LIETUVIŲ KALBOS GRAMATIKOS TYRINĖJIMAI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

AKUZATIV S PARTICIPIEM V LITEVSKÝCH PAMÁTKÁCH XVI.—XVII. STOLETÍ

(Rozšíření a vztah ke konstrukcím v originálech)

V. AMBRAZAS

Tradičním termínem akuzativ s participiem (accusativus cum participio) se obvykle označují konstrukce, které po slovesech vyjadřujících smyslové vjemy, city, vnímání, vědění, mluvení apod. tvoří akuzativ podstatného jména nebo zájmena s kongruentním participiem, např.: viděl jsem běžící dítě, slyším tě vrátivšího se. Takové konstrukce jsou doloženy v mnoha indoevropských jazycích, postupem času se však téměř všude změnily nebo zanikly. Také v současné litevštině se oblast jejich užívání zúžila a akuzativ participia je v mnoha případech nahrazen polopřechodníkem¹. Ve starých písemných památkách se však akuzativ s participiem užívá velmi intenzivně. Ba co víc, hojnost a rozmanitost těchto konstrukcí lze považovat za jeden z nejvýraznějších syntaktických rysů naší staré literatury. Ve starých písemných památkách často nacházíme akuzativ s participiem za okolností, za nichž se v současném spisovném jazyce ani v nářečích téměř nevyskytuje. Zde je několik příkladů.

Asch szinau Ischgelbetoghi mana giwa santi. BrP II 40. Dej nám, abychom věřili, že je Boží Syn. RG 576. Domníváš se, paní, že je tato žena tak nešťastná, že se od toho rolníka nevzdálila, nýbrž ho konejšila a budila. SE 75. Egyptskému králi bylo oznámeno, že lid uprchl. BrB II Moz 14,5. Oni věří, že je taková a taková. DP 584³¹. Asch... ludi|ju|tawę prijmamą MT 121^a. Nebo již vědí, že jste je nyní přivedli z polí. BrP 395.

Staré písemné památky jsou hlavním a v mnoha případech jediným pramenem, z něhož můžeme čerpat poznatky o stavbě a užívání těchto konstrukcí v dávné minulosti. Je proto třeba jejich údaje pečlivě ověřit a prozkoumat.

Cílem tohoto článku je podat přehled o rozšíření akuzativu s participiem v litevských památkách XVI.—XVII. století a pokusit se určit vztah konstrukcí v nich doložených k tehdejšímu živému jazyku.

Z akuzativních konstrukcí s participii se zde budeme zabývat pouze těmi, v nichž má participium atributivně-predikativní funkci; mnohé takové konstrukce mohou odpovídat vedlejším větám, srov. vidím nemocného souseda a vidím, že soused je nemocný. Termín akuzativ s participiem se nevztahuje na výrazy, v nichž participia

¹ Podrobněji o akuzativních konstrukcích s polopřechodníkem viz autor, „Baltistica“, IV (2), 1968, s. 192 a násl. O akuzativu s participiem viz E. Tangl, Der Accusativus und Nominativus cum Participio im Altlitauischen, Weimar, 1928.

41

Akuzativ je přímo atributem podstatného jména, např.: potkal jsem souseda, těžce nemocného; od takových konstrukcí se snažili odhlížet i při uvádění statistických údajů. Kvůli kolísání interpunkce ve starých písemných památkách a dalším příčinám je však toto rozlišení někdy obtížné a subjektivitě se zde nelze snadno vyhnout. Obecně se snažili ponechat stranou pouze ty příklady, v nichž akuzativ participia bezpochyby fungoval jako prostý přívlastek.

Ke stanovení četnosti užívání akuzativu s participiem se počítá počet konstrukcí na jednom autorském archu, který odpovídá přibližně 40 000 tiskovým znakům. Tento počet se považuje za ukazatel četnosti sledovaných konstrukcí.

Akuzativ s participiem je v různých písemných památkách 16.–17. století zastoupen velmi nestejnoměrně. V. Falkenhanas uvedl, že tato konstrukce je obzvláště oblíbená u J. Bretkūna, zatímco ostatní autoři ji užívají méně často². Protože spisy J. Bretkūna tvoří většinu všech litevských písemných památek 16. století a jeho nejrozsáhlejší dílo — rukopis překladu Bible — dosud zůstalo téměř neprozkoumáno, je vhodné věnovat jim pozornost především.

V Bibli J. Bretkūna nacházíme 1191 konstrukcí akuzativu s participiem. V průměru se zde na jednom autorském archu užilo přibližně 12 konstrukcí, jejich rozložení v jednotlivých částech překladu je však velmi nerovnoměrné. Z částí Nového zákona je nejvyšší ukazatel jejich četnosti v Apokalypse (32,5) a Janově evangeliu (20,5); následují evangelia Markovo (18,9) a Lukášovo (17,1). Z částí Starého zákona se akuzativ s participiem užívá nejčastěji v proroctví Baruchově (40), v knihách Makabejských (32,5) a Judit (24); dále následují knihy Danielova (22,5), Ezechielova a Ester (20), Samuelova (18,8) a Moudrosti (18,1). Na druhé straně jsou tyto konstrukce v některých částech překladu velmi vzácné. Nejméně se vyskytují v knize Přísloví Starého zákona (0,5), v Žalmech (1,6) a v Paralipomenon (5); téměř o polovinu nižší než průměrný ukazatel četnosti je jejich četnost v knihách Izajášově (6,7) a Sírachovcově (6,9), z částí Nového zákona pak v Pavlových listech (6,5). Známe-li pořadí překládání jednotlivých částí Bible, můžeme určit, jak se měnila četnost akuzativu s participiem během více než deset let trvajícího překládání Bible. Tento vývoj ukazuje tabulka 1, z níž je patrné, že ukazatele četnosti sledovaných konstrukcí od samého počátku překladu značně kolísají: v částech přeložených v letech 1579–1580 mezi 6,5 a 32,5, v roce 1585 mezi 0,5 a 15, v roce 1586 mezi 4,1 a 24, v roce 1589 mezi 5 a 32,5 a v posledním roce 1590 opět stoupají ze 7,1 na 40. Akuzativ s participiem je tedy charakteristický nejen pro rané období³, ale i pro pozdější období Bretkūnovy tvorby. Statistiky neukazují postupný pokles ani růst jejich počtu. Porovnáme-li jejich užívání v Novém zákoně přeloženém v letech 1579–1580 a v přibližně stejně rozsáhlé části Starého zákona od knihy Jozue po knihy Nehemjášovy (přeloženo roku 1589), zjistíme, že rozdíl v počtu a četnosti konstrukcí není velký (NZ 284 a 13,3, Joz–Neh 238 a 11,3). Na konci překládání Bible užíval J. Bretkūnas tyto konstrukce někdy dokonce intenzivněji než v prvních letech práce.

² Srov. V. Falkenhanhahn, Der Übersetzer der litauischen Bibel Johannes Bretke und seine Helfer, Königsberg und Berlin, 1941, p. 186.

³ Srov. V. Falkenhanhahn, tamtéž.

