LIETUVIŲ LEKSIKOS IR TERMINOLOGIJOS

PROBLEMOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIX (1991)

ELENA VALIULYTĖ

VYJÁDŘENÍ INSTRUMENTU V SOUČASNÉ LITEVŠTINĚ

0.1. Instrument je role, kterou zastává jeden z účastníků situace popisované slovesnou větou (resp. slovesem)¹. Instrument jako jednotka sémantické struktury věty (slovesa) je stejné úrovně jako agens, patiens aj. (Sližienė, 1986, 51—54). Větu lze na druhé straně rozčlenit na větší sémantické jednotky podle modelu subjekt–objekt–adverbiální člen (definice těchto pojmů viz Ambrazas, 1986, 24). Důležité je, že mezi jednotkami těchto úrovní sémantické analýzy existuje určitá korespondence (např. subjekt zahrnuje agens, patiens, percipienta a beneficienta). Tuto otázku přesvědčivě analyzoval V. Ambrazas a ukázal, kdy je vhodnější pracovat s pojmy jedné úrovně a kdy s pojmy druhé (Ambrazas, 1982; 1986, 23 n.).

0.2. Instrument spadá do rozsahu pojmu objektu (vedle patientu, výsledku, beneficienta a kontentyvu)². Instrument a objekt jsou tedy jednotky různých sémantických úrovní. Termín instrument se užívá také v pracích tradiční lingvistiky při popisu významů pádů a předložek — konkrétně instrumentálu a předložky su.

0.3. Instrument je z referenčního hlediska věc, jejímž prostřednictvím činitel vykonává aktivní děj zaměřený na jinou věc (píše dopis tužkou), na sebe sama (myje se vodou), nebo jde o neorientovaný děj (kývá hlavou).

0.4. Základním prostředkem vyjádření instrumentu je instrumentál — samostatně nebo s předložkou su. Instrumentál ve funkci instrumentu je podrobně popsán ve zvláštní práci (Rasimavičius, 1963, 239 n.). Instrumentál se zkoumá na úrovni slovních spojení. Pojednává se o lexikálně-sémantickém složení slovních spojení: slovesa se charakterizují podle tranzitivity/intranzitivity a substantiva podle příslušnosti k určitým sémantickým třídám (rozlišují se substantiva označující konkrétní věci, substantiva označující část těla či orgán činitele a substantiva označující dopravní prostředky). S ohledem na konkrétnější významy slovesa a substantiva se instrumentální instrumentál dělí do těchto sémantických skupin: 1) instrumentál nástroje (štípe dříví sekerou), 2) instrumentál látky (sype pískem

¹ Podle teorie valence se jednotky sémantické struktury slovesa nazývají různě — sémantické role, sémantické funkce, hlubinné (sémantické) pády, aktanty (Sližienė, 1986, 44 n.).

² Kai kurie tyrinėtojai instrumentą siūlo išskirti iš objekto (plg. Drukteinis, 1982, 17).

148

podlahou); 3) instrumentál prostředku (jede vlakem). Dále se u instrumentálu nástroje rozlišují dva podtypy: a) instrumentál skutečného nástroje (štípe dříví sekerou) a b) instrumentál nástroje-objektu (kývá hlavou, rachotí hrnci). Druhý z nich je třeba považovat za samostatnou sémantickou jednotku. Instrumentál skutečného nástroje je bližší instrumentálu látky (nikoli instrumentálu objektu-nástroje), srov.: 1) otec seká dříví sekerou, sestra zalévá květiny vodou a 2) dědeček kývá hlavou, hospodyně rachotí hrnci. V prvním případě (1) se odráží trojčlenná situace, v níž je instrument prostředníkem mezi agensem (konatelem děje) a patientem (ovlivňovanou věcí), zatímco ve druhém (2) jde o dvojčlennou situaci, v níž je jeden člen agens a druhý, vyjádřený instrumentálem, odpovídá ovlivňované věci (srov. Slizienė, 1986, 59). Dokládá to možnost nahradit takový instrumentál (u některých sloves) akuzativem, např.: kývá hlavou/hlavu, krčí rameny/ramena, rachotí hrnci/hrnce, cinká klíči/klíče (podrobněji viz Valiulytė, 1987, 31–41; Rasimavičius, 1963, 247–248). Srovnávaná slovní spojení se liší určitými významovými odstíny: akuzativ zdůrazňuje ovlivňovanou věc více než instrumentál, protože první pád (akuzativ) má v komunikaci „větší váhu“: v syntaktické hierarchii tvarů zaujímá druhé místo (po nominativu).

Slovní spojení s takzvaným instrumentálem prostředku mají jiné lexikální složení a sémantickou strukturu. Tvoří je slovesa pohybu se substantivy označujícími dopravní prostředky (a) nebo tažná zvířata (b), např.: učitel odplul lodí (a), soused přijel na koni (b). Mezi těmito spojeními je významový rozdíl. Instrumentál prvního typu (a) má význam instrumentu s místním odstínem. Je to patrné z transformací těchto spojení, srov.: Učitel odplul lodí ← Učitel byl na lodi. Loď odplula, anebo: Učitel odplul, když byl na lodi. V hlubinné struktuře spojení s instrumentálem, která přímo odpovídá popisované skutečné situaci, je tedy také místní vztah mezi referenty, jen není formálně vyjádřen. Proto lze tutéž skutečnou situaci někdy popsat i pomocí slovních tvarů s místním významem, např.: V čím voze jedeš, toho píseň zpíváš, i když pláčeš (o lokálu ve významu instrumentu viz 5.).

