LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, V LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

TAUTOLOGICKÁ VYSVĚTLENÍ SLOVES V „LITEVSKÉM SLOVNÍKU“

A. KUČINSKAITĖ

Tautologickým se nazývá takový opisný výklad, v němž se v definici významu vysvětlovaného slova užívá slovo téhož kořene.

V „Litevském slovníku“ se stejně jako v mnoha slovnících jiných jazyků tautologicky nejčastěji vysvětlují významy sloves s předponou. Např.:

sujusti začít se pohybovat.

prakepti trochu, narychlo upéct.

perkir̃sti přeříznutím rozdělit na dvě části¹.

Tautologickými definicemi se v „Litevském slovníku“ často vysvětlují také slovesa bez předpony. Právě na takové případy chceme v tomto článku upozornit: tautologickými popisy děje lze poměrně jasně a přesně odhalit významy sloves bez předpony.

A. SLOVESA ODVOZENÁ OD JMÉN

I. Slovesa odvozená od podstatných jmen

1. Sloveso odvozené od podstatného jména označuje nejen děj, ale zároveň i objekt, na který je děj zaměřen nebo jehož se jím dosahuje. V tautologickém výkladu takového slovesa se uvádí sloveso širšího významu s akuzativem nebo genitivem podstatného jména téhož kořene, které označuje objekt děje. Např.:

aviečiauti sbírat maliny.

grybauti sbírat houby.

kirmėliauti sbírat červy, hledat červy.

kiškiauti lovit, chytat zajíce.

¹ Srov.: поговорить mluvit po určitou dobu; докупать dokupovat něco jako doplnění k tomu, co bylo dříve koupeno; перегрызать překusováním rozdělovat na části. Slovník současného ruského spisovného jazyka, Akademie věd SSSR, Institut ruského jazyka (dále — СССРЯ); abwerfen shodit břemeno na zem, shodit dolů; anfliegen přiletět. Slovník německého současného jazyka, Německá akademie věd v Berlíně, Institut německého jazyka a literatury, sešit 1—2, Berlín, 1961 (dále — WDG).

207

osedlat dát koni sedlo.

uzdit nasadit koni uzdu².

2. Sloveso odvozené od podstatného jména označuje nejen děj, ale zároveň napovídá i jeho výsledek nebo způsob. Vysvětluje se slovesem širšího významu s akuzativem podstatného jména téhož kořene (někdy s předložkou „z“) nebo instrumentálem (někdy s předložkou „s“). Např.:

smyčkovat dělat smyčky.

kadeřit dělat kudrliny.

bochníkovat dělat z těsta bochníky.

citově působit vyvolávat, probouzet city.

koulet se do klubíčka stočit se do klubíčka.

vršit sypat s vrchovatou mírou.

odnožovat růst v odnožích.

usrkávat pít pomalu, po malých doušcích.

kupit se do kup jít o oblacích v kupách³.

3. Sloveso odvozené od podstatného jména označujícího nástroj, prostředek nebo materiál vyjadřuje děj prováděný tímto nástrojem, prostředkem nebo materiálem. Význam se popisuje slovesem širšího významu s instrumentálem daného podstatného jména (někdy s předložkou „s“). Např.:

řezat řemenem šlehat řemenem.

okopávat motykou přihrnovat brambory a zeleninu motykou.

vyvážet hnůj kanaběkem vyvážet hnůj z vozu kanaběkem.

kiulkiuoti krmit kiulkiais.

kankliuoti hrát na kanklės.

cukruoti sypat cukrem.

druskuoti sypat sůl.

auksinti pokrýt zlatem⁴.

4. Sloveso odvozené od podstatného jména označuje proces, který vyjadřuje, že subjekt nabývá vlastností podobných vlastnostem věci (osoby) označované tímto podstatným jménem nebo se touto věcí (osobou) stává. Význam se obvykle vymezuje formulací „stát se čím“ nebo „nabýt jakých vlastností“, „stávat se podobným čemu“. Např.:

anglėti stát se uhlím.

kaulėti stát se kostí.

gintarėti stát se jantarem.

miestčionėti nabýt vlastností měšťana.

geležėti stávat se podobným železu.

² Srov.: сделать — nasadit a připevnit sedlo na hřbet zvířete (koně, osla apod.). Slovník ruského jazyka ve čtyřech svazcích, Akademie věd SSSR, Ústav ruského jazyka (dále jen СРЯ); adressieren — napsat adresu na poštovní zásilku, WDG.

³ Srov.: периться — pokrývat se peřím; петлять — jít, pohybovat se ne přímo, tvořit smyčky, ССРЯ; ржаветь — pokrývat se rzí, СРЯ; adeln — povýšit někoho do šlechtického stavu, WDG.

