doi.org/10.35321/term27-16

Lina Rutkienė

SLOŽENINY STAVEBNÍ TERMINOLOGIE: FORMOVÁNÍ A VÝVOJ:

disertační práce

Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021, 227 p.

PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ

Lietuvių kalbos institutas

ORCID id: https://orcid.org/0000-0002-8679-3253

Dne 18. června 2021 byla na dálku na platformě „Zoom“ obhájena doktorská disertační práce Liny Rutkienė Složeniny stavební terminologie: formování a vývoj (školitelka dr. Albina Auksoriūtė).

Výzkum historické terminologie kteréhokoli vědního oboru je důležitý a potřebný. Je základem výzkumu současné terminologie. Abychom objasnili a pochopili okolnosti fungování současných termínů ve vědeckém jazyce, musíme znát okolnosti jejich formování a vývoje. Proto je nesmírně potěšující, že jsme se dočkali další disertační práce z oblasti terminologie, v níž lze provedený výzkum označit za komplexní, neboť zahrnuje nejen historickou, ale i současnou stavební terminologii, v tomto případě jednu z jejích subsoustav – složené termíny. Jde navíc o první disertační práci z terminologie, v níž se na složené termíny nahlíží z pozic kognitivní lingvistiky.

„Úvod“ disertační práce začíná objasněním aktuálnosti tématu a důvodů i problémů, které vedly k jeho volbě. Přestože složeniny byly v litevské jazykovědě a terminologii poměrně důkladně zkoumány, „subsystém složených termínů odborné stavební terminologie nebyl samostatně zkoumán“ (s. 12), s výjimkou pa-

282 Palmira Zemlevičiūtė |

jednotlivé aktuálně užívané složené stavební termíny. Převládající pracovní, morfologický a normativní přístup ke složeninám by rozšířilo jejich zkoumání z hlediska kognitivní lingvistiky, která rozšiřuje samotné pojetí složeniny a doplňuje výzkum složenin. Hybridním složeninám s klasickými prepozičními vázanými kmeny, které často vytlačují domácí termíny, je v současnosti třeba věnovat více pozornosti. Zde se otevírá také problematická a diskutabilní otázka hodnocení a pojmenování složek mezinárodních složenin.

Uvádí se, že „skládání umožňuje vytvářet nové, motivované termíny“ (s. 13), a tak se vyhnout mnohoznačnosti již fungujících slov. Ve stavební terminologii je skládání „produktivním způsobem tvoření nových termínů“ (s. 13). „Složeniny jsou kratší a praktičtější než dvouslovné termíny“ (s. 13) a vyjadřují postmoderní světonázor, který vyzdvihuje zásady pohodlí a úspornosti jako jedny z nejdůležitějších.

Cílem práce je „na základě vícerozměrného výzkumu složených termínů stavební terminologie 20.–21. století stanovit směry vývoje, zákonitosti a tendence tohoto subsystému“ (s. 14). K dosažení cíle si autorka stanovila pět úkolů: 1) po pojednání o teoretických otázkách složenin posoudit poměr vlastních a nevlastních složenin a jeho změny ve stavební terminologii; 2) prozkoumat tvoření domácích a hybridních složenin ve stavební terminologii a stanovit rozdíly v jejich tvoření; 3) uplatněním teorie kognitivních propozičních modelů stanovit kognitivní propoziční modely založené na základních konceptech lidského vědomí, podle nichž se utváří sémantika složenin ve stavební terminologii; 4) rozdělit složeniny stavební terminologie do tematických skupin, které odhalují určitý výsek celkového obrazu stavební vědy; 5) stanovit syntakticko-sémantické vztahy mezi složkami složenin ve stavební terminologii (s. 14).

Předmětem této disertace jsou domácí a hybridní složeniny (podstatná jména) z 20.–21. století, které fungují jako generické stavební termíny. Složeniny ze stavební terminologie byly shromážděny z 290 zdrojů, jež jsou z hlediska žánru velmi rozmanité. Jde o populárně-vzdělávací brožury, slovníky, příručky, učebnice, soubory konferenčních příspěvků, přednáškové materiály, monografie, učební texty, odborné časopisy, sborníky vědeckých článků, metodické materiály, noviny, doktorské disertace a konferenční materiály. Z těchto zdrojů bylo ručně vybráno 6 181 složených stavebních termínů a zařazeno do databáze Microsoft Access.

