Skip to document
Back
Go to original Localized version was produced by AI. It may contain inaccuracies.
Preparing document pages…

ZIGMAS ZINKEVIČIUS

O EXEMPLÁŘI KONSTANTINA SIRVYDA PROMPTUARIUM

Z nejstaršího slovníku Konstantina Sirvyda se dochoval pouze jeden poškozený exemplář bez titulního listu, uložený v Moskvě v Ústředním archivu starých aktů. Historička Ingė Luošaitė zjistila, že se nenazýval Slovník tří jazyků (tak se nazýval pozdější Sirvydův slovník, který byl mnohokrát vydán), nýbrž Poklad polských, latinských a litevských slov, latinsky Promptuarium dictionum Polonicarum, Latinarum et Lituanicarum. Slovník s tímto názvem objevila v rukopisném seznamu knih z knihovny reformovaného činitele Saliamona Risinského (zemřelého roku 1625), a kromě Sirvyda tehdy žádný jiný litevský slovník nikdo nevydal. Badatel Sirvydových slovníků Kazimieras Pakalka na základě vodoznaků zjistil, že byl vydán před rokem 1620. Vincas Urbutis prozkoumal, že se Promptuarium od pozdějšího Sirvydova slovníku velmi lišil. Šlo o zcela jiný slovník, mnohem menšího rozsahu. Více o tom viz Zigmas Zinkevičius. Jazyk starých písemných památek (Dějiny litevského jazyka, III. díl), Vilnius: Mokslas, 249–250.

Litevská katolická akademie věd vydala v roce 2008 vizitační akty děkanátu Breslauja z let 1782–1783: Vizitace děkanátu Breslauja v letech 1782–1783, provedená na příkaz vilniuského biskupa Ignatase Jokūbase Masalskise (Prameny litevských dějin 7), sestavil Romualdas Firkovičius. Vilnius: Katolická akademie, 2008. V seznamu knih farní knihovny (s. 272), zařazeném do vizitačního aktu farnosti Drūkšiai (Drisvėtos) (s. 249–274) v tomto souboru dokumentů, je tento záznam: Promptorium Exemplorum 1. S největší pravděpodobností jde o starý Sirvydův slovník. Je napsáno Promptorium místo Promptuarium, avšak ani ostatní názvy knih v seznamu nejsou přesné a jsou značně zkrácené.

Tehdy byla farnost Drūkšiai ještě litevská, jen málo polonizovaná. Je to patrné z názvů sídel litevského původu, které se zapisovaly pouze polsky, například Auksztagiry, Berženiszki, Kiszkieliszki, Mažutyszki, Posamanie, Żwirynie a další. Mimochodem, také ve vizitačních aktech farností ležících dále na východ – Apso, Breslauja, Druja, Ikaznė, Pohosto – se nachází mnoho litevských místních názvů, které ukazují, že tento kraj tehdy ještě nebyl polonizován, pouze částečně polonizován. Příklady: Berželi, Bindryna, Daubory, Dowiaty, Dukieliszki, Czepuki, Ejwidowicze, Januciszki, Jody, Jurgiszki, Kiszkieliszki,

Pastabos / Notes

169

ZIGMAS ZINKEVIČIUS

Kumpinie, Łapinie, Micele, Mylasze, Milki, Minawty, Narucie, Narejkiszki, Pirtynie, Pliki, Plikiszki, Poberże, Podziszki, Purwiniszki, Puszkele, Rymucie, Rowbie, Swiluki, Śniegiszki, Szakiela, Szalcinowo, Szarkowszczyzna, Szaury, Schemele, Szewieliszki, Trakiele, Wajcie, Warnele, Warniszki, Wejeliszki, Werki, Wilkieliszki, Żejmiany, Żusele, Żwirble, Żwirbliszki, Żwirynie. Zdá se, že pro kněze, kteří litevsky neuměli, byl litevský slovník aktuální a potřebný.

Zajímavý je záznam v seznamu knih (s. 341) ve vizitačním aktu farnosti Miorai (vedle farností Druja, Ikaznė a Dysna) (s. 331–342): Nabożeństwo codzienne językiem łotewskim. Že by zde došlo k omylu a bylo zapsáno językiem łotewskim místo litewskim (srov. litevské názvy v této farnosti Gierwiaty, Ożugiary, Parszeli aj.), je málo pravděpodobné, tím spíše, že nemáme žádné doklady o knize či rukopisu pro každodenní litevské bohoslužby ani o těchto bohoslužbách samotných. S největší pravděpodobností je zde zapsána kniha v lotyštině (snad rukopisná?). Pro kněze farnosti Miorai mohla být tehdy lotyština aktuální. Zdá se, že tam žili také Lotyši; srov. název sídla Łotyszki a v sousední farnosti Druja – Łotysze. To vše by mělo zajímat badatele dějin lotyšského jazyka, pro něž by bylo užitečné zkoumat zmíněný záznam v kontextu dějin lotyštiny.

170

Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV

Document details