ILONA KULAK

Jagellonská univerzita v Krakově

ORCID id: https://orcid.org/0000-0002-4229-6087

OBLASTI VÝZKUMU: dialektologie, etnolingvistika, sociolingvistika.

DOI: https://doi.org/10.35321/bkalba.2024.97.04

LIDOVÝ OBRAZ ČLOVĚKA ZACHOVANÝ V NÁŘEČNÍCH NÁZVECH ROSTLIN. PŘEHLED PROBLEMATIKY¹

KLÍČOVÁ SLOVA: dialektologie, etnolingvistika, jazykový obraz světa, obraz člověka, názvy rostlin, nářečí podhalanského regionu.

ABSTRAKT

Cílem článku je představit lidový obraz člověka na základě názvů rostlin, které používají Goralové ze severozápadní části regionu Podhale. Materiál byl shromážděn prostřednictvím neformálních rozhovorů s obyvateli devíti vesnic, vedených v letech 2016 až 2017. První část textu obsahuje podrobný popis použitého metodologického přístupu. Dále jsou představeny výzkumné problémy vyplývající ze specifických vlastností shromážděného materiálu. Druhá část článku pojednává o rysech venkovské společnosti, které se nepřímo zachovaly v lidových názvech rostlin, např. antropocentrismus, aristokratismus, binární pohled na realitu, smyslové vnímání světa, instrumentální racionalita, vztah ke katolicismu a magické víry.

1. ÚVOD

As Ryszard Tokarski (1993: 335) asserts, vocabulary is a reflection of an individual’s intellectual and emotional stance towards the non-linguistic reality, encompassing objects and human activities within the material world. By analysing the lexis, insights can therefore be gained into the cultural community in question and its modes of perceiving and categorising the world. This assumption serves as the foundation for the present

¹ Článek představuje akademické obci, která nekomunikuje v polštině, problematiku, jíž se autorka zabývala ve své knize (Kulak 2022).

76

BENDRINĖ KALBA | 97

článku, který se nachází na pomezí etnolingvistiky² (vzhledem k cíli a metodologii výzkumu) a dialektologie (vzhledem k typu materiálu a způsobu jeho shromažďování).

Cílem tohoto článku je rekonstruovat lidový obraz člověka, nepřímo uchovaný v názvech rostlin shromážděných v několika vesnicích v severozápadním Podhalí. Výraz „lidový obraz člověka“ označuje soubor rysů, způsobů chování a hodnot³ (jako jsou konkrétnost, praktičnost a religiozita), které jsou typické pro prostého člověka, nositele lidové (tradiční) kultury. Tyto charakteristiky utvářely po sobě jdoucí generace a přetrvávají v jazyce. Tento přístup neomezuje analýzu shromážděných názvů na rekonstrukci obrazu venkovských obyvatel (ve správním smyslu), přestože právě oni samozřejmě představují nejvýznamnější nositele výše zmíněného kulturního typu. Je třeba zdůraznit, že většina Poláků žijících ve městech má venkovský původ a i oni jsou účastníky lidové kultury. Navíc rostoucí globalizace společnosti stírá rozdíly mezi jazykem a kulturou městských a venkovských komunit.

Výzkum probíhal v devíti vesnicích obývaných Goraly z oblasti Rabky⁴. Uvedené vesnice náleží ke třem obcím: Raba Wyżna (zahrnuje Bielanku, Rabu Wyżnou, Rokiciny, Sieniawu a Skawu), Rabka-Zdrój (zahrnuje Chabówku, Ponicę a Rdzawku) a Spytkowice (která zahrnuje jedinou vesnici, Spytkowice). Leží v jihozápadní části Malopolska, na severu okresu Nowy Targ. Obyvatelé výše uvedených vesnic hovoří rozmanitou nářeční podobou podhalštiny. V řeči starší i mladší generace lze pozorovat řadu fonologických nesrovnalostí. Ty lze přičíst vlivu spisovné polštiny na nářečí. Rozrůzněnost jazyka, jímž se mluví v

² Cílem etnolingvistického výzkumu je identifikovat a vymezit charakteristické rysy identity daného společenství. K tomu se používá koncept jazykového obrazu světa (Bartmiński, Chlebda 2008: 11–12). Další poznatky o jazykovém obrazu světa lze nalézt například v pracích Adama Głaze (2022) nebo Anny Pajdzińské (2019).

³ Složky obrazu člověka se určují analýzou procesu pojmenovávání. Tento koncept bude podrobněji rozveden v následujícím textu.

⁴ Polský básník a geograf Wincenty Pol (1851: 122) se v polovině 19. století zmínil o takzvaných „Goralech od Rabky“ (polsky „Górale od Rabki“ nebo „Rabczanie“), pojmenovaných podle řeky Rabky. Jde o populaci žijící v dolní části Podhalí (na severovýchodě regionu).

ILONA KULAK. The Folk Image of a Human Preserved in the Dialectal Plant Names. An Overview of the Issues

77

region je určován především generačním faktorem. Starší generace používá nářečí, zatímco mladší generace využívá kód charakteristický pro městské kulturní prostředí.

V období mezi lety 2016 a 2017 bylo při neformálních rozhovorech s celkem více než 100 obyvateli vesnic, kteří si dokázali názvy vybavit a přiřadit je k příslušným objektům, shromážděno 647 názvů rostlin. Tyto názvy označují více než 260 druhů rostlin. Materiál zahrnuje názvy bylin (např. plevelů, léčivých bylin, trav) i dřevin (např. stromů, keřů), planých i pěstovaných. Zvláště důležité je poznamenat, že do výzkumného materiálu byly zařazeny pouze názvy, jejichž motivaci informátoři znali. Úplný soubor nářeční rostlinné lexiky ze severozápadní části Podhalí by nepochybně představoval cenný a významný příspěvek k lingvistice; jeho shromáždění by však vyžadovalo další roky výzkumu. Lze důvodně předpokládat, že by soubor čítal nejméně 2 000 jednotek, jako slovník Haliny Pelcové (2017), který zahrnuje motivované i nemotivované jednotky (samozřejmě z hlediska uživatele nářečí). Takový objem materiálu by podstatně zpomalil dosažení zamýšleného cíle práce, jímž je ukázat, že pojmenování denotátů může být zdrojem poznání charakteristik určitého společenství. Je třeba dodat, že vzhledem ke zvolenému cíli práce nebyli informátoři dotazováni na to, jak daným názvům rozumějí, a nebyly vytvořeny kognitivní definice podle metodiky použité v the Dictionary of Stereotypes and Folk Symbols (SSSL 1996–2022). Článek se zaměřuje na obraz člověka odrážející se v názvech rostlin, nikoli na obrazy samotných rostlin. Komplexní popis obrazů jednotlivých rostlin by vyžadoval samostatný výzkum.