42

Tabulka 1

Četnost akuzativu s participiem v Bretkūnově Bibli

Rok překladu | Zkratka knihy | Ukazatel četnosti | Rok překladu | Zkratka knihy | Ukazatel četnosti | Rok překladu | Zkratka knihy | Ukazatel četnosti 1579 | Luk | 17,1 | 1586 | Apokr | 11 | 1589 | GG | 10 | Lašk | 6,5 | | Judit | 24 | | Mak | 32,5 1580 | Apr | 32,5 | | Pam | 4,1 | | Job | 16 | Apd | 14 | | Išm | 18,1 | | Iz | 6,7 | Jon | 20,5 | 1589 | Joz | 9 | | Jer | 7,2 | Mork | 18,9 | | Teis | 9 | 1590 | Ezech | 20 | Mat | 10,7 | | Rut | 15 | | Dan | 22,5 | NZ | 13,2 | | Sam | 18,8 | | Bar | 40 | Žl | 1,6 | | Kar | 12,2 | | Malí proroci | 7,1 1585 | Sir | 6,9 | | Kron | 5 | | Moz* | 10,1 | Tob | 15 | | Ezr-Neh | 8,5 | | SZ | 11,4 | Pat | 0,5 | | Est | 20 | | Celkem | 12

* Zde jsou zahrnuty také údaje z Genesis (I Moj), přeložené roku 1588.

Intenzitu užívání akuzativu s participiem lze v některých případech spojovat se stylem překládaného textu. Snadno si lze všimnout, že se sledované konstrukce častěji vyskytují v pasážích, v nichž převládá epické vyprávění, a méně v částech didaktických a poetických. Výjimkou by mohla být vysoká četnost těchto konstrukcí v Apokalypse a v knihách Ezechielově, Danielově a Baruchově; lze ji však vysvětlit tím, že se zde mnohokrát opakují velmi podobné stereotypní konstrukce. Například konstrukce Ir ischtisite, mane Pona (Ponu) santi se v proroctví Ezechielově opakuje 51krát, s drobnými obměnami (různými časy a způsoby, někdy i odlišným slovosledem). Svým rozložením v jednotlivých částech překladu podle stylu textu tedy akuzativ s participiem zhruba odpovídá absolutnímu dativu (srov. LKK V 50).

To, že rozšířenost akuzativu s participiem do značné míry závisí na stylu textu, potvrzuje také zpěvník J. Bretkūna, v němž je tato konstrukce poměrně vzácná. Je pravda, že značná část písní je přetištěna z Mažvydova zpěvníku, avšak i v písních, které přeložil sám Bretkūnas, je akuzativ s participiem mnohem vzácnější než v próze.

Abychom lépe pochopili vztah konstrukcí nacházených v J. Bretkūnových spisech k tehdejšímu živému jazyku, je třeba nejprve určit, nakolik jejich užívání mohly ovlivnit originály, které měl překladatel k dispozici.

Aby se objasnil vliv originálů, byla Bretkūnova Bible porovnána s vydáním Lutherovy Bible z roku 1549⁴, které vyšlo přibližně o desetiletí později než vydání z let 1537 a 1540, jež překladatel sám používal (nebyla nám dostupná), a s Vulgátou,

⁴ Bible: totiž: celé svaté Písmo: německy nově upravené. D. Mart. Luth. Wittemberg. Tiskem Hanse Luffta. 1549.

43

jejíž text Starého zákona je uveden podle vydání z roku 1539⁵, zatímco text Nového zákona podle E. Nestleho⁶.

Protože technika Bretkūnova překladu Bible a jeho vztah k originálům dosud nebyly prozkoumány, je třeba se nejprve dotknout několika obecnějších otázek.

Jak známo, J. Bretkūnas začal překládat Bibli z latiny a soudě podle zápisu v rukopisu⁷ přeložil v roce 1579 během jednoho měsíce celé Lukášovo evangelium. Při srovnání textů je jasně vidět, že tato část byla skutečně přeložena z Vulgáty. Od samého počátku to dokládá řada míst, kde Bretkūnův text doslovně odpovídá Vulgátě a liší se od Lutherovy verze (např. srov. 1, 2, 4, 6, 14, 17, 18, 19, 23, 37, 43, 44, 46, 48, 54, 62, 63, 2, 8, 9 atd.). Z některých míst však lze usuzovat, že Bretkūnas měl při překládání po ruce také Lutherův text a používal jej. Vyskytují se věty, které jsou mnohem bližší Lutherově verzi než Vulgátě a patrně nemohly být přeloženy přímo z ní, srov.: Ne prabikite daugesnia neį padarita ira (nahoře: prisakita ira dūti). 3,13 – Nihil amplius, quam quod constitutum est vobis, faciatis. – Foddert nicht mehr / denn gesetzet ist. Zde použití Lutherova textu prozrazuje i slovní zásoba: (Gwaltu) (nahoře: Niewalios) ne wienam ne darikite, (pikta) nei ne tiesas. 3,14 – Neminem concutiatis, neque calumniam faciatis. – Thut niemand gewalt noch vnrecht. Snad německým textem inspirovaný překlad ecce jako weisdek (1,31 aj.) nebo dabakes (1,36), srov. něm. sihe. Zdá se, že Bretkūnas nahlížel do německého textu i tehdy, když bylo obtížné přeložit větu přímo z latiny kvůli frazeologickým obratům, konstrukcím neobvyklým pro litevštinu či podobným příčinám; v tomto ohledu srov. také: Weisdek, nescheze busi 1,31 – ecce concipies in utero – sihe du wirst schwanger werden. Kromě toho Bretkūnas rozdělil překládaný text do odstavců podle Lutherovy Bible. Hlavním pramenem, z něhož bylo Lukášovo evangelium překládáno po celých stránkách, je však bezpochyby Vulgáta.

Na podzim téhož roku začal Bretkūnas překládat Pavlovy listy a zpočátku se také pokoušel opírat o Vulgátu, ale přeložil z ní jen první odstavce (Řím 1,1–3) a od tohoto místa změnil základ překladu. Na téže stránce je po malé mezeře s poznámkou Vel sic: opakován tentýž text, tentokrát již přeložený z Lutherovy Bible; z ní byly přeloženy i následující stránky listů a další části Nového zákona.

Při překládání dalších částí Nového zákona byla Vulgáta pro Bretkūna pouze pomocným pramenem. Všude je zde jasně patrný duch i znění německého originálu. Jen občas se překladatel odchyluje od Lutherovy verze a formuluje větu podle Vulgáty, např.: Pravakas savo tiewischkeie garbes ne tur Jon 4,44 – ein Prophet daheim nichts gilt – propheta in sua patria honorem non habet; Wieschpatie, lei miekt, bus sweiks Jon 11,13 – Herr, schläft er / so wirds besser mit im – Domine, si dormit, salvus erit; srov. také Kana Galileos Jon 4,46 – Cana in Galilea – Cana Galilaeae. Text Vulgáty Bretkūnovi patrně pomohl přeložit takové věty s frazeologickými obraty, jako: Nesa bus, kaip (nahoře: iog) Herodas tha Berneli ieschkos ant nuszavinimo Mat 2,14 – Denn es ist furhanden / das Herodes das Kindlin sueche / dasselb vmb zu bringen – Futurum est enim ut Herodes quaerat puerum ad perdendum eum, anebo: Nesa tu nebehuwa Mat 2,18 – Denn es war aus mit jnen – quia non sunt; Bei Iesus prawirka Jon 11,35 – Vnd Jhesu gingen die augen uber – Et lacrymatus est Iesus. Jednotlivé věty, které nebyly přeloženy přímo z Luthera, jsou však jen malými ostrůvky v souvislém proudu odstavců, jejichž německý překladový základ je nepochybný. Podobně byl z němčiny, jen s občasným využitím textů v latině, řečtině a hebrejštině, přeložen i Starý zákon⁸.

