LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXIX (1998)

Daiva MURMULAITYTĖ

Lietuvių kalbos institutas, Vilnius

OZNAČOVÁNÍ SLOVNÍCH ODKAZŮ V „SLOVNÍKU SOUČASNÉ LITEVŠTINY“

(užívání zkratky žr.)

1. V úvodu „Slovníku současné litevštiny“ (dále jen DLKŽ, s. XII) se uvádí: „Zkratkou žr. (= dívej se) se odkazují severněji užívaná, nářeční, zastaralá, přejatá a další podobná slova či slovotvorné varianty k slovům, která se v obecné litevštině užívají ve větší míře.“ Ve slovníku je přibližně 2 700 hesel s touto zkratkou; v některých heslech mnohoznačných slov se používá i několikrát, takže celkem se zkratka žr. vyskytuje přibližně 2 840krát. Tímto odkazovacím způsobem se tedy vysvětluje značná část lexika DLKŽ, která je, soudě podle citátu, poměrně různorodá; lze v ní zhruba rozlišit několik typičtějších skupin.

1.1. Nářeční výrazy – přibližně 300 hesel. Nejvíce z nich je uvedeno s příznakem žem. – 105, např. bėngti žem. žr. b a i g t i; s dalšími příznaky: tarm. – 91, např. dubùrkis tarm. žr. d u b u r y s, ryt. – 71, např. čižyla ryt. žr. z y l ė 1, vak. – 10, např. bamblỹs 8. vak. žr. t r a n a s, dz. – 3, např. kiáukė dz. žr. k u o s a, aukšt. – 1: spáugas aukšt. žr. s p u o g a s. Několik slov má dva nářeční příznaky, např. lùstas ryt., dz. žr. l u i t a s.

Vyskytuje se i opačný případ – nářeční výraz je slovo, na které se odkazuje, např. búolis, -ė podst. žr. b a u ž i s 1 – baũžis, -ė podst. ryt. 1. „bezrohé zvíře“; 2. „plešoun“; dieninga příd. jm. 1. žr. d i e n i – dienì příd. jm. žem. „ta, která bude mít mláďata, bude rodit (o zvířatech)“. Také se stává, že se nářeční výraz vysvětluje jiným nářečím, např. žemaitská přídavná jména škùlas, -à ir šmùlas, -à odkazují k východolitevskému baũžas, -à, podstatná jména škùlis, -ė ir šmùlis, -ė – k výše uvedenému baũžis, -ė.

1.2. Archaismy a jiná zastaralá slova – přibližně 50 hesel, např.: ãšmas, -à klnt. sktv. psn. žr. a š t u n t a s, ceratà psn. žr. k l i j u o t ė 2, driežãgvviai mn. č. psn. žr. d r i e ž a i, įtekmė psn. žr. į t a k a a další.

1.3. Přejímky (internacionalismy) a hybridy – přibližně 180 hesel, např.: diãmetras žr. s k e r s m u o, gazifikãcija žr. d u j o f i k a c i j a 1, 2, gazifikúoti žr. d u j o f i k u o t i 1, 2, titulìnis, -ė žr. a n t r a š t i n i s.

Vyskytuje se i opačný případ – domácí slovo je odkazováno k internacionalismu: greitraštis žr. s t e n o g r a f i j a; nebo se přejímka vysvětluje uvedením jiné přejímky – filodéndras žr. m o n s t e r a.

240

1.4. Derivační varianty – slova této skupiny jsou snad nejčastěji uváděna se zkratkou žr., např. ankštybas, -a žr. a n k š t y v a s, dalinti žr. d a l y t i, galvoviršis žr. v i r š u g a l v i s, kailin(i)ūkai mn. žr. k a i l i n ė l i a i, prasikal­tėlis, -ė subst. žr. n u s i k a l t ė l i s atd.

