P E R S O N A L I J O S

ALGIRDAS SABALIAUSKAS

Institut litevského jazyka

IN MEMORIAM KAZYS PAKALKA (1928–2009)

Dne 16. září 2009 nás po těžké nemoci opustil pracovitý lexikograf, významný badatel v dějinách litevské lexikografie Kazys Pakalka. Odešel tiše (tichý byl i v životě), bez květin, bez rozloučení, protože nechtěl obtěžovat ani své nejbližší přátele, ani známé. Zemřel ve Vilniusu, kde uplynula větší část jeho života, a urna s popelem se vrátila do rodného kraje, do hrobu rodičů na hřbitůvku ve vesnici Gedžiūnėliai.

Nedaleko odtud leží také jeho rodná ves Jūodalaukis (farnost Daugėliškis, okres Ignalina). Podle rodinné tradice přišel Kazys Pakalka na svět právě v době, kdy se zpracovával len. Varhaník však do farních knih zapsal: roku 1928

A. SABALIAUSKAS. In memoriam Kazys Pakalka

355

1. ledna. V té době bylo poměrně běžné uvádět novorozeně jako mladší, protože později bude muset narukovat.

V roce 1941 začal Kazys Pakalka navštěvovat proslulé vilniuské gymnázium Vytautase Velikého. Zesnulý často s uznáním vzpomínal na doktora Pranase Germantase (Meškauskase), takzvaného generálního poradce pro školství za německé okupace¹, který se zvlášť staral o litevské školy v okolí Vilniusu. Cestu ke vzdělání budoucímu jazykovědci usnadnil také jeho strýc, dlouholetý farář v Marcinkonys, na něhož jeho farníci velmi rádi vzpomínali, Nikodemas Pakalka. Ten kdysi studoval ve Švýcarsku na Fribourgské univerzitě spolu s Vincasem Mykolaitisem-Putinasem a nějakou dobu působil také na vilniuském gymnáziu Vytautase Velikého. Nikodemas Pakalka byl, dalo by se říci, velmi pohostinný k jazykovědcům. Profesor Juozas Balčikonis zde nejen trávíval léto; příjemné útočiště nedaleko fary nacházely i včely profesora. Častými hosty tu bývali také přátelé Kazise Pakalky Aloyzas Vidugiris a Antanas Balašaitis. Místní obyvatelé podezřívali tyto tři mladíky, že jsou kleriky.

Mezi studenty litevštiny, kteří na podzim roku 1948 zahájili studium na Vilniuské univerzitě, Kazys Pakalka zpočátku nebyl. Objevil se tam o něco později, když „přeběhl“ z lesnické fakulty. Při rozhodování vzdát se povolání lesníka, které bylo pro venkovského člověka obvykle žádoucí, sehrály nejspíš významnou roli hodiny litevštiny na gymnáziu Vytautase Velikého, které vedl učitel Lionginas Vaitiekūnas. S vyřizováním formalit spojených s „přestupem“ svému bývalému žákovi pomohla jeho učitelka latiny, později univerzitní pedagožka Jadvyga Tijūnelytė (Šimkauskienė).

Spolužáci vzpomínají na Kazise Pakalku jako na mimořádně pracovitého studenta. Ke zkouškám nikdy nechodil nedostatečně připravený. Autor tohoto článku to může s jistotou dosvědčit – zkoušky totiž obvykle skládal hned po svém příteli. Jen zřídka ho bylo možné potkat v tanečních či jiných zábavních sálech. Nikdy nekřičel na stadionech. Pravda, vybavuje se mi jeden úsměvný příběh – učitel tělesné výchovy, když viděl, jak snadno jeho student šplhá po laně, zde

¹ Pranas Germantas (1903–1945) 1936 m. Leipcigo universitete apgynė disertaciją „Liaudies papročiai lietuvių šeimos gyvenime“. 1941 m. buvo paskirtas Švietimo generaliniu tarėju. 1943 m. suimtas už priešinimąsi nacių politikai, ypač paskelbtai mobilizacijai į SS dalinius. Mirė Štuthofo koncentracijos stovykloje apsikrėtęs šiltine. Lietuviai kaliniai, papirke krematoriumo viršininką, išgavo jo urną ir bėgdami iš stovyklos išsigabeno į Švediją. Vėliau palaidojo vienose Kopenhagos kapinėse. Deja, kapas 1960 m. buvo sunaikintas. P. Germanto brolis, lituanistas mokytojas, įvairių redakcijų darbuotojas, aktyvus Lietuvių kalbos draugijos narys Kastas Meškauskas (1906–1932) nuskendo prie Palangos. Plačiau apie P. Germanto veiklą žr. M a c k o n y t ė B. Vilnius karo karuselėje. – Vilniaus kultūrinis gyvenimas. 1939–1945. Vilnius, 1999, 78–88.

