LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, VI

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

FINNŠTINA SII

E. NIEMINENAS

Při přípravě tohoto svazku „Litevských jazykovědných otázek“ k vydání přišla bolestná zpráva, že 24. května 1962 zemřel v Helsinkách proslulý specialista na srovnávací historickou jazykovědu, badatel v oblasti vztahů baltských a slovanských jazyků k jazykům finským, prof. E. Nieminenas. Smrt tohoto významného lingvisty je velkou ztrátou pro baltskou filologii a lituanistiku, jimž velmi mnoho prospěl. Článek prof. E. Nieminena „Finnisch sii“, který autor zaslal 16. dubna 1962, je pravděpodobně jeho poslední prací o výpůjčkách baltského původu ve finštině.

V této studii podrobím poněkud důkladnějšímu zkoumání jedno finské podstatné jméno označující pojem, který není z hlediska kulturních dějin nezajímavý. Slovo, které mám na mysli, je fin. sii „nástěnný trám podpírající střešní konstrukci a vyčnívající za rovinu stěny domu“. Protože sii není ve spojení s ostatním jazykovým materiálem zařazeno díky tomu, že mu chybějí etymologické vztahy, mohlo se již záhy snadno stát, že se projevila snaha přiblížit toto slovo jazykovému povědomí. Toho se dosahuje objasňující složeninou. Byla vytvořena složenina sii-hirsi¹, v níž, posuzováno čistě logicky, obě části složeniny říkají téměř totéž; neboť hirsi obecně znamená „trám“². Jako druhá složka se v nářečích vyskytuje také puu „dřevo“ (sii-puu³). Soudě podle všeho je sii staré označení, které odedávna náleží k terminologii stavby domu. Fin. sii vykládají mimo jiné Toivonen⁴ a Itkonen⁵ jako finsko-ugrické zděděné slovo, které řadí k následující slovní rodině: syrj. śig-er

¹ Různé typy siihirsi jsou vyobrazeny u Valonena, Satakunta, XV, s. 123.

² sii nebo sii-hirsi „tignus medius tectum interius supportans, velký trám pod vnitřní střechou“, Renvall, Lexicon linguae finnicae (Aboae, 1826), II, s. 170; sii-hirsi „katon alusrakennetta tukeva, seinän tasosta ulkoneva ylin nähirsi“, Vuorela, Kansatieteen sanasto (Helsinki, 1958), s. 95.

³ S. Valonen, Satakunta, XV, s. 124.

⁴ Virittäjä XXV (Helsinki, 1922), S. 20 f.

⁵ Finnisch-ugrische Forschungen, XXX, (Helsinki, 1949), S. 48, Ural-Altaische Jahrbücher, XXVIII, (Wiesbaden, 1956), S. 66. Hier wird für sii als Bedeutung „Dachbalken“ angegeben.

12. Kalbotyros klausimai VI.

177

„krov; hřeben střechy; klenba“, votj. śig „půda; místnost v horní části domu; klenba, vrchol“, ostj. śij „zakřivení sanice (od země až k přední části saní)“⁶. Pokud jde o fin. sii, podle Itkonena⁷ je třeba pro prauralštinu rekonstruovat jako původní formu *sije < *śiŋe. Hlásková skupina -ije- měla původně přejít v -iji-, z čehož pak kontrakcí vzniklo -ī-. Významy příslušných ugrofinských slov podle Toivonena s největší pravděpodobností ukazují na základní význam „klenba“ apod. Podle mého názoru je spojování fin. sii se srovnávanými ugrofinskými slovy příliš nejisté, než aby se na něm dalo cokoli stavět. Zdá se, že význam sii stojí tak daleko od významů uváděných ugrofinských podstatných jmen, že je lépe předpokládat, že tu máme co činit s různými, nepříbuznými slovy.

