МОКСЛО КАЛБОС КУЛТОРОС ИР ТЕРМИНОЛОГИЈОС ПРОБЛЕМОС ЛИЕТУВИŲ КАЛБОТЫРОС КЛАУСИМАИ, XXIV (1985)

ЕЛЕНА ИОСИФОВНА ХОТЯНОВИЧ

O NĚKTERÝCH TENDENCÍCH VÝVOJE VĚDECKÉHO STYLU V RUŠTINĚ A BĚLORUŠTINĚ

V podmínkách vědeckotechnické revoluce mimořádně roste společenská role vědy a její vliv na všechny oblasti společenského života, včetně fungování, vývoje a vzájemného působení jazyků. Masovost výzkumné práce, množství objevů, zvětšování celkového objemu vědeckých publikací (takzvaný „informační výbuch“ a s ním spojený „terminologický“ výbuch) a mezinárodní výměna vědeckých poznatků vedoucí k internacionalizaci terminologické slovní zásoby ovlivňují jazyk jako celek a vyvolávají funkční posuny ve vědeckém stylu řeči. V této souvislosti se výzkum jazyka vědeckotechnické literatury stává obzvláště aktuálním.

Rozsáhlá překladatelská činnost a posilování mez jazykových vztahů vyžadují provádění srovnávacích výzkumů stylu vědecké řeči jazyků blízce příbuzných. Takové výzkumy se již provádějí na materiálu ruštiny a ukrajinštiny. Byla vydána „Srovnávací stylistika ruského a ukrajinského jazyka“ (Kyjev, 1980).

Srovnávací studium blízce příbuzných jazyků umožňuje určit společné zákonitosti vývoje příbuzných jazyků v podmínkách nejtěsnějších jazykových kontaktů i specifika každého z nich, odhalit konkrétní formy a způsoby vzájemného působení a případného sbližování, vyřešit řadu otázek překladu (souvislost srovnávací stylistiky s teorií překladu je nepochybná) a určit abstraktní konstruktivně-stylovou orientaci při využívání jazykových prostředků v konkrétní funkčně-obsahové oblasti komunikace.

Ukrajinská a běloruská jazykověda řeší společné problémy a úkoly, to však výzkumníky nezbavuje nutnosti srovnávacího studia stylistických systémů ruštiny a ukrajinštiny i ruštiny a běloruštiny. Takový výzkum má zvláštní význam pro běloruštinu, neboť v současné běloruské jazykovědě zůstávají otázky výběru jazykových prostředků ve vědeckém, úředním a dalších stylech dosud málo prozkoumány.

Úkol srovnávacího studia stylistických systémů a prostředků blízce příbuzných jazyků se v zásadě neliší od obecného úkolu

146

srovnávacího studia blízce příbuzných jazyků¹ a lze jej formulovat jako zjištění jejich stylistické podobnosti na jedné straně a stylistických rozdílů na straně druhé, které odrážejí národně svébytné rysy výrazových prostředků v rámci daného funkčního stylu ².

V rozsáhlé lingvistické literatuře lze najít mnoho obecných výroků o blízkosti vědeckého stylu různých jazyků. Výzkumníci východoslovanských jazyků mají ještě více důvodů tuto blízkost zdůrazňovat, protože k charakteristickým rysům vědeckého stylu v kterémkoli jazyce (zobecněnosti, objektivitě, zdůrazněné logičnosti a návaznosti výkladu, významové přesnosti, skryté emocionalitě atd.) se zde přidávají faktory společného původu a vývoje podobných rysů v důsledku jazykového kontaktu, a tedy i totožnosti či blízkosti jazykového vyjádření funkčních kategorií na všech úrovních jazykového systému. Společný původ a jazykové kontakty však nemusí vždy znamenat typologickou podobnost, což svědčí o vnitřní složitosti uvedených faktorů.

Rusko-běloruské jazykové kontakty měly v různých historických etapách různý směr. „V XVI—XVII. století zřetelně převažoval ukrajinsko-běloruský vliv na ruský spisovný jazyk“³. Svědčí o tom také pronikání lexikálních prvků typu администратор, апелляция, апробация, арена do ruštiny ze staroběloruštiny (přesněji z jiných jazyků prostřednictvím staroběloruštiny) ⁴. Později se v důsledku určitých historických (sociálně-ekonomických, politických a kulturních) okolností funkce běloruštiny zúžily. Poslední staroběloruská kniha mezi dosud známými starými památkami je datována rokem 1722 ⁵. Hlavními formami zachování, vnitřního a funkčního rozvoje běloruštiny se na dlouhou dobu staly běloruská nářečí a ústní lidová tvorba.