Ve slovních spojeních sloves pohybu s instrumentálem substantiva označujícího tažná zvířata se skutečná situace popisuje redukovaně, přičemž se vynechává jeden její referent — dopravní prostředek, např.: Soused (a) přijel na koni (b). Ze zkušenosti víme, že skutečná situace spojovaná s touto větou je trojčlenná: jejími referenty jsou člověk (a), zvíře (b) a dopravní prostředek (c). Dva referenty této situace (b a c) mohou zastávat roli instrumentu, avšak navenek je stejným morfologickým tvarem — instrumentálem — obvykle reprezentován jen jeden z nich, např.: Soused přijel na koni/saních. Současný výskyt dvou instrumentálů téhož významu není obvyklý, ačkoli je možný, srov.: Soused přijel na koni saněmi. Syntaktické vztahy těchto instrumentálů ke slovesu se však liší. Instrumentál substantiva označujícího dopravní prostředek (saně) je se slovesem těsněji spojen, zatímco instrumentál substantiva označujícího zvíře (koně) je volnější — jde o redukovanou větu. Lze se o tom přesvědčit transformací uvedeného slovního spojení, srov. Soused přijel na koni saněmi ← Soused přijel na koni zapřaženém do saní.

149

0.5. Jak již bylo uvedeno, hlavním prostředkem vyjadřování instrumentu v litevském spisovném jazyce je instrumentál (bez předložky). Kromě toho se jako tato varianta užívá také konstrukce předložky su s instrumentálem, např.:

S provazem dítě nezabiješ. SLT 239. Šila jehlou. JablRR I 664. Odešel [Jonelis] blízko k písku se svým pluhem. ŠRagSD 44. Chytí tě rybáři hedvábnou síťkou. JV 27.

Existují však konstrukce, které nelze nahradit samotným instrumentálem, např.: vyhnal psa s holí, čtu s brýlemi, chodí o berlích atd.

Konstrukce s předložkou su ve významu instrumentu je v nářečích široce rozšířená. Jak ukazují materiály litevského jazykového atlasu, tato konstrukce převládá v severní a západní části Litvy (zatímco ve východní a jižní Litvě, zejména na jejích okrajích, je typičtější instrumentál), např.:

Šimoniův hradištní vrch byl za dávných časů navršen čepicemi. Ps (LKŽ XIV 14). Odešel dál od strýce do lesa, svlékl si kožich a bil jej holí. Pšl. Žernovy se otáčejí mlýnským kamenem. Mšk (LKŽ XIV 14). Dej té zmiji holí přes zátylek! Mžk. Pluj lodí do Tilže. Rsn (LKŽ XIV 14). Přikryj se bílou plachtou. Pln (LKŽ XIV 14). Nepřibližuj se ke kolu — umažeš se dehtem. Skr (LKŽ XIV 14). Sázejte brambory s koňmi. Rm (LKŽ, I 306). Přijede se čtyřmi koňmi. Lkš. Přeplavil se přes řeku na loďce. Šlu. Na kole dojedu rychleji než s koňmi. Brt.

V psaném jazyce se konstrukce s předložkou su užívá méně často než instrumentál. 0.6. Při zkoumání valence sloves se ukázalo, že referenty plnící funkci instrumentu lze označovat i jinými prostředky, obvykle předložkovými konstrukcemi (Sližienė, 1986, 54), např.: prosívá zrní přes síto, střílí z děl, poškrábal si ruce o angrešt, jede na koni, jede kočárem. Tyto konstrukce se od instrumentálu liší konkrétnějšími významy, které odrážejí také způsob použití nástroje a jeho fungování. Je důležité poznamenat, že některé z těchto konstrukcí lze nahradit instrumentálem — typickým prostředkem vyjadřování instrumentu. Potvrzuje to i skutečnost, že mají stejný význam. Cílem tohoto článku je popsat netypické prostředky vyjadřování instrumentu a uvést jejich vztah k instrumentálu.

1. Konstrukce předložek per a/nebo pro s akuzativem

1.1.0. Existují slovesa, která k označení instrumentu vyžadují konstrukce předložek per a/nebo pro s akuzativem, např.: prosívá mouku přes síto, přecedil mléko přes cedník, vymačkal nastrouhané brambory přes gázu, češe len přes kartáč se štětinami, pije nápoj brčkem, dívá se na hvězdy dalekohledem. Na druhou stranu mají uvedené předložkové konstrukce velmi omezené lexikální složení.

1.1.1. Slovesa sijoti, siausti (a jejich předponová odvozenina) tvoří spojení s předložkou per a podstatnými jmény rėtis, sietas, sytelis, kretilas.

Přes síto jsem prosil mouku. Btrm. Kdo chce jíst dobrý chléb, musí mouku prosít přes řešeto. Kv (LKŽ XI 492). Prosije přes řešeto popel, složí šaty do vody a bude je vařit pár hodin. Lk (LKŽ XI 492). Popel prosil přes síto. Mrc (LKŽ XII

150

540). Nejprve se přes síto protřepe, aby se odstranily hrubé nečistoty, potom se zrno vyvětrá. Srov. (LKŽ XII 539).