2. Podle Předmluvy ke Slovníku (s. V) má zkratka žr. normativní funkci: označuje „slovo nebo slovní variantu, která se nepovažuje za jazykovou chybu, jako obvyklejší a frekventovanější slovo“. Není tedy dobře, že tato značka je tak „mnohoznačná“ a že se užívá v tak odlišných případech z hlediska jazykové normy. Uvádějí se s ní například: nesprávně utvořené, avšak velmi obvyklé složené slovo bendrakeleivis, archaické slovo ašvà, dále mezinárodní slovesa s příponou -izuoti (konkretizuoti, populiarizuoti, sistematizuoti), cizí slovo mūsas a další podobné případy, které se v „Doporučeních pro jazykovou praxi“ (dále KPP) nepovažují za jazykové chyby, ale nedoporučuje se jejich užívání, protože existují lepší varianty; a vedle nich derivační varianty, které nijak neporušují jazykovou normu (kirmėlėtas, -a žr. k i r m ė l ė t a s, laistyklė žr. l a i s t y t u v a s), nebo prostá synonyma (kopūstainis žr. b a l a n d ė l i s 3).

Je zcela nevhodné, že několik slov, jejichž užívání KPP nedoporučuje, označuje n. svet. (nedoporučené cizí výrazy), n. vert. (nedoporučené kalky) a jejichž užívání se přísně opravuje, DLKŽ nepovažuje za jazykové chyby – nejsou označena ntk., pouze se zkratkou žr. odkazují na jiné slovo. Jde o liberāliškas, -a, liū̀kras, merlūza, tūbas, viršpėlnis a zubrāžolė (srov. KPP – zūbras n. svet.).

Obecně lze po ověření toho, co se v KPP píše o slovech, která DLKŽ uvádí se zkratkou žr., zjistit, že několik slov (abažūras, buljōnas, propagandistas, ceratà, štābelis, štabeliuoti) má poněkud lepší varianty, lze je však užívat souběžně s nimi; asi 50 slov se nepovažuje za jazykové chyby, ale je lepší užívat jejich varianty (např. savarankiš, -i, tòpolis, traktoristas, -ė aj.); šest uvedených slov se opravuje přísně. V KPP se taková slova, z hlediska normy odlišná, uvádějí také odlišně, srov.: abažūras ‖ lé mpos gaìbtas, tòpolis – lépe tūopa, viršpėlnis n. vert. – aņtpėlnis. V DLKŽ se uvedení ve všech třech případech při použití zkratky žr. neliší.

3. Zkratka žr. se používá k odkázání celého heslového slova nebo jeho jednotlivých významů na jiná slova či jejich jednotlivé významy. Zdá se, že v DLKŽ se častěji odkazuje celé slovo; jeho heslový článek bývá zpravidla krátký a neposkytuje dostatek informací, např.: ain||lis, -ė subst. (2) žr. p a l i k u o n i s, giedr||ūs, -i (4) žr. g i e d r a s, vakar||áuti, -áuja, -ávo žr. v a k a r u o t i apod.

Jestliže odkazující slovo víceméně „napovídá“ význam vysvětlovaného heslového slova, většina uživatelů pravděpodobně slovník neprohlíží ani nehledá heslový článek odkazujícího slova. Při takovém povrchním prohlédnutí heslových článků zkoumaných slov a bez přílišného pronikání do jejich sémantiky se může zdát, že

241

naprostá většina slov uváděných se zkratkou žr. je jednovýznamová. Ve skutečnosti je tomu jinak.

Někdy „připojená číslice za odkazujícím slovem ukazuje, v jakém významu je třeba slovu rozumět, např.: padis (2) žr. p a d ė l y s 4 (to znamená, že padis má pouze čtvrtý význam slova padėlio). Pokud je uvedené slovo vícevýznamové, ale není u něj vyznačeno, že se vztahuje k některému jednotlivému významu, je třeba mu rozumět ve všech významech, např.: bumbėti, būmba, -jo žr. b a m b ė t i (to znamená, že bumbėti má všechny významy slova bambėti)“ (Úvod, s. XII). Tento způsob uvedení zjevně neukazuje mnohoznačnost heslového slova, neboť není hned jasné, kolik významů má odkazující slovo.