Jazykový materiál se neomezoval pouze na diferenciální slovní zásobu. Zaznamenány byly jak obecné nářeční výrazy, tak lexikum společné mnoha varietám polštiny, které se rovněž používá v řeči obyvatel vesnic a odráží jejich zkušenosti (Pelcowa 2017: 14; Kąś 2011: 13). Spojením těchto dvou skupin rostlinné slovní zásoby se však ukázalo, že výzkumný materiál obsahuje fytonyma různého jazykového původu: výrazy vytvořené v nářečí, výpůjčky, kalky, názvy zděděné z praslovanského období i názvy s indoevropskými kořeny (Waniakowa 2012: 139–187). Jak je známo, proces pojme-

78

BENDRINĖ KALBA | 97

novávání většiny těchto názvů proběhl před staletími, nebo dokonce tisíciletími, někdy v jiné jazykové oblasti, a vycházel z tehdy vnímaných vlastností rostlin. Současní obyvatelé vesnic znovu objevují motivaci fytonym v souladu s převládajícími přesvědčeními a pověrami svého společenství, jakož i se svými obecnými znalostmi a určitými přírodními zákonitostmi (Waniakowa 2012: 115–116).

2. METODOLOGICKÉ OTÁZKY

Etymologie názvů rostlin, které používají obyvatelé určité oblasti, přináší řadu metodologických otázek. Polští etnolingvisté se shodují, že analýza nářečních názvů rostlin může vést k rekonstrukci světového názoru venkovského společenství. Tento názor sdílejí mimo jiné Halina Pelcowa (2002: 140) a Halina Kurek (2004a: 129). Je však všeobecně známo, že značná část nářečních názvů rostlin nevznikla ve venkovském prostředí. Lidové botanické názvy tedy ne vždy odrážejí světový názor určitého společenství. Jadwiga Waniakowa (2006: 493) navrhuje, aby hlavním úkolem lingvisty bylo rozlišovat mezi původními názvy vzniklými v dané venkovské oblasti a názvy převzatými či dochovanými od dob staré polštiny. Uvedená badatelka tvrdí, že polská dialektologická literatura o lidových fytonymech mylně naznačuje, že tyto názvy vznikly v polském nářečí. Autoři zpravidla považují nářeční lexémy označující rostliny za doklad tvořivého jazykového projevu obyvatel vesnic. Tento výklad však skutečnosti plně neodpovídá (Waniakowa 2006: 503).

Rozlišení autentických nářečních názvů rostlin od jiných jednotek (např. výpůjček nebo kalků), jak je navrhuje Jadwiga Waniakowa, by vyžadovalo rozsáhlý a pečlivý etymologický výzkum, jehož výsledky by přesahovaly rámec jediné vědecké studie. I kdyby bylo možné oddělit slovní zásobu vzniklou v polských nářečích od úplného botanického lexika používaného v promluvách obyvatel určité oblasti, například tuctu vesnic nebo některého regionu, výsledný lexikální korpus by pravděpodobně nebyl dostatečný k odhalení pravidelností umožňujících rekonstruovat pojmenovávající subjekt – venkovské společenství. Rozsáhlejší soubor autentických nářečních názvů z celého polského jazykového území, případně z jednoho z

ILONA KULAK. The Folk Image of a Human Preserved in the Dialectal Plant Names. An Overview of the Issues

79

makroregionů by potenciálně mohl posloužit jako základ pro rekonstrukci obrazu světa nebo společenství. Jak již však bylo uvedeno, tento úkol se jeví jako mimořádně obtížně proveditelný. Navíc není jisté, zda by získaný jazykový materiál byl dostatečně rozmanitý, aby umožnil rekonstrukci úplného a nezkresleného obrazu obyvatel vesnic.

Badatel, který chce představit obraz venkovského společenství na základě lidových fytonym, je do určité míry povinen zohlednit celé spektrum rostlinné slovní zásoby užívané obyvateli zvolené oblasti. V tomto případě je užitečné uplatnit etnolingvistickou metodologii, která umožňuje analyzovat shromážděný materiál ze synchronního hlediska, aniž by bylo nutné zabývat se vývojem daných názvů. Zaznamenaná slovní zásoba bude chápána jako jednotný celek, který se podrobuje analýze s cílem dospět k závěrům o konceptualizaci světa daného jazykového a kulturního společenství. Při této analýze se přihlíží k lidové etymologii každého názvu, nikoli k etymologii vědecké. Rekonstrukce obrazu člověka na základě fytonym shromážděných ve vybrané oblasti je možná za předpokladu univerzálnosti lidové kultury a stejné mentality celého venkovského společenství (SSSL 1996, vol 1, no. 1: 19). Dále je třeba zdůraznit, že názvy rostlin, které se přestávají používat, poskytují cenné informace o dřívějším stavu polských nářečí (Wierzbicka 2002: 52).

Analýza lidové botanické lexiky nevylučuje, že se v rekonstruovaném obrazu objeví prvky charakteristické pro polské, slovanské, nebo dokonce evropské společenství. Je zřejmé, že příslušníci venkovských mikros společenství jsou součástí širší veřejnosti. Zkoumaná slovní zásoba naznačuje „různé způsoby nazírání, které jsou vlastní odlišným kulturám a různým historickým obdobím“⁵ (Bartmiński 1989: 49). Bylo by však chybné ztotožňovat obraz obyvatel vesnic s obrazem obecného společenství našeho kulturního okruhu. K rekonstrukci tohoto druhého obrazu by byla nutná srovnávací analýza. Pouze „studium jazykových obrazů světa různých komunikačních společenství nám umožňuje dospět ke shodám a rozdílům v konceptualizaci světa“ (Niebrzegowska-Bartmińska 2013: 270). Tyto shody představují způsob, jakým je vnímána a hodnocena realita jednoho makrospolečenství.

⁵ Vlastní překlad (zde i na následujících místech).

80

BENDRINĖ KALBA | 97

Odpověď na otázku, jaká konceptualizace reality se uchovává v názvech rostlin, závisí na zvoleném výzkumném pojetí. Etymologové se budou spíše snažit rekonstruovat obraz člověka obecně. Použití etnolingvistických nástrojů k analýze fytonym shromážděných ve vybrané oblasti by naopak mělo usnadnit rekonstrukci obrazu daného kulturního společenství. Například výrazy, které fungovaly v jazyce goralských obyvatel Rabky, by tak mohly posloužit k vykreslení obrazu vesničanů. S ohledem na výše uvedené úvahy však lze konstatovat, že fytonyma uchovávají lidový obraz člověka. Pojem folk se sice pojí s tradiční venkovskou kulturou, jeho konotace však tento kontext přesahují. Toto slovo zahrnuje staré i nové, tedy to, co vytvořily minulé i současné generace (na rozdíl od přídavného jména rural, které má užší význam). Přijetí takového předpokladu vyplývá ze specifické povahy fytonym, z nichž většina nevznikla na půdě polských nářečí a především nevzniká ani dnes. Významnou část rostlinné slovní zásoby, kterou užívají současní vesničané, tvoří předslovanské lexikální prvky, vzniklé před staletími a podléhající změnám.

3. ČLENĚNÍ SHROMÁŽDĚNÝCH NÁZVŮ ROSTLIN JAKO ZÁKLAD ANALÝZY

Při výzkumu rekonstrukce lidového obrazu člověka na základě názvů rostlin souvisí důležitá otázka také se způsobem seskupování lexikálních jednotek. Toto seskupování se samozřejmě provádí s cílem odhalit pravidelnosti na úrovni sémanticko-kulturní motivace. Za akty jazykové nominace totiž stojí procesy uspořádávání či „krocení“ světa daným společenstvím, jak píše Ryszard Tokarski (2012: 249).

