ní už nezůstane a z již schválených členů byl odpovědným redaktorem jmenován K. Gaivenis a jeho zástupcem J. Klimavičius (MT 1994 12 12). Tyto členy redakční rady nacházíme zapsané i ve druhém čísle-

270

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtosios nepriklausomybės pradžioje

…, který vyšel v roce 1995, při jeho projednávání (TS 1995 05 08) a schvalování ve Vědecké radě k vydání (MT 1995 05 05) se však znovu diskutovalo o názvu a zaznívaly názory, že by se možná měl ponechat název prvního čísla; nakonec byl ale přijat název Terminologija.

První redaktor časopisu Terminologijos St. Keinys podporoval koncepci napůl odborného a napůl popularizačního periodika a usiloval o to, aby zahrnovalo co nejvíce témat praktické terminologie (TS 1993 12 08). Později se časopis začal více orientovat na vědecký charakter (TS 1994 12 09) a usilovalo se o jeho zařazení na seznam prestižních publikací (TS 1995 12 19). Změna názvu byla v diskusích rovněž spojována s vědeckým statusem (MT 1995 05 05). Ve Vědecké radě Litevského jazykového institutu se také hovořilo o tom, že bude Litevská vědecká rada požádána o udělení prestižního statusu publikaci Terminologijos (MT 1996 02 20; MT 1996 12 30). Toho se dosáhlo po několika letech – od roku 2001 byla Terminologija zařazena na seznam litevských vědeckých publikací, v nichž publikované vědecké články jsou uznávány při udělování vědecké hodnosti (Auksoriūtė 2005: 13).

Uvažovalo se dokonce o vydávání dvou čísel časopisu ročně (TS 1995 12 19), na to však nebyly dostatečné kapacity a náklad časopisu postupně klesal. Prvního čísla vyšlo 2 000 výtisků, ale protože se všechny neprodaly, další číslo se plánovalo vydat v podstatně nižším nákladu (MT 1995 05 05) (druhého čísla vyšlo 700 výtisků, třetího 500). Pokles nákladu částečně souvisí s upřesněním zaměření publikace – její orientací na vědecké účely (přispět k tomu mohlo i zdražení tisku; na druhou stranu se zdá, že pokles nákladů byl typický i pro jiné vědecké časopisy). Přesto je možné se radovat, že časopis navzdory plynutí času a změnám zaměstnanců¹⁶ přetrval (tato publikace vychází již ve 27. čísle časopisu), postupně se upevňoval a rozšiřoval svůj obsah (zahrnující témata od dějin terminologie až po různé současné problémy), rozsah¹⁷, možnosti přístupu (nyní je možné číst jej na internetu http://journals.lki.lt/terminologija)) i okruh autorů – od 13. čísla jde o mezinárodní časopis, v němž jsou články publikovány nejen litevsky, ale také anglicky a rusky.

¹⁶ K. Gaivenis byl odpovědným redaktorem časopisu Terminologijos do roku 2000 (čísla 2–7), v letech 2001–2008 (čísla 8–15) časopis redigoval J. Klimavičius a od roku 2009 (od 16. čísla) je šéfredaktorkou A. Auksoriūtė.

¹⁷ Nejmenší, 4. číslo (1997), mělo pouhých 97 stran; největší, 16. číslo (2009), bylo třikrát rozsáhlejší – mělo 309 stran. Kdybychom všechna dosud vydaná čísla časopisu rozdělili podle doby vydání do tří skupin, průměrný rozsah v počtu stran by činil přibližně 130, 230 a 260 stran. Trend je tedy zřejmý. Je třeba mít také na paměti, že od 13. čísla má časopis větší formát (do 12. čísla vycházelo v časopise průměrně 7 hlavních publikací s resumé v cizím jazyce, od 13. čísla pak průměrně 11 hlavních publikací).

