JAZYKOVÁ ČINNOST A. SALYSE

Loni zemřel významný jazykovědec starší generace A. Salys, který v litevské jazykovědě zanechal hlubokou stopu. Uplatnil se v různých oblastech vědy o litevském jazyce: zkoumal litevská nářečí a dějiny jazyka, sestavoval slovníky, upravoval litevskou terminologii aj. Bylo by užitečné v budoucnu komplexně osvětlit jazykovou činnost A. Salise a podrobně vyzdvihnout, co nového a významného přinesl do vědy o litevském jazyce. Prozatím stručně zmíníme nejdůležitější jazykovědné práce A. Salise a jeho zásluhy o litevskou jazykovědu.

A. Salys se narodil roku 1902 v okrese Kretinga, v Reketė. V letech 1923–1925 studoval na univerzitě v Kaunasu litevštinu a srovnávací jazykovědu, v letech 1925–1929 baltskou a slovanskou filologii a srovnávací jazykovědu v Lipsku a roku 1929 experimentální fonetiku v Hamburku. Po návratu do Litvy působil do roku 1943 jako profesor na univerzitách v Kaunasu a Vilniusu, kde přednášel hlavní obory vědy o litevském jazyce (litevskou dialektologii, úvod do baltské jazykovědy, dějiny jazyka aj.); významně tak přispěl k rozvoji jazykovědy a vychoval velký počet učitelů litevštiny, badatelů litevského jazyka a propagátorů jazykové kultury. Po odchodu z Litvy pracoval v letech 1944–1946 na univerzitách v Greifswaldu a Tübingenu. Od roku 1947 byl profesorem na Pensylvánské univerzitě, kde přednášel slovanskou a baltskou filologii, a tím popularizoval lituanistiku v USA a zapojil do výzkumu litevského jazyka nejednoho amerického lingvistu; z nich je nám nejznámější V. Šmolstygas.

A. Salys nebyl vědcem uzavřeným v pracovně. Udržoval rozsáhlé odborné styky s jazykovědci z různých zemí, byl členem několika mezinárodních jazykovědných společností, redaktorem a přispěvatelem jazykovědných časopisů a redaktorem jazykovědné sekce litevské encyklopedie vydané v USA. A. Salys se aktivně podílel na odborné organizační činnosti: v letech 1939–1941 vedl litevskou jazykovou sekci Ústavu lituanistiky, v letech 1941–1944 byl ředitelem Ústavu litevského jazyka, předsedou i členem různých terminologických komisí, členem komise pro příjmení a místní názvy aj.

Jazyková činnost A. Salise byla rozvětvená, intenzivní a plodná. Významně přispěl k rozvoji vědy o litevském jazyce pracemi v dialektologii, lexikografii, onomastice, terminologii, jazykové kultuře a dalších oblastech.

A. Salys odvedl značný kus práce při výzkumu litevských nářečí. Když se na univerzitě začala vyučovat dialektologie litevského jazyka, vyvstala naléhavá potřeba připravit učebnici litevské dialektologie, aby se studenti litevštiny měli z čeho seznamovat s litevskými nářečími. Poznatky o litevských nářečích a jejich klasifikaci, které publikovali J. Juška, A. Baranauskas, K. Jaunius a další, nemohly učebnici dialektologie litevského jazyka nahradit, a A. Salys se s vervou pustil do úkolu připravit přehledný kurz litevských nářečí. Sám sbírá dialektologický materiál a snaží se do této práce zapojit studenty a učitele. Za tímto účelem připravil několik rozsáhlých dotazníků pro sběr dialektologického materiálu a rozeslal je do různých vědeckých ústa-

257

ím a školám. Spolu s dalšími se podílel na organizování specializovaných dialektologických kurzů, v nichž byla vyškolena řada popisovatelů nářečí, kteří měli v budoucnu vykonat mnoho práce při výzkumu litevských nářečí. Pro fonetickou průpravu dialektologů a dalších jazykovědců založil A. Salys na univerzitě v Kaunasu fonetickou laboratoř, která studentům pomáhala lépe se seznámit s fonetikou nářečí. Výsledkem několikaleté intenzivní práce byl kurz litevských nářečí A. Salise, jehož souhrn „Nářečí litevského jazyka“ vyšel tiskem roku 1935. Byla v něm podána podrobná klasifikace nářečí a popsány fonetické i jiné zvláštnosti jednotlivých nářečí. Kurz se používal i v sovětských letech; bude důležitý také pro výzkum dějin litevské dialektologie.

A. Salys úspěšně navázal na historický výzkum litevských nářečí, který zahájil A. Baranauskas a další, a zveřejnil první část své disertace „Žemaitská nářečí“ (v němčině, 1930), věnovanou otázkám vzniku (dějin) žemaitské jazykové oblasti. Kromě této práce z historické dialektologie publikoval A. Salys několik článků o dějinách nářečí.

A. Salys se zapojil do výzkumu litevských nářečí a začal také redigovat a vydávat popisy jednotlivých nářečí. Jeho redakcí vyšel druhý svazek řady monografií o nářečích „Nářečí litevského jazyka“ (P. Joniko, „Nářečí Pagramantisu“, 1939).

V poválečných letech pomáhaly dialektologické práce A. Salise studentům lituanistiky seznámit se se základy litevské dialektologie a s metodikou popisu nářečí, kterou nové generaci jazykovědců předávali bývalí žáci A. Salise J. Senkus, E. Mikalauskaitė aj. Díky tomu bylo možné rychle rozšířit a uskutečňovat dialektologickou práci: sbírat materiál z více než 700 lokalit pro atlas litevských nářečí, popisovat jednotlivá nářečí a připravovat souhrnné dílo o litevských nářečích.

