LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXX (1993)

PERIFERINĖS LIETUVIŲ KALBOS TARMĖS

Vytautas RIMŠA

LEXIKÁLNÍ LITUANISMY U BĚLORUSŮ

K. Būga po prozkoumání místních názvů v Bělorusku dospěl k závěru, že na území dnešního Běloruska žili před příchodem Dregovičů a Krivičů Baltové¹. V knize "Jazykový rozbor Horního Dněpří" dospěli V. Toporov a O. Trubačov rovněž k závěru, že od nejstarších dob byli Baltové hlavní etnickou složkou Horního Dněpří². V. Sedov tvrdí, že většinu obyvatel horních toků Dněpru a Daugavy tvoří asimilovaní Baltové, nikoli potomci přistěhovalých Slovanů³. Valdajský antropologický komplex Horního Dněpří, k němuž patří východní Litevci, Bělorusové a Rusové Horního Dněpří, se v zásadě shoduje s baltským komplexem lokalizovaným na východním pobřeží Baltského moře, tj. v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a na území starověkých Prusů. Podle V. Sedova bylo v běloruské etnografické oblasti objeveno více než 1000 hydronym baltského původu. Ve staroruských písemných památkách má většina běloruských názvů řek baltský původ. Bylo nalezeno několik tisíc běloruských osobních jmen baltského původu. Běloruština má řadu fonetických, morfologických a syntaktických rysů, které nejsou vlastní ostatním slovanským jazykům, ale vyskytují se v baltských jazycích.

Kromě toho existuje mnoho společných rysů běloruské a baltské etnografie, archeologie a dalších oblastí. Sedov takto vymezil příčinu vzniku běloruského etnika: "jednotný baltský substrát na celém běloruském území"⁴. Potvrzuje se tedy názor, že Bělorusové jsou v podstatě slavizovaní Baltové. Velké množství baltismů se nachází a ještě bude třeba nalézt v severozápadním Bělorusku (především v Hrodenské a Minské oblasti), kde byli Baltové slavizováni teprve nedávno. Baltismy vyskytující se v těchto oblastech se většinou považují za nesporné lituanismy. Mnozí lingvisté, zvláště ti, kteří zkoumají obecná běloruská slova baltského původu, zcela oprávněně považují v podstatě všechny běloruské baltismy za lituanismy. Mnohé běloruské baltismy totiž mají takové rysy, které jsou ze známých baltských jazyků charakteristické pouze pro litevštinu; mají například hlásky š, ž, jimž v ostatních baltských jazycích odpovídají s, z apod. Nemálo baltismů litevského typu se vyskytuje dokonce i v okolí Moskvy, v povolžských jazycích a jinde. Lze tedy usuzovat, že na rozsáhlém území východních Baltů dříve žili Litevci.

¹ Būga K. Rinktiniai raštai. V., 1958-1961. T. 1. P. 526; T. 3. P. 499, 729-730.

² Топоров В. Н., Трубачев О. Н. Лингвистический анализ гидронимов Верхнего Поднепровья. М., 1962, С. 232.

³ Седов В. В. Славяне Верхнего Поднепровья и Подвинья. М., 1970. С. 5.

⁴ Ten pat. P. 192.

110

Historik K. Jablonskis určil přibližně tři sta nejstarších lituanismů nalezených v písemném jazyce Bělorusů užívaném ve Velkoknížectví litevském⁵. Také v dnešní běloruštině je mnoho obecných slov baltského nebo litevského původu. Cenné jsou rovněž výzkumy obecných běloruských slov baltského původu, které provedli G. Cychūnas, E. Grinaveckienė, M. Grynblat, J. Karskis, J. Laučiūtė, V. Martynov, A. Nepokupno, J. Otkupščikov, V. Sedov, V. Toporov, V. Urbutis, A. Vanagas, A. Veržbovskis, A. Vidugiris a další vědci. J. Laučiūtė uvádí přibližně 1000 slovních hnízd běloruského původu baltského původu⁶.