Terminologija | 2020 | 27

271

PRAKTICKÁ TERMINOLOGICKÁ PRÁCE

Vědecký výzkum a praktická práce v oblasti terminologie jdou neustále ruku v ruce. Jak vyplývá z protokolů a zpráv Terminologického oddělení z počátku nezávislosti, často se hovořilo o vztahu mezi vědeckou a praktickou prací a zaznívala sebekritika i kritika zavedeného systému, že se příliš mnoho pozornosti věnuje druhé na úkor první. Nejednou terminologové, například St. Keinys a A. Kaulakienė, uváděli, že praktické práci musí věnovat tři čtvrtiny svého času (TS 1993 12 13; TS 1994 12 12). Již po několik desetiletí se ustálila praxe, že terminologové Terminologického oddělení (dříve Terminologické skupiny) působili jako pomocníci při tvorbě různých terminologických slovníků; na počátku nezávislosti práce ještě přibylo, protože se začalo připravovat více slovníků a slovníčků. Terminologické oddělení bylo tehdy hlavní institucí schvalující terminologické slovníky (jak již bylo uvedeno, Terminologická rada při Akademii věd již nefungovala) – v různých tehdejších slovnících lze najít různě formulovanou poznámku, že slovník prošel revizí Terminologického oddělení (do jeho zřízení Terminologické skupiny). Pracovníci oddělení se účastnili různých dočasných pracovních skupin (terminologických komisí), které nejčastěji připravovaly terminologické slovníky. Jak se uvádí ve zprávě za rok 1993 (TS 1993 12 13), skupiny se scházely pravidelně, jednou až dvakrát týdně, a projednávaly každý jednotlivý termín. V roce 1993 se J. Klimavičius účastnil zasedání komise připravující letecký terminologický slovník, St. Keinys komise pro knihovnictví a bibliografii, A. Kaulakienė komise pro informatiku, výpočetní techniku a fyziku a A. Auksoriūtė komise pro botaniku. Kromě toho se připravovaly recenze terminologických slovníků (například v roce 1993 byly recenzovány rozsáhlé terminologické slovníky sociologie a silničního hospodářství a menší slovníky hasičství a informatiky). Mnoho času se věnovalo práci s terminologickými normami. Na základě smlouvy s tehdejší Litevskou normalizační službou se v roce 1992 začaly provádět jazykové expertizy terminologických norem (v tom roce byla v oddělení schválena komise pro expertizu terminologických norem, jejímiž členy byli K. Gaivenis, A. Kaulakienė, St. Keinys a J. Klimavičius). Jak se uvádí ve zprávě, koncem roku 1993 se po dobu tří měsíců (září–listopad) dvakrát až třikrát týdně projednávaly a kontrolovaly terminologické normy (někdy se také doplňovala přízvuková znaménka). Hovořilo se o tom, že terminologické normy posuzovali téměř všichni pracovníci oddělení a že v průběhu roku 1994 bylo zkontrolováno a opatřeno přízvukovými znaménky dokonce asi 40 terminologických norem (TS 1994 12 22). K. Gaivenis v roce 1994 hovořil o tom, že tuto práci bude třeba organizovat jinak, protože tehdy bylo pro normalizační záležitosti ustaveno několik desítek terminolo-

272

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtos nepriklausomybės pradžioje

gických komisí, které měly připravit více norem, než kolik terminologové stihnou schválit. K. Gaivenis se však domníval, že není vhodné vzdát se posuzování terminologických norem, protože tato práce již byla zahájena a byla přínosná nejen pro odborníky z jiných oborů, ale i pro mladé terminology (TS 1994 12 22). Obecně se kladl důraz na výchovu vědeckých pracovníků, protože tehdy žádný z terminologů nestudoval v doktorském programu¹⁸. Ve zprávě Terminologického oddělení za rok 1993 bylo plánováno, že: 1) veškerá praktická terminologická práce by se v budoucnu měla opírat především o provádění terminologických expertiz, které by se měly vztahovat nejen na terminologické normy, ale i na slovníky; 2) vzhledem k nárůstu objemu praktické práce by se měla upřednostňovat práce pro státní instituce a podniky (protože financování pochází od státu); 3) praktická práce bude probíhat hladce pouze tehdy, bude-li jí věnována přibližně polovina pracovní doby vědeckého pracovníka; nesmí zastínit vědeckou práci.