Jako způsob členění většiny lexika (tj. názvů motivovaných vlastnostmi objektů a jejich užitečností) byly přijaty zkušenostní kategorie (polsky kategorie doświadczieniowe). Małgorzata Brzozowska je definuje jako „kategorie, které se objevují v pojmovém systému dané kultury a jsou určovány zkušenostmi jejích nositelů“ (Brzozowska 2000: 144–145). Lze je použít k analýze onomaziologických (asociativních) derivátů, které vznikají „na základě rysů zakoušených a považovaných za relevantní v kognitivním aktu“ (Brzozowska 2000: 144). Na rozdíl od sémantických derivátů onomaziologické deriváty

ILONA KULAK. The Folk Image of a Human Preserved in the Dialectal Plant Names. An Overview of the Issues

81

představují pojmenovací mechanismus založený na využití rysů, které nemusejí být nápadné, ale v okamžiku pojmenování jsou percepčně dominantní. Význam základu tedy není obsažen v lexikálním významu derivátu, nýbrž vstupuje do společensky ustáleného asociačního vztahu, který mluvčí pociťují, a označuje tak rys, jejž mluvčí spojují s významem derivátu (Brzozowska 2000: 143).

Tyto formace se obecně považují za sémanticky nepravidelné a nekategorizované, analýza názvů hub, motýlů a měsíců, kterou provedla Małgorzata Brzozowska, však toto tvrzení zpochybnila. I v těchto případech lze odvozené typy poměrně snadno rozlišit (srov. Brzozowska 2000: 143, 149). Materiál zahrnuje také názvy, jejichž onomaziologický základ vychází z lidových magických představ, náboženských přesvědčení a kulturních asociací, které jsou podloženy skutečnými vlastnostmi rostlin. Taková fytonyma byla zařazena do kulturních kategorií⁶.

Shromážděné názvy rostlin byly zařazeny do několika desítek zkušenostních a kulturních kategorií⁷, jako jsou tvar, barva, chuť, léčivé vlastnosti nebo magie. U některých z nich byly vyčleněny podkategorie, aby bylo možné zavést další vnitřní rozlišení (např. barva květů, barva plodů a semen, barva listů). To bylo dáno specifičností a počtem shromážděných jednotek.

Kategorie byly rozděleny do čtyř nadřazených skupin, a to: (1) rysy určující referent, (2) doba a místo výskytu rostlin, (3) užitečnost a neužitečnost rostlin a (4) kulturní odkazy a asociace⁸. Jak je vidět, první tři skupiny zahrnovaly zkušenostní kategorie a poslední skupina kulturní kategorie. Při přiřazování kategorií k těmto čtyřem skupinám byla rozhodujícím faktorem motivace názvů. Například kategorie jako barva, tvar nebo vlastnosti vnímané hmatem patří do první skupiny (rysy určující referent), protože zahrnují názvy, které uživatel jazyka vytvořil z omezeného, úzkého hlediska a zaměřil se pouze na vlastnosti pojmenovávaného objektu (srov. fytonyma motivovaná vzhledem, chutí, vůní). Druhá skupina (doba a místo výskytu rostlin) byla vytvořena pro názvy rostlin vztahující se k době kvetení, setí, šíření vůně a místu

⁶ Pojem cultural categories je analogický pojmu experiential categories.

⁷ Podobné rozlišení se objevuje v článku Stanisławy Niebrzegowské-Bartmińské (2010). Badatelka psala o zkušenostní a kulturní motivaci názvů rostlin.

⁸ Navržená typologie odpovídá členěním, která používají i další badatelé (např. Pelcowa 2002).

82 BENDRINĖ KALBA | 97

výskytu nebo původu. V době jejich vzniku nahlížel pojmenovatel na věc široce a zahrnoval do ní jak označovaný objekt, tak okolní svět. Třetí skupinu tvořila jména označující užitečnost určitého druhu (např. jeho léčivé vlastnosti) a neužitečnost (např. jedovaté, omamné a dráždivé vlastnosti). Tento soubor tedy sdružuje fytonyma, jejichž struktura uchovává pozitivní či negativní dopad na lidský život a jeho prostředí. Poslední skupinu tvoří názvy odkazující k magii, náboženství a víře, jakož i jednotky vzniklé asociací.

Rozdělení fytonymů poskytlo rámec pro analýzu, která postupovala od názvů motivovaných vzhledem a vlastnostmi přes místo a dobu výskytu a způsob využití rostlin až k fytonymům souvisejícím s kulturou tradičního společenství⁹. Lze tedy říci, že analýza postupovala od „mikroskopického pohledu“ (polsky mikrospojrzenie), tedy od povrchního, konkrétního, objektivního a nejsnáze vnímatelného k nehmotným hodnotám a vztahu, který se utváří mezi označovaným objektem a člověkem. Vyčleněné soubory navíc ilustrují tři odlišná hlediska: percepční (skupiny: znaky identifikující označovaný objekt, doba a místo výskytu rostliny), funkční (skupina: užitečnost a neužitečnost rostlin) a kulturní (skupina: kulturní odkazy a asociace).

Stejně jako u sémantických polí se nebylo možné vyhnout problému neostrých hranic mezi různými zkušenostními a kulturními kategoriemi. Největší obtíže přinášely vícesložkové názvy, jejichž struktura uchovává více než jednu informaci. Uvažujme například název borówka czarna¹⁰ [černá borůvka]¹¹ ‘Vaccinium myrtillus’¹². Název poskytuje informaci o černé barvě plodů (czarny¹³) a o výskytu rostliny v lese (bór → borówka). Název koniczyna biała [bílý jetel] ‘Trifolium repens’ naopak odkazuje na bílé květy (biała) a praktické využití zvířaty – především koňmi (koń → koniczyna). Bylo nezbytné taková fytonyma zařadit

⁹ Podrobná analýza je představena v jiné autorčině práci. Bibliografické údaje budou doplněny po obdržení recenze článku.

¹⁰ Původní názvy rostlin byly zapsány podle pravidel standardního polského pravopisu, bez zohlednění nářečních rysů, aby se usnadnilo porozumění článku.

¹¹ Doslovný anglický překlad původního názvu je uveden v hranatých závorkách. Pokud je název obtížné přeložit, uvádí se stručné lidově-etymologické vysvětlení. Autorka představuje podrobné motivace v jiné studii (Kulak 2022).

¹² Latinský název rostlinného druhu je uveden v jednoduchých uvozovkách.

¹³ Etymologie názvu je uvedena v závorkách.

ILONA KULAK. The Folk Image of a Human Preserved in the Dialectal Plant Names. An Overview of the Issues

83

názvy v různých kategoriích. Název byl také přiřazen k odlišným kategoriím, pokud se jeho motivace lišily, jak tvrdili informátoři. Například název krakowiak [něco jako obyvatel Krakova] „Pelargonium zonale“ byl zdůvodněn barvou květů, podobnou barvě krakovského lidového kroje, ale také jeho původem v krakovské oblasti.