A. Salys vykonal významnou práci v litevské lexikografii. Je jedním z autorů a redaktorů dvousvazkového pětisvazkového „Slovníku litevského spisovného jazyka“, který uvádí německé ekvivalenty a vycházel v Heidelbergu v letech 1932–1968. Od třetího svazku do tohoto slovníku přispíval A. Salys množstvím slovní zásoby z lidového jazyka, zvláště ze žemaitského nářečí, a litevskou část slovníku tak značně obohatil. Jde o jeden z největších slovníků litevského jazyka; počtem hesel jej výrazně převyšuje pouze právě vydávaný akademický „Slovník litevského jazyka“. Německé ekvivalenty umožňují, aby zmíněný slovník A. Salise a dalších autorů používali badatelé indoevropských jazyků, pro něž byly dříve největšími zdroji litevské slovní zásoby slovníky G. Nesselmanda a Fr. Kuršaitise, obsahující několikanásobně méně slov.

Po několik desetiletí sbíral A. Salys materiál pro historický slovník litevského jazyka, aby sledoval vývoj slovní zásoby a dějiny slov od nejstarších dob až do současnosti. Za tímto účelem navštívil roku 1969 sovětskou Litvu a shromažďoval zde materiál pro zamýšlený slovník z kartotéky akademického „Slovníku litevského jazyka“ a z dalších zdrojů. Říkal, že se pokusí připravit menší historický slovníček, který by zahrnoval především slovní zásobu z konce 19. a počátku 20. století, na jejímž rozvíjení a normování se sám aktivně podílel. Je škoda, že tento záměr A. Salise nebyl uskutečněn.

A. Salys se podílel také na přípravě a zdokonalování velkého „Slovníku litevského jazyka“. Několik let byl členem vědecké komise Slovníku a aktivně se podílel

258

při kladení a projednávání různých lexikografických otázek, které neztratily na aktuálnosti ani dnes (např. přepisování nářečně zaznamenaných slov a výrazů do spisovného jazyka, určování výpůjček a homonym, uvádění zpodstatnělých přídavných jmen apod.).

A. Salys věnoval velkou pozornost sběru vlastních jmen (osobních jmen, místních jmen, hydronym, etnonym apod.), sestavování slovníků a jejich zkoumání. V litevštině jsou takových jmen statisíce. Značnou část z nich shromáždil a začal zkoumat K. Būga, který vysoce oceňoval „jazyk země“ jako důležitý pramen poznání minulosti národa. Mezi pokračovateli v díle K. Būgy byl jedním z nejaktivnějších A. Salys, člen komise pro příjmení a místní jména založené v roce 1933. Po vydání „Pokynů k soupisu litevských pomístních jmen“ (1934) byla za pomoci učitelů, lesníků, pozemkových úředníků, studentů a dalších spolupracovníků do roku 1940 shromážděna většina soupisu, který je nyní uložen, doplňován a zkoumán v Ústavu litevského jazyka a literatury.

A. Salys byl velmi produktivní také při tvorbě a uspořádávání litevské terminologie. Byl vládním poradcem pro terminologické otázky, předsedou či členem několika terminologických komisí a tvůrcem různých vědeckých a technických termínů. Díky dobré a pohotové jazykové orientaci a hlubokému jazykovému citu snadno a rychle nacházel potřebný termín v lidové mluvě, nebo jej vytvořil sám. Stovky lidových slov používal v užším, širším či přeneseném významu a postupem času se z nich staly termíny, např.: slogutis „noční můra“, nuospaudas „lisovací lis“, grūdalas „tvrditelná malta“, prašvaitas „osvětlené místo na fotografickém negativu“ atd. Mnoho termínů vytvořil zdařile a ty se vžily, např.: požiūris, šviesomatis, tolimatis, išvaizta, sąnara, staigmena atd.

A. Salysovi záleželo také na kultivaci a normování spisovného jazyka a na dalších otázkách jazykové kultury. Pozorně sledoval vývoj spisovného jazyka a pohotově a živě reagoval na nedostatky v jazykové praxi, zejména v tisku, které bylo třeba napravit. Pro potřeby jazykové praxe začal spolu s dalšími vydávat jazykový časopis „Gimtoji kalba“, v němž aktivně přispíval a rozebíral různé otázky jazykové praxe. Některé jeho publikované články jsou zajímavé i dnes, protože se věnují aktuálním otázkám, např. litevským jménům, etnonymům, zkratkám apod. V jednom z deníků začal A. Salys vydávat „Jazykový sloupek“, který soustavně věnoval pozornost každodennímu užívání jazyka, opravoval jazykové chyby, nabízel nová slova a termíny a radil, jak užívat různá slova a konstrukce. K procvičování přízvuku opatřil A. Salys přízvuky I. a II. díl čítanky „Vargo mokyklai“.

A. Salys tedy významně přispěl k rozšiřování obzorů litevské jazykovědy, organizování a uskutečňování nových výzkumů, přípravě lingvistických odborníků a pozvedání jazykové kultury. Během emigrace udržoval v posledních letech úzké kontakty s Ústavem litevského jazyka a literatury a s jazykovědci sovětské Litvy, sledoval jejich práci a hodnotil ji kladně; přijel také do vlasti sbírat jazykový materiál. Vždy ho přitahoval rodný kraj a rodný jazyk, jehož zkoumání zasvětil celou duši. A. Salys obohatil litevskou jazykovědu významnými díly, která naši filologové využívají a budou ještě dlouho využívat, s úctou vzpomínajíce na jejich autora, jenž se velmi zasloužil o vědu zabývající se Litvou.

J. Kruოპas