Přestože se pracovalo hodně, upozorňovalo se na to, že vycházejí slovníky, které terminologové nerevidovali. Ředitel Litevského jazykového institutu A. Vanagas tehdy uvedl, že terminologická práce se stává živelnou a nekontrolovanou, a proto by se jí Terminologické oddělení mělo ujmout koordinačně (TS 1994 12 22). V důsledku nárůstu objemu praktické práce se v roce 1994 začalo hovořit o tom, že terminologické slovníky by nemělo schvalovat pouze Terminologické oddělení, ale také Státní komise pro litevský jazyk; zároveň však panovaly obavy, že by se pak počet projednávání mohl ještě zvýšit (TS 1995 12 19). V roce 1996 Terminologické oddělení stále posuzovalo terminologické slovníky a normy, bylo však již jasné, že tuto funkci přebírá Státní komise pro litevský jazyk (TS 1996 12 13) – právě v tomto roce začal fungovat Program užívání a rozvoje státního jazyka na léta 1996–2005, který prostřednictvím financování podpořil přípravu a vydávání terminologických slovníků. Povinnost předkládat vydávané terminologické slovníky i terminologické normy ke schválení Státní komisi pro litevský jazyk byla právně stanovena usneseními této instituce (usnesení č. 59 přijaté 30. ledna 1997 O schvalování terminologických slovníků a usnesení č. 69 přijaté 29. ledna 1998 O pravidlech schvalování terminologických norem). Terminologové Terminologického oddělení samozřejmě i nadále pracovali na terminologických slovnících a normách, činili tak však již na objednávku Státní komise pro litevský jazyk (a současně působili v její Terminologické podkomisi).

¹⁸ J. Klimavičius obhájil disertaci v roce 1993 a z mladších pracovníků oddělení nastoupily v roce 1995 jako první do doktorského programu A. Auksoriūtė (pod vedením St. Keinio obhájila disertaci v roce 2000) a G. Kavaliaunaitė (ta však psala disertaci mimo oblast terminologie a záhy z Terminologického oddělení odešla).

Terminologija | 2020 | 27

273

TERMINOLOGICKÁ DATABÁZE

Příprava a zveřejňování terminologických slovníků jsou dnes neoddělitelně spjaty s informačními technologiemi. Počítačové zpracování filologického výzkumu (tehdy se tomu říkalo automatizace vědeckého výzkumu) začalo již v osmdesátých letech minulého století v tehdejším Ústavu matematiky a kybernetiky (po obnovení nezávislosti byl přejmenován na Ústav matematiky a informatiky¹⁹). O počítačovém zpracování terminologických údajů a potřebě terminologické banky začal v roce 1988 hovořit zástupce ředitele tehdejšího Ústavu litevského jazyka a literatury A. Vanagas (brzy se stal ředitelem obnoveného Ústavu litevského jazyka), který měl vůbec různé nápady ohledně rozsáhlého terminologického programu (Urnežūtė 2002: 20–21). Je zřejmé, že mezi terminology na počátku nezávislosti nebyly o potřebě terminologické databanky pochybnosti; její vznik podporoval St. Keinys, vedoucí Oddělení jazykové kultury a terminologie (MT 1991 06 25), který již tehdy tvrdil, že „se o ní mluví už dlouho, ale nic se nedělá“ (TS 1991 12 23). Cílené diskuse začaly v nově zřízeném Oddělení terminologie – již na jaře 1992 se konalo zasedání tohoto oddělení věnované výhradně otázce vytvoření terminologické banky, kterého se společně zúčastnili pracovníci Laboratoře automatizace vědeckého výzkumu Ústavu matematiky a informatiky Valentinas Černiauskas (vedoucí laboratoře) a Vida Žilinskienė (TS 1992 05 11). Na zasedání se hovořilo o terminologické bance potřebné nejen pro odborníky, ale pro celou společnost, diskutovalo se o výběru možných zdrojů, o nutnosti počítačově je zpracovat podle jednotné struktury a bylo rozhodnuto „vytvořit univerzální terminologickou databázi (banku) určenou široké veřejnosti“ (TS 1992 05 11). Bylo dohodnuto, že databáze bude vytvořena na základě terminologických slovníků (začne se technickými a fyzikálními termíny) a později se doplní o termíny z encyklopedií, slovníku současné litevštiny (v té době se již dokončovalo jeho počítačové zpracování), Terminologických oprav atd. V roce 1993 se titíž diskutující (připojil se také Gediminas Daugėla z redakce časopisu Věda a technika) znovu sešli, aby projednali práce na vytvoření terminologické banky a vzniklé problémy (TS 1993 06 24). Hovořilo se o „struktuře terminologického záznamu“, tj. o stavbě terminologického hesla; bylo dohodnuto označovat přízvuk termínů, uvádět, zda je termín normativní, doplňovat určité gramatické parametry a klasifikační znaky (nadřazený, druhový, poddruhový) atd. Bylo rozhodnuto vytvořit strukturu terminologického hesla podle litevské normy RST 1115-90 Zásady a metody terminologie.