4. PRVKY LIDOVÉHO OBRAZU ČLOVĚKA

Analýza shromážděných fytonymů, jejímž cílem bylo odhalit pravidelnosti v pojmenovávání rostlin, umožnila vyčlenit desítku rysů, způsobů chování či hodnot, které společně utvářejí lidový obraz člověka. Za nejvýraznější prvky, tj. nejpevněji zakotvené v botanické slovní zásobě, se považují: antropocentrismus, antropomorfismus, aristokratismus, černobílé hodnocení skutečnosti, smyslové vnímání světa, instrumentální typ racionality, konkrétnost, praktičnost, vztah ke katolickému náboženství a víra v magii.

Antropocentrická perspektiva se ve fytonymech projevuje především prostřednictvím odkazů na člověka nebo lidské tělo, např. panienka [dívka] „Phlox paniculata“, sierotka [sirotek] „Bellis perennis“, modre oczka [intenzivně modrá očka] „Myosotis palustris or Myosotis sylvatica“, język teściowej [tchýnin jazyk] „Sansevieria trifasciata“. Pohled zaměřený na člověka dokládají také názvy odkazující k nemocem či neduhům, stejně jako názvy odrážející základní lidské existenční potřeby (např. potravu) i potřeby vyššího řádu, jako je touha po pohodě, zdraví, lásce a pocitu bezpečí. Srov. anginka [malá angína] „Pelargonium graveolens“, bieguniec [< biegunka, anglicky diarrhea] „Ailanthus altissima“, olejnik [< olej, anglicky oil] „Ricinus communis“, kiełbaśnik [< kiełbasa, anglicky sausage] „Origanum majorana“, miłosne ziele [bylina lásky] „Levisticum officinale“, drzewko szczęścia [stromek štěstí] „Crassula ovata“, grzmotnik [< grzmot, anglicky thunder] „Alchemilla pastoralis“). Antropocentrismus dále dokládají fytonyma označující škodlivost či nevhodnost rostlin, např. parzenica [něco, co pálí] „Urtica dioica“, trujaki [něco, co otravuje] „Digitalis purpurea or Digitalis grandiflora“.

Specifickou podobou antropocentrismu je antropomorfismus, který lze definovat jako „tendenci popisovat přírodu a vysvětlovat fyzikální jevy prostřednictvím vzorce lidských vlastností a lidského jednání“ (Piątek 1988: 12). Analýza ukázala, že tento konkrétní světonázor-

84

BENDRINĖ KALBA | 97

se projevuje dvěma hlavními způsoby: zaprvé zobrazováním božských bytostí v lidské podobě a zadruhé připisováním lidských vlastností rostlinám. Tato motivace je patrná například v etiologických pověstech, které se snaží vysvětlit původ fytonym, srov. Boże drzewko [Boží stromeček] „Artemisia abrotanum“ (Bůh jako hospodář zasadil svůj strom), drzewo Pana Jezusa [strom Pána Ježíše] „Betula pendula“ (strom ukazuje třem králům cestu k Ježíši) nebo wierzba płacząca [smuteční vrba] „Salix sepulcralis“ (vrba oplakává osud Svaté rodiny). Emocionální a afektivní stavy lidí slouží také jako východisko při pojmenovávání objektů, například płaczące dzbanki [plačící džbánečky] „Geum rivale“ (rostlina charakterizovaná ohnutými stonky, které jsou příznakem jejího smutku) nebo gniewosz [někdo, kdo se zlobí] a uraźnik [někdo, kdo chová zášť] „Impatiens nolitangere“ (odmítavé „pocity“ rostliny, když se jí člověk dotkne, mohou vyvolávat metaforické pocity hněvu či zášti).

Aristokratismus, tedy postoj lidské nadřazenosti vůči zvířatům, který je v souladu s antropocentrismem (Kempf 1985: 126), se projevuje především ve fytonymech se zvířecí složkou. Výrazy jako wilcza borówka [vlčí bobule] „možná Daphne mezereum“ nebo wilcze ziele [vlčí bylina] „snad Echium vulgare“ obvykle označují jedovaté rostliny. Varovná funkce těchto výrazů vyplývá ze spojení s nebezpečným zvířetem. Fytonyma jako například kobylak [něco určeného pro klisnu, polsky kobyła] „Rumex hydrolapathum“, świniocha [něco určeného pro prase, polsky świnia] „Aegopodium podagraria“ nebo gęsie ziele [husí bylina] „Potentilla anserina“ označují druhy vhodné výhradně ke konzumaci zvířaty. Naproti tomu fytonyma psia trawa [psí tráva] „Nardus stricta“, psie mleko [psí mléko] „Euphorbia cyparissias or Euphorbia esula“, psiara, psiarka, psica [hanlivě, < pies, anglicky dog] „Nardus stricta“ a podobně zachovávají rostlině připisovanou úplnou bezcennost, která vyplývá ze spojení s negativním stereotypem psa.

Dichotomické (neboli černobílé) hodnocení skutečnosti se odráží mimo jiné v posuzování rostlin z praktického a životního hlediska venkovské komunity. Lze je tedy rozdělit na užitečné či neužitečné, jedlé či nejedlé, pravé či nepravé, pěstované či plané, neškodné či škodlivé a podobně. Například dzwonek [zvoneček] „např. Hypericum perforatum, Hosta tradiflora“ oproti prawdziwy dzwonek [pravý zvoneček] „např. Campanula rapunculoides, Campanula rotundifolia“, tedy takový, který se nejvíce podobá zvonku: „kovovému předmětu, který vydává zvonivý zvuk“.

ILONA KULAK. The Folk Image of a Human Preserved in the Dialectal Plant Names. An Overview of the Issues

85

Lidové botanické názvy také potvrzují, že tradiční společenství vnímá skutečnost v souladu se smyslovými dojmy. Primárním zdrojem lidského poznání je zrakové vnímání. Uživatelé jazyka proto obvykle zaměřují pozornost na barvu a tvar (nebo celkový vzhled) květů a plodů, srov. modry kwiatek [intenzivně modrý, malý květ] ‘Centaurea cyanus’, czernica [< czarny, anglicky black] ‘různé druhy Rubus’, dzwoneczek [malý zvonek] ‘např. Campanula rapunculoides, Campanula rotundifolia’, pantofelnik [< pantofel, anglicky slipper] ‘Cypripedium calceolus’, świńskie uszy [prasečí uši] ‘pravděpodobně druhy Anthurium’, koniki [koníci] ‘Aconitum firmum’. Ostatní smysly, totiž hmat, chuť, čich a sluch, se při procesu pojmenovávání uplatňují podstatně méně často, srov. suchar [suchar] ‘Helichrysum bracteatum’, kwaśne ziele [kyselá bylina] ‘Rumex acetosa’, smrodki [< smród, anglicky stench] ‘různé druhy Tagetes’, skrzyp [< skrzypieć, anglicky to squeak] ‘Equisetum arvense’. V některých případech subjekt při tvorbě fytonym současně využívá několik smyslů, srov. sadełko [< sadło, anglicky fat] ‘Sedum maximum’ (zrak, hmat), waciki [vatové tyčinky] ‘Eriophorum angustifolium’ (zrak, hmat), sucze mleko [psí mléko] ‘Euphorbia esula; Euphorbia cyparissias’ (zrak, hmat, chuť, čich).