⁴ Srov.: пилить — řezat pilou různé materiály (dřevo, kov apod.); маслить — mazat, polévat něco olejem; крахмалить — namáčet před žehlením do škrobového roztoku, aby se dosáhlo tuhosti a lesku (o prádle, šatech), ССРЯ; сахарить — sypat cukrem; солить — sypat sůl do nějakého pokrmu nebo na něj, ochucovat solí, СРЯ; angeln — ловить рыбу на удочку, WDG.

208

galvijėti stávat se podobným dobytku.

kempėti stávat se podobným houbě⁵.

5. Sloveso odvozené od podstatného jména označuje stav, který vyjadřuje, že subjekt podstupuje škodlivé působení činitele vyjádřeného tímto podstatným jménem. Vysvětluje se formulemi „být někým požírán, ohlodáván, klován…“. Např.:

kirmelėti být požírán červy.

kirmgraužoti být ohlodáván dřevokazným hmyzem.

kandėti být oklováván moly.

6. Slovesa odvozená od podstatných jmen vyjadřují, že činitel vykonává určité povolání, něčím se živí, je příslušníkem nějaké profese nebo společenského postavení. Vysvětlují se formulí „být čím, živit se čím; zastávat, vykonávat příslušné povolání“. Např.:

girininkauti být lesníkem.

kalviauti být kovářem, živit se kovářským řemeslem.

kareiviauti být vojákem, vykonávat vojenskou službu.

karininkauti být důstojníkem, zastávat důstojnickou funkci.

dailidžiauti živit se tesařským řemeslem.

kerdžiauti zastávat funkci pastýře.

kampininkauti být nájemcem kampininkas⁶.

Je třeba poznamenat, že některá slovesa vysvětlovaná tautologickou definicí nelze zařadit do žádných významových skupin. Jde o jednotlivé případy tautologického výkladu, např.: kerštauti zamýšlet se pomstít, hrozit pomstou; giminiuotis považovat se s příbuznými za příbuzné atd.

II. Slovesa odvozená od přídavných jmen

1. Sloveso odvozené od přídavného jména označuje děj, jímž se objektu přisuzuje vlastnost vyjádřená tímto přídavným jménem. Vykládá se formulí „učinit jakým“. Např.:

kartinti učinit hořkým.

gelsvinti učinit žlutavým.

jauninti učinit mladým.

kietinti učinit tvrdým, tvrdším.

gilinti učinit hlubším.

gardinti učinit chutnějším⁷.

2. Sloveso odvozené od přídavného jména označuje stav, který ukazuje, že subjekt skutečně nebo zdánlivě má vlastnost vyjádřenou tímto přídavným jménem. Vykládá se formulí „být, jevit se jakým“. Např.:

giedruoti být jasným.

juoduoti být, jevit se černým.

5 Srov.: леденеть přeměňovat se v led; костенеть stávat se tvrdým jako kost СССРЛЯ.

6 Srov.: кузнечить zabývat se kovářským řemeslem (hovor.); плотничать vykonávat práci tesaře; být tesařem СССРЛЯ; служить být sluhou, služebnictvem (zastar.) СРЯ; amtieren vykonávat úřad, fungovat WDG.

7 Srov.: коротить činit kratším СССРЛЯ; равнять činit rovným, rovnocenným СРЯ; altern někoho, něco předčasně zestárnout; aktivieren někoho, něco učinit aktivním WDG.

14. Lietuvių kalbotyros klausimai, V

209

žloutnout být žlutý, vypadat žlutě. vyrovnávat se být rovný⁸.

3. Sloveso odvozené od přídavného jména označuje proces, při němž předmět nabývá vlastnosti vyjádřené tímto přídavným jménem. Ve výkladu se užívá sloveso stávat se s dativem tohoto přídavného jména nebo sloveso jít se složeným příslovcem odvozeným od přídavného jména téhož kořene a s příponou -yn. Např.:

hořknout stávat se hořkým.

žloutnout stávat se nažloutlým, žlutým.

tvrdnout stávat se tvrdým.

zlepšovat se stávat se lepším.

zušlechťovat se stávat se ušlechtilejším, postupovat k ušlechtilejšímu.

vyjasňovat se vyjasňovat se, stávat se jasnějším.

ožívat ožívat, stávat se živějším⁹.

B. ZVUKOMALebná SLOVESA

Slovesa odvozená od zvukomalebných citoslovcí označujících hlasy zvířat nebo ptáků se vykládají slovesem širšího významu a příslušným citoslovcem. Např.:

karkti křičet hlasem „kar, kar, kar“ (o slepici).