Mouku jsem prosela přes husté síto, takže chléb vyšel jako koláč. Krp (LKŽ XI 491). Přes sítko bych prosila mouku, aby v ní nebyly otruby. Šmk (LKŽ XII 488).

Když se poveze do mlýna, ženy ji prosejí přes síto. Gd (LKŽ XII 487).

1.1.2. V psaném jazyce nacházíme u slovesa sijoti také předložku pro, např.:

Prach je jemný jako déšť prosátý přes síto (trš). Ne tak prudce, ale celý den se prosévá jako přes síto (rš).

Doklady z nářečí, které máme k dispozici, takové užití nepotvrzují.

1.1.3. U sloves sijoti, siausti se užívá – jen mnohem méně často – také instrumentál (s předložkou su), např.:

Hustým [sítem] jsem proséval mouku, řešetem kroupy. Ign (LKŽ XI 492). Oves proseješ hustým sítem, pak ho přečistíš v čističce. Vdš (LKŽ XII 531). Prosíval jsem několika síty, odkud se vzal ten brouček. Mžš (LKŽ XII 531). Sítem prosejeme zrno. Rod (LKŽ XII 540). Dříve jsme všechno zrno prosévali řešetem. Švnč.

Mouku prosévej sítem a obilí protřepávej řešetem. J. Jestli je v zrnu písek, prosej ho řešetem. J.

Srov. také: Déšť prosévá jako řešetem. Pn (LKŽ XII 539).

Instrumentál v uvedených větách je synonymní s konstrukcemi s předložkou per. To také ukazuje, že tyto konstrukce mají význam instrumentu. Od instrumentálu se však významově poněkud liší. Instrumentál označuje instrument obecně, zatímco konstrukce s předložkou per vyjadřují také způsob jeho použití, jeho fungování: označují průchod patientu skrz nástroj. To je dáno sémantickým vztahem těchto konstrukcí k jejich konkrétnímu prostorovému významu, srov.: Přes síto prosáknou i dobrá zrna. Ktk. Přes síto na ta kachňata nastříká, zmrznou. Jrb (LKŽ XI 531).

1.2.1. Sloveso košti (a jeho předponová odvozenina) tvoří spojení s předložkou per a podstatnými jmény koštuvas/koštuvis, také sietelis, sietas, audeklas apod.

Přeceď mléko přes cedník. J. Vodu přecedím přes cedník: voda z naší studny je plná nečistot. Sdk (LKŽ VI 382). Oves je třeba přecedit přes síto. Pb (LKŽ XII 531). Přeceď mléko přes hadřík. Krsn (LKŽ VI 381). Mléko přecedila přes lněný šátek. Ktk.

1.2.2. V psaném jazyce nacházíme na této pozici užitou také konstrukci s předložkou pro, např.:

Poté se škrobový maz přecedí přes síto nebo gázu a nechá se vychladnout. NŪE 12. Směs se přecedí přes síto. NŪE 26.

Ačkoli slovníková definice slovesa košti „čistit kapalinu od nežádoucích příměsí protlačováním přes látku či sítko“ (DŽ₁ 329) odkazuje k předložce pro, doklady z nářečí, které máme k dispozici, ukazují, že se na této pozici užívá předložka per. Naznačuje ji také korelativní předpona per-, např.: Usazená kapalina se přefiltruje přes filtrační papír (trš).

1.3. Sloveso sunkti (a jeho předponové deriváty), stejně jako košti, se užívá s konstrukcí s předložkou per, kterou tvoří podstatná jména marlė, drobė apod., a také sietelis, sytelis (srov. 1.2.), např.:

151

Vymačkal jsem (nastrouhané) brambory přes plátěný ubrousek. Ktk. Rozmačkáš bobule dnem hrnečku a pak je přecedíš přes síto. Vb (LKŽ XII 582). Vybraný med se cedil přes sýrařský vak. VdS (LKŽ XIV 163).

Podobně se užívá i sloveso pertrinti ve významu „protřít a vymačkat“, např.:

Protřít cibuli přes síto. DŽ₁ 556. Rajčata protřít přes cedník do omáčky (trš).

1.4. Sloveso šukuoti (o lnu) a jeho předponové deriváty se užívají s konstrukcí s předložkou per, jejímž podstatným jménem je šepetys ‚kartáč‘, např.:

Při pročesávání lnu řídkými kartáči se získává koudel. Krkn (LKŽ IX 211). Vyčesal jsem len přes štětinový kartáč – leskne se jako hedvábí. Ktk.

V takové pozici se užívá i instrumentál zmíněného podstatného jména, např.: Len češou dřevěnými a železnými kartáči. DŽ₁ 808. To je dáno syntaktickou valenční schopností základního lexému (významu) tohoto slovesa, srov.: Vlasy češe hřebenem, kartáčem.

1.5. U sloves gerti, siurbti má instrumentální význam konstrukce s předložkou pro, tvořená podstatným jménem označujícím dutý předmět – šiaudelį ‚brčko‘, např.:

Ona (Marta) srkala nápoj tenkým brčkem. VencIGD 146. Paralelně se užívá také konstrukce s předložkou per, např.:

Do skleniček se vloží led, zalije se punčem a pije se brčkem. ŠPG 166. Pije se brčkem z vysokých sklenic. ŠPG 169. Všechny koktejly – sladké i silné – se pijí z vysokých sklenic brčkem. ŠPG 170.