Nyní jde o Institut datové vědy a digitálních technologií Vilniuské univerzity.¹⁹

274 Alvydas Umbrasas | Lietuvių terminologija atkurtosios nepriklausomybės pradžioje

Je zřejmé, že K. Gaivenise v té době zajímalo²⁰, jak se podobná práce vykonává v zahraničí, co bylo uděláno v jiných institucích v Litvě a jaká banka termínů by pro nás byla nejvhodnější. Svůj přehled a myšlenky předložil v článku (Gaivenis 1993: 8–11), v němž pokrokově uvažoval o tom, že funkce banky termínů by měly zahrnovat inventarizaci litevské terminologie, výměnu informací s dalšími bankami termínů aj. Skutečný pokrok nastal, když na základě všech diskusí a zmíněného článku byl v Oddělení terminologie vypracován program přípravy Banky termínů (viz obr. 3), který v roce 1995 schválila Vědecká rada Ústavu litevského jazyka (MT 1995 03 15). Program stanovil cíle práce, zdroje databáze (uvažovalo se nejen o shromažďování údajů z terminografie, ale také z terminologické bibliografie) a kritéria vyhledávání termínů. Otázky financování se vyřešily, když v roce 1996 začala Státní komise pro litevský jazyk podporovat práci prováděnou v Ústavu matematiky a informatiky v rámci Programu užívání a rozvoje státního jazyka na období 1996–2005. Terminologové přispěli jako konzultanti pro výběr obsahu a strukturu i pro systém vyhledávání termínů²¹. Kvůli technologickým překážkám (softwarové prostředí zpočátku nebylo pro litevštinu vhodné, chyběla písma apod.) a složité struktuře databáze, částečně zaměřené na vědecké potřeby, byla práce dokončena teprve v roce 2003²². Do litevské jazykové terminologické databáze Ústavu matematiky a informatiky, jinak nazývané terminologický slovník litevského jazyka²³, byly celkem zařazeny údaje z vybraných nejlepších 27 terminologických slovníků, vydaných v letech 1965–2003 a pokrývajících různé obory. Při vytváření této databáze byly položeny základy digitalizace terminologických údajů v Litvě. Možnosti databáze v zásadě

Je třeba upozornit, že terminologové dlouho neměli počítače. Právě v souvislosti s terminologickou databází, tedy s vytvářením „počítačového fondu“ termínů, jak to vyjádřil V. Ambrazas, který se schůze zúčastnil, se v roce 1994 začalo hovořit o potřebě počítače v Oddělení terminologie (otázku vznesla G. Kavaliūnaitė) (TS 1994 12 12). Jak však vyplývá ze zprávy Oddělení terminologie za rok 1997, první počítač oddělení získalo až v roce 1997; s instalací jeho programů pomohli nejen pracovníci ústavu, ale i tvůrci terminologické databáze zaměstnaní v Institutu matematiky a informatiky.²⁰

