JONAS PALIONIS

VÝZNAMNÝ PĚSTITEL SPISOVNÉ LITEVŠTINY KAZYS ULVYDAS

(Ke stému výročí narození akademika)

Kazys Ulvydas (1910–1996) – vienas iš XX a. antrosios pusės kalbininkų, daug ir labai vaisingai pasidarbavęs ne tik lietuvių kalbos mokslo (gramatikos, leksikologijos bei leksikografijos), bet ir įvairiuose lietuvių bendrinės kalbos kultūros baruose. Sunkiais pokario sovietinės okupacijos metais jis (drauge su kitais) parengė praktikos reikalui labai reikalingą Lietuvių kalbos rašybos žodyną (1948), kurio pavadinimas neatspindi jo turinio, nes jame konspektiškai apžvelgti ne tik rašybos, bet ir skyrybos, kirčiavimo, linksnių vartojimo, tarmių klasifikacijos, vardyno dalykai, be to, pateiktas didokas rašybai ir kirčiavimui skirtas bendrinių žodžių sąrašas. Šis žodynas, keletą metų buvęs vienintelė daugialypė lietuvių kalbos sistemos pažinimo priemonė, nenustojo savo praktinės reikšmės ir ligi mūsų laikų.

Rozsah a obsah činnosti K. Ulvyda při pěstování litevského spisovného jazyka se nejvýrazněji odráží v časopise Kalbos kultūroje, nepravidelném periodiku určeném široké veřejnosti, které začalo vycházet v roce 1961 z jeho iniciativy, jehož

366

KALBOS KULTŪRA | 83

odpovědným redaktorem byl do roku 1991 a členem redakční rady až do konce života. Publikoval zde celkem 45 článků, v nichž se zabýval aktuálními teoretickými a praktickými otázkami kodifikace norem spisovného jazyka.

Již v úvodním článku prvního čísla Kalbos kultūros s názvem „Úkoly pěstování jazykové kultury“ K. Ulvydas nastínil hlavní směřování tohoto časopisu: zdokonalovat psanou litevštinu, věnovat zvláštní pozornost jazyku novin, soustavně dbát na to, aby spisovný mluvený jazyk (tehdejším termínem literární mluvený) nezaostával za psaným jazykem, pečovat o správnost nově vytvářených termínů (poskytováním jazykových konzultací) a další. Vyjádřil zde také nezpochybnitelný názor, že „[k] jazykové kultuře bychom měli přistupovat jako k neoddělitelné součásti kulturní úrovně člověka“ (s. 8).

V teoretických článcích pozdějších čísel Kalbos kultūros, z nichž většina byla úvodních (lze je oprávněně označit za programové), K. Ulvydas pojednával o pojmu jazykové kultury (č. 9), jazykové normě (č. 33), společenské podstatě jazyka (č. 27), jazyku tisku (č. 7, 28), škole jako nejdůležitějším činiteli zvyšování jazykové kultury, vztahu mateřského jazyka k literatuře (č. 39), k cizím jazykům (č. 45) a dalších problémech. V článcích praktického zaměření psal o významu a užívání předložky pas v současné litevštině (č. 3), předložil „špetku“ farmaceutických a lékařských termínů (č. 21), pojednal o terminologii potravinářského průmyslu (č. 43) a o jazyce disertací (č. 4). Neopomíjel ani úlohu jednotlivých jazykovědců při pěstování litevského spisovného jazyka. U příležitosti osmdesátých narozenin psal o akademikovi Juozasi Balčikonisovi (č. 8), o náhle zesnulém šéfredaktorovi velkého Lietuvių kalbos žodyno Jonasi Kruopovi (č. 30, 54), o badatelce v oblasti syntaxe a lexika Adelė Valeckienė (č. 30) a o názorech Jona Jablonskise na jazyk (č. 42).