Nepřímým ukazatelem instrumentální racionality jsou odkazy na postupy obnovující zdraví v názvech rostlin, srov. wrzodowiec [< wrzód, anglicky ulcer] ‘snad Arnica montana’, płucnik [< płuco, anglicky lung] ‘pravděpodobně Hepatica nobilis’, zrost [< zrastać, anglicky to bond] ‘Symphytum officinale’, urocznik [< urok, anglicky charm] ‘Lysimachia vulgaris’. Tento typ racionality se projevuje také ve formování prostoru podle vlastního místního prostředí, jak ukazují etiologické legendy, srov. wierzba płacząca [smuteční vrba] ‘Salix sepulcralis’ (vrba ukryla Svatou rodinu prchající před Herodovým vojskem), drzewo Pana Jezusa [strom Pána Ježíše] ‘Betula pendula’ (strom ukazuje mudrcům cestu k Ježíšovi). Přizpůsobení biblických dějin známému prostředí je zpřístupňuje prostým lidem, usnadňuje jejich zapojení do okolní skutečnosti a prohlubuje jejich porozumění světu (Kurek 2003: 46). Instrumentální racionalita je navíc spojena s konkrétní vizí skutečnosti. Tento způsob konceptualizace nutil subjekt při aktu pojmenování zaměřit pozornost na příslušný detail referentu, který byl zachycen v názvu. Fytonyma proto označují vůni, chuť, barvu nebo tvar konkrétní rostliny

86

BENDRINĖ KALBA | 97

srov. śmierdziele [smraďoši] ‘různé druhy Tagetes’, groszek pachnący [vonný hrášek] ‘Lathyrus odoratus’, gorczyca [< gorycz, anglicky bitterness] ‘Sinapis alba’, kwaśnica [< gorycz, anglicky sour] ‘Vaccinium vitis-idaea’, bieluń [< biały, anglicky white] ‘Datura stramonium’, modrak [< modry, anglicky intensive blue] ‘Centaurea cyanus’, złotnik [< złoty, anglicky gold] ‘Solidago virgaurea’, grubosz [< gruby, anglicky thick] ‘Crassula ovata’, serduszka [srdíčka] ‘Dicentra spectabilis’. Pojmenované objekty jsou také vnímány v přesně vymezeném prostoru a čase (Kurek 2004b: 153), srov. leszczak [< las, anglicky forest] ‘Corylus avellana’, przylaszczka [< przy lesie, anglicky beside the forest] ‘Hepatica nobilis’, grudnik [< grudzień, anglicky December] ‘Schlumbergera truncata’, jesienniak [< jesień, anglicky autumn] ‘různé druhy Aster’, marcówka [< marzec, anglicky March] ‘Galanthus nivalis’. Kognitivní dispozice zaměřená na konkrétní vidění světa se odráží také v názvech rostlin souvisejících s léčením, magickými praktikami nebo používáním, srov. anginka [< angina, anglicky angina] ‘Pelargonium graveolens’, glistnik [< glista, anglicky množné číslo worm] ‘Chelidonium majus’, grzmotnik [grzmot, anglicky thunder] ‘Alchemilla pastoralis’, lubczyk [< lubić, anglicky to like] ‘Levisticum officinale’, urocznik [< urok, anglicky charm] ‘Lysimachia vulgaris’, kobylak [< kobyła, anglicky mare] ‘Rumex hydrolapathum’, świniocha [< świnia, anglicky pig] ‘Aegopodium podagraria’.

Shromážděný výzkumný materiál navíc ukazuje, že venkovské obyvatelstvo se vyznačuje praktickým a utilitárním pohledem na svět. Dokládá to řada fytonym, které informují o různých způsobech možného využití rostlin v každodenním životě, srov. herbatnik [< herbata, anglicky tea] ‘Hypericum perforatum’, kiełbaśnik [< kiełbasa, anglicky sausage] ‘Origanum majorana’, olejnik [< olej, anglicky oil] ‘Ricinus communis’. Prakticko-utilitární přístup venkovské komunity se odráží v názvech spojených s léčbou nebo ve varovných názvech označujících jedovaté rostliny, srov. krwiściąg [< krew, ściągać, anglicky blood, to draw] ‘Sanguisorba officinalis’, żywokost [< živý, kost, anglicky alive, bond] ‘Symphytum officinale’, mordownik [< mordować, anglicky to murder] ‘Aconitum firmum’, trujak [< truć, anglicky to poison] ‘pravděpodobně keř s červenými, jednotlivými plody’.

Víra v magii bezpochyby představuje zvlášť výrazný rys lidového obrazu člověka a prostupuje všemi aspekty života v tradičních komunitách. V nářečních fytonymech se však odráží jen několik vybraných prvků tohoto jevu, například víra v

ILONA KULAK. The Folk Image of a Human Preserved in the Dialectal Plant Names. An Overview of the Issues

87

magické síly rostlin. Věřilo se, že rostliny mají schopnost navracet zdraví, poskytovat ochranu před nebezpečnými přírodními jevy a přinášet lásku a štěstí, srov. dziewięćsił [< dziewięć, siła, English nine, strength] ‘Carlina acaulis’, przywrotnik [< przywracać, English to restore] ‘Alchemilla pastoralis’, piorunica [< piorun, English lightning] ‘Alchemilla pastoralis’, miłosne ziele [bylina lásky] ‘Levist icum officinale’, drzewko szczęścia [stromek štěstí] ‘Crassula ovata’. Shromážděný materiál kromě toho potvrzuje víru v uhranutí a existenci tajemných ničivých sil, srov. urocznik [< urok, English charm] ‘Lysimachia vulgaris’, nietota [< to nie ta, English this (is) not the one] ‘Lycopodium clavatum’, diabelski kwiatek [ďáblův květ] ‘Agrostemma githago’.

Na druhé straně shromážděné názvy rostlin uchovávají vztah ke katolicismu. Křesťanská víra se projevuje například sakralizací některých botanických druhů, srov. Boże drzewko [Boží stromeček] ‘Artemisia abrotanum’, drzewo Pana Jezusa [strom Pána Ježíše] ‘Betula pendula’. Lidovou zbožnost lze spatřovat také v názvech rostlin odvozených od jména božské či světecké postavy, a to na základě různých asociací mezi vzhledem označované rostliny a atributy dané postavy, srov. kluczyki Świętego Piotra [klíčky svatého Petra] ‘Primula officinalis, Primula elatior’, Boże liczko [Boží tvářička] ‘Tussilago farfara’, sukienka Matki Boskiej [šaty Panny Marie] ‘Gentiana pneumonanthe’, pantofelki Matki Bożej [střevíčky Panny Marie] ‘Aconitum firmum’. Uvedené fytonymy také nepřímo odrážejí běžné formy zbožnosti, například uctívání svatých a jejich obrazů, srov. lilia Świętego Józefa [lilie svatého Josefa] ‘Lilium candidum’, lilia Świętego Antoniego [lilie svatého Antonína] ‘Lilium candidum’.