Je pravda, že ve 28 případech (což představuje jen asi 1% všech heslových článků se zkratkou žr.) se při odkazování označuje několik významů odkazujícího slova, např.: daubti žr. d u o b t i 1, 2, karščiai 2. žr. k a r š t l i g ė 1, 2, skridulys žr. s k r i d i n y s 1–3 aj.¹. Na druhou stranu se jinde obdobný jev uvádí jinak, srov.: užkaistis 1. žr. k a i š t i s 1; 2. žr. k a i š t i s 3; 3. žr. k a i š t i s 4. Proč by tedy i v uvedených případech nemohlo být daubti 1. žr. d u o b t i 1; 2. žr. d u o b t i 2 atd.? Tak by bylo hned patrné, že jde o vícevýznamové slovo. To je důležité s ohledem na počítačovou verzi DLKŽ. Její program umožňuje třídit slova podle toho, zda jsou jednovýznamová, nebo vícevýznamová. Počítač to však nedokáže, pokud nejsou významy slova očíslovány. Za jednovýznamová jsou tak považována jak sloveso brukúoti žr. b u r k u o t i (druhé, odkazující sloveso má v DLKŽ tři významy), tak podstatné jméno šalìdė žr. š a l i n ė 1, 2 (ačkoli by se toto uvedení na první pohled mohlo zdát přijatelnější, protože uživatel vidí, že se neodkazuje k jedinému významu). Z tohoto důvodu nejsou statistické údaje poskytované počítačem přesné.

Ještě důležitější je, že poměrně často se heslovému slovu, na které zkratka žr. odkazuje jako na vícevýznamové, připisují významy, které neuvádí LKŽ². Nejčastěji jde o přenesené významy. Například DLKŽ uvádí – bamblỹs záp. žr. t r a n a s, trãnas 1. „samec včely“; 2. „kdo nic nedělá, žije z práce druhých, vykořisťovatel“. LKŽ I 634 naproti tomu uvádí 15 významů podstatného jména bamblỹs, mezi nimiž význam „vykořisťovatel“ není. Dalším příkladem je añtrašas 1. „nápis“; 2. žr. a d r e s a s; odkazující podstatné jméno má v DLKŽ dva významy – ãdresas 1. „místo, kde se někdo nachází, jeho uvedení“; 2. „blahopřejný dopis osobě nebo instituci“.

¹ V jednom případě se neodkazuje ani k jednotlivým významům téhož slova, nýbrž ke třem homonymům – kaipõ žr. 1, 2, 3 k a i p. Vyplývalo by z toho, že se tak v jednom heslovém článku vysvětlují tři homonyma kaipõ, nejsou však označena obvyklým způsobem pro homonyma; anebo má slovo kaipõ tři významy odpovídající třem homonymům kaip. V každém případě je zřejmé, že takové uvedení je třeba opravit.

² V některých případech lze snad usuzovat, že určitý svazek LKŽ vyšel už dávno a že slovo za tu dobu možná získalo nový význam. Takových nesrovnalostí je však příliš mnoho na to, aby se daly vysvětlit sémantickým vývojem; mnohem snazší je mít za to, že jde o přehlédnutí redaktorů DLKŽ.

242

V LKŽ I 171–172 heslo posledního významu slova ántrašas v článku není. Kontrola 76 slov začínajících písmeny a–g v LKŽ, v jejichž článcích DLKŽ užívá zkratku žr., vede k předpokladu, že takových nesrovnalostí může být asi 30%. Vyskytly se i složitější případy – několik homonym v LKŽ se v DLKŽ stává víceznačným slovem a existenci těchto několika významů navíc „zakrývá“ zkratka žr. Např. DLKŽ uvádí: griaudùs, -ì žr. g r a u d u s a graudùs, -ì 1. „dojemný, smutný, žalostný, chudý“; 2. „křehký, drobivý, křupavý“. Naproti tomu LKŽ III 575 uvádí tři homonyma: 1 griaudùs, -ì „smutný, žalostný, chudý“; 2 griaudùs, -ì „krutý, drsný“ a 3 griaudùs, -ì „křehký“.