V pozdní latině, z níž J. Bretkūnas přeložil Lukášovo evangelium, se akuzativ s participiem (accusativus cum participio) užívá poměrně často. Je proto třeba věnovat pozornost především vztahu mezi konstrukcemi akuzativu s participiem, které překladatel použil,

⁵ Biblia sacra Vvlgatae editionis Sixti Qvinti pont. max. ivssv recognita atqve edita Romae… MDXCIII.

⁶ Novum Testamentum Graece et Latine, Utrumque textum cum apparatu critico ex editionibus et libris manu scriptis collecto imprimendum curavit Eberhard Nestle, Stuttgart, 1921.

⁷ Po Luko ev. vertimo: Isch latinischko perguldita… Incepi vertere 6. die Martij Et absolui 30. Martij.

⁸ Žr. A. Bezzenberger, Beiträge zur Geschichte der litauischen Sprache, Göttingen, 1877, p. XVII; aut., LKK V, 1962, p. 37.

44

s odpovídajícími místy latinského textu. Které formulace Vulgáty J. Bretkūnas přeložil akuzativem s participiem, ukazuje tabulka 2.

Tabulka 2

Poměr překladu Lukášova evangelia k Vulgátě

Vulg | Akuzativ s participiem: po slovesech vidět, slyšet apod. | po slovese najít | po ostatních slovesech | Celkový počet Accusativus cum participio | 11 | 15 | – | 26 „ „ cum infinitivo | 4 | – | 13 | 17 „ „ cum adjectivo | – | – | 1 | 1 Vedlejší věty s quod | – | – | 3 | 3 „ „ s quia, quoniam aj. | – | – | 2 | 2 Celkem | 15 | 15 | 19 | 49

Z tabulky je patrné, že lat. accusativus cum participio tvoří více než polovinu všech litevských ekvivalentů akuzativu s participiem. Ve všech těchto případech však akuzativ s participiem následuje po slovesech vidět, slyšet, najít apod., která řídí akuzativ. V takových konstrukcích není přímá vazba mezi slovesem a akuzativem podstatného jména (zájmena) přerušena a akuzativ lze považovat za předmět slovesa, např.:

Když vidíte mrak zvedající se od západu, hned říkáte 12,54 – Cum videritis nubem orientem ab occasu, statim dicitis.

Když uslyšel zástup, který šel před ním, ptal se 18,36 – Et cum audiret turbam praeferentem, interrogabat.

Když vejdete, najdete oslátko přivázané 19,30 – introëuntes invenietis pullum asinae alligatum.

Konstrukce, které následují po slovesech říkat, vědět a dalších slovesech a pojí se s nimi pouze frázovou vazbou (stejně jako vysvětlující vedlejší věty), se latinským accusativus cum participio nepřekládají. Bretkūnas jimi nejčastěji překládal accusativus cum infinitivo nebo vedlejší věty, např.:

A koho podle vás říkám, že jsem? 9,20 – Vos autem quem me esse dicitis?

Neboť cítím, že ze mne vyšla síla 8,46 – nam ego novi virtutem de me exisse.

A oni poznali, že viděl vidění (zdůrazněno) v chrámu 1,22 – et cognoverunt quod visionem vidisset in templo.

Aby však bylo známo, že Syn člověka má moc na zemi 5,24 – Ut autem sciatis quia Filius hominis habet potestatem in terra.

Pro takové samostatné konstrukce akuzativu s participiem v Bretkūnasově překladu nebyla v latinském originále vůbec žádná předloha a jejich užívání nemohlo být přímo ovlivněno. Obecně platí, že v těchto případech není accusativus cum participio pro latinu typický; místo něj se zde nejčastěji užívá accusativus cum infinitivo. Naproti tomu právě takových samostatných konstrukcí akuzativu s participiem

45

Velký počet a rozmanitost jsou výrazným rysem jazyka Bretkūna a mnoha dalších našich starých autorů.

Jak silně mohl latinský originál ovlivnit užívání akuzativu s participiem v pasážích přeložených z latiny, lze snadno ověřit také kontrastivní metodou. Za tímto účelem porovnáme údaje z tabulky 2 s údaji získanými srovnáním konstrukcí užitých v jiných částech Nového zákona, přeložených z němčiny, s Vulgátou.

Tabulka 3

Poměr ostatních částí překladu Nového zákona k Vulgátě

Vulg | Akuzativ s participiem: po slovesech vidět, slyšet apod. | po slovesech najít, zanechat | po jiných slovesech | Celkový počet Accusativus cum participio | 97 | 20 | 2 | 119 „ | „ | infinitivo | 9 | — | 22 | 31 „ | „ | adjectivo | 1 | 1 | 2 | 4 Vedlejší věty s quod | 3 | — | 11 | 14 „ | „ | s quia, quoniam aj. | 7 | — | 38 | 45 Jiné konstrukce | 12 | 1 | 8 | 21 Celkem | 129 | 22 | 83 | 234

Ze srovnání je jasně patrné, že v obou případech je poměr litevských konstrukcí k latinskému accusativus cum participio téměř stejný. V překladu Lukášova evangelia tvoří acc. c. part. přibližně 53% všech ekvivalentů akuzativu s participiem, zatímco v ostatních částech 50,9%. Obdobné je i jejich rozložení podle typů konstrukcí: latinskému acc. c. part. obvykle odpovídají ty konstrukce, v nichž akuzativ následuje po slovesech vidět, slyšet, najít apod. a může být považován za jejich předmět, zatímco jen výjimečně jde o samostatnou konstrukci akuzativu s participiem po jiných slovesech. To znovu potvrzuje, že latinský accusativus cum participio neměl na užívání litevských konstrukcí akuzativu s participiem v Lukášově evangeliu znatelný vliv.

Poměr litevských konstrukcí k accusativus cum infinitivo a vedlejším větám se v obou případech poněkud liší. V Lukášově evangeliu tvoří acc. c. inf. 34,6% ekvivalentů litevských konstrukcí, zatímco v ostatních částech překladu Nového zákona pouze 13,2%; naproti tomu vedlejší věty s quod, quia, quoniam a dalšími spojkami jsou v nich více než dvakrát častější (10,2% v Lukášově evangeliu a 25% v ostatních částech). Latinské konstrukce accusativus cum infinitivo byly svou stavbou bližší litevskému akuzativu s participiem než vedlejší věty, a mohly tedy nepřímo podněcovat užívání akuzativu s participiem v částech textu přeložených z latiny. Tento podnětný vliv acc. c. inf. však mohl být skutečně jen velmi malý. Vždyť v Lukášově evangeliu přeloženém z latiny je ukazatel četnosti akuzativu s participiem nižší než v Janově či Markově evangeliu, přeložených z němčiny (20,5: 18,9), nemluvě o Apokalypse nebo takových částech Starého zákona,

46

jako jsou knihy Makabejské. Není tedy vůbec důvod hovořit o jakémkoli vlivu acc. c. inf. na samotnou stavbu či užívání litevských konstrukcí.