Tento zlom v písemných tradicích vedl k tomu, že při utváření vědeckého stylu v běloruštině (a běloruský vědecký

¹ Типология сходств и различий близкородственных языков. — Кишинев, 1976, с. 4—8; Ткаченко О. Б. Проблемы сопоставительно-исторического изучения славянских языков. — ВЯ, 1981, № 1, с. 48—59.

² Булахов М. Г. Основные вопросы сопоставительной стилистики русского и белорусского языков. — Минск, 1979, с. 3.

³ Филин Ф. П. Истоки и судьбы русского литературного языка. — М., 1981, с. 171.

⁴ См.: Булыка А. Н. Даўнія запазычанні беларускай мовы. — Мінск, 1972, с. 19, 26, 28—29; Пы [sic] вторак Г. П. Русско-белорусские языковые контакты на разных исторических этапах. — В кн.: Русский язык в его связях с украинским и другими славянскими языками: Тез. докл. и сообщ. Симферополь, 1973, с. 245—249.

⁵ Жураўскі А. І. Гісторыя беларускай літаратурнай мовы. — Мінск, 1967, т. 1, с. 356.

147

styl se v podobě blízké současnému stavu začíná formovat na konci XIX. a počátku XX. století) významnou roli sehrála orientace na ruštinu, zejména při utváření běloruské terminologie — nejpodstatnější skupiny slovní zásoby v rámci vědeckého stylu. Tato orientace souvisela s vlivem vysoce rozvinuté ruské vědy a také s velkou pomocí při organizaci výzkumu a přípravě vědeckých pracovníků po Velké říjnové socialistické revoluci, kterou naší republice poskytly Akademie věd SSSR a další vědecká centra země. Např. pro práci na Běloruské státní univerzitě V. I. Lenina byli pozváni vědci z Moskvy, Petrohradu, Kyjeva a Smolenska. Nemalou roli sehrála i čistě lingvistická příčina: ruština byla jazykem s již ustáleným systémem strukturně-funkčních stylů a mohla do jisté míry sloužit jako vzor pro běloruštinu.

Genetická blízkost ruštiny a běloruštiny, jakož i vliv ruštiny na utváření funkčních stylů běloruštiny vedly k relativní společnosti lexikálního složení vědeckého stylu v těchto jazycích, která se projevuje společným kořenovým fondem, existencí značné vrstvy internacionalismů a přímými výpůjčkami z ruštiny do běloruštiny. Tato společnost má tendenci se prohlubovat také v souvislosti s vědomě formulovanou zásadou minimálních rozdílů mezi odpovídajícími termíny spisovných jazyků národů SSSR. Zásada minimálních rozdílů mezi ruskou a běloruskou terminologickou i obecně vědeckou slovní zásobou se však ne vždy uplatňuje. V ruštině se ve funkčním stylu vědecké literatury často upřednostňují obecně vědecká slova cizího původu, např.: aproximovat (místo vyjádřit přibližně), implicitní (místo domnělý), reprezentovat (místo představovat), sakrální atd. V běloruštině se tento směr uplatňuje v menší míře, neboť se při utváření stylu vědeckého výkladu projevovala jedna z protichůdných tendencí: na jedné straně osvojit si základní fond internacionalizované slovní zásoby a na druhé straně „využívat, nakolik je to možné, lexikální zdroje živého lidového jazyka“⁶.

Některé zvláštnosti tvoření termínů lze zaznamenat i při srovnání jednotlivých rusko-běloruských terminologických dvojic. Tak například ruským termínům savci, napájecí (silová) síť, napájecí napětí, napájecí schéma odpovídají v běloruštině млекакормячыя, жывлячая сетка, сілкуючае напружанне, схема сілкавання. Od slova питать, které má knižní zabarvení,

⁶ Красней В. П. Белорусская филологическая терминология начала XX века: Автореф. дис.... канд. филол. наук. — Минск, 1969, с. 14.

148

byly utvořeny všechny ruské termíny. V běloruštině lze pozorovat diferenciaci při tvoření termínů podle významových odstínů základového slova: питать — bělorusky 1. карміць (млекакормячыя); 2. biol., fyz. жывіць (жывічная сетка); 3. сілкаваць (dodávat materiál k práci — сілкуючае напружанне).