Podle Valonena⁸ je možné, že ve fin. sii tkví švédské podstatné jméno sida „strana“, ve složenině side-. Srov. švédské Side-by>fin. Sii-pyy. Jde o název farnosti ležící v západním Finsku na pobřeží Botnického zálivu. V původně finské složenině side hirsi „prostřední trám stropu“ dala první složka (side „spojení“) po zániku -d- v nářečích nikoli sii-, nýbrž sie- (sie-hirsi). Protože simplex sii je bezpochyby starší než složenina sii-hirsi, není výklad sii jako výpůjčky ze švédského sida, side- přesvědčivý.

Jak již bylo řečeno, finské sii, které se užívá pouze pro určitý druh trámu, se z hlediska významu nehodí do výše uvedené ugrofinské slovní skupiny. Je totiž třeba zdůraznit, že dotyčná ugrofinská substantiva se neužívají k označení dlouhých dřev, tyčí apod. Naproti tomu je shoda s litevsko-lotyšským substantivem nejen zvuková, nýbrž i významová velmi nápadná. Slova, která mám na mysli, jsou litevské sijà „spojovací, mostní trám; trám, příčný trám, nosník, hřebenový trám, palubní, střešní trám“ a lotyšské sijà „základový, podélný trám, příčný trám pod mostem nebo podlahou. Palubní, střešní trám“. Litevské slovo sijà užívá mimo jiné slavný žemaitský spisovatel Simonas Daukantas (1793—1864) ve významu „silný dlouhý trám, který má spojovat části mostu nebo domu“⁹. Je však třeba připustit, že dotyčná baltská substantiva a sii jsou si zvukově velmi podobná. To vše činí každý pokus prokázat finské slovo jako domácí také etymologicky problematickým. Je namístě se ptát, zda finské sii, které se vyskytuje ve složeninách sii-hirsi a sii-puu, není v nějakém vztahu výpůjčky

⁶ Vgl. auch Collinder, Fenno-Ugric Vocabulary (Uppsala, 1955), S. 56; Joki, Finnisch-ugrische Forschungen, XXXII, Anz. (1956), S. 49.

⁷ Finnisch-ugrische Forschungen, XXX, SS. 40, 48.

⁸ Satakunta, XV, s. 129.

⁹ S. Daukantas, Rinktiniai raštai (Kaunas, 1955), S. 462.

178

které odpovídá lit. sijà a lot. sija. Navzdory omezení slova sii na západofinská nářečí¹⁰ nebude podle mého názoru možné pochybovat o uralsko-finském stáří tohoto slova. I jinde lze uvést dostatek dokladů toho, že prastaré slovo v moderní době přežívá jen v malé části jazykového území. Upozorňuji zde například na novobulharské бърна „ret“, které nemá v ostatních slovanských jazycích žádnou obdobu. Toto slovo rozhodně není novotvar, nýbrž prastaré slovo zděděné z předslovanské doby, jak ukazuje jeho přesný litevský protějšek burnà „ústa“¹¹. Pokud jde o přízvuk, podle Būgy se v žemaitštině říká būrn๲. Slovník litevského jazyka vydávaný Litevskou akademií věd¹³ uvádí podobu būrnà z okresu Kretinga. Významy bulharského substantiva a slova burnà si samozřejmě neodporují. K rozdílům ve významu těchto slov odkazuji mimo jiné na rus. уста „ústa; rty“; rus. рот „ústa“, čes. ret „ret“ (< praslov. *гъть).

Podle obecně rozšířeného názoru jsou výše uvedená baltská označení pro trám odvozena od indoevropského kořene sei- „vázat“, k němuž patří mimo jiné lit. siēti „přivazovat, svazovat; vázat, spojovat, svazovat“ a lot. siet „vázat, svazovat“¹⁴. Pro sijà je tedy třeba předpokládat původní význam „spojovací trám“. Soudě podle etymologie bylo ono dlouhé dřevo, které od počátku neslo tento název, trámem, jenž měl spojovat protilehlé stěny domu, části střešní konstrukce atd. Výše zmíněná baltská substantiva dodnes označují různé trámy tohoto druhu¹⁵. Části střešní konstrukce, pro něž se užívá lit. sijà, jsou „trámová střecha (vaznice)“, „mezilehlá vaznice“ a „hřebenová vaznice“¹⁶.