Aby bylo možné určit, které německé konstrukce J. Bretkūnas překládal akuzativem s participiem, byly s německým originálem srovnány knihy Starého zákona v Bretkūnově Bibli od Jozua po Nehemiáše včetně, přeložené postupně roku 1589 a svým rozsahem odpovídající Novému zákonu (přibližně 13 aut. l.). Výsledky srovnání jsou uvedeny v tabulce 4.

Tabulka 4

Poměr překladu knih Jozue–Nehemiáš k Lutherově Bibli

LB | Akuzativ s participiem | po slovesech vidět, slyšet apod. | po slovesech najít, zanechat apod. | po jiných slovesech | Celkový počet | Accusativus cum participio | 3 | 2 | – | 5 | „„ infinitivo | 26 | 5 | – | 31 | Vedlejší věty s dab | 66 | 1 | 112 | 179 | Jiné vedlejší věty | 3 | 3 | 5 | 11 | Bezspojkové věty | – | – | 9 | 9 | Jiné konstrukce | 1 | – | 2 | 3 | 99 | 11 | 128 | 238

S výjimkou několika akuzativních konstrukcí s part. perf. pass. (např.: viděl tělo ležící na cestě I Kr 13,25 – sahen sie den Leichnam in den Weg geworffen) se v německém textu nevyskytovaly výrazy, které by svou strukturou odpovídaly litevskému akuzativu s participiem. Nejbližší mu byla konstrukce accusativus cum infinitivo. Akuzativ s participiem jí však odpovídá zřídka a pouze tehdy, následuje-li po slovesech vidět, slyšet, najít apod., s nimiž může být spojen vazebným vztahem, např.:

Vidím bohy vystupující ze země I Sam 28,14 – Ich sehe Goetter erauff steigen aus der erden.

Jako bys někdy slyšel jeden hlas chválící a děkující II Kron 5,13 – als hoeret man eine stimme zu loben vnd zu dancken.

Našli Dagona ležícího tváří k zemi I Sam 5,3 – funden sie Dagon auff seinem andlitz liegen auff der erden.

Vztah litevských konstrukcí k latinskému a německému textu s accusativus cum infinitivo je tedy odlišný: latinskému acc. c. inf. nejčastěji odpovídají zcela samostatné konstrukce akuzativu s participiem, zatímco německému textu konstrukce, v nichž může akuzativ ještě plnit funkci předmětu slovesa (takovými konstrukcemi se v Lukášově evangeliu často překládalo lat. acc. c. part.). To lze vysvětlit rozdílným užíváním acc. c. inf. v uvedených jazycích: v latině je tato konstrukce mnohem samostatnější, zatímco v němčině je úzce spojena se slovesy určitého lexikálního významu, která řídí akuzativ. Jak vidíme, J. Bretkūnas tento rozdíl vnímal a při překladu obou případů zvolil odlišné jazykové prostředky. Vezmeme-li v úvahu překladatelskou techniku té doby, svědčí to o velmi jemném překladatelově jazykovém citu.

47

Samostatnými konstrukcemi akuzativu s participiem, v nichž již nelze mezi slovesem a akuzativem spatřovat vztah řízení, překládal J. Bretkūnas nejčastěji německé vedlejší věty, zejména ty s spojkou daß.

Zde pozvedl oči a spatřil muže, jak stojí naproti němu. Joz 5,13 – und ward gewar das ein Man gegen jm stund.

Tu se všechen lid podíval a uviděl, že má žíněný šat na těle! II Kar 6,30 – Da sahe alles volck/das er einen Sack vnten am leibe anhatte.

A nejvyšší úředníci nevěděli, kam jsem šel ani co jsem dělal. Neh 2,16 – Vnd die Obersten wussten nicht/wo ich hin gieng/oder was ich machte.

Některým konstrukcím akuzativu s participiem odpovídají v originále také bezespojkové věty po slovesech s vysvětlovacím významem, například:

Neboť si budou myslet, že před nimi prcháme, jako předtím Joz 8,6 – Denn sie werden gedencken/wir fliehen fur jnen/wie vor hin.

Abyste poznali, že jsem Hospodin! PONV I Kar 20,28 – Das jr wisset/Ich sey der HERR.

Někdy Bretkūnas, když se značně odchýlil od znění originálu, překládal akuzativem s participiem i jiné německé konstrukce, například:

Jestliže uvidíš, že mě Syřané přemáhají, přijď mi na pomoc I Kron 20,12 – Wenn mir die Syren zu starck werden/so kom mir zu huelff (Si vicerit me Syrus…).

Má vzít deset stupňů na schodišti (na okraji: schinkšnių) a jít dál (opraveno na ať scheschūlis.... eitu), anebo sestoupit o deset stupňů (na okraji: pakopų) zpět? II Kar 20,9, – Sol der schatten zehen stuffen forder gehen/oder zehen stuffen zuruecke gehen? (vis ut ascendat umbra…).

Ach, kéž by můj pán byl u proroka v Samaří II Kar 5,3 – Ach/das mein Herr were bey dem Prophete zu Samaria (Utinam fuisset dominus…).

Tyto výroky, stejně jako výše zmíněné vedlejší a bezespojkové věty, mohl Bretkūnas správně přeložit i tak, že by více následoval originál a neodchyloval se od něj. Vždyť vedle akuzativu s participiem se tehdejší litevštině hojně užívaly vedlejší věty se spojkou jog, bezespojkové věty i jiné konstrukce odpovídající německým formulacím, jichž je hojně i v samotném Bretkūnasově překladu. K jejich volbě vybízel právě originál – sakrální text, který měl být podle tehdejších zásad přeložen co nejpřesněji, „verbum verbo“. Německý originál užívání akuzativu s participiem nejen nepodněcoval, ale naopak je výrazně omezoval. A přesto Bretkūnas, překonávaje přitažlivost originálu, často překládal akuzativem s participiem různé, zcela odlišné syntaktické prostředky. To lze vysvětlit jedině velmi hlubokým osvojením této konstrukce v jazyce samotného překladatele.

Galininko su dalyviu produktyvumas dar labiau išryškėja Bretkūno Postilėje (1589), kurios viename aut. lanke vidutiniškai randame 37,8, o abiejuose tomuose — 719 konstrukcijų. Savo struktūros ypatybėmis ir vartosena jos maždaug atitinka Biblijos vertime randamas konstrukcijas. Tačiau jų vidutinis dažnumo rodiklis čia daugiau nei dvigubai didesnis, kaip Biblijoje, ir pranoksta rodiklius net tokių jos dalių, kuriose galininkas su dalyviu itin gausiai vartojamas (pvz.: Mak, Apr, Dan, Jon ir kt.).

Čím lze tento rozdíl vysvětlit?