Uvažovalo se také o tom, že Laboratoř automatizace vědeckého výzkumu Institutu matematiky a informatiky, která vytvářela digitální terminologické slovníky a terminologickou banku, by se měla přesunout do Ústavu litevského jazyka (MT 2000 05 23).²¹

Zpočátku (ještě při projednávání programu tvorby terminologické banky) se předpokládalo, že během tří let bude možné zpřístupnit veřejnosti terminologickou databázi obsahující data alespoň z 10 terminologických slovníků a později ji postupně doplňovat (MT 1995 03 15).²²

Ačkoli je databáze dnes technologicky zastaralá, po instalaci potřebného softwaru ji lze používat i nyní. Podrobněji viz Meškauskienė 2005, také www.terminynas.lt (na této adrese lze najít odkazy na programy a seznam terminografických zdrojů databáze). Část údajů z této databáze byla později převedena do jiných databází, například do Terminologické banky Litevské republiky a do systému integrovaných zdrojů litevského jazyka a písemnictví Raštija.lt.²³

Terminologija | 2020 | 27

275

Obr. 3. První strana programu pro tvorbu terminologické banky (1995)

276

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtosios nepriklausomybės pradžioje

zůstala nevyužita a její aktuálnost poklesla, když byl na základě zákona Litevské republiky o terminologické bance přijatého koncem roku 2003 zahájen vznik Terminologické banky Litevské republiky²⁴ (plněna od roku 2005). Tato banka, založená z iniciativy Státní komise pro litevský jazyk, je určena především pro administrativní potřeby – jedná se o státní informační systém pro správu termínů v právních předpisech, zahrnuje však také vědeckou terminologii a hojně v ní jsou zveřejňovány údaje z terminologických slovníků (podrobněji viz Umbrasas 2013, také http://terminai.vlkk.lt).

ZÁVĚRY

Obnovení nezávislosti Litvy v roce 1990 významně ovlivnilo různé oblasti činnosti státu. Litevština, která se stala státním jazykem, se postupně začala uplatňovat ve veškerém veřejném životě země, včetně oblastí, z nichž byla za sovětské éry téměř vytlačena. V oblasti terminologie se objevila řada výzev, protože změna státního zřízení a otevření hranic si vyžádaly pojmenování dosud nerelevantních pojmů. S rostoucími možnostmi litevštiny rostla i potřeba správy termínů. V Institutu litevského jazyka se od jeho založení v roce 1941 věnovala pozornost výzkumu a správě termínů; po obnovení nezávislosti zde vznikly příznivé podmínky pro další soustředění terminologických kapacit – v roce 1991 bylo zřízeno samostatné Oddělení terminologie, jehož vedení se ujal K. Gaivenis. Dříve terminologové pracovali v rámci jiných oddělení a tvořili Terminologickou skupinu (od roku 1971); v letech 1989–1991 byla tato skupina součástí Oddělení jazykové kultury a terminologie, které vedl St. Keinys.

Práce v pracovních skupinách připravujících terminologické slovníky byla terminologům už dlouho běžná a na počátku nezávislosti, kdy přibývalo terminografických publikací, bylo třeba této činnosti věnovat ještě více pozornosti, tím spíše, že činnost Terminologické rady působící od roku 1971 při Akademii věd nenápadně utichla a Oddělení terminologie se stalo hlavním schvalovatelem terminologických slovníků. Přibyly také záležitosti týkající se standardizace termínů – již za Sąjūdisu bylo rozhodnuto připravovat litevské terminologické normy; v prvních letech nezávislosti přijal tehdejší Úřad pro normalizaci a kvalitu normu Litevská RST 1115-90 Zásady a metody terminologie (harmonizovanou s příslušnou mezinárodní normou ISO 704-87), na jejíž přípravě se podílelo Oddělení terminologie. Od roku 1992 se na oddělení

²⁴ Aby nedocházelo k záměně těchto dvou databází, byl pro databázi Matematického a informatiky institutu, dříve běžně nazývanou terminologickou bankou, vymyšlen výstižný název Terminynas.