Rostlinná slovní zásoba navíc naznačuje prostotu vesničanů, spojenou s přímočarostí, bujarým smyslem pro humor a bystrostí, jakož i jejich sklonem užívat stereotypy. Prostota se projevuje například spontánním a nekomplikovaným způsobem tvoření názvů. Pojmenovatel se při nominaci nesnaží používat důmyslné metafory; naopak tvoří fytonyma prostřednictvím nejjednodušších intuitivních asociací, srov. cegłarka [< cegła, English brick] ‘Pelargonium zonale’, mordownik [< mordować, English to murder] ‘Aconitum firmum’, pantofelek [< pantofel, English slipper] ‘Cypripedium calceolus’. Přímočarost vesničanů dokládají jednotky s výraznou motivační

88

BENDRINĖ KALBA | 97

hodnotou; odrážejí tedy rys rostliny nebo její stanoviště přímo a jednoznačně, srov. suchar [suchar] ‘Helichrysum bracteatum’, żółciec [< żółty, English yellow] ‘Rudbeckia laciniata’, grudniaczek [< grudzień, English December] ‘Schlumbergera truncata’, borówka [< bór, English forest] ‘Vaccinium myrtillus’. Za příklady přímočarosti lze považovat také lexémy s vysokou expresivitou, například ty, které označují intimní části těla nebo trapné neduhy, srov. stulidupa [< stulić, dupa, English to shut down, ass] ‘Capsella bursa-pastoris’, korcipka [< cipka, English cunt] ‘Prunus padus’, księże jajka [kněžská vejce] ‘Polygonatum multiflorum’, bieguniec [< biegunka, English diarrhea] ‘Ailanthus altissima’, bździoch [< bździć, English to fart] ‘Polygonum hydropiper’. Uvedené názvy vyjadřují bujarý smysl pro humor, který zpochybňuje tabu uvalené na intimní sféru života.

Bystré pozorování reality venkovskou komunitou dále dokládá vznik fytonym spojovaných s vnímáním složitých biologických jevů. Patří k nim otáčení květů ke slunci, např. słonecznik [< słońce, English sun] ‘Helianthus annuus’, svinování okvětních lístků za soumraku, např. tulipan [tulipán] ‘Narcissus jonquilla’, zawilec [< zawijać, English to wrap] ‘Anemone nemorosa’, šíření semen větrem, např. wiatrowe ziele [větrná bylina] ‘Spergula arvensis’, a periodicitu vývoje, např. siedmiolatka [sedmiletá] ‘Allium fistulosum’.

Nářeční názvy rostlin často evokují pozitivní i negativní obrazy lidí, které se ustálily ve vědomí prostého člověka. Tyto názvy tak dokládají sklon vesničanů stereotypizovat a zjednodušovat realitu, srov. panienka [panna] ‘Phlox paniculata’, sierotka [siroteček] ‘Bellis perennis’, wdówka [vdova] ‘maybe Scabiosa lucida or Scabiosa canescens’, dziad [žebrák] ‘Arctium lappa’, pijanica [< pijany, English drunk] ‘Vaccinium uliginosum’, żydowska wiśnia [židovská třešeň] ‘Physalis alkekengi’. Užívání lidové lexiky se zvířecí složkou rovněž dokládá vliv schematických představ o zvířatech na společenské vědomí, srov. wilcze ziele [vlčí bylina] ‘perhaps Echium vulgare’, gadzi mlecz [< gadzi, mleko, English reptilian, milk] ‘Chelidonium majus’, psiarka [pejorativně, < pies, English dog] ‘Nardus stricta’.

V menší míře se ve fytonymech projevují tyto charakteristiky: lidová etiologie, nevnímání časového odstupu, sociomorfismus a zázračné vnímání. Projevem lidové etiologie, tedy

ILONA KULAK. The Folk Image of a Human Preserved in the Dialectal Plant Names. An Overview of the Issues

89

V nejjednodušší podobě jde o vysvětlování původu názvu nebo historie něčeho prostřednictvím mýtů a legend (Serafin 2002: 120); takovými názvy jsou Boże drzewko [Boží stromeček] ‘Artemisia abrotanum’ nebo rdest plamisty [skvrnitý rdesno] ‘Polygonum persicaria’. Rostlinu nazývanou Boże drzewko údajně zasadil sám Bůh, zatímco název rdest plamisty se podle místních obyvatel zakládá na tom, že skvrny na listech vznikly dotykem Panny Marie. Legendy uváděné respondenty svědčí o tom, že si neuvědomují časový odstup mezi událostmi a postavami, které kladou vedle sebe (Zowczak 2013: 23). Tento jev lze pozorovat u lidových etymologií některých názvů, jako jsou wierzba płacząca [smuteční vrba] ‘Salix sepulcralis’ nebo drzewo Pana Jezusa [strom Pána Ježíše] ‘Betula pendula’. Biblické události, na něž se odkazuje, jsou zasazeny do prostředí typického pro polský venkov. To naznačuje, že život Ježíše a Marie byl přenesen do blíže neurčené současnosti.

Sociomorfismus, tj. sklon představovat si hierarchii panující v Království nebeském podle vzoru uspořádání známého z poddanské vesnice (Zowczak 2013: 52), se objevuje v legendě vysvětlující původ názvu Boże drzewko [Boží stromeček] ‘Artemisia abrotanum’. Ve vyprávění o původu názvu je stvořitel vykreslen jako dobrotivý hospodář. Zázračná vnímavost spjatá s religiozitou – tedy touha zakoušet zázraky (Hemka, Olędzki 1990: 9) – se projevila v motivacích takových názvů, jako je drzewo Pana Jezusa [strom Pána Ježíše] ‘Betula pendula’ (bříza ukázala Třem králům cestu k novorozenému Ježíšovi) nebo rdest plamisty [skvrnité rdesno] ‘Polygonum persicaria’ (skvrny, které se objevily na listu, vznikly dotykem Panny Marie).

Názvy rostlin jsou navíc výrazem úzkého sepětí člověka s přírodou. Tento vztah se odráží v názvech rostlin odvozených od místa, kde se vyskytují, nebo od roční doby, kdy kvetou, srov. bagno [< bagno, anglicky swamp] ‘Caltha palustris’, przylaszczka [< przy lesie, anglicky beside the forest] ‘Hepatica nobilis’, majowniczka [< maj, anglicky May] ‘Maianthemum bifolium’, zimowit [< zima, witać, anglicky winter, to greet] ‘Colchicum autumnal’.