Vztah konstrukcí pro šiaudelį a per šiaudelį je z hlediska jazykové normy stejný jako u konstrukcí s prostorovým významem eiti pro duris a eiti per duris (druhá je variantou první) (viz 1.6.1.).

1.6. Konstrukce s předložkou pro, jejichž podstatná jména jsou akiniai, žiūronas, mikroskopas, teleskopas a která se pojí se slovesy vidění žiūrėti, žvelgti, matyti, stebėti, atrodyti „být viditelný“, mají rovněž instrumentální význam, např.:

Kapitán lodi se díval dalekohledem. DŽ₁ 968. Dalekohledem nebo teleskopem lze spatřit stokrát i tisíckrát více hvězd. LA 137. Neuplynul ani měsíc a novým teleskopem už bylo možné pohlédnout na hvězdy. LA 113. Jeden stařec měl takový dalekohled, jímž poznal, zda pozorovaný předmět štěstí má, nebo nemá. MPs IV 5. Žena rozbila i všechny očazené střepy, jimiž zesnulý pozoroval slunce. VienIMA 189. Malým teleskopem vypadají jako okrouhlé bělavé skvrnky. LA 204.

1.6.1. V nářečích a někdy i v psaném jazyce se u týchž sloves užívá také konstrukce s předložkou per, např.:

Takovou trochu zvadlou mouchu jsem chytil, a dalekohledem je tak velká, strakatá, s dlouhým zobákem. Jrb. Dalekohledem je vidět velmi daleko. Alv. Přes brýle to vidím jasně. Mšk. Lehl jsem si za kopeček a svým dalekohledem jsem dobře viděl celé nepřátelské loďstvo. Balč.

Tyto konstrukce je z hlediska jazykové normy třeba hodnotit stejně jako obdobné konstrukce s prostorovým významem, srov.: dívá se z okna, vyšel dveřmi. Je třeba říci,

152

že ohledně přijatelnosti/nepřijatelnosti takových konstrukcí ve spisovném jazyce dosud nepanuje pevný a jednotný názor. Jak známo, J. Jablonskis takové konstrukce doporučoval užívat s předložkou pro a akuzativem (Jablonskis, 1957, 670–672). V psaném jazyce se však konstrukce s per stále užívají vedle konstrukcí s předložkou pro, např.: zahnul přes bránu CvR I 90, (vítr) se dral skrz štěrbiny ŽemR III 415, vyběhl dveřmi KrėvRg 33, díval se oknem VaižgRR I 413, funěl nozdrami VienR V 114. Takové užívání předložky per podporují nářečí. Proto bylo v „Gramatice litevského jazyka“ (1971, 630) navrženo považovat tyto konstrukce s předložkou per³ za normativní. Někteří však o tomto doporučení pochybují (Pupkis, 1980, 153). V nejnovější práci věnované jazykovým normám (Paulauskienė, Tarvydaitė, 1986, 108–109) se takové konstrukce doporučují pro spisovný jazyk jako synonyma konstrukcí s předložkou pro.

1.6.2. Podstatné jméno akiniai se u slovesa matyti užívá také s předložkou su, např.: S brýlemi dobře vidím. Ktk (nikoli však samotný instrumentál, srov. *Akiniais gerai matau).

U slovesa obecnějšího významu stebėti se užívá instrumentál uvedených podstatných jmen, který je synonymem konstrukce s předložkou pro, srov.: Už začali pozorovat hvězdy svými malými teleskopy. LA 109 — Je obtížné, a někdy dokonce zcela nemožné, pozorovat je i těmi největšími teleskopy stojícími na zemském povrchu. LA 205.

2. Konstrukce s předložkou iš a genitivem

2.1. Konstrukcí s předložkou iš se vyjadřuje instrument požadovaný slovesy označujícími střelbu. Na druhou stranu mají konstrukce s předložkou iš ve významu instrumentu velmi omezené lexikální složení: tvoří se s podstatnými jmény označujícími prostředky ke střelbě — zbraně, např.: puška, samopal, pistole, kulomet, dělo, kanón, a také luk.

Střílí z děl. _DŽ₁ 532. Říkali, že po odchodu k Jarmalovi a snědení dvou telat stříleli z browningů na slepici. CvR V 125. Ach, a zastřelili našeho bratříčka první kulkou, z pestrých pušek. JD 1119. Zkusil jsem při pasení střílet také z luku. MašAMB 63. Oni (ptáci) se pohrdavě dívali na ty dvounohé tvory, přestože do nich ti občas z pušek vystřelili. Balt.

Tyto konstrukce mají sémantickou souvislost s konstrukcemi prostorového významu. Implikují referent pohybující se z vnitřku nástroje (jeho přítomnost uvnitř prvního). To se odráží i v sémantické struktuře slovesa šauti, srov. jeho definici: „vypustit střelu ze střelné zbraně“ (DŽ, 807).