4. Někdy je odkazové slovo stylisticky označeno, např.: agurkininkas, -ė podst. 2. žr. 2 a g u r k i n i s, 2 agurkinis, -ė podst. hovor. „milovník okurek“³; greitligė žr. g r e i t o j i, greitoji podst. hovor. „průjem“³; dvakinti vých. žr. d v o k l i n t i, dvóklinti hovor. „chodit bez cíle, jako omámený, civět“; bliūti žr. b l i a u t i, bliáuti 1. „křičet, bučet“; 2. hanl. „hlasitě plakat“; 3. hanl. „ošklivě zpívat“; 4. hovor. „rozšiřovat (otvor)“. Pokud bychom z takového podání měli vyvodit, že stylistické značky hovor., hanl. apod. příslušejí nejen odkazovému, ale i hlavnímu vysvětlovanému slovu, musíme konstatovat, že některá slova v DLKŽ stylistické značky nemají. Z tohoto hlediska nelze očekávat ani přesné statistické údaje, o něž by se mohla opírat podrobná další analýza, protože počítač vyhledává pouze podle formálních znaků. Proto, bude-li třeba vybrat a spočítat všechna slova se značkou hovor., v seznamu, který vytvoří, nenajdeme ani agurkininkas, -ė, ani greitligė, ani dvakinti.

5. Užívání zkratky žr., stejně jako odkazové vysvětlování slov obecně, je v Slovníku praktické z hlediska úspory místa. Ale každá mince má dvě strany – různé odkazy nutí čtenáře častěji listovat knihou; často je třeba kvůli zjištění významu jednoho slova vyhledat hesla několika dalších slov, v nichž mohou být také odkazy na další slova. To není pro uživatele Slovníku příhodné. Kromě toho, vede-li od slova k jeho významu tak dlouhá cesta, není divu, že se na ní vyskytnou různá přehlédnutí, tiskové chyby apod. Někdy se začíná zdát, že po obejití kruhu se člověk vrací k původnímu slovu, jeho přesný význam se však stejně neobjasnil; naopak, původně jasné věci se začaly plést a vyvolávat pochybnosti.

Lze vyčlenit několik případů užívání zkratky žr., které jsou pro uživatele „nepohodlné“.

³ V hovorové češtině se podstatné jméno greitoji patrně častěji užívá pro označení vozu rychlé lékařské pomoci; tento význam v DLKŽ zaznamenán není.

243

5.1. Při výkladu jednoho slova se zkratka žr. užívá několikrát, např.: 1 gąjus žr. alijošius, alijošius žr. alavijas, alavijas bot. „pokojová léčivá rostlina z čeledi liliovitých s dužnatými listy (Alöe)“; rūdýmė žr. rūdynė, rūdýne žr. rūdynas 2, rūdynas 2. „mokrá půda s příměsí rašeliny; podmáčená louka, bažina“; drunėti žr. drunyti, drunýti 1. žr. trunyti 1, trūnyti 1. „nasucho hnít, rozkládat se, trouchnivět“ atd.

5.2. Odkazové slovo, na něž odkazuje zkratka žr., se samo rovněž vysvětluje odkazovým způsobem za použití dalších zkratek – d žn. mžb., įst., prp., prž. apod., např.: duodïnėti žr. davinėti, davinėti džn. mžb. duoti 1: Davinėti kam pinigų, patarimų, duóti 1. „způsobit, aby někdo dostal, poskytovat, přidělovat“; čýpauti žr. cypauti, cýpauti įst. cypti: Myši pískají. Proč pískáš jako pes? Sníh píská pod saněmi, čýpti „vydávat tenký, pronikavý hlas“; 2 báldyti žr. baltinti, báltinti 3. žr. balinti 1, bālïnti 1. prž. balti: Bālinti drobes, bálti „stávat se bílým, bělat“. Z uvedených příkladů je patrné, že uživateli někdy pomáhají zorientovat se ilustrace. Žádné příklady užití, ať je jich sebevíc, však nemohou nahradit definici, kterou je třeba ještě dlouho hledat.