Dialektální botanická lexika rovněž naznačuje, byť poněkud útržkovitě, řadu základních principů lidového světonázoru, včetně etnocentrismu, prvenství rodiny a významu

90

BENDRINĖ KALBA | 97

práce, jakož i vnímání reality utvářené minulostí. Pocit odlišnosti, který subjekt zakouší a který se zakládá na opozici „vlastní“ a „cizí“, je zvlášť zřetelný v názvech rostlin motivovaných jejich původem, srov. amerykanka [americká] ‘Solanum tuberosum’, węgierka [maďarská] ‘Prunus domestica’, szwabka [švábská] ‘Solanum tuberosum’. O sociálních vazbách či jejich absenci vypovídají výrazy jako język teściowej [tchynin jazyk] ‘Sansevieria trifasciata’, wdówka [vdova] ‘možná Scabiosa lucida nebo Scabiosa canescens’, sierotka [sirotčí dívka] ‘Bellis perennis’. Práce je zastoupena lexikálními jednotkami, které evokují zvířata nebo předměty spojované se zemědělským prostředím, srov. gęsiówka [< gęś, anglicky goose] ‘Echinochloa crusgalli’, wołe oczy [volské oči] ‘Aster alpinus’, kosy [kosy] ‘Iris sibirica’, widłak [< widły, anglicky pitchforks] ‘Lycopodium annotinum; Lycopodium clavatum’, miotła [koště] ‘Apera spica-venti’. Z etymologie názvů rostlin odkazujících na někdejší stravu, nemoci, peněžní systém a bylinnou léčbu lze vyčíst mnoho informací o minulé době, srov. trędownik [< trąd, anglicky leprosy] ‘Scrophularia nodosa’, talary [tolar] ‘Lunaria annua’.

5. ZÁVĚR

Je zřejmé, že vyjmenované prvky obrazu člověka zahrnují jak charakteristiky typické pro polské venkovské komunity, tak univerzální rysy, které lze připsat všem komunitám slovanského, ba i evropského kulturního okruhu. Rysy odvozené z analýzy nelze jednoznačně rozdělit do dvou odlišných kategorií, totiž venkovských a nevenkovských. Je tomu tak proto, že jazykový materiál zahrnuje, jak již bylo uvedeno, dialektální slovní zásobu i lexiku společnou různým varietám polštiny. Studium motivací fytonym proto umožňuje porozumět nejen samotné venkovské komunitě, ale také lidské povaze obecně. Rekonstruovaný obraz člověka však nelze ztotožnit s jeho národním ani nadnárodním obrazem. Důvodem je, že dialektální výklady tvoří základ hledání pravidelností, které nám umožňují odhalit obraz zaznamenaný v názvech rostlin. Článek proto používá termín lidový obraz, který, jak je třeba poznamenat, odkazuje k lublinskému etnolingvistickému výzkumu stereotypů.

ILONA KULAK. The Folk Image of a Human Preserved in the Dialectal Plant Names. An Overview of the Issues

91

REFERENCES

Bartmiński Jerzy 1989: Językowe sposoby porządkowania świata. Uwagi na marginesie biłgorajskich relacji o kosmosie. – Etnolingwistyka. Problemy Języka i Kultury 2, 49–58.

Bartmiński Jerzy, Chlebda Wojciech 2008: Jak badać językowo-kulturowy obraz świata Słowian i ich sąsiadów? – Etnolingwistyka. Problemy Języka i Kultury 20, 11–27.

Brzozowska Małgorzata 2000: Derywaty onomazjologiczne (asocjacyjne) w językowym obrazie świata. – Język a Kultura 13: Językowy obraz świata i kultura, eds. A. Dąbrowska, J. Anusiewicz, Wrocław: Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, 143–152.

Głaz Adam 2022: Routledge Studies in Linguistics: Linguistic Worldview(s): Approaches and Applications, New York: Routledge.

Kąś Józef 2011: Słownik gwary orawskiej 1, Kraków: Wydawnictwo Academica.

Kempf Zdzisław 1985: Wyrazy „gorsze” dotyczące zwierząt. – Język Polski 65(2–3), 125–144.

Kulak Ilona 2022: Ludowy obraz człowieka utrwalony w nazwach roślin. na przykładzie leksyki górali rab czańskich, Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego.

Kurek Halina 2003: Przemiany leksyki gwarowej na Podkarpaciu, Kraków: Towarzystwo Autorów i Wydawców Prac Naukowych Universitas.

Kurek Halina 2004a: Językowo-kulturowy obraz wsi podkarpackiej wpisany w nazwy roślin. – Studia Linguistica: Danutae Wesołowska oblata, eds. H. Kurek, J. Labocha, Kraków: Towarzystwo Autorów i Wydawców Prac Naukowych Universitas, 129–156.

Kurek Halina 2004b: Językowy obraz świata wiejskiego obszaru językowo-kulturowego. – W kręgu wiernej mowy, eds. M. Wojtak, M. Rzeszutko, Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej, 147–162.

Niebrzegowska-Bartmińska Stanisława 2010: Sakronimy w polskim ludowym obrazie ziół. – W świecie nazw: Księga jubileuszowa dedykowana Profesorowi Czesławowi Kosylowi, ed. H. Pelcowa, Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej, 277–289.

Niebrzegowska-Bartmińska Stanisława 2013: Projekt badawczy (ETNO)EUROJOS a program etnolingwistyki kognitywnej. – Etnolingwistyka. Problemy Języka i Kultury 25, 267–281.

Pajdzińska Anna 2019: Linguistic worldview and grammatical categories. – Etnolingwistyka. Problemy Języka i Kultury 30, 41–54. DOI: 10.17951/et.2018.30.41.

92

BENDRINĖ KALBA | 97

Pelcowa Halina 2017: Słownik gwar Lubelszczyzny 5: Świat roślin, Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej.

Pelcowa Halina 2002: Językowy obraz roślin w gwarach Lubelszczyzny. – Język polski: Współczesność, historia 3, eds. W. Książek-Bryłowa, H. Duda, Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej, 127–144.

Piątek Zdzisława 1988: Aspekty antropocentryzmu, Kraków: Uniwersytet Jagielloński.

Pol Wincenty 1851: Rzut oka na północne stoki Karpat i przyległe im krainy, Kraków: Zakład Litograficzny Czasu.

Serafin Ewa 2002: Ludowe opowiadanie ajtiologiczne. – Genologia literatury ludowej: Studia folklorystyczne, eds. A. Mianecki, V. Wróblewska, Toruń: Wydawnictwo Uniwersytetu Mikołaja Kopernika, 119–127.

SSSL 1996–2022: Słownik stereotypów i symboli ludowych 1: Kosmos (no. 1–4), 2: Rośliny (no. 1–7), ed. J. Bartmiński, Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej.

Tokarski Ryszard 1993: Słownictwo jako interpretacja świata. – Encyklopedia kultury polskiej XX wieku 2: Współczesny język polski, ed. J. Bartmiński, Wrocław: Wiedza o Kulturze, 335–362.

Tokarski Ryszard 2012: O kilku zadaniach współczesnej semantyki leksykalnej. – Słowa, style, metody, eds. H. Pelcowa, M. Wojtak, Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej, 247–259.

Waniakowa Jadwiga 2006: Antroponimia w polskich gwarowych nazwach roślin. – Munuscula linguistica: In honorem Alexandrae Cieślikowa oblate, eds. K. Rymut, K. Skowronek, B. Czopek-Kopciuch, M. Malec, Kraków: Wydawnictwo Instytutu Języka Polskiego Polskiej Akademii Nauk, 493–505.