¹⁰ Mapový náčrtek u Valonena, tamtéž, s. 126, podává přehled o místech výskytu sii ve Finsku.

¹¹ S. Mladenov, Indogermanische Forschungen, XXXV (Strassburg, 1915), S. 134, Етимологически и правописенъ речникъ на българския книжовенъ езикъ (София, 1941), S. 54.

¹² S. Būga, Tauta ir žodis, I (Kaunas, 1923), S. 406.

¹³ Lietuvių kalbos žodynas, I (Vilnius, 1941), S. 975.

¹⁴ S. u. a. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba (Vilnius, 1943), SS. 41, 48; Pokorny, Indogermanisches etymologisches Wörterbuch, I (Bern-München, 1950), S. 891 f.

¹⁵ S. u. a. Bielenstein, Die Holzbauten und Holzgeräte der Letten (Petrograd, 1918), SS. 16, 25 ff., 86, 716, 777. Einen sijà genannten Querbalken, auf dem die Decke eines Zimmers ruht, zeigt auch die Abbildung, die man bei Straubergs, Latviešu tautas mīklas, sakāmvārdi un parunas (Kopenhagen, 1956), S. 31, findet.

¹⁶ S. Gimbutas, Das Dach des litauischen Bauernhauses aus dem 19. Jahrhundert (Stuttgart, 1948), s. 95.

179

Řešením několika lotyšských lidových hádanek je sija, průvlak¹⁷. Jedna z uvedených hádanek zní: Vidus istabā, abi gali ārā, tj. „prostřední část je v světnici, oba konce jsou venku“. Jde o oba konce průvlaku, které o kousek vyčnívají za stěny domu. Abychom si mohli vytvořit správnou představu o asociacích spojených s výrazem sija, je vhodné uvést ještě několik hádanek, jejichž řešením je výše zmíněné slovo: Gaspāza iekšā, kājas ārā, tj. „hospodyně je uvnitř, nohy venku“; Paits iekšā, galva ārā, tj. „sám je uvnitř, hlava venku“; Mārga istabā, bize ārā, tj. „dívka je v světnici, cop venku“; Guovs kūtī, ragi laukā, tj. „kráva je v chlévě, rohy venku“.

Jako předloha slova sii však baltské sija sotva přichází v úvahu; takové femininum na -ā by totiž Pobaltští Finové pravděpodobně převzali do svého jazyka jako *sija, a v této hláskové podobě by se slovo ve finštině zachovalo beze změny až do dnešních dnů. Je třeba zdůraznit, že dvojslabičná slova typu *sija nebyla prajazyku cizí. V prauralsko-finském jazyce se dokonce vyskytovalo domácí substantivum *sija, které ve finštině žije dál jako sija „prostor; místo; stanoviště“.

Lotyšská varianta sijs: gen. sg. sijs¹⁸ nás zřejmě přivádí na správnou stopu. Toto substantivum, které je femininem s kmenem na i, ukazuje na základní podobu *sijis. Baltská substantiva, jejichž protějšky v lotyštině a litevštině náležejí do deklinační třídy kmenů na i, byla do prauralsko-finského jazyka přejímána téměř výhradně jako kmeny na -e, tedy jako slova, jejichž nom. sg. původně končil na -e. Ze skutečnosti, že jak baltská feminina na ē, tak téměř všechna baltská substantiva, která se v litevštině a lotyštině vyskytují jako zděděné kmeny na i, byla do prauralsko-finského jazyka přejata jako slova s kmenem na -e, lze podle mého názoru vyvodit jediný závěr: ve starobaltském jazyce, z něhož pocházejí přejímky, se substantiva na i ve skloňování obecně slila s femininami na ē¹⁹. Je třeba poznamenat, že koncové -e přešlo v prauralsko-finštině již na -i. Srov. fin. vuohi „koza“ < prauralsko-fin. *voše < balt. *ōžē (: prus. wosee „tamtéž“); fin. niisi „hnida“ (t>s před i) < prauralsko-fin. *nite < balt. *nītē (: lit. nýtis „tamtéž“ a lot. nīts „tamtéž“ kmeny na i). Mimochodem, také femininí kmeny na i mají v litevštině a lotyštině nářečně flexi na ē