48

Postila byla napsána v době, kdy již byl přeložen celý Nový zákon a část knih Starého zákona (Ž, Sír, Tob, Přís, Apokr, Judit, Mdr, Iz)⁹. V pozdějších částech překladu nepozorujeme ve srovnání s těmi, které byly přeloženy do roku 1588, zvláštní nárůst akuzativu s participiem, takže faktory související s chronologií (např. zvyk neustále užívat některé konstrukce za určitých okolností, automatizace jejich užívání, standardizace) zde nemohly mít větší význam. Při psaní Postily však byl Bretkūnas méně omezen použitými prameny. Ačkoli vztah Postily k nim dosud nebyl prozkoumán a samotné prameny nám zatím nejsou dostupné, již povaha textu nás vede k domněnce, že Postila je kompilací a přinejmenším zčásti původním dílem. Mnohá místa knihy, určená litevským rolníkům a týkající se jejich života, zvyků, nemocí a neštěstí, nepochybně napsal sám Bretkūnas; jinde zase zřejmě volně převyprávěl použité „komentáře nejvýznamnějších teologů“. Protože nebyl tolik svázán předlohami, mohl Bretkūnas zde volněji užívat své obvyklé jazykové prostředky, mezi nimi i různé participiální konstrukce. Například absolutní dativ zde nacházíme mnohem častěji než v překladu Bible (viz LKK V 51–52); totéž lze říci o participiálních slovních skupinách se spojovacími výrazy, které fungují jako ekvivalenty vedlejších vět, o konstrukcích s přechodníky a dalších. Velká produktivita akuzativu s participiem je zde tedy zákonitým jevem souvisejícím s celým systémem užívání participiálních forem a zřejmě založeným na tendencích živého jazyka.

Aby vysvětlil časté užívání akuzativu s participiem v próze J. Bretkūnase, vyslovil V. Falkenhan domněnku, že autora k tomu mohla vést stará pruština, kterou ovládal od dětství¹⁰. O užívání akuzativu s participiem ve staré pruštině nevíme nic jistého. V dochovaných staropruských textech takové konstrukce nejsou doloženy, ačkoli se jinak německá vyjádření s infinitivem někdy překládají participiálními konstrukcemi. Mohli bychom se domnívat, že na Bretkūnase zde působila stará pruština, pokud by časté užívání akuzativu s participiem bylo specifickým, výlučným rysem Bretkūnasova jazyka, cizím ostatním autorům. Při zkoumání dalších textů z té doby však vidíme, že tomu tak není.

Svými jazykovými rysy má k Bretkūnasovi blízko B. Vilentas, jehož výňatky z „Evangelijí a epištol“ (1579), zvané perikopy, nacházíme bez výraznějších změn vložené do Bretkūnasovy Postily. Ačkoli je rozsah B. Vilentasových spisů malý a příkladů akuzativu s participiem je zde mnohem méně, jejich četností užívání (12,8) se „Evangelije a epištoly“ téměř vyrovnají Bretkūnasovu překladu Nového zákona (13,3) a mírně převyšují překlad celé Bible (12). Při překladu částí Nového zákona tedy oba autoři užívali akuzativ s participiem přibližně stejně intenzivně. Tato shoda je o to významnější, že B. Vilentas i J. Bretkūnas překládali z téhož pramene — Lutherovy Bible. Vztah konstrukcí užitých B. Vilentasem k originálu je znázorněn v tabulce 5.

⁹ Srov. V. Falkenhahn, cit. dílo, s. 97 a násl.

¹⁰ Viz V. Falkenhahn, cit. dílo, s. 187.

4. Lietuvių kalbos gramatikos tyrinėjimai

49

Vztah B. Vilentasových „Evangelijí a epištol“ k Lutherově bibli

Tabulka 5

LB

Akuzativ s participiem

po slovesech vidět, slyšet apod.

po slovesech najít

po ostatních slovesech

Celkový počet

Accusativus cum participio

2

10

—

12

„ „ infinitiv

20

4

—

24

Vedlejší věty s daß

5

—

6

11

Ostatní vedlejší věty

1

—

—

1

Bez spojek

1

—

7

8

Jiné konstrukce

5

1

2

8

34

15

15

64

B. Vilentas překládal do akuzativu s participiem bezespojkové věty německého originálu častěji než J. Bretkūnas, o něco méně často pak vedlejší věty se spojkou daß (srov. tab. 4). Kromě toho B. Vilentas častěji překládal akuzativem s participiem po slovese rasti německou konstrukci acc. c. part. Tyto rozdíly byly zřejmě dány zvláštnostmi individuální překladatelské techniky. V ostatních případech jsou údaje získané porovnáním obou překladů s originálem podobné. Při užívání akuzativu s participiem musel B. Vilentas, stejně jako J. Bretkūnas, téměř všude překonávat sugestivní vliv jazyka originálu a jít proti proudu. Uvedeme několik takových překladových příkladů, které ukazují produktivnost akuzativu s participiem.

Neboť každý slyší |, jak mluví svým jazykem 84 – Denn es hoeret ein jeglicher|das sie mit seiner Sprache redten Apd 2,6.

Je Otec můj… kterého vy nazýváte svým Bohem 61 – welchen jr sprecht|er sey ewer Gott Jon 8,55.

My jsme však doufali,|že on vykoupí Izrael 67 – Wir aber hoffeten|er solte Israel erloesen Luk 24,21.

Ten… tak přijde,|jak jste ho viděli odcházet do nebe 81 – wie jr jn gesehen habt|gen Himel faren Apd 1,11.

V B. Vilentasově Enchiridionu – didaktické knížce, v níž je vyprávěcího prvku velmi málo, se akuzativ s participiem vyskytuje mnohem méně často; jeho frekvenční ukazatel (5) je zde podobný jako v Ekleziastovi (4,1), Kronikách (5) a knize Sírachovcově (6,9) Bretkūnasovy Bible, avšak vyšší než v didaktické Knize přísloví (0,5).

S. Vaišnoras užíval akuzativ s participiem ještě častěji než B. Vilentas. V jeho spisech, z nichž větší část („Žemczvga schwentoia raschta“, „Ape dvsches…“) byla přeložena z latiny¹¹ a menší část („Ape popieszischkaie missche“) z němčiny, je průměrný frekvenční ukazatel této konstrukce (20,2) podstatně vyšší než v Bretkūnasově Bibli. Vaišnoras se Bretkūnasovi vyrovná i volností a rozmanitostí užívání akuzativu s participiem; tato konstrukce se v jeho spisech téměř nikdy neváže na slovesa přímou rekcí. Mnohé z nich mají složitou strukturu. Zde je několik příkladů:

¹¹ Viz W. Witte, Der Übersetzer Simon Waischnoras d. Ae., I, Braunschweig, s. 56 a násl.

50

Aby spravedlnost… byla nalezena a byla nám připsána, aby byla naše víra skutečně uznána za spravedlivou a aby tato víra nezanikla, nýbrž žila a působila v našich srdcích MT 92.

Není pochyb, že jej s ostatními učedníky přijali do svého těla a krve Kristovy MT 156^a.

(Bludy) starých epikurejců, kteří se domnívali, že našli svůj svět, a říkali, že jejich domněnka pomíjí, a lidé jako zvířata, s duší i tělem, zcela zanikají MT 245–245^a.

Říkám tě přijímajícího kvůli Synu, Vykupiteli církve, a Duchu svatém, Posvětiteli MT 122.