Když autorka zmiňuje novost práce a její praktickou i teoretickou hodnotu, uvádí, že „tato disertace je první prací, v níž je subsystém složenin stavební terminologie podrobně zkoumán z různých hledisek,

Terminologija | 2021 | 28

283

je odhalen jeho vývoj a současný stav. Měla by doplnit výzkum litevské terminologie a být užitečná při tvorbě nových stavebních termínů. Práce by mohla být užitečná také stavebním odborníkům připravujícím normy a slovníky i vědcům píšícím terminologické práce. Novými složeninami stavební terminologie shromážděnými při přípravě disertace by bylo možné doplnit Terminologickou banku Litevské republiky“ (s. 17).

Na konci „Úvodu“, po formulaci tezí obhajoby, stručném popisu struktury práce a uvedení jejího schválení, následuje lingvistická analýza složenin stavebních termínů, které je věnováno šest kapitol. Autorka postupně strukturálně a sémanticky pojednává o složených stavebních termínech a předkládá podrobný obraz jejich utváření a vývoje od předvědeckého období (do roku 1918) až po současnost (rok 2019), „odhaluje nejen specifika stavebnictví a ukazuje intenzivní rozvoj stavební vědy, ale přinejmenším částečně umožňuje usuzovat na tendence skládání v litevštině, vztahy litevštiny k cizím jazykům, jejich vliv na litevskou terminologii i obecně na mentální modely myšlení, které se stávají základem pojmenovávání pojmů“ (s. 204).

V první kapitole „Obecné teoretické aspekty složenin“ se na základě tří přístupů – přístupu souvisejícího se slovotvorbou (a zároveň morfologií), s kognitivní lingvistikou, přesněji s teorií kognitivních propozičních modelů, a se syntaxí – zkoumá pojetí složeniny a pojednává se o jejích znacích (pravopisném, fonologickém, syntaktickém a sémantickém). Na základě poznatků litevských i zahraničních badatelů o útvarech s klasickými vázanými kmeny pocházejícími z latiny se nastoluje a rozebírá problém vlastních a nevlastních složenin a zkoumá se, jaké postavení složeniny zaujímají v terminologii různých jazyků a různých vědních oborů.

Ve druhé kapitole „Pojetí složenin stavební terminologie a zdroje“ se po vymezení toho, co je v disertaci považováno za složený stavební termín, pojednává o zdrojích jejich vzniku. Podle autorky „složeniny ve stavebnictví nemají specifické, odlišující rysy vzniku; vznikají stejně jako termíny ve všech ostatních oborech a termíny jakéhokoli slovotvorného typu“ (s. 32), a to konkrétně: terminologizací složenin živého a spisovného jazyka, tj. přidělením terminologického významu (sémantická tvorba neboli terminologizace); transterminologizací složenin z jiných oborů (vnitřní přejímání neboli transterminologizace); tvořením nových složenin v případě potřeby pojmenovat nové pojmy (slovotvorba); přejímáním hotových složenin z jiných jazyků (přejímání); překládáním složenin z jiných jazyků (kalkování, úplné nebo částečné).

284 Palmira Zemlevičiūtė |

Ve třetí kapitole „Složeniny stavební terminologie v kontextu vývoje stavební vědy a literatury“ je pojednáno o základní stavební literatuře, která je rozdělena „podle hlavních etap vývoje stavební vědy v Litvě, jež se shodují s etapami vývoje stavební terminologie, a tedy i podsystému složenin“ (s. 37). Tím se ukazuje, „jak se s rozvojem stavební vědy a pod vlivem historických okolností postupovalo od nahodilých stavebněterminologických složenin tvořených sporadicky k utvoření podsystému této vrstvy termínů“ (s. 37).