čirikštėrėti vykřiknout „čirikšt“.

gagėti křičet „ga, ga, ga“ (o huse).

kukuoti volat „kukú“ (o kukačce)¹⁰.

Tautologickým způsobem se v „Lietuvių kalbos žodynas“ někdy vykládají i další citoslovečná slovesa, např.:

kėpterti křápnout, spadnout.

keperkšči(u)oti jít „keperkšt, keperkšt“.

karkšėti bušit, bušit — tlouct.

kabulinti kabuldi, kabuldi — bít nebo dělat něco jiného.

Poslední příklady výkladu citoslovečných sloves působí poněkud směšně¹¹. Kromě toho jsou mnohá citoslovce i slovesa od nich odvozená známá pouze v jednotlivých nářečích. Slovesa, která nepronikla do spisovného jazyka, by se neměla vykládat stejně neznámými citoslovci, od nichž jsou sama odvozena. Uživatelům slovníku by mnohem více prospělo, kdyby se optický či akustický obraz citoslovečných sloves popsal (někdy synonymem) a v závorkách se uvedl odkaz na příslušné citoslovce. Např.:

⁸ Srov.: равняться být nebo považovat se za rovného někomu; горчить mít hořkou, nahořklou příchuť; ähneln být někomu podobný.

⁹ Srov.: краснеть červenat se, nabývat červené barvy; молодеть mládnout, stávat se mladším; плотнеть houstnout, stávat se hustším; твердеть tvrdnout, stávat se tvrdým nebo tvrdším; яснеть vyjasňovat se, stávat se jasným nebo jasnějším; altern stárnout.

¹⁰ Srov.: куковать vydávat hlas „ku-ku“ (o kukačce); мяукать vydávat zvuky „mňau“ (o kočce a dalších kočkovitých šelmách).

¹¹ Podobné výklady uvádí A. Juška v ilustracích slov, např.: Kersnoti znamená jet kers, kers, kers, při čemž se ozývá klatydamos — kers, kers, kers (А. Юушкевич, Литовский словарь съ толкованіемъ словъ на русскомъ и польскомъ языкахъ, вып. III (т. II, вып. I), Петроградъ, 1922).

210

klibinkštuoti jít kulhavě (srov. klibinkšt).

žnektelėti s tupým zvukem spadnout na zem, řečeno o někom těžkém, ochablém (srov. žnekt).

šlumštelėti spadnout na zem, řečeno o něčem měkkém a poddajném (srov. šlumšt).

kliunktelėti spadnout do něčeho tekutého (srov. kliunkt).

C. SLOVESA ODVOZENÁ OD SLOVES

Slovesa určitých sémantických oddílů — takzvaná zdrobňovací, frekventativní, kauzativní a zajišťovací — se ve „Slovníku litevského jazyka“ obvykle vykládají odkazy na primární sloveso. V jednotlivých případech, kdy tyto odkazy nestačí, se významy zdrobňovacích, frekventativních a kauzativních sloves vysvětlují tautologickými definicemi.

1. Zdrobňovací slovesa. V jejich tautologických definicích se uvádí sloveso téhož kořene s příslovci trochu, maličko, pomalu, zvolna, lehce a dalšími. Např.:

gaštelėti trochu se polekat.

kapstelėti trochu porýt.

kapstenti pomalu rýt.

kedelenti lehce pročesávat.

2. Frekventativní slovesa. V jejich tautologických výkladech se užívají příslovce občas, s přestávkami, neustále, často, tu a tam. Např.:

karkšėti občas krákat.

kaukuoti výt s přestávkami.

kiloti neustále, často něco zvedat.

lekčioti tu a tam běhat.

3. Frekventativně-deminutivní slovesa. V jejich tautologických definicích se užívají příslovce vyjadřující opakování děje, jeho snadnost či nízkou intenzitu, nebo okolnostní určení způsobu vyjádřená jinými slovními druhy. Např.:

keplioti často, po troškách péci.

kalinėti pomalu, lehce tlouci jeden po druhém.

4. Kauzativní slovesa. Vysvětlují se formulací „způsobit, aby“ následovanou 3. osobou kondicionálu slovesa téhož kořene. Např.:

kepinti způsobit, aby se peklo.

kirmydyti způsobit, aby červivělo.

girgždinti způsobit, aby vrzalo.

jukdyti způsobit, aby se smálo.

V „Lietuvių kalbos žodynas“ se tautologickými definicemi vysvětlují významy sloves i v dalších případech, zde neuvedených. Takto se například vysvětlují také nepočetná slovesa odvozená od číslovek, zájmen a příslovcí: ketvertinti čtyřikrát zvětšit; vienodėti stávat se jednotnějším; ganėti být dostatečný atd. Tautologicky se nejčastěji vysvětlují také slovesa se dvěma kořeny, např.: gardžiakąsniauti jíst chutné kousky; kiškiakopūstauti sbírat šťavel kyselý.