Ačkoli nemáme latinský originál „Žemčiūgos“, samotná stavba zde užitých konstrukcí však umožňuje usoudit, že latinský accusativus cum participio na ně nemohl mít výraznější vliv, protože v případech, kdy Vaišnoras užívá akuzativ s participiem, je latinský acc. c. part. buď zcela nemožný, nebo velmi vzácný. Jiná věc je konstrukce accusativus cum infinitivo, která se tehdy v latině užívala za podobných okolností jako akuzativ s participiem ve Vaišnorasových spisech. Ačkoli má acc. c. inf. odlišnou stavbu, mohla zde, stejně jako na místech Bretkūnovy Bible přeložených z latiny, do jisté míry podněcovat užívání akuzativu s participiem. V „Žemčiūze“, přeložené z latiny, je akuzativ s participiem častější než v knize „Ape popiežiškąją mišą“. Struktura i užívání této konstrukce jsou však zde zcela stejné jako v původních litevských úvodech a v částech přeložených z němčiny. Latina tedy nemohla mít na konstrukce akuzativu s participiem ve Vaišnorasových spisech výraznější vliv.

Jak známo, S. Vaišnoras byl jedním z korektorů Bretkūnovy Postilly¹² a Zacharijus Blotnas, který napsal k Vaišnorasově knize původní litevský úvod, opravoval rukopis Tobijášovy knihy přeložené Bretkūnem¹³. Na dvou místech této knihy Blotnas vlastní rukou opravil Bretkūnem užité vedlejší věty na akuzativ s participiem.

A nevěděl, že je andělem Božím (částice jog podtržena, nahoře: že je andělem Božím 5,6 — wuste nicht | das der engel Gottes war (ignorans quod… esset).

Tehdy k sobě Tobias přivedl anděla, který řekl, jako by byl člověkem (s přeškrtnuto, nahoře: věří, že je člověkem) 9,1 — neboť se domníval, že je člověk (quem quidem hominem existimabat).

V překladu krátké Tobijášovy knihy se kromě těchto nachází ještě 13 konstrukcí akuzativu s participiem. Zdá se však, že Z. Blotnas měl za to, že je Bretkūnas užívá stále ještě nedostatečně, a cítil potřebu nahradit touto konstrukcí některé vedlejší věty.

V ostatních — básnických i didaktických — litevských spisech 16.–17. století z Malé Litvy (M. Mažvydase, J. Rėzy, J. Rikovima a dalších) se akuzativ s participiem vyskytuje méně často (viz tab. 7).

Akuzativ s participiem se užívá ve všech významnějších dobových publikacích, které vyšly ve Velkoknížectví litevském, i když ne v takové míře jako v epických spisech autorů z Malé Litvy. Zde jsou tyto konstrukce nejčastěji

¹² Viz V. Falkenhahn, cit. dílo, s. 389 a násl.

¹³ Tamtéž, s. 255 a násl.

4*

51

Příkladů bylo zaznamenáno v M. Daukšově Postille, ale vzhledem k velkému rozsahu textu je jejich frekvenční ukazatel nízký — nedosahuje ani 4.

Jaké výrazy polského originálu překládal M. Daukša, pocházející ze středoaukštaitského nářečí, akuzativem s participiem a nakolik mohl originál ovlivnit užívání této konstrukce? Aby bylo možné na tuto otázku odpovědět, byla Daukšova Postilla srovnána s druhým (1582)¹⁴ a šestým (1617)¹⁵ vydáním J. Wujkova Malého postilu (viz tab. 6).

Tabulka 6

Srovnání M. Daukšovy Postilly s J. Wujkovou Postillou

W

Akuzativ s participiem

po slovesech vidět, slyšet apod.

po slovesech najít

po ostatních slovesech

Celkový počet

Akuzativ s participiem

78

12

4

94

“ ” infinitivem

2

—

29

31

Vedlejší věty s że, iż aj. spojkami

6

—

7

13

Ostatní konstrukce

6

3

5

14

92

15

45

152

Vztah akuzativu s participiem v Daukšově Postille a konstrukcí originálu se v mnohém podobá vztahu litevských a latinských konstrukcí v Bretkūnově překladu Lukášova evangelia. Latinskému accusativus cum participio v originálu zde obvykle odpovídají konstrukce následující po slovesech vidět, slyšet, najít apod.; ve většině z nich lze akuzativ považovat za přímý předmět uvedených sloves, např.:

A Pavel ho slyšel, jak mluví: proč mě pomlouváš? 196₃₄ — I Pàwel słyszał go mówiącego W₃ 333.

Neboť tam vidím délku zkrácenou | šířku zúženou | výšku sníženou | hloubku srovnanou 399₁₇ — Abowiem tâm widzę długość skroconą | szerkość ścísnioną | wysokość poddāną | głębokość zrownāną W₃ 655.

A když se vrátil, přišel | a podruhé je našel spící 149₉ —... y powtore náłasl ie spięce W₂ 9.

Samostatnější konstrukce akuzativu s participiem užívá M. Daukša častěji při překladu polského originálu s akuzativem s infinitivem a vedlejšími větami, např.:

Anis tiektaĭ szitą giwātą būsenčią tiki 584₃₁ — věří pouze, že tento život existuje W₃ 995.

Tame paźis wissi ius sancziūs mókitineis manáis 142₃₆ — Potom všichni poznají, že jste moji učedníci W₂ 164.

Regėiimą Anglų regėjo | kurie ii sàke giwą sąnti 189₁₉ — kteří říkají, že žije W₃ 322.

¹⁴ Postilla Catholliczna mnieysza... Przez Jakuba Wuyka... w Poznaniu Roku Pańskiego MDLXXXII.

¹⁵ Postille... Przez D. Jakoba Wuyka... w Krakowie... 1617.

52

Při překladu polského akuzativu s infinitivem bylo nutné změnit konstrukci originálu, avšak vedlejší věty s že, iż mohl M. Daukša i zde, stejně jako na mnoha jiných místech své knihy, přeložit litevskými vedlejšími větami. Protože se Daukša originálu přísně držel a snažil se od něj bez závažného důvodu neodchylovat, jsou takové případy parafráze příznačné a zároveň ukazují produktivitu konstrukce akuzativu s participiem.

Ve staré polštině byl akuzativ s participiem a zejména akuzativ s infinitivem silně ovlivněn odpovídajícími latinskými konstrukcemi. Tím lze vysvětlit podobnost, kterou pozorujeme při srovnání vztahu konstrukcí v Daukšově Postile a Bretkūnasově Lukášově evangeliu k jejich originálům.

To, že konstrukce akuzativu s participiem byla rozšířena také ve východoaukštaitských dialektech, dokládají „Punktai sakymų“ (1629–1644), kde se užívá téměř dvakrát častěji než v Daukšově Postile (viz tab. 7). Tato díla lze vhodně srovnávat, protože jsou si stylem velmi podobná. „Punktai sakymų“ je však z velké části původní dílo, což pravděpodobně přispělo k častějšímu užívání těchto konstrukcí.