Na druhou stranu mohou být dva referenty situace skutečnosti popisované slovesy šauti, šaudyti chápány jako instrument a oba jsou navenek reprezentovány

³ Je třeba říci, že zde máme na mysli konstrukce tvořené podstatnými jmény označujícími duté nebo složené předměty (plot, mříž, síť). V gramatice jsou uvedeny spolu s konstrukcemi, v nichž podstatné jméno označuje celistvý předmět, např.: Prostřelil tři stěny. Rs. Na to upozornil J. Kilius (Kilius, 1973, 27–30). O normativnosti těchto konstrukcí se nepochybuje. Někdy se však na místě předložky per užívá také předložka pro, např.: Jeho široká ramena se zvednou a skrz sako se vyklubou ostré lopatky. BubnDŽ 52.

153

různými slovními tvary, např.: Lovec střílel z pušky broky. Zde máme rozložené vyjádření — složený instrument: konstrukce s předložkou iš má význam nástroje, zatímco instrumentál označuje materiál, srov. 0.4. 2). Nástroj však lze vyjádřit také instrumentálem (s předložkou su), který je synonymní s konstrukcí s předložkou iš, např.:

Oni byli ostřelováni kulomety a zasypáváni granáty (tsp). Střílí se puškou. Přen.

2.2. Uvedené konstrukce s předložkou iš a daným lexikálním složením se užívají také se slovními spojeními s významem střelby zahájit palbu, spustit palbu, např.: V noci zahájili palbu z browningu ans. Dr (LKŽ VII 282). Zahájili palbu z dělostřelectva.

2.3. Podstatné jméno svaid yklė „zařízení k vrhání kamenů“ a jeho synonyma laid yklė (laidynė), mėtyklė, svilksnė (svilksna) se užívají s předložkou iš a se slovesy házení a vrhání (mėtyti/mesti, svaidyti/sviesti, laidyti/paleisti), např.:

Děti házejí kameny z praku. Mšk (LKŽ XIV 256). Jeden, vyzáblejší, po něm hodil kámen z vrhače. LKŽ VII 16. Z házecího zařízení dohodí daleko. DŽ₁ 397. Letos hodil kámen z praku. Stan.

Se stejnými slovesy se užívá také konstrukce iš rankos („z ruky“), např.: Z ruky dohodím dál než Jonas z vrhače. Z praku hodím dvakrát tolik co z ruky. Jz (LKŽ VII 16). On (LKŽ XIV 256).

2.4. Za konstrukce s instrumentálním významem lze považovat také konstrukce s předložkou iš a podstatnými jmény označujícími nádoby, připojené ke slovesu gerti („pít“) (srov. 1.5.), např.: Pijí z pohárů. Dauk (LKŽ IV 156). Napil se limonády z láhve. Tyto konstrukce označují předmět, jehož použitím se činnost vykonává. Konstrukce vytvořené s podstatnými jmény místního významu a užité s týmž slovesem gerti („pít“) však mají čistě prostorový význam, např.: Dva holubi pili, holoubata pila z nejhlubšího jezírka. LB 26.

2.5. V nářečích, zejména žemaitských, se vyskytují také konstrukce s předložkou iš v instrumentálním významu a s odlišným lexikálním složením, např.:

Kozáci ho bili karabáči. Grd. Tluč — dostaneš holí. Trš. Dej prase holí a zaženeš je do chléva. Ty (LKŽ IV 158). Jestli tě seknu nožem, to teprve poznáš! Krp (LKŽ IV 158). Mladý dává starému do pat z kosy (při sečení sena). Vg (LKŽ IV 158). Pasáci (rozběhnuvše se) zdraví člověka kamenem. Lk (LKŽ IV 158). Umí vysekat sekerou (udělat sekerou). Kp (LKŽ IV 158). Švihni ho rukou, a on se ještě vzpamatuje (udeř pořádně, samotný pád kladiva nestačí). Kp (LKŽ IV 158). (Další příklady viz DūnŽ 108.)

Jak vidíme, tyto konstrukce se užívají při popisu situací, kdy se někdo udeří (nebo podobných situací).

3. Konstrukce předložky į s akuzativem

3.1. Konstrukce předložky į ve spojeních s některými slovesy může mít také význam instrumentu (srov. Slizienė, 1986, 54, 83). Potvrzuje to možnost nahradit ji typickým prostředkem vyjadřování instrumentu — instrumentálem, např.: Stařenka si otřela ruce o zástěru/zástěrou; Žák si očistil boty o trávu/trávou;

154

Dítě si poranilo prst o sklo/sklem. Mezi srovnávanými spojeními je významový rozdíl, který odráží poněkud odlišné vztahy mezi referenty v reálné situaci. V konstrukci s předložkou į se označuje předmět, jehož poloha se během děje nemění, zatímco instrumentál označuje předmět, s nímž lze volně manipulovat (srov. rus. Апресян, 1974, 140). Zřetelněji je to patrné z parafrází těchto spojení, srov. 1) otřela si ruce o zástěru ← osušila si ruce tím, že je otírala o zástěru a 2) otřela si ruce zástěrou ← osušila si ruce tak, že vzala do rukou zástěru. Konstrukce předložky į a instrumentál tedy označují nástroj používaný odlišným způsobem. Ve spojeních s instrumentálem se zdůrazňuje orientace instrumentu na pacienta (otírá si ruce zástěrou: zástěra → ruce), zatímco ve spojeních s konstrukcí předložky į naopak orientace pacienta na instrument (otírá si ruce o zástěru: ruce → zástěra). V druhém případě se vyjadřuje jakoby zpětné působení mezi referenty: pacient (ruce) působí na instrument (zástěru) a zároveň sám podléhá působení (ruce se otírají o zástěru a tím se vysušují, srov. definici slovesa otírat: „odstraňovat vlhkost otíráním, sušit“).