Terminologija | 2020 | 27

277

začaly jazykové expertizy terminologických norem a do této činnosti se zapojili téměř všichni pracovníci oddělení. Praktické práce bylo tolik, že se dokonce začalo projevovat znepokojení, zda nezačíná zatlačovat do pozadí vědeckou práci, která by měla být pro vědeckou instituci důležitější.

Se zřízením Oddělení terminologie se zrodila myšlenka začít vydávat samostatný časopis věnovaný výhradně terminologii Terminologija (dříve byly této oblasti věnovány jednotlivá čísla časopisů Kalbos kultūros a Lietuvių kalbotyros klausimų). Redakční rada byla schválena hned na začátku roku 1993, podoba časopisu se však ještě proměňovala. První šéfredaktor St. Keinys podporoval koncepci zčásti vědeckého a zčásti popularizačně-vědeckého periodika (pravděpodobně proto se první číslo časopisu jmenovalo Terminologijos vagos); později, když časopis redigoval K. Gaivenis, se jeho zaměření posunulo více k vědecké práci a časopis se postupně stal hlavní platformou terminologů.

Od samého počátku nezávislosti se uvažovalo o potřebě počítačových technologií v terminologické práci – v roce 1992 se v Oddělení terminologie společně s tehdejšími pracovníky Matematického a informatiky institutu začalo diskutovat o myšlence terminologické databáze a bylo dohodnuto, že společnými silami vytvoří terminologickou banku určenou veřejnosti. Již v roce 1993 bylo rozhodnuto o různých aspektech struktury hesla a ještě více aspektů struktury a rozsahu databáze bylo naplánováno v Programu tvorby terminologické banky, připraveném v Oddělení terminologie v roce 1995. Terminologická databáze připravovaná v Matematickém a informatiky institutu s konzultacemi terminologů a financovaná Státní komisí pro litevský jazyk, později nazvaná Lietuvių kalbos terminynu, byla veřejnosti zpřístupněna až v 21. století; její data i práce jejích tvůrců se osvědčily při vytváření pozdějších terminologických databází, včetně současné Terminologické banky Litevské republiky.

Během prvních několika let po obnovení nezávislosti se v oblasti terminologie udělalo mnoho jak v otázkách správy termínů, tak jejich výzkumu (jako spojení vědy a praxe lze uvést brožuru Terminologijos taisymų (1992), kterou terminologové připravili již na samém počátku existence obnoveného státu). V Oddělení terminologie se tehdy v zásadě podařilo dát podnět k hodnocení terminologických slovníků a norem, které později převzala Státní komise pro litevský jazyk, položit koncepční základy počítačových terminologických databází v Litvě a vytvořit podmínky pro vědeckou práci v oblasti litevské terminologie.

278

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtosios nepriklausomybės pradžioje

LITERATŪRA

Auksoriūtė Albina 2005: Terminologijos darbas Lietuvių kalbos institute. – Pabaltijo tautų terminologijos problemos ir Europos Sąjunga: straipsnių rinkinys, atsak. red., sud. A. Auksoriūtė, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 11–20.

Auksoriūtė Albina 2014: Terminologijos komisijos (1945–1971) veiklos apžvalga. – Terminologija 21, 192–208.

Gaivenis Kazimieras 1993: Keletas pastabų dėl terminijos ugdymo. – Kalbos kultūra 65, 4–11.

Keinys Stasys 2012 [1994]: Lietuvos valstybė, tauta ir kalba. – Keinys St. Lietuvių terminologijos raida, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 19–28.

Klimavičius Jonas 2003: Lietuvių terminografija: praeities bruožai, dabarties sunkumai ir uždaviniai. – Terminologija 10, 9–32.

Kniūkšta Pranas 2018: Iš administracinės kalbos darbų patirties. – Gimtoji kalba 10, 27–29.

Lietuvos RST 1115–90 Terminologijos principai ir metodai.

Maslauskienė Renata 2004: Terminų standartizavimas. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos: straipsnių rinkinys: Kazimierui Gaiveniui atminti, sud. A. Auksoriūtė, atsak. red. St. Keinys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 256–270.