K vzniku nových běloruských termínů vedlo využívání četných strukturních typů kalkování podle modelů ruštiny, např.: světový názor — светапогляд, ozáření — абпраменьванне, abstraktnost — абцягненасць. Kalkování přispělo k projevení slovotvorných možností běloruštiny, vedlo ke změně produktivity toho či onoho slovotvorného typu a k rozvoji morfematické stavby běloruštiny. Na druhé straně se poměrně důsledně uplatňovaly vlastní možnosti tvoření termínů v běloruštině, např.: jednotné tvary podstatných jmen, množné tvary podstatných jmen — „singularia tantum“ a „pluralia tantum“; velmi zdařilé běloruské termíny odstředivá, dostředivá síla — odstředivá, dostředivá síla.

V souvislosti s problémem kultury vědeckého projevu přirozeně vyvstává otázka synonymie a variantnosti v oblasti terminologické slovní zásoby. Jestliže „v období utváření některého vědního oboru je neexistence jednoznačné korespondence mezi termíny a pojmy, které označují, odrazem nepřetržitě působícího nominačního procesu a jeví se jako nevyhnutelná“⁷, pak tento jev v současném stavu ruštiny a běloruštiny svědčí o nevyřešenosti problémů spojených s uspořádáním a standardizací termínů. Např. ve významu „kolísání“ se v běloruském vědeckém stylu užívají dva termíny: ваганне a хістанне (např.: сума... схільна да хістання; цеплавыя ваганні атамаў). Ačkoli Komise pro vědeckou a technickou terminologii při Hlavní redakci Běloruské sovětské encyklopedie doporučila užívání termínu ваганне (protože slovo хістанне má také citově zabarvený význam „viklání“), ve vědeckých článcích se vyskytují oba termíny, což souvisí s mimojazykovými příčinami, především s existencí rusko-běloruského vědeckého dvojjazyčí a snahou mluvčích běloruštiny používat ruštinu v této komunikační oblasti⁸. Odtud pramení aktivní i pasivní dvojjazyčnost vědeckotechnické inteligence. V důsledku toho mnohé

⁷ Андреев Р. А. Вариантность компонентов составных наименований в современном французском языке.—В кн.: Научный симпозиум «Семиотические проблемы языков науки, терминологии и информатики». М., 1971, с. 534.

⁸ „Čím více je ta či ona oblast jazykové komunikace internacionalizována, tím více se realizuje tendence přechodu nositelů jazyka od národního jazyka k jazyku mezinárodní komunikace“ (Міхневіч А. Я. Функцыі мовы і маўлення і праблемы беларуска-рускага двухмоўя.—В кн.: Пытанні білінгвізму і ўзаемадзеяння моў. Мінск, 1982, с. 75).

149

Články se píší v ruštině a poté se překládají do běloruštiny, nikoli bez pomoci slovníku.

Ruskému termínu скорость odpovídají také dvě běloruská slova: скорасць a хуткасць, např.: касмічная скорасць, лінейная скорасць крышталізацыі — касмічная хуткасць, хуткасць рэакцыі. Zde se však při výběru termínu projevuje vliv ruštiny tím, že frekvence užívání termínů totožných s ruskými (скорасць) je vyšší než frekvence jejich synonym (хуткасць). Běloruské slovo хуткасць má navíc také význam „rychlost“, např.: хуткарослыя пароды, хуткія малекулы, což rovněž napomáhá ustálení termínu скорасць „rychlost“ ve vědeckých textech.

Pokud bychom však synonymním termínům a variantám upřeli právo na existenci, jak vyřešit otázku tendence k rozmanitosti na úrovni řeči ve vědeckém stylu? Zdá se, že existence variant, které se při částečně odlišném složení shodují z hlediska stylistických a syntaktických funkcí, je přípustná, pokud se při jejich obměňování nenaruší významová přesnost vědeckého textu, např.: агародніцтва — гародніцтва, лесанаднаўленне — лесаўзнаўленне.

Srovnávací studium vědeckého stylu ruštiny a běloruštiny na lexikální úrovni umožní určit míru terminologičnosti vědeckých textů v ruštině a běloruštině, stylistickou příznakovost jazykových jednotek, odhalit úlohu metafory a dalších prostředků obraznosti ve vědeckých textech srovnávaných jazyků a prozkoumat, jak se národní jazykové zvláštnosti odrážejí v internacionálních vrstvách slovní zásoby. Odlišné podmínky a doba utváření vědeckého stylu v ruštině a běloruštině vedly ke specifickému poměru jazykových prostředků tohoto stylu, k výraznějšímu a přísnějšímu vyčlenění vědeckého stylu v ruštině ve srovnání s běloruštinou a k uskutečňování protichůdných tendencí ve vývoji vědeckého stylu běloruštiny.