5.3. Je-li odkazovým slovem řadová číslovka, zvratné sloveso nebo přídavné jméno s příponou -inis, odkazuje se šipkou (→) na základové slovo, např.: dvylikis, -ė řad. čísl. vých. žr. dvyliktas, dvýliktas, -a řad. čísl. → dvylika: Dvylikta valanda. Iš kelionės sugrįš lapkričio dvyliktą, dvylika základ. čísl. „číslo a množství 12“; dráik(i)otis žr. draikytis, draikýtis 1. → draikyti (...), draikyti džn. dreikti 2: Vėjas šiaudus draiko po kiemą. Siūlus draikyti. || zvr.: Voratinkliai draikėsi be vėjo, driekti 2. „šířit, rozprostírat“; preventyvinis, -ė žr. prevencinis, prevencinis, -ė → prevencija: Prevencinis darbas, prevencija „odstraňování předcházením“ (srov. preventyvus, -i „prevencinis“ – v tomto případě se slovo jednoduše definuje týmž přídavným jménem, na které je pouze odkázáno u výše uvedeného přídavného jména preventyvinis).

5.4. Odkazové slovo je definováno jediným slovem. Taková definice pro uživatele (zejména pro toho, kdo mluví litevsky méně dobře) v podstatě není ničím jiným než dalším odkazem, rovnocenným zkratce žr., protože musí ve Slovníku listovat dál, pokud mu toto jediné slovo není jasné. Např.: gribštūkas, -ė podst. žr. grabštukas, grabštūkas, -ė podst. „zloděj“, vagilius, -ė podst. „zloděj drobných předmětů“; gurulys žr. gurinys, gurinys „drobeček“: Duonos gurinys. Sūrio gurinėlis. || přen. Zemės gurinys (pozemek) (...), trupinys 1. „odrobený nebo odtroušený kousek“; 2. „malý kus“. Mimochodem, může se stát také to, že takové slovo, které samo tvoří definici jiného slova, nemá v DLKŽ vlastní heslo a není vysvětleno.

5.5. Pozornost by bylo možné věnovat také definicím složenin, které bývají často tautologické a je třeba je rovněž hledat v několika heslech jiných slov, např.: dumblãžemis žr. dumblė 1, dumblė 1. „bahnitá půda“; žiedkopūstis žr. kalafioras, kalafioras bot. „květák“ (Brassica oleracea var.

244

botrytis); ãngtarpis viz t a r p a n g i s, tãrpangis „mezera mezi otvory“, tarpùangis stat. „prostor mezi otvory“; galvõviršis viz v i r š ū g a l v i s, viršùgalvis „vršek hlavy“ a další.

Abychom zjistili, co znamená jedno slovo, někdy se musíme setkat s několika uvedenými „nepříjemnostmi“ a otevřít si články o 4 nebo i více slovech, například gribštauti viz g r a b š t a u t i, grabštauti „krást“, vagineti džn. mžb. v o g t i, võgti „nezákonně a tajně brát, přivlastňovat si cizí věc“.

Nejdůležitější závěry

1. Hesla v DLKŽ, v nichž se používá zkratka žr., poskytují málo informací a nezřídka také uvádějí v omyl (z hlediska jazykové normy, mnohoznačnosti slov aj.). V novém „Slovníku spisovné litevštiny“ (dále jen BLKŽ), který je třeba redigovat systematicky, by mělo být jasně vymezeno, které skupiny slov se mají vysvětlovat tímto způsobem.

1.1. Takových skupin by nemělo být mnoho, řekněme méně často užívané slovotvorné varianty, případně ještě zastaralá slova (nutno je označit psn.).

1.2. Pokud se nářeční výrazy už dostaly do BLKŽ, zřejmě nejde o pouhé náhrady či varianty slov spisovného jazyka, nýbrž pojmenovávají nějaký jev nebo předmět specifický pouze pro mluvčí daného nářečí; jejich definice by proto měly být podrobnější. Jestliže se nářeční výrazy často vyskytují v krásné literatuře a jsou charakteristické pro jazyk známějších spisovatelů, měly by být uvedeny s příslušnými doklady. Ať je to jakkoli, samotný odkaz viz zde zjevně nestačí.

1.3. Pokud cizí (mezinárodní) slovo pojmenovává pojem, pro nějž neexistuje dobré litevské pojmenování, musí být tento pojem samozřejmě podrobně definován a doložen příklady. Nevhodné výpůjčky (biznesmenas, daidžestas, ofisas a podobná slova ze seznamu největších jazykových chyb) je třeba označit zkratkou ntk., pokud by vůbec měla být v BLKŽ uvedena.