¹⁷ Takové hádanky lze nalézt mimo jiné u Bielensteina, Die Holzbauten und Holzgeräte der Letten (Petrohrad, 1918), s. 26; Ancelāne, Latviešu tautas mīklas (Riga, 1954), s. 252 n.; Straubergs, Latviešu tautas mīklas, sakāmvārdi un parunas (Kodaň, 1956), s. 253.

¹⁸ S. Mühlenbachs-Endzelīns, Latviešu valodas vārdnīca, III, (Riga, 1929), S. 836; Endzelīns-Hauzenberga, Papildinājumi un labojumi K. Mühlenbacha Latviešu valodas vārdnīcai, II (Rīga, 1946), S. 485.

¹⁹ S. Nieminen, Sitzungsberichte der Finnischen Akademie der Wissenschaften 1956 (Helsinki, 1957), s. 189 n., 192.

180

předpokládáno. Tak zní Nom. Pl. nářečně v litevštině nýtés (např. v Ariogale²⁰) a v lotyštině nītes. Naše slova se dnes užívají převážně v množném čísle.

Lze tedy očekávat, že Pobaltsko-finové přijali podstatné jméno, které se v lotyštině vyskytuje jako siis, do svého jazyka v hláskové podobě *sije. Jestliže Itkonen ukázal správnou cestu k vysvětlení vývoje, který vedl ke vzniku jednoslabičného slovního útvaru sii, lze stěží pochybovat o tom, že *sije mohlo jako baltská výpůjčka ve finštině dát vzniknout pouze podobě sii.

Připustíme-li také, že slovo pro trám, o němž je řeč, bylo v baltském výchozím jazyce femininum na ā-Femininum *sija, je možné, že i ono mohlo být převzato do prauralské finštiny v podobě *sije. Nezapomínejme totiž, že v prajazyce již odedávna existovalo výše zmíněné podstatné jméno *sija (>fin. sija „prostor; místo; stanoviště“). Je přece představitelné, že prauralská finština v tomto případě reagovala na homonymii a při přejímání převedla balt. *sija do deklinace na -e.

Z právě uvedeného vyplývá, že oddělovat fin. sii a lit. sijà od sebe nelze považovat za správné. Finské podstatné jméno se formou i významem natolik výborně shoduje s baltskými podstatnými jmény, která jsem srovnával, že jejich spojování ve mně nemůže vzbuzovat žádné pochybnosti.

Podle několika baltských podstatných jmen přejatých do prauralské finštiny se zdá, že skloňování kmenů na i bylo ve výchozím jazyce značně rozšířené. Do deklinace na i přešla taková podstatná jména, jejichž protějšky se v litevštině skloňují výhradně jako kmeny na o nebo ā a v lotyštině obvykle stejně. Z předchozího výkladu je patrné, že na rozdíl od lit. sijà a lotyš. sija se odpovídající podstatné jméno na i vyskytuje pouze nářečně v lotyštině. Fin. orsi „vodorovný trám, tyč; bidlo“ předpokládá baltskou praformu *ardis, tedy podstatné jméno na i²¹. Litevský protějšek ārdas „vodorovná pohyblivá tyč v obilní sušárně k sušení snopů; tyč, na niž se zavěšuje len k sušení“ patří do deklinační třídy kmenů na o. Do téže třídy patří také lotyš. ārds „vodorovný pohyblivý sušárenský trám v obilní sušárně k sušení snopů; vodorovný trám, tyč k sušení nebo uzení“: Gen. Sg. ārda. Pouze v lotyštině se vyskytuje varianta náležející k deklinaci na i, totiž ārds (<*ardis): Gen. Sg. ārds²². Fin. nuode „švagr, manžel sestry“ lze odvodit od baltského maskulina na i *žnōtis—