356

KALBOS KULTŪRA | 82

Sám ho prohlédl a zkontroloval mu svaly a naléhavě ho zval na boxerské tréninky. Takové nabídky však pracovitého litevisty ani v nejmenším nelákaly. Kazys Pakalka, stejně jako ostatní studenti pocházející z Vilniuského kraje, kteří v dětství zakusili národní útlak, byl za nás, kteří jsme na univerzitu přijeli z jiných koutů Litvy, patrně mnohem litevštější a citlivěji reagoval na každý záměr cizáků.

Kazys Pakalka se brzy stal aktivním akademickým sběratelem slov pro Lietuvių kalbos žodyno. My, spolužáci z ročníku, jsme se možná někdy dívali trochu závistivě, když profesor Juozas Balčikonis během přednášky předal svému studentovi účet a vysvětlil mu, že v Antakalnyse za přinesená slova dostane trochu peněz. A těch slov pro slovník Kazys Pakalka za svůj život zapsal snad přes 20 tisíc. Většinu slov nejspíš zapsal podle slov své matky Anelė Pakalkienė (Cicėnaitė). Pakalkienė velmi dobře ovládala rodný dialekt; její řeč byla neobyčejně obrazná a bohatá na slova. Rád bych připomněl, že Kazys Pakalka svou matku nesmírně miloval. Manželka autora tohoto článku, která jako lékařka s Pakalkienė přišla do styku, říkávala, že v životě nepotkala jiného člověka, který by se o svou matku staral tak jako Kazys Pakalka.

Budoucí lingvista se brzy zapojil také do výzkumu dějin litevské lexikografie. Pod vedením profesora Jono Palionise napsal cennou diplomovou práci o rukopisném slovníku Dioniza Pošky².

Po absolvování univerzity v roce 1953 Kazys Pakalka několik let vyučoval ve Vilniuském pedagogickém institutu. Veškerá jeho další vědecká činnost však souvisela především s Institutem litevského jazyka. Během aspirantury zde napsal disertaci Pirmasis lietuvių kalbos žodynas (Konstantino Širvydo³ „Dictionarium trium linguarum“ 1629 m.). Vedoucím práce byl docent Jonas Kruopas. Oficiální oponent disertace, profesor Juozas Balčikonis, zakončil svůj posudek těmito slovy: „vykonaná práce si plně zaslouží, aby Vědecká rada souhlasila s přiznáním K. Pakalkovi hodnosti kandidáta filologických věd“. Na profesora Juoze Balčikonise i na členy Vědecké rady udělala mimořádný dojem zejména druhá část disertace — rejstřík 917 stran litevských slov. „Je samozřejmé,“ řekl J. Balčikonis, „že sestavení tak rozsáhlého rejstříku si vyžádalo nesmírné množství práce. Měl by být ihned vydán. Jinak,

² Srov. P a k a l k a K. Geneze a osud slovníku D. Pošky. – Lietuvių kalbotyros klausimai 29, 1991, 113–117.

³ Pracovníci Institutu litevského jazyka a literatury tehdy museli používat tuto podobu příjmení našeho lexikografa.

A. SABALIAUSKAS. In memoriam Kazys Pakalka

357

jinak by kapitál skončil zakopán v zemi.“⁴ Podle profesora Kosta Korsaka by se disertace takového rozsahu měly vůbec zakázat.

Lze říci, že obhajobou disertace práce na této památce litevské lexikografie teprve začala. Kazys Pakalka o slovníku a jeho autorovi publikoval mnoho článků, určil zdroje polské části slovníku, opravil dataci prvního vydání slovníku a prozkoumal neologismy. Především však připravil faksimilní vydání takzvaného prvního (asi z roku 1620) a třetího (1631) vydání, nová a výpravná, dnes dostupná všem, s úvodními studiemi a rejstříky litevských slov (Pirmasis lietuvių kalbos žodynas, 1979; Senasis Konstantino Sirvydo žodynas, 1997).

Lze říci, že Konstantinas Sirvydas byl velkou badatelskou láskou Kazyse Pakalky a provázel ho až do posledních dnů života.

Další oblastí litevské lingvistiky, v níž zesnulý také vykonal mnoho, byl akademický Lietuvių kalbos žodynas. K tomuto nejvýznamnějšímu dílu naší lexikografie, které litevský národ připravoval, dalo by se říci, rovných sto let, se Kazys Pakalka dostal už jako student a aktivně na něm pracoval téměř čtyři desetiletí. Za tuto práci mu byla v roce 1996 společně s dalšími lexikografy udělena vědecká cena Litevské republiky.

Kazyse Pakalku zajímala také historie jednotlivých litevských slov, otázky výzkumu litevského jazyka, jazyková kultura a rodný dialekt Daugėliškisu.

Přátelé z vědeckého prostředí a spolupracovníci vzpomínají na Kazyse Pakalku jako na mimořádně citlivého, vždy soustředěného a upřímného člověka.

Drahý příteli, odpočívej v pokoji navždy, když ses vrátil do kouta naší země, který je tvému srdci nejdražší.

⁴ Balčikonis J. Rinktiniai raštai. Sv. 1. Vilnius, 1978, 367–370.

358 KALBOS KULTŪRA | 82