Evangelijní úryvky v „Punktai sakymų“, zvané perikopy, jsou převzaty z „Evangelijai“ J. Jaknavičiuse, v nichž je rovněž zastoupen východoaukštaitský dialekt, převládá v nich však již souvisle epický styl. Mohli bychom tedy očekávat podstatně větší počet pojednávaných konstrukcí. Ve skutečnosti jsou však méně časté (frekvenční ukazatel činí 6,8). Překlad z polštiny zřejmě užívání akuzativu s participiem nejen nepodněcoval, ale naopak omezoval. Polskému akuzativu s participiem zde, stejně jako v Daukšově Postile, odpovídá většina pouze těch konstrukcí, které jsou ve vztahu přímého řízení se slovesy vidět, slyšet, najít apod. (15 příkladů); samostatnější konstrukce odpovídají vedlejším větám s že, iż (5) a akuzativu s infinitivem (2). Při srovnání odpovídajících míst v perikopách lze pozorovat, že v „Evangelijai“ je akuzativ s participiem užit i tam, kde Daukša použil vedlejší větu, srov.:

Sakot Beelzebuby mani iżmetineiuntti welnus Ev 49 (t. p. SP II 43).— bílote / idant asz Beelzēbube iżtremdinėczę welinuwas DP 117₄₀ (powiadáćie, iż ia mocą Beelzebuba wyrzucam czarty).

Na jiných místech se však oba prameny dobře shodují, srov.:

Kuo sako ásunti žmones sūnų žmogaus? Ev 181 — Kù sàko sąnti žmones sūnų žmogaus DP 465 (Kim powiadádią być ludzie Syná… Quem dicunt homines esse Filium…); srov. také: Kù szmones saka sąnti Sunu žmogaus? VEE 142; podobně také Ev 181 — DP 465 — VEE 142; Ev 67 (SP II 236) — DP 189²⁴.

V písemnostech reformátů Velkoknížectví litevského, v nichž se nejvýrazněji projevují rysy středoaukštaitských a severoaukštaitských dialektů, se akuzativ s participiem užívá nestejně. V nejrozsáhlejší z nich — Morkūnasově Postile z roku 1600 — je přibližně třikrát méně častý než v Postile M. Daukši. Vztah konstrukcí k originálu — Postile M. Rėye z roku 1556¹⁶ — velmi připomíná Postilu M. Daukši a „Evangelijai“ J. Jaknavičiuse: konstrukce závislé na slovesech vidět, slyšet, ukazovat apod. odpovídají originálnímu akuzativu s participiem (29 z 38; u 9 případů je ekvivalent nejasný¹⁷), zatímco samostatnější konstrukce, které nejsou se slovesy spojeny vztahem přímého řízení

¹⁶ Świętych słow ásprav Pańskich… Kronyiká álbo Postillá… krotce vczyniona… 1556.

¹⁷ Protože je exemplář Rėyovy Postily, uložený v oddělení vzácných tisků Akademie věd Litevské SSR, defektní (některé listy byly vyříznuty), nebylo možné v něm nalézt všechny ekvivalenty akuzativu s participiem.

53

Akuzativ s participiem v textech 16.–17. století (statistické údaje)

Akuzativ s participiem: | Prameny | Rozsah (archů) | přít. č. čin. | min. č. čin. | bud. č. čin. | přít. č. trp. | min. č. trp. | bud. č. trp. | Celkový počet | Počet na arch

Spisy M. Mažvydase (1547–1570) | 6 | 8 | 8(10) | – | – | 3 | – | – | 19(10) | 3,1

B. Vilentas, „Enchiridion“ (1579) | 1,2 | 6(2) | – | – | – | – | – | – | 6(2) | 5

B. Vilentas, „Evangelias bei Epistolas“ (1579) | 5 | 53(5) | 3 | 1 | – | 7 | – | 64(5) | 12,8

J. Bretkūnas, „Biblija...“ (1579–1590) | 100 | 826(110) | 223(31) | 60(16) | 17(2) | 65(14) | – | 1191(173) | 12

J. Bretkūnas, „Postilla...“ I–II (1591) | 19 | 352(22) | 281(93) | 46(24) | 11(8) | 29(28) | – | 719(275) | 37,8

J. Bretkūnas, „Giesmes Duchaunas...“ (1589) | 2,3 | 3 | 3(2) | 1 | 1 | 2 | – | 10(2) | 4,3

M. Daukša, „Postilla...“ (1599) | 40 | 113(27) | 14(2) | 1 | 1 | 23(9) | – | 152(38) | 3,7

M. Petkevičius, „Katechism...“ (1598) | 3,8 | 3 | 1 | 1 | – | 5(4) | – | 10(4) | 2,6

„Išguldimas Evangeliv...“ (1573) (úryvky) | 1,2 | 1 | 4 | – | – | 1 | – | 6 | 5

S. Vaišnoras, „Margarita Theologica...“ (1600) | 11,3 | 163(35) | 21(7) | 12(6) | 22(1) | 8(4) | 3 | 229(63) | 20,2

54

Tabulka 7 (pokračování)

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 „Postilla Lietuwizka“ (1600) | 41,5 | 33(2) | 4 | 1 | – | – | 12(2) | – | 50(4) | 1,2 J. Reza, „Psalteras Dowido“ (1625) | 5,4 | 7 | – | – | – | – | 1 | – | 8 | 1,5 K. Sirvydas, „Punkty sakimu...“ I–II (1629–1644) | 9 | 42(13) | 10(3) | 1 | 2(1) | 15(1) | – | 70(18) | 7,7 S. M. Slavočinskis, „Giesmes...“ (1646) | 3,6 | 15(2) | 5(4) | – | – | 10(4) | – | 30(10) | 8,3 „Kniga Nobanistes...“ (1653) | 5,5 | 11(3) | 4(2) | – | – | 1 | – | 16(5) | 2,8 „Summa... Ewangeliy...“ (1653) | 7 | 39(11) | 10(5) | 3 | 3 | 4,2 | – | 59(18) | 8,4 „Maldos Krikscioniszkos“ (1653) | 1,5 | – | – | – | – | – | – | 1 | 0,6 S. B. Chylinskis, „Nowm Testamentum...“ (1658...) | 21,3 | 38(8) | – | – | – | 22(3) | – | 60(11) | 2,6 „Ewangelie Polskie y Litewskie...“ (1674) | 3,5 | 23(3) | 1 | – | – | – | – | 24(3) | 6,8 J. Rikovijus, „Naujos... Giesmių Knygos...“ (1685) | 6,5 | 15 | 5(3) | – | – | 2 | – | 22(3) | 3,3 D. Kleinas, „Naujos... Maldu Kny-geles...“ (1685) | 3 | 2 | – | – | – | – | – | 2 | 0,6 | | 1754(343) | 597(162) | 127(46) | 57(22) | 210(71) | 3 | 2748(641)

Poznámka. V konstrukcích s akuzativem substantiva nebo zájmena se někdy vyskytuje nikoli jeden, nýbrž dva nebo několik participiálních tvarů. V takovém případě je počet akuzativních tvarů participií na třetím či vzdálenějším místě uveden v závorkách.

55

nelze spojovat, odpovídají vedlejším větám (obvykle s iš – 5 příkladů) a acc. c. inf. (4, další 4 ekvivalenty jsou nejasné). Např.:

O nu ghi regi teip nuwárgintą | teip iszkruwinta₁₅₃₃₀ – a nyní ho vidí tak zmoženého | tak zkrvaveného RP 105^a.

Sakie ghi giwa santi 164^a – řekli, že je živ RP 111.

Pán... pádáre tą kálbeimą... kaip ghi tárp sáwe santi iszmánitu III 31^a₂₀ – jako by si navzájem rozuměli RP 300^a.

Téměř všechny samostatnější konstrukce Morkūnovy Postily se nacházejí v perikopách převzatých z „Evangelien und Episteln“ B. Vilenta a pouze redakčně upravených překladatelem¹⁸.