3.2. Konstrukcí s předložkou į, které nelze nahradit instrumentálem, je více, např.:

Udeřil se hlavou o zárubeň Ktk. Otřel jsem si rukáv o zeď – nedávno natřenou. Ktk. O tvrdou skálu jsem rozbil lucernu. Myk-Put. Vypadl komár z dubu a rozbil si hlavičku o dubovou větvičku. Krč (LKŽ VIII 472). O trní jsem si poškrábal ruce. J. Narazil kosu o kámen. Ktk.

Jak vidíme, podstatná jména v uvedených konstrukcích s předložkou į obvykle označují nepohyblivé předměty (zárubeň, zeď, skála, úbočí), s nimiž nelze manipulovat. Slovesa označují rezultativní děje. Tyto děje jsou obvykle výsledkem jiných dějů, srov. otřel si o zeď, když se jí dotkl, rozbil při nárazu do skály, rozbil si hlavičku při pádu z dubu.

3.3. Za konstrukci s významem instrumentu je třeba považovat také konstrukci s předložkou į ve větě: Na kraji lesa troubil na roh a zvuky požadoval spustit mosty. VienR IV 163.

4. Konstrukce předložky ant s genitivem

4.1.0. Dvojí konstrukce s předložkou ant mají význam instrumentu, srov.: jede na koni, pluje na třísce, přinesl na zádech a opřel se o lokty, klekl si na kolena. Jedny označují prostředek dopravy či přepravy prostorem, druhé prostředek (nebo způsob) změny polohy subjektu. Tyto konstrukce (tj. konstrukce s významem instrumentu) mají sémantickou souvislost se základním prostorovým významem konstrukcí s předložkou ant „být nahoře na něčem, dotýkat se povrchu něčeho“, srov.: jede na koni a sedí na koni (význam druhého spojení je zahrnut v prvním; zároveň lze první považovat za redukované).

4.1.1. Konstrukce s předložkou ant označující dopravní prostředek nejsou jednotné.

Jednoznačný význam instrumentu mají konstrukce s předložkou ant užívané se slovesem joti (a jeho kontextovými synonymy), jejichž podstatné jméno označuje zvíře (obvykle koně), např.:

155

Může jet na tomhle koni – už je obsednutý. Ig (LKŽ IV 351). A přijel mládenec na vraném koníku. KlvD 24. Projel jezdec na koni a kosa se za soumraku rozezněla. Myk-PutR X 213. Přiletěl na šedém koni jako střela. Ktk. Tuto konstrukci lze nahradit instrumentálem, např.: Na koni (koněm Pnd) jel, koně hledal. Rs. Na svém koníku jsi ke mně nejel. JV 10.

Neživý předmět, který slouží jako prostředek k jízdě, se však vyjadřuje pouze konstrukcí s předložkou ant a nelze ji nahradit instrumentálem.

Opilec se sveze i na holi. Mlt (LKŽ IV 360). Vidíme – čarodějnice letí na koštěti. SNėrR I 210. Na větvi vyjel obkročmo. Šim (LKŽ IV 359). Na koštěti jsem viděl přijet. Kv.

Existují frazeologizovaná spojení slovesa joti, taip pat jodyti, jodinėti s konstrukcí s předložkou ant (a instrumentálem), např.: jet, vozit, vodit na krku (krkem) „vykořisťovat, ubližovat, trápit“ (LKŽ IV 348, 350, 359), jet, vozit, vodit na krku „tamtéž“.

4.1.2. Synkretický význam místa a instrumentu mají konstrukce s předložkou ant určitého lexikálního složení ve spojeních se slovesy pohybu, např.: létá na kouzelném koberci, převáží auta na plošinách, pluje na prkně. Tato spojení vznikla syntaktickou redukcí, vypuštěním slovesa bytí, srov.: létá na koberci ← létá, když je na koberci. Konstrukce s předložkou ant si zachovává svůj místní význam (pobývání na povrchu předmětu), zatímco sloveso pohybu jí přidává další – instrumentální funkci. Tvorbu takových spojení více omezuje lexikální význam podstatného jména, např.:

Ostatní, kteří přišli o koně, se za velké vody přepravovali na vlastnoručně zhotovených vorech. VienR IV 192. Plul na třísce. KatMAR 332. Kdo by tady dokázal čekat na ledu! Vilkš (LKŽ X 103). Po válce lidé jezdili in vagonų. Ktk. Televizory cestovaly na střechách automobilů, na vozících, saních a dokonce na ramenou. KT 1989 Nr. 30.

V jednotlivých případech může být pro tato spojení synonymní instrumentál, např.: Jednou pluli veselí bratři na vorech do milovaného kraje. CvR₁ I 44.

Při popisu situace překonávání vodní překážky (řeky, jezera apod.) se podstatná jména keltas, plaustas rovněž užívají v instrumentálu (s předložkou su), např.: Dříve jsme se přes Neris u Žirmūnů přepravovali přívozem (lk). Vesnice Lankupiai nemá přívoz, přes řeku se přepravují na voru. Rg.