²⁰ Elisonas, Archivum Philologicum, III (Kaunas, 1932), S. 159.

²¹ S. Nieminen, Virittäjä, XLIX (Helsinki, 1945), SS. 524 ff., 632, Sitzungsberichte der Finnischen Akademie der Wissenschaften 1956 (Helsinki, 1957), S. 199.

²² O příbuzných slovech litevského ārds viz nyní E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, I (Heidelberg, 1962), S. 15.

181

vodit²³. Z tohoto zděděného maskulina na i vzniklo v lotyštině podstatné jméno znuōtis „zeť; švagr, manžel sestry“, které přešlo do deklinace maskulin na io. Protože lotyš. znuōtis je doloženo výhradně ze starého kurlandského území, je zřejmé, že toto příbuzenské označení patří v lotyštině k dědictví staré kurlandštiny. Jinak se v Lotyšsku užívá znuōts, které jako kmen na o předpokládá předobraz *žnōtas. Ještě je třeba poznamenat, že znuōtis a znuōts jsou výrazy zcela totožného významu²⁴.

Stejně jako fin. nuode může pocházet pouze ze staré kurlandštiny, je velmi pravděpodobné, že i fin. orsi a sii mají svůj původ ve starokurlandských slovech. V obou případech převzali Pobaltsko-finové od Baltů věc i slovo. Jelikož u odpovídajících podstatných jmen v litevštině skloňování kmenů na i chybí, nelze vůbec počítat s litevským zdrojem.

Helsinki

FINSKÉ ФИНСКОЕ SII

Э. НИЭМИНЕН

Resumé

Článek zpochybňuje názory Toivonena a Itkonena, že finské slovo sii je ugrofinského původu. Autor nesouhlasí ani s Valonenem, který považoval finské sii za výpůjčku ze švédštiny. Podle autora je třeba finské sii řadit mezi výpůjčky z baltských jazyků, srov. litevské sijà, lotyšské sija: litevské siẽti, lotyšské siēt. Této domněnce neodporuje ani sémantická, ani fonetická stránka výše uvedených slov.

FINSKÉ SII

E. NIEMIENAS

Resumé

Autor článku nesouhlasí s výkladem původu finského sii u Toivonena a Itkonena, protože podle nich má toto slovo ugrofinský původ. Nesouhlasí také s Valonenem, který považuje finské sii za výpůjčku ze švédštiny. Podle autora by finské sii mělo být považováno za výpůjčku z baltských jazyků, srov. litevské sijà, lotyšské sija: litevské siẽti, lotyšské siēt. Této domněnce by neodporoval ani význam těchto slov, ani jejich fonetika.

²³ S. Nieminen, Lingua Posnaniensis, V (Poznań, 1955), S. 81, Sitzungsberichte der Finnischen Akademie der Wissenschaften 1956 (Helsinki, 1957), S. 192 ff., Virittäjä, LXI, (Helsinki, 1957), S. 25 f., Rakstu krājums, veltījums akadēmiķim profesoram dr. Jānim Endzelīnam viņa 85 dzīves un 65 darba gadu atcerei (Rīga, 1959), S. 205 f.

²⁴ Über die Sippe von znuōtis s. Pokorny, Indogermanisches etymologisches Wörterbuch, I (Bern-München, 1959), S. 373 f.