Meškauskienė Snieguolė 2005: Matematikos ir informatikos instituto lietuvių kalbos terminų bazė (Lietuvių kalbos termynas). – Pabaltijo tautų terminologijos problemos ir Europos Sąjunga: straipsnių rinkinys, atsak. red., sud. A. Auksoriūtė, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 89–96.

TT – Terminologijos taisymai, par. K. Gaivenis, A. Kaulakienė, St. Keinys, J. Klimavičius, Vilnius: Mokslas, 1992.

Umbrasas Alvydas 2013: Lietuvos Respublikos terminų bankas: 10 metų po įstatymo priėmimo. – Terminologija 20, 96–122.

Urnežiūtė Rita 2002: Rengiamas kompiuterinis terminų bankas [pokalbis su dr. V. Černiausku]. – Gimtoji kalba 7–8, 20–24.

VLEe – Visuotinė lietuvių enciklopedija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2001–2020. Prieiga internete: https://www.vle.lt [žiūrėta 2020-09-07].

LITHUANIAN TERMINOLOGY AFTER THE RESTORATION OF THE INDEPENDENT STATE OF LITHUANIA

S u m m a r y

The article is dedicated to the 30^th anniversary of the restoration of the independent state of Lithuania. It addresses the terminology work accomplished in Lithuania after the restoration of independent Lithuania (with the focus on the first five years). After the independent state of Lithuania was re-established on 11 March 1990, a number of terminological problems came to the fore, as the Lithuanian language was nearly pushed away from certain domains during the Soviet period; terminology was not developed in certain other fields; dictionaries of terms were lacking. The status of Lithuanian as the official language increased the need for the management and research of terms. Political circumstances determined that a separate Terminology Department led by Kazimieras Gaivenis was founded at the Institute of the Lithuanian Language in 1991 (before this date terminologists worked as part of the Terminology Group within other departments). The article focuses on the activities of this department. It sheds light on the circumstances of its establishment, major work, the problems of that time and the plans created for the future.

It was common practice for terminologists to work within the working groups compiling the dictionaries of terms during the Soviet era as well; however, as terminography was growing after the restoration of independence, even more attention had to be paid to this activity, because the Terminology Department became the main body of

Terminologija | 2020 | 27

279

approval of the dictionaries of terms. What is more, the issues of standardization of terms had to be solved – it was decided to prepare Lithuanian terminology standards; in 1990, the standardization authority of that time adopted Lithuanian Standard RST 1115-90 Terminologijos principai ir metodai (it was harmonised with the respective international standard ISO 704-87 Terminology work – Principles and methods); the Terminology Department also contributed to its development. Starting from 1992, the linguistic expertise of terminology standards was organised at the department. There was so much practical work to do that it was already worried that it would soon overshadow scientific work.

The establishment of the Terminology Department gave rise to the idea to publish Terminologija, an independent research journal dedicated to terminology exclusively. Its first editorial board was approved at the start of 1993, but the vision of the publication was not yet completely clear; the first editor-in-chief, Stasys Keinys, favoured the concept of the journal which would be written in half-scientific and half-popular-science style; however, later, with Kazimieras Gaivenis as the editor-in-chief, the journal took the direction of science.

Right from the start of independence, the inclusion of computer technologies in terminology work was on the agenda; it was in 1992 when the idea of the term database was first conceived at the Terminology Department in collaboration with the workers of the Institute of Mathematics and Informatics of that time, and it was agreed to jointly create the term bank intended for public use. A decision on various term-entry composition related issues was made as soon as 1993; even more aspects pertaining to the composition and scope of the database were provided for in the Program on the Development of the Term Bank developed at the Terminology Department in 1995. Advised by terminologists and financed by the State Commission of the Lithuanian Language, the first large-scope database of Lithuanian terms was created at the Institute of Mathematics and Informatics (it was made public in the 21^st century). The experience gained in the process aided the authors in creating other term databases, including the contemporary Term Bank of the Republic of Lithuania.

Gauta 2020-09-07

Alvydas Umbrasas Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

280

Alvydas Umbrasas

Lietuvių terminologija atkurtosios nepriklausomybės pradžioje