4.1.3. Podobný význam mají konstrukce s předložkou ant, jejichž podstatné jméno označuje část těla, ve spojeních se slovesy vyjadřujícími změnu místa předmětu, např.:

Pozítří ustane jarní tání, cesty rozbahní, tak snad ponesu chrastí na zádech? BaltPV I 44. Člověk nesl na ramenou zastřelenou srnu. VienR IV 92. Nesu ti jantarový korálek na dlani. SNėr. [Ptáčci] na křídlech odtamtud přinášejí všelijaká semínka květin. KrėvAP 52. Tauras sklonil hlavu a zaútočil, chtěje ji spolu s koněm vyzvednout na rohy. VienR IV 61. Matka vzala dítě do náručí (lk).

Tyto konstrukce mají také odstín místního významu – vyjadřují kontakt pacienta s nástrojem, srov. nese chrastí na zádech ← nese chrastí, když si je naložil na záda.

156

4.2. Od prostorového významu jsou vzdálenější konstrukce s předložkou ant, v nichž podstatné jméno označuje části těla, ve spojení se slovesy vyjadřujícími změnu polohy nebo místa subjektu. Takové konstrukce je rovněž třeba považovat za konstrukce s instrumentálním významem. Některé z nich lze nahradit instrumentálem, např.:

Dívka se opřela o loket (/loktem) a začala si prohlížet Viktorovu tvář. RimkKK 62. Byla tma, ale on uklouzl a opřel se o ruku (/rukou). BsP IV 33. Mám nohy, ale chodím po hlavě (/hlavou). Ms 12. Dívka našlapovala po špičkách. RimkKK 63. Rukama se zapřela do boků a otočila se na patě. VencIGD 21. Kůň klesal na nohy... KrėvP 58. Pán padl na kolena před pasáčkem a prosí, aby ho nerozdrásal. ŠŽ 241. Zdálo se, že kráva si klidně kleká na přední nohy, aby si lehla. RinkKK 133. Srov.: Vylézají lidé po špičkách (/na špičkách). SNėrR I 203.

K instrumentálnímu významu se však neřadí analogické konstrukce se slovesy označujícími stav, např.: opírá se o ruce, stojí na jedné noze, klečí na kolenou, leží na boku. Jde o kontentivní význam.

5. Lokál

5.1. Podstatná jména označující dopravní prostředky se vedle obvyklého instrumentálu občas užívají i v lokálu se slovesy pohybu⁴, který má v tomto případě synkretický význam místa a instrumentu, např.:

Autobusem/Autobusem jelo několik studentů. Letadlem/Letadlem letělo asi sto cestujících. Všichni jedeme v tomtéž voze (všichni jsme ve stejné poloze). Trgn. Po cestě jede kolem pán ve velkém kočáře, zapřaženém do šestispřeží. BsP II 205. Přivezli smrčky v nákladním autě.

Ve spojeních s lokálem se více zdůrazňuje místo, kde se subjekt (nebo objekt) nachází během pohybu, zatímco v instrumentálu se zdůrazňuje samotný pohyb.

5.2. Stejný význam má lokál podstatných jmen označujících nádoby ve spojeních se slovesy přemisťování v prostoru (obvykle vozit, nést), např.:

Přivezli písek v bedně. Na expedici vozí vodu v sudech. Jde pomalu, jako by nesla vodu v sítu. KrėvP (Skdt). Přinesl bobule v košíku.

I v tomto případě je lokál užit v netypickém prostředí, a proto získává dodatečný význam (instrumentu vedle místa).

Analogické situace se popisují také pomocí konstrukce s předložkou su, např.:

S řešetem vodu nepřineseš. PPr 232. S vědrem nosívali vodu napájet krávy. Ktk. Přináší v hrnci teplé krupky. B. Hospodyně nesla mouku ze sýpky v neckách. SV 14. Přivezl vodu v sudu.

Závěrečné poznámky

1. Typickým prostředkem vyjadřování instrumentu je instrumentál (s předložkou su – méně často).

⁴ Typickým prostředím užití lokálu jsou slovesa bez pohybu – stavová, označující konkrétní činnost apod. (viz ГЛЯ 463).

157

2. V závislosti na lexikálním významu jednotlivých sloves a povaze referentu plnícího funkci instrumentu se však pro tentýž účel užívají i jiné slovní formy.

3. Význam instrumentu mají u určitých sloves:

a) konstrukce s předložkami per a/nebo pro (prosívá přes síto, přecedil přes cedník, vymačkal přes gázu, pročesal len přes řídké hřebeny, pije vodu brčkem, dívá se dalekohledem);

b) konstrukce s předložkou iš (vystřelil z pušky, vystřelil šíp z luku, střílí z kulometů);

c) konstrukce s předložkou į (otřel si boty o trávu, umazal si rukáv o zeď, poškrábal si ruce o angrešt);

d) konstrukce s předložkou ant (jede na koni, pluje na prkně, přinesl na zádech, opřel se o lokty, klekl si na kolena);

e) lokál (jede v kočáře, přivezl v nákladním autě, přinesl bobule v košíku).

4. Některé z uvedených konstrukcí či tvarů lze nahradit instrumentálem, srov.: prosívá přes síto|sítem, češe len přes hřebeny|hřebeny, pozoruje oblohu přes dalekohledy|dalekohledy, střílí z kulometů|kulomety, utírá si ruce do ručníku|ručníkem, jede na koni|na koni, zvedl ježka na vidlích|vidlemi, jede ve voze|vozem. Možnost nahradit uvedené konstrukce typickým prostředkem vyjadřování instrumentu ukazuje, že i ony mají instrumentální význam.