Konečně se v „Lietuvių kalbos žodynas“ tautologickými definicemi vysvětlují nejen slovesa, ale také slova jiných slovních druhů, například podstatná jména

211

(opatrovník ten, kdo opatruje; přírodovědec odborník v přírodních vědách; mladík mladý člověk), přídavná jména (hrbatý s hrby; dlouhozubý který má dlouhé kly). Případy tautologického výkladu jiných slovních druhů se v tomto článku nezkoumají.

Ačkoli někteří lexikologové považují tautologické výklady významů za nedostatečné¹², jak jsme však viděli, v určitých případech jsou z několika důvodů zcela oprávněné a přijatelné:

1) Tautologická definice se vyznačuje stručností (např. garuoti vypouštět páru); 2) je dostatečně srozumitelná (např. kainoti stanovit cenu); 3) tautologická definice vysvětluje nejen význam slova, ale ukazuje také jeho původ nebo vztah k jinému slovu téhož kořene (např. kairiuoti pracovat levou rukou).

Je samozřejmé, že tautologické výklady jsou oprávněné pouze tehdy, když je slovo téhož kořene použité v definici ve slovníku vysvětleno popisným způsobem nebo široce užívaným synonymem. Výklady pomocí úzce užívaných synonym ztěžují práci uživatelům slovníku. Někdy je třeba projít i několika „stupni“, než se význam vysvětlovaného slova objasní¹³.

Tautologické výklady použité správně se svou hodnotou téměř vyrovnají netautologickým popisným definicím a významy slov vystihují mnohem lépe než synonyma či odkazy.

TAUTOLOGICKÝ VÝKLAD SLOVES V „LITEVSKÉM SLOVNÍKU“

А. КУЧИНСКАЙТЕ

Resumé

Tautologickými definicemi se v „Litevském slovníku“ vykládají různé odvozené slovesa: 1) jmenného původu (utvořená od podstatných jmen, např. kilpoti daryti kilpas — „dělat smyčky — vytvářet smyčky“; od přídavných jmen, např. juodinti daryti juo-

¹² Např. J. Galkina-Fedoruk při kritice tautologických výkladů ve slovníku S. Ožegova uvádí, že definice slova merka „určitá míra“ je sice krátká, ale neodhaluje dostatečně význam slova, protože je svým obsahem tautologická. Srov. E. M. Галкина-Федорук, Современный русский язык, Лексика, М., 1954, p. 191.

¹³ Výrazným příkladem takových nepřípustných „stupňů“ je V. svazek „Litevského slovníku“:

kabarzuoti kabarzu, štěkat kabarzu.

kabarzu kepersu.

kepersu kiverzai.

kiverzai keverzai.

keverzai k označení nemotorné, nevzhledné chůze.

Kromě toho je třeba dbát na to, aby slovo téhož kořene použité v tautologické definici nebylo vysvětlováno, byť nepřímo, „idem per idem“ („v kruhu“), např.:

galėti cítit schopnost.

galestis schopnost.

galėjimas → být schopen.

212

da — „černit — dělat černým“), 2) citoslovce odvozená slovesa (např., mjaūkti rėkti miau — apie katę — „mňoukat — křičet mňau — o kočce“), 3) slovesa odvozená od sloves: zdrobnělá (např., kąstelėti kiek įkasti, truputį atsikasti — „kousnout — lehce kousnout, trochu ukousnout“), iterativní (např., karkseti tarpais karti — „občas krákat“), kauzativní (např., judyti daryti, kad juoktųs — „rozveselovat — působit, aby se smáli“).

Některé skupiny odvozených sloves se ve „Slovníku litevského jazyka“ vykládají podle určitých vzorců. Například slovesa odvozená od přídavných jmen, která vyjadřují proces, při němž předmět nabývá vlastností daného přídavného jména, se vykládají pomocí slovesa daryti — „stávat se“ a dativu tohoto přídavného jména (kietėti daryti kietam — „tvrdnout — stávat se tvrdým“) nebo slovesem eiti „jít“ a příslovcem téhož kořene odvozeným od přídavného jména (aiškėti · eiti aiškyn — „jasnět — stávat se jasnějším“).

Vhodně použité tautologické vysvětlení se vyrovná netautologickým popisným definicím slov. Tautologické definice jsou stručné a dostatečně jasné. Kromě toho tautologická definice nejen objasňuje význam slova, ale také poukazuje na jeho původ nebo na vztah k jinému slovu téhož kořene.