Ačkoli K. Ulvydas velmi oceňoval názory Jona Jablonskise a jeho přínos k utváření a normování litevského spisovného jazyka, během studia na Vytautasově univerzitě v Kaunasu měl také příležitost se seznámit s novými teoriemi spisovného jazyka Pražské lingvistické školy, které šířili J. Jablonskisovi žáci Pranas Skardžius, Petras Jonikas a další. V koncepci jazykové kultury spisovného jazyka K. Ulvyda se proto spojila jablonskiovská tradice s inovativními názory. Stejně jako J. Jablonskis považoval za nejdůležitější a základní zdroj rozvoje spisovného jazyka nářečí, zejména jedno z nich, které se v důsledku historických okolností prosadilo v písemnictví (v případě litevského spisovného jazyka jihozápadní aukštaitské nářečí); na druhé straně však spisovný jazyk,

J. PALIONIS. Išklisusis bendrinės lietuvių kalbos ugdytojas Kazys Ulvydas

367

podobně jako Pražané chápal jako „zcela samostatný a jednotný systém, který má svou fonetickou a gramatickou strukturu, své normy a zákonitosti vývoje a existuje v obou svých podobách: psané i mluvené“ (KK, č. 2, s. 5). Známý lingvista Pranas Kniūkšta v nekrologicky laděném článku „Zlomil se dub jazykové kultury“ (GK 1996, č. 4, s. 3) napsal: „Jeho [tj. K. Ulvyda] přednášené myšlenky a závěry tvoří ucelený systém práce v oblasti jazykové kultury, který lze nazvat Ulvydovou školou.“

V článku malého rozsahu není možné obsáhnout mnohostrannou práci K. Ulvyda na kultivaci spisovné litevštiny. Proto se dále musíme omezit jen na některé oblasti této práce, které jsou aktuální i dnes, totiž na péči o zlepšování spisovného mluveného jazyka, zdokonalování terminologie různých vědních oborů a šíření jazykové kultury.

O tom, jak K. Ulvydas pečoval o spisovný mluvený jazyk, svědčí jeho úvodní článek „Více pozornosti literárnímu mluvenému jazyku“, otištěný v Kalbos kultūroje (č. 2). Nejprve zde uvedl příčiny zaostávání spisovného mluveného jazyka za jazykem psaným. Patřil k nim poměrně pozdní zájem o jeho ústní vyjadřování, značné rozšíření oblasti užívání mluveného jazyka v poválečných letech a nedostatečná pozornost věnovaná výslovnosti a přízvuku ve školách, na přednáškách, při referátech a vůbec ve veřejném životě. Za jednu z příčin zaostávání zcela oprávněně považoval také specifika mluveného jazyka – jeho vyjadřovací uspěchanost a strukturální odlišnosti vznikající v důsledku této uspěchanosti a volnějšího a rychlejšího proudu vyjadřovacích prostředků. Takovými příčinami však K. Ulvydas neomlouval ani tehdy, ani dnes velmi časté chyby ve výslovnosti a přízvuku, kterých se dopouštějí v rozhlase, televizi i při jiných příležitostech veřejného užívání jazyka. Naopak tvrdil, že „nelze nijak omluvit případy, kdy vzdělaný člověk vůbec nedbá, nebo jen málo dbá o kulturu svého mluveného jazyka“ (tamtéž, s. 9–10).

Lze jen litovat, že na tato slova K. Ulvyda, vyslovená již v roce 1962, naši vzdělanci vážněji nedbali nejen v sovětské době, ale ani po obnovení nezávislosti Litvy, kdy se vytvořily mnohem příznivější podmínky pro rozvoj spisovného litevského mluveného jazyka. Dnes lze i z úst poslanců Seimasu zvolených veřejností často slyšet nesprávně přízvukované tvary, které K. Ulvydas oprávněně opravoval: Lietuvojøje (=Lietuvoje), sąjungà (=sąjunga), komìtet as (=komitètas), kilògramas (=kilogrãmas) a mnohé další. Asi se nemýlím, když řeknu, že chyb v přízvuku a výslovnosti obecně neubylo, nýbrž přibyly mnohé další, nové, o nichž by naši současní normotvůrci spisovného jazyka měli mluvit častěji a hlasitěji.