Počátky odborné stavební terminologie se spojují s lidovou terminologií a starými písemnými památkami. V proměnlivém a obtížném období od počátku 19. století do roku 1918 se ve vzdělávacích litevských knížkách vydávaných v tomto období používaly také složené stavební termíny. Nacházejí se i v knížkách o stavebnictví vydaných po zrušení zákazu tisku a v jiných lexikografických dílech, která nebyla určena speciálně pro stavebnictví, například ve slovníčku Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlyje (1907), sestaveném J. Šlapelisem.

Období 1918–1940 představuje novou etapu vývoje stavební terminologie a rok 1918 označuje nejen skutečný počátek systému odborné stavební terminologie, ale i podsystému složenin. Po obnovení nezávislosti Litvy se zintenzivnila stavební činnost a vydavatelská činnost. V meziválečném období vyšlo mnoho učebnic a výukových knih z oblasti stavebnictví, byly publikovány odborné články o stavebnictví i recenze odborných stavebních publikací, v nichž se probíraly také otázky terminologie používané v publikacích z oboru. Stavební termíny dlouhou dobu tvořili nikoli profesionální terminologové, nýbrž stavební odborníci. Významný vliv na utváření stavební terminologie a celého tohoto odborného jazyka v daném období měli stavební inženýři, kteří studovali a/nebo pracovali v zahraničí a kteří působili v Litvě, prováděli významný vědecký výzkum, psali články a knihy a vyučovali mladé lidi. Mezi tyto výjimečné osobnosti patří Kazimieras Vasiliauskas, Jonas Šimoliūnas, Pranas Morkūnas, Anatolijus Rozenbliumas a Pranas Jodelė. Jejich publikace byly většinou překlady (překládalo se z němčiny). Při tvorbě nových složenin tedy hrála v prvním období nezávislosti Litvy důležitou roli němčina, která se vyznačuje množstvím složenin.

Období 1940–1990 je etapou stavebnictví, která začala okupací Litvy Sovětským svazem. V sovětském období vycházelo mnoho výukových materiálů – učebnic, výukových knih a přednáškových skript – a objevily se také první jednojazyčné slovníky stavebních termínů. Značná část těchto materiálů byla buď překládána z ruštiny, nebo autoři při psaní využívali ruskou odbornou literaturu z daného oboru. Intenzivní vydávání stavebních knih je považováno za pozitivní rys této etapy, hodnocení stavebních termínů je však nejednoznačné. Na jedné

Terminologija | 2021 | 28

285

straně se uvádí, že se v odborné stavební literatuře používá málo výpůjček a hledají se litevské ekvivalenty, na druhé straně však začal tvorbu litevských termínů silně ovlivňovat ruský slovotvorný systém – přibývalo složenin tvořených podle ruských vzorů, ruských kalků apod.

Poslední etapa stavební literatury je datována lety 1990–2019. Uvádí se, že po opětovném obnovení nezávislosti Litvy, v souvislosti s pozitivními změnami ve stavebnictví, se intenzivně připravuje a vydává stavební literatura různých žánrů a tvoří se nové stavební termíny. Pro jejich správnost a systémovost nabývá na významu terminologická činnost Terminologického centra Ústavu litevského jazyka, Státní komise pro litevský jazyk a Litevského úřadu pro normalizaci. Zvláště vítané je, že autorka disertace zde otevřeně pojmenovává jeden z neduhů bujících v daném období na litevské vědecké scéně, které brzdí vznik a rozvoj litevské stavební terminologie (a bezpochyby nejen té! – pozn. aut.): „vyšší hodnocení vědeckých článků napsaných v angličtině a publikovaných v anglicky psaných časopisech“ (s. 48).