2. Je zcela jasné, že pod zkratkou viz by se neměla „skrývat“ slova, jejichž užívání se nedoporučuje, protože existují lepší varianty, ani taková slova, která lze užívat souběžně s jejich lepšími variantami. Nebo by takové případy měly být odlišeny doplňujícími poznámkami či značkami.

3. Je třeba mít stále na paměti, že posílání od jednoho slovníkového hesla k druhému není pro uživatele pohodlné, a proto by se v BLKŽ mělo výrazně omezit používání zkratky viz i jiných odkazových způsobů výkladu významů slov. Zcela se tohoto způsobu vzdát by však nebylo účelné, protože například šipka (→) se hodí k odkazování transpozičních odvozenin bez zvláštních významů na základová slova apod.

Za stejným účelem je třeba vyvarovat se definování pojmů jediným slovem, protože v podstatě nejde o nic jiného než o tutéž zkratku viz – pokud uživatel ono jediné

245

Pokud uživatel nezná definici slova nebo ji zná nepřesně, musí si otevřít jeho heslo a ověřit si ji.

4. Zkratka žr. často „skrývá“ polysémní slovo, ve vzácných případech dokonce homonyma, protože o polysémii či homonymii hledaného slova se lze dozvědět pouze z hesla odkazového slova. Někdy se tímto způsobem slovu přisuzují významy, které neuvádí LKŽ. Kromě toho se při odkazování na polysémní slovo jednotlivé významy slova nečíslují, takže počítač nemůže poskytnout přesné statistické údaje a nelze zjistit přesný poměr jednovýznamových a víceznačných slov ve Slovníku.

5. Někdy má odkazové slovo stylistické (hovor., pejor. aj.), terminologické (bot., zool., tech. atd.) a jiné značky. Ne vždy je jasné, zda se vztahují také na základní slovo, na které odkazuje zkratka žr. Pokud ano, pokud jsou obě slova z hlediska stylu, terminologie nebo přenesení významu stejná, měla by být obě příslušně označena. V současnosti je však označeno pouze jedno z nich, a Slovník tedy neukazuje, kolik hovorových slov, přenesených významů atd. ve skutečnosti obsahuje.

Článek zdaleka nepokrývá všechny jevy zaznamenané při krátkém zkoumání užívání zkratky žr. v DLKŽ. Cílem tohoto stručného přehledu bylo pouze upozornit na některé nedůslednosti a případy, které je třeba opravit.

Došlo 23. 2. 1998

ZKRATKY

BLKŽ – Slovník spisovné litevštiny.

DLKŽ – Slovník současného litevského jazyka, Vilnius: Vydavatelství vědy a encyklopedií, 1993.

KPP – Kalbos praktikos patarimai, Vilnius: Mokslas, 1985.

LKŽ – Slovník litevského jazyka 1, Vilnius: Mintis, 1968; 3, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1956.

OZNAČOVÁNÍ VZTAHU MEZI SLOVY VE SLOVNÍKU SOUČASNÉ LITEVŠTINY

(Užívání zkratky žr. (viz))

Shrnutí

Ve The Dictionary of the Modern Lithuanian Language je přibližně 2700 hesel, v nichž byla použita zkratka žr. (viz), a tento odkaz byl celkem použit 2840krát. Heslová slova v těchto heslech nejsou definována, nýbrž jsou odkazována na běžněji užívaná

246

slova. Takový způsob uvádění významů není pro uživatele praktický, protože musí hledat informace na několika místech Dictionary. Na druhou stranu se při takovém způsobu uvádění slov v mnoha případech neodhaluje jejich mnohoznačnost, stylistické ani jiné zvláštnosti. Ačkoli odkaz žr. „má nominativní funkci“ (jak se uvádí v Preface of the Dictionary), jsou touto zkratkou stejným způsobem uváděny paralelní varianty, slova, která mají ve spisovném jazyce vhodnější varianty, i některá slova, jejichž užívání se nedoporučuje.

V budoucím Dictionary of the Standard Lithuanian Language by bylo užitečné používat zmíněný odkaz v definicích významů heslových slov méně často.

247