368

KALBOS KULTŪRA | 83

O péči K. Ulvyda o zdokonalování naší terminologie svědčí články otištěné v Kalbos kultūroje, Kultūros baruose a jinde. Ve zmíněném článku o některých farmaceutických a lékařských termínech rozebíral rozdílné užívání výrazů jako akių lašai || lašai akims, vaikų pudra || pudra vaikams a vysvětloval nevhodnost slovních spojení išvesti iš narkozės, išvesti iš šoko būsenos a dalších, neboť jde údajně o doslovné překlady z ruštiny. Celkem v tomto článku zodpověděl 17 otázek terminologické povahy (č. 21).

V dalším článku téhož časopisu „K některým otázkám tvoření a užívání termínů a jiných slov“ (č. 25) psal K. Ulvydas o termínech užívaných potravinářskými výrobci, které znějí velmi podobně, ale mají různé významy: skerdiena „maso vykuchaného zvířete“ a skerdenà „poražené zvíře“. Psával také o výrazu iškaulinėti „vykostit“ (místo iškaulinėta mėsa doporučoval bekaulę mėsą) a dalších.

Tématu potravinářského průmyslu se věnoval také jeho článek „Upřesňování terminologie potravinářského průmyslu“ (č. 43), otištěný v roce 1982 v Kalbos kultūroje. K. Ulvydas zde kritizoval jako nevhodné kalky z ruštiny druhová označení mléka pilnas pienas (=nenugriebtas pienas), sausas pienas (=pieno milteliai), avšak z nějakého důvodu toleroval žalią pieną (tj. právě dovezené mléko), ačkoli pro něj je vhodnější běžné spojení šviežias pienas. Doporučoval užívat termín primilžis, související s mlékárenským průmyslem, namísto išmilžis, primelžimas pro označení množství nadojeného mléka.

K. Ulvydas měl celkově široký pohled na kodifikaci termínů i na samotné pěstování jazykové kultury spisovného jazyka. Na rozdíl od některých jiných lingvistů nepovažoval za nejdůležitější kritérium hodnocení termínu jeho litevský původ, ale přihlížel ke správnosti jeho tvoření, rozšířenosti jeho užívání a větší výstižnosti významu. Proto nezavrhoval ani některé široce užívané přejaté termíny, zejména mezinárodní, ani nové odborné názvy tvořené kreativně, v souladu se zákonitostmi tvoření slov v litevštině. „Nové termíny je třeba zavádět teprve po důkladném proniknutí do podstaty pojmů, které vyjadřují“ (KK 1965, č. 9, s. 5).

Typickým příkladem, který ukazuje, jak K. Ulvydas pronikal do pojmů vyjadřovaných termíny, může být výklad již zmíněných potravinářských termínů skerdiena a skerdenà:

Slovo skerdiena se v žádném případě nesmí zaměňovat se slovem skerdenà, které je utvořeno od téhož kmene příponou -ena. Odborníci potřebují dva termíny: skerdenà a skerdiena, protože zde přesně rozlišují dva pojmy. Poražené zvíře až do jeho vykuchání a zpracování v masném průmyslu

J. PALIONIS. Iškilusis bendrinės lietuvių kalbos ugdytojas Kazys Ulvydas

369

Odborníci nazývají slovem skerdenà a toto slovo se užívá v množném čísle. Například se počítají jatečně upravená těla, srov.: dvi skẽrdenos, du šimtai skerdenų atd. Maso z vyvrhnutého a opracovaného zvířete, připravené ke konzumaci, se označuje termínem skerdienos. V obchodě si tedy můžeme koupit skerdienos, zatímco pracovníci masokombinátu mají po právě provedené porážce zvířete už skerdèną; po porážce dvou zvířat mají dvi skẽrdenas atd. A teprve když je jatečně upravené tělo vykucháno, opracováno a připraveno ke konzumaci, nazývá se skerdienos.