Waniakowa Jadwiga 2012: Polskie gwarowe nazwy dziko rosnących roślin zielnych na tle słowiańskim: Zagadnienia ogólne, Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego.

Wierzbicka Agnieszka 2002: Metody zbierania słownictwa dotyczącego roślinności na terenie Kujaw. – Acta Universitatis Lodziensis. Folia Linguistica 42, 49–59.

Zowczak Magdalena 2013: Biblia ludowa: Interpretacje wątków biblijnych w kulturze ludowej, Toruń: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu Mikołaja Kopernika.

Gauta 2024-09-03 Priimta 2024-10-16

ILONA KULAK. The Folk Image of a Human Preserved in the Dialectal Plant Names. An Overview of the Issues

93

ILONA KULAK

THE FOLK IMAGE OF A HUMAN PRESERVED IN THE DIALECTAL PLANT NAMES. AN OVERVIEW OF THE ISSUES

Summary

The objective of this article is to present the folk image of a human perpetuated in dialectal plant names. The subject of the analysis comprises 647 informal names of plants used by the Gorals, an ethnic group residing in the Rabka region. Accordingly, the research was conducted in nine villages situated in the southwestern region of Lesser Poland, within the northern Nowy Targ district, which is located in the northwest of the Podhale region. The material was collected between 2016 and 2017 through unofficial interviews with villagers.

The first section of the paper is dedicated to methodological considerations. The author’s primary focus is on the research challenges that emerge from the distinctive nature of the collected material. Consideration leads to the conclusion that it is possible to reconstruct a folk image of a human, rather than an image of a rural community, on the basis of phytonyms collected in villages. This assumption is primarily attributable to the fact that the gathered lexis encompasses both the vocabulary typical of the studied group and words common to disparate varieties of Polish, i.e. phytonyms derived from various sources. The members of the contemporary community rediscover the meanings of these units by referring to local customs, beliefs, general knowledge and certain laws of nature.

The author emphasises that the plant names do not inherently perpetuate an image of a human per se. The source of knowledge about the categorisation of the world and the values is the naming mechanism itself. In order to uncover the principles governing naming processes, it is necessary to search for regularities. Therefore, the researcher groups the collected names into dozens of experiential and cultural categories.

The second section of the article presents the findings of the analysis conducted on folk plant names, offering insights into the characteristics of the simple man. The most significant of these are: anthropocentrism, aristocratism, binary perception of reality, sensory perception of the world, instrumental rationality, concreteness, pragmatism, attachment to Catholicism and magical beliefs. The plant-related vocabulary studied also suggests that representatives of folk culture are direct, simple, have a ribald sense of humour and tend to stereotype. To a lesser extent, folk aetiology, lack of awareness of temporal distance, sociomorphism or miraculous sensibility are indirectly perpetuated in the phytonyms. The

94

BENDRINĖ KALBA | 97

collected plant lexis furthermore implies, albeit in a fragmentary way, such important components of the folk worldview as ethnocentrism, the primary importance of family or work and the strong bond with nature.

KEYWORDS: dialectology, ethnolinguistics, linguistic worldview, image of a human, names of plants, dialect of Podhale region.

ILONA KULAK

Chair of Cultural Linguistics and Sociolinguistics

Faculty of Polish Studies, Jagiellonian University

Gołębia Street 16, Cracow, 31-007, Poland

[email protected]

ILONA KULAK

TARMINIUOSE AUGALŲ PAVADINIMUOSE IŠSAUGOTAS LIAUDIES ŽMOGAUS VAIZDINYS. PROBLEMŲ APŽVALGA

Santrauka

Šio straipsnio tikslas – pristatyti liaudišką žmogaus įvaizdį, įamžintą tarminiais augalų pavadinimais. Analizės objektas yra 647 neoficialūs augalų pavadinimai, kuriuos vartojo Rabkos regione gyvenanti goralų etninė grupė. Atitinkamai tyrimas buvo atliktas devyniuose kaimuose pietvakarių Mažosios Lenkijos regione, šiauriniame Naujojo Targo rajone, kuris yra Podhalės regiono šiaurės vakaruose. Medžiaga buvo renkama 2016–2017 metais per neoficialius pokalbius su kaimo gyventojais.

Pirmoji straipsnio dalis skirta metodologiniams svarstymams. Autorės dėmesys sutelktas į tyrimo iššūkius, kylančius dėl išskirtinio surinktos medžiagos pobūdžio. Analizė leidžia daryti išvadą, kad remiantis kaimuose surinktais fitonimais galima atkurti liaudišką žmogaus, o ne kaimo bendruomenės įvaizdį. Ši prielaida visų pirma sietina su tuo, kad surinkta leksika apima ir tiriamai grupei būdingą žodyną, ir įvairioms lenkų kalbos tarmėms bendrus žodžius, t. y. fitonimus iš įvairių šaltinių. Šiuolaikinės bendruomenės nariai iš naujo atranda šių vienetų reikšmes remdamiesi vietos papročiais, tikėjimais, bendromis žiniomis ir tam tikrais gamtos dėsniais.

Pabrėžiama, kad augalų pavadinimai savaime neįamžina žmogaus įvaizdžio. Žinių apie pasaulio ir vertybių skirstymą į kategorijas šaltinis yra pats įvardijimo mechanizmas. Norint atskleisti įvardijimo procesus valdančius principus, būtina ieškoti dėsningumų. Todėl surinkti pavadinimai yra sugrupuoti į dešimtis patirties ir kultūrinių kategorijų.

ILONA KULAK. The Folk Image of a Human Preserved in the Dialectal Plant Names. An Overview of the Issues

95

Antroje straipsnio dalyje pateikiami liaudiškų augalų pavadinimų analizės rezultatai, įžvalgos apie paprasto žmogaus savybes. Reikšmingiausios iš jų: antropocentrizmas, aristokratizmas, binarinis tikrovės suvokimas, juslinis pasaulio suvokimas, praktinis racionalumas, konkretumas, pragmatiškumas, prisirišimas prie katalikybės ir magiški įsitikinimai. Ištirtas augalų žodynas taip pat rodo, kad liaudies kultūros atstovai yra tiesūs, paprasti, turi niūrų humoro jausmą ir linkę į stereotipus. Fitonimais netiesiogiai įamžinta liaudiška etiologija, laiko distancijos suvokimo stoka, socialinis morfizmas ar tikėjimas stebuklais. Be to, surinkta augalų leksika, nors ir fragmentiškai, suponuoja tokius svarbius liaudies pasaulėžiūros komponentus kaip etnocentrizmas, pirminė šeimos ar darbo svarba ir stiprus ryšys su gamta.

ESMINIAI ŽODŽIAI: dialektologija, etnolingvistika, kalbinė pasaulėžiūra, žmogaus vaizdinys, augalų pavadinimai, Podhalės regiono dialektas.

ILONA KULAK

Chair of Cultural Linguistics and Sociolinguistics

Faculty of Polish Studies, Jagiellonian University

Gołębia Street 16, Cracow, 31-007, Poland

[email protected]

96

BENDRINĖ KALBA | 97