5. Netypické formy vyjadřování instrumentu se od instrumentálu liší konkrétnějším významem, což je dáno jejich sémantickým vztahem k prostorovému významu.

DODATEČNÉ ZKRATKY

BubnŽDŽ – Bubnys V. Alkana žemė. Po vasaros dangum. Nėsėtų rugių žydėjimas. V., 1977.

LA – Lietuvos astronomija / Sudarytoja Z. Sviderskienė. V., 1984.

DūnŽ – V. Vitkauskas. Šiaurės rytų dzūnininkų šnektų žodynas. V., 1976.

KT – Komjaunimo tiesa (noviny).

NŪE – Namų ūkio enciklopedija. V., 1987.

SV – Zraněný vítr: litevské lidové mytologické pověsti / Sestavil N. Vėlius. V., 1987.

ŠŽ – Stebuklingas žodis: Lietuvių liaudies pasakos. K., 1985.

ŠPG – B. Purvinienė. Šalti patiekalai ir gėrimai. V., 1966.

Ostatní zkratky jsou jako v akademické „Litevské mluvnici“.

LITERATŪRA

Ambrazas V. Dėl sintaksinių ir semantinių terminų santykio // Sintaksės ir semantikos klausimai. Šiauliai, 1982. P. 6–7.

Ambrazas V. Lietuvių kalbos sakinio sintaksinės ir semantinės struktūros vienetai // Lietuvių kalbos sintaksės tyrinėjimai. V., 1986. P. 4–44.

Drukteinis A. Objekto sąvoka ir kai kurie požymiai // Kalbotyra. 1982. T. 33(1). P. 15–20.

Jablonskis J. Rinktiniai raštai / Redagavo J. Palionis. V., 1957. T. 1.

Kilius J. Dėl prielinksnių pro ir per // Mūsų kalba. 1973. Nr. 4. P. 27–31.

Kilius J. Dėl vietos reikšmių sistemingumo // Mūsų kalba. 1973. Nr. 5. P. 35–40.

Lietuvių kalbos gramatika. V., 1971. T. 2.

Paulauskienė A., Tarvydaitė D. Gramatikos normos ir dabartinė vartosena. K., 1986.

Pupkis A. Kalbos kultūros pagrindai. V., 1980.

158

Rasimavičius A. Dėl instrumentinio įnagininko vartojimo // Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A serija. 1963. T. 1(14). P. 239–256.

Sližienė N. Lietuvių kalbos veiksmažodžių valentingumas ir sintaksinė klasifikacija // Lietuvių kalbos sintaksės tyrinėjimai. V., 1986. P. 45–96.

Valiulytė E. Iš galininko ir įnagininko sinonimikos (linguoti galvą / galva) // Kalbos kultūra. 1987. Sąs. 52. P. 31–41.

Апресян Ю. Д. Лексическая семантика. М., 1974.

ГЛЯ – Грамматика литовского языка. Вильнюс, 1985.

Э. ВАЛЮЛИТЕ

СПОСОБЫ ВЫРАЖЕНИЯ ИНСТРУМЕНТА В СОВРЕМЕННОМ ЛИТОВСКОМ ЯЗЫКЕ

Резюме

В литовском языке для выражения инструмента действия, кроме обычной формы — творительного падежа (с предлогом su „с“ — реже), употребляются и иные словоформы.

В зависимости от лексической семантики определенных глаголов инструментальное значение имеют некоторые предложные конструкции, а именно:

1) per „через“ + вин. п.: gerti skystį pro|per šiaudelį „пить жидкость через соломку“, košti pieną per koštuvą „цедить молоко через цедилку“; pro|per „сквозь“ + вин. п. sjoti grūdus per sietą „просеивать зерно сквозь сито“, žiūrėti pro|per žiūronus „смотреть в (букв. сквозь) бинокль“; 2) iš „из“ + род. п.: šaudyti iš šautuvo „стрелять из ружья“, gerti iš butelio „пить из бутылки“; 3) į „в“ + вин. п. šluostyti rankas į prijuostę „вытирать руки о передник“, susiseisti pirštą į stiklą „поранить палец о стекло“, išbalinti rankovę į sieną „выпачкать рукав о белую стену“; 4) ant „на“ + род. п.: joti ant arklio „ехать верхом на коне“, plaukti ant lentos „плыть на доске“, nešti ant nugaros „нести на спине“, atsiremti ant rankų „облокотиться на руки“; 5) местный п.: važiuoti traukiniu „ехать в поезде“, atnešti pintinėje uogų „принести в корзинке ягод“.

Некоторые из упомянутых конструкций чередуются с творительным падежом, напр.: sjoti grūdus per sietą | sietu, stebėti žvaigždes pro teleskopą | teleskopu, šaudyti iš šautuvo | šautuvu, nusišluostyti rankas į prijuostę | prijuoste, joti ant arklio | arkliu, atsiremti ant rankų | rankomis, važiuoti traukiniu | traukiniu (чаще).

Нетипичные формы выражения инструмента отличаются от творительного падежа большей конкретностью своего значения, что обусловлено семантической их связью с конкретным — пространственным значением.