Slovo skerdenà je utvořeno správně a redaktoři je někdy bezdůvodně odmítají uznat a nahrazují slovem skerdiena. Obě tato slova jsou potřebná, označují různé pojmy, a je třeba užívat obou. (KK 25, s. 34).

Určit příspěvek K. Ulvyda k tvorbě a kodifikaci litevské terminologie je poměrně obtížné, protože rozsah jeho činnosti v této oblasti byl velmi široký. Projevovala se nejen ve zvláštních článcích věnovaných terminologickým problémům, ale zejména v redigování normativních slovníků litevského jazyka, neboť K. Ulvydas byl členem redakční rady nejednoho takového slovníku – kromě již zmíněného Lietuvių kalbos rašybos žodyno redigoval vydání Dabartinės lietuvių kalbos žodyno z let 1954, 1972 a 1993 a byl také odpovědným redaktorem III–V a XI–XVI svazků velkého Lietuvių kalbos žodyno. Není pochyb o tom, že se aktivně podílel na kodifikaci terminologie těchto slovníků a že hlas K. Ulvyda rozhodl o osudu nejednoho termínu.

O potřebě více se věnovat šíření jazykové kultury a o činitelích, které ji pozvedají, psal K. Ulvydas v nejednom svém článku. Za nejdůležitější činitel rozvoje spisovného jazyka oprávněně považoval školu: „...jen škola z velké části určuje úroveň jazykové kultury každého mladého člověka, který se vzdělává“ (KK, č. 14, s. 3). Učitelé litevštiny si však často stěžují, že jejich práci maří ostatní učitelé, kteří vyučují v nesprávném jazyce a o jazykovou kulturu se vůbec nestarají (tamtéž, s. 5). Tato slova platí i pro dnešní školu v obnovené nezávislé Litvě.

Kromě školy K. Ulvydas, stejně jako další teoretici spisovného jazyka, často zmiňoval význam tisku, zejména periodického, literatury, filmu, divadla, rozhlasu, televize a rodiny pro rozvoj kultury litevského spisovného jazyka. Zmínil pouze nikoli úlohu počítače, protože v jeho době se počítačizace ještě nerozšířila; dnes však zastíní mnoho dalších činitelů a bohužel často negativně ovlivňuje snahu školy a těch, kdo pečují o kulturu spisovného jazyka, jazyk zlepšovat.

370

KALBOS KULTŪRA | 83

K rozvoji kultury spisovného jazyka přispíval už za sovětské éry rozhlasový pořad Litevského rozhlasu „Mluvme a pišme správně“, v němž K. Ulvydas veřejnosti vysvětloval aktuální otázky fonetiky, morfologie, syntaxe a pravopisu. Pořad byl velmi oblíbený a působivý díky výrazné výslovnosti řečníka, logice a jednoduchosti jeho výkladu.

Na závěr stručného přehledu charakteristických rysů činnosti K. Ulvyda, jednoho z nejvýznamnějších pěstitelů litevského spisovného jazyka druhé poloviny 20. století, bych ještě rád dodal, že v jeho dílech, stejně jako v dílech mnoha dalších litevských vědců sovětské éry, nechyběl dobový ideologický nános: znevažování kultury litevského spisovného jazyka v předválečné nezávislé Litvě a vyzdvihování podmínek jejího rozvoje za sovětské éry. V nejednom případě to však bylo nezbytné, aby bylo vůbec možné veřejně probírat aktuální problémy litevského spisovného jazyka, který byl, jak sám říkal, „obrovským národním bohatstvím“. Tento nános nezastíní mimořádně významný příspěvek Kazise Ulvyda k rozvoji našeho spisovného jazyka.

J. PALIONIS. Iškilusis bendrinės lietuvių kalbos ugdytojas Kazys Ulvydas

371