Tento článek pojednává pouze o některých lexikálních lituanismech v obecné běloruštině, které se dostaly do „Bělorusko-ruského slovníku“⁷. Bělor. боўдз-іла „trouba, hlupák“, srov. nářeční боў-дз-і-ла „bodák, kterým se nahánějí ryby do sítě“ (: lit. bal-d-as „taková tyč nebo bodec k plašení ryb“, bál-d-yti „tlouci, bušit“, bél-s-ti; srov. také bal-d-uonis „ten, kdo dělá rámus, noční tulák“ aj.; litevského původu je i běloruská přípona -ила, srov. lit. -ila); bělor. бразг-аць „praskat, chrastit“, srov. lit. bražg-inti „nechat praskat, chrastit“, brážg-inti „tamtéž“ aj.; bělor. браздж-ыць, srov. lit. brazd-ėti aj.; bělor. брынд-аць „brodit se, šmatlat“ (: lit. brend-a, bris-ti); bělor. брыс-ці (lit. bris-ti); bělor. брын-яць (lit. brin-k-ti); bělor. бур-л-іць „bublat“, srov. lit. bur-l-yti „bublat, s čenichem ponořeným; šplouchat, čvachtat“, bur-l-ióti „jíst tak, že se člověk polévá, špinit, umazat“, bur-l-ùs „který se snadno zašpiní“, bur-l-iùngė „1. tekuté bláto; 2. mizerná polévka“, bur-l-ėkt (o pádu do vody), bur-l-énti „bublavě mluvit, mečet“, bur-l-ỹs „ten, kdo bublavě mluví (obvykle o beranovi)“ aj.; bělor. варв-оль, ворв-ань (: lit. várv-al-is, várv-el-is „roztavený velrybí nebo tulení tuk“, varv-ėti, srov. vaŕv-al-as, varv-én-ti, vaŕv-in-ti, vaŕv-as „kapka“ aj.); bělor. віц-ін-а (: lit. vy-t-in-ė „bič, prut“, vy-t-is „tamtéž“, vý-t-i „vyrábět kroucením (lano)“); bělor. грэбл-ень „nevzhledný, hrubý; nafoukaný“ (: lit. grebl-ys „neotesaný člověk; šišlal“, grebl-uóti „mluvit neotesaně, šišlat“, grėb-ti „uchopit“: gréb-ti; k významu běloruského slova srov. grėbl-ióti „neohrabaně se hrabat; neochotně hrabat; shrabovat“); bělor. грэбл-я (: lit. grėbl-ius „násyp přes močál; hráz“, gréb-ti), bělor. грэб-ці (lit. gréb-ti), аб-грэб-ці (: lit. ap-gréb-ti, ap-gréb-styti); bělor. гуг-ель „rohlík“ (: lit. gùg-ti „ohýbat se“, srov. gug-ėlis „1. stočené vlasy na šíji; 2. kšilt čepice“ aj.); bělor. жваг-к-аць „mlaskat“, srov. lit. žvan-g-s-ėti, žvan-g-ėti, žvén-g-ti); bělor. жуд-а „hrůza, děs“ (lit. žud-ýti); bělor. за-дры́н-а „špinavec, nepořádník“, за-дрын-аць „obnosit, opotřebovat“ (: lit. drib-ti „ochabovat, měknout, sesouvat se“, srov. drib-s-ą „zanedbaný člověk, lenoch“, drib-k-us „kdo je zchoulostivělý, ochablý; nepořádník“ aj.); bělor. за-kăuk-аць (: lit. kaúk-ti, srov. už-kaúk-ti); bělor. какл-юц-ка „pletací jehlice“ (: lit. kăkl-as, srov. kăkl-is „zařízení ke zvedání těžkých břemen“, kakl-iùk-as aj.); bělor. кал-д-юбаць „kulhat“ (: lit. kul-d-uóti, srov. „Hej ty, kulhavče, kam se to kodrcáš?!“; kul-d-ùnkst „bouchání, lomoz“, kùl-ti); bělor. кал-ёць „mrznout“, srov. lot. at-kal-a „ledovka, námraza“, ap-kal-a „tamtéž“, lit. kal-énti (cvakat zuby zimou); bělor. kėy-

⁵ Jablonskis K. Lietuviški žodžiai senosios Lietuvos raštinių kalboje. K., 1941. D. 1.

⁶ Лакуните Ю. А. Словарь балтизмов в славянских языках. Л., 1982.

⁷ Беларуска-рускі слоўнік (под ред. К. К. Крапівы). М., 1962.

111

г. "špinit, špinit, umazat", srov. lit. kiau-ž-alai "hniloba, odpadky", kiau-ž-óti "1. stávat se vypouklým; 2. být pórovitý, stávat se kyprým, drobivým", kiaũ-z-eris "zíral, nevědomec", kiau-z-is "hůl, kyj", kiau-l-joti "hyzdit, špinit" aj.; g. киж-л-аи "ospalec", srov. lit. kėž-l-ỹs "1. nedochůdče, zakrslík; 2. nešika, trouba", kež-l-óti "chovat se neobratně", kiž-as "člověk, který se rozčiluje kvůli maličkostem" aj.; g. кил-з-дуб "(o)sekávat, nasazovat uzdu", srov. lit. isi-kil-p-auti; g. kiu-зуб "hemžit se, šeptat, šustit", srov. lit. kuš-ėti, kiš-ti, kiš-inys "něco natěsno napěchovaného" aj.; g. klik-ýн (: lit. klyk-ūn-as "křikloun", klỹk-ti); g. клыг-ацъ "kulhat", srov. lit. klig-žti "viklat se", klig-ždėti "1. nedržet pevně v místě uchycení, viklat se (obvykle o noži); 2. jít nejistě" aj.; g. клыг-ацъ (: lit. klyp-úoti, klỹp-ti); g. клиш-а-ноги (: lit. kliš-a-kõjis, druhá složka gudského slova je přeložena; kliš-as); g. krų́-ш-ня (: lit. krú-s-n-is "hromada kamení", srov. význam tohoto lit. slova "hromada něčeho složeného, naházeného"; krų-š-ą "1. hromada, množství, 2. tlačenice, nával"; kráu-ti, srov. krū-v-ą aj.).

Většina gudských lituanismů se považuje za substrátové. Všechny zde uvedené lituanismy se již staly součástí gudského spisovného jazyka.

LITUANISMY V BĚLORUŠTINĚ

Shrnutí

Článek uvádí několik lituanismů v současném běloruském spisovném jazyce. Dochází se k závěru, že většina z nich je v běloruském jazyce substrátového původu.

LITUANISMY V BĚLORUŠTINĚ

Shrnutí

Článek uvádí několik lituanismů, které se užívají v současném běloruském spisovném jazyce. Dochází se k závěru, že mnoho lituanismů je v běloruském jazyce substrátového původu.

112