Ve čtvrté kapitole „Slovotvorba složenin stavební terminologie“ jsou složené stavební termíny analyzovány z hlediska slovotvorby. Po pojednání o pojmu domácí a hybridní složeniny a o problematických aspektech se samostatně rozebírá tvoření domácích (pravých i nepravých) a hybridních (pravých i nepravých) složenin stavební terminologie. Všechny tyto složeniny jsou analyzovány chronologicky – od složenin užívaných v populárně-vědecké literatuře od roku 1918 až po ty, které se užívaly do roku 2019; slovotvorba složenin se tedy probírá podle etap vývoje stavební terminologie. Systematicky se tak zkoumají slovotvorné typy, charakteristické rysy a vývojové tendence složených stavebních termínů ze čtyř období: (1) do roku 1918, (2) 1918–1940, (3) 1940–1990 a (4) 1990–2019. Pozornost se věnuje otázce volby kmene, rodu a koncovky domácích složenin i spojovací samohlásky a rovněž původu přejatých složek hybridních složenin.

V páté kapitole „Syntakticko-sémantické vztahy složenin stavební terminologie“ jsou složené stavební termíny zkoumány ze syntakticko-sémantického hlediska. Nejprve jsou představeny názory litevských i zahraničních lingvistů na složeninu jako syntakticko-sémantický útvar, poté je uvedena klasifikace složených stavebních termínů podle syntakticko-sémantických vztahů mezi jejich složkami. Samostatně se probírají determinativní neboli podřadné a kopulativní neboli souřadné složeniny. Protože u prvního typu složenin závislá složka určuje složku hlavní, dělí se podrobněji do šesti skupin – atributivní, objektové, okolnostní, kompletiční, srovnávací,

286 Palmira Zemlevičiūtė |

subjektové složeniny. Uvnitř těchto skupin se složeniny probírají s ohledem na to, jaký předmět označuje závislá složka. Vztahy mezi druhými složkami složenin se dále nečlení, neboť obě složky jsou rovnocenné.

V šesté kapitole „Tematické skupiny složených stavebních termínů z kognitivního hlediska“ se stavební složené termíny rozdělují do tematických skupin na základě propozičních struktur, které tvoří základ sémantiky složenin, a lexikálně-sémantických znaků. Tím se „představuje systém stavebních názvů označovaných složeninami a kognitivní modely, podle nichž se jednotky tohoto systému utvářejí“ (s. 126).

Při pojednání o složeninách se stává aktuálním termín jednoho z nejdůležitějších pojmů kognitivní lingvistiky – konceptu (minimální jednotky lidské zkušenosti). Z kognitivního hlediska lze ve složenině spatřovat „vztah mezi základními koncepty, společnými lidem bez ohledu na jejich jazyk, které tvoří propoziční strukturu“ (s. 202). Při tvoření složenin propojují koncepty predikáty, např.: BÝT, BÝT S, BÝT POUŽÍVÁN, BÝT SOUČÁSTÍ, BÝT CHARAKTERISTICKÝ, BÝT VYROBEN Z, PŮSOBIT S. Taková spojení konceptů se nazývají propozice neboli propoziční struktury. Zkoumané stavební složené termíny se zařazují do čtyř konceptuálních oblastí (LIDÉ, PŘÍRODA, ABSTRAKTNÍ JEVY, ARTEFAKTY) a jsou v nich určeny převládající koncepty. Stavební složené termíny, pojmenované podle těchto konceptuálních oblastí, se dále člení na tematické skupiny a uvnitř těchto skupin jsou probírány kognitivní propoziční modely tvořící sémantický základ názvů, které jsou do nich zařazeny.

Na konci disertace jsou uvedeny podrobné závěry výzkumu, seznam 290 pramenných položek a seznam vícejazyčné literatury se 165 položkami.

Je důležité poznamenat, že se autorka v disertaci nevyhýbá pojednání o různých problematických případech stavebních složených termínů, zvažuje je a vyslovuje hypotézy. Je zřejmé, že je teoreticky dobře připravena k vědecké práci.

Disertace Liny Rutkienė Statybos terminijos dūriniai: formavimasis ir raida je silná nejen po analytické stránce, ale také z hlediska vědeckého stylu, správného, jasného a plynulého jazyka i soustavného výkladu myšlenek. Je zralým zrnem do sýpky litevského terminologického výzkumu.

Obdrženo 2021-10-01

Palmira Zemlevičiūtė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

Terminologija | 2021 | 28

287