Akuzativ s participiem se poněkud častěji užívá v Chylińského Bibli (ačkoli se zde vyskytuje pouze po slovesech, která přímo řídí akuzativ, regėti, girdėti, rasti apod.) a v „Knize zbožnosti“ (1653), zatímco v „Sumě evangelií“ (1653) je ukazatel jeho četnosti (8,4) dokonce vyšší než v „Punkte sakymų“.

„Suma evangelií“ se od ostatních reformačních spisů odlišuje nejen mnohem častějším užíváním těchto konstrukcí, ale také tím, že většina z nich (33 z 59) je samostatná a není se slovesy spojena řídicími vztahy, např.:

Z druhé strany věz, že je to učení nikoli Boží, nýbrž ďáblovo 73. Co kdo miluje, to také činí | v co věří, to si oblíbí 124. David... praví | základy jí zasazené na horách 242–243.

Při přehledu rozšíření akuzativu s participiem v významnějších jazykových památkách 16.–17. století lze pozorovat, že jeho užívání souvisí s nářečím autorů. Tato konstrukce se nejčastěji užívá ve spisech autorů pocházejících ze západoaukštaitských a žemaitských nářečí (J. Bretkūnas, B. Vilentas, S. Vaišnoras) a obecně ve staré literatuře Malé Litvy, která se od počátku utvářela na základě západoaukštaitského nářečí. Ani pozdější významnější díla, která zde vyšla (např. Nový zákon S. Bytnera z roku 1701, Bible J. Kvanta z roku 1755 a dokonce Bible z roku 1823), co do četnosti a rozmanitosti užívání akuzativu s participiem za spisy J. Bretkūnase nezaostávají; některá je dokonce předčí. Například v knize Skutků apoštolů Bible z roku 1823 nalézáme 58 akuzativních konstrukcí s participii a 15 s poloparticipii (většina zcela samostatných), takže ukazatel četnosti akuzativu s participiem (21,4) je zde výrazně vyšší než v téže knize Bretkūnasovy Bible (14), a to i bez započtení zmíněných konstrukcí s poloparticipiem. Akuzativ s participiem užívají poměrně intenzivně také autoři pocházející z východoaukštaitských nářečí. Ve spisech založených na středních a severních aukštaitských nářečích je tato konstrukce méně častá, ačkoli v některých z nich (například v „Sumě evangelií“) její četnost opět prudce stoupá.

Podíváme-li se nyní na nářečí současné litevštiny, uvidíme poměrně podobný obraz. Uvedenou konstrukci nejvíce užívají Žemaité a západní Aukštaité; místo akuzativu participií zde však mnohem častěji nacházíme nesklonné tvary – poloparticipia. U východních Aukštaitů (zejména v lidové slovesnosti) je tato konstrukce stále poměrně oblíbená, i když méně častá a již má sklon k ustrnutí, zatímco ve středních aukštaitských nářečích je velmi vzácná nebo se již vůbec neužívá. Intenzita užívání této konstrukce zvláště-

¹⁸V obou exemplářích Morkūnovy Postily, uložených v oddělení rukopisů VVU, chybí posledních 46 listů. Jejich obsah autor nezná.

56

Zvláštností se vyznačují dialekty severních západních aukštaitů žijících na území bývalého Východního Pruska. Je to zřejmé z folkloru zapsaného v oblasti těchto dialektů C. Jurkšaitisem, V. Kalvaitisem a dalšími sběrateli; probíranou konstrukci v něm najdeme doslova na každé stránce. Oblast největšího rozšíření akuzativu s participiem (poloparticipiem) se tedy shoduje s oblastí intenzivního užívání absolutního dativu (srov. LKK V 51 a násl.) a dalších archaických participiálních konstrukcí.

Závěry

1. Akuzativ s participiem je doložen ve všech významnějších jazykových památkách XVI—XVII století a užívá se v nich mnohem intenzivněji než v současné litevštině. Tato konstrukce je nejproduktivnější v prozaických textech autorů zastupujících dialekty západních aukštaitů a žemaitů — J. Bretkūna, B. Vilenta a S. Vaišnory.

2. Srovnání překladových textů J. Bretkūna, B. Vilenta, M. Daukši, J. Jaknavičiuse a dalších autorů s originály ukazuje, že akuzativ s participiem se ve staré litevské literatuře užívá nezávisle na vlivu jiných jazyků. Touto konstrukcí autoři nejčastěji překládali vedlejší věty německých, latinských a polských originálů, accusativus cum infinitivo a jen v určitých případech accusativus cum participio. Latinské originály užívání akuzativu s participiem tu a tam podněcovaly, zatímco německé a polské je zpravidla omezovaly.

3. Užívání akuzativu s participiem ve starém litevském spisovném jazyce vychází z živého jazyka a jeho rozložení v různých textech odráží dobové nářeční tendence.

AKUZATIV S PARTICIPIEM V PAMÁTKÁCH LITEVSKÉHO JAZYKA XVI—XVII STOLETÍ

(Rozšíření a vztah ke konstrukcím originálů)

V. AMBRAZAS

Shrnutí

Akuzativ s participiem (accusativus cum participio) se ve starolitevských písemných památkách vyznačuje širokým okruhem použití a vysokou produktivitou. Článek se zabývá rozšířením této konstrukce téměř ve všech památkách 16.–17. století dostupných ke zkoumání (kromě slovníků) s ohledem na vztah překladových textů k německým, polským a latinským originálům.

Na základě statistické analýzy konstrukcí, provedené úplným výběrem dokladů získaných ze starolitevských památek, bylo zjištěno, že akuzativ s participiem je nejcharakterističtější pro autory, kteří jsou představiteli západoaukštaitského a žemaitského nářečí (I. Bretkūnas, B. Vilentas, S. Vaišnoras). Oblast největšího rozšíření této konstrukce se přibližně shoduje s oblastí intenzivního užívání dativu absolutního a dalších archaických participiálních konstrukcí a v současném jazyce také s oblastí rozšíření akuzativu s transgresivem.

57

Srovnání s originály překladových textů (rukopisy Bible I. Bretkūna, Postilla M. Daukši, anonymní Postilla z roku 1600, překlady B. Vilengase, I. Jaknavičiuse aj.) ukázalo, že akuzativ s participiem ve starolitevských písemných památkách nezávisí na vlivu jiných jazyků. Touto konstrukcí se nejčastěji překládají německé, polské a latinské vedlejší věty. Některým konstrukcím spojeným se slovesy přímého řízení odpovídá v latinských originálech accusativus cum participio, tento obrat však neměl významný vliv na volnější užívání akuzativu s participiem. V překladech z latiny lze sledovat pouze podněcující působení konstrukce accusativus cum infinitivo. Polské a německé originály naopak pronikání akuzativu s participiem do překladových děl bránily. Frekvence užívání akuzativu s participiem bývá v původních dílech vyšší než v překladech téhož autora (srov. poměr 3: 1 v Postille a Bibli I. Bretkūna).

Široké užívání akuzativu s participiem ve starolitevských textech vychází z živé řeči a odráží nářeční zvláštnosti litevského jazyka zkoumaného období.

Údaje ze srovnání překladových textů s originály a statistika rozšíření zkoumaných konstrukcí jsou uvedeny v tabulkách č. 1–7.